Sídlo rodiny Date

Než stihli strážní cokoliv udělat, vykonala za ně práci Kotomi, a tak dále zůstávali v pohotovosti. Pokus Goemona nebyl špatný, avšak pravděpodobně nevyšel tak, jak původně očekával, vzhledem k tomu, že oba nižší shinobi se věnovali všemu ostatnímu jen ne muži v s maskou, jehož si vzal na starost nejvyšší nadřízený. Stojící naproti Goemonovi se tak začal ve chvíli kontaktu s jeho rudým okem sesouvat k zemi. Oba jeho kolegové to zaregistrovali a svižně k němu přiskočili, než stihl dopadnout na zem. Každý si hodil jednu ruku přes rameno a společně skočili o pár metrů za záda Kotomi a Reiza. Kupodivu však zatím nevyhodnotili, že se jedná o genjutsu a pouhý přesun nestačil k tomu, aby se jejich nadřízený probral. Zřetelně je tato událost namíchla, teď bylo na zbytku, aby je uklidnil. Z nějakého důvodu však ani jeden z nich nevydal za celou dobu hlásku, vyměnili si však rychlá gesta rukama. Přes Kotomi na ně z pohledu dvou osob v plášti příliš vidět nebylo.

S přivřenýma očima jsem jen sledoval ohňostroj na obloze, nebýt v jeho středu Kataro, tak si i najdu čas na obdiv. Ledová kopule po nárazu panterů pukla a drobné částečky ledu se roztrhaly do všech stran, z prostředka výbuchu se začal řídit nekontrolovaně Kataro, když v tom se jako sněžný anděl zjevila obrovitá liška. Nebyl jsem si jistý, komu ji přisoudit, buď byla jeho nebo Kotomi, ale kvůli bezvládně vypadajícímu tělu, to musela být ta druhá možnost. Zachytila ho ve vzduchu a mně se upřímně ulevilo, ale nezbavilo mě to trpkého pocitu, že jsem se nepokusil zasáhnout dříve. Chtěl jsem se vydat za Katarem a podívat se na jeho stav, ale nemohl jsem zároveň v tuhle chvíli opustit Kotomi. "Tsche..." znechucen z Goemona i samotné patové situace jsem sykl. Hleděl jsem Goemonovi do očí a hledal slova, k mému štěstí jsem neměl být cílem jeho pokusu o genjutsu. Pak mi zpětně opět došlo, jak mocné jeho oči jsou. Jejich schopnosti mi však zcela známé nebyly. Mohl snad odrovnat toho muže pouhým pohledem? Stály přede mnou dvě osoby, totožnost jedné mi byla známá, ale kdo byla ta drobná postava po jeho boku. Když k ní tak neformálně promluvil, řekl jsem si, že nadřízená osoba to nebude, asi to byl jen jeho poskok, a on to dělá ze své vlastní vůle. Ale proč? "K čemu ti jsou peníze... Goemone?" optal jsem se zprvu spíše řečnicky neutrálním hlasem a prozradil tím, že si jsem vědom jeho identity a nakonec ještě doplnil otázku, "nebo se snad stále cítíš ublížený a tohle je tvůj způsob, jak se s tím chceš vyrovnat?" Čekajíc na odpověď jsem pak spíše věnoval pozornost druhé osobě a jejímu chování.

Yuki Katara stihla zachytit. Kataro ale padl do bezvědomí,alespoň jsem doufala, že pouze do bezvědomí. Nechápala jsem,co se to tu děje a jak nás našli. Prohlédla jsem si obě osoby v pláštích. Stráží za námi jsem si prozatím nevšímala.Zaujal mě sharingan v očích muže před námi. Znala jsem jediného Uchihu a Reizo mi v zápětí potvrdil,že je to on.
,,Proč jdete po Katarovi, Goemone? Nemá s tim,co se v hradě nic společného." Zamračila jsem se. Otřela jsem si ze rtu zbylou krev a ztěžka se nadechla. Yuki mezitim pomalu došla i s Katarem az k nám. Polozila ho opatrně na zem. Sehla jsem se k němu a zkontrolovala mu puls. Oddechla jsem si,když jsem ho ucítila. Žil.

Netušila jsem proč tohle dělá ale asi k tomu měl důvod. I přes moje pokušení mu naplácat jsem se jen pod kapucí usmála. "Hodně." Odpověděla jsem mu a poté už jen mlčky poslouchala. Goemon byl prozrazen, jenže princezna ani ten její bůh ví co nevypadali, že jsou v dobré kondici. Takže žádná hrozba.
Reina by za Katara dala opravdu hodně, protože by to znamenalo, že si pro něj princezna přijde. Jenže já se zpět moc vracet nechtěla a Goemon si ten svůj úžasný plán..ať už byl jakýkoliv pěkně podělal, v momentě kdy mě poslal na Katara. Opravdu jsem pochybovala, že chtěl princezně uškodit. Každopádně jsem se usmála ještě víc a kývla právě směrem kde byla princezna. "Za ní by ale bylo víc." Pohnula jsem prsty na ruce jen tak, pro zábavu.

Měl moji pozornost, i když zhruba v půlce jeho monologu jsem začal dost silně pochybovat o tom, že mě moje pravidelná meditace bude stačit k tomu, aby udržela mou mysl chladnou. Po jeho arogantních slovech jsem nevěřícně vykulil oči, prohlédl si stále znavenou Kotomi a pak sebe, v bandážích a županu. No, nakonec meditace vážně nezabrala, věnoval jsem mu chaotický výsměch. Zatímco my jsme prožili to, co on si nedokáže ani v nejmenším představit, skoro jsme položili život pro naši věc i princeznu, on si hrál někde na uraženou holku. "Takže ty si sem po takové době nakráčíš, pošleš k zemi jednoho z nás a pak nám dáš ještě ultimátum ve formě jakéhosi testu?!" odpověděl jsem mu stále posměšně a vrhajíc ruce do vzduchu ještě dodal, "ty tvoje mocné oči snad nevidí, proti komu se tady povyšuješ? Já jsem v županu, jestli chceš opravdu měřit síly jako muž, tak si to rozmyslíš!" No, nerozmyslel si to a v ten okamžik pro mě skončil jako možný přítel i jako úctyhodný člověk, nehledě na jeho sílu pramenící převážně z toho, jak dobře se narodil. Byl jsem si vědom toho, co se děje za mými zády, proto jsem před Goemonovým náběhem odskočil pryč skrze vrány na hřbet lišky s modrou chakrou okolo rukou a pustil se do genocidy. Pak jsem si připravil pečetě...


V průběhu tohoto představení se podařilo dvěma strážcům svého velitele probudit z genjutsu. Rozhodil jim pokyny a zmizel v lesích. Oni za dobu našeho rozhovoru složili pečetě a společnými silami vytvořili bahenního draka, který okamžitě vystartoval v celé své obrovité kráse na místo, kde jsme doposud všichni stáli s cílem napáchat drtivé škody.

Myslela jsem,že špatně slyším,kdyz jsem ho poslouchala. Pustil vrány na Yuki. Já se pomalu vratila zpět k Reizovi.
,,Jasně jsi mi dal najevo,že jsem hloupá,neschopná a nechceš se mnou nic mít..." Sledovala jsem,jak si sundal masku. ,,společného." Dopověděla jsem ve chvili,kdy vytvořil klony. ,,A teď sem příjdeš,téměř mi zabiješ příbuzného s tím, že bys ho prodal člověku, který se snaží zabit mě." Sáhla jsem si k boku,ale katanu jsem u sebe neměla. ,,A nazýváš to testem. Buď chceš být spojenec, nebo nepřítel." Poskládal jsem pečetě. To už na mě poslal klony. Reizo nasedl skokem na Yuki a ta ho kupodivu nechala. Kromě mě byl prvni, koho neshodila. Zjevně citila vážnost situace. Neměla jsem moc času rozplývat se. Kloni se blížili. Použila jsem Hyouton: Hyourou no Jutsu a z klonů se stali rampouchy.Zadýchávala jsem. ,,Jen se povyšuješ. Navíc nad někým, kdo momentálně není v pořádku." Zasyčela jsem na něj.

Sevřela jsem katanou v momentě kdy Goemon začal skládat pečetě. Nějak se to tu zvrtlo a já jsem netušila vlastně ani jak. Teda vlastně jo, Goemon mě podcenil když mě poslal proti tomu co byl nyní v bezvědomí. Chtěl si s nimi hrát, proto jsem od nich odskočila dál a jen přihlížela. Měli porazit jeho ne? Sledovala jsem jak se na místě kde stáli objevil bahenní drak a protočila očima. Wow použijte doton, když tu máte raiton.. bravo. No nestarala jsem se o něj a jen přihlížela jako Goemon přihlížel mému boji. Teda jestli to vůbec nějaký boj byl.
Jenom jsem doufala, že ten týpek s županem neudělá nějaký špatný pohyb, nechtěla bych si vyplachovat oči nějakou kyselinou.

Doslova trhajíc se skrze vrány k polární lišce a Katarovi jsem neměl možnost zaregistrovat, že vše není úplně v pořádku. To, že můj původní plán bude tedy zřejmě neúspěšný se mi podařilo zjistit, až ve chvíli, kdy se mi otevřelo skrze vrány malé okénko a já zahlédl na mě se obracejícího čtyřnožce, který se svými chvosty v ten okamžik nevypadal vůbec přátelsky. Ve chvíli, kdy už se zdálo, že budu zasažen, extrémní situace způsobila i instinktivní použití chakrových řetězů, které vyletěly z mého těla a doslova přibily lišku k zemi a částečně ji omotaly, čímž ji nejen zabránily v útoku, ale i potřebně znehybnily. Kataro naštěstí zůstal technikou nezasažen, chopil jsem se jeho těla a odskočil pryč do lesů, kde se nacházel velitel, najít ho pro mě nebyl problém. Nebylo ho potřeba ani instruovat, okamžitě se chopil Katarova těla a se slovy, že se o něj postará, mi přenechal svou taštičku s ninja pomůckami a zmizel v lesích směrem k sídlu, vše proběhlo v rychlosti během několika vteřin. S přichystanými pečetěmi jsem se vrátil hbitě na bojiště a nacházel se v pohybu nedaleko Kotomi a jejího ledového opevnění.

Způsob boje dvou tichých strážců byl podobně nenápadný a tajuplný, jako byli oni dva. Drak, který okamžitě bahnem zaplavil oblast, do které dopadl, byl následovaný další technikou, kterou velice dobře ovládal jeden ze strážců. Silný i nemálo široký proud celou dobu následoval Goemony, zatímco útočili a ve chvíli, kdy se po Kotomině technice stáhl zpátky, aby si připravil další útok, téměř okamžitě na něj bahenní vrstva vzrostla následně zaplavujíc místo, kde se nacházel zrovna ve chvíli, co vrhl shurikeny. Nezareagoval by, zcela jistě by ho vlna smetla a proudem kontrolovala. Aby toho nebylo málo, zpoza vlny se objevil druhý strážce se vztyčenou katanou a dopadal za vlnou na Goemona. Nutno však podotknout, že stejný strážce zároveň stále stál po boku svého dotonového kolegy na stejném místě.

Yuki se ocitla v pasti z vran. Jedna ji ovládla a chtěla zaútočit na Reiza pomocí raitonových ocasů. Reizo si s ní však poradil, spoutal ji chakrovými řetězy. Ale neublížil jí. Jakmile se stala nehybnou, zmizela. Vrátila se do své summonní země.

Goemon nemluvil, tak jsem povídání také nechala. Zjevně o ně ani nestál. Nemohli jsme se shodnout, oba jsme měli jiný názor a jiný pohled na věc. Tak jako on, i já si prožila své. Stála jsem si za tím, jaká jsem byla.
Rozběhl se i s klony na mě, ale svým ledovým vězením jsem ho nedostala. Uskočil dozadu a hodil po mně shurikeny. Zahlédla jsem lesk drátů, na kterých byly připevněné. Vyskočila jsem na jeden ze svých ledových sloupků, které znázorňovaly neúspěšné ledové vězení. Udělala jsem dobře. V tu chvíli se přihnala bahenní vlna a já v rychlosti jsem vytvořila pečetě.
,,Hyourou no jutsu." použila jsem tu samou techniku. Bahno začalo tuhnout ve chvíli, kdy se z vlny objevil strážce s napřaženou katanou. Pokud by se zadařilo, Goemon zatuhne na místě a strážce ho zasáhne.

Stále jsem se nezapojovala, místo toho jsem od nich odskočila ještě dál přímo do koruny jednoho ze stromů. Sedla jsem si na větev a stále s kapucí staženou do obličeje je jen pozorovala.
Sledovala jsem všechny, kteří se zapojili do boje, měla jsem teď naprosto dokonalou pozici. Nikdo si mě nevšímal a já si mohla zapamatovat každý jejich krok a techniku. Sice jsem zatím nevěděla jak s tím vším naložím ale do budoucna se mi tohle vše hodilo.
Postřehla jsem co se stalo lišce a když zmizelo tělo Katara zmizela jsem ze svého místa i já. Nebyl pro mě problém si domyslet co se bude dít a zareagovat na to stejně rychle. Objevila jsem se proto před velitelem, který chtěl s tělem zmizet. "Není to vaše věc. Sídlu se nic nestane a on patří právem mně." Přesto jsem si připravila pečetě a čekala na reakci.

Milli rychlé vyhodnocení situace a okamžitá reakce byly vskutku obdivuhodné, její přemýšlení bylo stejně tak svižné jako její pohyb a naopak. Bohužel pro ni však strávila příliš času pouhým kocháním se a zapomněla, že velitel nikým nenásledován zmizel na značnou dobu v lesích. Ne nadarmo byl jedním ze dvou nejcennějších strážců sídla rodiny Date, nejen pro jeho schopnosti, ale zejména pro jeho taktické smýšlení a talent předvídat několik kroků dopředu. Sotva se někam s Katarem na zádech posunul, objevila se před ním Milli. Jenže to ještě nevěděla, že dopadla svému protivníku přímo do pasti. Vzhledem k tomu, že Goemon minule po svém proslovu okamžitě začal útočit, tato zkušenost velitele strážců ovlivnila natolik, že nedal Milli prostor doříct ani první slovo a tudíž ani složit pečetě. I kdyby svá slova dořekla, jeho by to neovlivnilo, viděl, jakým způsobem vyřídila jeho chráněnce na zádech a jeho dohnal pocit viny, že společně s kolegy nedokázal zasáhnout včas, nehodlal udělat stejnou chybu dvakrát. Tedy, jen co dopadla na zem, ucítila úchop v kotníku a byla tažena pod zem, střídajíc si s ní jiná osoba velitele pozice, bylo tedy jasné, že zde byl použit nějaký druh klonového jutsu. Aby toho nebylo málo, ve chvíli, kdy byla uchopena za kotník, osoba velitele, která měla Katara na zádech a stála před ní, složila jednoduchou pečeť krysy a okolo Milli se začala svírat zemní rakev, avšak ne s cílem zabít, ale pouze podpořit její znehybnění pro to, aby se velitel mohl opět bezpečně dopravit s Katarem do sídla. Záchrana života byla primárním cílem.


Útok dvou tichých strážců nebyl k jejich překvapení tak účinný, jak by sis představovali. Hlavou jim muselo probíhat, že stojí proti jednomu z nejsilnějších protivníků doposud. Byl důvtipný a velice rychlý, jejich způsob boje na něj nestačil. K jeho vyřízení jim chyběl jejich velitel, avšak ten měl aktuálně na starost jiné poslání. Goemonův úsudek byl správný, v jeho blízkosti se nacházel opravdu klon. Jeho mrštěním na dva protivníky si velice pomohl, jelikož od sebe oddělil dva shinobi, kteří si velice zakládali na vzájemné spolupráci. Na poslední chvíli od letícího těla klona odskakovali, když v tom explodoval. Jen tak tak vyvázli bez těžších zranění, ale tlaková vlna je odmrštila každého jiným směrem. Potřebovali se z útoku probrat a poskládat znovu na nohy.

Po zhlédnutí veškeré akce, co se udála, kdy Goemon odrazil veškeré útoky a především úspěšně vyřadil naše dva kolegy, jsem se rozhodl dokončit původně skládanou techniku. Především díky přítomnému dešti se na našem bojišti zformovala hustá mlha. Víceméně jsem doufal, že se oba strážci stihli zpozorovat a dá jim to čas na to se znovu sjednotit. Kotomi měla také čas na zhodnocení situace. Jak dlouho bylo v plánu mlhu udržovat, jsem si ještě nebyl jist, jelikož nebylo jasné, zda-li vůbec přinese přílišné výsledky. Vědíc, kde se Goemon nachází jsem postupně jeho směrem vyházel šestici senbonů posílených chakrou a větrným elementem. Prozatím jsem s opatrností nakročil s kunaiem v ruce jeho směrem, byl velice schopný, obezřetnost tedy byla více než na místě.

Podařilo se mi vyhnout Goemonově útoku, ale ten můj mu nic neudělal. Opět můj krok nevyšel. Místo toho jsem mu pomohla. Kso....Zaměřil se na strážce. To bylo na jednu stranu dobře. Zamotala se mi lehce hlava a noha mi podklouzla. Věděla jsem, že to není dobré. Ještě jsem nebyla připravena na boj. Seskočila jsem z mých rampouchů ve chvíli, kdy se kolem nás rozprostřela mlha. Byl to chytrý tah, na chvíli nás to mohlo trochu skrýt, zatímco jsem věděla, kde se Goemon nachází. Ztěžka jsem dýchala a rukou si zatlačila na hruď, abych potlačila bolestivé bodnutí.
'Už máš dost?' ozvalo se výsměšně. Kousla jsem se do rtu. Nechtěla jsem ho poslouchat. Ne... 'Jen pokračuj..Až na dno. Pak bude příležitost pro mě.' Zaryla jsem si nehty do dlaní. Měla jsem vztek. Ze mě samotné začala sálat námraza. Měla jsem dost být terč. Ti kolem mě si prožili hodně. A já si žila spokojeně, dokud se neobjevila Reina..Můj život se obrátil vzhůru nohama a já se s tím nesmířila. A smířit nehodlám. Ty karty se obrátí. A když ne já, tak aspoň pomůžu vytvořit něco, co tohle zastaví... 'Jen tak dál..Vztekej se víc.' Pokládala jsem pečetě a rychlejším krokem se vydala směrem ke Goemonovi.

Nápad to byl hezký, ale já na tom s rychlostí a reakcema byla trochu jinak. Nehledě na to, že jsem nebyla žádný ňouma a svoje schopnosti jsem trénovala až za hranice. V momentě kdy se mě něco dotklo na kotníků obalila mě automaticky raitonová chakra. Podařilo se mu mě trošičku stáhnout než jsem s neuvěřitelnou silou udeřila pod sebe a země, která už i tak praskala v reakci na mou chakru se rozštěpila úplně. V ten moment jsem vyrazila vpřed ještě před tím jeho vězením.
Objevila jsem se u něj a rukou mu vrazila do tváře. Moje síla byla neuvěřitelná, stejně jako rychlost se kterou jsem to provedla.
Během toho pohybu jsem druhou rukou natáhla po tělu Katara. Chtěla jsem mu přece jen pomoci ne? Bojovat s tělem na zádech musí být náročné.

Zas až takovou reakční a pohybovou rychlost si velitel strážců nepředstavoval. Jeho nepřítelkyně předvedla velice náročná a destruktivní ninjutsu předtím na Katarovi, ani neuvažoval nad tím, že by k tomu všemu oplývala i takovou silou a rychlostí. Počítal s tím, že jeho plán vyjde. Zřejmě ji však podcenil, třeba nebyla až tak nedomýšlivá, jen byla nebojácná, protože si to mohla dovolit. V mžiku okamžiku byla u něj s úderem mířeným na tvář. Osoba velitele držící na zádech Katara, na kterou Milli útočila, se zmohla na prostou pečeť. Milli ucítila okamžitě po jejím úderu, že její dopad má trochu jiný účinek než obvykle, přesněji řečeno udeřila do měkčího. Situace měla tedy dva možné výsledky:
Buďto svůj úder zastavit nestihla, takže by prošel jak nůž máslem skrz a dost ošklivě udeřil Katara, což by ho těžce zranilo a velice pravděpodobně odhodilo pryč, kvůli jeho neschopnosti jakkoli se proti tomu z bezvědomí bránit.
Nebo by svůj úder zastavila, klon by okolo její ruky ztuhl, což by vůči její raitonové podstatě a brnění dlouho nevydrželo, co by ji ale určitě znehybnilo aspoň na moment, bylo juinjutsu, které se v době kontaktu okamžitě začalo formovat kolem jejího těla.
Mezitím nikým neokupovaná pravá osoba velitele, která se snažila strhnout Milli pod zem, měla volné ruce. Velitel vyskakující na formující se kopuli zeminy, což měl v plánu od začátku, aby nezůstal uvězněn společně s ní uvnitř. Přestože byl překvapen její rychlostí, neměl čas zahálet. Jeho výhodou aspoň bylo to, že nebyl pod útokem, na rozdíl od jeho klonu s cenným nákladem, čehož v tuto chvíli litoval, protože jeho svěřenec byl v bezprostředním nebezpečí. Její rychlosti se nerovnal, ale tento nedostatek mohl vyvážit tím, že odhadl, na jakém místě se Milli objeví. Nastavil tedy tímto směrem ruku a ve chvíli, co Milli útočila se okolo ní vztyčily kamenná kopí s cílem ji penetrovat. ( ͡° ͜ʖ ͡°)

Strážce, ke kterému Goemon přiskočil, se zrovna probral z otřesu, prohlédl si ho a s kývnutím hlavy začal skládat pečetě. No, podobně jako Goemon i on blafoval. Jeho nepřítel v Henge totiž nebyl schopen prokouknout způsob, kterým spolu se svým bratrem komunikovali a i přesto, že němí bratři nepatřili k těm nejchytřejším a nejbystřejším shinobi, už jen pro to, že jim relativně dlouho trvalo poznat genjutsu na jejich veliteli, tohle pro něj bylo do očí bijící. Místo dokončení Goemonem předpokládaného jutsu se zpoza země vynořil kratší kamenný oštěp, který vzápětí uchopil a z otočky chtěl Goemona probodnout. Bohužel však viditelně nedosahoval takové rychlosti jako on. Goemonova původní myšlenka tedy vyšla, i když jinak, než předpokládal. Podkopl ho tedy a umrtvil do spánku, oštěp se pak rozpadl. Druhý bratr schytal větší část výbuchu, jenž jej přivedl do bezvědomí, a tak ležel nehybně dále od bojiště. S tím však Uchiha nemohl kvůli mlze počítat.

Ve chvíli, kdy se Goemon začal zběsile pohybovat pryč, na opatrnosti jsem prozatím upustil a vydal se rychlým tempem po jeho trase. Následovat ho v mlze pro mě nebyl problém, oddělit svou chakru a soustředit se na jeho, nebylo náročné. Ostatně tímto způsobem jsem už pár lidí o život připravil, teď jsem to však neměl v plánu, pominul bych, že s takovým soupeřem by mi to těžko vyšlo s obvyklou lehkostí. V hlavě mi totiž proběhly myšlenky o tom, co je vlastně v tomhle boji mým cílem. Podle slov Goemona, ať už jsem jejich formou přednesu jakkoliv pohrdal, nás z vlastní vůle nechtěl zabít, nebo sem alespoň nepřišel s takovým přesvědčením. Sice zaujal až příliš úzkoprsý, arogantní postoj k věci, ale byl i racionální, což mělo dvě strany mince. Nedalo se to tedy považovat za úplně nesprávný přístup a přinutilo mě to v zápalu boje pomalu měnit názor. Rychlostně bychom na tom normálně byli s Uchihou podobně, ale on měl náskok a na mně se stále trochu podepisovala zranění z boje se Sanbim, a tak bylo těžší ho dohnat. Co mi ale pomohlo, bylo jeho zdržení u tichého strážce. Díky tomu jsem byl schopen se dostat do bezprostřední blízkosti. Objevil jsem se zezadu pomocí shunshinu a s Chakra Skalpelem na levé ruce sečným pohybem švihl po jeho pravém rameni s prostým cílem. V případě přímého úderu bych mu totiž přetrhal v této oblasti svaly a značně mu zkomplikoval využívání této ruky. Pakliže by stihl zareagovat, útok na toto místo z mé pozice pro mě stále tvořil největší možnou plochu k zasažení jiné části těla při jeho úhybu. V neposlední řadě ruka byla primárním cílem k zneškodnění, jelikož si jeho dosavadní styl boje zakládal na jejím plném využití. Ve své pravé ruce jsem stále třímal kunai u hrudi, který měl sloužit k případné potřebné obraně. Na místo jsem dorazil ve chvíli, kdy Goemon dokončil svůj útok na zátylek strážce. Pohyboval jsem se k němu potichu, tudíž jsem osobně nedal ani Kotomi prostor k tomu mě následovat, což bylo jedinou nevýhodou. Já byl však odjakživa zvyklý pracovat spíše sám, a tak se to také podepisovalo na mém způsobu boje. Mlhu jsem však neplánoval držet o moc déle...

Kde sakra berou tolik energie?, zaklela jsem, když jsem cítila, že se chakra vzdaluje. Přidala jsem do kroku taky, ale....bodlo mě na hrudi a to mě donutilo zastavit se.
'Výborně, holčičko.' zaburácel sanbi, až se mi stáhlo celé nitro. I tohle oslabení a že je uvnitř mě tak krátce stačilo na to, aby se nevzdal, aby se chtěl dostat na svobodu. Můj vztek na tenhle souboj, můj vztek na Goemona, že nás na něj vyzval. Vztek na Reinu...To všechno ho posilovalo. Nenávist, která sálala ze sanbiho prostupovala celým mým tělem. Vztek sama na sebe.....Vztek na to, že byli mí přátelé zranění. Kataro v bezvědomí. Moje oči se z blankytně modrých změnily na krvavě rudou. Kolem mě začala proudit chakra.
Kousla jsem se do rtu. Dokončila jsem poslední pečeť.
,,Hyouton: Souryuu Boufuusetsu!" z dlaní jsem vypustila dva černé draky, kteří letěli směrem, kam Goemon mířil. Až za ním nedolítli, ale spojili se v černé, rychlé tornádo. Trochu nekontrolovatelné tornádo.
'Pěkně nič. Tak jako oni mi zničili chrám. Jako jste mě probudili a spoutali.' Upřímně jsem netušila, jaký přesně to bude mít efekt, ale doufala jsem, že to Goemona nějak zpomalí nebo omezí. A taky jsem doufala, že je Reizo někde mimo dosah tornáda. Sanbiho slova mě škrtila...

Nezastavila jsem se, neměla jsem k tomu důvod. Jenom jsem ubrala na síle, proto jsem prošla skrz a udeřila Katara tudíž jeho plán na to jak mě znehybnit nevyšlo. Okamžitě v ten moment jsem se okolo rozpadajícího se klonu otočila a objevila se těsně u Katara. To bylo vše co jsme potřebovala, nemusela jsem si tu něco dokazovat a pokračovat v boji. Normální člověk můj pohyb nedokázal sledovat a kapitán určitě nehodlal penetrovat i Katara. Chytla jsem ho a spolu s ním zmizela pryč, protože mi šlo jen a jen o něj.

Objevila jsem se na prostranství kde bojoval Goemon a ostatní v mlze. Nechala jsem zbarvit svou chakru opět do černa a problesknout jí skrz mlhu abych na sebe upoutala pozornost. Svojí kapuci, která mě doteď zakrývala jsem nechala spadnout.
"DOST." Rozkázala jsem nekompromisně, držela jsem Katara jako hadrovou panenku, nebyl to pro mě žádný problém a přiložila mu ostří katany ke krku. Celá tahle situace mě obtěžovala. A jediná osoba, která to mohla zastavit byl tady Kataro v bezvědomí, proto jsem ho potřebovala. "VŠICHNI." Pokud by se mi někdo pokusil Katara vzít určitě by zemřel, ostří měl pevně na krku plus jsem byla připravená ho případně usmažit. Chtěla jsem aby přestal i Goemon, nebylo třeba dál bojovat a měla jsem v plánu jim to říct.

Můj útok nevyšel, nejen kvůli tomu, že Goemon stihl včas reagovat, ale hlavně kvůli příhodnému vybavení jeho rodiny umístěném na zádech, kterým můj sek vyblokoval. Samosebou jsem gunbai neprorazil, jelikož jsem se o vyvinutí větší síly seku ani nepokoušel. V tu chvíli jsem zřetelně ucítil Sanbiho zuřící chakru, vyvolala ve mně nepříjemný flashback a obavu o Kotomi. Dokonce mě to tak silně vyvedlo z míry, že jsem se nechal chytit do Goemonova chvatu a převrhnout přes záda aniž bych v tu chvíli jakkoliv protestoval. Dopadl jsem sice do pohotového dřepu, ale stačilo to k tomu, aby mě to připravilo o cenný čas nějak reagovat na blížící se tornádo, které trhalo nejen mlhu, jež jsem po Goemonovým slovech s kývnutím, ale stále zamračeným výrazem rozpustil. Na vyhýbání už nebyl čas a on měl podle jeho slov způsob, jak se s nebezpečím vypořádat. Bylo jasné, že se nenechá semlít, a tak zůstat v jeho blízkosti bylo nejrozumnější, já se proto rozhodl ale i z jiného osobního důvodu. Po střetnutí obou technik nastalo hotové peklo, sálavý žár zápolil se sněžnou bouří. Již v pokrčeném postoji jsem s přivřenýma očima a rukou před tváří sledoval celou podívanou. Když žár ustál a bouře z tornáda se uklidnila, z roztrhané mlhy se začaly objevovat jasné obrazy. Milli měla v šachu Katara, ale co okamžitě poutalo pozornost všech přítomných, byla samozřejmě Kotomi. Přikročil jsem vedle Goemona a koutkem oka si všiml při jeho slovech mírného úsměvu. Zatnul jsem zuby, těžké bylo rozsoudit, co jeho úsměv znamenal. Třeba to bylo právě to, co ho přesvědčilo, že Kotomi má ve válce naději nebo si jen liboval v pohledu na tak obrovskou sílu. Tak jako tak mě stále překvapovala jeho všeobecná znalost přes jeho viditelně mladší věk, z čehož se ve mně mísily různé pocity. Boj se však pozastavil, věděl jsem, že nejsem sám, kdo čeká, jak teď zabojuje Kotomi...

Veliteli Milli opět unikla i s Katarem, s mírným vztekem se vydal zpět na bojiště, znovu srůstající klon se nakonec rozpadl. Velitel nebyl zdaleka tak rychlý jako ona, a tak se neobtěžoval ji v tuto chvíli následovat, své kroky volil jinudy. Dorazil k místu činu ve chvíli, kdy se střetávaly dvě ničivé techniky, kvůli rozpuštění mlhy zpozoroval své týmové podřízené a jednoho, pak druhého si hodil na záda a odskočil do bezpečné vzdálenosti. V tuto chvíli bylo jeho cílem se postarat o ně, navíc se zdálo, že boj je u konce? Dvě velké techniky skončily, ale jeho pozornost mimo Milli s Katarem zaujala hlavně Kotomi s její podivnou chakrou. Kontrolujíc stav svých kolegů zahlížel jejím směrem.

Sledovala jsem místo, kam tornádo mířilo. Být v něm představovalo smrt. Byla to ničivá síla. Naštěstí podobnou ničivou silou oplýval i Goemon. Viděla jsem z dálky plamen a postupně ubývající větrný vír. V tu chvíli ozval křik Milli. Otočila jsem se za jejím hlasem. Znovu jsem si bolestiě zaryla nehty do dlaní, když jsem viděla bezvládného Katara s přilženým kunaiem. Chtěla, abychom přestali bojovat a v šachu držela mého člena rodiny. V tuto chvíli mi ten pohled akorát uškodil.
'Vidíš, co dělají? Nech proplout tvoje emoce na povrch.' Polkla jsem a z Katara pohled neodvrátila. 'Ublížila mu. Zaslouží si vrátit to.' přivřela jsem červené oči a chakra kolem zesílila.
Objevila jsem se nad Sanbim. Stále ležel přitlučený k pomyslnému pečetícímu stolu. Nenávistně na mě hleděl. Opětovala jsem mu pohled, jen ten můj byl plný lítosti a strachu.
'Proč se tak díváš? Celé je to tvoje chyba.' zavrčel na mě.
'Ne.' zavrtěla jsem hlavou. Poprvé jsem mu odpověděla. Sanbi sebou trhl, já ucukla zpět. Pečeť se nezrušila, zůstal na svém místě. Můj pohled ho rozčiloval.
'Měla by ses naučit nebýt tak lítostivá. Pustit ty emoce. Ublížit, jako oni ublížili tobě. A jako já chci zničit tebe za to, že tu jsem.'zkusil sebou škubnout ještě jednou. Ani se nepohl.
'Ne.' odporovala jsem mu, přestože můj hlas se chvěl.
'Bojíš se mě. To je dobře.' zahřměl posměšně a pokračoval: 'Nech tedy mě, abych se pomstil.'....Cítila jsem, že jsem pohled upřela na Milli a div jsem na ni nenávistně nezavrčela. Nenávistně a výhružně, aby ten kunai z Katarova krku dala okamžitě dolů.
'Přesně tak..Ukaž jim, co v tobě je. Co cítíš. Vztek, že mě do tebe zapečetili. Nejsi na něj naštvaná?'myslel Reiza. Otočila jsem se tím směrem, kde asi mohl stát.
'Nejsem. Zachránil mi život.'odpověděla jsem rozhodně.
'Jsi slabá, holčičko. S takovým citem zůstaneš slabá.'zasmál se, div se místnost neotřásla. Cítila jsem se naštvaná, ale to proto, jak o něm mluvil. Semkla jsem pevně rty až do úzké čáry a pak se nadechla nosem.
'S tímhle citem....A s pomocí, které se mi od Reiza i ostatních dostává, překonám i tebe!' vyštěkla jsem na něj a on na mě zavrčel.
Vrátila jsem se zpět. Vnímala jsem okolí. Chakra zeslábla a nakonec zmizela. Moje oči nabraly opět tyrkysový odstín. Prudce jsem vydechla a padla na kolena. Ruce i kolena se mi třásla. Na tohle....si nezvyknu. Jsem nebezpečím pro všechny..

Na princeznu, která bojovala sama se sebou a ještě na mě zírala s nenávistí v očích, jsem nijak nereagovala. Pro mě to bylo jednoduché, někdo z nich udělá špatný krok a já ukončím další život. Vyčítat si to pak můžou sami sobě. Všichni přestali, tak jak jsem chtěla.
"Vy, jste prohráli v momentě kdy jste svěřili svou slabost do rukou někoho jiného, a to že jste kvůli němu přestali bojovat je důkaz." Kývla jsem na Reiza a Kotomi. "A ty, máš svou odpověď." Kývla jsem na Goemona. "Takže to tu ukončíme ne?" Nadzvedla jsem obočí a ruka s katanou klesla podél mého těla. Katara jsem u sebe ale držela dál.