Katakomby pod Tsukiyamou

Pod Tsukiyamou se nachází tajný komplex neprobádaných tunelů. Některé jsou přírodního původu a tvoří je náhodná změť jeskynních chodeb, jiným zjevně tu a tam pomohlo nějaké Jutsu. Z některých by se uživatel Suitonu dostal do moře, z jiných se dá vystoupit na povrch na různých místech vesnice. Donedávna byla jejich existence zcela neznámá i novému vedení vesnice a nikdo stále neví, co přesně se v nich nachází. Možná, že se dříve jednalo o pohřebiště a mohli byste zde najít místnosti plné kostí, možná o vězení pro zločince, kteří by nikdy neměli spatřit světlo světa, možná o náhodnou skrýš pro stvoření, která rozhodně nepatří do každodenního, mírumilovného života Tsukiyami.

Jedino je jisté. Někdo je v rámci zachování bezpečí vesnice brzy bude muset prozkoumat.

Zamířili jsme do samotného středu vesnice, což i mně původně přišlo jako nejen obrovská bezpečnostní hrozba, ale zároveň poměrně ironické. Bráníme se různým hrozbám zvenčí... a jedna z největších může být celou dobu přímo před námi.
"A nebo nenajdeme nic. Měli bychom to tu ale tak jako tak zasypat nebo alespoň zapečetit."
Otočila jsem se na Toshia, zatímco jsem si kontrolovala veškerou výbavu. Přece jen nemáme nejmenší tušení, co bychom na této misi mohli potřebovat. Zajímalo mě, jestli by se mu vchod podařilo najít, byl totiž skrytý za stromem rostoucím těsně mezi dvěma domy. Bylo třeba vyskočit do jeho koruny, na druhé straně seskočit dolů a vualá - vchod jako kdyby se jednalo o další dům. Až na to, že neměl žádné dveře, že byl celý ponořený ve tmě a že pokud jste do něj něčím posvítili dle všeho dlouho klesal níž a níž. 

"Tenhle vchod našly omylem nějaké děti, když jim tam spadl míč," kývla jsem ke stromu, za kterým se vchod nacházel. "Podle příběhů o různých přízracích a bestiích, které tu kolují, jich ale musí být víc, objevují se totiž po celé vesnici."
Chránit Tsukiyamu ve stínu. V tomhle případě tedy ze tmy. Jak příhodná první mise pro ANBU! Natáhla jsem před sebe oběma ruce a soustředila jsem v nich chakru. U D-rankové techniky jsem ani nepotřebovala říct její název a hned se mi v rukou objevila kulička o něco větší než tenisový míček. 
"Prosím," kývla jsem na Toshia. "Nebude pálit, je to D-ranková technika. Můžeš si jí svítit na cestu." 
I kdyby si ji dal do kapsy, měla by skrz látku jasně zářit, přestože by bylo lepší ji držet v ruce. Sama pro sebe jsem měla ještě jiný plán, na který už jsem začala skládat pečetě.

"Oh, to ne! Všechny příběhy, které jsem slyšela, jsou z nedávné doby," zavrtěla jsem hlavou na znamení nesouhlasu. "Kdokoli nebo cokoli to je, přistěhoval se to nedávno nebo jsme to probudili z dlouhého spánku."
A není divu. Tsukiyama vzkvétala, přistěhovala se sem spousta nových lidí, rozrostly se obytné části. Pokrčila jsem rameny. Má slova zněla jako že si myslím, že se jedná o nějaké divoké zvíře, které si našlo cestu do tunelů pod vesnicí.

"Tak či tak je to ale bezpečnostní hrozba, pokud se do vesnice dá dostat jinak než hlavní bránou," povzdechla jsem. "Kanmuri Kaminari."
Po dokončení pečetí se mi kolem hlavy postupně objevilo množství bleskových kuliček a uspořádaly se do jakési svatozáře. Aniž by se přestaly točit, vydávaly perfektní zdroj světla a byly stejně nenáročné jako Hotaru, navíc jsem takto měla volné obě ruce. Nebyla to ale technika, kterou bych mohla vyvolat na někom jiném.
"Svatozář by mu stejně neslušela," pousmála jsem se nad představou Toshia s bleskovou "korunou" levitující kolem hlavy. 

Myšlence prohození chlapce nebezpečným tunelem jsem se překvapivě nebránila, nezdálo se, že bych se do jejich temných, chladných prostor zrovna těšila. Tmy jsem se nebála, ale úzké prostory, ty se mi vůbec nelíbily. Nedala jsem na sobě znát nic než skálopevné odhodlání a ledový klid.
"Vzhůru dolů," zahlásila jsem vesele a vydala jsem se jako první do tunelu, přičemž mi má blesková koruna osvětlovala cestu.