Nemocnice

Nemocnice

Logistická podpora a lékařská divize

Nová nemocnice sloužící všem lidem z Yu no Kuni. Večer chodí vypomáhat lord Hashiru a přes den je zde přítomen jeho osobní summon Katsuyu.
Hlavní lékař: Ugai, vedoucí nemocnice: Yune Uzumaki

Z původní polikliniky jsou ruiny. Provizorně byla postavené  stany a veškeré zařízení bylo nakoupeno a přestěhováno na toto místo.  

Cestou jsem si musela dojít ještě do hostince pro pár věciček, abych byla připravená, a samozřejmě se ještě doptat na cestu k polní nemocnici.
Nebyla moc daleko, spíše oddělená od všeho šrumu, což bylo dobře, přesto jsem u provizorní brány viděla tak trochu duchem nepřítomné muže a ženy, kteří zřejmě čekali na ošetření. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla, a pak vstoupila so jámy lvové. Ne že bych čekala, že by si mě někdo všímal, ale poletovalo sem hodně lidí ze strany na stranu. Uf páni. Procházela jsem hlavní uličkou a dívala se kolem sebe, no co to je? Sem tam proběhl medik od krve, sem tam někdo s krví, celkem křik a šrumec. Tady teda pevná ruka moc není.
Vstoupila jsem do hlavního stanu a autoritativním hlasem začnu: “zdravím!!” Ve stanu to rázem ztichlo. “Skvěle, když už jsem si vysloužila vaši pozornost... Je tu nějaká pověřená osoba, která ví nebo má přehled o tom, jak to tu chodí? Kromě hradního pána, který na mě opravdu nemá čas?” Těkala jsem očima po všech co tam byli.

Ugai

Zachraňoval jsem někomu nohu, když v tom pacient dostal záchvat. Musel jsem ho přitlačit k posteli. Maličká Katsuyu se připlazila a lehla si na nohu a začala léčit.
Rychle jsem nabral stříkačkou uklidňující lék a přiložil mu ji k žíle. Během chvíle se pacient uklidnil a mohl jsem pokračovat. V tu chvíli se ozval autoritativní hlas.
Achjo..
"To jsem asi já.." utřel jsem si pot z čela a přitom se zamazal krví.
Vstal jsem a pohladil Katsuyu. "Výborná práce.."
Přešel jsem k nově příchozí.
"Jsem Ugai," představil se.

Páni, slimák.... povytáhnu obočí, a pak že já jsem s lenochodem divná. No zaměřím svou pozornost na mladíka a natáhnu k němu ruku.
“Jsem Yune Uzumaki.” A podám mu tu listinu od pána.
“Ráda bych se dozvěděla vše o dění nemocnice, personálu, třídění pacientů, služeb, zaměření, střídání, přijímání, stav skladu, systém péče a vše na co jsem zapomněla.” Všechno na něj vychrlím rázným hlasem a až pak se na něj usměju.
“Je tu personál aspoň základně očkovaný?” A teprve teď jsem si toho chlapáka řádně prohlédla. Prosím, prosím, řekni, že nejsi...

Ugai

Ruku jsem přijal a listinu také. Prolétl jsem ji očima a chvíli přemítal.
"Nuže dobrá. Potřebujeme pomoc jako sůl..Jak sama vidíte." vytřeštil jsem oči, když začala na mě chrlit své otázky.
"Nemocnice je narvaná k prasknutí, někdo nám nejspíš otrávil sýpku, tak se tady rozmohlo průjmové onemocnění, personál není doškolený. Máme tady pár zkušených mediků, kteří ovládají techniky, zbytek umí jen podávat a řezat končetiny. Pomáhá nám osobní summon lorda Hashira, Katsuyu-sama, je velice šikovná a léčí..Pacienti jsou tříděni podle závažnosti, tohle je stan s nejzávažnějšími onemocněními. Pacienti by potřebovali víc místa a soukromí..Přijímací stan je ten první hned u brány. Na pravé straně jsou zásoby a logistika. Zásoby dovážíme ze zámoří a z Hi no Kuni. A o očkování nikdo nikdy neslyšel," také jsem to na ni vychrlil a poté se ušklíbl.

Yeeesss tedy v duchu jsem se uklidnila, jak mě z něj orosilo.
“Tak jo.” Sepla jsem si vlasy do vysokého culíku a sňala ze zad batoh s lenochodem. V batohu jsem našla trošku větší krabičku a podala mu ji.
“Tohle dejte hned všem pacientům s otravou, každému jednu tabletku. To je stabilizuje a do půl hodiny ať tu nejsou, všechny otevřené rány vyčistit, zašít a stabilizovat. Jakmile budou stabilizováni chci tu škatulata batulata do stanů, které budou rozděleny ne podle závažnosti ale podle typu nemoci, či zranění. Ti lidé před branami čekají na ošetření nebo jak je to? Nějaký přijímací stan u brány nefunguje, tam klidně může být nekvalifikovaný člověk, který bude pouze evidovat. Jestli tu jsou lékařští ninjové, tak tu chci jejich klony, kteří se budou věnovat základnímu ošetření. A personál všechen chci večer všechen shromáždit. Slimákovi budou pomáhat mí lenochodi. Ninji z misí si budu ošetřovat sama a chci je mít úplně bokem od civilních lidí. Takže já jdu přelepovat cedule na stanech a informovat personál o přesunech a vy se postarejte o ty otravy a stabilizace a pak se k vám připojím. Otázky?” Vzhlédnu k němu a Eddiho nasoukám do batohu, kde se mu díky krabičce uvolnilo místo.

Ugai

Měl jsem takový pocit, že jsem si měl psát, ale cítil jsem v kostech, že ta změna bude dobrá a potřebná.
"Jednu připomínku mám...Léčení vezme spoustu čakry, my nejsme Uzumaki ani Senju, nemáme hromady čakry na léčení a zároveň klony. Jsme všichni unaveni a máme maximálně 4 hodinovou pauzu denně. Takže, tenhle bod splnit nemůžu.." uklonil jsem se a spadlo ze mě potrhané tílko.
"Bože, to je trapas. Takhle tady nemůžu pobíhat.." otočil jsem se a vytáhl bílý plášť ze skříně. Měl jsem na sobě jen plášť a bílé kalhoty.
"Jinak dobrá práce. Určitě zde budete potřebná Yune-sama." dal jsem se do práce. Natáhl jsem si rukavice a připravil dávku tabletky každému nakaženému. Rozdal jsem je a poté přešel ven. Rozehnal jsem davy a začal je roztřiďovat. Mé svaly se přitom leskly potem.

Postavila jsem se a hodila si batoh přes jedno rameno.
“No ale já mám chakry dost.” Což znamená, že budu večer jak mrtvola ale což. Technikou jsem přivolala asi 6 malých lenochodů a rozdala je k lůžkům, kde jsem stejně tak obešla personál a předávala jim dotekem na rameno část chakry, v neposlední řadě jsem se zastsvila u Ugaie a když jsem měla co dělat udržet si profesionální odstup ale to nešlo.
“A možná tu budeme nějaký čas spolu pracovat, tak mi prosím nevykej.” Mrknu na něj a dotknu se jeho paže, čímž mu taky předám chakru.
“Tak se držte a já jdu obejít areál a do skladu léků, pokud se cestou někde nerozdám, tak přijdu pomoc na zákroky.”

Ugai
Nepřestávala mne překvapovat. Na chvíli jsem se zastavil a přešla ke mě a dotkla se. Cítil jsem nový příliv energie. "Wau." zatvářil jsem překvapeně.
"Dobře, Yune-san.." ušklíbl jsem se. Možná bych ji mohl někam pozvat po směně.
Rozdělili jsme se a já se vydal směrem na ty nejtěžší případy.

Byla jsem zatím na třičtvrtině chakry, když jsem vylezla z hlavního stanu a namířila k ostastním. V každém stanu, ve které jsem byla jsem rovnou prohlédla některé pacienty a posílala je domů. Proč? Nic vážného to nebylo a hlavně některé ženy nečekaly medika ženu ale mého statného kolegu. Simulantky. Ostatním jsem předávala chakru. Takhle jsem obešla celý areál, prakticky na to padla skoro celá směna a já byla tak na 10% kapacity, ale stihla jsem si udělat seznam věcí, co budu chtít po hradním pánovi prakticky hned a co bude třeba zajistit časem. Půlku areálu jsem vyrazila z lůžek. Na přijímacím stan jsem odnesla nový plán areálu a chtěla jsem ho po nich xkrát překreslit, protože v každém stanu bude popis. Eddie se už začal ozývat, že má hlad a bohužel v této chvíli všichni lenochodi udělali puf, protože už jsem je dál neudržela. Trochu mi to ulevilo. Když se zdálo, že už v areálu není takový zmatek jako byl, tak jsem na celý areál hvízdla, ve snaze přivolat personál. Porada začíná.

Ugai

Byla to velmi náročná šichta. Pracoval jsem skoro do úplného vyčerpání, ale na obsazení lůžek to šlo vidět. Bylo mi dost nepříjemné, jak na mě ty chtivé ženy propalovaly pohledem a chtěli ode mě vyzvědět, kdy budu zase v místních lázních. Poslal jsem je domů.
Skončila mi směna, ale v tom si nás přivolala naše nová vedoucí.
Přešel jsem k ní a vyčkával.

Počkala jsem až se shromáždí všichni. Prohlédla jsem letmo všechny a začala svůj proslov:
“Vážení kolegové, s některými jsme se již setkali s někým i kontaktně a někteří si již udělali o mě obrázek, jak zákeřná, necitlivá mrcha jsem a vlastně máte pravdu. Dovolila jsem si vyhodit půlku pacientů z lůžek, které nepotřebovali a uvolnila je tak pro ty, kteří to potřebují. Valná většina z vás je nekvalifikovaných a jsou tu jen, že chtějí pomoci nebo tu jsou za trest. Nabízím teď všem tě co nejsou kvalifikovaní a chtějí se stát plnohodnotnými členy lékařské gardy, že si dodělají základní kurz zdravotnické pomoci. Povede ho medička paní Olie, která má bohaté zkušenosti ve všech oblastech jako já. Hlásit se můžete k ní, školení bude po dvou až třech lidech tak, aby jste se na směnách prostřidali. Nekvalifikované dobrovolníky jsem přeřadila na místa, kde nebude vadit, že nejste lékaři tedy sklady, ochranka, dokumentace, archiv a údržba. Ke každému kvalifikovanému přijdou až dva zaučující se dobrovolníci, budu kontrolovat. Vaše pauzy budou rovnoměrně rozděleny, aby byl vždy někdo k dispozici, na což budou právě dohlížet ti nekvalifikovaní. V každém stanu a na každém stanu bude mapa areálu a tabulka, kdo ten den slouží.
U přijímacího stanu bude chunnin a zaučený kolega, který na první pohled bude schopný rozpoznat závažnost případu. A dopředu říkám, že pacienti nejsou odborníci a tedy pokud budou převážně ženy se dovolávat doktora Ugaie, tak jim nic není! Pokud stojí o péči, přijmou toho doktora, který zrovna má čas a je na příjmu. Není třeba věnovat až přílišnou péči lidem s povrchovým zraněním nebo migrénami. Na to jim hodíte tabletku dezinfekci obvaz a propustit, za 3 dny na kontrolu, ale to vám řekne paní Olí. Katsuy hradního pána mí lenochodi budou přítomni pouze na pohotovostním stanu a na stanu pro lékaře, kde vám bude k dispozici moje chakra. V případě náznaku paniky, pokud u vás vypukne, najdete mě a jś vám ukážu, že panikaříte zbytečně.

Dále přibudou nové stany a to již zmíněný stan pro personál na pauzy, dále ještě jedna pohotovost a dva stany marodka a příjem pro shinobi přecházející z misí. Ty budu mít osobně na starost já a vždy daná sestra na směně.
Každý večer před koncem směny chci seznam stavu ve skladu léků a údržby. Pokud budu nepřítomna, zodpovídáte se kolegovi Ugaiovi. Ale se všemi problémy chodit za mnou. Geniny na misích budou hlídat objekty, či dělat práce tipu pradlena, úklid a podobně. Geniny bude mít na starost kolega z ekonomického oddělení.
Tak a v poslední řadě, asi to moc neznáte, ale tam odkud jsem já je to velmi běžné a bez toho se k pacientům nesmí. Ráda bych to zavedla i zde a to od zítřejšího večera. Všem personálu, co přijdou do stylu s pacienty budou aplikované základní protilátky, jak bychom řekli dítěti, dostanete malou včeličku do zadní části vašeho těla nad sedací sval. Ale kapacitně to zvládnu vyrobit až zítra, dnes jste mě úspěšně vyšťavili, což se dlouho nikomu nepodařilo, takže vám gratuluji.
Závěrem chci říct, že děkuji za dobře odvedenou práci a některým i za trpělivost. Od zítřka tohle bude špičková nemocnice, kam budeme chodit rádi. Další společná schůze bude za měsíc, a po odděleních každý týden. Máte dotazy?”vychrlila jsem to na ně najednou, protože čím víc bych otálela, tím spíš byla šance, že zprovozním mikro spánek.

Ugai

Chvíli bylo ticho. Všichni vstřebávali proslov a dostával se jim pod kůži. Nakonec jsem zvedl ruce a začal s potleskem a ostatní se přidávali.
"Výborně..Výborně.." uklonil jsem se naší nové velitelce.
"Těším se na další spolupráci, Yune-san.."
usmál jsem se a přešel k ní.

Rozhodl jsem se podívat do nemocnice na inspekci. Zajímalo mě jak se jí zadařilo, zároveň jsem se chtěl pustit do stavby skleníku a vysadit nové rostliny určené pro léky.
Šel jsem kolem zrovna, když měla Yune proslov. Myslím, že jsem udělal dobře, že jsem ji tuto funkci svěřil. S pocitem zadostiučinění jsem prošel kolem s rukama za zády a pokývl na pozdrav všem přítomným. Mimoděk jsem se proplazil kolem a za hlavním stanem jsem našel půdu vhodnou k mému experimentu.
Poskládal jsem pečetě.
"Shokuton no jutsu!" Na místě začaly vyrůstat různé léčivé rostliny a jiné byliny.

Chvíli jsem obdivoval tu krásu, kterou jsem vytvořil. Tohle jsem měl na tom nejraději.

No po mých předchozích zkušenostech jsem čekala ostré hejty a kritiku, ale tohle jsem nečekala a zčervenala jsem. To už se o mě otřel Eddie, měl hlad, tak jsem mu z batohu vyndala jablko a podala mu ho.
“Dobře, děkuji za potlesk ten patří především vám. Zítra ráno se dozvíte směny, ti co mají noční zpět do práce, zbytku přeji dobrou noc a uvidíme se zítra na včeličce.” Kývnu na všechny a všimnu si Hashira a i když ke mě přistoupil Ugai, tak jsem mu dotekem paže naznačila ať počká a spěšně jdu za Hashirem.
“Dobrý večer, ráda bych se na zítřek objednala na konzultaci někdy během oběda, mohu?” A zkoumám, co tu vytvořil. Naštěstí půlka z toho se mi hodí na tvorbu dávek pro mediky.
“To je skvělé.” Vyhodnotím jeho počin.

"Díky..Skvělá práce tady..Věděl jsem, že Vám mohu věřit. Za jednu noc se tu to pěkně pročistilo." usmál jsem se a dál se díval na rostliny. Uklidňovalo mě to.
"Když budete potřebovat nějakou rostlinu, stačí říct..A ano můžete...Budu Vás tedy čekat" přikývl jsem a otočil se na ni s úsměvem.

“Potřebuji na zítřek skoro polovinu toho,” usměju se nevině.
“A i Vás bude čekat včelička do zadnice, pokud budete chtít k pacientům. Nicméně polovina lidí tu nemělo co dělat a před bránou byla spousta lidí, kteří to opravdu potřebovala, ale nebylo na ně místo. Holt kolega Ugai je lákadlo a já se moc ráda zhostím role odpuzovadla. Tak tedy zítra a být vámi se na to jdu vyspat.” Mrknu na něj a vrátím se k batohu s Eddim a Urgaiem.

Zasmál jsem se. Nabízela mi včeličku do zadničky.
"To já opravdu nepotřebuji, můj imunitní systém neskolí ani ten nejsilnější vir či bakterie, které ještě ani neexistují.." to mě vážně pobavilo.
"Když jinak nedáte," zašklebil jsem se ještě jednou a dál hleděl na rostliny. Zítra sem pošlu sklenáře, ten to zasklí a vytvoří pravý skleník.
Otočil jsem se na podpatku a rozhodl se jít zpět do kanceláře.

Šel kolem Hashiru, než odešel, tak jsem ho zastavil a řekl, že jsem připraven na další lekci. Přeci jen to byl on, kdo mě naučil, to co umím. Domluvili jsme se na zítřek a já se vrátil k Yune-san.
"Tak to by šlo, ne?" široce jsem se usmál. Můj úsměv působil poměrně unaveně, ale uvnitř jsem cítil spokojenost ze celodenního působení a dobře odvedené práce.

Vzala jsem si Eddiho do náruče a podívala se na Ugaie,
“To by šlo, uvidíme následující dny, děkuju za pomoc.” Usměju se na něj.
“Jsem fakt vyšťavená a to doslova, hlavně z tvých obdivovatelek a že jich máš požehnaně.” Mrknu na něj. “Ale možná by sis měl vzít pevnější oblečení!” zatahala jsem ho za plášť

Zatahala mě za plášť a sklouzl mi po ramenou. Rychle jsem ho chytil, sundal si ho a vzal do ruky.
"Bude to třeba vyprat," usmál jsem se a mírně zarděl. "Zajdu si koupit něco jiného a pohodlnějšího..měla by sis odpočinout, vedla sis skvěle," natáhl jsem ruku a poplácal ji po zádech. Jemně samozřejmě.

Ovládání mi jde obyčejně dobře, ale teď to trochu nejde. Tak jsem na chvíli zabořila obličej do Eddiho a pak zcela klidná vzhlédnu a řeknu: “Půjdu jsem unavená, taky bys měl. Zítra máme společnou směnu. A se mnou to lehké není.” Nechám Eddiho vylézt mi za krk. Vezmu si batoh a říkám si, že u nás takový kusance nejsou.
“Pěkný tetování.” Ohodnotím jeho hrudník.

Mrknul jsem na ni a napjal svaly, jakmile mi pochválila tetování.
"Díky, díky. Je to pocta mým summonům. Jsou to vrány, užasná a chytrá stvoření."
pročísl jsem si vlasy a gumičku sundal.
"Tak já teda..jdu. Uvidíme se zítra," laškovně jsem na ni mrknul a odešel domů.

Ještě ho pozoruju chvíli a pak vydechnu. Přemítala jsem jestli jsem dýchala celou dobu. No seberu se a cestou z areálu ještě zkontroluju u brány jak jim jde přepis plánů. Do rána by to mělo vyset všude ale víc jsem se zdržovat nechtěla a rozpustila si vlasy. Taková úleva a šla do hostince.
(Přesun)

Spěšně jsem přiběhla předc bránu, kde to kupodivu běželo jak mělo, zeptala jsem se všech jestli je vše v pořádku hned jsem od nich dostala zprávu za noc. Po vstupu do areálu jsem všechny nahlas pozdravila a popřála k dobrému ránu a prošla si akutní případy. Když mě ujistili, že to počká na Ugaie, tak jsem si zalezla do stanu, kde se vyšetřovala krev a začala aktivně pracovat na očkovací vakcíně pro personál.