Hrad Tsuki no Hikari (Měsíční svit /月の光/)

Jedným z mojich prapodivných talentov bola schopnosť splynúť.. splynúť s davom.. splynúť zo stenou.. či len tak niekde do pozadia. 
A tak som tam len tak stál a pozeral na mladíka, ktorý práve spravil "niečo". Dalo by sa to klasifikovať ako útok? Kto vie. Pozeral som sa na Hyuugu chladnými očami. Nie však v tom negatívnom svetle.. skôr v žiadnom.
Eewwww ide z neho strach.. dameee.... 
Ostal som tam stáť. Nebol som na rade a ostatne som si nebol tak úplne istý, či na rade chcel byť.

Originál došel do hradu a klon se zrušil.
Unaveně jsem se protáhl a vytáhl ze své tajné skrýše zásoby saké. V tom okamžiku se rozlétly dveře.

"Tady někdo neumí klepat!?" zaječel jsem a v tom okamžiku jsem viděl Ayumu, který vypadal velmi mrtvolně. Přeskočil jsem stůl a objevil se u něj.
"Sakra...nehýbej se.." opatrně jsem ho položil na zem. Dvěma prsty jsem mu roztrhl vrchní kus oblečení a přiložil ucho k jeho hrudi. Slyšel jsem nepravidelný tep. Otevřel jsem mu oči, zkontroloval jazyk.
"Vypadá to na otravu.." šeptl jsem tak akorát pro sebe. Vytvořil jsem dalšího klona, který mi šel pro vědro vody a přiložil jsem ruce na jeho hruď a začal se základním lékařským ninjutsu; Shosen no jutsu.
Za moment přišel klon a odněkud donesl vědra. Namočil jsem do nich ruku a čakrou vytvořil jakousi bublinu. Položil jsem ji na jeho hruď a začal z něj extrahovat jed.

Trvalo to neuvěřitelně dlouho. Zjistil jsem, že to nebyl skutečný jed, ale nějaký druh otrávené čakry. Pokračoval jsem sice s touto technikou zvanou Saikan Chūshutsu no Jutsu, abych získal nějaké vzorky a informace o tom, co se mu vlastně stalo. Na čele se mi začaly objevovat krůpěje potu a začaly mě bolet nohy z toho klečení.
Po chvilce jsem extrahoval kus jedu a nechal ho uzavřený ve vodní bublině. Vodu jsem vrátil zpátky do kýble.
"No, teď už snad budeš v pohodě.." řekl jsem a pokračoval dále s Shōsen Jutsu.

Kdyz mi rekl at se nehybu no poslechl jsem ne ze by to bylo tak tezke jelikoz jsem nemohl pohnout. Kdyz ze me vytahoval jed nebo co to bylo no byla to asi jedna z nejhorsich bolesti ktere jsem zazil. "Omlouvam se za ty dvere Hashiru-Sama. ale uz jsem se bohuzel nemohl ani pohnout a casu nebylo tolik. Kolem dolu je nejaky typ Bariery kterou nedokazu prohlednout ani ja. Behem chvile jsem byl v Genjutsu a za pomoci jedne z mych technik jsem se z nej dostal ale byl jsem omotanym jakym si drakem ktery vybychl ale casti ktere na me zustaly se do me vsakly. Je tam nejake jezero s cervenou vodou vypadato jako krev ale nevim take je tam mlha. Nevim zdali nekdo nekdy odtamtud vysel zivi ale podle toho co jsem zazil si nemyslim ze je to mozne." Mluvil jsme dost tise ale musel me slyset. Musel jsem predat co nejvice informaci vzdy byla sance ze se neco stane a nebo ze nedokaze upplne vsechen jed odstranit. Takze jsem mu rekl vse co jsem zjistil.

Posadil jsem se do svého křesla a hlavu položil do dlaní.
"Ale my ten důl sakra potřebujeme!" chtěl jsem praštit do stolu, ale ten by to už chudák nevydržel. Místo toho jsem praštil do dlaně.
"Jsem opravdu moc rád, že jsi to zvládl se vrátit a přežít. Teď alespoň můžeme naplánovat protiútok." klon mi podal kýbl s vodou a se vzorkem té podivné čakry. Následně zmizel.
Raději na to nebudu šahat a nechám to poslat do nemocnice na analýzu!

"Hm..Takže první krok bude zrušit bariéru a pak se poprat s Genjutsu. Pokud bude mít tým víc členů, tak je genjutsu nepoužitelné.."
přemýšlel jsem nahlas.
"Koho tam pošlu?"

Chapal jsem jeho rozhorceni ale problem stale Bylo Genjutsu at se mu to libilo nebo ne. "O te bariere moc nevim a uvnitr je tma jak v pytli. Ale problem je Genjutsu mozna jsi nejste vedom, ale Dostat Hyuugu do genjutsu neni snadne a dalsi vec je ten jed nebo co to vlastne je. Chapu ze ten dul je zapotrebi ale zbrkly pokus o jeho ziskani muze znamenat vice mrtvych nez  jenom jeden prozkumnik." Chapal jsem jej ale ten dul je problem a vse kolem nej pokud jej ziskame diskretne nepratele se nejak moc nepokusi jej ziskat jelikoz stale bude pod ochranou takzvane kletby.  "Navic i s vice clenou skupinou to bude riskantni nezname puvod Genjutsu a ani kolik uzivatelu je. Netvrdim ze je to nemozne ale je to stale dost riskantni at se na to koukam jak chci. Mam techniku jenz by me teoreticky mela ochranit pred tim Genjutsu ale je omezena casove a eventualne me muze stat zivot. A hlasim se dobrovolne jako clen tymu." Rekl jsem Me draci brneni  funguje podobnym zpusobem ale nechtel jsem jej pouzit  pokud nebude jineho vychodiska. Chranic jsem si vytahl z opasku a nasadil na lece predlokti a upevnil si jej. A tim zakryl svou draci pecet.

"Tohle bude ještě pořádný oříšek..Kdybychom měli peníze, mohli bychom si najmout Uchihy, ale to nemáme," pokrčil jsem rameny.
"Díky," poděkoval jsem za to, že se hlásí do týmu.
"Mohl jsi přes tu bariéru vidět?" zeptal jsem se a svraštil obočí. Horečně jsem přemýšlel. Pokud ani Byakugan nedokázal prohlédnout bariéru, bude to znamenat, že je nějak propojená s genjutsu?
"V našem městě tady máme tři uzumaki a minimálně dva jsou zběhlí v pečetících technikách. Myslím, že dokážou sundat jednu bariéru..Můj bratr je Sennin. Určitě to zvládneme," řekl jsem. Snažil jsem se spíše přesvědčit sám sebe.

"Bohuzel ne, nedokazal jsem videt skrze Barieru. Kdyby to bylo mozne nikdy bych nesel dovnitr." Nakonec jsem se nadechl a a pokracoval. "Nesnazim se vam to rozmluvit pouze poukazuji na fakta ktere jsem pocitil na vlasni kuzi. Minimalne by mel byt clen Medik jelikoz to nemusi byt vse co nas tam muze potkat. A Ted pokud me omluvite myslim ze se pujdu vyspat." Pomalu jsem se postavil a uklonil jsem se. "Tak zatim Hashiru-Sama dejte mi vedet kdyz se rozhodnete." A pomalu opustil Kancelar trochu vratkou chuzi.
(presun)

Keď sa ich nie úplne tajný rozhovor - cez rozbité dvere - skončil a ja som videl, ako pred chvíľkou len polomŕtvy muž v podstate energeticky odišiel.. pozrel som sa do miestnosti. 
Má cenu klopať?

Automaticky sa mi ale podvihla jedna ruka a ja som zaklopal na rám dverí. Nehovoril som nič, len som tam čakal.. v prachu, zazerajúc na lorda tohto mesta - Hashira.

"No nějak to dopadne.." řekl jsem nezaujatě. Byl jsem pořád někde ve své hlavě, kde jsem přemýšlel nad tím, jak nejlépe splnit misi.
Možná kdybych? No to ne..Já nevím..
Z přemýšlení mě vytrhl Shigure, nový přírůstek do naší rodiny.
"Ano? O co jde?" zeptal jsem se a opřel se o opěradlo.

Vyvalil som na Hashiru oči. Mal som pod nimi kruhy. Ono normálne by to poukazovalo na dlhé bezsenné noci no ja som tie kruhy pod očami mal tak nejak stále.

Postúpil som o pár krokov do miestnosti, obkráčajúc trosky o ktoré sa postaral pre mňa neznámi Hyuuga.
"Nič, nudím sa." Poznamenal som celkom sucho.
Aww nemal by som dostať misiu? Alebo niečo na prácu? Viete koľko škrabancov je na hlavnej bráne? LEBO JA ÁNO!

Bez slova a s istou dávkou suchosti som sa pozeral na Hashira, čakajúc na niečo, jeho odpoveď, reakcia.. niečo. Prstom som si zamieril k nosu no.. po ceste som si to rozmyslel a radšej ruku zas nechal spadnúť vedľa tela. Ako keby som ju mal na špagáte.

"No a řekneš mi něco o sobě?" pozvedl jsem zvědavě obočí. Chvíli jsem přemýšlel, jestli je v pořádku. Vypadal dost nezdravě, možná by mu prospěl pohyb na čerstvém vzduchu.
"Možná vím, co s tebou," zamumlal jsem potichu. Že bych ho dal do týmu s Inemuri a Yukihirem?

Zamyslel som sa, no neodvracal som pohľad. Stále som sa úplne rovnakým spôsobom pozeral na Hashiru.
Čo by som mu o sebe povedal? Vŕtalo mi hlavou. Nebol som zvyknutý sa "predstavovať", nie nijak.. viac. A tak som to plánoval zahrať do bezpečného kúta.

"Poviem." Prikývol som nakoniec a nastala ďalśia odmlka. Rovnako dlhá, ako tá pred tým. 
"Som z Ame no Kuni, viem trocha kontrolovať chakru." ďalšia odmlka
"Trocha.." Zvýraznil som posledné slovíčko, na čo som k Hashirovi natiahol ruku a poukázal som "trocha" aj prstami. Palec a ukazovák sa pri mojej "troche" takmer dotýkali.
"Asi takto.." Dodal som neutrálne.

S Inemuri jsme došli do hradu, abychom oznámili, že už je mise splněna.
Celou cestu jsem běžel, potřeboval jsem nějak vybít přebytečnou energii. Chtěl jsem zaklepat na dveře, ale nějak jsem zaklepal na prázdno. Dveře tu opět nebyly. Co se tu sakra děje? To někdo nemá rád dveře? Neměli bychom rovnou ten hrad zbořit a postavit nový, bez dveří?
"Konnichi-wa, Hashiru-sama.." řekl jsem, ale náhle jsem si všiml jiné osůbky. Raději jsem poodstoupil, ale tak, abych měl dobrý přehled o tom, co se děje.

"Tak to by šlo," tak krátké představení, jsem ani nečekal. Ale budiž, tohle bude asi těžký případ.
Naštěstí nás vyrušil Yukihiro.
"Yukihiro-san, jdeš nám jako do rány!" Vstal jsem a zatahal Yukihara za ruku.
"Seznam se, to je Shigure, tvůj nový student.."


"Inemuri umí trochu víc kontrolovat čakru, tak si můžete navzájem pomoc. Zkušený a-rank, vám pomůže a bude Vás hlídat a strážit. Zároveň Vás naučí nové techniky," to byl výborný nápad. Bude to náš nový experiment!
"Určitě jste už splnili misi, tak Vám dávám rovnou další!" vytáhl jsem ze stolu svitek s podrobnostmi a také váček s penězi.

Otočil som hlavu smerom k novo príchodziemu. Následne som sa pozrel späť na Hashira, a po tom späť na červenovlasého pána.

Bez slova som si ruky zastrčil popod môj čierny plášť. Oprel som sa o rám dverí.
Jeho študent.. hmm, zaujímavé. Som zvedavý čo to je zač.

"Dobrý deň..." Šepol som skôr do vzduchu. Takmer ako keby to bolo venované tej stene o ktorú som sa teraz opieral. No môj pohľad bol zaseknutý na mojom senseiovi. Senseia som ešte nemal, nemyslel som si že to bolo niečo potrebné... Teda eh, ak som nerátal svojho tatka a sestry.

"Konnichiwa!" pozdravila jsem se způsobnou úklonou i já, než jsem zaregistrovala, že nejsme v kanceláři sami - což nebylo bez dveří nijak těžké.
Asi už si nechal otevřeno, když za ním stejně pořád někdo chodí.
Zvědavě jsem si prohlížela Shigureho.
Vypadá mladší než já, ale ne o moc. I když věk je s tak bledou pletí docela relativní pojem, možná málo chodí na sluníčko? 
"Nový student?" neudržela jsem své myšlenky uvnitř své blonďaté hlavy a překvapeně jsem zamrkala, jako kdybych se v první chvíli lekla, že mě pošlou domů a místo toho dají senseiovi jeho. Když Hashiru-sama svou myšlenku doplnil o ujasnění, že se jedná o přídavek pro tým, ne náhradu za mě, viditelně se mi ulevilo a naopak jsem se rozzářila, jak jen to šlo.

"Yamanaka Inemuri!" natáhla jsem Shiguremu opálenou ruku, která musela s tou jeho bledou vytvářet vtipný kontrast. Nemohla jsem působit víc "živě," koneckonců tohle byla úžasná zpráva! "Hajimemashite."

Byl jsem v koncích. Měl jsem druhého studenta. To znamenalo o další zodpovědnost navíc. No, co se dá dělat, musím se na to dívat z té druhé strany.


Zamával jsem na pozdrav.
"Jsem Yukihiro Uzumaki," snažil jsem se působit přívětivě a otevřeně novým přístupům a myšlenkám. A hned jsme dostali i novou misi, což bylo zajímavé. Netušil jsem, že dostaneme ihned novou misi, aniž bych si o ni říkal. Asi jsme dost úspěšní a vyhlášení. Pytlík s penězi jsem si uschoval. Shinobi peníze nepotřebuje.
"Hashiru-sama, nemáte náhodou takovéty kouzelné papírky, které Vám řeknou, jakou máte podstatu?" zeptal jsem se. Nevěděl jsem, jak se to přesně jmenuje, tak snad pochopil, o co jde.

Můj plán vyšel. Doufám, že takových nám přijde víc, abychom mohli naplno otestovat systém jeden A-rank a tři Déčka. Možná, bychom mohli vymyslet nový systém pojmenování, když už jsme u toho.
Vstal jsem a přešel do velké truhly, kde byl nepořádek. Chvíli jsem tam hrabal a vyhazoval ven zbraně, staré svitky, dokonce i nějaké staré potrhané oblečení ze starých dob, kdy jsem byl pod Kotomi.
"Ok, tak to by šlo.." vytáhl jsem pytlíček se třema nebo čtyřma papírkama.
"Tady jsou," podal jsem mu pytlíček.
"Jsou trochu starší, tak uvidíte..No, abych nezapomněl, potřebuji, abyste mi vyplnili údaje o sobě, techniky, co používáte, jakou máte hodnost a pak se nechali nakreslit. U severní brány je člověk, který bude mít tohle na starosti. A uvádějte do registrace své pravé údaje!!" bylo mi jasné, že se objeví nějací vtipálci.

Bolo toho pomerne dosť na vstrebanie. Očividne môj nový sensei, a za ním, teda už skôr predo mnou, dievča ktorá mi podávalo ruku.
Úsmev... Prikázal som sám sebe, a veľmi, veľmi som sa snažil pohnúť s mojou tvárou. Podvihol som ruku a prijal tú jej.
ÚSMEV!!

"Shigeru Kurama." Odpovedal som ako jej, tak aj senseiovi. No oči som mal zaseknuté skôr na nej. Úsmev sa mi nepodaril. Áno, bol tam nejaký ten pohyb svalov, nejaký ten náznak grimasy. No skôr to pripomínalo tvár, s ktorou by sa človek pozeral na sériového vraha, než na nového tímového partnera - dúfajúc aj priateľa.
"Rád vás spoznávam." Zamrmlal som zas, pričom mimika hovorila niečo iné, opačné, veľmi opačné.

Pohľad som od dievčaťa odtrhol, no ruku zatiaľ nie. Pozrel som sa na nášho "veliteľa", teda veliteľa celej tejto pevnosti. 
To bolo mierené aj na mňa?

Můj šestý smysl na lidi stále neznal možnost, že by někdo mohl mít neupřímné úmysly nebo být zlý, přece jen jsem většinu svého života strávila pouze s milujícími rodiči a občas vzdálenějšími příbuznými. Shigureho pokus o úsměv mi tak nepřišel ani trochu nedostačující, ba naopak. 
Rád mě poznává! Yay!
Narozdíl od senseie, který se myšlence týmu poprvé lehce bránil, mě zjevně můj nový "spolužák" přijal rovnou. Dovolila jsem se k němu ještě o krok přiblížit, když jsme si podali ruce. Měla jsem pevný stisk a teplé ruce, byť možná trochu špinavé, protože jsme sem přišli rovnou z poslední mise. Také mi to dalo možnost si ho ještě lépe prohlédnout, což jsem se ani nesnažila nijak skrývat.
Ta barva očí... Sugoi! 
"A naše mise, Hashiru-sama?" naklonila jsem zvědavě hlavu lehce na stranu. 
Nebo se jako mise bere, že půjdeme vyplnit své údaje? Nu, pořád lepší než to chytání domácích mazlíčků.

"Hai!" zasalutoval jsem a rozhodl se, že půjdeme rovnou k bráně.
"Podrobnosti o misi, Vám řeknu já a až u brány, protože je to mimo území..." pohlédl jsem na mé dva studenty. Což znamená víc práce pro mě..hmm
"Tak pojďte.." uklonil jsem se Hashirovi a pomalu vyšel ven. V hlavě se mi rýsoval tréninkový plán.

Shigure.. nie Shigeru.. baka
Pár krát som ešte potriasol dievčaťu rukou. Cca o dve viac, než by bolo u normálneho človeka príjemné.
Nakoniec som však aj túto činnosť opustil, a zas som sa schoval do svojej komfortnej zóny, pozostávajúce s dvoch veľkých vnútorných vreciek v záhyboch môjho vlastného plášťa.

Pozornosť som otočil k senseiovi.
Prikývol som, stroho.
"Na čase ísť." Vydal som sa za ním. Vďaka bohu iśiel pomaly, takže som mu stíhal. Keby že sa rozhodne rozbehnúť uhh.. kto vie.
(presun)

Yukihiro-sensei měl o misi zjevně víc informací, než my.
Že by ve svitku? Ale no tak, umíráme zvědavostí! Alespoň já.
Rozloučila jsem se s Hashirem-sama a vydala jsem se se senseiem a Shigurem na cestu. Přestože mi mise stále vrtala hlavou, pokusila jsem se soustředit na cestu. Šla jsem prakticky tanečním krokem, div že jsem si nezačala pobrukovat nějakou veselou melodii.

// Přesun

Ve dveřích se objevila známá a velmi vítána návštěva. Ty dveře se tady fakt nezastaví, nebudu je ani pořizovat. Zakroutil jsem hlavou, ale to Nori neviděl.

"Nori-san, rád tě zase vidím.." opáčil jsem a ukázal na prázdnou židli přede mnou. Pak jsem si uvědomil, jaký jsem to idiot. Slepý ninja se jen tak nevidí, vždy když byl někdo slepý, tak maximálně vyšíval nebo hlídal děti, ale tohle je novinka. Asi si nikdy nezvyknu.

"Posaď se prosím.."