Hrad Tsuki no Hikari (Měsíční svit /月の光/)

"Vě-říme?" zamyšleně jsem zopakoval její tvrzení a pozdvihl zlehka pravé obočí. Následné pošťouchnutí mě donutilo obrátit zrak k Sakuře. S její definicí naší společné "víry" jsem se dokázal ztotožnit. Pak jsem si opět přeměřil Moyu několikrát pohledem, následně z nenadání uchopil dlaň a prohlédl si, zda na ní najdu známou jizvu. Pochopitelně tam nebyla, dlaně měla jemné a čisté. Zřejmě nebyla příliš velký dříč, co se týkalo fyzické námahy. Neuniklo mi, že stoupání hradní věže pro ni bylo doslova očistcem. Pochopitelně nepatřila k Hijiri Jūjika no Shinja, ale přeseto hovořila o Bohu, víře a našla si v té souvislosti zrovna nás. Mohlo to znamenat, že by i jinde ve světě nezávazně existovali podobně smýšlející a věřící lidé nebo snad křižácké výpravy, do některých koutů země, měly misionářský efekt?
"Moyo," držel jsem se její nabídky o používání zkrácené formy jména a se značnou zvědavostí v hlase se optal, "v čem teda spočívá tvoje víra? Odkud jsi?"
Jen co se Moya k mé otázce vyjádřila, otevřely se dveře a vystoupila růžovovlasá žena se spokojeným úsměvem. Hashiru se svým chováním musí lišit od vůdců z mého rodného místa.
Sakura vešla do kanceláře, počkal jsem, až za ní vklouzne i Moya a prošel také zavírajíc za námi dveře. Calamity se chytla slova, klidně jsem postával a prohlížel si Hashira, vypadal na první pohled přátelsky. Když na mě poukázala a představila mě, mírně jsem se uklonil na náznak pozdravu. Takové chování pro mě nebylo cizí ani nové. No, ale bezvěrci bych takhle dřív respekt v životě neprojevil. Sakura se následně dala do vysvětlování ohledně toho, proč jsme vlastně tady. Zakončila to pohledem na mě a popsáním jasného, mně více než vyhovujícího, cíle. Měl jsem pocit, že s těmi pohledy natočenými ke mně se čeká nějaká reakce, tak jsem nenápadně zdvihl palec a vykouzlil nucený pokřivený úsměv.


Jakmile k nám obratem spustil, pochopil jsem, že přátelská aura okolo jeho osobnosti nebyla falešná. Nabízel nám bydlení a práci. Tento člověk se mi jevil jako perfektní čistá duše připravena přejít na pravou víru. Nabídnuté misi jsem se nebránil, byl jsem připraven přijmout jakoukoliv výzvu a dlouho jsem neměl možnost potrénovat fyzickou zdatnost. Tato myšlenka mě natolik potrápila, že jsem se rozhodl odpověď nechat na Sakuře či Moye, snížil se k zemi a začal intenzivně klikovat. Jakmile se rozhodli, uklonil jsem se při odchodu a vyrazil, kam nás mise táhla společně s ostatními.

"Ďakujem, Hashiru-sama. Všetko vyplníme hneď, ako sa naskytne príležitosť," odvetila som vďačne. Ponuka práce na otestovanie ma poniekiaľ zaujala. Pravdepodobne by som vzala čokoľvek, čo by navrhol, aby sme mu mohli dokázať, že sme schopní pokorní služobníci schopní očisty bez najmenších problémov. Avšak Hashiru podotkol to, že je to práca ako ušitá pre nás.
"Samozrejme, o čo sa jedná?" naklonila som hlavu na stranu. Na odpoveď som nečakala dlho, poukázal na zvitok.
S-rank? zašla som si poň, zvedavo som ho otvorila a narýchlo prečítala. Oči sa mi rozžiarili.
"Považujte to za splnené," vyhlásila som sebavedome. S takýmito misiami sme mali skúsenosti obaja. Pootočila som sa nachvíľu k Akirovi a zahliadla jeho krivý úsmev. Vyzeralo to, ako keby mal mozgovú obrnu a ťažký postih, ale bolo to rozhodne lepšie, než ako keď sa o to pokúsil prvýkrát. A potom zrazu začal...klikovať? Zamrzla som, vypúlila oči a "nenápadne" som sa postavila pred Akiru. Ako keby som snáď verila tomu, že sa mi ho podarí zakryť tak, že si to reálne Hashiru nevšimne. Netvárila som sa pritom vôbec podozrivo.
"Eeeeeh, my už radšej pôjdeme, nech to máme čo najskôr za sebou, určite máte veľa povinností," zamávala som rýchlo rukami, značne červená v tvári. Zdalo sa, že Akira ešte nepoberal niektoré...zásady správania, avšak bola som rada, že keď sme sa otočili na odchod, vstal sám od seba a odišiel.
"Dovideniaaaaa!" nevinne som sa na Hashiru usmiala, pričom som Akiru tlačila rýchlo z dverí a akonáhle sme sa objavili na chodbe, utekala som rýchlo z budovy preč. V tvári mi bolo tak horúco, že som mala pocit, že sa mi z nej snáď parí.

Frontička dlouhá, ale to nevadilo. Za celý ten den honičky v nemocnici bodlo, že jsem se na chvíli zastavila. Takže jen co to tři odešli, tak jsem ťukla na dveře a nakoukla dovnitř. 
“Můžu?” Optala jsem se nejistě, zda ho neruším v případě nějaké práce.

Jakmile začal Akira klikovat, veškerou podrobnost jsem přesunul na něj. Cítil jsem jak se mi krev hrne do tváří a mírně jsem se zarděl. Nechápal jsem, co se děje. Proč to ve mě vyvolává takové pocity?

Pak to všechno zachránila Sakura, když také zčervenala a raději celý svůj tým vyvedla ven.
"Tak Nashle, ať se zadaří!" zamával jsem. Tohle byl opravdu podivuhodný tým plný podivuhodných lidí. Doufal jsem však, že si nevšimla jak jsem se trochu začervenal.
Naštěstí mě zachránila Yune. Jakmile vešla začal jsem kašlat, abych zamaskoval to mírné začervenání.
"Yune-san, samozřejmě," přikývl jsem a pokynul ji rukou.

Zarazila jsem se, když začal kašlat. 
“Stalo se něco?” Překvapeně jsem zamrkala, ale položila jsem mu zprávu na stůl. 
“Sice jste nám ušetřil miliony za novou nemocnici a to včetně hygieny a péče, ale léky něco stojí a my na to nemáme. Navrhuju alternativu samo výroby, jsem schopná to zajistit, ale bude třeba pomoc a přinést patřičné zásoby.” Poslední věru jsem řekla velmi opatrně s tázacím kontextem. Znamenalo by to misi do jiné země, kde se vyjedná obchod s léčivy.

Tentokrát jsem začal kašlat automaticky, otočil jsem se oknu a uklidnil se. Nalil jsem si do hrníčku vodu a posadil zpátky. Jakmile jsem však chytil hrníček, popraskal. Mírně jsem se zamračil, tyhle věci obvykle neznamenali nic dobrého.
Zamyslel jsem se nad její alternativou samo-výroby. Nápad to nebyl špatný, ale s rostoucí populací a válečnými konflikty na severu země to bude opravdu třeba. Když řekla, že na to nemáme, opět jsem si vzpomněl na zakletý zlatý důl.
"Dobře, vezmete si to na starost??" nadzvedl jsem pravé obočí a podíval se na ni s prosebným výrazem.

Ja,Yui,Ushiro a Yanai jsme si to namirili do hradu. Jelikoz mi Yui sdelila ze chce mluvit s Hashirem. Nemel jsem tuseni o co se jednalo ale stale jsem byl celkem v Soku z toho prohlaseni o nasem jak bych to rekl znovu zasnoubeni. No Yanai i Ushiro byly mimo mnohem vic jak ja. Mozna kvuli toho ze ted nemaji jinou moznost nez se vzdat sve pomsty. Opravdu me zajimalo o co teda jde a proc zrovna se to ma tykat Hashiru a me. No hold clovek musi cekat nez se dozvi odpovedi. Prisli jsme ke kancelari a ja zaklepal a cekal na vyzvani.

“Dobřeee tak budu potřebovat pár pomocníků a povolení vycestovat do mé domoviny. Tam ty kontakty mám a bude to jednoduché domluvit.” Narovnám se. Ugai za mě převezme zbytek a já si zase udělám výlet. A někomu tím aspoň splním misi. 
“Souhlasíte? Jinak pro mě nic nemáte?”

Přikývl jsem. Hrníček už byl prázdný, tak jsem ho položil na stůl a přemýšlel o dalších jejich slovech. Měl jsem tu požadavek na jeden meeting, ale uvažoval jsem, jestli je Yune ta pravá.
"No, něco by tu bylo. Nemusíte jet do Uzu no Kuni, protože se s námi chce sejít někdo velmi vlivný a mocný. Určitě jste slyšela o Tsukimarovi, Daimyovi bez země," zamlaskal jsem a zatvářil se naprosto nedůvěřivě. Nedůvěřoval jsem někomu takovému, kdo prodával zbraně na všechny strany a tvářil se jako největší svatoušek.

“Moc ne, a s námi dvěma?” Povytáhnu obočí. 
“Chcete abych se s ním setkala a vyjednala co přesně?” Přešla jsem rovnou k věci. “Buďte konkrétní.

"Ne," zakroutil jsem hlavou. "Chce se sejít s naší stranou, Tsukiyamou. Já momentálně odsud nemůžu, tak bych tam vyslal Vás. Zároveň u něj můžete vyjednat zásoby,"
Zhluboka jsem se nadechl a vypadal jako kdybych říkal něco skutečně nepříjemného.
"Sejděte se s ním prosím a zjistěte, oč mu jde, proč se s námi chce sejít zrovna teď a tak. Případně bych se s ním pak dohodl já, ale dávejte pozor, mějte se na pozoru, je jako ďábel.."

Už dle popisu a tónu jak o něm mluvil ten chlap bude absolutně nepříjemnej, ale nic co by nezpravila jedna včelička nebo panák před schůzí. Narovnala jsem se, vyprsila a přehodila si arogantním pohybem vlasy z ramene. 
“Však to já jsem taky.” Mrknu na Hashira a jsem na odchodu. 
“Nějaký statný doprovod asi předpokládat nemám že? Jsem schopná ho zbít i sama.” Pousměju se doslova ďábelským úsměvem.

"Můžete si vzít toho Hyuugu, co je venku," mrkl jsem. Jak jsem to věděl? Byl jsem senzibil, sice ne ultra dobrý, ale tohle mi neušlo. Neušlo mi také, že s ním bylo víc lidí, což neznačilo nic dobrého. Chjo, to bude dlooouhá noc.
"Nezmlaťte ho prosím," ušklíbl jsem se a mávl na ni.
"Děkuji a přeji šťastnou cestu. Navrhl jako místo setkání v jeho sídle v centrálním regionu Yu no Kuni. Není to daleko!"

“Diplomatickou misi zvládnu sama, levou zadní, a pokusím se mu ... neublížit.” Mrknu na něj. A odcházím ke dveřím. 
Tak za pár dní nashle..... a může jít další.” Mrknu ven a tam to procesí ve kterém poznám jen našeho bývalého pacienta. Mile se na něj usměju a když vidím tu dívku vedle... 
“No zdá se že už neusínáte sám, to je skvělé.” Mávnu na ně a odcházím. 

Přesun

Yune mela narazku na pritomnost Yui a v ten moment jsem zcervenal jako rajce. A pote Jsme vstoupily do pracovny. A ja se snazil schladnout a nabrat normalni postavu. Coz se nepovedlo. Uklonil jsem se a zacal predstavovat delegaci. "Hashiru-sama tato slecna je Yui Hyuuga, clenka hlavni rodiny a ma byvala snoubenka. Na pravo za ni je Yanai a Ushiro. A Yui by svami rada neco probrala." Yui se ullonila a mirne usmala Yanai and Ushiro se pouze uklonily.

Zůstal jsem překvapeně zírat, když se ukázal Ayumu s jeho kolegama z Hyuuga klanu. Tak už to začalo?
"Těší mě," přikývl jsem stroze a raději si dolil další "vodu" do prasklého hrníčku.
"Co vás sem přivádí Yui-san a vaší ctěnou delegaci?" pozvedl jsem levé obočí a opřel se o židli. Hrníček s "vodou" jsem držel v klíně oběma rukama a pomalu usrkával.

Yui Hyuuga
Hashiru Pozvedl leve oboci a usrkaval z hrnicku no nic divneho. Celkem  Sokujici odhaleni se sem chystalo a kdo vi jestli to nekteri rozchodi. Nevedela jsem vsak jak bude reagovat Ayumu obzvlaste on a ani muj doprovod. Nadechla jsem se a rekla: "Hashiru-sama jsem zde abych si odvedla Ayumu sebou. Jelikoz nejaky chytrak si usmyslel ignorovat veskerou nasi komunikaci, utect a ani se nerozloucit zrusit nase zasnoubeni a schovavat se tak ze jsme po nem vice jak tri roky patrali." Muj pohled zrovna propaloval Ayumu a no nejak se snazil zbavit te rajcatove cervene. No ja jsem osobne mela co delat abych se necervenala po te pripomince te zeny. I kdyz jsem jej milovala tak takhle semnou vypect nemusel. " Kratce po tom co Ayumu opustil klan  jsem pri uklidu jeho domu nasla jiste dopisy patrici Ayumove matce a  Jistemu Kajimaro Sennju, podle dopisu usuzujeme ze prave Kajimaro Sennju Byl otcem  Ayumu. Ti dva se snazily najit zpusob jak by se mohli vzit bez opozice obou klanu. Kajimaro byl spojencem klanu ale Aiko-san nikdy neprozradila kdo byl otcem a diky tomu nemohla rada starsich jednat."
Ayumu a ti dva zde byly dost mimo no obzvlaste Ayumu nejak nevedel zdali neco rict nebo udelat.Spise tam jsen stal usdiveny a nevedel jak reagovat.
"A na zaklade tohoto bylo nase zasnoubeni obnoveno, Kamijaro byl spojencem a pomohl nam nescetnekrat kdyz Klan hyuuga nemohl jednat.  A Myslim ze vam toto Jmeno neco rika Neni-li pravda Hashiru Senju-sama!" No nevedela jsem jak bude reagovat na to ze vim to ze je Senju ale jenom malo klanu melo az tak vyraznou cakru jako klan Senju a co se tykalo Ayumu jeho nebyla daleko od jeho tak daleko. Ayumu tam jenom stal a ziral a snazil se zpracovat informace.

Vytřeštil jsem oči a chvíli to vypadalo, že jsem s výdechem vypustil i svou duši. Snad jsem zapomněl i dýchat. Takže on nelhal? Nesnášel jsem svůj klan, odešel jsem od něj a on si mě stejně najde? Kajimaru byl přece bratr mého otce!?


"Co... mi... to... teď... vlastně.... říkáš?!" odsykával jsem každé slovo a má krev se neuvěřitelně vařila. Pokud bychom byli v animáku, tak by se mi z uších valila pára. Můj výraz potemněl sevřel jsem ruce v pěst, v kloubech mi strašlivě zakřupalo.

Yui Hyuuga




 No nikdo z pritomnych nemel slov Hashiru dychal jako pri porodu Ayumu a ostatni jenom poslouchaly a snazili se zpracovat informace. "Rikam ze Ayumu muze byt clen klanu Senju. Ale Zdali byl jeho otcem prave Kajimaru nelze potvrdit Aiko-san nikdy nerekla kdo je jeho otcem ze strachu ze by o nej prisla. I kdyz z toho co si pamatuju Ayumu mu je dost podobny bylo mi 7-mozna osum let kdyz jsem jej videla naposledy nez zemrel a Nekolik mesicu po jeho smrti se narodil Ayumu. Kvuli barve svych oci si prosel peklem a pohledy a podobne." Tohle bylo moc pro kazdeho a Ayumu za nic nemohl no muj doprovod uz ani nejak nereagoval, mozna ze si uvedomily ze tohle by mohlo skoncit spatne. No Hashiru taky nevypadal ze novinky prijma nejlepe a Ayumu byl nekde mimo, asi si tohle nepredstavoval kdyz jsem se objevila. "Ayumu neudelal nic cim by se provinil proti nicemu. A mozna by byl mostem mezi nasimi dvemi klany pokud by to byla pravda mozna proto se jej snazil clen rady zabit. Mozna ze si tehdy uvedomil  kdo byl jeho otcem. Bez ohledu na to jsem zde abych jej odvedla domu. S Vasim dovolenim. A Mely by jsme se vydat n......" Chtela jsem pokracovat ale neco me vyrusilo a to byla ruka kterou mi Ayumu polozil na rameno.  po te predstoupil prede me a klekl jsi na kolena a prilozil sve celo k podlaze a zacal mluvit poprve  od chvile co nas predstavil. "Hluboce se omlouvam Hashiru-sama. Ja jsem nemel ani tuseni co vam chce rict." Vedel jsem ze Hashiru nema svuj klan v lasce a to ze jsem zdrejmne clen jeho klanu kterym tak pohrda. "Pokud si to budete prat opustim vase mesto okamzite a uz o me neuslysite. Pokuj je ma pritomnost nezadouci." Stale klecici  s celem u zeme jsem promluvil k Yui. " Yui pokud odejdu nechci se vratit zpet ke klanu ktery mnou opovrhuje a nebo miluje  podle toho kdo je mym otcem." Mozna to bylo chladne a tentokrat i Yui byla jako nema asi necekala me vyjadreni az takove.

"Arogance klanu Hyuuga nezná mezí," procedil jsem naštvaně mezi zuby a dupl jsem nohou. V tu chvíli bylo slyšet praskání, jehož epicentrum bylo právě moje dupnutí.
"Zjistil jsem, že je Senju už před nějakou dobou. Chtěl jsem ti to říct, až se uvidíme, ale mezitím se toho stalo spoustu. Myslel jsem si, že to tajíš, ale evidentně jsi to nevěděl. Ale nejde mi do hlavy, proč jsi mě tehdy vyzval na souboj," znovu jsem naštvaně dupl do podlahy. Vstal jsem a levou rukou stůl odhodil stranou. Pomalu jsem přešel k němu, chytil ho za límec a nadzvedl.
Ani jsem netušil, proč se mě zmocnil vztek, Ayumu za to nemohl, snad. Nechtěl jsem ale, aby se aféry Hyuuga klanu dostaly až sem a už vůbec ne spojené s klanem Senju. To je jako mega tornádo všech afér spojené dohromady, ještě tu chybí Uchiha a Chinoike a je to komplet.

Už jsem ho chtěl pustit, ale místo toho jsem ho chytil ještě silněji a prorazil ho zdí. Hrad se začal třást v chatrných základech a určitě tomu nepomohla popraskaná podlaha od mých dvou dupnutí.
"Budeš v mých řadách do konce tvého života a ten svůj klidně za můj položíš, pokud se rozhodneš zůstat...A ne jako Senju, ani jako Hyuuga, ale jako Tsukiyama no Ayumu!" řekl jsem a oprášil jsem si ruce. Měl jsem už dost těch klanových hádek a tahanic.

To co se tu odehralo zarazilo vsechny. Ackoliv ne zrona radostne mi pomohly na nohy i Yanai s Ushirem. Yui se snazila nevybouchnout sem se oprasil a snazil se udrzet na vratkych nohou. Pak jsem se uklonil a Rekl: "Na Souboj sem vas vyzval z jedineho duvodu. A To abych se ucil prispusobovat ruznym situacim a take Abych zjsistil zdali se nemame co naucit jeden od druheho. " Ted to bylo celkem dost na hrane ale zacinal jsme si uvedomovat ze se Hashiru snazil o to co ja utect pred tim kdo je. A Ja zacinal zjistovat ze bezohledu jak se snazime neuteceme pred tim. " Hashiru-Sama se vsi uctou. Ano mate pravdu Vetsina klanu Hyuuga je Arogantni a nezna mezi ale ne vsichni. Taktez klan Senju ma urcite sve vady a jine klany. Ale to neurcuje jednotlivce, Kazdy ma moznost zmenit ostatni. i Kdyz zustanu Stale budu Hyuuga nebo Senju bez ohledu na to pod jaky jmenem a to same plati pro vas Stale budete Senju i kdyz si to neprejete." i kdyz jsem sotva stal na nohach to co jsem rekl bylo to v co jsem veril a muj pohled to take rikal. Yanai a Ushiro na me ziraly jako tele na nove vrata. Yui se pouze usmala Yui i pres vse se mohla zdat arogantni ale ona snad byla jedina osoba ktere bylo uplne jedno kdu jsem byl a kdo byli mi rodice.

Překvapilo mě, že se chce pořád považovat za Hyuugu nebo Senju, i když ho nechtějí ani tam, ani tam.
"Vážně? Budeš si dál říkat Senju nebo Hyuuga i když tě klan odmítá jako když tělo odmítá cizí orgán?!" Přešel jsem k rozbité zdi a silou do ní praštil..



Rozsypala se, jako kdyby byla z papíru, naneštěstí to byla nosná zeď a tak se polovina hradu začala rozsypávat. Vyskočil jsem z okna a modlil se, aby to ty dokumenty všechny přežily.
"Můj osud si určuju já sám, ne nějaká příslušnost ke klanu. Já a mé volby, klan mi jen dává určité zázemí. Určitě by přestal existovat v momentu, kdy si lidé přestanou říkat příjmení Senju a vmíchají se mezi ostatní," poskládal jsem ruku v pečeť a ze země vyrašily trámy, bambusy a různé liány, které nějakým stylem podržely hrad do té doby, dokud se z něj nesebere vše důležité a lidé se neevakuují.
"Stejně jako já jsem si svůj osud určil, tak i ty si ho můžeš určit. Dal jsem ti možnost tady být, je na tobě jestli tady zůstaneš a budeš Tsukiyama no Shinobi nebo jen další Hyuuga z mnoha," řekl jsem už poměrně klidným hlasem a přešel ke strážím, kde jsem se jim snažil vysvětlit, co je třeba všechno odnést a uklidit to. Vytvořil jsem ještě pár klonů, kteří se vrhli do hradu pomáhat.

"Hashiru-sama jste si jisty Tim Co rikate?" Tazave jsem zvedl oboci a rukou poukazal na tramy ktere podpiraly polorozpadlr hrad. Po te jsem se uklonil a jeste rekl"myslim ze tahle konverzace Ted nema smysl myslim ze Obama musime vychladnout" rekl jsem a nekam se vydal ze zbytkem delegace.
(Presun)

Cože?!Otočil jsem se na něj a pak zpátky na rozpadající se hrad, mou vinou.
Soustředil jsem čakru a liány začaly hrad omotávat ještě víc, no někde už se začaly trhat. Hrad se na chvíli zpevnil a naběhlo dovnitř několik desítek lidí, kteří se postarali o naprostou evakuaci.
"Je to dědictví klanu o které jsem nestál, stejně jako ty o ten byakugan.." sykl jsem ještě když odcházel a pak se společně s lidmi díval, jak se hrad pomalu rozpadává.
"Stejně už to chtělo postavit nový," uchechtl jsem se.
Prostranství hradu bylo docela velké, zbořila se jen ta největší loď. Rozhlížel jsem se na způsobené škody. Poodstoupil jsem stranou a přešel na začátek vstupu do hradu. Poskládal jsem tři pečetě a v tom se ze země vyrazily různé trámy, bambusy a šlahouny a začaly se formovat v budovu.




Sedl jsem si na upadlý kus bývalého hradu. Vypadalo to tu jako po válce. Tohle bude ještě dost náročné. Přemýšlel jsem, jestli mi to za tu námahu vůbec stálo.