Severní brána

Severní brána

Jedna z možností jak se dostat do města je skrze tuto bránu. Brána je hlídaná a stráže se střídají neustále.
Za branou začíná život ve městě a napojuje se zde hlavní třída.

Po delší cestě jsem se objevil na místě mnou ještě neprobádaném. Tsukiyama byla jedna z vesnic, o které v poslední době bylo slyšet. Dávala příležitosti spousty novým lidem a stále se rozrůstala. Díky této situaci jsem se rozhodl, že bych zde mohl zkusit najít nějakou misi pro potulného ninju, hlavně už jsem byl celkem bez peněz a chtěl jsem si jíž dát nějaké vydatnější jídlo. Po nějakém čase jsem přišel k vstupní bráně, kde byli stráže snažil jsem se kolem nich nepozorovaně projít.

Proběhl jsem branou a doufal, že mě poznají a nebude problém. Také nebyl. Přemítal jsem jak to nejlépe udělal a chvíli si myslel, že bych to mohl i zvládnout bez sebemenšího zabíjení a dělání nepořádku. Něco mě napadlo a hodlal jsem to vyzkoušet. Mělo by to klapnout a navrátit mě zpět v cukuletu.

Před branou se objevil portál a z něho vyskočili dvě postavy. Já jsem dopadl na koleno a oddechoval.
"Tak, vítej v Tsukiyamě! Tohle bude tvůj nový domov prozatím. Porozhlédni se kolem a stavíme se hned za místním lordem, mu sdělit co jsme vyřídili.." postavil jsem se a usmál se. Najednou jako kdyby bylo po únavě. Hyperaktivita a Uzumaki klan dělá své.

"Je těžké vytvářet tolik portálů za sebou?"
To je ale hloupá otázka! Dostat se do takhle vzdálených míst by nám jinak zabralo věčnost. I když by mi věčnost s ním vůbec nevadila, naučila bych se tolik nových Jutsu!
Využila jsem toho, že se zastavil, abych zamaskovala, že se mi po procházení portály lehce točí hlava. Spíš než portály to ale bylo tím, jak pro mě vše bylo nové a především jeho techniky působily jako z jiného světa. Nervózně jsem přešlápla na místě, když mi pohled z neznámé vesnice sklouzl na přece-jen-senseie. A přestože jeho únava rychle zmizela, sáhla jsem do jedné ze svých skrytých kapes a vytáhla jsem pečlivě zabalený, malý balíček.
"Uhm... Shinobi pilulky. Domácí," nabídla jsem mu je. "A navíc v nich jsou moje bylinky, voní i chutnají tak lépe než ty obyčejné."

Pousmál jsem se a vzal si pilulky. Chvíli jsem si je prohlížel a schoval do kapsičky. "Děkuji, vážím si toho," mrknul jsem pravým okem.
"Je to těžké, vyžaduje to perfektní soustředění a zkušenost. Je to jako se dívat na obě strany zároveň. Kdyby mě třeba někdo vyrušil, nebo bych se tak perfektně nesoustředil, tak bychom mohli skončit třeba v jícnu sopky..Už se mi to párkrát stalo. Nebo jsem se objevil na dně oceánu. Měl jsem štěstí, že jsem proklouzl zpět.." zasmál jsem se.
"Tak Inemuri, tvůj nový život čeká..." zavelel jsem a přesunuli se krokem k sídle Hashira.

"Hmm, hmm," přikyvovala jsem ve hře na nejvzornějšího studenta vesmíru.
Ne, že by ve mně možnost skončit v jícnu sopky vyvolávala větší odvahu s ním procházet portály, ale že stát se kunoichi bude vyžadovat nějaké oběti jsem věděla od začátku.
"Můj nový život," zopakovala jsem potichu, a krok za krokem jsem ho následovala. Ruce jsem přitom měla schované v dlouhých rukávech svého tmavého kimona, skoro jako kdyby mě chránilo před světem, který teprve začínám objevovat.

// Přesun

Ruku som mal opretú o katanu. So sklopenou hlavou a pomalým krokom som sa blížil k severnej bráne. Nesnažil som sa byť potichu ostatne.. bol som jeden z tisícov, kto by ma spoznal?
"Do riti aj s tebou Takumi.." Zamrmlal som si popod nos. Niečo ma tam zasvrbelo, a tak som sa rovno aj poškrabal. Môj rozhovor s mojim "lordom" a damiyo bol ešte horúci v mojej pamäti. Rozhovor pri ktorom ma poslal sem.. na "misiu". 

"Ževraj ma nikto nepoznáá, že Shishiro je len "strašiak" ktorému nikto nevie priradiť k tvár... tsch.." štvalo ma to, pretože to bola pravda. Keď sa na mňa človek pozrel, videl len regulérneho samuraia s bielymi vlasmi. A že v tejto zemi malo biele vlasy veľmi veľa ľudí. Odpľul som si k zemi.

"Chcem bojovať... nie špehovať.." Zamrmlal som si zas popod nos na protest. "Do riti aj s tebou Takumi, prečo si ma radšej neposlal na nejaký front ..." Tvár som si tento krát položil do oboch dlaní. Pretrel som si oči.

Ani som sa nenazdal a ocitol som sa pred bránou. Na mojej tvári sa objavila grimasa. No čo sa dalo robiť. Takumi bol môj lord, a ja som zložil samurajskú prísahu. Nikto ma nenazve krivoprísažníkom... aspoň nie po druhý krát. Očami som si premeral stráže. Bol som uvoľnený, ako každý iný. Ostatne kto už dnes nenosil katanu nie? To by musel byť snáď len nejaký blázon.

Ak ma nikto nezastavil, prešiel som pomedzi brány hlbšie do tohto mesta. Jamy levovej.. dalo by sa povedať.

(presun?)

Probehl jsem branou no moc jsem neotalel za par hodin se bude smivat a ja byh tam taky nechtel travit noc. Straze jen kyvly a po te co jsem probehl branou jsem zrychlil jak jsem mohl.
(presun)

Pomalym tresoucim se krokem jsem videl branu. " No diky bohu ze jsem tady." Rekl jsem si v duchu. Byakugan jsem deaktivoval cestou a pomalu se vydal projit branou kde me straze nechali projit jelikoz jsem vypadal jako bych to prehnal s pitim tak me nechali projit. Byl jsem zpoceny tak ze nit na mne nebyla sucha sel jsem podel zdi o ktere jse mse opiral kdyz jsem sel aby mi mohly pomoct stat na nohou. Tusil jsem ze pokud bych ted upadl uz bych se sam nepostavil. Timto tempem a zpusobem jsem se dostal az k hradu.
(presun)

Byl jsem tady včas, možná i mezi prvníma. Našel jsem zmíněného administrátora. Dostal jsem velkou zelenou kartu a musel jsem si sednout a vyplnit základní údaje.
Pak jsem chvíli počkal, nakreslil mě, vypadalo to moc pěkně mimochodem. Nebyla to taková debilní fotka, jako na občankách, kde vypadáte jako zločinec.
Rozevřel jsem svitek s misí, abych se s ní seznámil.
"No, tohle bude pořádná makačka," uznale jsem přikývl a svitek schoval.

Prišiel som tiež. V podstate v závese za senseiom, keďže som sa po ceste nemal kde zastaviť, aj keby so možno chcel.
"Dobrý deň.." Pozdravil som neutrálne chlapíka, u ktorého sme sa mali zapísať, odfotiť a kto vie čo všetko.
Všimol som si, že momentálne teraz kreslili Senseia, no a tak som si zatiaľ vybral papiere na vypísanie a začal som, dávajúc pozor, aby som zas neskomolil svoje meno, ako pri predstavovaní sa mojej novej parťáčke.

"Hmm, hmm..." přece jen došlo na pobrukování nějaké té veselé melodie. Naštěstí jsem měla docela hudební sluch, takže by to Yukihirovi a Shiguremu nemělo prorazit ušní bubínky, ale kdo ví. Raději jsem si pobrukovala tiše jako myška. Samozřejmě jsme senseie nechali jít prvního.
Nějaká úcta ke starším, nu ne?
Stejně jako Shigure jsem si vzala papíry na vyplnění, ale nekoukat se na to, co vyplňuje on, mi dalo víc práce než vyplnit ty vlastní. Ta moje pověstná zvědavost! Skousla jsem spodní ret a ještě chvíli jsem převalovala otázku na jazyku. 
"Shigeru-kun?" použila jsem jméno, kterým se mi předtím představil. "Znáš už svůj element? Jestli to tedy je něco, na co by ses chtěl zaměřit?"
To by bylo dost zvědavosti takhle na začátek. Budeme spolupracovat dost na to, abychom se blízce poznali, přece ho nevystraším hned na začátku!
"Já svůj ještě neznám, ale Yukihiro-sensei nám vypůjčil papírky, díky kterým se dá zjistit. Zajímalo by mě, jaký budu mít! Shigeru-kun! K jakému elementu ti sedím?" nadhodím vesele. Kdo ví, jestli "vypadám" na nějaký element.

Inemuri by v podstate dokázala odpísať všetko to, čo som písal na svoj formulár. Písal som pomaly. Vyzeralo to tak, že mi to trocha robí problém. Predsa len som bol zvyknutý skôr čítať než "písať". 

Meno: Shigure 
Klan: Kurama
Pôvod: Ame no Kuni....


A tak to pokračovalo ďalej.
Keď som započul svoje skomolené meno, trvalo mi pár sekúnd, kým som si spojil dve a dve. Áno, niekto hovoril na mňa. Ono možno ma to mohlo napadnúť z blízkosti, aké toto oslovenie prišlo.
U budhu moje srdce.. takto sa zakrádať.. takmer som vyskočil z kože.. prebehlo mi hlavou, no na vonok som Inemuri nechcene schladil dosť.. apatickým pohľadom.
"Yin." Odpovedal som jej aspoň na časť otázky. Následne som len pokrčil ramenom, vracajúc sa späť ku môjmu formuláru. Vo vnútri mi to však trocha bubľalo.
Sedím tu na zadku, a vedľa mňa roztomilé dievča.. ah.. Byť toho schopný, možno by som sa začervenal.. no to som nebol. Rozprávať viac, pravdepodobne by som sa aj zakoktal, ale zakoktať sa s jednoslovnými odpoveďami bolo nad moje schopnosti. 

Zas som sa na ňu pozrel. Uvedomil som si, že na mňa rozpráva. Pozeral som sa na ňu dlho, do jej očí. Neuhýbal som tými svojimi. Mohlo to vyzerať tak, že rozmýšľam nad jej otázkou.
"Pýtala si sa niečo?" Spýtal som sa nakoniec. Nie, nebol som schopný to vyloviť z hlavy.

Přešel jsem k mým dvoum studentům a pohlédl na ně zpříma.
"Tohle bude pořádná makačka..Shigure, vlezl jsi do rozjetého vlaku, no, tahle mise bude určitě na déle, takže po dni práce, přijde trénink..nebo jestli chcete, můžeme po dni práce dát večer trénink. Ta mise je hlavně o tom, že společně budeme sázet a kopat brambory...Je důležitá pro chod naší země, začneme brambory produkovat ve velkém a časem se staneme bramborovou velmocí. Máme na to dokonalé podmínky. Zároveň zdokonalíme naši výdrž a fyzickou sílu..Rozhodně to nebudeme dělat všechno, nejspíš tam budou nějací dobrovolníci a my je jen povedeme.." uchechtl jsem se.
"Nějaké dotazy?"

"Yin?" Nad tím jsem se musela zamyslet. "To je... kekkei genkai? Nebo nějaká jiná kombinace základních elementů?"
Připadala jsem si trochu hloupě. Za jedno jsem neznala jeho element, za druhé jsem si všimla, jak napsal svoje jméno. Přísahala bych, že ho řekl jinak, ale to bych nebyla já, kdybych zase jednou nenavnímala špatnou informaci, protože jsem se soustředila na něco úplně jiného.
ShiGUre, ne Shigeru. Shi-gu-re.
Jeho apatický pohled jsem přisoudila svojí nevědomosti a rozhodla jsem se, že to musím napravit.
Ať už chce nebo ne, budu se tak snažit, že si mě naprosto zamiluje! Yosh!
Na tváři vykouzlím nejroztomilejší úsměv, jakého jsem schopná, a trpělivě zopakuji svou předchozí otázku.
"K jakému elementu myslíš, že bych se hodila já? Ještě ho neznám, takže..."

Přerušila mě Yukihirova slova, kterým jsem okamžitě věnovala veškerou svou pozornost. Dívala jsem se na něj jako na obrázek, začínala jsem ho obdivovat čím dál víc.
"Kam půjdeme?" zeptala jsem se. "Říkal jste, že je to mimo vesnici."
Mohli bychom jít pěšky místo portálem, abychom se všichni lépe poznali!

Pomaly som dopísal formulár. Dal som si na čas.
Zas som sa raz pozrel na Inemuri. Jej správanie ma znervózňovalo, no nie v tom zlom svetle. Bol som rád za jej spoločnosť nie že nie, ľudia si zväčša mysleli že ma iritujú a tak nejak sa to na nich po tom odzrkadľovalo.
"Yin je.." Začal som, no v tom k nám prišiel sensei a ja som svoju pomaly nezačatú prednášku nedotkol.

Sensei nám toho povedal dosť. Prikývol som na všetko, až na dotazy. žiadne som nemal, snáď ma za to nezabije.
"Ako poviete sensei." No a s týmito slovami som sa zas otočil na Inemuri.
"Yin existuje mimo päť hlavných elementov. Predstavuje spirituálnu a mentálnu energiu. Je opakom Yang, čo je životná energia." Vysvetlil som jej poučku, ktorú ma naučila mamka. 
Kedy som ich naposledy videl? Na chvíľku sa mi myšlienky vrátili domov a ja som zas stíchol. 
"Katon." Dodal som odpoveď na otázku, ktorú musela zopakovať.

Takže Shigeru používá Yin..Teda Shigure...Hmm..Genjutsu, to je opravdu zajímavé. Vytáhl jsem z kapsičky tři papírky. Dva jsem rozdal a jeden jsem si nechal.
"Tak když jinak nedáte," pokrčil jsem rameny.
"Chytněte papírek takto mezi prsty," ukázal jsem a zvedl dva prsty.
"Teď soustřeďte čakru a zkuste ten papírek napustit tou čakrou, kterou jste právě soustředili do prstů. I když dokážeš ovládat čakru jen maličko, tak bys to měl zvládnout.." při posledních slovech jsem se podíval na Shigureho.
"Nemusíš to podstupovat, pokud nechceš, když máš element Yin. Soustředíme se na rozšiřování těchto znalostí, dobře?" mile jsem se usmál.
"Půjdeme na prázdné farmy nedaleko za městem..Je to kousek, nebudu plýtvat čakrou na přesun.." odpověděl jsem Inemuri.

"Spirituální a mentální energie," zopakuji zamyšleně. "O tom mi budeš muset říct víc, zní to až magicky. Tedy... Můj klan se zaměřuje na změnu našeho vědomí na spirituální energii, kterou potom umíme přenést do jiných lidí nebo zvířat."
Ukázala jsem na jakéhosi dravce, který nám letěl nad hlavami.
"Třeba bych mohla své vědomí přenést do něj a viděla bych to, co vidí on, dobrý rozhled na dálku."
S lidmi jsem to ještě nezkoušela, to nebudeme pokoušet. Ale když máme tolik spolupracovat, třeba by mě nechal si to na něm někdy vyzkoušet. Kdo ví, co se mu honí hlavou za tím tajemným výrazem!
Ta myšlenka mě rozesmála.
"Katon, ano?" Zajímavý odhad! To tak zářím?

Yukihiro-sensei nás zjevně nemohl přeslechnout a k mé neskonalé radosti nám nabídl chakrové papírky.
"Arigato, sensei!" uchopila jsem svůj s poděkováním a při soustředění chakry do prstů jsem zavřela oči.
To je trochu jako něco si přát...
Ucítila jsem zvláštní pocit, jako kdyby mi po prstech tekla voda, a zmateně jsem se zadívala na papírek, který se v mé ruce prakticky roztekl.

Zobral som si od Senseia papierik. Chvíľku som sa naň pozeral, po tom som sa otočil späť na vysokého červenovlasáka... a papierik mu vrátil. Ostatne dal mi na výber, a ja som si vybral. Nepovažoval som za potrebné hľadať nejakú moju ďalšiu podstatu, keď som najbližšie mal naozaj k Yin. 
"To znie skôr ako Yang." Odvetil som Inemuri, no zas som len pokrčil ramenom.
"Hai, Katon." 

Tento krát som sa venoval zas Senseiovi. Začal som si ho premeriavať. Od špičiek.. vyššie. Nevyzeral ako niekto, kto by sa zameriaval na Yin, alebo na genjutsu ako také.
"Sensei,  je normálne pre shinobi, okopávať zemiaky?" Spýtal som sa s neutrálnym výrazom v tvári. Pred tým ma táto otázka nenapadla. Ale keď som sa nad tým tak zamyslel.

"Takže Suiton! No není zač."
Inemuri mě vážně potěšila. Můžu ji naučit ale základní suitonové techniky! Svůj papírek jsem schoval, stejně tak jako Shigureho. Zachoval se přesně tak, jak bych od něj očekával.

"Já myslím, že jo. Čím víc zkušeností získáte, tím dříve můžeme jít na nějakou opravdovou misi. Navíc, když se na to podíváš pozitivně, tak zocelíš svou vůli a schopnost tvrdé práce. Možná i posílíš fyzickou sílu, té taky není nikdy dost.." pomalu jsem se otočil a zavelel.
"Tak jdeme na to! Trochu nadšení mládeži, bramborová farma čeká!!"
PŘESUN

"Kdybys byl na naší předchozí misi, Shigure-kun, děkoval bys za tuhle nebesům." Při vzpomínce na předchozí misi celá má osobnost na chvíli jako kdyby ztemněla a zhnuseně jsem nakrčila nosánek.
Ewwww. Raději budu okopávat brambory po celý zbytek života!
Suiton mě také potěšil a ještě víc mě potěšilo, že sensei také vypadal spokojeně.
Ah, on má vlastně taky Suiton! Jako ta technika, kterou naposledy použil... hmm... Mizu Shuriken? Tu by mě mohl naučit!
"Jdeme, jdeme..." hravě do Shigureho šťouchnu/popostrčím ho směrem za senseiem. "Brambory jsou jako květiny, které můj klan pěstuje, musí se sázet a okopávat v určitou dobu, nemáme čas zahálet!"

// Přesun

Schoval som si ruky späť do plášťa. 
"Nesúhlasím." Odvetil som, no bolo ťažké určiť, komu môj nesúhlas bol venovaný. Senseiovi? Inemuri? Obom? Každopádne, čo mi ostávalo. Raz som sa už sem zapísal... hodil som kockami a teraz sa trebalo vysporiadať s následkami môjho rozhodnutia.
Eh.. v Ame no Kuni nemáme zemiaky.. možno to nebude taký rozdiel od ryži? Prebehlo mi hlavou, zatiaľ čo som zasadil pohľad niekam k oblohe a začal som kráčať za Senseiom a Inemuri. Držal som sa trocha v závese.
Ľahšie než bojovať, asi.. 
(presun)

Čekal jsem na ten můj mini tým.
V ruce jsem měl nějaký letáček o regionu Minami a doufal, že se tam někdy podívám jako turista. Vytáhl jsem placatku s vodou a napil se. Trochu jsem na sebe vylil, tak jsem se tam podivně osahával a lidé se jen koukali na mě, jako na úchyla.

Ero-sennin? Pfff
Letáček jsem uschoval a sledoval mraky. Podivný svíravý pocit, mě neopouštěl. Obvykle to neznamenalo nic pěkného.

S rukama v kapsách jsem se trochu blbě orientoval v tom lomozu a chaosu neustále přicházejících lidí. Můj smysl byl tak zbystřený, že jsem jim uhýbal, aniž bych musel vytáhnout svůj slepeckou hůl.
Po chvilce jsem dorazil k Tobiru a kývnutím hlavy ho pozdravil. Měl podivně chaotickou čakru, čím to asi bylo? Nechtěl jsem nad tím přemýšlet, bylo to bezvýznamné.
"Taicho, řekněte mi podrobnosti prosím," založil jsem ruce na hrudi a čekal.