Hrad Tsuki no Hikari (Měsíční svit /月の光/)

Drive nez neco namitly tak jsem je dotlacil ke kancelari kde se jim moc nechtelo. Uklonil jsme se a oni nasledovaly. Ale do reci jim moc nebylo. "No tak tady jsou ti provinilci tedy alespon ti o kterych vim. Myslim ze potize delat uz nebudou." Rekl jsem no tech Sest nejak zustalo stale v pozici v predklonu ale jejich trest v mych rukou nebyl. Tudis Spravce mel v rukou jejich osud. ani nevim jak dlouho jsem vlastne byl pryc ale asi ne takdlouho jak jsem si myslel.

Ayumu svou misi splnil poměrně rychle. Byl jsem příjemně překvapen. Prohlédl jsem si chuligány. Moc dobře jsem věděl, co s nimi.
Prokřupal jsem si prsty a pomalu se k nim blížil.
Pouštěl jsem hrůzu.

"Tak co s vámi vy mladí delikventi uděláme?! Hm?!" narovnal jsem se a poodešel.
"Způsobili jste ohromnou škodu poctivým farmářům..Všem se omluvíte a vrátíte, co jste ukradli. Přihlásíte se v nemocnici jako dobrovolníci a tady Ayumu Vás dostane na starosti." dodal jsem a šel se znovu posadit ke stolu.

Podle zkušeností z jiných vesnic se většinou o misi hlásilo na radnici/paláci. Pár místních obyvatel jsem se zeptal na cestu k místu, kde by mohla být příležitost práce. Došel jsem tedy k hradu, který jsem si pořádně prohlédl. Vesnice vypadala celkově v dobrém stavu, takže se zde pravděpodobně všem žilo dobře. Lidmi jsem byl naveden v hradě ke dveřím, kde bych mohl dostat nějaký úkol. Na dveře jsem tedy zaklepal a čekal co se bude dít.

Ze strany delikventu se ozvalo jednohlasne. "Hai" A Kdyz mi oznamil ze ja je budu mit na starosti dost mi cuklo oboci. Tohle jsem necekal Spravce sam nebyl starsi nez ja takze jsem mel chut mu neco rict ale krotil jsem sve emoce. Ale tato situace mi trosku komplikovala me plany. "Na jak dlouho mate v planu abych na ne dohlizel? Jelikoz ja se nikde nezdrzuji dlouho takze bych rad vedel jak dlouho se zde zdrzim abych si mohl upravit plan meho premisteni."
Muj duvod proc jsem putoval z mista na misto byl jediny a to abych se spratelil s nekym a navic zde byl i jiny duvod aby me jedna osoba na ktere mi jeste zalezelo nenasla. Vedel jsem ze cim dele nekde zustanu tim vetsi sance je ze me nejak kontaktuje. Znal jsme ji dost dobre na to abych vedel ze ani muj odchod moc nezmeni. pote jsem cekal na odpoved a doufal ze to tak dlouho nebude a ja nebudu muset Nejak brutalne menit sve zvyky.

"No, je mi líto, že se chcete přemisťovat. Odtud Vás nikdo nevyhazuje..Právě naopak, potřebujeme každého.." trochu jsem se zamračil.
"No, nebudu Vás přemlouvat. Necháme to na dobu, co tady budete, pak dohled nad nimi převezme někdo jiný.." pozvedl jsem obočí.

Bylo vydet ze se mu moc nezamluva ale nenutil me. Bylo to docela jine nez jsem cekal do ted me vsichni premlouvaly abych zustal atd. " Mozna par dni nebo tydnu po te vam dam vedet. A dekuji za pochopeni.Mezitim jsou vam me sluzby k dispozici a nemyslim si ze tihle budou delat jeste potize dokud dostanou nejake jidlo a penize myslim ze si uvedomi ze je zde i jiny zpusob obzivy nez kradez. A mimochodem jsem Shinoby ale jakeho ranku vam nezdelim jelikoz tato zarazeni mi nic moc nerikaji." Rekl jsme a uklonil no tech sest nasledovalo a uklonily se take a Dodaly "dekujume za schovivavost". Drive nez si tech sest uvedomilo co se stalo kunaiem jsem presekl provaz kolem jejich rukou a vysel z kancelare a vydal se na farmy. i se svou delegaci.(Presun)

"Oukey.." pokrčil jsem rameny a zapsal si poznámku o Ayumovi.
Nelíbila se mi jeho nedůvěra nebo to byl snad tón hlasu? Už jsem viděl teplou postel a hospodu před spaním, jenže má práce nekončila. Ještě tam bylo jedno zaklepání.
"Dále.."

Z kanceláře vyšla osoba a ihned jsem slyšel pokyn ke vstupu do místnosti." Zdravím jmenuji se Ruki Suzuyawa, přišel jsem kvůli misím, které máte dole vyvěšené "Použití matčina příjmení mi dávalo jistou ochranu, přeci jen nic nevím o téhle vesnici, jejich vůdci a jak se staví ke klanu Uchiha, jestli s němi spolupracují a nebo mají s němi špatné vztahy

Výborně, další ninja!
Přikývl jsem a pohlédl na něj zpříma.
"Jsem Hashiru, místní lord.." založil jsem si ruce na hrudi.
"Naše město potřebuje další pomocnou sílu, to je skvělé, že dnes se jich přihlásilo tolik!" řekl jsem nadšeně.
"O jakou konkrétní zakázku máte zájem?" bylo jich tam několik a ještě spoustu dalších jsem nevyvěsil.
"Co umíte, jaký máte rank??" zeptal jsem se. Bylo to důležité vědět, vzhledem k tomu, že chtěl misi, tak jsem mu chtěl nějakou přiřadit vhodnou k ranku.

Omlouvám se, ale tuto hodnost u nás nemáme. Byl jsem, ale posílán na mnoho misí v rámci boje, takže si troufám říct, že mám velké zkušenosti v rámci boje na střední a bližší vzdálenost. Podle vašeho systému to bude nejspíše B rank, ale spíše bych si troufal říci C. Potřebuji hlavně nějaké peníze na jídlo, nejedl jsem již 2 dny. " Slyšel jsem o hodnotícím systému této země, avšak nebyl jsem si jist zda je vhodné ihned plnit velké mise a říct svoji úroveň, přeci jen jsem stále pro mě při nepřátelském území. S jezením 2 dnů jsem také lhal, ulovit si nějaké ryby nebo zvěřinu nebyl problém, ale raději ze sebe udělám chudáka.

"Hodnotící systém je všude stejný," mírně jsem se pousmál.
"Dobře, to se určitě bude hodit. Dostanete glejt, který vás bude zmocňovat při průchodu městem a regionem Tsukiyama. Zároveň dostanete pokoj a tři jídla denně v Hostinci U Kulhavé Anny...Co se týče zakázky, tak bych potřeboval zajistit ochranu nákladní lodi na trase Mizu no Kuni a Tsukiyama přístav. Tento náklad bude obzvlášť důležitý a slyšel jsem, že o něj mají zájem jiní." podepsal jsem svitek s mou pečetí a hodil mu jej.
"Region Tsukiyama se může stát i vašim domovem, snažím se zde vybudovat komunitu žijící v míru a v prosperitě.." řekl jsem napřímo. Ruki byl zvláštní, cítil jsem z něj velkou míru nedůvěry, ale to nebylo všechno.

Samozřejmě, ale každá vesnice může mít jiné nároky a nebudu se nadceňovat. Děkuji, ale pravděpodobně se zde dlouho nezdržím Hashiru-Sama. No zatím Vaši nabídku příjímám. " Zachytil jsem svitek a založil si ho pod plášť do vnitřní kapsy. " Kdy loď odplouvá ? A komu má být zásilka předaná? A čistě náhodou nejsou zde osoby se stejným příjmením jako já ? Hledám totiž své sourozence sestru a mladšího bratra." Chtěl jsem mít co nejvíce informací o misi i o počtu osob, které se mnou tuto misi budou provozovat. Navíc mise v další vzdálenější zemi mi pomůže k rozšíření obzoru.

"Loď odplouvá za tři dny. Na druhé straně v Mizu no Kuni bude čekat někdo z klanu Hoozuki. Doprovod bude tvořit deset samurajů a vy.." zakroutil jsem hlavou.
"Bohužel, o nikom takovém jsem neslyšel..Zkuste se poptat v hostinci."
Poskládal jsem pečeť a vytvořil jednoho kage bunshina. Ten zůstal tady a já jsem se vypařil oknem ven.

Objevil jsem se v bratrovo sídle. Myslím, že je na čase se zapojit do jeho malého hnutí.
Rozhodl jsem se to udělat trochu zajímavější. Objevil jsem se na žábě hned pod oknem jeho kanceláře. Vyskočil jsem na zeď a přiběhl k oknu.
Třikrát jsem na něj zaťukal, zvenku jej otevřel a vešel dovnitř.
"Hej, bratříčku.." měl tam nějakého kluka, pozdravil jsem ho zvednutím ruky a pak jsem se otočil k bratrovi.
"Hm, vedeš to tu pěkně..Hezky sis to tady zařídil." pokýval jsem hlavou.
"Chci se zapojit, máš pro mě prácičku?"

Dobře děkuji za informace, pokud mě tedy omluvíte půjdu do hostince se najíst a vyspat " V ten moment tam přišla nová osoba, jen jsem kývl hlavou, abych opětoval jeho pozdrav.

V případě žádné otázky nebo vět ze strany Hashira automaticky přesun.

"Díky," pokýval jsem hlavou a do místnosti vlezl pravý Hashiru. Klon se zrušil a já si sedl na jeho místo.
"Tobiru, rád tě vidím..Mám prácičku přímo pro tebe. Jde o Minami region. Chci abys provedl infiltraci, zjistil vše o místním lordovi. Už mě nebaví to čekání, zaútočíme hned, jakmile se vrátíš. Čím dřív zaútočíme my, tím lépe, protože oni se na to také chystají.." vytáhl jsem svitek s instrukcemi a podal mu ho.
"Je to něco, co je přesně pro tebe.." podle mě bylo třeba už s tím něco dělat.
"Každý den jsem minimálně jednou slyšel o útocích či sabotáží obchodních karavan z onoho směru. Musíme využívat drahou lodní přepravu a tak.."

"Teď mluvíš jako skutečný lord a feudální pán." ušklíbl jsem se a svitek si uschoval do oblečení.
"Vyrazím hned, co to půjde. Pak až se vrátím zakempím v lázních a propiju noc na tvůj účet. Jsem přece tvůj bratr." zasmál jsem se a poplácal ho po rameni. "Uvidíme se.." řekl jsem a zmizel v kouři.

Pořád v pohybu. Bratr nezklamal. Trochu jsem se zasněně podíval z okna. Život probíhal v celku nerušeně. Vypadala to skoro jako idylka.
Vzpomínal jsem na ty chvilky štěstí v naší klanové vesnici. Tobirama neustále něco vymýšlel a Hashirama si hrál s bratrama na schovku. Já seděl na větvi stromu a pozoroval je. Zároveň jsem si vzpomněl na rodiče, na otce, na další žijícího bratra Seita...Kdo ví co teď dělá? Je pořád s otcem??
Z letargie mě vytrhla práce. Raději jsem se k ní vrátil, vzpomínky na rodinu byly příliš bolestivé.

Po nejake chvili jsem po ceste z nemocnice se obevil zde opet pred kancelari kde jsem chvili stal a premyslel zdali Rict spravci kdo opravdu jsem. Po Premysleni jsem se rozhodl ze mu prozradim svuj puvod a duvody proc se stale presouvam. Nadechl jsem se a zaklepal na dvere a vyckal na vyzvani.

Zhluboka jsem se nadechl a napil se teplého zeleného čaje. Už několik dní jsem tady v kanceláři, když nepočítám můj výlet do nemocnice.
"Dále," řekl jsem nahlas a čekal, kdo se ukáže. Musím si zvykat, je to moje současná práce a nese ovoce.

Po vyzvani jsem vstoupil do kancelare a Uklonil se zpusobem vyssi tridy. A po te se podival na Hashiru a rekl. " Omlouvam se za vyruseni Spravce. Ti mladi delikventi jsou momentalne v peci v nemocnici u pani Ming a nemyslim si ze budou potrebovat nejaky velky dozor. A doslechl jsem se ze Obzvlaste s pani Ming to muze byti velmi bolestive. Jinak problem s farmari byl take vyresen tim ze jak si odpikaji svuj trest farmari jim nabidly nocleh a jidlo i nejake male financni odmeny za praci takze verim ze jsi uvedomily sve chyby a nebudou pusobit potize." Hashiru mohl okamzite ze se zmenil i zpusob me mluvy i nektere z mych pohybu pri chuzi a poklony. "Je zde neco o cem bych si rad promluvil. Ale to co vam reknu musi zutat mezi nami." Jeste jsem dodal a sledoval jeho pohyby ostrizim zrakem. A vyckaval co udela. V duchu jsem si povzdechl a rekl "Je to spravne mu odhalit me tajemstvi ktere by mohlo byt nebezpeci pro mesto a jeho obyvatelstvo." Stale jsem sledoval co se deje. Neduveroval jsem mu stejne jako jemu se to nelibylo ani me se odhaleni meho tajemstvi nezamlouvalo ale zde slo o vice zivotu nez jen muj.

Ayumu byl celý tajemný. Nevěděl jsem, co si o tom myslet. Opřel jsem se o opěradlo a založil si ruce pod bradou.
Snažil jsem se působit co nejdůvěryhodněji.
"Dobře, tak povídej, zůstane to mezi námi a nikomu to neřeknu.." přikývl jsem na jeho požadavky.

Hashiru mozna prikyvl na me pozadavky ale otazka je co udela az zjisti kdo jsem. " Nechapejte me spatne neni to ze bych vam veril ale rekneme ze je ve vasem vlastnim zajmu a zajmu vaseho mesta to co vam reknu drzet pod poklickou."  Rekl jsem mu klidnym hlasem nebyla to vyhruzka nebo varovani spise fakta. Nadechl jsme se a Aktivoval svuj Byakugan  kolem oci mi naskakaly zilky a me smaragdove oci zbledly do bela.
.
"Me cele jmeno je Ayumu Hyuuga a pochazim z klanu Hyuuga. Myslim ze ted chapete proc se nikde nezdrzim dele nez par tydnu."  Chvili jsem sledoval jak Hashiru bude reagovat a po te pokracoval. "Pokud se rozhodne te nedodrzet vase slovo muze to mit neblahe nasledky pro obyvatele nebo i pro vas samotneho. Nejsem uprchlik nebo neco takoveho ale jsou lide kteri by se mohly pokusit ziskat me oci. Je pouze otazkou casu pokud zde zustanu ze me tajemstvi vyjde najevo takze pokud si prejete muzu vase mesto okamzite opustit." Mozna ze ted Hashiru chapal mou neduveru nikomu ale i presto jsem mu prozradil sve tajemstvy. Slo mi o zivoty ostatnich nez o muj vlastni. Ale Hashiru byl spravcem mesta a nel pravo vedet a rozhodnout se co bude dal zda li zustanu nebo opustim toto misto.

Zůstal jsem naprosto klidný, ačkoliv mě ta zpráva mírně rozrušila. Byla to ta poslední věc, kterou jsem chtěl slyšet. Rozhodně nechci, aby po mém městě lítali Hyuugové ve snaze zabít jednoho z jejich přeběhlíků.
"Ty nemáš prokletou pečeť na čele?" řekl jsem klidně. To, že o tom vím, muselo pro něj něco znamenat.

Společně jsme došli až ke dveřím. Nebyl jsem senzibil, ale spíše ze zavřených dveřích a tlumených zvuků jsem usoudil, že tam opět někdo je.
"Chjoo.." usedl jsem na jednu ze židlí.
"Nezbývá nám nic jiného než čekat, Inemuri, proč se chceš stát shinobi? Pověz mi něco o své maličkosti? Využijeme času. Co už umíš?" zvědavě jsem se na ni podíval.
"Odhaduji, že je ti tak 14-15. To už mají lidi ve tvém věku na rukou spoustu mrtvých nebo jsou sami už mrtví. To je realita našeho světa.."