Sídlo klanu Dreyar

pro **Raijin Dreyar** Mon Jul 30, 2018 10:29 pm

First topic message reminder :

Sídlo klanu Dreyar - Stránka 7 47_ronin_castle

Jedná sa o obrovský hrad niekoľko kilometrov za južnými hranicami Kaminari no Kuni. Hrad je umiestnený vysoko v horách ako strážna veža nad malým mestečkom pod ním. Okrem prírodných hradieb ktoré mu poskytujú hory je hrad obklopený množstvom ručne vytvorených múrov s obrovským množstvom brán, veží, strážnych buniek a troma hlavnými mostami. Od hlavnej brány vedie obrovské mramorové schodisko až k mestečku ktoré sa skrýva pod záštitou hôr a klanu Dreyar. Jedná sa skôr o obchodnícke mesto s množstvom remeselníkov a bánk, trhovísk a barov ale aj množstvo hazardných podnikov a podsvetia. Hrad ako aj mesto je chránené množstvom najatých žoldnierov ktorí majú za úlohu chrániť trezor v hlavnej budove hradu.

Momentálna hlava: Raijin Dreyar.

pro **Raijin Dreyar** Thu Aug 23, 2018 1:47 pm

Našťastie som jej posmešný úsmev nevidel, pretože by sa očividne Tori preletela oknom, nocou, týmto kontinentom, touto planétou, týmto vesmírom..
„Ak niečo zahliadneš, okamžite zakrič, ja ute.. teda postavím sa pred teba..“ Hovoril som jej ešte keď som stál za jej chrbtom. Pomaly sme vyšli hore až sme sa ocitli na chodbe. Izba a kúpeľňa, nič iné tu nebolo, ako som očakával. Tori vošla do izby a okamžite mierila ku oknu, aby ho otvorila. Normálne by ma musela presviedčať než by som vstúpil dnu, ja som mal ale po celý čas pocit že niečo za mnou stojí. Takmer okamžite som preletel dverami do izby kde stála Tori, zabuchol ich a pohľad upriamil na ňu.
„Skontroloval som to, nič tam nie je, takže sa nemusíme obávať a nič už netreba otvárať ani preverovať..“ Pousmial som sa naoko hrdinsky, i keď mi srdce bilo ako o závod. Rozhliadol som sa teda po izbe kde sme mali nocovať.
„Eh?“ Bola tu na spanie len jedna staršia posteľ so stolíkmi po boku a v pozadí skriňa.

pro **Tori** Thu Aug 23, 2018 1:53 pm

Leknutím jsem poskočila jak zabouchl dveře a otočila se na něj. "Fuj." Vydechla jsem, asi mě z něho jednou trefí. Ne asi..určitě.
Všimla jsem si jeho pohledu a koukla se na postel. Opřela jsem se o zeď a rozpustila si vlasy z culíku. "Co? bojíš se snad i mě?" Zazubila jsem se a zvedla ruce v obranném gestu. "Nic ti neudělám. Slibuju." Podivně jsem se usmála. "Budu hodná holka." Dodala jsem stále s tím úsměvem.

pro **Raijin Dreyar** Thu Aug 23, 2018 2:33 pm

Moju pozornosť stále pútala posteľ. Nie že by som sa bál Tori, uvítal by som to, bol som však vychovaný ako gentleman. Neisto som preto prikývol na jej poznámku.
"Skôr som čakal že to bude vadiť tebe.." Prehovoril som. I keď som bol nevinný, zložil som na zem vak, zhodil zo seba kabát a dal dole aj košeľu. Spat v niečom tak upnutom by ma možno zabilo.
"Ty a hodná holka? Haha?" Zasmial som sa keď som si sadol na posteľ. Bola všetkým ale hodnou isto nie. Aj práve to sa mi na nej až neuveriteľne páčilo. Predpokladal som ze sa Tori bude chcieť prezliecť a tak som sa zapozeral von oknom.

pro **Tori** Thu Aug 23, 2018 2:47 pm

"Hmh" Zamručela jsem a zůstala stát u zdi o kterou jsem se opírala. Mlčky jsem ho sledovala dokud si nelehl. Buď hodná. Na jeho poznámku jsem nereagovala a když odvrátil hlavu pousmála jsem se. Možná bych se i dokonce převlékla kdybych měla do čeho. Místo toho jsem ze sebe sundala oblečení a hupsla vedle něj. Podepřela jsem se na lokti a dlaní natočila jeho tvář ke mě. "Dobrou" Letmo jsem ho políbila a přitulila se k němu. Co kdyby byla zima hm?

pro **Raijin Dreyar** Thu Aug 23, 2018 4:10 pm

Keď si ku mne ľahla bez oblečenia, zaliala ma cerven. I keď som bol veľký muž a alpha, ešte nikdy som nelezal s ženou len v spodnom prádle. Ale zvládol som to. Čo ma ale takmer dostalo bolo to, ako rukou otočila moju tvar a pobozkala ma. Chvíľu som ostal prekvapený no na jej prekvapenie som jej to vrátil viac intenzívnejšie ako čakala. Keď som sa od nej odtrhol pousmial som sa.
"Vieš čo Tori? Gotcha!" provokatívne som sa pousmial a rukou ju objal, čím som si ju jemne pritisol k telu. Pohľad som zamieril na dvere so silným výrazom. Nech prídu duchovia, dobijem ich. Nikto sa k nej nedostane, už nikto jej neublíži a ani ja. Nebudem už toľko riskovať. Mala pravdu, je čas neumierat. S týmito myšlienkami, s dobrým pocitom a Tori pritisnutej ku mne som zatvoril očí a zaspal. Čakal ma ten najpríjemnejši spánok za dlhe roky.

pro **Tori** Mon Aug 27, 2018 3:22 pm

Líně jsem se protáhla a otevřela oči. Zamžourala jsem do světla a podepřela se na loktech. Raijin ještě spal a tak jsem se pomalu vysoukala z postele. Sebrala jsme oblečení a vyšla z místnosti. Měla jsem celkem kocovinu ale nebylo to nic co bych nepřežila. Seběhla jsem po schodech do kuchyně, tam jsem se oblékla a pořádně se napila čisté vody. Jedno bylo jasné, už nikdy nebudu takhle pít před cestou! Kdo ví jestli někam vůbec dojdu.
Potichu jsem si povzdechla a sedla si ke stolu. Momentálně jsem nedokázala vůbec myslet ani nic zařizovat nebo plánovat. Hrozný stav.

pro **Raijin Dreyar** Mon Aug 27, 2018 6:40 pm

V sekunde čo som zaspal som nečakal, že ma bude čakať ten najtvrdší spánok aký som kedy zažil. Nie len že som zaspal takmer okamžite, ako som zatvoril oči, ešte som aj vyspával takmer až do obedných hodín. V pláne bolo vyraziť za úsvitu. Prebudil som sa ale oveľa horšie ako Tori. Bol som celý dolámaný a dopady alkoholu som neznášal tak dobre. Možno preto, že som na ne nebol takmer vôbec zvyknutý. S bolesťou hlavy sa mi podarilo nejako po chvíli vstať, následne čoho som sa okamžite zrútil k zemi a stiahol zo sebou aj stolík a neďaleko rastúcu palmičku. Zo stolíku ostalo drevo na pálenie a zo stromu.. To radšej človek pomlčí.
„Umieram..“ V tichosti a bolesti som prehovoril a pokúsil sa znova vstať. Zatočila sa mi hlava a ja som takmer hodil šabľu. Tá sa dostavila neskôr, až po tom čo som otvoril okno v dúfaní, že po nadýchaní čerstvého vzduchu sa mi podarí zlepšiť si žalúdok. Na moje veľké sklamanie ma jasné svetlo a vzduch donútili vytopiť zo seba okamžite všetky zvyšky vody, ktoré vo mne ostali. Bledý ako stena a ledva stojaci som sa pomaly vybral dolu po schodoch, dúfajúc že narazím na Tori a tá ma zabije. Neisto som sa však zastavil, keď som ju zahliadol sediac pri stole. Nejako som nevedel, čo povedať?

pro **Tori** Mon Aug 27, 2018 7:11 pm

Zvedla jsem oči ke stropu když se ozvala rána a celkově rámus. Nadzvedla jsme obočí a čekala co z toho bude dál. Nakonec se Raijin dopotácel dolů bledší než já. Pobaveně jsem se ušklíbla a podepřela si hlavu. "No dobré poledne." Prohodila jsem. "Asi to nebyl dobrý nápad včera pít tu zrůdnost." Narážela jsem na to silné pití co objednal a stoupla si. Vzala jsem pohár, nalila do něj vodu a podala mu ho.
Trochu mi to připomínalo situaci kdy jsem schválně opila Kotomi. "Na ex." Přikázala jsem mu a sama si promnula spánek.

pro **Raijin Dreyar** Mon Aug 27, 2018 7:38 pm

„Eeeeh? Dobré?“ Spýtal som sa celkom vážne a pre istotu sa podoprel o stenu. Bola pravda, že som nevyzeral najlepšie, o čo horšie, vyraziť sme mali už pred dlhšou dobou. Hashiru už bol isto dávno pri Kotomi, nehovoriac o tom, že som už dopredu vyslal isté veci a pár ľudí.
„Čo je na ňom dobré, žijem..“ Podotkol som a len sa zle zaškeril na Tori, v malej prosbe, aby o včerajšku radšej nerozprávala. Nemal som vôbec tušenia čo to znamenalo a tiež prečo som pil. A vôbec, chcel som aby sa pokúsila zastaviť to ziapanie vychádzajúce zvonka. Ľudia, zvery, rekonštrukcie, všetko hučalo a mňa z toho maximálne bolela hlava. Mal som chuť sa v okamžiku zastreliť a pri podávaní vody som naozaj na chvíľu uvažoval, či by sa nedalo v nej utopiť. Na jej radu som vypil vodu na ex a zase sa takmer dogrcial. Môj žalúdok mal pocit že sa ho fakt snažím utopiť a ja som zazeral na skleničku s plánom rozbiť ju a podrezať si žily.
„Prosím, zabi ma..“ Videl som že je Tori nepríjemne rovnako, chcel som niečo urobiť aby som jej pomohol, no nešlo to. Namiesto toho som sa posadil na gauč, chytil sa rukami pod oči, chrániac sa pred slnkom a hlukom a bolestivo povzdychol.
„Pardon..“ Ospravedlnil som sa. Ani neviem začo, aj za pitie, aj za toto a asi aj za včerajšie spávanie. Tak trochu som z toho dúfal, že ku mne príde ako včera večer a .. podreže ma.

pro **Tori** Mon Aug 27, 2018 8:02 pm

"Ne." Odsekla jsem na jeho prosbu a vzala si od něj pohár, který jsem uklidila. Vypadal vážně příšerně. Ještě že jsem byla zvyklá pít. Usadila jsem se vedle něj na gauči a přejela mu rukou po paži. "To přejde, nemusíš kvůli tomu umírat." Jeho omluvu jsem radši ignorovala, netušila jsem za co je a asi jsem to ani vědět nechtěla. "Můžeme tu počkat ještě jeden den." Navrhla jsem a naklonila hlavu na stranu. Kotomi to bez nás určitě ještě jeden den přežije ne? Stejně se tam flákají tak se můžou flákat o den déle.

pro **Raijin Dreyar** Mon Aug 27, 2018 8:16 pm

„Proste Tori..“ Zopakoval som podpichovačne Hashirovu hlášku hneď nato, ako mi odsekla ako ma nezabije. Samozrejme som to myslel ako žartovnú hlášku, no i tak som bol sklamaný že mi moje prianie nesplnila. V túto chvíľu by som jej zato i platil. Moje ospravedlnenie bolo v túto chvíľu jasné, ľutoval som že som pil a chcel som jej to vynahradiť. Na mysli som mal moje správanie v bare, s triezvosťou som si začal uvedomovať, že som sa fakt správal ako bez zábran. Bitka a Tori ako hlavná cena? Alkohol FUJ!
„Nemôžeme.. Už sme mali vyraziť, dlhujeme j..“ Zasekol som sa keď som svoj pohľad otočil k Tori, dávajúc si dole prsty z očí. Až teraz som si uvedomil akú hovadinu som to povedal a aký dopad má táto téma na ňu. Ak som bol pred tým bledý, v túto chvíľu som vyzeral ako prestrašený duch.
„Teda.. Myslel som to tak že nás isto očakávajú a tešia sa..“ Zahovoril som to a i napriek bolesti v hlave som sa pokúsil o úsmev, následne čoho som jemne prešiel Tori po vlasoch.
„Je to na tebe..“ Prehovoril som po chvíľke ticha. Nedokázal som premýšľať a nejako som nechcel ani rozhodovať, nie dnes.

pro **Tori** Mon Aug 27, 2018 8:23 pm

Stáhla jsem ruku zpět k sobě v momentě kdy se zasekl a přimhouřila oči. "No jistě." Založila jsem si ruce na prsou a upřela pohled na dveře. "Jen tak mimochodem, dlužíš mi ještě za to na té hoře." Zamrmlala jsem a v povzdechnutím se o něj na chvíli opřela. Nemělo to cenu být naštvaná.
"Tak půjdeme.." Hlesla jsem rezignovaně a pozorovala dveře. Nechtěla jsem to tu opustit, bylo tu fajn. Stejně tak lidé. Opustíme toto pro studenou zemi, kde na nás nic nečeká. Nakonec jsem se po chvilce ticha vyhoupla na nohy a založila si ruce v bok. "Půjdeme." Zopakovala jsem znova jako bych ujišťovala sama sebe.

pro **Raijin Dreyar** Mon Aug 27, 2018 8:53 pm

„Povedz si čo len chceš. Naozaj..“ V túto chvíľu, len aby som sa zbavil bolestí a podobných vecí, by som kývol snáď na všetko. Bolo nadmieru jasné že by som splnil akékoľvek prianie, čo by len zo seba Tori dokázala dostať a o čo viac, ak by naozaj odmietla ísť preč, ostal by som.
„Tak asi ideme..“ Povzdychol som si, pričom som vložil svoju tvár do jej vlasov, ako sa opierala o mňa. Naozaj som dúfal že sa tak trochu rozhodne na chvíľu inak, i keď som vedel aké povinnosti voči Kotomi a jej skupine mám.
„Vďaka že ideš so mnou, aj keď ti už neplatím..“ Pousmial som sa a odtiahol sa od nej. Na tvári som mal síce bolestivú grimasu, i tak som sa ale usmieval. Narážal som na fakt, že ešte pár týždňov dozadu som jej sľúbil týždenný žold. Hlavu som otočil k dverám. Hluk sa znásobil, už to nebola len rekonštrukcia ale mnoho hlasov a dupot ťažkých čižiem. Vonku sa ozývali aj výkriky a okrem iného i trúbenie.
„A je to tu.. Dosť skoro..“ Pousmial som sa na Tori a jemne stisol jej ruku pri mne. To ma veru prekvapilo a bol som si istý že v tomto stave von nemôžem. Musel som sa dať dokopy.

pro **Tori** Mon Aug 27, 2018 9:07 pm

Koukla jsem se na něj s přimhouřenýma očima a zakroutila hlavou. "No no, koukej se dát dohromady." Mlaskla jsem a zasmála se. "Teď už se z toho nevyvlíkneš. Dneska se půjde." Šťouchla jsem do něj. Neměla jsem právo mu nic zakazovat a proto jsem se rozhodla, že se půjde když to chtěl.
"Nebo..ať nás tam někdo odnese." Zamyslela jsem se a pousmála se. Jooo to by bylo fájn, kdyby jsem nemusela pochodovat. "A co se týká placení.." Podivně jsem se zakřenila a mrkla na něj. "Vyberu si to jinak."

pro **Raijin Dreyar** Mon Aug 27, 2018 9:33 pm

„Tak to musíme dať dokopy aj teba, nie?“ Sťažka som sa postavil. Nebolo to nič príjemné, bolela ma hlava, točilo sa mi v nej, rovnako aj v žalúdku, svetlo ani hluk mi nerobili dobre. No, po pohári vody a chvíľke odpočinku na gauči som sa cítil oveľa lepšie než po prebudení. Jemne so mnou zatriaslo, no ustál som to a podal som Tori ruku.
„Fakt sa chceš nechať znova odniesť?“ Spýtal som sa. Kde som len nechal spôsoby? Veď i jej nebolo príjemne, i ona určite potrebovala aspoň trochu pomoci. A keď nie, aspoň to mohla uhrať aby mi pohladila ego! Trochu som sa uchechtol pri predstave že do Kaminari no Kuni, do najsilnejšej zeme aká kedy existovala vstúpila ako princezná na rukách.. a aj znova odíde.
„A chceš tú prvú „splátku“ rovno teraz?“ Uškrnul som sa. Na tvári som mal ale nechápavý výraz. I keď som tušil, ako to chcela mať splatené. Presnejšie, vždy som vedel, aspoň od včerajšieho momentu, že ak tomu nerozumiem, asi viem o čo približne ide! Pomaly som ju doviedol k dverám a ruku položil na kľučku. Vonku to niečím lomcovalo, krik sa ešte viac zosilnil. Nech už sa dialo čokoľvek, pohľad von bude iný ako včera.
„Chceš vidieť čo mala Kotomi spraviť už dávno?“ Spýtal som sa s jemne diabolským úsmevom v tvári.

pro **Tori** Mon Aug 27, 2018 9:45 pm

"Já to nepotřebuju tak jako ty." Pohodila jsem vlasy a zvedla hrdě bradu. Jestli tím ale naznačoval, že vypadám hrozně tak mu jednu plesknu! Na jeho otázku jsem jen pokrčila nevinně rameny a stiskla jeho ruku. Ale stejně bych se od něj nést nenechala, byl rád, že chodí.
Po jeho další otázce jsem nadzvedla obočí a přeměřila si ho pohledem. Po chvíli mi došlo, že jemu to opět úplně nedošlo a pobaveně jsem si povzdechla. Už mě to ani nepřekvapovalo.
"Mmm vyberu si to jinde a jindy." Naklonila jsem lehce hlavu na stranu a zvědavě ho sledovala, co udělá nebo co z něj vypadne.

pro **Raijin Dreyar** Tue Aug 28, 2018 9:25 am

„Tak áno, opravíme ťa rýchlejšie a postaráš sa o mňa..“ Navrhol som s pokojom Angličana. Samozrejme že som nemyslel to, že vyzerá hrozne. Nebol som génius ale vedel som, že ak by som to fakt povedal, skončil som a umriem. Namiesto toho som ale stisol kľučku a pomaly s vrzgotom otvoril dvere. Zalialo nás svetlo a ja som si priložil ruku pred oči, keďže som naň ešte nebol zvyknutý. To čo si mohla Tori všimnúť bola zmena. Okrem iného, ako sa robilo na vonkajšej hradbe mesta, pribilo tu ľudí. Množstvo členov klanu sa premávalo hore dole, množstvo civilných osôb, ale čo bolo najviac, množstvo mužov, vojakov, v podobných rovnošatách akú mal Akio, biela vesta na čiernej uniforme, takú, akú využívali v Kaminari no kuni. Narozdiel od Kotomi som peniaze mal, šlo preto oveľa ľahšie zvolávať rádoby armádu. Tí teraz pochodovali hore dole, z miesta na miesto, pomáhali pri prestavbe alebo trénovali v pozadí, akoby sa pripravovali. Neďaleko nás bol i Blair, okrem iného bol osedlaný dvojitým sedlom, pričom za ním stál do koňov zapriahnutý kočiar s podivnou truhlou vo vnútri. Okolo sa zhromažďovala zvláštna jednotka v maskách.
„Chcel som klan zničiť. Ale prišlo mi, že by bolo lepšie ho prerobiť. Vždy mať miesto kde sa vrátiť, no n nie?“ Spýtal som sa s úsmevom a už trochou farby v tvári. Pohľadom som Akiovi naznačil nech všetko pripraví.
„Vieš, náš klan nikdy nemal znak. Tak som jeden skúsil, snáď trochu splatím tú horu..“ Keď si Tori trochu prezrela mužov naokolo, všimla si na vestách zvláštnych znakov. Dokopy to malo úplne iný význam, no jeden zo znakov bol i pre ňu známy. Predovšetkým istý nápis. 森林 . V jednoduchom preklade znamenal drevo, či les. Čítal sa Shinrin.

pro **Tori** Tue Aug 28, 2018 9:58 am

Přimhouřila jsem oči když otevřel dveře a ozvala se lehká bolest hlavy. Jakmile jsem si na světlo zvykla rozhlédla jsem se a překvapeně sledovala dění. Bylo tu strašně moc lidí, ale jako vážně strašně moc. A nejen lidé, byl tu i Blair. Zmateně jsem se koukla na Raijina a vyslechla si ho. Poté jsem svou pozornost vrátila k pochodujícím mužům a zaměřila se na jejich znak.
Stiskla jsem jeho ruku a celá zrudla. Netušila jsem co bych na to měla říct a tak jsem mlčela. Nic co bych řekla by nebylo dostatečně dobré. Pohled od mužů jsem neodtrhla a pozorně si je prohlížela.

pro **Raijin Dreyar** Tue Aug 28, 2018 11:13 am

Ďalej som na vzniknutú situáciu nereagoval. Na malý okamih som sa odpojil od Tori a prišiel k mojim mužom. Moje slová boli krátke, v podstate som len zhrnul môj plán pre pár ľudí. V ten moment asi 4ria maskovaný muži pristúpili ku koňom a kočiaru, nasadli na neho a kočiar sa pomaly vydal preč, smerom k Shimo no kuni. Ja sám som zamával rukou a Blair ku mne podišiel. Nasadol som na neho.
„Máš šťastie že som sa dobre vyspal, inak by si odtiaľ šiel polámaný..“ Povzdychol si, následne čoho som sa usmial a pohladil mu hrivu. Pomaly som pristúpil k Tori a načiahol k nej ruku. Sedadlo na ktoré mala nasadnúť bolo predo mnou, bolo menšie, no bolo pohodlnejšie.
„Tak, asi môžeme ísť..“ Prehovoril som a posledný krát sa tu rozhliadol. Boh vie ako dlho bude trvať, než sa sem vrátim. Boh vie čo nás všetkých čaká a aký to bude mať na nás dopad. Pootočil som hlavu k Tori, čakajúc či vylezie.

pro **Tori** Tue Aug 28, 2018 2:22 pm

Popošla jsem za Blairem a prohlédla si ho. "No to bych nikdy neřekla, že se z tebe stane kůň." Poznamenala jsem zamyšleně a zakroutila hlavou. Vyhoupla jsem se na něj a nejistě se rozhlédla. Nechtělo se mi pryč ale aby jsme se sem mohli vrátit pomůžu Kotomi i já. Život pro ní ale nasazovat nebudu. "Mmm" Jen jsem přikývla a zamračeně si začala hrát s vlasy. Hurá za nima.

-pak přesun-

pro **Raijin Dreyar** Tue May 18, 2021 10:25 am

S povzdychom som sa zahľadel oknom smerom k mestu nachádzajúcom sa pod hradom. S neurčitosťou som sledoval pohyby čiernych bodiek v pozadí, symetrické a jednotné. Za posledný mesiac sa toho v mojom klane a prakticky na celom území príliš zmenilo. Ruky som si založil za chrbát a zatvoril oči v odovzdanej póze. Vediac, že keby tu nebola Tori, dávno by som toho zanechal. Moje myšlienky nasledovali na mesiac počas ktorého sa toho udialo možno až príliš veľa i na môj vkus. Každé jedno moje rozhodnutie určite bude mať vplyv a dopad na celkové dianie na mojom území a môže ma to stáť množstvo životov, ale v tejto dobe bolo občas nevyhnutné na niečo také zabudnúť. Bojovať za mier a slobodu si často vyžiadalo smrť aj nevinných. Takýto bol tento svet. Bolo načase ho zmeniť.

"Pošlite mu správu.." Jednoducho som prehovoril na jedného z mojich Shinobi a podal mu do rúk dopis, v zápätí čoho sa vydal kamsi preč. Znova som sa pozrel na stôl, na množstvo zmlúv a výpovedí. Nevedel som ani načo reagovať ako prvé. Napätie na severných hraniciach silnelo ako si aj ostatní všimli mobilizáciu dejúcu sa na tomto území rovnako ako vytvorenie militárneho spojenectva so samotnou Shimo no Kuni. Nie len kvôli vyhláseniu zo strany Heiwy a jeho vyhrážke vojny, keďže sa jednalo o mocnú zem a medzi mnou a ním stála práve Shimo, išlo aj o nové informácie ohľadom vraždy feudálneho pána tejto zeme a následnej aliancii ktorá prišla zo severu. Zdalo sa, akoby tlačili na mňa zo všetkých strán, ako juhu tak i severu. Ocitol som sa v bezpochyby skutočne zlej situácii a v túto chvíľu bolo treba zaužiť rozumu, taktnosti a diplomacie než sa len jednoducho vyhrážať bitkou ako som to urobil práve u Akena. Bol som skutočne rád z rozhovoru s Kotomi, keďže to mi zaručilo aspoň bezpečnosť na južnej hranici, čo sa týkalo Hashira, jeho pomoci a samotného vyšetrovania, nebola naša komunikácia na bežnej báze, keďže ako ja i on sa potýkal s problémami na svojom území. S mojou pomocou, akou takou, však mohol vždy počítať, bolo mi jasné, že možno to budem ja ktorý bude žiadať o pomoc.

"Well, nikdy sa nepovedalo, že to bude jednoduché.." Pokrčil som ramenami sadnúc si do vysokého kresla a naďalej pozorujúc mraky blížiace sa nad toto mesto. Donedávna som riešil len toto, pridalo sa však množstvo problémov ktoré stihla za svojho vládnutia napáchať moja sestra nehovoriac o rivalite medzi mnou a Akarui Raikom. Nalial som si do pohára nejaký ten patok čo som našiel v skrinke ešte po mojom strýkovi a vydýchol si.

pro **Kuroi Mibojin** Tue May 18, 2021 8:20 pm

Po otřesné měsíční misi jsem se dostala ke konečnému závěru. Hodlala jsem zpravit o výsledku nejdříve Raijina a pak jsem se chtěla vydat domů. Co s tím provede, už je jeho věc. Mé informace mě dovedly k jeho klanovému sídlu, dostala jsem se k němu do domu, zaklepala na dveře vedoucí k němu a čekala na vyzvání. Trochu jsem znervózněla, bylo to tím, že jsem o něm slyšela spoustu a ještě víc viděla v hlavě vdovy.

pro **Raijin Dreyar** Tue May 18, 2021 11:05 pm

Aj keď sa to možno Kuroi nepáčilo, faktom ostávalo, že klan Dreyar bol prakticky vo vojnovom stave a keď sa dostala do nášho hlavného mesta, sídla nášho klanu s tým, že sa chce dostať ku mne, bola vypočutá hneď pri bráne a následne musela preukázať, že pri sebe nemá nejaké zbrane na zabitie. Síce, nikto z mojich mužov sa skutočne nebál o moju bezpečnosť, moja žena rozkázala a všetci to museli splniť. Keď konečne vstúpila do hradu, ktorý sa nachádzal takmer na vrchole ohromnej hory, zastavila sa pred zlatou bránou ktorú otvorili štyria muži. Kráčajúc sídlom si mohla uvedomiť, že klan mal určite ohromné bohatstvo. Keď zaklopala len mnou trhlo.
"Ďalej.." Prekvapene som zažmurkal na dubové dvere ktoré sa v tichosti otvorili. Rýchlo som sa prebral no moje červené oči od nedostatku spánku za posledné dni nešlo zakryť. Skutočne som takmer nespal ale vo veľkom som plánoval tak isto, ako som viedol armádu tvoriacu sa na oboch frontoch. Pomaly mi začalo rašiť strnisko ako som o seba nedbal no i tak som sa s mojou mohutnou postavou postavil, aby som návštevníka privítal. Keď prešla cez dvere Kuroi, zažmurkal som.
"Vítam vás v našom sídle.." Prehovoril som takmer automaticky ako som skryl fľašu a formálne som prešiel okolo stola aby som sa postavil. Stále som bol gentleman a predsa len, muži nesedia keď ženy stoja. Rukou som poukázal na honosnú stoličku pred stolom aby sa do nej usadila, nech už mala v pláne čokoľvek.
"Raijin Dreyar.." Prehovoril som a s úctou som sa uklonil. Nepoznal som ju a tak bolo na mieste sa predstaviť. Ako som si ju premeral pohľadom, i ona sa zdala že za sebou má nie len dlhú cestu ale skutočne nejaké skutky. Často mi hovoril, chlap ako hora ale srdce zo zlata.

pro **Kuroi Mibojin** Wed May 19, 2021 8:43 pm

Má cesta sem nebyla dvakrát jednoduchá. Prokazování se a přecházení přes stráže mi nedělalo problém, protože jsem měla u sebe glejt Hashira a jeho pověření k investigaci. Honosné a zlaté brány na mě vůbec dojem neudělali, spíš jsem jimi bez povšimnutí prošla. Větší dojem, jsem měla z hlavního pána, lorda Raijina.
"Kuroi Mibojin," uklonila jsem se vzápětí. Letmo jsem si ho prohlédla, byl skutečně chlap jako hora. Já vypadala oproti němu jako malá holčička. Poodstoupila jsem od hromotluka a vytáhla z kapsy svitek.
"Jsem velitelkou informačního oddělení v Tsuki no Kuni a lord Hashiru mě pověřil vyšetřování ohledně podezřelé smrti bývalého feudálního pána země Blesku," odpověděla jsem na jeho nevyřčenou otázku o tom, co tady dělám.
"Byla jsem měsíc jako dvorní dáma u jeho ex manželky, pustila si mě k sobě natolik, že jsem byla schopna nahlédnout do jejich vzpomínek," nevěděla jsem, jestli to na něj mám vybalit všechno najednou.
"Kyosanto, Takumi, Kokoro Kaguya a Vdova.." špitla jsem a pohlédla na svitek. Očima jsem naznačila, že tam najde přepis vzpomínek.

pro **Raijin Dreyar** Thu May 20, 2021 8:39 am

Jemne som prikývol na jej predstavenie a stíchol, aby som si vypočul jej dôvod návštevy. Vypočul som si všetko čo povedala a na počudovanie som ostal pokojný, aspoň v tvári, no napätie v kancelárii neskutočne zhustlo nehovoriac o búrke ženúcej sa k tomuto mestu. Slnko zašlo za sivasté mraky ako tvoriaca sa tma od nedostatku slnka ukryla moje znova žltnúce oči. Otočil som sa jej chrbtom a zahľadel sa von oknom. Kyosanto, Takumi, Kaguya a tá vdova.. Na jednu stranu som klan Chinoike z tohto krivého obvinenia neľutoval, vojna o Kaminari, občianska vojna by časom vypukla tak či tak, zbavenie sa tohto klanu neskutočne ustálilo našu zem a nastal pokoj. Avšak jedna otázka bola nutná, Akeno a jeho zvýraznenie istý klan. Do rúk som si vzal zvitok a prečítal ho. Čím viac som sa cez neho hryzol, tým viac som bol naštvaný a o to viac som to potreboval vypustiť.
"KURVA!" Zreval som v tom momente ako som odhodil zvitok niekam do kúta a zdvihol ruku mieriac ju na mahagónový stôl ktorý sa okamžite pod náporom mojej ruky a bleskov bijúcich do strán premenil na kôpku štiepok. Mal som také nervy až to bolelo. Fyzicky. Stačilo to však nato, aby som sa aspoň na sekundu upokojil.
"Kto všetko o tom vedel?" Spýtal som sa jednoducho, v tichosti a úplnom pokoji, ako býva ticho pred búrkou. Kuroi sa skutočne nemusela báť o seba, teraz by sa však mal báť niekto úplne iný. Zistenie o klamstve a manipulácii z ich strany mohlo otvoriť dosť zaujímavú debatu, ktorá by nemusela skončiť príjemne.

pro Sponsored content

Sídlo klanu Dreyar

Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar