Nemocnice

First topic message reminder :

Nemocnice

Logistická podpora a lékařská divize

Nová nemocnice sloužící všem lidem z Yu no Kuni. Večer chodí vypomáhat lord Hashiru a přes den je zde přítomen jeho osobní summon Katsuyu.
Hlavní lékař: Ugai, vedoucí nemocnice: Yune Uzumaki

Z původní polikliniky jsou ruiny. Provizorně byla postavené  stany a veškeré zařízení bylo nakoupeno a přestěhováno na toto místo.  

Po vydatném odpočinku mě čekala vydatná snídaně a pak každodenní běh do práce. Byl jsem tady poměrně rychle a seběhl jsem do stanu pro personál. Hodil rychlou studenou sprchu a převlékl se do bílého munduru. Bylo mi trochu těsné, asi se to opět srazilo.
Zašklebil jsem se na sebe do zrcadla a vyšel ven. Rovnou jsem zašel na akutní případy, uvázal si roušku, vydenzifikoval ruce a zašel k prvnímu pacientovi. Cestou se ke mě připojila Lady Katsuyu a její kloni.
"Vždy je to jednodušší, když jste tady, Lady Katsuyu." pohladil jsem jí po hlavě a začal s ošetřením.

Donesla se ke mě zpráva, že už Ugai je na místě, tak jsem si oddychla a pečetí povolala do pohotovostního stanu malé lenochody, kteří čekali na svá využití. Už jsem měla v této chvíli polovinu vakcín vytvořenou. Jen co to dodělám pro všechny a zkontroluju areál, zajdu do hradu s novými návrhy a rozpočtem. A večer nás čekají včeličky, to bude sranda. Ale i tak jsem si protáhla ztuhlé tělo a vydala se hned na pohotovost.
Tiše jsem vstoupila do stanu, snažila jsem se být nenápadná, abych nikoho nerušila a mohla v klidu sledovat práci ostatních.

Dokončil jsem poměrně těžký případ a byl jsem celý od krve. Nechápu, proč se tady pořád objevují podobně těžké případy. Válka je strašná. Zašel jsem se za plentu, umyl si ruce. Všiml jsem si, že už je tady i Yune.
"Dobré poledne, rád tě tady vidím.." usmál jsem se.

“Dobré, dobré, to je milé.” Usměju se. “Zvládáš to tu? Nebo chceš pomoct?” Samozřejmě hned nastoupím, ale byla práce i všude kolem takže jsem spíš jen sledovala jestli se to tu zvládá či nikoli.

"Zatím v pohodě, před chvíli jsem přišel a hned narazil na těžký případ. Válčí se pořád, lidi si nedají pokoj. Nestačí, že tady máme zraněné a nemocné z běžného života, ale ještě i někdo napadá naše stráže. Tenhle měl štěstí, že ten, kdo na něj útočil, neuměl správně mířit. Vyhnul se brachiální tepně jen ofous.." zatvářil jsem se smutně.
"Dokončila jsi ty tvoje kouzelné vakcíny?? Jak to vlastně funguje?" opáčil jsem. Opravdu mě to zajímalo.

“Vidím, promluvím si o tom s Hashirem, dávky ještě nejsou hotové pro všechny, ale zkráceně dostaneš injekci s roztokem a do půlhodiny by měli v těle plavat protilátky na běžné infekce a nemoci jako je nachlazení černý kašel a tubera, tetan, žloutenka a proti běžným infekcím, které se vlivem prostředí a prachu dostávají do krve při otevřené ráně. Samozřejmě na krev si musíte dávat pozor sami.” A pomůžu mu sundat rukavice a plášť od krve.
“Byl si někdy v terénu? Chci říct nevím jestli jsi shinobi nebo jen zapálený pro svou práci.” Pousměju se a také si umyji ruce a vydezinfikuju je.

"Zajímavé zlepšení, jsem rád, že alespoň technologie jde kupředu. Tohle pomůže zachránit spoustu životů," nechal jsem si pomoci a vzal jsem si na sebe čistou zástěru a nové rukavice.
"Byl, před nějakou dobou, je to tak deset let zpátky. Přišel jsem do nemocnice jako dobrovolník, pak se postupně začal vyškolovat. Lord Hashiru mě naučil spoustu nových věcí a nakonec jsem se stal hlavním lékařem.." podíval jsem se jí do očí.
"Jaký je tvůj příběh?"

“To je lordík šikovný na to kolik mu je. Můj příběh je obyčejný, já k tomu byla od malička vedená a bavilo mě vymýšlet různé lékařské vychytávky.” Též jsem si vzala čisté rukavice a zástěru.
“Baví mě pomáhat lidem občas i proti jejich vůli. Což je moje negativum, někdy jim tu péči až moc vnucuju.”

"To je obdivuhodné.. A myslím si, že péče není nikdy moc," zasmál jsem se. Byla tak čistá.. Pohlédl jsem si jí od hlavy až k patě. Měla útlý pas a krásnou postavu, dlouhé rudé vlasy jí kopírovaly tvar těla. Rychle jsem zahnal neprofesionální myšlenky a trochu se zarděl.
"T..tak, můžeme jít. Budu pokračovat s levou stranou, ty jsi vem tu pravou a sejdeme se na konci stanu.."

Dosel jsem i se svymi spolecniky do toho co ma byt nemocnice. no dosel jsem k prijmacimu stanu a dosel ke stolu a oznamil duvod navstevy. po te jsme se posadily a cekaly az jim nekdo rekne co maji delat. Ja se oprel a premislel co se udalo v minulosti. duvod proc jsem se stehoval z mista na misto abych se vyhnul kontaktu s jednou osobou na ktere mi zalezelo. Jelikoz i zprava by mohla trochu nahlodat me rozhodnuti. odesel jsem z vesnice abych ulehcil zivot vsem ostatnim bez ohledu co to znamenalo pro me. Nemel jsem rodinu tedy ne zadnou o ktere jsem vedel. Ale to nebylo dulezite zivil jsem se jako najemna sila po farmach i kdyz bych kdekoliv mohl uzit sve schopnosti jako shinobi ale bylo by jen otazkou casu nez by se provalilo ze jsem Hyuuga. Tak jsem se radeji jenom potuloval mezi zemedelci a mezi prostymi lidmy a tim se vyhnul odhaleni. Preci jen jsem musel byt opatrny na to komu sverim sve tajemstvi.

Vlasy jsem si dala do culíku a lékařský plášť ma sebe a střetla se s jeho pohledem.
“Tak dobrá pane doktore.” Zasalutovala jsem a pustila se do opačné strany. 5 pacientů. První byla jasná diagnóza, na první pohled otevřená zlomenina holeně. To bude rychlé, přistoupila ke mě drobná dívka a kývla na mě, že mi je k dispozici a jdeme na to. Odkryjeme provizorní obklad a vyčistíme, dívka aktivně podala muži na bolest a pak jsme po zákroku fixovali, což už dívka zvládla sama. Další pacient měl obvázané oko a to už jsem si říkala, že to bude zákeřné. Sundala jsem mu obvaz a pomocí světla kontrolovala reakci očí. Obvázané oko bylo ale zavřené. Druhé reagovalo. To chtělo anestezii a pevnou ruku. Pacienta jsem položila, dívka co byla prvně u mě mi již byla k dispozici a tak mi pomocí pinzet oko rozevřela. Střepy. Naštěstí ne tak malé a ne blízko rohovky, stačí je jen vyndat a pak zhojit pomocí jutsu. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla a vydechla, pak jsem se do toho pustila. Střípky byly asi za půl hodiny venku a já mohla zaléčovat.
“Co je tam dál?” Podívala jsem se na dívku. Ta rychle mrkla do papírů.
“No ehm zásah civilisty raitonovou technikou, poskytnuta resuscitace, ale nepodařilo se ho zatím probudit.” Tak ten to má spočítané. Pomyslím si a po stabilizaci oka jdu k třetímu pacientovi. Na nohách a rukách měl stopy po zásahu. Když raiton zasáhne ninju nejsou následky tak strašné protože jej chrání chakra, ale jako civilista... prohlédnu ho, zjistím dech a tlukot srdce, pulz velmi slabý. Podívám se na ní a ona na mě, věděla to, i přesto jsem chtěla zkusit štěstí.
“Dejte mu 10g adrenalin, uvidíme.” Možná ho proberu, ale následky budou téměř jisté. Čtvrtý pacient ten už na mě mával s úsměvem.
“Tak copak tu máme?” Oplatím mu jeho nadšení, pán mohl být tak ve věku 75 let.
“Trhal jsem jabka paní doktorko a běžel pes a strčil do žebřiku no a hádejte co, spadl jsem na bok a bolí mě to. Jinak jsem pan Chang, babku nemám, ale vy jste kus paní doktorko.” usmála jsem se na něj a pomalu ho otočila na bok. Modřina jak trám stejně tak i boule.
“No jo pane Changu, tak to máme možná něco zlomeného na hmat bolí nebolí?” jeho syknutí mi naznačili, že ano. Tak jsem houkla na chlapce u prvního lůžka ať mi jde pomoci a budeme fixovat. Pan Chang po celou dobu mluvil o své bývalé ženě a my se jen chichotali na konec nás všechny pozval na mošt. S úsměvem a Gitou, jak se moje nová pomocnice jmenovala jsem šla k poslednímu lůžku.
“stabilizovala jsem ho, rána je vyčištěná, ale mám podezření na otravu.” A podala mi výsledky krve. Její tvrzení bylo správné, poručila jsem ať přinese roztoky na bubliny, budeme vytahovat. To mi dalo trochu zabrat, ale úspěšně jsme vytáhli jed a s poznámkou, ať mi ho odnesou do laborky jsem se ještě zničeně šla podívat na toho zasaženého, bohužel ani adrenalin už nesplnil svůj účel. Na chlapce jsem jen houkla ať jde ke mě a odveze ho odsud, byl mrtvý, ale nahlas před ostatními jsem to říkat nechtěla. Pak jsem se rozhlédla kolem jak je na tom můj kolega

Vypadalo to, že v mé řadě jsou samé těžké operace. Všech pět lidí bylo vážně zraněno v bitvě. Byli snad v jednom týmu? Přešel jsem k dalšímu, Katsuyu mi vlezla na rameno a společně jsme přešli k dalšímu pacientovi.
Vypadalo to na vážné popáleniny a řezné rány na břiše. Uchiha klan? Byl mimo a nereagoval na podněty, ale žil dále.
Nejspíš stále uvězněn v genjutsu. Katsuyu slezla a vlezla mu na nohu a začala léčit popáleniny. Já jsem vytáhl dezinfekční prostředky a vyčistil mu ránu. Vypadalo to, že v ní něco je. Skalpelem jsem se mu v ní pohrabal a vyčistil zbytky. Přiložil ruce k ráně a pomalu začal léčit. Až byla rána zacelené položil jsem ruce na jeho hlavu. Genjutsu bylo zrušeno a jemně sebou zavrtěl.
"Ještě spi dál.." zašeptal jsem a vyzvedl Katsuyu. Přešli jsme k dalšímu. Špatný dech, slabý tep..Vypadalo to na protržené plíce. Katsuyu mu vlezla opět na nohy a začala léčit. Já vytáhl kovovou tyčinku a vrazil ji do plic. Unikl z ní vzduch a pacient dýchal mnohem lépe.
"Tohohle obvažte, má zlomené žebra.." zavolal jsem na asistenta.. Ještě chvíli jsem asistoval při léčení a přešel dál.
Po chvilce ohledávání těla jsem zjistil, že má pochroumanou páteř a polovinu těla rozdrcenou. Tohle jen tak nepřežije. Katsuyu jen zakroutila tělem a ani se neodvažovala s léčením.
"Taky si myslím..Tomuhle je třeba ukončit jeho trápení..I kdybych ho zachránil a přežil, tak už nikdy nebude vést život, jako dřív.."jen, co jsem to dořekl zavrtěl sebou naposledy a doslova vydechl život.
Čtvrtý a pátý případ byli téměř identický. Zlomeniny nohou a velká díra v břiše. Tohle bude těžké a náročné. Asistent přišel za mnou a začal mu obvazovat nohy a přidělávat dlahu. Katsuyu si lehla na břicho a začali jsme se synchronizovaným léčením. Za chvíli jsme se vrhli na dalšího a poté jsem si unaveně sundal rukavice, zástěru a šel se opláchnout studenou vodou.
Asistent přiběhl k Yuně.
"Yuno-san, v přijimacím stanu jste očekávána.."

Než jsem se stačila ohlédnou, kde je kolega už ke mě běžel asistent, který mě informoval a automaticky mě začal svlékat z nemocničního oblečení. Kývnu na znamení díku a spěšně odcházím k přijímacímu stanu míjejíc dalšího mrtvého, jak ho odváží. Zakroutím hlavou a jdu dále.

U přijímacího stanu mě upozorní na shinobiho a tak se rovnou obrátím na něj.
“Nespěte mi tu vážení, můj čas je vzácný, pokud potřebujete ošetřit, tak stan 5, pokud ne tak radím o závažný důvod, proč mě vyrušujete z práce.” Povytáhnu obočí.

Yune prisla celkem rychle coz me vyrusilo z premisleni. Otevrel jsem oci a uvidel jeji povytahnute oboci. " Na to oboci pozor at jsi nezpusobite vrasky. Ale ne osetrit nepotrebuji no jeden znich mozna nejakou mast aby se mu nezanitila rana ale jinak nic takzavazneho pouze jsem vam privedl par brigadniku kteri najaky cas vam maji pomahat s obnovou tohohle Chaosu. Je to na prikaz mistniho spravce, ktery mi toto sveril" Rekl jsem stejnym hlasem a bez nejake zmeny mimiky kterou jsem udrzoval stale neutralni.

“No skvěle ruce navíc se hodí.” Hned se rozzářím. Hvízdnu na pracovníky ve stanu vedle a vykoukne po starší dáma.
“Paní Ming má na starost úklid, prádelnu a stravováni, postará se o vás a být vámi ji neprudím. Kárání od ní prý bolí.” A otočím se na doprovázejícího shinobiho.
“A vám děkuji a zase neviděnou, bohužel tu zůstat nemůžete, leda byste se sám postaral o ochranu areálu s ostatními geniny či chuniny.” Dám mu na výběr, a to zase ke mě s deskami přiběhla mladá dívka ať jí podepíšu úmrtní listy těch dvou pacientů.

Delikventi Delikventum se orosilo celu po tom co slysely o pani Ming. Ale neodporovaly uvedomily si ze jsou zde aby se napravili a v nemocnici se kazda pomoc hodila. Jenom se uklonily a nasledovaly Pani Ming.

Ayumu
"No myslim ze muj ukol je temer hotov jenom je cas od casu prijdu zkontrolovat zdali delaji svou praci. Pokud to tedy neni problem. Ale neco bych od vas preci jenom potreboval neco silneho na spani. Uz je to hodne dlouho co jsem se poradne vyspal." Preci jsem ji nemohl rict ze spanek je rekneme muj nepritel kvuli stale se prehravajici vzpomince. Opravdu jsem nemel v planu ji to vysetlovat bez toho abych musel odhalit kdo vlastne jsem.
" Pokud se to nehodi tenhle problem muze pockat. " Rekl jsem smerem k Yune kdyz neco zacala podepisovat. Nechtel jsem ji okradat o cas ktery jak je vydno uzitecny tem kteri jej potrebuji. " Sem vazne ubohy zbabelec ktery se jen schovava pred tim kdo je." Rekl jsem si v Duchu a vuckaval zdali yune poradi nebo zdali mi rekne at se stavim pozdeji.

Když dívka zase odešla, podívala jsem se na něj a přistoupila k němu a z kapsy vytáhla světlo a posvítila mu do obou očí.
“Noční můry, nepohodlnost nebo trauma? Jak dlouho běžně spíte a kdy jste se vyspal naposled?” Ukážu na chlapce sedíc za stolem a ten hned začal vyplňovat formulář.

Vyvalila na me tolik otazek ze jsem chvili uvazoval co odpovedet. "Pravde podobne Trauma, spim asi 3-4 hodiny nekdy i mene no a kdy jsem se vyspal poradne naposledy bude asi 7-8 let" Muj spanek byl opravdu desny porad stejna vzpominka kterou nemuzu dostat z hlavy. porad ty stejne pocity jako kdyz se to odehravalo. chtel jsme zapomenout ale neslo to nemohl jsem.

“Hm, hm, ... máš to?” Kouknu na chlapce a kývnul očekávajíc další informace.
“Dostanete tabletky na 8 dní, dávat si jednu k obědu. Nesplést to. Za 8 dní, pokud se spánek neprodlouží, přijít znova. K lepšímu usínáni doporučuju meduňkový čaj, teplý. A zkuste tělo a hlavu naučit stejný režim, choďte spát pravidelně v určitou hodinu i kdyby jen zavřít oči a snít, snít nepřemýšlet.... dotazy?” Dám si ruce do kapes.

Yune byla ve svem zivlu jak bylo videt. Bylo by jednodussi vysvetlit co se stalo ale to bylo neco o cem jsem vazne nechtel rikat nekomu koho znam par minut. "Kazda rada a pomoc je vitana. Zadne dalsi dotazy nemam. Jsem hluboce zavazan." A Hluboce se uklonil. Pote jsem si uvedomil ze jsem udelal neco cemu jsem se snazil vyhnout povzdechl si v Duchu. "Ja jsem takovy blbec." To co jsem udelal Bylo to ze jsem se uklonil zpusem ne pro Shinobi ale spise zpusobem pro nekoho z vyssi tridy. A mnoho klanu takove zpusoby nepouzivalo no tedy jsem vedel jenom o jedinem ktery toto dela potkal jsem mnoho vesnic a mnoho klanu za tri roky co cestuji ale nikdy nikde jsem nevidel potobny zpusob jak se chovaji Hyuugave mezi sebou. Snazil jsem se tyto veci potlacit ale nekdy to proste neslo. A Ja jen doufal ze si Yune niceho nevsimla a nebude se moc vyptavat jelikoz nevim jak bych z tohohle vybruslil. A Hyuuga mimo klan je mnohem vetsi Rarita nez ja ani nevim co, ale take cil a potencialni nebezpeci pro ostatni pod satkem na mem cele se skryvala pecet o kterou jsem pozadal sam i pres vsechno ze jsem nemusel. Cekal jsme na tabletky a jenon se modlil aby vse slo podle planu coz uz v tuto chvili neslo. Muslel jsem ze chytim zlodejicky a tim to konci nemel jsem v planu ze na ne budu muset jeste dohlizet.

Uklonil se, přišlo mi to hezké taky to dělám a bohužel i já automaticky kývla hlavou.
“Nemáte zač, snad pomůžou. Kolega vám tady dá recept a tabletky a vy mu nahlaste vaše nacionále do zdravotní karty. Lékařské tajemství funguje i tady.” Mrknu na něj a odcházím zpět na pohotovost za Ugaiem.

Dokončil jsem práci a během dne už nebylo moc do čeho píchnout. Tak jsem se zašil do pitevny a rozhodl se podívat na zub těch dvou nebožtíků. Zajímalo mě, co je dostalo a proč. Z jejich těl toho můžeme spoustu získat.
Po běžné prohlídce jsem se otočil k umyvadlu a začal si sundávat rukavice a umýval se. Poté jsem přeskočil k části, kdy jsem umýval nástroje, které byly od krve. Pořádně jsem se vyčistil a vzal si kousek tkáně pod mikroskop.
Vypadalo to obyčejně, žádné nové zranění, ani nic nepřirozeného, což bylo dobré znamení.

N pohotovosti mi řekli, že je klid a Ugai si dal pauzu a je na pitevně. Připomněla jsem ještě personálu, že chci statistiky za celý den a za hodinu bude očkování ve stanu laboratoře. Poté jsem šla na pitevnu.

Vstoupila jsem za Ugaiem do stanu.
“Jak romantické a klidné místo na odpočinek.” Musela jsem si rýpnout a vstoupím dovnitř. Na ty dva chudáky jsem se nemohla nějak ani podívat.
“Co tě sem přivádí?”

Jak slo videt Yune si nevsimla meho stylu uklony nebo tomu nedavala moc velky vyznam nakone jsem prisel k recepci nahlasil sve udaje a ty si zapsaly. Nakonec jsem si vyzvedl leky a vydal se zpet do kancelare. Kde jsem mel v planu nahlasit dosavasni pokrok.
(presun)

Z mého hloubání mě vyrušila Yune. Zapsal jsem si výsledky do notesu a odtrhl oči od mikroskopu.
"To máš pravdu, nicméně je tu klid a nikdo tě z práce nevyruší," poznamenal jsem sarkasticky. Nemyslel jsem to zle.
"Přivádí mě sem výzkum. Baví mě zjišťovat nové poznatky, můžou nám pomoci v dalším postupu..Viděl jsem tu dost zajímavé věci a objevil nové jedy.." sladce jsem se usmál.