Severní brána

First topic message reminder :

Severní brána

Jedna z možností jak se dostat do města je skrze tuto bránu. Brána je hlídaná a stráže se střídají neustále.
Za branou začíná život ve městě a napojuje se zde hlavní třída.

Nebylo třeba nějakých extra příprav, rovnou jsem se vydala na cestu, Eddiho jsem nechala na sesterně, případně s instrukcemi ať se postarají oni či Ugai a já vyšla směr diplomatická mise ve svém nejhezčím ohozu. Před bránou jsem se ještě pořádně protáhla, naposledy se podívala zpět na hrad a vyběhla za tím ďáblem, který mi měl konkurovat. 

Přesun

Sláva nazdar výletu už jsme tady. Nemohla jsem se dočkat, až přednesu výsledek své cesty Hashirovi. Bylo mi jedno jestli se mu bude nebo nebude líbit hlavní bylo, že můj požadavek byl splněn

Přesun

Po nejake dobe kdyz si vsichni odpocinuly tak jsem je doprovodil k brane. A rekl jsem: " Yui js se s vami nevratim. Mam hodne o cem premyslet. Pokud se neobevim do nekolika tydnu, budes vedet jak jsem se rozhodl." Ushiro ani Yanai nic nerikaly mozna jsi uvedomily ze to opravdu nehoda. Yui se na me divala a hodila takovy divny pohled jako by se rozhodla co dal. Az me z toho zamrazilo. Yui byla vetsinou s chladnou Hlavou ale co se tykalo me tak umela byt vazne nerozumna. Yui uz jenom kyvla a ja videl naznaky slz v jejich ocich. Yui umela byt hodne emotivni I kdyz se snazila pusobit vyrovnane. Po chvili jsme se navzajem vsichni uklonily a kazdy z nas se vidal svou cestou.
(Presun)

Dorazili jsme s Rin k bráně. Už jsem tady poměrně dlouho nebyl, pořád jsem jen na stejných místech a nevycházím z města. Nadechl jsem se čerstvého vzduchu a porozhlédl se kolem. Lidé mě zdravili a byli rádi, že je také občas poctím svou návštěvou. Cítil jsem se dobře a plný energie. Doufám tedy, že dopadne dobře i mise, neboť naše pokladna je téměř prázdná a to nemáme ani ministryni financí Alenku. Už na nás čekala Tsukina, členka Hangetsubu.

"Tsukina-san, vítejte. Díky, že se přidáte, i když bych byl raději, kdybyste zůstala zde a strážila město," pousmál jsem se když přistoupila blíž k nám.


Pousmál jsem se a uklonil také.
Pohlédl na Rin a pak se společně vydali na cestu plnou dobrodružství.

/přesun

"Tsukina-san," oplatila jsem kunoichi úklonu. Působila na mě skvělým dojmem, věděla, co dělá a její pozdrav vyzařoval dobré vychování a respekt ke stejné hierarchii, ve které jsem se i já cítila jako doma. "I mně je ctí, Vaše pomoc i společnost je v této misi obzvláště vítaná."
Nebylo ale nač se zdržovat formalitami. Přece jen poté spěcháme k Měsíčnímu jezeru, musíme najít rovnováhu mezi opatrností a rychlým splněním obou kritických misí. 

Bez váhání jsem se rozběhla za Hashirem a Tsukinou.

// Přesun

A jsme zpátky tam, kde jsme začali. Celou cestu jsem přemítala o jeho posledních slovech.
"Zdejší voda je červená..." zarazila jsem se ve vstupu do vesnice a v mysli jsem spřádala závěr, který si z toho chci odnést. "Zdejší voda je červená, protože jsme svět zbavili člověka, který ho chtěl utopit v krvi. Proto."
Neměli jsme ten luxus si vyčítat svou každodenní práci. Cesta k lepšímu světu, stejně jako všechny ostatní cesty Yu no Kuni, zkrátka vede přes mrtvoly. 

"Dobrou noc a nashledanou zítra, Hashiru-kun." pousmála jsem se, aniž bych na sobě dala znát své temné myšlenky. Pak už jsem jen ve snaze o podpůrné heslo Hashirovi položila ruku na rameno, jemně kývla hlavou a už jsem byla pryč.

// Přesun

Muselo to vypadat poměrně směšně, polonahý Hashiru, očividně dost pomlácený a špinavá a promočená Rin se vrátili z mise, která dost zamíchala kartami. Musel jsem přijmout svůj osud shinobi a medika. Soustředit se na záchranu životů to ano, ale nelitovat zabitých nepřátel, neboť by mohl klidně vzít život mě nebo mých milovaných. Stejně tak Yama-senior zabil spoustu průzkumných jednotek, které mířily do hor.

Její jemný dotek mě probudil z mých myšlenek. Zvedl jsem ruku a chytil ji za ruku, prstem ji pohladil po hřbetě a usmál se.
"Dobrou noc Rin-chan," usmál jsem se a rozběhl se k hradu.

Po příjemném nočním spánku jsem se zarazila před bránou, kde jsem měla v plánu počkat na Hashira před naší cestou k Měsíčnímu jezeru. Měla jsem pár teorií o tom, co nás dnes může čekat, ale zároveň jakýsi pocit podpořený dlouholetou zkušeností ze života kunoichi, že to dopadne jinak, než by kdokoli očekával. To takováto setkání vždycky. Zády jsem se opřela o sloup brány a založila ruce na hrudi.
"Takže vůdce klanu Kanu..."

Seběhl jsem přes celou Tsukiyamu po střechách. Neměl jsem čas a já meškal, věděl jsem to a bylo mi to nepříjemné. Seskočil jsem k Rin a unaveně jsem se usmál.
"Sumimasen!" unavený jsem si setřel pot z čela. Běžel jsem, co jsem mohl.
"Můžeme?" sebral jsem svou důstojnost a postavil jsem rovně.

"Hai," přikývla jsem. "Vzhůru na cestu!" 
Nasadíme vyšší tempo a naše zpoždění by nemělo být tak zlé. Vrátit se do Tsukiyami s naším předchozím "nákladem" bylo nezbytné a tak jsem doufala, že se mé přesvědčení a hlavně můj klid alespoň trochu přenese na něj. Čekala nás přece jen příjemná cesta se slibným cílem. 

Rozběhli jsme se směrem k Měsíčnímu jezeru.

// Přesun oba

Dorazil jsem k brane. Jako prvni coz bylo prekvapive no Co oprel jsem se o branu a cekal na Yune. No Co se da delat.

S batohem a lenochodem jsem dorazila spěšně k bráně, kde už stál Ayumu, takže jsme čekali už jen na Ugaie.
Byla jsem zvědavá, co za misi nás potká a co nového se dozvíme. “Počkáme ještě na kolegu a vyrazíme.”

"Vporadku Yun-sama." Rekl jsem vic nerikal nechtel jsemdrazdit stira bosou nohou. Mozna jsem cekal ze mi rekne nejake podrobnosti. K misi jelikoz jsem nemel tuseni o co se vubec jedna. A dale zustaval opreny o branu.

Když dorazil Ugai tak jsem se narovnala a spustila: “Takže pánové, naše mise je jasná, zavítáme do vesnice Kagutsuchi no sato. Zde potřebuje od nás pomoci místní klan. Jsou vážně nemocní a musíme je bezpečně přivézt sem k nám do stanového města. Jelikož nevíme, co jim je, tak si před vesnicí nasadíme ochranu úst to pro jistotu. Pane Hyugo, valm ještě aplikuji preventivní protilátky. Vaším úkolem bude hlídat okolí a zajistit ho, a to včetně nás. Ugai a já se budeme snažit stabilizovat občany a přijít na to, co se stalo. Všichni mějte oči a uši nastražené, může to být i cílené ale také jen obyčejný vir, který někde chytili. Rozumíme všemu? Dotazy?” Vytáhnu z brašničky malou injekci a jdu ji píchnout Ayumovi do ramene.

Jak bylo videt Yune asi mela rada Sado-Maso behem par minut co tu byla mi hned vrazila Injekci do ramene. Pozvedl jsem oboci a zeptal se: " Yune-sama vy si to uzivate ze ano? Co se tyce mise moc nejasnosti nevidim. No a predpokladam ze to ze jsem Hyuuga jste slysela od meho vzdaleneho pribuzneho." Yune ted mohlo docvaknout ze destrukce stareho hradu nejak souvisi semnou jelikoz nikdo tady nevedel ze jsem Hyuuga. Jediny kdo to mohl vedet byl Hashiru a barierovy tym.

Zasalutoval jsem.
"Hai, Yune-sama," a postavil se rovně jako nějaký hodný a poslušný voják. Ušklíbl jsem se a čekal na další pokyny. O kagutsuchi no sato jsem snad nikdy neslyšel, tak mě zajímaly nějaké informace o nich.

“No to víte je to má druhá nejoblíbenější činnost.” Jeho následující poznámku jsem přešla, logicky když mám jít s někým na misi, tsk si zjistím s kým, ale v tomhle případě mi bylo jméno zadáno už v zadání mise. Když všichni všechno odsouhlasili tak jsme se mohli vydat na cestu.

Přesun všeci