Sídlo klanu Dreyar

pro **Raijin Dreyar** Mon Jul 30, 2018 10:29 pm

First topic message reminder :

Sídlo klanu Dreyar - Stránka 4 47_ronin_castle

Jedná sa o obrovský hrad niekoľko kilometrov za južnými hranicami Kaminari no Kuni. Hrad je umiestnený vysoko v horách ako strážna veža nad malým mestečkom pod ním. Okrem prírodných hradieb ktoré mu poskytujú hory je hrad obklopený množstvom ručne vytvorených múrov s obrovským množstvom brán, veží, strážnych buniek a troma hlavnými mostami. Od hlavnej brány vedie obrovské mramorové schodisko až k mestečku ktoré sa skrýva pod záštitou hôr a klanu Dreyar. Jedná sa skôr o obchodnícke mesto s množstvom remeselníkov a bánk, trhovísk a barov ale aj množstvo hazardných podnikov a podsvetia. Hrad ako aj mesto je chránené množstvom najatých žoldnierov ktorí majú za úlohu chrániť trezor v hlavnej budove hradu.

Momentálna hlava: Raijin Dreyar.

pro **Hashiru Senju** Tue Aug 14, 2018 6:41 pm

Pokrčil jsem rameny.
"Prostě Tori.." hlesl jsem. Zanechal jsem čtení a uschoval svitek. Protáhl jsem se, rozcvičil nohy, ruce a záda a pomalu se vydal na cestu kolem místa, které dřív přípomínalo malebné sídlo klanu Dreyar.
Co se tu proboha stalo..To je šílené...
Přemýšlel jsem nad mou situací. Chtěl jsem zůstat a pomoc Kotomi, jenže, můj klan...bratře, otče..Jak se máte? Myslíte na mě někdy?
Jak by přijali zpět někoho, kdo se zřekl vlastní rodiny, nafingoval svou smrt a utekl??

pro **Raijin Dreyar** Tue Aug 14, 2018 7:05 pm

Keď nastalo po mojom výsmechu ticho, vedel som že bude zle, nedobre. No nič som preto neurobil. Možno som sa i sám trestal, kto vie. Nejako som očakával podobnú reakciu no i tak ma jej facka prekvapila. V tú chvíľu som zatol päste a aj zuby aby som tu nevykríkol od bolesti a nezačal kvôli tomu i plakať. Keď ma i len obyčajný smiech bolel ako ešte nič, tá facka bola pre mňa ako dopad atomovky rovno do mojich gulí. Nie žeby boli doteraz vôbec používané, no. Nepovedal som nato nič, vypočul som si ju a ďalej sledoval jazero. Jej slová.. boli ako rozohriate železo ktoré sa mi prepaľovalo cez srdce. Nikdy v živote som sa tak necítil. Bolelo to a pri tom to bolo tak skvelé. Nerozumel som tomu ani na okamih. Ani sám som nevedel čo mi práve behalo po rozume, najradšej by som ho vypol a nič neriešil. Nevedno ako som sa dostal do tejto situácie.
„Ako sa voláš.. celým menom?“ Spýtal som sa. Bola to úplne od veci otázka, no pre mňa mala ovela hlbší význam ako si ona vôbec mohla predstaviť. Vďaka všetkému čo povedala mi bolo okamžite jasné, čo všetko musím urobiť. A ako sa ďalej zachovať.

pro **Tori** Tue Aug 14, 2018 7:22 pm

"He?" Teď už jsem vůbec ničemu nerozuměla. Chvíli jsem mlčela, neměla jsem ráda svoje příjmení a nerada jsem ho vyslovovala. "Tori.. Shinrin. A mlč, nedělej si z toho srandu." Zamrmlala jsem a povzdechla si. Jééée jak já si s tímhle užila jako dítě. Prohrábla jsme si vlasy a ohlédla se na něj.
"Promiň." Dneska jsem se omluvila už po druhé..fuj. "Ale vážně, jestli někdy řekneš znova takovou blbost tak ti jí dám znova." Pohrozila jsem mu i když jsem pochybovala, že mu to bude vadit když bude v pořádku. Možná bych měla využít toho, že teď to vše cítí.

pro **Raijin Dreyar** Tue Aug 14, 2018 8:42 pm

„Ani to.. nemám.. v .. úmysle.. Smiať .. sa z.. neho..“ Zakuckal som sa snažiac sa zadržať potlačovaný smiech. Bol síce falošný, ale zaslúžila si ho! Zato že mláti chudáka chorého človeka ktorý ešte pred chvíľou takmer skončil v urne spoločne so svojou sestrou! V tú chvíľu som ale stíchol. Znova som sa započúval do jej slov a znova som k nim nemal žiadnu poznámku. Nechcelo sa mi ani rozprávať, nie len kvôli zraneniu, ale aj kvôli tomu ako som sa biedne cítil. Nikdy som ale nečakal že mi ju môže i zlepšiť.
„ Tori Shinrin.. si ten najotravnejší, najagresívnejší, najnáročnejší, najvulgárnejší,“ začal som rozprávať a keď sa na mňa pozrela, všimla si ako sa usmievam. Bolo až nadmieru jasné že to nemyslím až tak vážne, menovať jej vlastnosti, „a pri tom najúžasnejší a najsilnejší človek čo som kedy stretol..“ Povzdychol som si a natiahol si boľavý chrbát. Na tvári som nemal už žiaden výraz, len som bezvýrazne hľadel na hladinu jazera a premýšľal nad všetkým čo sa udialo od momentu, čo ma Hashiro predviedol pred Kotomi. Slnko pomaly začalo zapadať za obzor a nás osvietila jeho oranžová žiara ktorá sa jemne odrážala od čistého jazera pred nami.
„Vedela si že toto jazero má vlastný príbeh?“ Spýtal som sa zrazu po chvíľke. Či to bolo alkoholom alebo mojou nie príliš dobrou náladou, spomenul som si ako mi to raz rozprávala sestra, ešte z čias kedy bola na mňa milá a nechcela ma zabiť.
„Hovorí sa že tu kedysi dávno sídlilo pár ľudí. Ako tomu v príbehoch býva, dievča sa zamilovalo do chlapca a on do nej. Bola to nehynúca láska, až do momentu kedy sa tu strhla tragédia. V noci sa niekto vlúpal do chlapcovho domu. Bola tma a on sa tak trochu bál o bezpečnosť svojej rodiny. Neváhal a tasil meč. I keď nič nevidel, podľa hluku zistil kde sa asi ten daný človek nachádza a prebodol ho. Bola to jeho láska. V noci vošla do domu aby ho prekvapila, mali výročie alebo niečo také. Keď sa rozsvietilo svetlo a on zistil koho zabil, zošalel. Pochovali ju tu, v jazere. Asi mali radi teatrálnosť. A on sem vždy, presne na miesto kde sedíme, chodil každý deň, plakal a prosil o odpustenie, prosil bohov aby mu ju vrátili späť. Až kým to nevydržal a prebodol sa. V klane sme vždy verili že keď zapadne slnko v správnej polohe za obzor, môžeš na malý okamih vidieť ako na jazere stoja dve postavy a držia sa za ruky. Že aspoň pár krát za rok sa môžu vidieť a spoločne stráviť svoj čas ktorý im bol vzatý..“ Pousmial som sa. Bol to len hlúpy príbeh, kto by mu veril. V tom si ale Tori mohla všimnúť že vďaka tieňom a posledným paprskom slnka sa naozaj na hladine jazera objavili 2 zvláštne tiene, ktoré v podobe ľudí sa držali za ruky. Bol to len obyčajný svetelný jav, no i taký jav vedel dodať nádej.
„Odvtedy tu vždy chodíme keď nám niekto umrie a .. Lúčime sa. Spoločne s párom, ktorý môže byť konečne spolu..“ Na mojej tvári sa hral neurčitý výraz, zamyslene som pozeral na hladinu. I keď som chcel byť sám, v túto chvíľu som bol neuveriteľne rád že som Tori naozaj poznal. A že som tu nesedel sám. Prišlo mi to hlúpe a skvelé zároveň.

pro **Tori** Wed Aug 15, 2018 6:03 am

Varovně jsem ho propálila pohledem a lehce se zamračila. Když vyslovil celé mé jméno oklepala jsem se, nemohla jsem ho vážně ani slyšet. Zamračila jsem se ještě víc při jeho proslovu jaká jsem, já to přece věděla! Jenže pak to ke konci změnil. Překvapeně jsem nadzvedla obočí a pochybovačně se ušklíbla. "Nech si od Hashira ještě jednou ošetřit hlavu." odvrátila jsem od něj hlavu abych ukryla lehce červené tváře a zakroutila hlavou. Mlčky jsem si vyslechla jeho příběh a znova se mi zdálo, že by tu měl být sám aby se rozloučil se sestrou. Sledovala jsem hru stínů a pousmála se. "To je dost hloupé, probodnout si milenku. Nebyl to náhodou tvůj příbuzný?." Neodpustila jsem si poznámku a koukla se na prázdnou flašku. Klidně bych si dala další ale asi by nebylo vhodné se tu stříkat pod obraz. "Už jsi viděl Akia?"

pro **Raijin Dreyar** Wed Aug 15, 2018 6:57 am

„Možno si ju dám, lenže nie som z nás jediný kto to potrebuje, Shinrin..“ Odsekol som s úškľabkom a pomaly otočil hlavu k jazeru. Jej poznámku na to či nebol náhodou moja rodina som úplne odignoroval. Len som tam sedel, pozeral na jazero a zazeral tancujúce tiene. Možno som sa naozaj lúčil, kto by v to ale veril. V ten moment som presunul ruku pod seba a zodvihol zo zeme väčší kameň.
„Je to len sprostý príbeh, kto by v to veril. Podľa mňa si ho sestra len vymyslela aby ma vystrašila. Ako malý som sa nechutne bál duchov.. a aj teraz mi nie sú kamaráti..“ Pousmial som sa a kameň celou svojou silou hodil na jazero, presne na miesto kde sa tento úkaz objavil. Rozčeril som vodu a všetko z jeho povrchu zmizlo. Naozaj som nemal v úmysle tomuto príbehu veriť, rovnako sa mi nechcelo ani v najmenšom veriť že sa tu naozaj na hladine objaví moja sestra. A predovšetkým, čím dlhšie som premýšľal, tým viac som chcel vykríknuť z plných úst že si zato môže sama. Moja hrdosť mi to nedovolila. Svoj hod plnou silou som ale v tom okamihu oľutoval. Bolesť ktorá sa mi ozval v ruke bolo možné až počuť ušami. Prasknutie a podivné trhanie. Následne som jemne zakvílil a celý som zbledol od bolesti. Celým telom mi prešla triaška a ja som sa skácal tvárou k zemi. I keď som sa snažil to zahrať že ma to nebolí, nešlo to.
„Nevidel.. Dnes nie..“ Vysúkal som zo seba trhane pričom som pomaly rozdýchaval a aj ľutoval svoj hod o hladinu.

pro **Tori** Wed Aug 15, 2018 8:08 am

"Řekni mi tak ještě jednou a dostaneš znova." Pohrozila jsem mu. No, měla jsem si svoje příjmení nechat vážně jen pro sebe!
"Třeba." Pokrčila jsem rameny. Já sama přišla na to, že některé příběhy jsou pravdivé. Ale o pravdivosti tohoto jsem také pochybovala. Při zvuku, který se ozval mi naskočila husí kůže. Fuj.
"Ty vážně chceš aby ti upadla hm?" Nadzvedla jsem obočí a povzdechla si. "No co se vůbec starám." Mávla jsem rukou a vyhoupla se na nohy. "Měl by jsi začít šetřit na lékařskou pomoc od Hashira, protože takhle bude furt u tebe." Otočila jsem se na patě a vydala se pomalu pryč. Chtěla jsem mu nechat u jezera chvíli samoty.

pro **Raijin Dreyar** Wed Aug 15, 2018 10:10 am

„Veľké slová, na tak malú holku.. Shinrin..“ Odsekol som s úškrnom. Samozrejme, jej priezvisko som len šepol a určite som si ho chcel nechať pre seba. Aj keď, ak ma bude ďalej mlátiť, kto vie či mi nevykĺzne. Keď ale vstala a pomaly sa vydala preč, nereagoval som. Ďalej som ostal sedieť pri jazere a zazerať niekam do diaľky. Jej poznámku o tom aby som si začal šetriť som nejako ignoroval, v tú chvíľu som si neuvedomoval, že po zničení môjho klanu je celé jeho bohatstvo moje.
„A možno by si sa to mohla naučiť ty.. Heh.. Už tú techniku nepoužijem..“ Boli moje posledné slová k Tori než odišla úplne. ČI ich počula alebo nie, to v túto chvíľu nehralo rolu. Pred seba som natiahol ruku a opatrne sa pokúsil zaťať v päsť. Šlo to ťažko a sprevádzala to i ohromná bolesť. Pri predstave žeby tu nebol Hashiru som sa zdesil. Nie len že by som možno skončil s doživotnými následkami, ono možno by som i naozaj umrel. Rozhodol som sa ju nevyužiť, nie v takom silnom štádiu, kým sa to nenaučím kontrolovať. Jeden zlý pohyb a naozaj by som o ruku prišiel. A hlavne, nechcel som Tori zbytočne pridávať starosti. Natiahol som sa v tráve a zatvoril oči.

Ráno mi do nosa udrel ostrý a chladný vánok. Jemne som otvoril oči, bojac sa čo ma ráno uvíta. Žiadna bolesť neprišla. Síce som bol stále dolámaný a svaly som mal dosť stuhnuté, bolesť ktorá ma trápila predchádzajúci deň bola fuč. Samozrejme, pri ostrých pohyboch sa vrátila, no tento krát som si mohol dovoliť chodiť po vlastných bez toho, aby som mal na sebe bolestivý výraz. Spánok mi pomohol a sny tiež. Premýšľal som hlboko do noci, než ma vzal spánok. Ďalej to takto nešlo. Postavil som sa. Chvíľu som sa naťahoval, snažil sa nájsť svoje limity a že boli dosť posunuté. Ešte posledný krát som vrhol svoj pohľad k jazeru. Tiene tu neboli a ja som si odfrkol. Hlúpy príbeh, kto by mu veril. Bola mŕtva a nijaké jazero ju už nemohlo vrátiť. Rozhodla sa, síce zle, ale rozhodla. A moja naivná a hlúpa povaha ju nezachránila. Zatriasol som hlavou, otočil sa na päte a vyrazil smerom k sídlu.

Netrvalo dlho a narazil som na Hashira. Ten si mohol všimnúť že už nie som rovnaký, akého ma stretol pred pár týždňami v lese na mýtine. Kráčal som vzpriamený, hrdo a bez výrazu, aniž lev medzi ovcami. V túto chvíľu som už nepripomínal toho naivného, veselého a príliš dobrosrdečného Raijina, ktorý opúšťal Kotomi. Bol som chladnejší, dával som väčší mrd, no kráčal som bez pochybností, bez strachu.
„Poď za mnou. Už sme tu príliš dlho.“ Prehovoril som. Hlas bol jasný a pevný. Bez pochybností. A boli to moje jediná slová. Hneď nato som sa otočil smerom k mestu a vyrazil tam. Vďaka pomoci obyvateľov som našiel dom kde sa nachádzala i Tori. Narýchlo som niečo vysvetlil majiteľovi a vstúpil do jej izby. Tam som sa oprel o stenu a spoločne, asi aj s Hashirom, čakal kým sa prebudí. Naozaj som nemal v pláne kaziť jej sny.
„No konečne, už som si hovoril či sa vôbec prebudíš..“ Povedal som jednoducho, rovnakým tónom ako pri Hashirovi. Rýchlym zvolaním som nechal do izby vstúpiť istú ženu ktorá jej priniesla nové a čisté šatstvo. Ďalej opretý o stenu som čakal, kým sa pripraví, neuvedomujúc si že by som mohol i výjsť.

pro **Tori** Wed Aug 15, 2018 10:25 am

Od jezera jsem zamířila zpět do města, kde jsem si sehnala něco k jídlu. Narvala jsem si břicho k prasknutí a zavřela se do pokoje. S majitelem jsem neprohodila ani slovíčko. Místo toho abych šla spát jsem ale ležela na zádech a čučela do stropu. Bála jsem se, že když zavřu oči tak to vše zase uvidím. Díky bohu, že jsem předtím odpadla sama ať už jsem chtěla nebo ne. Asi dvě hodiny jsem tohle vydržela než jsem usnula proti své vůli. Stále jsem byla unavená.

Zdálo se mi přesně to, čeho jsem se bála. Vše co se stalo se mi promítlo od začátku. Vzbudila jsem se trhnutím a automaticky se posadila. Byla jsem hrozně bledá a když jsem si všimla Raijina a Hashira zbledla jsem ještě víc. "Co?" Hlesla jsem a zírala na ně jako na duchy. Zmateně jsem sledovala ženu, která mi donesla oblečení a přesunula pohled zpět na ty dva. Nevypadalo to, že by někdo chtěl opustit pokoj ve kterém jsem byla. Otráveně jsem mlaskla a postavila se. Otočila jsem se k nim zády a bez okolků se převlékla. "Úchylové." Zamrmlala jsem když jsem procházela okolo nich z pokoje. Bůh ví jak dlouho v tom pokoji byli než jsem se probudila!

pro **Hashiru Senju** Wed Aug 15, 2018 3:45 pm

Potuloval jsem se kolem, pomáhal ošetřovat raněné a odklízel sutiny. To byla nakonec práce na celý den. Večer jsem si sedl k domu, kdy byl předtím Raijin a spal opřený o zeď.
Další den jsem se probudil časně z rána. Hladový a špinavý. Poprosil jsem dobrého muže o vodu a kousek chleba. Zbytek jsem si vytvořil sám. Poté jsem jen čekal na Raijina. Brzo však také přišel. Na jeho prohlášení jsem nereagoval.
Jen jsem se pousmál, oklepal se od prachu a šel s ním.
Měl jsem ruce v kapsách a oči upřené na strop.
Nebylo slušné pozorovat spící ženu a ještě k tomu, když se převléká!
"No, co teď?" ozval jsem se, když jsme očividně byli všichni připraveni.
"Teď ti to tady všechno patří, Raijin Dreyar-sama.."

pro **Raijin Dreyar** Wed Aug 15, 2018 4:12 pm

Až neskoro som si uvedomil ako perverzne to vyzeralo. Moje lícia zaliala červeň a ja som na malý okamih pohľad upriamil cez okno, aby som Tori nevidel. I keď, viac ma prekvapilo že vôbec nemala problém sa tu naozaj prezliecť a nevyužila miestnosť vedľa. Radšej som nato nič nepovedal a mlčal, kým sa okolo nás neprešmykla a nevyšla vonku. Nasledoval som ju, spoločne s Hashirom.
„Idem splniť svoje sľuby a odmeniť tých, čo mi pomohli.“ Prehovoril som jednoducho k Hashirovi v momente, čo sme vyšli vonku. Námestie bolo zrazu plné ľudí, po dvojdňovom čakaní sa konečne na námestí objavil nový majiteľ tohto hradu. Ja sám som mal na sebe nový vzhľad. Môj hrudník lemovala fialová košeľa, čierne a voľné nohavice až po zem a cez chrbát prehodený môj starý, už teraz vypratý kabát. Na prste mi svietil prsteň, ktorý mi priniesol Hashiru a i moje vlasy sa zdali o niečo kratšie a lepšie upravené. V očiach mi konečne hralo sebavedomie.
„Áno, nanešťastie patrí..“ Povzdychol som si a pomaly ich viedol preč. Nešli sme však mimo mesta, viedol som ich úplne opačným smerom. Prechádzali sme okolo zrúcanín a množstva rozbitých domov a stien, ktoré sa snažili ostatný pomaly rekonštruovať. Všade sa robota zastavila v momente, keď sme tadiaľ prechádzali. Mnohé hlasy si šepkali, niektorí si ukazovali, či už na mňa, ale ba dokonca i na Tori. Tá mohla v dave zahliadnuť dievčinu s ktorou sa ešte nedávno pobila. Viedol som ich ďalej, kým sme neprišli k rozbitým schodom. Pomaly a opatrne som po nich kráčal a viedol ich ďalej a ďalej. Až teraz si mohla Tori uvedomiť kam v tomto tichu kráčame. Objavili sme sa na námestí, kde ešte pred dvoma dňami bojovala Tori o svoj holý život proti Hideovi. O čo horšie keď sme sa objavili pred vchodom do tunelu, tunelu v ktorom ona sama zažila niečo otrasné. Zastavil som sa. Pred rozbitým vchodom stál Akio, ktorý len kývnutím hlavy naznačil že je všetko v poriadku a môžeme ísť. Svoj úsmev ale venoval Tori.
„Môžeš?“ Spýtal som sa smerom k nej. Došlo mi čo myslela pod tým preklínaním keď zažila niečo otrasné. Plyn však už v chodbách nebol. V ten moment som sa pousmial no nechal na tvári tvrdý výraz, snažil sa ju ubezpečiť že sa nič zlé nestane.

pro **Tori** Thu Aug 16, 2018 9:55 am

Vyšla jsem spolu s nimi ven, kde už byla hromada lidí. S hranou hrdostí jsem nadzvedla bradičku a následovala Raijina. Nikomu jsem svůj pohled nevěnovala a trosky jsem okázale ignorovala. Koutkem oka jsem si přece jen všimla dívky, kterou jsem "znala" ale ani její přítomnost jsem si moc nepřipouštěla. Po nějaké době jsem si uvědomila kam to vlastně jdeme. Na tomto místě zemřel Hideo a mohla jsem to klidně být já. Potichu jsem si povzdechla a pokračovala v chůzi dokud jsme nestáli před vchodem do tunelu. Zatnula jsem zuby a pokrčila rameny. "No jistě. Proč by ne." Prohodila jsem a vešla do tunelu.
Snažila jsem se nedávat nic znát a snad se mi to i dařilo. V hlavě jsem si opakovala, že se lidem stávají i horší věci.

pro **Hashiru Senju** Thu Aug 16, 2018 5:23 pm

Vyšli jsme ven a mířili jsme k nějaké budově. Mlčky jsem je sledoval a následoval. Zajímalo mě, co všechno se tady stalo.
Kdyby to jeden z nich nepřežil, nikdy bych si to nepřestal vyčítat.
Stejně tak i teď..Proč jsem to sakra nestihl dříve?

pro **Raijin Dreyar** Fri Aug 17, 2018 5:10 pm

Aj keď sa Tori snažila, predsa len som si niečo všimol. No pýtať sa alebo niečo zisťovať som nemienil. Ak by to chcela, vedela že mi môže povedať hocičo, nepovedal by som nato ani jediného slova. Takto som ju ale nechcel zbytočne nasierať, včera som už od nej schytal a ďalšiu facku som si neprial. No i tak som sa snažil pôsobiť čo najnebojácnejšie, len aby som ju upokojil. Všimol som si i Hashirovej sklesnutej nálady no neriešil som to rovnako, netušil som prečo a ako sa cíti. Vyzeralo to že som nakoniec jediný kto to tu zvláda. Cesta bola vyprataná, bola oveľa lepšie osvetlená a čo chvíľa sme narazili i na nejakých ľudí. Zväčša robotníkov. Tí sa snažili túto cestu čo najlepšie zveľadiť.
„Tak a sme tu..“ Prehovoril som po chvíľke ticha. Na konci tunelu nás zavialo svetlo a následne sme sa ocitli v obrovskej miestnosti. Od prahu viedol červený koberec smerom dopredu, smerom k masívnym dverám. Tie boli zo zliatiny ktorá nešla rozbiť žiadnou technikou a ani my samotní sme ju nemohli použiť. Bariéra okolo nás zakazovala využívanie čakry. Na nič som nečakal a vyrazil smerom k trezoru, pričom som kývnutím hlavy naznačil dvom strážcom aby nás tu nechali osamote. Tí napodobnili moje kývnutie hlavy a pomaly sa pobrali preč. Ostali sme stáť pred dverami bez kľučky, bez zámku a evidentne bez šance sa do vnútra dostať.
„Moja rodina bola vždy až príliš poetická, „Len čistá krv hlavy klanu môže otvoriť tento zámok.“.. A to doslova. “ Citoval som svojho otca a tak isto aj strýka. Z útrob plášťa som vytiahol nožík a jemne ním prešiel po dlani z ktorej sa vyvalila krv. Nedal najavo žiadnu bolesť a ruku som priložil k dverám. Tie začali po chvíľke ticha pomaly miznúť, akoby sa stali priehľadné. Zalialo nás ďalšie svetlo.
„Vitajte v trezore klanu Dreyar..“ Prehovoril som a vstúpil s nimi dovnútra. Zrak mi padol na všetko čo sa vo vnútri nachádzalo, trezor bol veľký asi ako obrovský dom s rôznymi miestnosťami po kraji. Neboli tam len uskladnené peniaze, rôzne zlaté tehličky, materiály, zliatiny, zbrane rôznych druhov, obrazy a cennosti, drahokamy, maľby, či už slávne alebo len obyčajné maľby našej histórie, rôzne zvitky, či už písomnosti, bájky, informácie alebo techniky. Teoreticky kto niečo hľadal, niečo si tu dokázal nájsť. S úsmevom som sa otočil na Tori.
„To bude asi problém toto preniesť až do Shimo no kuni ku Kotomi, čo?“ Zasmial som sa a rozhliadol sa. To čo som hľadal tu stále nebolo.
„Môžete si zobrať čokoľvek odtiaľ chcete v akomkoľvek množstve. Hocičo čo sa vám bude hodiť či páčiť. Ako poďakovanie..“ Povedal som smerom k nim dvom a sám sa vybral takmer do stredu trezoru. Na zvláštnom stolčeku bol veľký zvitok v zlatom obale. Keď som k nemu položil ruku, pocítil som ostrý, Raitonový náboj. Na tvári sa mi usadil ustaraný výraz a ja som sa len rozhliadol. Očividne som nebol pokojný a niečo ma trápilo.
„To nesedí..“ Šepol som si takmer len pre seba a znova prešiel pohľadom po miestnosti a k ďalším koridorom. Prečo tu nie je?

pro **Hashiru Senju** Sun Aug 19, 2018 12:08 pm

Nastala situace, kdy jsem měl otevřene ústa překvapením celou dobu, od chvíle co jsme přišli dovnit až do chvíle co jsme vešli do trezoru. My klan Senju jsme v tomhle dost staromodni. Nic takového nemáme. Nemáme ani vlastní hrad!
Sledoval jsem jak Raijin provádí ty své rituály a otevřel trezor.
"Páni.." Rázem se mi z hlavy vytratil pocit studu a vystřídal jej úžas.
"Jsi velmi Štědrý muž, vudce klanu Dreyar.." Uklonil jsem se a začal se rozhlizet kolem. Měli tady opravdové poklady! Mou největší pozornost zaujaly předměty, o kterých jsem jen četl a které jsou známé jako poklady Senina šesti cest. Rukou jsem přejel přes meč, který je schopen proklít a tykev ,která je schopna zapecetit člověka. Cítil jsem, jak to vysava mou čakru a překvapeně jsem ucukl rukou.
Nakonec jsem.si jen klekl, naplnil své mesce penízky.
"Zákazy shinobi me nutí k tomu, abych si toho víc nevzal. Děkuji a..." Najednou jsem zůstal stát s otevřenou pusou. Uviděl jsem totiž katanu ukovanou z černého kovu. Přešel jsem k ní a vzal ji do ruky.
"Je tak lehoucka a ostrá.." Zkusil jsem s ní machnout. Byla to nejlepší katana, kterou jsem kdy v ruce měl. Soustředil jsem čakru a katana zasvitila čakru."Úžasné!" Řekl jsem a katanu si uschoval do pochvy na zádech.
"Arigatou gozaimashita!" Řekl jsem ještě jednou s uklonil se.

pro **Tori** Mon Aug 20, 2018 5:38 pm

Jindy by mě ten pohled asi dostal ale teď mě nechával v rámci možností klidnou. "Tak ať si pro to příjde sama." Odsekla jsem a popošla od nich. Sledovala jsem jak si Hashiru nahrabává a zamračila se. "Aby jsi to unesl." Poznamenala jsem a rozhlédla se po trezoru. Dřepla jsem si a otráveně projela rukou hromadou peněz. Tohle všechno připadne Kotomi hm? Povzdechla jsem si. Tím jak jsem odhrnula pár mincí stranou jsem odhalila menší krabičku. Nakoukla jsem dovnitř a pousmála se. Zvedla jsem se a strčila si jí do kapsy, to mi stačilo. Jenom taková vzpomínka. Jen ze zvědavosti jsem pokračovala dál a přemýšlela, jestli nemám vzít Raijina na slovo a vzít si cokoliv chci a kolik toho chci. V tom případě bych si to vzala všechno aby to nedostal někdo jiný! Znova jsem si povzdechla a zastavila se před divným nástrojem, u kterého leželo ještě divnější brnení. To tenhle klan vybral všechny popelnice co jsou ne? Vzala jsem do ruky modrý meč, který měl tři čepele, a potěžkala si ho. Možná bych se s něčím takovým měla naučit...ať nejsem zase úplně neschopná bez chakry. Rozhlédla jsem se jestli na mě nekoukají a zkusila si s ním máchnout. Hmm možná bych měla začít s normálním. Ušklíbla jsem se a zkusila do něj pustit chakru jestli jí vede. V ten moment se z jedné čepele stalo cosi průhledného. Potlačila jsem výkřik a meč upustila, opět byl normální. Špičkou boty jsem do něj šťouchla a když se stále nic nedělo znova jsem ho uchopila. Ok tak ty jdeš se mnou..ale nic nedělej prosím. Svůj pohled jsem upřela ještě na to hadro-brnění. Jaká náhoda, že to bylo zrovna pro ženu hm?
Jestli se z toho taky stane nějaká průhledná obluda až si to obleču tak končím. Položila jsem meč na hromadu zlata a otočila se na Hashira. Přimhouřila jsem zamyšleně oči a pak vytáhla z kapsičky papírek, kousla jsem se do prstu a napsala na něj svoje jméno. Papírek jsem položila na meč aby mi ho Hashiru neukradl. Vzala jsem si podivné brnení a zašla se schovat za velkou hromadu pokladů. Nasoukala jsem se do něj a nic hrozného se nestalo. Hmm No sice jsem nechtěla aby se z toho stalo cosi průhledného ale to, že to nedělalo nic mě trochu zklamalo. Každopádně jsem si ho nechala na sobě, protože bylo neuvěřitelně těžké se do něj nasoukat a představa, že se z něj budu zase soukat se mi nelíbila. Oblečení, které jsem měla na sobě jsem si nesla sebou. Takové hezké hadříky tu nenechám! Vrátila jsem se k hromádce kde jsem si vyzvedla svůj nový meč a zamířila za Raijinem. "Koukej, tři hroty..můžu opékat tři buřty najednou!" Zazubila jsem se.

pro **Raijin Dreyar** Mon Aug 20, 2018 7:52 pm

Nezdalo sa, že som mal v pláne reagovať na novovzniknutú situáciu. Bolo mi pomerne jedno čo si kto odtiaľ zoberie a už tobôž nie ma netankovalo v akej je to hodnote. V túto chvíľu som si s tým mohol robiť čo len chcem, aspoň tak sa mi na okamih zdalo. Nikdy som nebol na veľa, i keď v túto chvíľu som bol oblečený ako nejaký zazobaný oligarcha.
„Nehovor mi tak, volám sa Raijin..“ Odvetil som a len s úsmevom prikývol keď sa poďakoval za katanu. Bol to fakt, môj klan už neexistoval, hlavná vetva bola v ťahu a ten zvyšok sa už dávno rozutekal pred mojou zlobou. Než som dorazil k jazeru, urobil som dosť veľké poriadky, práve preto sa zdalo že všetci muži stojaci po námestí a pred trezorom boli naozaj verní. V túto chvíľu tu boli naozaj excelentní Shinobi z Kaminari no kuni, schopní postaviť sa hocijakému nepriateľovi.
„Zákazy Shinobi sú len drísty. Neriaď sa takými hlúposťami. Maximálne ťa privedú do hrobu.“ Podotkol som. Už teraz sa zdalo že som prešiel istou zmenou. Stále som bol ten istý dobrák, len som to nedával najavo a predovšetkým, zdalo sa že ma isté veci menej zaujímajú. V túto chvíľu som sa ale všetkému prestal venovať. Odignoroval som i cinkanie Toriinho nového meča o zem a zo zamyslenia ma prebrala až keď sa dostavila ku mne. Keď som sa pozrel ako narába s touto zbraňou ako s kusom grilovacieho náradia, musel som sa pousmiať. Bol to však letmý úsmev. O to viac ma prekvapilo brnenie na nej. Než sa stihla nazdať, pristúpil som k nej. Na chvíľu to vyzeralo že jej ho chcem dať dole, no opak bol pravdou. Jemne som položil ruku na jej plecia a pomaly a nežne som jej brnenie napravil.
„Skvelá zliatina. Ľahká ako pierko, no tvrdá ako skala..“ Prehovoril som a na dôkaz som cinkol do jej hrudníku. Úplne som odignoroval fakt čo sa na hrudníku nachádza. No na prekvapenie, naozaj nič nepocítila. Keby ho nemala, pri mojej sile by isto niečo cítila. Takto sa bolesť neprejavila.
„Sekne ti.. Kiež by bolo viac takých slečien v armáde..“ Uškrnul som sa. V tom som sa otočil a svoj pohľad zamieril do jedného z priechodov. Zrazu som pocítil zvuk, tak ako aj ostatný. Bolo až nadmieru jasné že sa niekto, alebo niečo približovalo a bolo to vskutku obrovské. Než sa ale vôbec niekto z nás stihol nadať, stál pred nami obrovský lev, bielej farby s modrými výrastkami okolo krku. Sám vyzeral až astrálne, no jeho fyzická prítomnosť bola nadmieru jasná. Pomaly a hrdo kráčal, veľkosti ako ja samotný, pomaly ku nám.
„Štedrý až príliš, nemyslíš Rai-chan? Nehovor že si nakoniec Mikasu presvedčil. Možno by si mal počúvať tú holčinu s ostrým jazykom, zdá sa že má oveľa viac rozumu ako ty vôbec niekedy mať budeš.“ Prehovoril ľudským hlasom. Bol to jeden zo starých a na svete neexistoval summon, ktorý by ho nepoznal. Zastavil sa tesne predo mnou a zahľadel sa mi do očí. Ja som ale ostal stáť, bez pohybu, bez slov, neprejavoval som žiaden zo známych citov smerom k nemu, aj keď sa zdalo že ma až pridobre poznal. Už len na základe tej potupnej prezývky, ktorou ma oslovil.
„Mikasa je mŕtva..“ Vysvetlil som mu a následne som mu vyrozprával čo sa tu vlastne stalo. Nezdalo sa že by ma to trápilo, no i Tori si musela všimnúť ako mi je táto téma nepríjemná. Blair, ako sa on i volal, sa následne predstavil, len čo si vypočul celý tento príbeh. Následne sa mi len zahľadel do očí.
„A ty si myslíš že teraz ti to tu všetko patrí a môžeš si s tým robiť čo chceš? Naozaj si stále tak natvrdlý?“ Zahľadel sa prísne a ja som mu svoj pohľad opätoval. Nastalo až príliš napäté ticho. Zdalo sa že sa snáď každú chvíľu pobijeme a naozaj som i začal hromadiť čakru, než mi cuklo kútkami.
„Drž hubu..“ Prehovoril som následne čoho sme sa obaja rozosmiali a ja som pristúpil k Blairovi a sklonil pred ním hlavu. Než som však všetko stihol vysvetliť, zrazu do miestnosti vstúpil muž, ktorý ešte pred nedávnom strážil vchod do trezoru. Podal mi zvitok a sám vybehol von. Ja som si ho otvoril a prečítal. Na tvári sa mi objavili zvláštne vrásky.
„Máme problém,“ prehovoril som k Tori šeptom a otočil sa k Hashirovi, „ako rýchlo sa vieš dostať až ku Kotomi? Myslím, naozaj rýchlo.. Verím že si z nás v túto chvíľu jediný, kto jej to môže predať. Až si to prečíta nech urobí prípravy a ja dorazím aj s ďalšími vecami. Ale pamätaj, musíš byť rýchly..“ Prehovoril som a zvitok opätovne zapečatil s tým že som mu ho podal a znova sa otočil k Tori. Na tvári som mal jemne ustarostený výraz.

pro **Hashiru Senju** Mon Aug 20, 2018 8:24 pm

Na poznámku Tori jsem nereagoval. Měl jsem svůj meč, který dokáže vést čakru. Nic víc jsem nepotřeboval. Usklibl jsem se při jejím sledování a poté se narovnal a čekal na Raijina.
Najednou se objevil summon a opět překvapene jsem zíral.
Po chvilce se stalo něco neočekávaneho
"problém?" Opacil jsem znepokojujene.
"Pokud nebudu vyrábět prsten na celém světě tak dost rychle " řekl jsem s usklebkem a najednou se kolem mého tela rozzarila čakra a obklopily me jemné poryvy větru.
"Tohle jsem vymyslel díky tobě.." Usmál jsem se a převzal svitek.
"Uvidíme se u Kotomi..." Řekl jsem a zmizel dřív než by řekl Henge.

pro **Tori** Mon Aug 20, 2018 8:40 pm

Dál jsem si potěžkávala meč v ruce, bylo to vážně zvláštní a určitě mi bude trvat dlouho než si na to zvyknu..jestli vůbec. Jakmile ale Raijin přistoupil, přestala jsem s ním máchat a zaraženě ho sledovala. Naštěstí mé myšlenkové pochody rozehnal tím, jak do brnění cvrnkl. Opravdu jsem nic necítila. Sama jsem po něm volnou rukou přejela a usmála se. Ahá
Když ale Raijin řekl, že mi to sekne přimhouřila jsem oči abych zakryla rozpaky. "Ts já ti budu muset stačit." Zamrmlala jsem a promnula si zátylek zatímco k nám mířil lev. Jakto že nepošel? Nedůvěřivě jsem si ho prohlížela ale nedůvěra zmizela hned jak promluvil..Konečně někdo normální!
Zamtímco Raijin vysvětloval co se stalo, jsem přešlápla na místě. Nerada jsem to slyšela a pro Raijina to muselo být ještě horší. Musel to znova vyslovit nahlas. Pak ale vzduch zhoustl, zmateně jsem zamrkala a chystala se radši ustoupit pryč. Hned na to se oba rozermáli, hlasitě jsem si povzdechla. Takže tenhle taky nebyl normální. "No nic." Prohodila jsem nahlas a začala botou šťouchat do mincí na zemi.
"Hmh..co?" Začala jsem zase vnímat až když na mě Raijin promluvil.

pro **Raijin Dreyar** Mon Aug 20, 2018 9:41 pm

Zatiaľ čo ja som na Toriinu poznámku o tom, že si s ňou musím vystačiť, takmer vôbec zamyslene nezareagoval, Blair sa na ňu zahľadel zvedavým pohľadom. Chvíľku si ju premeriaval, než naklonil hlavu ku mne a prehovoril.
„Dobrý výber..“ Prehovoril, následne čoho som len jemne prikývol hlavou. Boh vie kto to ako myslel, no ja som premýšľal nad tým čo sa stalo. Len čo sa Hashiru zdvihol a jeho telo obalili vetry, prekvapene som zažmurkal. Ešte nikdy som takúto techniku nevidel, ale podľa všetkého to bol pokus o prevedenie môjho brnenia do inej podoby s iným elementom. Zaujímavo som naklonil hlavu a pochvalne prikývol, zatiaľ čo Blair hodil zvláštny pohľad na Tori a len ňou zakrútil.
„Čím ťa vydiera že tu si s ním?“ Spýtal sa jednoducho načo som otočil hlavou a takmer som sa neudržal. Na tvári sa mi objavil zlostný výraz. Nie len že mi doteraz podkopávala moju neexistujúcu autoritu Tori, ono sa k nej pridá i tento prerastený lev?!
„Ak je to čo sa píše vo zvitku pravda, Kotomi a tak isto aj Reina si zažijú dosť problémov v Shimo no kuni. Očividne niekto využil nestabilnú situáciu vo svoj prospech. Tam bude onedlho ešte väčšie dusno než tu.. “ Povzdychol som si. Len teraz som dobojoval a stále som nebol príliš fit, čo šlo poznať i z mojej pomalej chôdze. Následne toho som sa otočil smerom k pokladom kde som zo stola zobral veľký vak, dosť veľký aby som do neho skryl i celú Tori.
„Čo si vlastne myslel tým, že tam onedlho prídete? Teraz máš na starosti toto mesto, Rai-chan. To chceš znova utiecť ako pred rokmi?“ Spýtal sa a premeral si ma pohľadom, medzi tým ako som ja hádzal veci do vaku. Okrem iného, že som tam umiestnil dve zvláštne tvarované meče, hodil som tam i podivné zlaté závažia a ďalšie veci, ktoré by sa nám mohli hodiť. Zdalo sa však že o peniaze nejavím seba menší záujem. Zatiahol som šnúru na vaku aby som ho zaistil a prehodil si ho cez rameno.
„Sľúbil som to..“ Bolo jediné čo zo mňa vyšlo. Teraz som ani ja sám nevedel či sa chcem vrátiť, no sľub som predsa len chcel dodržať. Sľub že Tori ukážem svet a nenechám ju nudiť sa, bol tiež jeden z faktorov prečo som sa pozdvihol proti Mikase. Keby som to začal porušovať, čo za muža by som bol? Blair však otočil hlavu k Tori. So zvláštnym rešpektom a i prosbou v očiach na ňu prehovoril.
„Myslí to naozaj vážne?“ Nezdalo sa však že by chcel nejako odporovať, akoby sa skôr zdalo že sa ku mne pripojí.

pro **Tori** Tue Aug 21, 2018 8:17 am

"To nechtěj ani vědět." Zasmála jsem se a zakroutila hlavou. Opřela jsem meč o další hromádku zlata a vytáhla z kapsy krabičku. Koukla jsem se na nasupeného Raijina a natáhla k němu ruku s krabičkou. "Můžeš?" Nečekala jsem na odpověď, otočila jsem se k němu zády a nadzvedla si vlasy aby mi mohl zapnout až moc jednoduchý šperk s jednoduchým zapínáním okolo krku.
"Chmm to mají blbé." Prohodila jsem a lehce pokrčila rameny. Jejich problémy mi byly putna.
Sledoval jsem jak Raijin plní vak a začala se opět mračit. "Slíbil jsi, že jí pomůžeš finančně. Nemusíš se do jejich konfliktu vracet osobně." Sebrala jsem opět meč a koukla se na lva. "Bohužel asi jo." Pokrčila jsem rameny. "Ale mně taky něco slíbil a ten slib ohrožuje to co slíbil princezně." Zamumlala jsem a obešla Raijina k východu z trezoru. Cestou jsem omylem čutla to svitku, který se kutálel dál k východu. Sehnula jsem se pro něj a zvědavě nakoukla dovnitř. Nadzvedla jsem překvapeně obočí a koukla se na Raijina. Chvíli jsem ho pozorovala a pak si se zamyšleným úsměvem zastrčila svitek za pas.

pro **Raijin Dreyar** Tue Aug 21, 2018 9:58 am

Zatiaľ čo Blair sa na jej poznámku len zasmial, ja som sa pomaly vybral k východu z trezoru. Než som však stihol vyliezť von, zastavila ma Tori. V tú chvíľu mi vrazila do rúk „obyčajný šperk“ no ani ona nemohla tušiť že až tak „obyčajný“ nie je. Na chvíľu som sa zarazil a pomaly som si ho prehadzoval medzi mojimi „tučnými prstíkmi“ a na jemné povzdychnutie som jej ho zavesil okolo krku. Na ňom pocítila môj jemný dych, zatiaľ čo som sa s prstami hral na jej zátylku. Môj jemný dych však po chvíli nabral drsnejší prúd, keď som sa žiaľbohu snažil prísť na spôsob zapínania. Na čele mi viditeľne navrela žila. Naozaj chvíľu trvalo než sa mi ho podarilo zapnúť, nasupene som sa od nej odtiahol aby som zo zeme zdvihol pohodený vak.
„Hovorí sa ďakujem.. A hlavne. Videla si tú jej bandu? To by boli vyhodené peniaze keby sa tam neukážem..“ Podotkol som, snažiac sa uhrať na to, že sa situácia so šperkom vôbec nestala. Nemohol som predsa zato že na tie šperky dávali podľa všetkého hlavolamy! Človek aby si nato musel urobiť vysokú školu! Na poznámku o sľube pre Tori som nereagoval, nemusela vedieť že práve ten je pre mňa prioritný.
„Aha, takže malé šance. Nečudo že sa tam chceš pridať, Rai-chan. Vždy si chcel byť na strane slabších lebo medzi silnejšími nevynikáš?“ S úškrnom poznamenal Blair a i keď to bol len obyčajný vtip, žila sa mi z čela presunula až na krk. Takmer sa to tu strhlo na obrovskú hádku, prípadne bitku, tu som si však niečoho všimol. Než sa stihla Tori nazdať, ocitol som sa znova za jej chrbtom a hlavu priložil k jej.
„Čo si to našla? Môžem si to pozrieť?“ Môj pohľad som upriamil na zvitok ktorý zatvorila a chcela si ho strčiť za pás. Nebolo nutné podotýkať ako ľahké by bolo jej ho vziať LOL.

pro **Tori** Tue Aug 21, 2018 10:06 am

Měla jsem co dělat abych se nezačala smát když se pral se zapínáním. Nakonec se mu to podařilo..a to jsem chtěla říct ať to nechá být, že si na toho najdu někoho jiného. Spokojeně jsem si přejela po šperku a zazubila se. "No děkuji." vysekla jsem poklonu a než jsem se nadála stál za mnou. Cukla jsem sebou a udělala krok od něj. "To není tvoje věc, řekl jsi, že si můžeme vzít cokoliv." Rychle jsem svitek stiskla a zastrčila si ho pro změnu na hruď za brnění. "Takže je můj a nic ti neukážu." Odsekla jsem až moc agresivně a vyšla z trezoru.
"Radši poslouchej tady tvého moudřejšího kolegu. Neměl by jsi se k nim vracet." Pohodila jsem vlasy a pochodovala pryč co nejdál od něj. Představa, že se Raijin dozví co je ve svitku se mi hodně...hodně nelíbila a hodlala jsme udělat cokoliv aby byl i nadále v nevědomosti.

pro **Raijin Dreyar** Tue Aug 21, 2018 10:31 am

„Ja ale nežiadam aby si mi to vrátila, len ma zaujíma čo to je. “ Normálne by ma to vôbec nezaujímalo, mala pravdu, povedal som aby si odtiaľ vzali čokoľvek a svoje slovo som naozaj mienil dodržať. Na tvári sa mi roztiahol zvedavý výraz. Keby to naozaj chcela utajiť, nesmela by sa takto chovať, pretože takto ma len maximálne rozpaľovala a o to viac som chcel zistiť čo to našla. Vedel som že je tu veľa vecí, no v túto chvíľu bol tento konkrétny zvitok pre mňa všetkým o čom som chcel vedieť.
„To vážne?“ Zatváril som sa neveriacky, keď si strčila zvitok medzi prsia. A týmto ma chcela zastaviť? Po tých časoch si nezvykla že toto nie je práve cesta akou ma poraziť? Zarazil som sa však v momente ako na mňa doslova vyštekla a ostal stáť ako pribitý na mieste, pozorujúc len jej vzďaľujúci sa chrbát. V tú chvíľu sa ku mne naklonil Blair.
„Tej sa naozaj drž..“ Poznamenal a lenivým krokom sa vydal spoločne s Tori von, zanechávajúc ma prekvapeného a zarazeného pri uzatvárajúcom sa trezore. Nevedno prečo, no naozaj som ich nechal odísť tunelom až preč, či som sa urazil, či som premýšľal alebo len nerozumel, to som nechal na ich uvážení. Blair sa medzi tým dostal až k Tori.
„Dosť mu imponuješ.. Myslím že dá viac na tvoje rady, ako moje. A že ich bude ten natvrdlý hlupák potrebovať. Až mi je ťa ľúto.. Aj tvojich nervov a psychiky.“ Jasne sa uškrnul Blair zatiaľ čo vyšli z tunelov a konečne sa ocitli na dennom svetle. Po mne však nebolo ani stopy. Trvalo niekoľko dlhých minút kým som sa z podzemia vyhrabal aj ja. Na všetkých počudovanie som na tvári mal hraný, urazený výraz a bez slova som okolo nich prešiel, len som si odfrkol.
„Si robíš..“ Vyšlo z Blaira keď som okolo nich prešiel a zamieril si to opodiaľ od nich kde som sa len zastavil a zapozeral sa na mesto s vakom prehodeným cez plece. Dokonca som sa odhodlal k urazenému založeniu si rúk na prsiach a pekne nafúknuté tváričky!

pro **Tori** Tue Aug 21, 2018 10:41 am

"Kdyby na mě dal tak nedá Kotomi jen tak vše co chce a nejde bojovat do bitvy, která není jeho." Prohodila jsem s povzdechem a koutkem oka si lva znova prohlédla. "Jdeš s námi?" Nadzvedla jsem zvědavě obočí. "Proč jsi byl celou dobu dole?" Vyšla jsem z tunelů a zamžourala proti sluníčku.
Nakrčila jsem nespokojeně nos a otočila se k světlu zády. Raijin za námi očividně nešel.
Začala jsem nohou podupávat a netrpělivě sledovala tunel. Když z něj konečně vyšel a prošel okolo nás uchechtla jsem se. "No to snad ne." Zakroutila jsem hlavou ale na tváři mi hrál úsměv.
Došourala jsem se vedle něj a zvedla k němu hlavu abych mu viděla do obličeje. "Vážně?" Šťouchla jsem do něj loktem a zahleděla se na město. "Prostě je to jedna užitečná technika. Jestli jí jednou použiju tak to poznáš." Zazubila jsem se a pak zvážněla. "Takže..se vracíme?"

pro Sponsored content

Sídlo klanu Dreyar

Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar

Re: Sídlo klanu Dreyar