SÍDLO KLANU KANA

First topic message reminder :


Sídlo klanu Kana je přísně střeženo, rostou kolem něj krystalické květiny, které v okamžiku umí reagovat na uživatele a vytvořit kolem hradu pevnou krystalickou bariéru. Pokud se jedna z nich zničí nebo se utrhne, naroste místo ní jiná. Lidé květiny běžně trhají, berou si ji jako symbol vlády Kana a je prostě krásná. V sídle je několik místností, pokojů, hlavní sál, ve kterém se pořádali i pořádají plesy a oslavy, přijímací salonek hned za vchodem do sídla, část sídla určená pro služebnictvo, zbrojovna, tréninková místnost a v nejvyšší části věže pokoj od kterého existují jen dva klíče. Jeden vlastní Reina a druhý ...?

Konečně dorazila alespoň jedna. Otočila jsem se na ní prudce. "Můžeš mi vysvětlit co je klan Yamada za partu ignorantů, že úplně v klidu trénují samuraje, kteří neumí alespoň ohlásit, co budou dělat? A odkdy máme samuraie děti? Můžeš mi laskavě vysvětlit, čím se klan Yamada dostal na výsluní, když nejsou ani schopní trénovat pořádně jednotky samurajů? Jestli bych je teď všechny poslala do války, tak tam budou stát a mlátit se do hlavy jako parta pitomých potácivých paviánů. Nejsou schopni porazit ani analyzovat situaci nepřítele." A měla jsem zase chuť do něčeho praštit. 
"Jsem tu jediná, která měla odmalička tvrdší trénink než samotní samurajové?" na mé pěsti se mi objevila krystalická obrana a já v té chvíli praštila do zdi. Udělala se v ní menší díra. 
"Být tady můj otec, tak ho snad trefí infarkt, vidět to. Jsou tak neschopní, protože jim vládne žena, nebo protože už takoví byli?" podívám se na Riko zoufale

Naštěstí jsem byla tak zkušený ochlasta s dobrým metabolismem, že stačila chvíle spánku a byla jsem použitelná. Převalila jsem se na bok a neochotně otevřela oči. Kurde. Chvíli jsem tam tak ležela a pak se vyškrábala na nohy. Rozhlídla jsem se po místnosti, vypadalo to, že vše přežilo. Nic jsem nezničila...dobrý. Aspoň něco. Došla jsem ke dveřím a vykoukla ven. Prázdno. Zamířila jsem tedy do jednoho pokoje, který jsem objevila když jsem hledala knihovnu. Tam taky nikdo nebyl. Spokojeně jsem se zazubila a shodila ze sebe šaty. Nahá jsem přešla do koupelny a smyla ze sebe své přešlápnutí vedle. Když jsem vyšla z koupelny, došlo mi že svoje věci mám pořád v ubytovně ve městě. Skvělé. Začala jsem se rozhlížet po pokoji a pohled mi padl na bílé prostěradlo. Lepší než nic. Zahalila jsme se do bílé látky a cípy svázala na jednom rameni k sobě. Z kapsičky šatů, které jsem ze sebe shodila jsem vytáhla pár sponek a provizorně na straně prostěradlo zabezpečila, abych neukazovala více, než bylo nutné. Pohodila jsem vlasy ze kterých odkapávala voda a sebrala pohozené oblečení na zemi. Reina určitě něco bude mít. Vykoukla jsem opět z pokoje, stále prázdno a tak jsem docupitala k Reině. Otevřela jsem oči a na chvíli zůstala stát ve dveřích. "Oh...vítejte zpět." Zazubila jsem se a volnou rukou si promnula zátylek. "Asi se nemusím ptát jak to šlo co?" Zavřela jsem za sebou dveře a snažila se odvést pozornost na jejich výlet.

"Mili!" táhnul z ní alkohol. Musím jí dostat na léčbu. 
"To jsem tě měla popravit na místě? Kamarádku? Jako jediná si měla alespoň nápad, jak tu situaci vyřešit. Místo toho jsme o tu bestii přišli. Mohla jsem se blýsknout. Takhle nic." Jestli bych si měla vybrat, ano vybrala bych si raději Riko než ostatní. 
"Jestli nechceš abych se do téhle pozice stavěla, tak mě příště do ní nedostávej. Radši si vyberu tebe než je." Naštvaně jsem si pro ty sušenky šla taky. Ano možná byla moje chyba, že jsem neřekla co dělat, ale dkyž jsem se ptala na plán nikdo nebyl schopný nic říct nahlas. Prostě jen něco udělali a z mého pohledu to vypadalo, že utíkají. Opřela jsem si ruku o zeď a čelo na ní. 
"Manžel se neukáže po mém boku. Sama mám strach za ním jít." přiznala jsem holkám. Takumi bude určitě naštvaný. Měla jsem sto chutí se sbalit a odejít. Po princezně bylo vyhlášeno pátrání, ale doteď jsem nedostala žádnou novou zprávu, zklamala jsem na misi a lidi mě stále nesnášeli. Začínala jsem trochu panikařit.

Mlčky jsem se opřela o stěnu a chvíli dělala, že tam nejsem. Nakonec jsem si odkašlala a začala si namotávat pramínek vlasů na prst. Jako vždy když jsem byla nervózní nebo jsem přemýšlela. "Um..jenom bych chtěla podotknout, že stráže co tu hlídají...moc hlídat neumí. Snažila se sem dostat nějaká holka co lezla po stěně jak opice." Upřela jsem pohled na Reinu. "A jak jsem už psala. Princezna má u sebe..Uchihu." Zamumlala jsem skoro neslyšně a tleskla rukama o sebe. "Sveď ho." Promluvila jsem hlasitěji abych opět odvedla pozornost a přešla ke skříni. "Oblečení tu na to máš dost." Poznamenala jsem.

Nastavila jsem dlaň směrem k Mili. 
"Skvělý další výborná zpráva. Je to jeden den. Jeden den, co jsem převzala vládu. A už tu jsou problémy s nejhlavnější věcí vesnice. A to bezpečnost a do toho ještě Uchiha." plácnu pěstí do dlaně a otočím se k oknu. 
"My máme Uchihu také, ovšem momentálně nepoužitelného." pronesu, protože víme, že se někde válí u moře a nemůže postovat. 
"Svést Takumiho.....už to vidím, bude možná jednodušší ho vážně zdrogovat.Vsadím se s Vámi o co chcete, že nejsem jeho tip a sprdne mě na jednu dobrou."  Zhluboka se nadechnu a vydechnu. 
"Ještě nějaká skvělá zpráva?" pronesu naštvaně. V té chvíli se do pokoje potichu vnořila malá Xayah a sedla si kousek od Mili a jen klimbala ocasem a dívala se na všechny přítomné. Zřejmě vycítila tíživou atmosféru.
"Dobře, myslím, že se shodneme na tom, že bych teď měla chvíli zůstat v sídle a spravovat vesnici a připravit se na projev. Riko máš povolení sledovat toho člověka. Mili, ty se začni léčit, nepotřebuju tady mít alkoholika, a ..." prohlédnu si její zjev. "Pokoj máš vedle mě spolu s oblečením, prosím choď důstojně oblečená. Pošlu tě jako posla do hradu Kotominy matky, je možné, že princezna bude hledat útočiště, chci, aby věděla, co se děje a případně mě okamžitě informovala, pokud se cokoli stane. Při té příležitosti bych byla ráda, kdyby si mi sehnala nějaké informace z okolí a případně o Kotomi." založím si ruce na prsou. 
"A já si půjdu promluvit s Takumim." pronesu ne moc nadšeně spíše smířlivě.  
"Ale obě vyrazíte až po tom proslovu. Za dva dny. Potřebuju, abyste mi s ním pomohly." podívám se na ně prosebně. 
"Musím přesvědčit lidi."

"Ale..ale já nepila." Otočila jsem se na ní šokovaně a snažila se nějak bránit. Léčit se? HAHA NIKDY! Založila jsem si zamračeně ruce na prsou a nepatrně zrudla o její poznámce ohledně oblečení. No bóže, tak jsem si ho zapomněla na ubytovně. Uhnula jsem pohledem a zabodla ho do zdi. "Jistě." Odpověděla jsem jí. "Ohledně projevu..pročetla jsem si pár knížek a našla jsem věci a argumenty, které můžeš použít. Takže ti to asi nějak sepíšu aby jsi se na to mohla kouknout?" Nadzvedla jsem tázavě obočí. Náhodou, když byla pryč tak jsem se fakt snažila být užitečná! To, že jsem si pak dala pár panáčku bylo za odměnu.

"Pak si dělej co chceš hlavně opatrně. A jo Mili sepiš mi to ráda se na to podívám." Pronesu a zhluboka se nadechnu a vydechnu. Poplácání po rameni se hodilo. Trochu mi tím dodala odvahy. Ale fakt jen trochu. Dohdu tedy ke dveřím, kde pohladím Xayah, čímž jí dám nechtěný signál, že se jde pryč. Vyjdu a zamířím si to přímo do druhého poschodí. Šourala jsem se. Komu by se taky chtělo jít s prosíkem za manželem, kterého mám v zajetí. Před pokojem stáli dva shinobi. Střídali se v hlídání. U dveří jsem se zastavila. Potily se mi ruce a měla jsem motýlky v břiše. Nechápu proč. Ruce jsem si otřela o sukni a překontrolovala si stav čistého oblečení. Až na ty odřeniny z mise no ok. Podívám se na holky i na Xayah, která začala škrábat na dveře. Mám ťukat nebo prostě jen vejít. Proboha byl můj zajatec a já paní domu. Pročísla jsem si vlasy a zaklepal. Pak jsem otevřela dveře a vstoupila dovnitř. Xayah byla rychlejší a vběhla do útrob pokoje, kde se zastavila až u Takumiho. No jo šplhounka. Zavřela jsem za sebou dveře a postávala u nich v případě náhleho úprku. Očima jsem vyhledala právě Takumiho a najednou jsem neměla co říct.

Bylo vidět, že Xayah ví, kdo mi ji dal. Ano, než si Takumi uvědomil, že tam jsem, můj obličej střídal trochu podivné pocity, měla jsem se nejdřív ohlásit. Nicméně, jen co se posadil, rychle jsem nahodila kamenný výraz na místo úžasu. Čekal náš tým, který mu bere chakru. V tento moment nedostal svou dávku, takže není úplně nejslabší. To jsem si taky špatně načasovala. To je zas den. Když mě oslovil jako drahá hostitelka, trochu mě bodlo u srdce. No dalo se to čekat. Nicméně, on se evidentně uklidnil, ale co mám sakra dělat já? Jak mám být já v klidu před chlapem, který je nahoře bez a mám co dělat, abych pohledem furt neklouzala na jeho tělo, ale zůstala v jeho obličeji. Doufala jsem, že se nezačnu červenat. U jiných by mě to nenapadlo. U něj jo. Dobře uklidníme se. Xayah se evidentně nechtěla nechat odbít a stále u něj seděla a dívala se střídavě na něj a na mě. Zrádkyně. Měla být u mě a dodávat energii. Udělala jsem pár kroků stranou od dveří. Ale jen pár. Mělo mi to získat čas na vzpamatování a odpověď. 
Ježiš musím být rázná je to jen chlap. Jen můj manžel. Jen vůdce klanu Yamada. Jen je nahoře bez. Pohoda.
Slušelo mu to. Nezahálí, tohle bude fakt těžký. Otočím se na něj už téměř v klidu. 
"Takumi." začnu, výborně první krok překonán, nebudu ho oslovovat tak jak on mě. Sice jsme si cizí, ale pořád jsme svoji. Jestli nás holky poslouchají za dveřmi, tak se tam určitě válí smíchy. Jsem schopná jít na misi proti nebezpečnému kanibalovi, ale oslovit manžela to ne.
"Omlouvám se za tuto situaci, ve které jsi, ale bylo to nezbytně nutné. Snažím se, abys tu měl vše potřebné a nic  ti nechybělo." kromě svobody a zbraní. "Za můj tým chemiků se omlouvám, jestli jsou nějak hrubí. Napravím to." pitomější věc jsem ze sebe dostat fakt nemohla. Bojovala jsem s reflexem obejmout se, ale to bych mu ukázala, že jsem fakt úplně mimo.  Měla bych si nafackovat.

Mlčky jsem se od Reiny odpojila a zaplula do "svého" pokoje. Rozvázala jsem uzlík na prostěradle a nechala ho spadnout na zem. Nahá jsem se protáhla a zamířila ke skříni. Začínala jsem mít podezření, že jsem nudista...protože mi to dělalo dobře. Nic mě neomezovalo, neškrtilo...no prostě paráda. Chmm. Našpulila jsem zamyšleně rty a začala se oblečením prohrabovat. Ne..Nope...mm ne. ANO! Vytáhla jsem černé, krátké kimono.

Spoiler:

Doufám, že je to důstojné. Protočila jsem oči a oblékla se. Sehnula jsem se pro prostěradlo a vysušila si s ním vlasy. Docupitala jsem k zrcadlu a zadívala se na svůj odraz. Kočička. Spokojeně jsem se usmála a poslala svému odrazu pusu. Vyšla jsem z pokoje a zamířila do knihovny kde jsem ze země sebrala notýsek s tužkou. Otočila jsem se ke dveřím a chystala se odejít. Jenže jsem nechala ruku položenou na klice a čekala. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Na začátku jsem se Reiny ptala, jakou roli mám hrát. Jak mám působit na lidi jako její poradce a ochranka. Nechala to na mně a já se teď rozhodla. Stiskla jsem kliku a vyšla na chodbu s bradou lehce nahoru. Úsporným krokem jsem se vydala pryč. Nikoho koho jsem potkala jsem nevzala na vědomí, přehlížela jsem je. Nezajímali mě. Jedině strážím jsem věnovala chladný pohled s příslibem trestu pokud nebudou dělat svou práci pořádně. A s touto maskou jsem zmizela.

NO trochu mě vytočilo, že se začal s Xayah mazlit. Což mi možná pomohlo k tomu se vzpamatovat. Vyslechla jsem si jeho slova a vždy když jsem chtěla něco namítnou, tak mě nepustil k řeči a dále povídal. Kdyby to bylo tak jednoduchý, tak to pustím hned a hned mu to předám. To by mě admini zabili. Nicméně jsem se opřela o zeď kousek od postele. Jeho argumenty jsem chápala. Rozuměla jsem tomu, ale on to stále nechápal. 
"Mluvíš tady o síle, ale byl to tvůj otec, který nechal odstranit mou rodinu. Kdyby to neudělal, nikdo by se nestalo, to co se stalo a teď bychom si užívali manželství a kdyby váš klan neflákal tréninky, mohli by dnes samurajové být připraveni do války." nevědomky jsem na něj vyjela. Chyba. Založila jsem si ruce na prsou. Zlost po dnešku se vracela. 
"V životě se mi nestalo, abych se vrátila z mise a ta mise byla kvůli samurajům hotové fiasko."  doplním. Jo potřebovala jsem se té zkušenosti zbavit. Jak jinak než mluvením. 
"Odstranit tě rozhodně nemám v plánu, naopak bych byla ráda, kdyby ses opět zapojil do úřadu, čeká nás projev před občany. Byla bych ráda, kdyby si stál vedle mě až budu mluvit." odmlčela jsem se a podívala se na něj. Myslela jsem to vážně. 
"Myslíš si, že jsi jediný, kdo byl připravován na vládu? Možná kdybys alespoň chodil na naše údajné seznamovací akce, změnil bys můj názor na to všechno. Vykašlal ses na to. Tak já se vykašlala na hodnou a poslušnou manželku. I když..." doplním, ale nedořeknu to. Nebudu si brát servítky. Chci, aby to věděl, že mě se to dotklo a mrzelo mě to. Nejsem jako ostatní ženy z jeho klanu. Klan Kana byl rázný a co na duši to na jazyku. Abych se uklidnila dívala jsem se na jeho ruku, která hladila Xayah. Ta ležela vedle něj a byla v klidu a jeho dotyk si užívala. Po chvíli jsem se podívala na druhou stranu, než byl on a dívala se po pokoji, jestli mu něco nechybí. Čím dýl bych se dívala, tím víc by to moje tváře daly najevo.

"Nevíš, jak by náš klan vládnul, dělali jsme jen to co si Váš klan usmyslel. A ano máš pravdu, to nebyl jen pocit, to byl holý fakt, že s námi nebylo hezky zacházeno. A takhle to dopadlo. Někdy to praksnout muselo." odlepila jsem se od stěny a přešla po celé místnosti k oknu a podívala se z něj. Pak se otočila zpět na něj po jeho slovech jsem se jen usmála. 
"Ty jsi akceptoval obřad? Víš, ty jako vůdce klanu si mohl říct 'ne já nechci zvládnu to sám'. Já neměla na výběr, mě to ani neoznámili. Mě to řekli až potom, co mí bratři převzali vůdcovství klanu. Nikdo se mě nezeptal, jestli to chci. Proč taky, jsem jenom ženská. Tou vy muži absolutně pohrdáte, co se politiky týče. Byla jsem jen kus masa, který se našim otcům hodil do krámu a který je schopný být okamžitě vyzbrojený do boje v případě nouze." už jsem mluvila značně s klidem, vlastně to co jsem mu řekla, jsem poprvé řekla nahlas za celou dobu. 
"To se ale přepočítali. Oba." sykla jsem. Pak jsem pomalu přistoupila k jeho posteli a položila ruku na pelest, abych  se trochu opřela.
"Já už mám svou pomstu za sebou a dále se mstít nehodlám. Nemám proč. Moje pomsta byla radě a tvému otci, kteří mě obrali o možnost volby, lásky a svobody. K nikomu jinému už tak velkou zášť necítím." byl to trochu kec. Jeho sestra byla další člověk, ale proč jsem se jí chtěla pomstít nevím, možná kdyby mi poslala nové šaty s omluvou, tak bych to brala. Prokecla jsem něco, co jsem neměla. A doufala jsem, že si toho nevšimne. Pátravě jsem se zadívala na Takumiho, no oči mi stále klouzaly na jeho hruď. 
"Nehodlám tuhle zemi položit, je to i má země a záleží mi na ní." řeknu zcela vážně a odhodlaně.

Bohužel jsem mu jeho lítost nějak nevěřila. Možná si taky zažil svoje, ale rozhodně to zametává pod pokličku. Uznávala jsem, že v některých jeho slovech je pravda. Ale klan Yamada je zkrátka jenom pyšný klan, který se dostal k moci a nic jiného je nezajímá. A teď když jim někdo bere jejich hračku, tak je zle. 
Navzájem se opravdu potřebujeme, ale bylo ještě poměrně brzo s ním souhlasit.I když odolat jsem mu nemohla. Byl tak roztomilý, když mu o něco šlo. Opravdu jsem litovala toho, že jsme se nepoznali dříve. Místo toho jsem vždy viděla jen ten kyselý obličej jeho sestry. 
"Pokud vím, tak hon na vzbouřence nepořádám, jen na tvou sestru, pokud je stále ještě naživu, protože o ní zatím nemám žádné zprávy a ta kanibalská bestie nám díky vašim samurajům utekla." Ano i tahle myšlenka mi projela hlavou, když jsem viděla záda té bestie. Jestli Kotomi byla nebo je v tom lese, jak hodně sil má, aby tuhle bestii přežila, když jí neodolala ani má nejlepší jednotka? Překvapivě jsem zamrkala ve chvíli, kdy proti mě natáhl svou ruku. Bylo až překvapivě jednoduché tu svou natáhnout taky a stisknout ji, málem bych to i udělala, reflex byl prostě reflex, ale hned mi docvaklo, co by se stalo. Přijala bych jeho ruku a v tu chvíli bych mu odkývala všechno. Chtěla jsem si od něj udržovat trošku odstup, nepotřebuju se teď ještě zamilovat do svého manžela, všechno by se tím zkomplikovalo. Pomalu zase ruku stáhnu k sobě. 
"Jsem ochotná ti důvěřovat, jsi teď má rodina. Má jediná rodina. Ale...pokud chceš, abych o tvé žádosti byť jen přemýšlela či ji později i akceptovala, tak pojď se mnou na ten projev." nedalo mi to, musela jsem to zase zkusit. Byla moje naděje, nechtěla jsem, aby ho Rika zdrogovala nebo Mili opila, ale já potřebovala jeho maličkost vedle sebe. Ach ta hrdost.

"Nemusíš mi důvěřovat, já důvěřuji tobě a to mi zatím stačí." řeknu a narovnám se. Bylo mi jedno, že jsem ho teď asi urazila. Ješitnost mužů je stejná, jde jim jen o jejich zájmy a na ostatní kašlou. Smířlivě jsem kývla. 
 a dojdu k němu, vezmu si do náručí Xayah a ještě promluvím, v jeho těsné blízkosti, což mě stálo hodně přemáhání. "A jen, abychom předešli nějakému nedorozumění, jsem Yamada." pronesu naštvaně a odcházím. To je zase den. Už se nemůžu dočkat až skončí. Zaklepu na dveře a oni se otevřou. 
"A ... děkuju za Xayah, moc se mi líbí." řeknu už zcela milým tónem, než se úplně vytratím z jeho pokoje. Ještě přijdu, ale nebude to hned. Nejdřív musím strávit to, co mám nad sebou v pokoji. Xayah se mi zmítala v náručí až na chodbě jsem jí pustila. Ještě se otočím na dveře, které strážci zavírají. 
"Nikdo nesmí dovnitř ani ven, kromě mě a mých dvou přítelkyň a týmu chemiků, je to jasné?" poté odkráčím zpět do svého pokoje. Tam si dřepnu na postel a dívám se do blba a vstřebávám vše, co se teď stalo. Proč je sakra tak žádoucí?

Jakmile se u mě objevila měla jsem sto chutí jí obejmout a říct, pojď nahrabáno máme, jedeme na dovolenou a už se nevrátíme. Jen jsem se na ní zničeně podívala. 
"Myslím, že můj výraz vypovídá za vše." a natáhnu se na postel. 
"Asi ho budeme muset fakt zdrogovat. On se mnou nepůjde. Jak jsem předpokládala, je proti mě. Co jsem si myslela?" pronesu a položím si ruku na čelo a zavřu oči. 
"Ale něco ti řeknu, většího hezouna na mě prostě nasadit nemohli." zase jsem se prudce posadila. 
"Viděla si ho? Ty jeho oči? O těle nemluvě." pronesla jsem skoro až zasněně. Nicméně jsem se musela vrátit do reality. 
"Říkám si jestli se na to všechno nevykašlat. Sbalíme se a dojedem pryč. Ať si tu klidně vládne kdo chce, co ty na to?" podívám se na ní skutečně prosebně.