Měsíční jezero

Měsíční jezero

Měsíční jezero je jedno z nejkrásnějších míst v Yu no Kuni. Nachází se ve vnitrozemí na hranicích Tsukiyami a Minami. Když došlo ke sjednocení, nastala také demilitarizace tohoto území.
Ve šťastnějších dobách sem proudí davy turistů.

Voda v jezeře je teplá a je bohatá na minerální látky.

Vybrat měsíční jezero, jako místo setkání bylo ideální. Mě nikdo nezná a Hashiru snad také nebude tak nápadný. Každopádně jsme si vybrali krásný sluneční den. U jezera bylo pár lidí, což jsem očekával, že do odpoledne se to ještě zlepší. 
Sedli jsme si s kolegou Yoshem ke břehu a sledovali dění kolem. On nebyl zrovna výřečný a já si nepotrpím na trapné rozhovory o ničem. Zavřel jsem oči a rozjímal nad celou situací a stránkou věci. Uvidíme, jak to dopadne. V nejhorším případě balím klan a odcházíme od toho všeho pryč. Již je nebudu ohrožovat, už tak si dost vytrpěli.

Na místní přírodní podmínky kdy se sníh střídal s jasnou a slunečnou oblohou a s mlhavým počasím, bylo dnes obzvláště krásně. Měsíční jezero se zaplnilo příchozími lidmi, kteří sem dorazili za relaxem.
Bylo to ideální. Konečně přestalo jednání za zavřenými dveřmi a místo toho, jsme se podívali na vzduch, kde bylo zároveň velmi příjemně.
"Jak ho jen poznáme?? Reinu tu nikde nevidím, ani si nejsem úplně jist, jestli jsem ji někde viděl," zamyslel jsem se.

Těsně za Hashirem jsem doběhla k jezeru, kde jsme se vmísili do davu dalších "turistů". Nadechla jsem se vzduchu provoněného vodou a okolní přírodou, nemohli si vybrat příjemnější místo na setkání.
"Snad bude ono setkání stejně příjemné jako místo, na kterém se koná."
Rozhlédla jsem se, ale dala jsem si záležet, aby to vypadalo jako nonšalantní pohyb. Pokud by se jednalo o útok, nechtěla jsem dát najevo svou skutečnou sílu ani to, s jakou pozorností momentálně sleduji každý pohyb v našem okolí.
"Předpokládám, že si oni najdou nás," odvětila jsem po chvíli. "Přece jen Ti napsali, určitě si zjistili první poslední o tom, kdo jsi, včetně toho, jak vypadáš."
A na mě bylo už dle katany přehozené v pouzdře přes rameno jasné, že jsem kunoichi. S vědomím této jejich výhody jsme sem šli, teď se tak nejspíš musíme smířit s čekáním.

Yosh mě upozornil na dva shinobi, z čehož jeden odpovídal popisu Hashira. Líně jsem se zvedl a vydal se s ním k Hashirovi. 
Nenápadně jsme se k nim připojil. 
“Krásné odpoledne jestli smím podotknout, Jako ideální na procházku, že pane Senju.” Promluvím k nim jakoby nic.

Při procházení kolem jsem si dal ruce do kapes a trochu netrpělivě vyčkával, snažil jsem se s pomocí Kanchi najít někoho s aktivní čakrou. Najednou se k nám připojil ninja, který neodpovídal popisu členů klanu Kana, neměl blonďaté vlasy.
"Ach, vy budete nový lídr klanu Kana," trochu uštěpačně a pak mu podal ruku.
"Je hezké, že znáte mé jméno, včetně příjemní, já ale neznám Vaše..."

Zastavila jsem se a vzápětí zase rozešla - jen tak, abych oba shinobi měla před sebou a mohla je jak pozorovat, tak případě zakročit. Zeke mě neoslovil, ani já jsem se tak neobtěžovala s pozdravem. Ostatně to ani nebyl můj účel.
"Muž, kolem třicítky," obezřetně jsem si ho prohlížela, abych zaznamenala případná jiná poznávací znamení jako jsou tetování a další. Klid, se kterým se pohyboval, na mě nepůsobil dobře. 
"Ticho před bouří."

I já mu podal ruku a stiskl. 
“Ne tak nahlas, nemusí to tu každý vědět, jsem rád inkognito. Madam...” A pohlédnu na dámu vedle a vezmu ji ruku a políbím na hřbet. 
“Jmenuji se Zeke, byl jsem zvolen novým vůdcem klanu, jestli se tomu titulu dá tak říkat.” A opět si dám ruce do kapes a pokračujeme v krásné a poklidné procházce podél břehu jezera. Yoshiro se držel za námi mlčky. 
“Řekněme, že ten bývalý, který nutno podotknout, že o tom stále neví, byl sesazen pro své ne zrovna příkladné chování, přesto bych nerad o sestřence mluvil ve zlém, když tu s námi není. Jak jistě víte klan Kana to neměl nikdy tak jednoduché, jak to možná vypadalo, momentálně je rozdělený na dva tábory a já se je snažím dát dohromady. Řekněme, že valná většina mě vůdcem uznala, ten zbytek se plácá v nevědomosti, kdo nebo co jsou a ke komu patří. Víme, že momentálně jsme pod kontrolou Kyosanto, ale je to jen kvůli tomu, abychom dostali mou sestřenku zpět ze zajetí. Proto bych rád nabídl obchod, možná hned několik. Ale rád bych nejdříve věděl, jak jste na tom s postojem vůči Kyosantu, klanu Yamada a Reině. Jestli má vůbec cenu vyjednávat dále.” Mluvil jsem víc, než bylo nutné, na mě celkem obstojný výkon.

Jeho odpovědi jsem čekal i nečekal, řekněme, kdo v dnešní době má rád Kyosanto? Asi nikdo. Jejich ideály jsou dechberoucí normálně smýšlejícímu člověku. 
“Bojoval jste proti Reině, ne proti mě. A přesto jsem to já, vlastně jsme to my, kteří teď potřebují pomoc od Vás. Postavil jste se na své nohy i my chceme, a v tom nám Kyosanto bránil.  Kdysi jsme byli velmi bohatí. Byli bychom i teď kdybychom chtěli, ale nejde to. Chceme zpět zašlou slávu, pane Senju. S klanem Yamada jsme na nože. Nicméně jsme ochotni je tolerovat, ale nespolupracovat. I když Reina udělala co udělala, oni ji k tomu svým způsobem donutili.” Pak se zastavil a mě donutil k úsměvu. Zavřel jsem oči, pohlédl k zemi, a pak na něj. 
“Oba víme o jednom obrovi, spíše ježibabě, která by mohla pomoci Kyosanto zničit. A zde je můj první obchod. Pomůžete nám dostat Reinu z Kyosanto a my se za Vás postavíme ve společném boji proti nim a to včetně již zmíněné ježibaby v čele.” Yosh se vzadu usmíval, ale díval se raději jinam. Kdyby jen Reina věděla, jak o ní mluvíme, udělá z nás pomníky.

Úsměv, který jsem mu věnovala, byl zdvořilý a upřímný, přátelský však nikoli, minimálně ne, dokud spolupráci Hashiru definitivně nepotvrdí. Tak tohle byl ten klan Kana, o kterém mi psal. 
"Jakou ale máme záruku, že se po záchraně Reiny nepostaví proti nám na stranu Kyosanta? Může za ni Zeke vůbec vůbec něco takového slíbit?"
Stále jsem se držela v pozadí, stejně jako společník našeho nového... partnera? Na Reinu jsem byla zvědavá, čím dál víc. Z jejich podpisu "ježibaby" jsem si představovala nějakou postarší ženu kolem padesátky, s bradavicí na nose a pokulhávajícími mravy.

Nahodil jsem opět nic neříkající výraz. Působilo to spíš přísně, než vlídně, ale to nevadilo. Přemýšlel jsem, znělo to dobře, až příliš dobře, až na jeden jediný detail a tím je Reina.
"Reině je dobře tam, kde teď momentálně. Jakmile ji osvobodíte, začne být nekontrolovaná a budeme muset přikročit k její eliminaci. Navíc, bez Shimo nemáme šanci se ani jen dostat do Kyosanto. Kotomi by nikdy nesouhlasila s tím, že by se Reina zapojila do našeho boje," zakroutil jsem hlavou.
Napadla mě další věc.
"Jakou máme záruku, že se Reina pak neotočí zády ke svému klanu a k nám? Jste ochotní ji v případě eliminovat a zbavit se jí? Je to přeci jen Váš problém a vaše bývalá vůdkyně klanu, zeptal jsem se se zdviženým obočím.

“Stejně tak by Reina nesouhlasila s Kotomi po boku, jelikož je to její nepřítel číslo jedna. Ale jak říkám jsme ochotni Yamady tolerovat a pro možnost eliminace Kyosanto i spolupracovat do chvíle, než bude po nich.” Rychle jsem odpověděl. 
“Nevznesl bych tuto nabídku, pokud bych si jí nebyl stoprocentně jistý. Reina se nikdy neotočí zády ke svému klanu. Je mu naprosto oddaná. To je jedna z jejích pozitivních vlastností. Ctí rodinu. Nicméně, abych Vás uklidnil, tak vlastním pojistku vůči Reině, vůči komukoli z klanu Kana. Ve chvíli, kdy by se jen pokusila o převrat, bude hned .... utlumena. Víte já velice dobře rozumím ženám, je nutné počítat s tím, že se bude potřebovat vybouřit, zanadávat si, obvinit někoho- je to zhrzená žena, a ty jsou jak je známo nejnebezpečnější. Bude si chtít vyřídit účty a tím bude v první řadě ten, kdo ji teď ubližuje. Akeno Hatake. Teprve potom to bude její manžel a snacha, pak já a pak možná zbytek světa. Pojďme si narovinu říct, že ten první účet ji necháme splatit a na ty ostatní jednoduše nedojde a to zařídím já. Neznám Reinu osobně tak dobře, ale je tu člověk, který ano a který mě připravil na neřízenou střelu jako je ona. Takže znovu se Vás ptám na první obchod. Když osvobodíme společně Reinu, tak s ní v čele se celý klan Kana postaví pod Vaším jménem proti Kyosanto.” Upřímně se mu zadívám do očí, když kývne na tohle, máme vyhráno v dalším vyjednávání, když ne... no o tom budu uvažovat jindy.

Hm, kdybych měl vousy, tak bych si je nejspíš prohmatával jako moudrý stařec, vousy jsem neměl, takže mě jen zbylo si mnout holou bradu.
"Zajímavé. Řekněme, že tuto nabídku přednesu i Kotomi a oba na ni kývneme. Co nastane pak? Klan Kana se vrátí do Shimo a bude sloužit pod Yamadou? To si upřímně neumím představit. Tady bych přišel já..." zamyšleně jsem mu opětoval upřímný pohled.
"Nabídnu klanu Kana kus půdy a nové klanové sídlo ve zdejší zemi, ninjové budou pracovat s ostatními z Tsukiyami a budete se podílet na obraně. Budete mít právo jako každý jiný, žádné výsady ani žádná diskriminace, ale žádné převraty, žádné vraždy ani opakování toho, co se stalo v Shimo..." nebyl jsem si plně jistý touto nabídkou, klan Kana si zatím nezískal mou důvěru, abych jim toto mohl svěřit.
"Budete si ale muset získat mou důvěru," dodal jsem přísně.

Podrbal jsem se na hlavě a podíval se na Yoshe, který byl úplně mimo, jelikož on znal náš plán této návštěvy a to co Hashiru řekl ho dost vykolejilo, takže už tu pro dalšího překvapeného nebylo místo.
“Přesně takto by zněla nabídka na druhý obchod, s menší obměnou a podmínkami. Rádi bychom vlastní půdu, kterou si budeme spravovat to ano, budeme i s Vašimi lidmi spolupracovat, dokonce Vám můžeme poskytovat finanční příspěvky, ale...” dramaticky jsem se odmlčel, “nebudeme po té akci s Kyosantm nadále spojováni či spolupracovat s klanem Yamada, Reina podlehne našemu soudu, nikoli soudu někoho jiného, přeci jenom jak jste řekl, je náš problém a ona si trest odpyká, ale podle klanových pravidel. Také je nutné, aby hraničáři klanu Kana měli možnost opět vycestovat mimo zemi, krom jiného tam i sbírají informace a navazují obchody a kontakty. To byla i má práce co by vedlejší větve klanu. A rád bych o místo v radě vedle Vás, abych měl přehled, co se děje, když už do Vás budu investovat peníze.” Dám si ruku v bok a čekám na jeho vyjádření.
“A ještě jedna otázka, ale na tu bude ještě čas, nechci toho na Vás hned tolik vybalit.” Usměju se

"Dobře, to se dá zařídit, odluka s klanem Yamada proběhne, to je bez debat. Souhlasím i s tím soudem, ale chci, aby u toho byli naši lidé, jako dozor, alespoň," pak už jsem se mírně zamračil. To mám klanu Kana svěřit hlídání hranic?
"Nesouhlasím však s místem v radě. To si musíte zasloužit, samozřejmě, že budete přítomni jako vůdce klanu, ale na tak významné místo mám spoustu dalších shinobi, kteří se o Tsukiyamu zasloužili možná i mnohem víc než já sám. Tak by se to nemuselo líbit klanům, kteří se zde usídlili a spolupracují s námi po delší dobu," vydechl jsem hlasitě. Opravdu si mou důvěru nezískal natolik, abych mu hned sliboval hory doly, to opravdu ne. Navíc jsem teď díky zlatému dolu měl přístup k novým příjmům, tím mě taky nemohl dostat. Na to jsem teď neslyšel.

Yosh naznačil, ať do něj neustále jedu, ale jen jsem zavřel oči a povolil napětí v ramenou. Pro dnešek bylo vyjednávání dost. 
“Dobrá, souhlasím, chci po Vás hodně v jednu chvíli. Na vše je dost času. Nebudeme hamouni. Zatím se spokojíme s hlavními plány o všem ostatním je možné diskutovat později, až se více poznáme. Myslím, že Vás teď bude čekat horší úkol než mě a to říct to Yamadům. Budete s tím chtít pomoci?” Zeptám se ještě, teď už naprosto v klidu. Otec bude nadšený a teta také. A já budu mít zase klid. Na nějakou dobu teda. Měl bych si oprášit tlumič. 
“Kolik že Vám vlastně je? Smím-li se tedy zeptat, přijdete mi rozhodně s méně vráskami a šedými vlasy než mám já.”

"Víte, já velice dobře rozumím ženám."
Koutky úst mi na vteřinu cukly do nenápadného úsměvu. Muži, kteří tohle říkají, většinou ženám moc nerozumí.
"Roztomilé."
Pozorně jsem poslouchala, co Hashiru říká. Narozdíl od slov vůdce klanu Kana mě vůbec nepřekvapil - samozřejmě, že by i bývalým nepřátelům nabídl místo u svého stolu, to byl celý on. Jen s tím podílením se na rozhodování o investicích bych raději byla opatrná. 
"Jen co se pootevřely dveře, stačí se do nich strčit celou ruku."
Nechávala jsem si své myšlenky pro sebe a dál jsem kráčela za nimi.

Písknu, celkem mlaďoch. 
“Nechci ji nijak hájit, ale není tak špatná, když ji lépe poznáte.” Zase zasunu ruce do kapes, ale nakloním se k němu a tiše, aby to neslyšela ta žena za námi se ho zeptám: “Prý máte v Tsukiyomi krásné a chytré ženy je to pravda?” Ušklíbnu se, ne vážně bych s tím měl přestat. Hraju si tu na pána, a pak myslím na tohle.

"To se musíte přesvědčit sám," založil jsem si ruce v bok a ušklíbl jsem se. Na jeho předešlou větu, už jsem dál nereagoval.
"Ještě něco?" zeptal jsem se vlídně. Možná vlídněji, než jsem to ve skutečnosti myslel, abych pravdu řekl, dost mě jeho nabídka rozhodila a nevěděl, co si o tom mám myslet.

“Pokud nemáte otázky vy na mě, tak je to prozatím vše. Pojďme se domluvit na případném dalším setkání pro projednání taktického plánu.” Podrbu se na bradě. Bylo mi úplně jasné, co budu s Yoshem probírat, kromě náznaků nemohl z té ženy spustit oči. Proč já se s ním vlastně bavím.

"Tentokrát vás kontaktuji já, ale musíte mi sdělit, kde se budete nacházet," zamyslel jsem se. Nejdřív ze všeho bude třeba to vyřešit s Kotomi, což znamená napsat jí další dopis na který nepřijde odpověď.
Začínal jsem mít svíravý pocit v žaludku a byl trochu nervózní, byla to předzvěst něčeho velkého, co se blíží. Nějaká monstrozní čakra? Sám jsem nevěděl, co se to dělo, ale musel jsem odtud rychle odejít.
"Setkání bylo zajímavé, nechám si to projít hlavou, ale budeme se muset rozloučit, Zeke Kana," usmál jsem se a uklonil se. Po předání informací o jeho poloze jsme se rozutekly k našim domovům.
(přesun xD)

Být to rande, tak takovéhle rychlé rozloučení by bylo trapné, nicméně jsem se za nimi díval a když byli v nedohlednu vzal jsem Yoshe kolem ramen. 
“Tak kámo, čuměl si na ní jak bejk na krávu, ještě se máš co učit. Odcházíme.”

Přesun