Hrad Tsuki no Hikari (Měsíční svit /月の光/)

No slo to hladce tedy zatim. Necekal jsem ze mi na to prikyvne ale bylo to nejlepsi reseni byly mladi a mely predsebou budoucnost ale to nebyl problem. Porad jsem nevedel zdali mu verit nebo ne. Ja byl uz jednou zrazen a daval jsem si velky pozot komu verit. "Dobra prijdu vam podat hlaseni. Jak dokoncim ukol. Pocitam ze to zabere 2-3 hodiny maximalne. " really jsem a operation se poklonil a odesel drive nez stacil odpovedet. A zdrejmne asi Mel vice otazek kdo jsem nez odpovedi uklonil jsem se Yune a pote rychle opustin hrad.. (presun)

Tak to bylo...přinejmenším divné. Sledoval jsem, jak odchází a založil si ruce na hrudi. Z toho setkání jsem byl dost nesvůj, možná to šlo i vidět, ale nevěděl jsem, co si o něm myslet.
"Hmm.." zabručel jsem a vstal. Přešel jsem ke dveřím a podíval se, kdo tam ještě čeká.
Byla tam rusovlasá žena.
"Pojďte dál prosím.." uklonil jsem se a poodstoupil, aby mohla vstoupit.

Nakonec jsem se zastavil v hradu. Během cesty jsem se rozmyslel, že bude lepší se setkat s velkým lordem ihned a ohlásit se mu.
Vyběhl jsem dlouhou cestu až ke vchodu hradu. Poté jsem byl odkázán do kanceláře.
Všiml jsem si, že už jedna slečna čekala na přijetí.
"Dobrej.." pozdravil jsem a usmál se. Prohlédl jsem si ji. Zaujali mne její rudé vlasy, stejné jako mám já.
Vážně? Ze všech lidí, na které jsem mohl natrefit, tak natrefím na další Uzumaki?

Pozdravila jsem nově příchozího spěšným mávnutím, protože v tu chvíli pro mě přišel hradní pán. Takový mlaďoch. Přemýšlela jsem o pukrleti, ale raději jsem se na něj usmála, když jsem kolem něj procházela dovnitř a zastavila se před stolem a spěšně se na něj otočila.
“Zdravím vás, jsem Yune Uzumaki a ráda bych u vás našla nějaké využití.” a dala si vlasy přes rameno, v té chvíli jsem odhalila Eddiho, lenochoda, do teď jsem si nijak neuvědomila, že tam je. No na flirtování super společník. Fakt že jo.

Prohlédl jsem si nově příchozí ženu, obešel ji a posadil se před ní ke stolu.
"Těší mě, jsem Hashiru, zdejší správce." pousmál jsem se. Překvapilo mě, že měla na krku lenochoda, nic takového jsem snad nikdy neviděl. Byl docela roztomilý.
"Super, co umíte? Jaká je Vaše specializace a co můžete nabídnout?" opřel jsem se o opěradlo, vzal si deníček a tužku a začal si psát.

“Správce? Ne hradní pán? Chvíli jsem přemýšlela zda se nemám uklonit a říct Vaše výsosti, ale zpět k podstatnému. Jsem lékařka, medička v terénu. Doma jsem se vcelku nudila, takže toužím poznat něco více a nové zkušenosti a hádám, že tady by se mi toho mohlo dostát, jen žádám o laskavost, s dětmi mi to moc nejde, takže kdyby si případně někdo ztěžoval, že jsem sadistická ženská s jehlou, tak jsem vás varovala předem.” Založila jsem si ruce na prsou a přehoupla se na bok. “Jo a tohle je Eddie.” Prohodím jen tak a hlavou naznačím ke spícímu cosi.

Měl jsem z ní takový zvláštní pocit, ale to, co říkala, se mi líbilo. Takže také medik, stejně jako já.
"Správce, hradní pán, je to jedno, jak tomu budeme říkat, prostě tomu tady velím," zasmál jsem se.
"To mám upřímnou radost, že sem neputují jen hrdlořezové, ale i ti, co chtějí skutečně pomoci.." pohlédl jsem na Eddieho. Byl vážně moc roztomilý.
"Těší mě Eddie.." pokývl jsem.
"K věci, Yune-san, něco se pro Vás určitě najde. Já jsem sám medik a po večerech chodím vypomáhat do zdejší nemocnice, která je v katastrofickém stavu, ale bohužel se nezvládám ten nápor lidí. V zemi zuří občanská válka a lidé utíkají sem, jsme jeden z mála bezpečných přístavů. Město se rychle rozšiřuje, ale jsou tu věci, které ještě tak dobře nezvládáme. Chtěl bych Vám svěřit zdejší nemocnici. Před chvíli tady byl mladík Ayumu, který se pustil do chytání chuligánů, až se vrátí, tak by Vám mohl pomoci nemocnici dát dokupy.." zamyslel jsem se a podepřel si bradu pravou rukou.

Eddie jakoby tu nebyl. Trochu se mi objevila vráska na čele. Věděla jsem, že zdejší zdravotnictví je tu nic moc, musela jsem se informovat, ale tohle.
“Jak si můžete být tak jistý, že nejsem jen další nájemný vrah, nebo škodící infiltrátor. Já jen že mi chcete svěřit hned celou nemocnici, to že jsem Uzumaki ze mě ještě nemusí dělat důvěryhodného člověka?” Zkoušela jsem ho, lidé musí svému ošetřujícímu věřit, chtěla jsem vědět z jského důvodu mi věří on.

"Dobrá otázka," přikývl jsem. Trochu mě donutila se zamyslet. Samozřejmě, že může být další špión a škodná. Může se snažit o zničení naší několika měsíční práce, ale to nemohu vědět.
"My nejsme tak důležití, aby sem velcí hráči na mezinárodním poli posílali škodnou či nějaké špiony. Chci Vám dát zakázku v nemocnici a věřit, že svůj úkol splníte, ale pokud jste nedůvěryhodná osoba, tak to brzy zjistíme a vyvodíme z toho patřičné důsledky." pokrčil jsem rameny.
"Můžete to brát jako test důvěry mezi mnou a Vámi.."

Trvalo to dlouho, byl jsem kapku nervózní z toho čekání. Tak jsem poodešel do tmavého rohu chodby a začal jsem dělat kliky s jednou rukou za zády.



Udělal jsem sto kliků a pak přešel do stojky. Začal jsem klikovat na rukou a pak jsem jednu paži zvedl a schoval za záda, abych si to ztížil.
Byl jsem hyperaktivní jako po čokoládě, musel jsem něco dělat.

Pousmála jsem se a narovnala se, čímž jsem vzbudila Eddiho.
Líně otevřel oči a začal pozorovat kde to vlastně je.
“A jaké jsou podmínky případně časová lhůta, já jen, že teď jsem se ubytovala dole v hostinci, ale dlouho tam být nemůžu navíc bylo by drzé, abych po vás chtěla uvedení do nemocnice? Myslím, že by koukali divně, kdyby tam naběhla nažhavená na práci cizí ženská a začala rozkazovat.”

Výborně, takže to zabralo.

"Bože, ten je roztomilej," usmál jsem se na Eddieho. "Kde jste k němu přišla?" zakroutil jsem nevěřícně hlavou.
"Máte na to tolik času, kolik budete potřebovat. Já Vám dám glejt lorda, díky němu budete moci bydlet v hostinci U Kulhavé Anny a zároveň pracovat a velet v nemocnici. Jen malé upozornění..Když říkám nemocnice, myslím tím stany..Měla byste vidět, v jakém stavu jsem to tu kupoval.." ušklíbl jsem se. Vytáhl jsem svitek, napsal na něj jakou práci bude vykonávat a k čemu ji zmocňuji.
"Vítám Vás ve službách regionu Tsukiyama." a glejt ji předal.

.
“Lenochod je můj lékařský summon, předává chakru, když si na někoho lehne či mu takto leží kolem krku, ale zamilovala jsem se do nich natolik, že jsem si jednoho pořídila jako mazlíka. Je čistý a pacienty zkliďnuje.”
Přeberu si svitek a sranda začíná. Udělám pukrle a odcházím ke dveřím a než odejdu na chodbu, ještě se na něj otočím a prohodím provokativní řečnickou skoro otázku.
“Doufám, že jste očkovaný.” Ušklíbnu se a už jsem pryč z kanclu, kde jsem koutkem oka zahlédla onoho rusovlasého muže. Že by taky Uzumaki?
“Máte volno a připraveného snad v dobré náladě.” Pronesu a pohladím Eddiho pod bradou a nadšená s povolením odcházím na své nové pracoviště

"Zajímavé, snad se někdy sejdeme v Hostinci a můžeme si popovídat u sklenky dobrého saké, jsem také medik." usmál jsem se. Zajímavé setkání...Vskutku zamával jsem ji, když byla na odchodu a zůstal sedět.
Očividně tam byl ještě další člověk.
Začínal jsem se do toho dostávat, kdo by to byl řekl, že když jsem se sem poprvé podíval, že takto skončím.

“Dobrá, tak tedy zítra večer po první šichtě, kdy budu panáka jistě potřebovat.” Mrknu ještě ze dveří a pak už definitivně odcházím.

Přesun

"Yosh!" přestal jsem dělat kliky a postavil se. Urovnal jsem si oblečení a zašel na pokec s místním šéfem.
"Dobrý den," uklonil jsem se.
"Mé jméno je Uzumaki Yukihiro, jsem A-rankový shinobi a pocházím z Uzu no Kuni. Svého času jsem byl dost známý voják, ale teď jsem pouhý pocestný a hlásím se do vašich služeb. Slyšel jsem, že potřebujete pomoc." stál jsem rovně jako pravítko a celé to ze sebe vychrlil. Podíval jsem se po místnosti.
"Musím uznat, že jste tu všude vykonal kus práce. V tomto městě jsem už byl před lety, ale vypadalo to strašně.." pousmál jsem se a uznale přikyvoval. Musel jsem si šplhnout.

Další Uzumaki?! To mě po... Co se stalo? Těch je jak hub po dešti!
"Dobrý den, mé jméno je Hashiru ..Senju" dodal jsem. Ač jsem se nechtěl takto veřejně ke klanu přiznávat. Nedělalo to dobrotu a nechtěl jsem to jméno dál používat.
"Výborně, další vysoce rankový shinobi. Potřebujeme jich jako sůl!" Pousmál jsem se.
"Jaká je vaše specialita? Kam Vás mám zařadit?" otočil jsem list v deníku a začal psát na další nepopsaný list.

Šlo to lépe, než jsem čekal. Nečekal jsem však, že je to člen klanu Senju. Trochu jsem byl zvědavý, jak to, že operuje na vlastní pěst a vede město. Pokud vím, tak jsou dost uzavření a nenechávají, aby jejich členové dělali něco jiného než byli zavřeni uvnitř klanu. Přeci jen to byli naši vzdálení příbuzní a sdíleli jsme některé společné charakteristiky.
"Jsem snad nejrychlejší shinobi na světě," koutky mých úst mi zacukali.
"Možná je Senju Tobirama rychlejší.." ušklíbl jsem se.
"Klidně Vám něco ukážu, ale ovládám Raiton a Suiton. Vyznám se v pečetících technikách, bariérových a tak," šáhl jsem po vodě, co byla na stole. Vypadala netknutě. Celou jsem ji do sebe kopl. Měl jsem strašnou žízeň.

Psal jsem si poznámky, které mě zrovna napadaly. Pak jsem si něco uvědomil, když zmínil Tobiramu a o své rychlosti.
"Já o Vás už slyšel..Uzumaki no Akai Senko!" plácl jsem se mohutně do čela tak mohutně, že by to porazilo snad slona.
"Okey, budete určitě velkým přínosem!" vytáhl jsem svitek s pečetí a podal mu jej.
"Tady máte glejt, ubytujte se v hostinci u Kulhavé Anny. Zatím máme obytnou čtvrť v rekonstrukci. Čekáme na Hashiramu, abych řekl upřímně..." dokončil jsem psaní v deníku a posadil se zpříma. Upřeně jsem se podíval do jeho modrých očí.
Byl starší než já..
"Zrovna chci dát dohromady obranný systém.. Existuje nějaká bariéra, kterou by se mohli naučit ostatní a jednoduše kontrolovat příchozí a odchozí osoby? Možná by bylo dobré dát dohromady nějaký tým a kontaktovat klany v Hi no Kuni, jestli nemají zájem se připojit.."

Takže o mě slyšel! Cítil jsem podivné souznění, možná to bylo tím, že pocházíme ze dvou vzdáleně příbuzných klanů.
"To jsem já," pousmál jsem se a přikývl. Trochu mě vyvedl z míry tím jeho dlouhým pohledem do očí. Nervózně jsem zakoulel očima a prohlédl si rohy místnosti.
"Taková bariéra existuje, myslím, že je třeba, aby ji udržovali tři lidé. Poté se vznese vodní Kanchi Suikyu, která se propojí s bariérou..Není to nic těžkého, ale je to dobrý nápad..Klidně to dám dohromady, ale nejspíš to bude drahé.."

"Bylo mi jasné, že to bude drahé..Ale tohle zní dobře.."kývl jsem.
"Dobře, máte mou plnou podporu. Až něco vymyslíte, tak dejte vědět..Zatím se ubytujte a pak si dáme vědět.."

Nejdříve budeme muset vyřešit peníze. Měl jsem plán jak znovu zprovoznit zlatý důl, ale musel jsem vyřešit místní záhadu. Koho tam tak poslat??

"Yosh," usmál jsem se a uschoval glejt.
"Tak já teda půjdu. Kdyby něco, víte, kde mě najít. Zkusím dát dohromady bariérový tým a nějak to splašit.." uklonil jsem se a přešel ke dveřím.
"Těšilo mě, jestli byste si chtěl popovídat, budu dnes poznávat lidi u baru.." ušklíbl jsem se a mrknul.
PŘESUN

Po chvili jsem se opet obevil v kancelari. V zavesu spolu s hrisniku ktere jsem mel sebou. "Tak fajn tady se ted rozhodne co s vami bude. Takze bych se choval slusne. "No na nic jsem necekal a zaklepal na dvere a cekal na vyzvani.

Nestihl jsem si pořádně ani odpočinout, když se v to ozvalo zaklepání. Vstal jsem přešel ke stolku a ze svých tajných zásob si nalil saké do hrníčku. Vypadalo to jako kdybych popíjel čaj.
Sedl jsem si ke stolu.
"Prosím, další!" ozval jsem se dostatečně hlasitě.