SÍDLO KLANU KANA

First topic message reminder :


Sídlo klanu Kana je přísně střeženo, rostou kolem něj krystalické květiny, které v okamžiku umí reagovat na uživatele a vytvořit kolem hradu pevnou krystalickou bariéru. Pokud se jedna z nich zničí nebo se utrhne, naroste místo ní jiná. Lidé květiny běžně trhají, berou si ji jako symbol vlády Kana a je prostě krásná. V sídle je několik místností, pokojů, hlavní sál, ve kterém se pořádali i pořádají plesy a oslavy, přijímací salonek hned za vchodem do sídla, část sídla určená pro služebnictvo, zbrojovna, tréninková místnost a v nejvyšší části věže pokoj od kterého existují jen dva klíče. Jeden vlastní Reina a druhý ...?

"Klidně se ti omluvám za ten bar, když rozbiješ hubu  mýmu manželovi!" pomalu se postavím, fakt nahněvaná. 
"Vidíš co mi udělal? Kousnul mě." ukázala jsem na oteklý spodní ret, na kterém byla ranka. Krev jsem si stihla setřít po cestě sem. 
"Nic jsem mu neudělala.....jen mu tak trochu vysála chakru...pro něj zrovna ne hezkým způsobem." páčila jsem ze sebe nevinně, jakobych v tom vůbec neměla prsty. 
"Řekl, že jsem šílená. Připadám ti jako šílená?!!" to poslední už tak nějak vykřiknu naštvaně v té chvíli se rozbilo jedno z oken, na kterém krystal byl a který ten nápor asi už nevydržel. 
"Ups..." dostanu ze sebe když se opět podívat zpět na Kenjiho. 
"Kenji....ty nejsi hodný hoch, nikdy si nebyl. To já byla hodná holka. A víš co uděláme?" dojdu až k němu a chytnu ho za lokty ve snaze mu ukázat, že to fakt myslím vážně. 
"Musíme něco zničit, já musím něco zničit, jestli ze mě chtějí mít mrchu za kterou mě pořád mají, tak jim tu mrchu moc ráda dám."

"Jsem stále ta milá a usměvavá." namítla jsem a pustila ho. Přejela jsem si palcem přes ret, potom co mi po něm přejel on. To mě trochu rozčílilo. 
"Jo umím vysávat chakru, chceš zjistit jak?" otočím se na něj a trošku vyzývavě se na něj usměju. 
"Snažím se teď přijít na to, jak tu chakru i někomu dát, ale to mě zatím netankuje." položím mu ruku na rameno a začnu kolem něj kroužit. 
"Takže Kenji, je mi jasný, že si prováděl problémy, ale to mi je teď ukradený, jasný? V tom hostinci mi řekli, kam má namířeno naše princezna. Měla namířeno do Vodního chrámu na hranicích, už tam nebude, ale ty si stopař a umíš vystopovat lidi. Nejdeš mi ji a někoho s tebou pošlu." zastavím se za ním a pohladím ho ve vlasech.

"Jsem si jistá, že by si misi zvládl sám, ale ona má u sebe minimálně tři statné muže. Nechci tě podceňovat ale...." zastavila jsem se v půlce věty, něčeho jsem si všimla a to zrovna nebylo nejhezčí, co jsem dneska chtěla vidět. Lépe řečeno to je snad jediná věc, který se fakt bojím. 
"Kenji!! zabij to, okamžitě, prosím dělej! Já pak zabiju služky, že neumějí uklízet!" řeknu celkem hystericky a ukážu na pomalu se zvětšující pavučinu, bylo mi jedno, že je to třeba jen pavučina, tam kde je pavučina jsou i pavouci a postavila jsem se za Kenjiho, aby mě jakoby chránil. 

Krátce potom co jsem vykřikla, vtrhl do místnosti jeden samuraj. Nevypadal zrovna udržovaně, ba spíš vypadal, že každou chvilku umře. Rychle padnul na všechny čtyři a zhluboka dýchal. 
"Lady Kano, útočí na nás. Na přístav. Je jich 5 a postupují k nám." na to jak to ztěžka ze sebe dostával jsem jen mávla na strážce a ti k němu přiběhli, aby ho ošetřili. 
"Odveďte ho, jdu hned za Vámi. Kenji, zabij ty pavouky a počkej tady, tvoje mise se prozatím odkládá." měla jsem v plánu podrobně si vyslechnout informace o celém útoku, pro jistotu ale, jsem nechala vyhlásit poplach pro všechny shinobi.

Pokračoval jsem hned za Mikoto do tohoto krásného sídla ve kterém jsem už byl několikrát. Tak nějak jsem už věděl kudy kam, a tak jsem zamířil na místo kde je pravděpodobně Reina. Stoupnul jsem si kousek od ní a Kenjiho kdyby náhodou něco chtěla a já tak mohl hned reagovat. Kenjiho jsem propichoval pohledem, protože jsem byl na něj trochu naštvaný, že nám předtím zmizel. Na chvíly jsem si myslel, že zdrhne úplně, nečekal jsem, že sem fakt dorazí po jeho předešlých slovech. Začínalo se to tu shromažďovat a bylo nás tu čím dál víc, ještě, že tu bylo dost prostoru pro všechny, pokud tedy si všichni nestoupnou na stejné místo.

¨Stihla jsem se ještě zastavit ve dveřích, všimla jsem si, že když se té pavučině něco začalo dělat, tak oživla. To je opravdu nechutné. Nesnáším pavouky. Všimla jsem si jak s tím Kenji udělal krátký proces a jde za mnou, já tedy spěšně vyrazila s vojáky do podzemí, kde jsem hodlala získat další informace. 
"Já už se nikdy nebudu vdávat, všechno co je spojené s klanem Yamada je prokleté včetně tohohle baráku., můžu já si někdy v klidu vybalit svatební dary? Nemůžu." vzdychnu si "Vy tu chvíli počkejte, než přijdou ostatní. Hned se vše dozvíte." jen houknu na všechny, co zatím dorazili. 

S vojáky jsme odešli do kobek. Můj jedový tým ho začal dávat dohromady. 
"Tak povídej." vyzvala jsem ho opřená o stůl, na kterém ležel a on mi začal vyprávět vše, co se stalo.

Jen tak jsem tu postával a všímal si svého když se Reina věnovala svým lidem. Potom se jaksi odebrala někam jinam s tím, že my tu máme zůstat. Jediné po čem jsem momentálně toužil byla měkká postel do které bych si mohl lehnout a usnout. Potřebuju se z tohohle alkoholického stavu dostat co nejdřív, abych mohl normálně fungovat. V tomhle stavu je nemožné abych někde chodil a zařizoval důležité věci na které se potřebuju plně soustředit a rozumně uvažovat. Povzdechl jsem si a můj pohled směřoval ke stropu jen tak, kde jsem zahlédl matně něco co se formovalo v pavučině. Snažil jsem se zaostřit a vypadalo to jako nějaká čísla. Nevěděl jsem jestli mám z toho alkoholu vidiny nebo je to doopravdy. Když to však potom začalo hořet, tak mi došlo, že to přece jen nebude halucinace. Neudělal jsem však nic, vypadalo to, že to mají pod kontrolou a tak jsem dál stál na svém místě a čekal až tohle skončí. Nejradši bych si opravdu už někde ustlal a spal.

Se založenýma rukama jsem si vše vyposlechla. 
"Já jsem tu expert na jedy a mě žádný jed neublíží ani nepřekvapí." naštvaně jsem si vytvořila z vlasů culík. Teď už šlo do tuhého. 
"Kdybych si vzala dovolenou, tak se tu celej svět zhroutí. A určitě to není klanem Kana. Co ta pavučina?" posunky ukážu na svůj tým a zraněného samuraje a ti už věděli, jak se o něj postarat, zatímco já jem si chtěla vyposlechnout toho, co mi Kenji řekne. "Včera služky nahlásili mrtvolu v komoře. Pod ní pár pavouků, možná to souvisí, nikomu jsem to neříkala, abych nevyvolala paniku." 

Na poznámku o jedech jsem se jen ušklíbla. To jistě. Pak jsem se zaposlouchala a uklidnilo mě, když mi dal najevo, že si to vezme na sebe a já se o to nemusím dále zajímat. 
"Jako koho si najmout? Jako princeznu Kotomi a její lidi? Možná bych spíš naopak měla počkat, až jí zabijou ne? Měla bych po problémech." protáhnu si krk a před hlavní síní se zastavím. 
"Těch 5 zvládneme, přístav nebyl připravený je to neutrální zóna, nejsou tam zvyklí na boje. Občanské problémy a Kotomi se budou muset te´d odsunout na druhou kolej. Musíme se přece postarat o naši zem." poklepu mu na rameno. 
"A jinak Kenji...víš že si hoch na ženění?" přejedu ho pohledem od hlavy k patě a pousměji se, poté vstoupím do síně.

"No tak řekněme... že pokračování rodu, bratranče." mrknu na něj a dojdu ke svému křeslu, čekala jsem, že půjde z amnou protože jsem pokračovala. 
"Chceš přesvědčit Kotomi, aby nám s tímhle problémem pomohla? Kenji?" zastavím se přes křeslem a podívám se na něj varovně. "Co od toho očekáváš?" Byla jsem si moc dobře vědoma toho, že jakmile Kotomi vypustím, ona se toho chytne a mohla by nás napadnout, zatímco já budu chránit celou zemi. Ukázalo by se zase to, že není schopná se mi postavit v mé plné síle. V tom bych ji pak brala za zbabělce, ovšem ani mě to nenechávalo klidnou, to co jsem slyšela v podzemí. Musela bych se rozčtvrtit aby se to zvládlo. To není v mých silách a pak v tom případě tu přišla další myšlenka a to, že Takumi měl pravdu a to v žádným případě nehodlám připustit. Respektive nebudu to já, která by za ním pak šla o pomoc. Ne potom co mi řekl, že jsem šílená a kousnul mě.

Líbili se mi jeho nápady, uměl myslet víc jak profík zločinec, než jako dobrák a to se mi na něm líbilo. 
"Uzavřít s ní dohodu, a pak ji zradit... jsi krutý." usmívala jsem se. Nicméně jsem se na jeho poslední otázku otočila prudce na něj, že do mě mohl lehce vrazit. Chtěla jsem se mu dívat do očí. 
"Upřímně Kenji? Já nevím. Měla jsem plán vlastní pomsty, který se vydařil na výbornou, co mělo následovat potom jsem neměla promyšlené a upřímně jsem si myslela, že opustím město a pojedu za svou matkou a strýcem pryč a tuhle zemi nechám na pospas všem. Ale dost lidí ke mě seběhlo po tom útoku a čekalo uklidnění, který jsem jim musela dát, ač jsem nechtěla. Doufala jsem totiž, že Takumiho zabiju hned po zabití rady a až z něj dostanu, kde je dědictví klanu Yamada, ale nedokázala jsem to. Dost proměnných najednou. A já jsem taky jen člověk. A možná taky první žena, které se něco takového podařilo. A tohle  bude mým posláním i prokletím. A to ať udělám cokoli.T Takumi a jeho rodina si ze mě chtěli evidentně vystřelit, ale netušili jak moc se ztotožnili s dárkem ke svatbě. Pamatuješ si na Xayah? Tu malou pumu. To měl být fór. Jenže pro mě to bylo splnění snu od člověka, od kterého bych to nečekala ani omylem. Nemohla jsem ho zabít. Nemohl za to, co se klanu přihodilo. Teď mu to dávám za vinu. Zcela nesmyslně a to samé platí i o Kotomi honím nějakou holčičku, která mi nemůže ublížit. Nemůže mi vzít vedení, protože ho nemám ani já ani ona. Takumi v ní věří. Nejradši bych mu to město dala takhle na podnosu ale nemůžu, proč nemůžu Kenji?" podívám se na ně možná trošku zoufale. Obejmu se rukama.

"Nejsem Politik a nehodím se na tento post, nikdy jsem na něm být nechtěla vždyť to víš.  Učila jsem se do boje ne na čajíčky. Nesnáším to tu. Ale těm lidem to říct nemůžeš. Spoléhají na mě." rozhodím rukama a ta jedna pak přistane na té jeho, která mě hřála na tváři. To mě vždy dokázalo uklidnit. 
Dokázal ve mě uronit jednu slzu. 
"Klan Kana jsme jen my dva." pronesla jsem tiše, protože nikdo jiný až na mou matku a strýce, které jsem poslala do bezpečí tu nebyl. A nepodpořil. 
"Takumiho nezabiju, nemůžu, teď už je součástí rodiny." setřu si slzu a zhluboka se nadechnu. 
"Musím jít vyřešit ten útok. Dělej co myslíš, že je správné, Kenji ale pamatuj, cokoli uděláš, poveze se to i se mnou, takže si to dobře rozmysli." pohladím ho po tváři také.