Tanzaku hrad

Tanzaku hrad byl znovu postaven v okolí města.

Kap...Kap...Kap...
Ve sklepení hradu bylo ticho, které narušovalo jen pravidelné kapání vody a přerývané oddechování. V této chvíli se však hlasitě otevřely velké kovové dveře a vstoupil vysoký muž s dlouhými vlasy a oblečen v černém plášti. Nesl tác s miskou rýží a uzavíratelnou pet láhev s vodou.
"Tady máš Senju." hodil tác do kobky muže, který oddechoval. Senju měl na sobě jen kalhoty, jeho tělo překrývala obrovská ohnivá pečeť, která mu zabraňovala použít čakru. Okamžitě se rozpálila, jen co jsem se přiblížil.
"Snažíš se jí prolomit? To ti půjde opravdu těžko," zasmál jsem se a plivl na něj. Otočil jsem se a odešel nahoru.

Ležel jsem na nejměkčím místě na zemi ve své podzemní kobce a vzpamatovával se ze svých zranění. Neuvěřitelně mě štvala kapající voda, nemohl jsem se soustředit. Došel můj věznitel a rozzuřil jsem se. Neprojevoval jsem však žádné emoce, ačkoliv to ve mě vřelo. Chtěl jsem použít únik, ale nemohl použít žádnou techniku. Jen co odešel, vstal jsem a napil se vody. Rýži jsem nechal na místě.
"Ty zku**** šmejde..Já tě dostanu!" ulevil jsem si. Prohlédl jsem si své tělo a pečeť. Jak to prolomit?! Nedokážu použít ani kage bunshin ani žádnou techniku. Tahle pečeť drží mou vnitřní čakru a dělá ze mě bezbranného parchanta.

Obrovské kovové dveře se opět otevřely. Dostal jsem rozkazy.
Vstoupil jsem dovnitř a rychlým krokem šel k Tobirovi. Byl teď naprosto bezbranný.
"Vypadá to, že je načase tě přesunout.." natáhl jsem ruku, ta vystřelila a s dráty svázala Tobirovi nohy. Trhl jsem s ním a hodil ho na zem. Táhl jsem ho až k další části sklepení.

Ležel jsem a v klidu odpočíval. Snažil jsem se přijít na to, jak z téhle šlamastiky ven. Opět vtrhl do mé kobky věznitel, tentokrát bez varování použil svou odpornou techniku a svázal mě a hodil na zem.
"Kso..Už toho mám dost!" pevně jsem chytil dráty a napnul síly. Natáhl jsem druhou ruku a soustředil čakru. Nevzdám se, musí to jít!
"Rasengan!" Bylo slyšet zhmotnění a rotace čakry. Než se však rasengan zformoval, ovládla mě bolest a žár. Pečeť se rozzářila a začala ohromně pálit.
"Ještě jsem neskončil.." snažil jsem se bolest překonat, ale padl jsem.

V jednu chvíli jsem se opravdu začal bát. Překvapil mě, nečekal jsem, že bude chtít bojovat. Naštěstí pečeť vydržela.
"Říkal jsem ti, že to nejde," šel jsem k němu a kopl do něj.
"Říkal jsem ti, že Katon: Tenro působí na tvé tělo a zabraňuje k používání tvé vlastní čakry. Říkal jsem ti, že jakékoliv použití a pečeť se rozpálí. Říkal jsem ti, že jsi ztracen?" při každém začátku věty jsem do něj kopl. Schválně, kolik kopnutí zvládne, než ztratí vědomí.

Sevřel jsem ruce v pěst. Neměl jsem sílu se mu postavit. Pečeť ohromně pálila a nechtěl jsem shořet na uhel. Otče...Co bys udělal ty? Při jeho slovech jsem si něco uvědomil. Při používání mé vlastní vnitřní čakry se pečeť aktivuje..ale, co takhle senjutsu čakra! Že jsem na to nepřišel dřív! klesl jsem a předstíral ztrátu vědomí. Musel jsem to zkusit, jinak tady ztvrdnu navěky.

Tobiru nakonec opravdu ztratil vědomí. Škoda, že nemá mokuton, ukradl bych mu srdce a používal jeho Kekkei genkai jako kdyby bylo mé vlastní. Odtáhl jsem ho do vedlejší místnosti, do laboratoře. Položil ho na laboratorní stůl a obnovil Katon Tenro pro všechny případy. Ten kluk byl neodbytný. Odešel jsem připravit klec a dostavník pro převoz.

Takashi konečně odešel. Posadil jsem se do požadované pozice lotosu a zavřel oči. Tohle byla má jediná šance. Pokud to vyjde, budu moci utéct a pak přijít s posilami. Začal jsem s klidným dýcháním. Přestal jsem vnímat spalující žár plynoucí z pečetě Tenro a začal vnímat a pohlcovat přírodní čakru, která obepíná celou zemi. Skvělé, začíná to fungovat!
Pomalu jsem míchal přírodní čakru s mou čakrou a vytvářel rovnováhu pro můj sennin mód. Cítil jsem, jak se mi vrací síla.

Ocelová klec byla připravena. Přesně na míru Tobira. Připravil jsem i několik injekcí s uklidňujícím a uspávacím přípravkem kdyby bylo třeba.
Do klece jsem připevnil řemeny a dal do ní flašku s vodou. Zas takový kruťas nejsem. Teď jsem jen čekal na dostavník.

Konečně jsme úspěšně infiltrovali hrad a postupně postupovali stokami. Samozřejmě, že jsme měli v plánu jít do sklepení kde se drží vězni. Pravděpodobně bude dost hluboko, a proto jsme museli být opatrní a postupovat obezřetně. Klesali jsme hloub a hloub do země až jsme narazili na slepou uličku, nebo tajný vchod. V té tmě jsem to však nemohl přesně rozeznat a tak jsem hledal něco čím bychom se dostali skrz, netušil jsem co by za to zdí mohlo být.

Ja na rozdil od pritomnych videl Dobre. Kataro vypadal ze neco hleda. No bylo ro jednoduche tedy protoze jsem to videl. Zatlacil jsem jeden kamen a chodba se otevrela. Ted jsme se nachazely pod casti sklepeni ktera byla pod puvodni lokaci tech dvou ale do dalsi casti se uz tudma dostat nedalo mosely jsme prorazit skrz. "Zde nase cesta konci. Zde se nachazely puvodne ale do dalsi casti se tudma nedostaneme musime prorazit skrz a dal se vydame normalnimi cestamy. Tim prekvapeni konci." Byl jsem posel spatnych zprav. No nehlede na to cim jsme se tu museli proplazit.

Byli jsme poměrně blízko. Cesta byla hrozná, neviděl jsem na krok, šlapal jsem na krysy a na srajdy. Samý smrad a prostě hrůza.
Nakonec jsme zastavili a začalo to být vážné. Mým tělem se rozléval pocit blížícího se boje a mé srdce začalo bít rychleji pod nátlakem adrenalinu. Přiskočil jsem před cestu se sevřenou pěstí.
"Prorazím se skrz!" čekal jsem na Katarův rozkaz.

Vypadalo to, že je řada na mě abych nám udělal cestičku dál. Viděl jsem jak se Hashiru chystá probourat zeď a raději jsem ho zastavil. " Počkej Hashiru. O tohle se postarám já, hned se přes tu zeď dostaneme. " Šel jsem blíž ke zdi, téměř na těsno a ze svých rtů jsem na zeď přilepil kyselinu díky své schopnosti Kekkei Genkai. Poté jsem odstoupil a sledoval jak se zeď rozpouští a vytváří se něco ve formě větších dveří. " Buďte opatrní a nedotýkejte se toho, pokud nechcete dopadnout stejně. " Na mě kyselina neměla vliv, ale na ostatní ano. Nejspíš byl uživatel vždy nějak imunní jinak by to nemohl používat. Poté jsem prošel novým vchodem a pokračovali jsme hlouběji na místo kde by se mohl nacházet Tobiru, ale museli jsme se spoléhat na byakugan a být opatrní aby nás tu nikdo nenačapal.

Blizily jsme se k mistu urceni no spise jsem uz videl Tobirua jak nasaval prirodni cakru. To bude rodeo. Preci jenoom jsem neco slysel ale videt to bylo neco jineho. Nakonec. Jsme se dostaly pred velke ocelove dvere. Ten jeden cekal na necu u nejake klece. "Rekl bych ze se zde chysta velke rodeo. A Bude asi velke. Jelikoz nekdo nasava prirodni cakru. A nekdo si tam vesele vyckava." Spatne se nektere veci popisovaly. No nakonec jsem predal vsechny dostupne informace.

"Hai" ano, byl jsem moc horkokrevný. Můj útok by zničil celé poschodí a zbudil spoustu pozornosti. Nevěděl jsem, že Kataro taicho má takové shcopnosti. To je schopnost Páté mizukage..On je Terumi..Že mě to nedošlo dříve..Baka no Hashiru "Hustýý."
Následoval jsem je až jsme dorazili do sklepení k ocelovým dveřím. Hikaru hovořil něco o senjutsu čakře.
"Senjutsu? To je Tobiru!" rozzářil jsem se.

Trvalo to mnohem déle, než jsem očekával. Začínal jsem cítit okolní čakry a jedna monstrozní na straně jedné a jedna moc známá na straně druhé. Hashiru!?
"Síla se vrátila!" otevřel jsem oči a znaky kolem očí se naplno projevily. Byl jsem v sennin modu a lehce jsem seskočil ze stolu na zem. Cítil jsem jak Takashi netrpělivě očekává pokyn a já jsem cítil i skupinku Shinobi, která se sem chystá vtrhnout. Rozhodl jsem se vyčkat a zatím nedělat nic.

" Zdá se, že jsme před naším cílem, jenže ho někdo hlídá. Neznáme jeho sílu ani jeho osobnost. Nevíme co udělá. Nejlepší by bylo kdyby jsme ho nějak vylákali z cely někam trochu dál. Pak bych byl schopen udělat nový průchod na povrch a záchrana Tobira by byla mnohem snažší. Museli bychom to ale provést tak aby byl rozptýlen jen on a neupozornili jsme celý hrad. " Měl jsem trochu obavy předtím než se střetneme s nepřítelem, kterej nás možná i vycítil a nebo také ne. Nevěděli jsme nic o člověku, který hlídá Tobira a to bylo zásadní.

"Myslym ze cesta napovrch by byla prilis rekneme nemoudra. Narazily bychom zbytecne na hlidky. Cesta stokami je podle meho vyhodnejsi jelikoz muzeme za sebou odpalit nejake zdivo a oddalit tak pronasledovani tedy teoreticky. Ale rozhodnuti je na vas." Byl to muj nazor ja se chtel vyhnout zbytecnym bojum. Ale tak rozhodnuti bylo celkem ne na me strane. Tudis jsem rek co jsem mel na mysli. Preci jenom tohle nebyla ma mise.

Karavana nedorazila. Měla zpoždění a já už se nemohl dočkat, až se téhle přítěže zbavím. Neovládal jsem žádné senzibilské schopnosti, tak jsem nevěděl, co se děje ve vedlejších místnostech. Vzal jsem do ruky injekci s uspávacím prostředkem a došel ke dveřím. Pomalu jsem otevřel dveře a vkročil do laboratoře.
Stál tam Tobiru! Okamžitě jsem vystřelil injekci s uspávacím prostředkem a mířil na Tobira. Pečeť měl stále na břichu, ale vypadal jinak. Jeho vitalita se vrátila.

Tak a co teď? Nemůžeme ven.
"Hikaru má dobrý plán, zachráníme Tobira a vydáme se zpět. Uděláme to všechno najednou a pak můžeme nepozorovaně zmizet." nepřítel musel být opravdu silný, když dokázal zajmout Tobira.
"Taichou, rozpusťte znovu dveře a vydáme se rychle pryč!"

Tak kde jsou sakra? To tam budou jen tak stát? Do místnosti vtrhl zpět Takashi, věznitel. Jen co mě uviděl vrhl injekci. Injekce byla vržena jako zbraň, nebýt sennin modo určitě by mě trefil. Já jsem pohotově rukou zablokoval útok a injekce se o mě jen neškodně odrazila.
"Beru si zpět svou svobodu!" rozběhl jsem se k němu a zaútočil s Kawazu kumite.

Můj útok měl výhodu. I když by mému útoku uhnul, stejně by ho trefil. Tento útok se provádí pomocí přírodní čakry, která nás všechny obklopuje.
Takashi tedy letěl vzduchem a proletěl zdmi až ven.

Obával jsem se toho co se bude dít. Na jeho odlákání to nevypadalo, spíš taktika chyť a vrať. Dát Tobirovi prostor k útěku aby mohl Tobiru proběhnout a my rychle zmizet. " Obalím ho na chvíli abych zaměstnal jeho oči a ruce, bude to mžik, takže musíme Tobira dostat ven zatímco si nepřítel bude vypořádávat s mojí technikou. " Rozpustil jsem dveře neslyšně a vešli jsme rychle do laboratoře. Jakmile byl nepřítel v mém zorném poli společně s Tobirem tak jsem využil Yoton: Yokai no Jutsu na obalení nepřítele kyselinou, který letěl do vedlejší místnosti. Za ním jsem svou techniku poslal, aby měl dost práce s vypořádáním a my měli dostatek času k úniku. Dal jsem znamení Tobirovi abychom odtud vypadli a my se vydali na ústup. Dával jsem však velký pozor na naše záda.

Kdyz jsme se vraceli zpet tema srackama kladl jsem za sebou vybusne listky tak aby nas nezasypaly. Jakmyle vsichni byly v bezpecne vzdalenosti lisky jsem odpalil nepritel mel mezi nami nekoli tun sutin coz nam mohlo dat alespon trochu casu. az jsme nakonec dorazily ke vchodu. do stok a citily cerstvy vzduch.

Náš manévr proběhl rychle. Tobiru vykopl nepřítele ven a Kataro se taky do toho vložil. Rychle jsem chytl Tobira za ruku a vlekl ho ven. Bylo to rychlé vylákání nepřítele. Osobně bych byl radši, kdybych ten hrad zničil a tím i ostatní nepřátelé zranil.
"Tobiru, rád tě vidím," usmál jsem se na svého bratra. Mé pozornosti neušla pečeť na jeho břiše.