SÍDLO KLANU KANA

First topic message reminder :


Sídlo klanu Kana je přísně střeženo, rostou kolem něj krystalické květiny, které v okamžiku umí reagovat na uživatele a vytvořit kolem hradu pevnou krystalickou bariéru. Pokud se jedna z nich zničí nebo se utrhne, naroste místo ní jiná. Lidé květiny běžně trhají, berou si ji jako symbol vlády Kana a je prostě krásná. V sídle je několik místností, pokojů, hlavní sál, ve kterém se pořádali i pořádají plesy a oslavy, přijímací salonek hned za vchodem do sídla, část sídla určená pro služebnictvo, zbrojovna, tréninková místnost a v nejvyšší části věže pokoj od kterého existují jen dva klíče. Jeden vlastní Reina a druhý ...?

Potkal jsem osobu, která se jmenovala Mimi" Tak se ona žena představila, byla to přezdívka, kterou Reina nemohla znát. "Rozhodně neměla stejný názor jako vy, ale není to vše. Ženu, která tu byla přede mnou, tak jí znalá. Ovšem Mimi už ne. Nejspíše jí našla podle obrázku, nebo nějakého popisu, co já vím" povím v klidu. Musel jsem přeci dát pocit, že jsem na jejích straně, což jsem byl dokud mi budou dobře platit. "Jinak by jste měla někoho poslat do hospody Zlaté oko. Nějak se to tam hemží zvláštními lidmi. Nevím, jestli to je normální nebo ne." Dodám na konec. Bylo to vše, co jsem vypozoroval. Je už na ní, jak to využije. Každopádně jsem čekal svojí odměnu, či platba předem.

Konečně nějaká dobrá zpráva. Vydechla jsem úlevou. 
"Výborná práce Benjiro, nečekala jsem, že by někdo mohl v nejbližší době přinést nějaké informace." poprvé za dlouho dobu jsem se usmála. Tak jo opět jsem došla k oné zásuvce a vyndala z ní měšec. 
"Tvá odměna. Dál buď nenápadný, hodí se mi špion o kterém nikdo neví a další odměna tě nemine." podívám se na něj významně. Měšec mu hodím, bylo v něm 10 tis. ryo. Jasně tisícovky byly jen čísla pro klan Kana. Byli jsme hodně bohatí a tohle šlo z mé kapsy, nikoli z kapsy klanu či vesnice. Já ty informace chtěla. Nebudu svou vesnici okrádat to je logické. 
"Pošlu tam svoje lidi." 

Byla potěšená, stejně jako jsem byl potěšen s váhou svého nově nabytého měšce. Na její slova jsem jen přikývl. Neměl jsem k tomu, co víc říct. Měšec si schovám a otočím se zády k ní. "Na viděnou" pověděl jsem ve dveřích. Možná se už nevrátím, peněz jsem měl dost, abych mohl pokračovat dále ve svých cestách, ale ještě uvidím. Po cestě ven se mi vrátili mojí broučci, kteří měli zajímavé informace.

Skvěle. Zbavila jsem se posledního návštěvníka a zase jsem běžela do svého pokoje za holkami. Mili tam nebyla, ale Riko ano. Měla jsem o poznání lepší náladu. 
"Tak mám zajímavé informace, jestli to tak půjde dál, tak tu malou potvoru dostanu dřív, než jsem čekala." sednu si ke stolku a začnu sepisovat projev. Poté ho podám Rice k přečtení.
"Co myslíš?" Ony dvě návštěvy mě motivovali. 
"Potřebuji někoho, kdo udělá Henge Takumiho. Napadá tě někdo?" zeptám se Riky a vezmu si na klín uraženou Xayah, která přestala být uražená jen co jsem se s ní začala zase mazlit.

Vrátila jsem se zpět s čokoškou a ozdobnou jehlicí do vlasů. Prošla jsem s nezájmem okolo stráží a vyběhla schody po dvou. Bez klepání jsem vešla k Reině do pokoje a zvedla sáček s čokoládou. "Hele co mám!" Bylo to skoro jako když jsem za ní přišla poprvé, akorát jsem byla o poznání veselejší. Teď jsem se nemusela bát, že by mě poslala do háje a z města. Došla jsem k ní a položila sáček na stolček. Sama jsem se posadila na postel a začala si opět prohlížet jehlici. Byla jsem z takové cetky přímo uchvácená!

"Bude to v pohodě." podám papír i nově příchozí Mili a vezmu si od ní pytlík s čokoládou. Čekala jsem i na její vyjádření. 
"Riko budeš mi dělat manžela?" zeptala jsem se jí zcela vážně, no i když myšlenka mi přišla celkem zábavná. Pak jsem se sebrala a šla se pomalu převlékat do těch zmiňovaných andělských šatů. Byla jsem přesvědčená, že si ty lidi získám. Xayah ta vyskočila k holkám na postel a rozvalila se v polštářích

Začala jsem si číst proslov ve kterém byla i má část a přikyvovala hlavou. "Chmm, hezké. Jestli jí po tomhle nepůjdou hledat všichni tak už nevím." Položila jsem papír na stoleček a sledovala jak se převléká. "Um..to už to bude teď?" Zamrkala jsem překvapeně a vyhoupla se na nohy. Jestli se to už říkalo tak jsem to nepostřehla.

"Skvěle, jdi do toho."  ještě jednou jsem si přečetla papír s projevem. 
"Hned po projevu Riko, máš svou práci a Mili ty si vem pár lidí a jdi do hostince Zlaté oko dostala jsem tip. Ta holčina co tu byla pravděpodobně nebude na naší straně, ale bylo fajn sledovat, jak jde žebrat. Takže jdeme na to...." usmála jsem se na ně a upravila si šaty. 
"Jak vypadám?" zatočila jsem se v růžovo bílém kimonu s kytičkama. Strašně neutrální šaty jen co je pravda.
"Tak jdeme na to holky." svážu si vlasy do ozdobného drdolu. Pak si vezmu Xayah do náručí, nevinné zvířátko vždy přitáhlo lidi. 
"Nemůžu se dočkat." mrknu na ně s dobrou náladou. 

\přesun/

"Rozkat!" Zasalutovala jsem a rychle čapla černé šaty z Reininy skříně. Přeběhla jsem do svého pokoje a svlékla se. Moooc rychlé! Nejsem připravená. Zanaříkala jsem v duchu a rychle se oblékla. Svázala jsem vlasy do drdolu a do něj zabodla ozdobnou jehlici. Strčila jsem nožky do nízkých botiček a utíkala za Reinou. Když jsem jí dostihla zpomalila jsem a nasadila si masku chladu a nezájmu.

-přesun-

Spíše jsem hnala do sídla, strážci nás velmi dobře kryli a za jsem byla vděčná. Jen, co jsme se dostali do bezpečí hlavního sálu a z otravných pohledů jsem hlasitě vydechla. 
"Máme to za sebou, wow, Byla si neuvěřitelná, Riko, naprosto famósní."  skočím kámošce kolem krku, no co si budem říkat, skočila jsem Takuminu kolem krku, chtěla jsem vědět, jaký to je. Poté jsem ji pustila a čekala, až na sebe vezme podobu svou. 
"Já myslím, že dobrý na první proslov, nevím, co bych tam dělala bez vás holky. Chytla mě tam panika. Ale teď to bude masakr. Takže dneska párty a zítra vyráží Mili do hospody obhlédnout to tam a Rika .... no ty máš jistě svou práci, kterou nemusím popisovat." byla jsem nadšená a šťastná. Tomu pravému Takumimu jsem to hodlala říct,.... no později. Teď si nebudu kazit den. Luskla jsem prsty a do sálu přišlo pár sloužících , co přinesli jídlo a pití mezi nimiž bylo i tvrdší pití a mohlo se slavit.

Vrátila jsem se s Reinou do sídla a rozpustila si vlasy. "Gratuluji." Prohodila jsem k Reině a rozhlédla se. Napochodoval si to sem nějaký blbeček a já jsem se od Reiny odpojila. Zamířila jsem ke stolu s pohledem upřeným na flašku a lačně si olízla rty. No Reina mi to nezakázala takže jsem flašku uchopila a nalila obsah do sklenky. Přičichla jsem si a slastně zavřela oči. Jooo Napila jsem se a opět se přihnala ta hrozná touha se opít do němoty. Otočila jsem se směrem k Reině, jestli mě vidí a odešla se uklidit do rohu kde jsem popíjela.

Ode dveří se ozval ten známý hlas, co mi po proslovu bučel. Rychle pustím Takumiho alias Riku a uhladím si to hnusné růžové kimono. 
"Chtěla bych vidět na mém místě tebe, chytráku." naoko pobouřeně jsem si založila ruce na prsou a hrála naštvanou a uraženou. 
"Víš tak trochu jsem očekávala, že se objevíš na mé svatbě a řekneš onu vysvobozující větu: "Ano mám námitky." ale nic. Zklamal si mě." pronesu.
"Dámy tohle je můj bratranec Kenji, Kenji tamto v rohu co tam tak nasává a nebude nasávat dlouho, je Mili moje ochranka a poradkyně, tohle vedle mě je vkusně vypadající manžel Takumi Yamada, ráda bych tě seznámila s originálem, ale ten teď trucuje ve věži, tak to nejde. Jinak je to moje nejlepší kamarádka Riko." Dám si ruce v bok a pozorně si ho prohlédnu, ty dlouhé vlasy mu slušely víc, ale tetování mu celkem sekne.

Ty jeho štiplavé poznámky. Puberťák to je a stále ochlasta jako vždy, s Mili si budou rozumět. 
"Já nejsem perverzák. Bohužel můj manžel mě nemá rád." posmutním. Fakt mě to mrzelo, že mě odmítl, ale co nadělám. 
"Kdyby si tu byl celou dobu, nemuselo se vůbec řešit, že se budu vdávat víš. Mohl si to s bráchama projednat. Neměla jsem tu oporu žádnou." počkala jsem si až přijde úplně ke mě a šťouchla jsem do něj prstem. Samozřejmě vyčítavě. 
"A ten sáček, schovej nebo tě zkrystalizuju." 

Popíjela jsem si nenápadně ve svém růžku dokud mi nedošlo pití. Nevrle jsem se rozhlédla a upřela modré oči na dívku, která držela džbánek. Jenom jsem doufala, že to není voda. Zamávala jsem na ní a vykradla se ze svého koutečku. "Zdravíčko. Copako to máme hm?" Nahnula jsem se ke džbánku a začichala. "Á výborně." Usmála jsem se spokojeně a natáhla k ní ruku se skleničkou. "Vrchovaté prosím krásná slečno." Zašveholila jsem a hypnotizovala džbánek. Možná se to nezdálo ale já se ještě držela! Stará Milli by jí ho rovnou vzala z ruky a vychlemtala v pohodě vše co tam bylo. Takže ano, Reina by mě měla pochválit!

Věděla jsem co si i něm celý klan myslí. Byl pro ně černá ovce rodiny jen já ho měla ráda. Byl svůj a já chtěla být jako on. Možná proto jsem udělala to co jsem udělala. Na chvíli jsem si všimla, jakoby ho to těšilo, že si s manželem nerozumím. .
"Byla jsem na něj hodně milá. Bohužel." Řekla jsem tišeji a podívám se na něj a na chvíli se na sebe díváme, než mi vnutí sklenku do ruky.
"Tak na ty problény." Pozvedla jsem sklenku a její obsah jsem do sebe vyklopila. Vsimla jsem si i nově příchozí slečny ale asi jsem jí jen přehlédla. Mili s o ní jak je vidět postarala