Severní brána

First topic message reminder :

Severní brána

Jedna z možností jak se dostat do města je skrze tuto bránu. Brána je hlídaná a stráže se střídají neustále.
Za branou začíná život ve městě a napojuje se zde hlavní třída.

Celá karavana se již blížila k severní bráně, z té dálky jsem již poslala lenochody s příkazy do nemocnice i do kanceláře, že jsme zde a teď to teprve bude sranda. Znovu pomyslně přepočítávám raněné a vše kontroluji. Nikdo se nám za celou cestu nezhoršil, ale ani neumřel, takže dobrá zpráva.

Hromadný přesun nemocnice

Behem par okamziku jsem si cestou posbiral par veci a nejake male zasoby a vydal se na cestu k hranicim zeme no rekneme ze jsem mel blby pocit. Ale to uz je udel takovych akci.
( Presun )

Bylo to dost zvlatni byt opet zde po nekolika tydnech. Behem tech se usalo spousty veci. Hlavne to ze jsem jako Ayumu volna ode vsech povinosti vuci klanu. Odesla jsem protoze jsem nasledovala hlas sveho srdce. A uz jsem vice nemusela davat pozor na sve postaveni. Nelitovala jsem ani na okamzik. I kdyz jsem mela tuseni jak bude reagovat. Vzdy myslel na ostatni a nikdy na sebe. A to bylo to co jsem na nem milovala. Pomalym krokem jsem I se svou eskortou dosla k brane no jiz jsme zde byly drive takze vstup nebyl problem. Po chvili jsme se vydali smerem ke kancelari. ( presun )

Ne že bych z mise nebyla nadšená, jen jsem si nebyla jistá. Ale tak reakci jiné ženy snad zvládnu, kor když bude zhrzená, což chápu. A hle u brány bratránek.
“Zdravíčko bratránku, to už čekáš na mě?” Ušklíbnu se.

“Se zas tak moc neděje, jsem žena, potřebuju víc času… počkat jak jako 2 hodiny? To jako oba čekáte, že budu čarovat nebo co?” Vytřeštím oči a dám si ruce v bok, ale po vytvoření portálu kývnu na Hashira a vstupuju dovnitř
“A ne že budeš mít zpoždění!” Ukážu na něj výhružně prstem

Přesun

Uběhlo několik týdnů od incidentu v regionu Kita. Akeno Hatake utrpěl porážku v boji, ale v konečném důsledku vyhrál. Zničil další město, čímž získal volnou cestu a dokázal se vylodit s armádou kousek od Tsukiyami. Nehledě na to, že má ohromnou dávku mrtvých těl, které on sám potřeboval.

Věděl, že nadešel čas zaútočit na hlavní město a odstranit sílu, která by se teoreticky mohla časem stát jeho zkázou. Chtěl také demonstrovat svou sílu a rozprášit svého hlavního konkurenta.

Čas války nadešel. Masa vojáků se vylodila na východě Tsuki no Kuni a rozdělila se do regimentů vedených hlavními členy Kyosanto. Hlavní část vojska v čele s hlavním lídrem Akenem pochodovala přes zničený severní kraj až k hlavní bráně. Cestou byli zabiti všichni poslové, kteří by mohli varovat obranné síly a jakmile jim byla ohromná brána nadohled tak je její strážci mohli spatřit.
Vlajkonoši se zastavili a trubači zatroubili na povel. Regiment se rozestoupil a připravil na pochod vpřed. Místo toho, aby zdlouhavě obléhali bránu, tak Akeno seskočil z koně a šel kupředu. Z jeho těla se vypouštěla podivná čakra, až obalila jeho celé tělo. Vypadal jak mini verze svého ohromného démona a zastavil se. V puse se mu začala formovat čakra a nabalovala se do ohromných rozměrů. Poté ji zhustil a spolknul.
Bijuudama!!! vypustil proud stlačené čakry a namířil ji na bránu. Brána neměla šanci a došlo k ohromnému výbuchu. Zemřeli lidé poblíž brány a konečně byla brána volná.

Akeno se změnil zpět na člověka a složil pečetě.
Doton: Uitenpen!" Z nebe na Tsukiyamu začaly padat kapky. Nebyly to však kapky deště nýbrž hlíny a zasypaly jejich ulice.
Skupinka čtyř mužů oděná v kápi začala skládat také pečetě.
"Kekkaimon Gofūjutsu: Hachimon Heijō!" kolem města se začala zvedat bariéra se čtyřmi bránami poukazující na čtyři světové strany.

Začal boj o holý život všech. Z hlíny se totiž začala formovat masa zombíků, všech mrtvých, které Akeno kdy posbíral.



"Bratři a sestry.. soudruzi a soudružky! Tito nepřátelé naši ideologii pohrdají a myslí si, že jsou něco víc! Je načase je zničit a rozprášit. Nešetřete nikoho, ani ženy, ani muže, ani děti. Všichni jsou to zrádci a i kdybychom je obrátili, semínko jejich vzdoru může opět vyklíčit!!!! Vykořeníme toto zlo kapitalismu a s ním i uchvatitele Měsíčního lorda Hashira! Šířte Kyosanto! Vstříc zářným zítřkům!" zakřičel Akeno a trubači zatroubili. Všichni ninjové rozhodně nebyli. Byla jich velká spousta obyčejných lidí vytrénovaných k válce. Každý regiment měl na starosti tým Shinobi. Akeno zavelel a do města vtrhla rudá armáda.

Překvapeně jsem se nechal chytnout a držet za ruku. Cítil jsem jak se v něm něco zlomilo a ta ohromná čakra vytryskla ven. Tím jeho lvl up mě překvapil. Myslel jsem si, že už to bude nudný konec, ale on se jen tak nenechal. Spíš než že by mě skutečně udržel, jsem byl šokován tím jeho krvelačným výrazem a tou změnou zorniček.
"Tak tohle je skutečná síla jinchuurikiho?" zahalekal jsem, když mě obklopila masa lávy. Ještě než stihla dopadnout na mé tělo, použil jsem mé zrychlené reflexy a ohromnou rychlost a v kombinaci se shunshinem jsem se tomu vyhnul.

Analyzoval jsem tu jeho schopnost..On dokáže takto tvarovat čakru a ještě použít pět čakrových podstat najednou? Je to skutečný génius...Kdyby jen nebyl tak labilní, mohl by skutečně změnit svět...Jak už jsem říkal, jsem jeho nejhorší protivník..
Mohl bych se tomu také vyhnout, ale tím bych zranil další lidi. Stačila ta láva...

Složil jsem pečetě a položil ruce na zem.
"Ukážu ti proč se celý svět chvěje před silou Uzumaki klanu!"

Předtím než ty elementy narazily do mě, tak je zachvátil vír a zmizely, včetně lávy. Podařilo se mi jeho útok zapečetit pomocí Uzumaki pečetící techniky.

Bylo mi jasné, že když se dotknu jeho těla, skutečně se spálím. Tentokrát to bylo jiné..Zároveň i byl mnohem těžší a nejspíš to nedokázal ovládat, podle jeho výrazu bylo jasné, že je to pro něj nové. Jak dlouho vydrží...hmmm..Je čas vytáhnout mé eso z rukávu?

Jedním pohybem jsem ze sebe sundal ten popálený vršek. Než dopadl na zem, tak jsem vyrazil jako blesk. Chtěl jsem použít svůj nejrychlejší útok pěstí. Trochu jsem zablafoval, dělal jsem že jsem minul a místo toho jej obalily čakrové řetězy, které se rozvinuly z mých rukou.
Nebyly to jen takové obyčejné řetězy...Byla na nich pečetící technika a dokázala zpacifikovat i bijuu, když bylo třeba. Tento člověk, narazil na velmi špatného protivníka. Ušklíbl jsem se. Byl jsem si naprosto jistý tím, že tento boj nemohu prohrát.