SÍDLO KLANU KANA

First topic message reminder :


Sídlo klanu Kana je přísně střeženo, rostou kolem něj krystalické květiny, které v okamžiku umí reagovat na uživatele a vytvořit kolem hradu pevnou krystalickou bariéru. Pokud se jedna z nich zničí nebo se utrhne, naroste místo ní jiná. Lidé květiny běžně trhají, berou si ji jako symbol vlády Kana a je prostě krásná. V sídle je několik místností, pokojů, hlavní sál, ve kterém se pořádali i pořádají plesy a oslavy, přijímací salonek hned za vchodem do sídla, část sídla určená pro služebnictvo, zbrojovna, tréninková místnost a v nejvyšší části věže pokoj od kterého existují jen dva klíče. Jeden vlastní Reina a druhý ...?

Vrátila jsem se z ulic zpět k sídlu a opět jsem si vykračovala jak když mě nikdo nezajímá. Opak byl ale pravdou. Všímala jsem si lidí okolo sebe, hlavně hlídky jestli hlídá! Jako srnka jsem vyběhla schody a zaťukala na dveře Reinina pokoje. Nakoukla jsme dovniřt a zamávala notýskem kde byla část proslovu, který jsem vymyslela z infomrací, které jsem zatím měla k dispozici. "Mám hotovo." Vplula jsme dovnitř a zavřela nad sebou. Pak jsem zaregistrovala tu atmošku v pokoji. "Takže půjde nedobrovolně hm?" Poznamenala jsem, vypadalo to, že Reina u svého manžela moc dobře nepochodila. Přešla jsem k oknu a cestou notýsek odložila na stoleček.

"Víš co možná bych i byla radši kdyby byl hnusnej a škaredej, protože by mi nedělalo potíž ho ignorovat a nevyhovovat mu v jeho prosbách a nabídkách." mávla jsem na Mili, když přišla do pokoje a pokynula, ať si jde také sednout na postel. 
"A upřímně holky. Mě politika fakt nebaví. Kde byly ty časy, kdy mě posílali na férovku na mise, kde se zabíjelo, ničilo a tak. Celkem mi chybí to ničení. Když jsem ještě nebyla dědička klanu nikoho to nezajímalo, co jsem hlavně že jsem splnila misi na výbornou. A mám chuť zase nějakou tu vesnici zničit jako za starých dobrých časů. Za poslední rok a půl jsem pořádně na žádné misi nebyla, když nepočítáte tu věc s tím chlapem, co se líbí Riko. Taková ta dovolená víte co?" lehnu si zase k nim a podívám se na Mili. 
"Tak co máš Mili? Musíme se vrhnout na ten proslov, napadlo mě trochu ponížit daně. Když jsem koukala na ekonomickou stránku věci, vesnice má celkem dobře nahrabáno díky našemu klanu. Pár tisícovek jí nezabije a lidem to pomůže." přemýšlím nahlas. Řekla jsem "náš klan". Bylo to asi tím, že tyhle dvě jsem do svého klanu prostě automaticky přibrala. Kromě Takumiho byly ony moje nynější rodina. Riki upřímnost a povaha mě uklidňovali a lahodili stejně jako protiklad Mili, která naopak působila velmi mile a příjemně, i když také uměla pěkně zatopit pod kotlem.

Mohla jsem jít do vojenské čtvrti ale rozhodla jsem zajít přímo k sídlu. Zastavila jsem se u kytek z krystalu a uznale pokývala hlavou. Tohle mít jako doplněk? Olalá. To mě přivedlo na myšlenku o uniformách. Zadívala jsem se směrem k hlídce ale mezi nimi nebyla žádná žena. Takže jsem nemohla zkoumat jak by mi ta uniforma slušela. Zamračila jsem se a vydala se k nim. "Ráda bych mluvila s někým kdo má pravomoce přijímat schopné lidi do služeb města." Co jsem tu dělala? No peníze jsem zatím ještě nedostala, tudíž jsem byla stále neutrální žoldáček. A tady to vypadalo na hodně peněz. Při myšlence na peníze jsem se mlsně olízla. "Prosím dejte té osobě vědět, že tu jsem." Usmála jsem se prosebně a ustoupila trochu stranou abych nepřekážela ostatním, kteří chtěli dovnitř.

Hlídka si ženu prohlédla. Kývli na sebe a jeden odešel do sídla. Druhý tam raději zůstal. Už zřejmě nechtěli mít další problém s tím, že vezmou ženu dovnitř hned, než se poradí. 

Po chvíli se vrátil s tím, že Daymio jí přijme, ať ho následuje. Pokud ho slečna následovala, vedl by ji dlouhou chodbou do dveří na konci, kde by jí otevřel a pustil dovnitř se slovy "Počkejte, Daymio hned přijde.". Potí odešel zpět na hlídku. V hale, ve které by se nacházela je pouze a jenom spousty obrazů klanu Kana a Yamada, pár stolečků a křesílek po stranách a nakonci velkého sálu se majestátně tyčila dvě křesla na vyvýšeném schodišti.

Mlčky jsem šla za ním a rozhlížela se okolo. Tohle sídlo teda vědělo jak zanechat dojem. Když jsme vešla do haly a zůstala sama nadzvedla jsem překvapeně obočí. Přešla jsem k obrazům na levé straně a prohlížela si vyobrazené osoby. Tady vážně leželo sakra dost peněz! Takže budu mluvit rovnou s Daymio. Páni, to abych zanechala dobrý dojem. Urovnala jsme si oblečení a svázala si dlouhé vlasy do ledebylého culíku, což jsem nikdy nedělala! Jenže takhle dlouhé rozpuštěné vlasy působí dost neprakticky a člověk pak vypadá málokdy vážně. Nakonec jsem si sedla do jednoho křesílka po straně, hodila nožku přes nožku a poslušně čekala.

Chvíli jsem čumákovala z okna a pak se posadila k nim na postel. Odkašlala jsem si a spustila část projevu, který jsem dala dohromady. Neměla jsem problém si něco zapamatovat, hlavně když jsem to dala dohromady já. "Jistě všichni znáte legendu o sněžném démonu Yuki-ona, žena která lákala muže do své bouře, kde je zmrazila a zabila. Bohužel se legenda stala skutečností.
Kotomi Yamada, Sněžný démon který při svém běsnění zabil několik nevinných lidí. Chladnokrevně jim zmrazila jejich veškeré tělní tekutiny a připravila tak mnoho rodin o jejich syny, bratry, otce a manžele. Takové chování celý klan Kana s podporou hlavy klanu Yamada odsuzuje, a proto prosíme kohokoliv, kdo by měl informace o pohybu Sněžného démona, aby s námi spolupracoval. Pokud Sněžného démona zahlédnete, nezkoušejte ho zajmout sami, nechte nás se o to postarat, aby se zamezilo další ztrátám na životech. Kotomi Yamada se tímto stává nepřítelem Shimo no Kuni a bude předvedena před spravedlnost za několika násobnou vraždu." Přiložila jsem si ruku na srdce a sklonila hlavu na ukončení projevu. "Uprav si to jak chceš ale použila bych to tam. Co se týká účasti tvého manžela. Už jsem to řekla dřív. Stačí když někdo použije Henge a máme ho tam po tvém boku. Nic říkat nemusí." Pokrčila jsem rameny a upřela na ní pohled. "Ještě jsem se chtěla zeptat na oblasti, které se prohledali. Nevěřím, že se jen tak vypařila ze světa. Tudíž je možné, že se pár míst neprohledalo a právě tam může být."

Do pokoje nám vešel jeden z mých strážců a cosi mi pošeptal. Kývla jsem a poslala ho pryč. 
"Hezky řečeno, Mili, rozhodně to použiju na konci proslovu. Ale je třeba vymyslet i začátek. Proslov proběhne zítra. Teď musím jít vyřídit jednu návštěvu, pak se vrhnem na proslov a po něm, jak říká Mili, vyrazíme na mise proti Kotomi. 
Riko, dezertéra si vem na starosti, víš jak dezerci trestáme, chci co nejvíc informací. Napadlo mě Mili, jsi taková nenápadná. Kdyby jsme Kotomi našli, co taková infiltrovací mise? Riku znají a mě též, tebe nikdo moc nezná, byla bys na to perfektní, přemýšlej o tom. Za chvíli jsem zpět." mrknu na ní, pak vstanu a odejdu z pokoje u v poměrně lepší náladě. 


Spěšně vyjdu z pokoje a namířím si to do přijímací haly. Chtěla jsem rychle vyřádit tuhle věc, abych mohla dořešit te projev. Vejdu do přijímací haly a můj pohled spočine na celkem okouzlující ženě. Ihned mi zajiskřilo v očích. Nicméně dojdu k ní. 
"Prý hledáte práci." nepředstavila jsem se jí bylo to zřejmě zbytečné. "Co mi můžete nabídnout?" 

Vyhoupla jsem se po jejím příchodu na nohy a sklonila na okamžik hlavu. "Jsem stopař. Dokončila jsem nedaleko svou práci a doneslo se ke mě, že někoho hledáte. Mé jméno je Tori a ráda bych vám nabídla své služby. Nehledě na to, že bych mohla i posílit vaše hlídky." Nedalo mi to a dloubla jsem si do hlídky, která mě pustila přes bránu jen protože si jdu pro práci. "A upřímně...ráda bych měla na sobě znak vašeho klanu má paní. Krásný módní doplněk." Pousmála jsem se a dál držela hrdě hlavu vztyčenou. Na svoje schopnosti jsem byla hrdá jak nikdo.

S ženami se přeci jenom jednalo jinak a spíše lépe než s muži. Její nebojácnost mě okouzlila. Stopař se hodí vždycky, kor když potřebujeme najít jistou osobu. 
"Mít na sobě znak mého klanu? To je v případě, že byste patřila do rodiny má drahá, v prvé řadě byste měla znak vesnice, které budete sloužit."  sedla jsem si naproti ní do křesílka a pokynu jí, aby udělala to samé. 
"Mám velmi specifické požadavky ohledně přijímání lidí do úzkého kruhu, si stopařka a takoví lidé mají většinou velký přehled o situaci. Předpokládám, že moc dobře víš, co se tu děje, když chceš posílit mé hlídky. Máš nějaké informace o princezně Kotomi?" podívám se na ní a velmi dobře sleduji její výraz a mimiku v obličeji.

"Jistě. Tak jsem to v podstatě myslela. Znak klanu nebo znak vesnice." Pokrčila jsem rameny a sedla jsem si do křesílka. "Vím co se tu děje. A stopař sice jsem ale nezačínám pracovat před uzavřením dohody." Pousmála jsem se a naklonila hlavu na stranu. "Znáte to, v dobré víře poskytnete informace dopředu ale zaplaceno nedostanete." Pokrčila jsem rameny. "K tomu abych vám princeznu našla se o ní musím něco dozvědět přímo z první ruky. Jaká je její povaha, zvyky a tak."

Opět jsem se vrátil na místo činu. Před sídlo klanu. Byl jsem bez obleku, bez kápě. Ano oblek byl nápadný, ale mimo města byl velmi užitečný. Co jsem tu vlastně dělal? Prosté šel jsem zjišťovat informace. Jak řekla Mimi jsem v sladké nevědomosti. To jsem musel spravit! A tohle bylo dokonalé místo. Šel jsem k braně/ dveřím. Nejlehčí by bylo je rozkopnout, ale jsem slušný host. "Reina, mě očekává"prohodím chladně. Nebyla to sice pravda, ale mohli tohle pohybovat ochránci tohohle sídla? Pravdou je, že Reina mi řekla, že pokud budu chtít práci mám tu zajít a říct, že mě posílá. Trošku jsem to upravil, aby to znělo lépe. Strážci mohli mít spoustu otázek, ale když Tori poslechli jen s tím, že chce práci, proč by v tomhle hledali nějaký problém. Počítal jsem, že mě nepustí, ale jeden z nich půjde dát vědět, že na Reinu tu někdo čeká.

"Ach ano." ví jak moc cenná informace to je, tak jsem jen ledabyle sáhla do kapsičky u šatů a z něj vyndala malý tříkarátový diamant a položila ho na stolek před ní. 
"Spočítejte si na kolik vás tenhle prcek vyjde, přesně tak je cenná informace o princezně Kotomi." založím si ruce na prsou. V té chvíli přišel strážce a naklonil se ke mě, aby mi něco pošeptal. Další host? A to jsem ještě neměla ten srdceryvný projev. "Ať počká na chodbě." a strážce zase odejde. Zadívám se na tu slečnu. 
"Jde mi o její bezpečnost, musí se vrátit zpět domů, její bratr se o ní strachuje a mě to rve srdce. Nesmí jí být zkřivený jediný vlásek." O to se pak samozřejmě postarám já sama osobně. 
"Tohle je taková malá záložní motivace. Nuže, zeptám se znovu. Máte nějakou informace o princezně Kotomi?" zadívám se na ní. Nejsem hloupá, dala mi jasně najevo, že něco ví. Jak jinak by věděla, že jsou moje hlídky na nic? Stopaři byli vždy velmi dobře informovaní a uměli se svými informacemi nakládat. 


Strážce si Bejinra prohlédl, byl mu povědomí, nicméně oslovení jehož patřilo jeho vůdkyni mu dal najevo, že se znají. "Počkejte." a jeden ze strážců jej šel ohlásit. Za chvíli se vrátil s tím: "Daimyo vás přijme za chvíli, má ještě jednán." a odvedl Benjira na hlavní chodbu před dveře přijímací haly,kde měl počkat.

Upřela jsem oči na diamant a okamžitě zvážněla. U obchodu musela být přítomná jen a pouze vážná Tori. "Upřímně je mi jedno proč ji chcete. Mou prácí je pouze najít a dopravit." Odpověděla jsem jí a přesunula pohled k jejím očím. "Jak jsem řekla, hodilo by se pár základních informací o princezně, kterou hledáte. Každopádně musím přiznat, že se po městě pohybuje pár nenápadných lidí v pláštích. Pár lidí přísahá, že ji viděli na trhu. Takže není daleko." Slovo nenápadných jsem pronesla znechuceně. Nenápadnost jsem si představovala jinak. "Je na některém z obrazů?" Kývla jsem směrem ke zdi.

"Dobře" odvětím a jdu za tím strážcem do velké chodby. Dostat se do sídla není zas tak těžké, jak by si jeden mohl myslet. Čekal jsem až mě Reina příjme. Čekaní mohlo být dlouho a proto jsem se pár broučku vytratilo na průzkum sídla. Byl jsem zvědavý, co všechno najdou. Začali se pohybovat v různých koutech sídla kam se mohli dostat.

Věděla jsem, že se dohodneme. Přeci jenom v téhle hamižné společnosti byly peníze všechno a kde je pak nějaká loajalita? Za tu se nenajíš. Mlčky jí ukážu obraz za sebou. Byl to velký obraz,který tvořil pozadí dvou trůnů. Byla na nich celá Yamadovic rodina. 
"Ta malá bruneta to je ona. Je velmi vynalézavá a až ohavně milá a hodná. Ale především je to démon. Ať už se o mě říká cokoli, nejsem taková bestie jako ona. Neumí kontrolovat své schopnosti je schopná zabíjet, aniž by to sama chtěla. Dávejte si pozor. Hyoton je nebezpečný, obzvlášť když se neumí kontrolovat." vstanu a přejdu k jedné ze zásuvek u stěny. Vytáhnu z ní velmi krásnou zlatem vykládanou krabičku a podám ji Tori. 
"To je záloha. Pokud mi ji přivedete živou a zdravou dostanete desetinásobek, pokud mi přinesete infromace k napomáhání jejího dopadne, doplatím Vám další dvě krabičky. Rozuměli jsme si?" podívám se na ní zcela vážně. Dobrý obchod,pokud vyjde. Krabička totiž v sobě obsahovala 5 tis ryo.

Prohlédla jsem si obraz Kotomi a jemně se pousmála. Jakmile mi podala krabičku skoro jsem začala slintat. Tohle bylo více než jsem čekala. "Desetinásobek hm?" Zopakovala jsem po ní a přejela dlaní po krabičce. Láska na první pohled. "Rozumím." Kývla jsem a postavila se. "Jo..ještě jen tak náhodou." Naklonila jsem hlavu na stranu. "Mohla bych dostat ten znak města? Docela si potrpím na to aby oběť věděla kdo po ní jde. Když zjistí, že je hrozba reálná začnou dělat více chyb."

Pousměju se. 
"U vchodu Vám ho dají." i kdyby se nevrátila s penězi zpět, budu alespoň vědět, že patří k ní. Její podobu vidělo několik lidí a její chakru přinejmenším ucítí Riko. 
"Hodně štěstí." pokynu ji ke dveřím. Sama je jdu otevřít. Za nimi stál Benjiro ten chlapík z brány. Usměju se a jemu pokynu dovnitř. 
"Dejte slečně znak strážců Daimyo." řeknu a až Tori opustí místnost, zavřu dveře a zaměřím svou pozornost na Benjira. 
Strážci Tori dali znak.

Uklonila jsem se "Brzy se ozvu." a vyšla z místnosti. Vzala jsem si znak který jsem si připácla nad srdce a vydala se i s penízky pryč. Spokojeně jsem si začala pískat a v ulicích zaplula do davu, ve které jsem zmizela úplně.

Vyšla známá tvář, kterou jsem ignoroval stejně jako ona mě. Ani se nedivím, když jsem neměl na sobě oblek. Konečně jsem byl na řadě. Takže jsem šel sebejistým krokem. Važně, pokud by někdo chtěl dělat atentát na Reinu, stačilo prostě přijít a udělat bum. "zdravíčko, přišel jsem si pro práci" pověděl jsem a pousmál jsem se. Jaké práce nabízí jsem věděl, ale možná se něco od minulá změnilo.

Potom co Reina odešla jsem ještě chvíli seděla na její posteli. Já jsem se měla někam infiltrovat? To by asi nedopadlo dobře. Reina zapomněla na to, že Goemon ví na jaké straně jsem. V povzdechnutím jsem se postavila. "Jdu koupit bonbošku pro bloncku. Na nervy." Oznámila jsem Rice a vyšla z pokoje. Co je lepšího na uklidnění než čokoláda hm? A Reina by teď potřebovala asi tunu čokošky. Seběhla jsem po schodech nasadila si svou masku nezájmu a zmizla pryč.

"Benjiro že?" pokynu mu a též si jdu sednout zpět do křesílka. Když jsem se pohodlně usadila podívala jsem se na něj. 
"Vypadáš svěže, jakou práci si představuješ?" opřu se a čekám co mi poví.

Rovnou jsem přešel k tomu, co bych chtěl dělat"Postarám se o nežádoucí subjekty" povím a udělám mrk mrk. Prosté jasné. Žádné těla, žádní svědci.

"Dobře. Chci ale princeznu Kotomi živou, máš o ní nějaké informace, pochopitelně to nebude zadarmo." pronesu taky mrk mrk, moc dobře věděl o řem jsem mluvila a co chci. 
"Byl jsi pryč nepochybuju o tom, že sis něčeho všiml."  poívám se na něj významně a očekávala jsem odpovědi.