Kotomi Yamada

Není to tak dávno, co se halou rozkřikl dětský pláč, nesl se celým palácem, z otevřených oken a každý se na okamžik radoval. Opravdu jen na okamžik. Vzápětí se strhla panika a bolest a žal plnila celý zdejší kraj.
Uplynulo necelých 18 let, co se narodila první princezna klanu Yamada. Také však uplynulo necelých 18 let od smrti ženy, jež princezně dala život. Celá země se těšila na příchod očekávaného dítěte, místo oslav se ale truchlilo a na několik dlouhých dní se země pohroužila v smutek. Teprve po ukončení vyhlášeného smutku a po pohřbu byl otec schopný svou dceru pojmenovat: Kotomi-hime.
Na vysvětlení, dřívější doba představovala pro porod velké riziko. Přestože Kotomi již v té době měla téměř o osm let staršího bratra, druhý porod manželka feudálního pána, Arisu Yamada, nezvládla. Krátce po porodu vydechla naposledy.
Kotomi se narodila jako zdravé a velmi čilé dítě. Po matce se pyšnila dlouhými kaštanovými vlasy. Obličej jí zdobily pro klan charakteristické, křišťálově tyrkysové oči, růžové rty i líce a sněhově bílá pleť. Jelikož feudální pán nechtěl nezůstat sám, brzy se znovu oženil. Novou manželku nemiloval tolik, jako Arisu, ale Kotomi měla novou maminku a to i přesto, že byla Kotomi kopií své matky. Dlouho nevěděla, že to její maminka není, ačkoliv měla odlišnou barvu vlasů, očí a dokonce i pleti. Nechápala, proč je k této ženě Takumi chladný, proč ji neoslovuje mami. Nenašel si k ní stejnou cestu, jako si k ní našla malá Kotomi.
Ta byla energická a malým sluníčkem pro všechny. Všude, kde se mihla, rozdávala úsměvy.
Navzdory osmiletému věkovému rozdílu si s bratrem Takumim rozuměla. Dokud to šlo, každý den si spolu hráli, učil ji tajům paláce, ve kterém žili. Takže když se Kotomi dostala do pubertálního věku, moc dobře věděla, jak všech skrýší náležitě využít. Byla prostě živel. Společně s bratrancem Katarem ji brávali na tajné výlety. Byli taková nerozlučná trojka. Alespoň do doby, než se Takumi musel začít věnovat politice. Od té doby si museli Kataro s Kotomi vystačit sami.

Kromě toho byla také nadaná. Klan Yamada se vyznačuje svou schopností ovládat led a sníh. Jde o Kekkei genkai Hyouton. Pro obyvatele nejen této země je to celkem obávaná schopnost. Nejedna sněžná katastrofa sebrala předčasně životy. Sněhové bouře byly častým důvodem zůstat doma a nevycházet. Obyvatelé si ji spojili s jistým démonem. Legendy vypráví, že sněžné bouře spouští démon, kterého nazvali Yuki-onna, Sněžná paní. Zvláště v zimním období se bouřek objevuje více. Mužům, kteří se nestihnou včas vrátit domů, se zjeví a svede je. Prý je to nádherná, dlouhovlasá žena, s bílou až průhlednou pletí a krvavě rudými rty. Nedotýká se země, nýbrž se kousek nad ní vznáší. Oblečená ve sněhově bílém kimonu, aby se v bouři snadněji ztratila. Láká muže do svého objetí a vydechne na ně svůj mrazivý dech. A muži zemřou.
U Kotomi se Hyouton objevil již v 5 letech, dříve než u Takumiho. Hrála si venku s holčičkami z vesnice. Pohádaly se. Nejspíš slyšely doma rodiče povídat si o první manželce Daisukeho, Kotomině mamince. A řekly jí o tom. Byla z toho zmatená, vždyť přece má maminku a ta se jmenuje Kaia, ne Arisu. Hledala odpovědi ve tvářích dospělých kolem, ve tváři Katara. A došla k poznání, že mají pravdu. Kotomi to vykolejilo tak, že začala běsnit. Rozkřičela se a děvčata začala zamrzat. Během mžiku dokázala snížit jejich tělesnou teplotu na tak malý stupeň, že stačila jen chvilička a holčičky by nepřežily. Naštěstí ji Kataro dokázal uklidnit a honem odvedl zpět do paláce, kde vypověděl, co se stalo. Zdravotníci se o holčičky postaraly, byly v pořádku. A otec se postaral o to, aby se to nerozkřiklo do vsi. Od té doby byla malá Kotomi pod drobnohledem. Jejím osobním strážcem se stal právě Kataro. V tu dobu začal i její trénink schopností. Stálo to značné úsilí, ale Kotomi svou schopnost ovládla natolik, že předčila i svého staršího batra. V paláci ji nazývali Sněžný génius. Další běsnění už nenastalo. Tedy až do doby....


Daisuke Yamada byl dobrý vládce, dokázal zemi ubránit proti všem útokům a nájezdům sousedících zemí. Byl skvělý vůdce armády a bojovník. Nicméně útoků na jeho zemi stále přibývalo. Aby rozšířil armádu a zemi, která začala být nepokojná, uklidnil, rozhodl se, že svého jediného syna ožení s dcerou velkého, sesterského klanu Kana. Daisuke to myslel dobře, ovšem netušil, jakou katastrofu tímto na zemi přivolal.
Takumi nebyl nadšený, když mu o tom otec pověděl. Kotomi nikdy nezapomněla na výraz v jeho tváři. Zoufalství a bezmoc. Nelíbilo se mu to, ale jako syn feudálního pána s tím nemohl nic udělat. Od té doby se připravoval na převzetí vlády ještě intenzivněji. Musel absolvovat různé schůze, účastnit se návštěv rodiny Kana. Jedné takové se musela účastnit i Kotomi. V té době jí bylo osm let. Přímo v jejich paláci se konal večírek, formální a oficiální. Kotomi byla navlečena do svátečního kimona, krásně načesaná. A hrozně se nudila. Procházela mezi hosty a na každého se usmívala, ale vlastně jen hledala záminku, jak odtud zmizet. Jenže pak to zahlédla. Viděla svého bratrance, který stál a povídal si s nějakou ženou s dlouhými blonďatými vlasy. A strašně se u toho červenal. Kotomi to přišlo legrační a rozběhla se k němu. Se zvoláním jeho jména na něj mávala, nedávala ale pozor, téměř u nich se jí smekla noha (hloupé pantofle! Hloupé dlouhé kimono!) a do slečny, která Katara tak uváděla do rozpaků a která ke Kotomi stála zády, drcla. Bohužel to zapříčinilo faux pas – blonďatá dáma si polila sváteční oblečení. Tentokrát zrudla Kotomi, nadechla se, aby něco řekla, ale to už ji Kataro raději vzal za ruku a odtáhl ji z místnosti pryč. Tenhle trapas měl rovnou dva následky: Kotomi se konečně dostala z nudné oslavy a madam Reina ji začala nenávidět. Od té doby musela na oficiálních setkání vždy stát po boku svých rodičů a ani se nehnout. Pro živel, kterým Kotomi byla, to bylo vyloženě utrpení. Tyhle akce nesnášela.
Slečna Reina jejich dům navštěvovala čím dál častěji. Seznamovala se s jejími rodiči. Zvláštní bylo, že s bratrem se nikdy nesetkala. Kotomi tento čas pokaždé využila k tréninku. Zdokonalovala se. Kromě svých schopností se učila také s mečem. Byli přece samuraijská rodina. Více než meč si zamilovala jehlice, takzvané senbony. Tenké, avšak smrtící zbraně.
Takto uběhlo několik let, až konečně (jak se to vezme) nastaly dny příprav ke svatbě. Byl to chaos, tak se Kotomi raději držela v povzdálí. V tu dobu se její otec začal choval zvláštně. Zapomínal, byl paranoidní. Myslel si neustle, že ho chtějí zabít. Zavíral se ve své komnatě a odmítal tam kohokoliv pustit. Brzy poté měl přeludy a bludy, o nočních můrách ani nemluvě. Lid nechápal, co se děje a Kotomina matka svatbu popoháněla, aby se Reina s Takumim vzali dříve, než se něco stane. Nestihli to. Jen pár dní před svatbou mocný feudální pán ukončil svůj život skokem z hradní věže. To nikdo nečekal. Kotomi to zomilo, svého otce milovala. V tu dobu s ní ani nebyl Kataro, musel někam odejít. A Takumi měl moc práce, nepustili ho k ní. Měla pocit, že je na vše sama. Odmítala se smířit s otcovou smrtí.
Během nocí Kotomi trávila čas v Daisukeho pracovně, pročítajíc si jeho deník. Čím více z něj ale četla, tím zvláštní jí to přišlo. Jeho demence tu byla z ničeho. Jen tak se objevila. V anamnéze klanu demence prostě nebyla. Ani náznak. Daisuke psal, že se bojí. Zjevovala se mu žena se strašidelným obličejem, krvavýma ruka, špičatými zuby a hady místo vlasů. Bál se jí. Bylo to zvláštní. Rozhodla se, že to prověří. Najala si nejlepší shinobi, kteří se v její zemi pohybovali, aby jí pomohli zjistit, co se tu děje. Sama se toho účastnit nemohla, aby nepojala podezření...Otec byl otráven! Takto zněl verdikt od najatých ninjů. A veškeré důkazy nasvědčovaly tomu, že to byl právě klan Kana. Kotomi se třásla vztekem.
S tímto pocitem se musela zúčastnit svatby svého bratra. Jen co ceremoniál skončil, vypařila se. Nemohla se na tu odpornou ženskou byť jen podívat. Chtěla si o tom jít promluvit se svou matkou. Řekla jí, co si o tom všem myslí. A matka ji vyslechla, slíbila jí, že s tím něco udělá. Druhý den měla být korunovace. A taky to byl začátek konce.
Od rána se palácem plížil těžký vzduch. Ještě ani nebyl čas snídaně, když se Kotomi musela začít skrývat. Neznámí shinobi vtrhli do jejího pokoje s jasným cílem: Zabít. Jak se to ale sakra mohla Reina dozvědět, že o ní Kotomi ví?! A pak jí to docvaklo. Celá ta léta, kdy se k ní Takumi choval tak chladně, nebylo to jen proto, že nebyla jeho matka, on jí nevěřil. Matka se s Reinou spolčila, společně otce otrávily! Proto se k otci mohla tak snadno Reina dostat! Pvní Kotomina cesta vedla za Takumim, jenomže k němu se nedostala. Místo toho Kotomi obklíčili. Zahnaná do kouta Kotomi začala běsnit. Tak jako před 13 lety. Zmrazila jejich tělní tekutiny, zmrazila jejich krev. Kotomi poprvé zabila. Musela odtud zmizet.
,,Je to démon! Chyťte ji, než vás zabije!" neslo se chodbami, znělo venku. Mrazila každého, kdo se jí postavil do cesty. Jenomže bez sebeovládání jí tím rychleji docházela chakra. Shinobi, kteří jí pomohli objasnit celou situaci, byli naštěstí stále poblíž. Slyšeli, že se něco děje a vrátili se zpět. Odnesli Kotomi do bezpečí.
Než upadla do bezvědomí, přísahala si, že se pomstí, ať ji to bude stát cokoliv.


Člověk by nevěřil, kolik se  toho dá stihnout za jeden rok. A jak moc velkých událostí se vůbec vejde do 12 měsíců.
Tak popořadě - Ztráta Katara byla poslední kapka, kterou Kotomi zažila. Ve chvíli, kdy jí ukázali jeho mrtvé tělo, se její svět zhroutil. Definitivně přišla o všechno. O otce, o matku i tu nevlastní, kterou vlastnoručně zbavila posledního dechu. Přišla o bratra. Ten sice nezemřel, ale vzhledem k situaci, která v zemi nastala, stal se Takumi pro ni mrtvým. A když odešel i Kataro, zůstala sama. Nebo si to aspoň myslela. Zachráncem se jí v tu chvíli stal mladý Uchiha. Nero.
Kotomi s ním začala trávit veškerý čas, který měla. Ne že by ho měla hodně, ale ona si ho prostě udělala. Jestli ztráta všech osob něco znamenala, tak to byla naděje. Hodlala tyhle puzzle dát konečně dohromady. Přijala tedy Uchihovu nabídku a uchýlila se s ním na místo, kde trénovala a trénovala. Nebylo to vůbec jednoduché. Kotomi musela nejprve přijmout samu sebe. Musela přijmout realitu, která vládla všude kolem ní. Teprve potom se mohla zaměřit na trénink.
Nejen Kotomi ale potřebovala oporu. Nero přišel o svou sestru a tím víc se na Kotomi upnul. Vyhovovalo jí to. Ve vlastní osamělosti se uzavřela do sebe a Nero svým chováním, svým postojem a svými činy nechal Kotomino srdce kousek po kousku tát. A jeho úsměvy a laskavost se mu snažila oplácet. Jejich dobrodružství tím začínalo nabírat na síle. Za každého počasí, nálady či třeba nemoci tvrdě trénovali. Zdokonalovali své schopnosti. A dařilo se jim. Démon, jenž přebývá v těle křehké princezny, má totiž svou vlastní osobnostní stránku. Sanbiho hněv vůči lidem byl oprávněný, jenže ten čas, než to Kotomi pochopila, byl dlouhý. Poté ale jakoby se tlak v ní uvolnil. Začali spolupracovat, přestože si úplně nevěřili. Nebýt Nera, asi by se ze Shimo no Kuni stala jedna velká prázdná plocha. Ovoce z tréninku ale bylo.
Jenže.....situace v zemi se začala rapidně zhoršovat. Princezna nechápala, o co se Takumi snaží. Věděla, že pravděpodobně jí jde po krku, začalo se mu to však vymykat z rukou. Celá Shimo se rozdělovala, lidé se bouřili, nevinní umírali a ostatní země začínaly vytvářet nátlak na Kotominu domovinu. Takto to nechat nemohla.
I přes zaťaté pěsti se rozhodla Kotomi, že ať chce nebo ne, musí se s Takumim spojit a dát to dopořádku. V zemi se rozmohla válka, ve které její bratr stanul jako vojevůdce. Princezna se svým mečem i štítem zároveň, který se ukrýval v mladém muži, jež byl celý čas s ní, chodila od klanu ke klanu  a prosila o mír. Věděla, že se jí nic nestane, nebyla sama. Nero jí to dal dost jasně nejen psychickou a tou bojovou podporou, a vždy se při té vzpomínce zarděla. Kdoví, jaké božstvo zafungovalo, ale podařilo se jí tuto zničenou zemi spojit. Dobře, výjimky se našly, ale v převaze je síla. A každý spojený díl téhle pohromy poslal pomoc Takumimu a všem, kteří za tuto zemi bojovali. Těm, kteří téhle zemi ještě věří.
Nyní je Kotomi na cestě zpět na místo, kde pro ni začala nová etapa života....A no, vrací se jiná princezna, než kterou ještě do nedávna bývala. Princezna s novou nadějí, cílem a životními zkušenostmi.





Kotomi byla od malička velmi živé dítě. Energická, usměvavá jako sluníčko. Ráda se toulala po paláci a zkoumala vše ové. Bavilo ji pomáhat, kde se dalo.  Byla milá, i když roztržitá. Většinu času trávila se svým bratrem a bratrancem. Později pak trávila čas tréninkem.
Události, které se od smrti otce odehrály, Kotomi zlomily. Stala se z ní uzavřená, smutná dívka, která má sklony k úzkosti. V noci se budí s nočními můrami. Prakticky přišla o všechno – o domov, o rodinu. Zároveň ji to ale posilnilo, nebojí se ušpinit si ruce od krve. Nebojí se bojovat. Objevila v sobě nový plamen naděje – pomstu.
Zároveň uvnitř sebe doufá, že jí někdo z téhle propasti pomůže a navrátí ji zpět tam, kde až do svých 18 let žila. Proto se snaží po většinu času tvářit tak, aby kromě sebe nedostala do deprese ještě nkoho dalšího xD (řetězová reakce)





Kotomi se pyšní dlouhými kaštanovými vlasy, které zdědila po své matce. Obličej jí zdobí tyrkysové oči. Pokud se upřímně usměje, v očích se jí úsměv přímo odráží. Líce má narůžovělé stejně, jako její rty. Dominují tak její sněhově bílé pleti.
Nevyrostla zrovna v někoho vysokého, na rozdíl od jejích příbuzných. Kotomi je jen 162 cm vysoká. Ačkoli není vysoká, její postava vypadá žensky.
Prozatím je oděna v bleděmodrém kimonu, které podtrhuje její schopnost ovládat sníh a led.



Kekkei Genkai klanu Yamada je Hyouton – schopnost ovládat sníh a led. To je primární zbraň, kterou Kotomi užívá. Tudíž se specializuje na ninjutsu. Svou vrozenou schopnost se Kotomi naučila používat spíše jako plošnou záležitost. To znamená že bojuje na dálku a tak, aby pokryla co nejvíc plochy, například sněžné bouře a další milá i nemilá překvapení. Dále Kotomi bojuje na blízko s katanou a v boji používá milované senbony, občas napuštěné jedem.
Vzpomínáte si, když ke Kotomi do pokoje vtrhli Reinini otroci? Kotomi jejich chakru vycítila. Kotomi je také sensibil, tudíž dokáže vycítit.
Během jejího dobrodružství se Kotomi nedobrovolně stala schránkou tříocasého démona. Zpočátku to nedělalo vůbec dobrotu. Nenávist a hněv, které ze Sanbiho sálaly a zvláště pak jeho síla, kterou Kotomi neměla šanci zvládnou, se zdála nesnesitelná. Trvalo velmi dlouho, než se tomu dostala na kloub. Společně s Nerem Uchihou, který ji díky svým výjimečným očím udržoval ve stavu bdělosti, trénovala své nově získané zkušenosti. Kromě toho, že se smířila s tím, že v sobě nosí další formu, více či méně příjemného, života, dokázala s ním začít i spolupracovat. Díky tréninku již Kotomi zvládne udržet chakrový bijuu plášť se všemi třemi ocasy, s velkým úsilím zvládne udržet pokročilou verzi bijuu módu se všemi ocasy. Tím její schopnosti končí. I přes tu největší snahu, aby zvládla nabít přeměnu, nedokáže to. Jakmile se o to pokusí, Kotomina umysl upadá do bezvědomí a zastupuje ji Sanbi, který je jednoduše silnější a dokáže převzít kontrolu nad jejím tělem. Zatím však Kotomi neví, proč, když dokázali spolupracovat až do téhle fáze. Musí holt ještě trénovat. Přesto se Kotomi dopracovala k tomu, že dokáže některé Sanbiho schopnosti využít roti svým nepřátelům.
+ k tomu všemu základní ninja vybavení (výbušné lístky, dýmovnice, kunaie, shurikeny a pár prázdných svitků)
A poslední zajímavost – Některé její techniky nevyžadují buď žádné pečetě, nebo stačí pečetě jednou rudou. Pokud se takovou techniku Kotomi rozhodně použít, vždy to i napíše.





Co Kotomi charakterizuje, to jsem popsala u sekce Osobnost. Tak napíšeme něco navíc. Třeba, čeho se bojí a co nemá ráda. Tak jako první: Kotomi je arachnofobik. K smrti nesnáší pavouky. Štítí se jich a bojí. Pokud se tedy nechcete stát živým nanukem, nedělejte si před ní ohledně pavouků legraci. Neméně velký strach má i z bouřek – probliknutí světla a ohlušující rachot hromu jí vážně nedělá dobře. A poslední neveselá věc: Kotomi se bojí samoty. Ztráta tolika lidí najednou vní vypěstovala hrůzu, že ji opustí úplně všichni. Takže i když se bude zdát, že se nechce bavit, nevzdávejte to, ona vám počase své nitro otevře a věnuje některých ze svých úsměvů.
Ale abychom se nebavili jen o negativních věcec, je tu i spousta toho, co má Kotomi ráda: Má moc ráda sladké. Takovými bonbony nebo čokoládou ji pokaždé potěšíte. Zbožňuje kočky! Nejraději by se jednou z nich stala ^^ Jo a pozor: Má ráda i hlodavce! Takže myškou ji opravdu nevyděsíte xD...Jejím nejmilejším zvířátkem jsou ale lišky. Jsou huňaté a miloučké ro zkošné – prostě ňuňu ^^...Často ji můžete vidět, jak se večer dívá na třpyt hvězd, jak obdivuje světlo měsíce. Noc je čas, kdy může díky tmě nechat vyplout svoje emoce a pocity, protože ve tmě se dají lépe skrýt.
Pak je tu ještě jeden, dba zlozvyky: Když je Kotomi nervozní, kousá se do spodního rtu, hraje si s pramínkem vlasů nebo si sahá na ucho xD.
A na ten zbytek o ní už si musíte přijít sami...

POVOLENO