Hlavní brána hradu

Zahalen jak muslimská dívka jsem se potloukal po okolí v několika klonech s jasným cílem;zmapovat co nejlépe okolí, najít slabé místa v hradbách a ve vezich. Bylo třeba naplánovat invazi ve třech lidech, musíme počítat i s tím, že po nás půjdou lidi Kotomi Yamada, musíme počítat i s tím, že zde budou lidi Reiny...Vyskočil jsem na jeden vysoký strom a prohlédl si okolí...to je šílené! Na dobytí potřebujeme armádu! Možná bych sehnal pomoc Senju klanu, pokud je teď vůdcem Hashirama, ale mají mě za mrtvého. Tobirama je neúprosný, ten mě na milost nevezme. Sakra...
Naštvaně jsem skočil dolů. Zrušil klony a absorbovat jejich zkušenosti. Jeden klon našel zajímavé místo. Celá hradba a celé město je tak silné jako jeho nejslabší část..na severu je odpařování stoka, která pravděpodobně slouží i jako evakuační cesta!
Udělal jsem ještě dalšího klona a poslal ho tam. Přeci jenom, můžou tam být pasti...otevřel jsem si svitek s mapou místa a zanesl tam nově nalezené místo. Opřel jsem se o strom a zavřel oči.
Už abych byl s Kotomi a Reizem...

Můj klon v klidu prohlédl veškerá úskalí, prohlédl si i stoku a zmizel.
Já jsem si mezitím kreslil. Spíše jsem zakresloval do mapy poslední místa, která můj klon spatřil. Bylo dokonáno.
Vyskočil jsem na strom a prohlédl si celé hradební město.
Hezké, poetické, škoda ho zničit.
Ušklíbl jsem se. Sklidil jsem všechny věci a sroloval mapku. Bylo tam spoustu informací, včetně střídání stráží, přeci jen, jsem tu byl 14 dní.
Jak se jim asi daří? Přemýšlel jsem nad Reizem a Kotomi. Proč k sobě cítíme pouto? V této době, kdy nelze důvěřovat jiným shinobi, kdy nelze otevírat své nitro ostatním, aniž by toho zneužili a použili to proti nim. Bylo dost možné, že můj odmítavý postoj tito dva změní.
Snad někoho dalšího sehnali..
Přesun.