Sídlo rodiny Date

Zdálo se, že tu nakonec máme potížistu. Rozhodně jsem neměl v plánu mu nic říct. Radši bych zemřel, než abych mu něco o Kotomi řekl. Podíval jsem se na něj a můj depresivní výraz zmizel. " Jsi na špatné adrese. " Odvětil jsem mu a držel pozici. Bylo mi absolutně jedno kdo to je, ale nic mu určitě neprozradím. Neměl jsem rád takový maskované týpky, pořád něco skrývali. " Měl bys odejít " Nechtěl jsem si s touhle osobou povídat. Nepatřil k nám a je nadmíru jasné, že má špatné úmysly.

Postupovala jsem sídlem a snažila se něco najít, několikrát jsem se musela schovat když po chodbě procházel sluha nebo kdo to byl, ale jinak bylo vše v pořádku. Prošla jsem i pár pokojů ale nikde nic, v jednom dokonce na posteli byl batůžek s jídlem. Vzala jsem si chlebík a vydala se dál, šlo mi to celkem rychle. Nakonec jsem vpadla do pokoje, kde byly na stole kytky a bonboška. Chmm někdo slavil. Vzala jsem si z bonboniéry čokoládu a přešla k oknu. Zadívala jsem se směrem k místu, kde jsem se oddělila od Goemona a zamžourala do dálky. Zdá se mi to nebo tam ten zmetek dál stojí v dešti s někým dalším?! Nespokojeně jsem mlaskla. Jestli mě napálil a udělal si ze mě jenom srandu tak ho zabiju! Ale mohl mít i problémy, sice to byl Uchiha ale kdo ví. Vrátila jsem se do pokoje s batůžkem a přehodila si ho přes jedno rameno, vyšla jsem na chodbu a vrazila do sluhy co nesl tác s ovocem. "Dávej pozor nebo to na tebe řeknu!" Vypálila jsem na nej, rychle vzala jablko a nechala ho tam stát. Nedala jsem mu moc prostoru k přemýšlení.

Mířila jsem k oknu, kterým jsem přišla a cestou vzala pár věcí, které bych mohla prodat. Na balkoně jsem si nasadila batůžek normálně a skočila na zem. Teď už mi to bylo trochu víc fuk, jestli mě někdo uvidí nebo ne. Každopádně jsem se dostala přes plot, pak mi ale něco došlo a plácla jsem se do čela. Ach holka, na co ti je tvůj inteligentní mozek když už máš sklerózu? Zadívala jsem se směrem k těm dvoum postavám a složila pečeť. (Shunshin no Jutsu)

Objevila jsem se asi tři metry za Katarem a hodila na zem batoh. "To je tu nějaká sranda beze mě?" Promluvila jsem stále s kapucou staženou do obličeje. Moje otázka mířila rozhodně na Goemona.

Už jsem chtěl zahájit protiútok když se tu objevila další osoba, kvůli které se chlápek v kápi přede mnou zastavil. Necítil jsem se moc pohodlně mezi těmito dvěma. Byly až moc blízko a každý z jedné strany, přičemž jim nešly vidět tváře. " Takže takhle to chcete? " Řekl jsem na oba dva. Milliina přítomnost v zádech mě mrazila, protože jsem neměl zrovna rád když mi někdo stojí za zády. Stále pršelo, bylo to docela nepříjemné v tuto chvíli. To byl zas den, co jsem komu udělal, že se tohle děje zase mě. " Vrhnete se na mě oba najednou, nebo jak to bude? " Byl jsem docela nervózní v téhle pozici, kdo by taky nebyl.

Když člověk krade musí to být šup šup a ven přece ne?! Jasně, že jsem byla rychlá..skoro jako blesk hm?
Stiskla jsem rty a přimhouřila oči, což ale přes kapuci nebylo vidět. No jen počkej. Slíbila jsem mu v duchu a zhodnotila situaci. Takže neměl problém, prostě si ze mě udělal prču aby tu mohl mít randíčko nebo co?! Teda bylo by to divné randíčko, vzhledem k tomu, že proti němu před sekundou vyrazil. Ale kdo ví, třeba to byla vášeň a nedočkavost.

Netušila jsem co se tu děje ale po otázkách toho muže jsem mu za zády pokrčila rameny. "No..takhle to chceme?" Zopakovala jsem po něm a otázka byla zase pro Goemona. Dotkla jsem se lehce své katany a ta zajiskřila v reakci na mou chakru. Ale jako...klidně se budu jen koukat jak se ti dva perou.

Vypadalo to, že jsem fakt ve velkém průseru a nikdo mi nepřijde na pomoc, to bylo přímo super. Musel jsem se vypořádat s jednou a očekávat kdykoliv kunai do zad od jejího společníka. Pravděpodobně tu zemřu, možná se tak mělo stát. Teď otázka jestli vemu alespoň jednoho z nich sebou. Hyouton: Kouri no Yaiba. Aktivoval jsem při vytáhnutí katany z pochvy. Stačilo aktivovat a technika zůstane aktivní po hodně dlouhou dobu. Kvůli tomu jsem jí také vymyslel. čepel obklopovala ledová aura a šířil se chlad. Byla to velmi nebezpečná čepel, stačí ji trochu seknout a zmrzne na kost celá. Jenže její katana obklopovala raitonová chakra, to taky nebylo zrovna dobré. Svojí chakrou bych to měl být schopný odrážet. Nejsem tak slabý jak si všichni myslí, to stejné jsem si však nemyslel o svých protivnících, protože vypadali silně.

Zahleděl jsem se na Kotomi, když se nahnula ke květině a věnovala jí zvídavé pohlazení. Vybavila se mi vzpomínka na naše první setkání v lese Shimo no Kuni. Došli jsme od té doby již tak daleko, přitom jsme stále byli v podstatě na začátku, jen s nově rozdanými kartami. Poslouchal jsem ji a přitom si také blíže prohlížel okolní květiny. "Jak s oblibou říkávám. Všechno zlé pro něco dobré," zamyšleně se podíval do zahrady dál. Podle mě to rčení bylo pravdivé. Ať už se mi v životě stalo cokoliv špatného, časem jsem zjistil, že mi to vlastně přineslo i něco dobrého, co by jinak přijít nemohlo. Je to nejspíš o přístupu, když se člověk podvolí a chce vidět jen to špatné, semele ho to. Pokud se tomu však postaví a zlomit se nenechá, udělá ho to jen silnějším. Její trhnutí mi neuniklo, nedala mi však prostor na reakci. Bolest, Sanbi nebo oboje? Pousmál jsem se jejímu vyslovenému přání, nebylo se čemu divit, určitě jsem ji navnadil, v našem stavu však nebylo kam spěchat. "Věřme, že na to čas také jednou přijde," řekl jsem nakonec poklidným tónem.

"Fajn." Stiskla jsem katanu a vytáhla jí z pouzdra. Jednu nohu jsem nepatrně přesunula dozadu a usmála se pod kapucí. Dokonce jsem se i z lehka přikrčila a stále s úsměvem na rtech proti němu vyrazila.
I kdyby měl jen obyčejnou katanu dávala bych si sakra pozor aby se její čepel ke mě moc nepřiblížila a nyní tomu nebylo jinak. Nezapomněla jsem využívat v boji svou rychlost ani sílu ale vypadalo to, že se mnou dokáže udržet krok. Zatím. Nechtěla jsem hned jako první použít techniku po které by to pro něj skončilo. Během mého dorážení okolo mě sem tam problikl černý blesk, zatím to bylo ale v tak malé míře, že si toho Kataro v zápalu boje mohl všimnout jenom těžko.

Nyní započal samuraiský boj mezi mnou a záhadnou ženou, která proti mě stála. Pustili jsme se do sebe celkem s verbou. Obou se nám dařilo vyhýbat a odrážet svoje útoky. Dával jsem si hlavně pozor na povrch její čepele kvůli té jiskře, kterou jsem viděl při začátku když tasila. Byla sice malá, ale tak to vždy začíná. Kryl jsem její útoky a připravoval se na další fázi, ale tenhle boj s meči mě bavil. Cítil jsem se u toho naživu, když jsem měl rovného soupeře. Při té rychlosti se člověk nevěnoval ničemu jinému než svému soupeři. Doufal jsem tedy proto, že její společník nezaútočí, protože jestli budeme šermovat dlouho tak se možná začnu i bavit. " Jsi velmi dobrá "

Neodpověděla jsem mu, kdo v boji zbytečně mluví sám sobě škodí. Místo toho jsem do boje zapojila více tělo, snažila jsem se ho kopnout, žďuchnout do něj a nebo ho jen trochu vyvézt z rovnováhy.
Zatím mí jen takto obyčejný boj s katanou vyhovoval a stejně tak asi jemu. Jenomže černé blesky okolo mě začaly problikávat častěji. No ale já dál pokračovala v doražení na Katara a dávala si pozor na každý jeho pohyb. Mimo jiné jsem se snažila dávat pozor i na okolí. Přece jenom, pokud tu chodí skupiny žoldáků..někdo si nás musí dříve nebo později všimnout.

Odrazy katan byly čím dál hlasitější a lesem se to ještě násobilo, protože les je běžně klidný. Jak kolem ní začaly trochu problikávat blesky, tak kolem mě se zas snižovala teplota na bod mrazu, evidentně obě podmínky na nás zatím neměli nějaký vliv. Dál jsem nemluvil, protože jsem se soustředil na šerm. Snažila se mě vyvést z míry i kopanci a různými akrobatickými pohyby, to jsem však uměl taky. Sice se říká, že ženy jsou ohebnější, ale moje tělo se také dokázalo přizpůsobit. Zkoušel jsem různé výpady, abych jí taky trochu vyvedl z míry. Avšak užíval jsem si tento boj. Ten zvuk odrážející se čepele a moment kdy se zastaví čas při střetu.

Náš souboj pokračoval dál, znova jsem se mu pokusila podkopnout při útoku nohy a najednou se od něj odrazila dál aby na mě nemohl. Ještě než jsem dopadla na nohy začaly moje blesky problikávat ve větší míře. V momentě kdy jsme se nohama dotkla země moje černé blesky okolo mě "vybuchly". Natáhla jsem jeho směrem ruku a přímo na něj vyrazil velký černý panter. Byla jsem připravená z něj udělat smažené kuře.
Pokud uskočil, panter ho následoval a při dopadu měl docela velký rozsah. Během toho jak na něj letěl jsem se usmála ještě víc. Po dlouhé době jsem měla nějakou akci. Sice jsem si za to mohla sama, protože jsem se tomu vyhýbala ale to je fuk.

Ještě než po obloze prolétl černý blesk, stráže ze sídla začaly reagovat na vyhrocenou situaci nedaleko zahrad. Zmobilizoval se tým o třech shinobi, jeden A-rank, dva B-ranky, ti si potom namířili k místu boje. Zbytek ochranných jednotek zaujal defenzivní pozice kolem a v domě, aby ochránili to nejdůležitější, rodinu Date a její hosty. K jejich údivu však nikdo z naší skupiny odpadlíků nebyl.

Černý blesk paradoxně rozzářil oblast, kde se akce udávala. Instinktivně jsem se za ním otočil a našlápl vpřed, pak mi ale došlo, že tu nejsem sám a ani v nejlepší kondici. Sykl jsem zády ke Kotomi rozčíleně, nemohl jsem se rozhodnout. Měl bych jí být na blízku. V tom jsem si ale všiml mávající osoby v okně, nabídla mi nové řešení. Otočil jsem se k princezně a pověděl klidně. "V sídle budeš v bezpečí," informoval jsem ji a v podstatě ji dal na výběr. Pak už jsem se na podpatku otočil a vystartoval za blesky... v županu. Rozhodnutí bylo na Kotomi, nemohu ji bránit v tom, aby mě následovala. Pakliže tu zůstane, budu klidný, že se o ní postarají, když půjde se mnou, budu muset udělat vše pro to, aby se jí nic nestalo. Kde jsou vlastně všichni? Mohli v tom být zapojeni? Po cestě jsem narazil na průzkumný tým rodiny Date a připojil se k nim, dodalo mi to na odvaze. Třem neznámým jsme již byli na dohled, blesky se rozletěly do všech stran, opodál se objevilo hejno vran, siluetu Goemona jsme nezastihli.

Sledovala jsem tu paniku, která se kolem nás strhla. Stráže pobíhali, ostatní lidé pobíhali taky. Utíkali do bezpečí. A Reizo se k nim hodlal přidat i ve svém nedoléčeném stavu. Zastavil se. Viděla jsem na něm, na jeho postoji a reakci, jak se rozmýšlí, co udělat. Chtěla jsem odpovědět, ale předběhl mě. Poslal mě do sídla. Ne rozkazem, jen...Nečekal, jak zareaguji a vyrazil vpřed k místu dění. Pár vteřin jsem tam stála a dívala se, jak mi mizí v dálce. Měla bych se bát, sotva jsem vstala z mrtvých a bylo tu nové nebezpečí. Hodně jsem riskovala, ale rozhodla jsem se tam jít. Nechtěla jsem překážet, ale...Zároveň jsem to nechtěla ignorovat. Zkusila jsem zrychlit krok do lehčího běhu, jak mi to můj stav povoloval. Hůř a bolestně se mi ale dýchalo. Určitě tam včas nebudu. Bleskly křižovaly oblohu a pokud jsem se nepletla, zahlédla jsem i nějaké vrány.

Vytvořil jsem po uskočení rychle pečetě když na mě posílala ten velký černý blesk, který se na mě říti. " Hyōton: Suishōheki " Ze země se vynořila obří zeď ledu pod mýma nohama, která mě vyhodila stovky metrů vysoko. Skoro jako bych lítal. Blesk tím pádem nabořil do ledové vyztužené stěny zatímco já letěl vzduchem a vytvářel další pečetě. Byl jsem zde ale docela na ráně, avšak byl jsem dost vysoko, tudíž jsem tu měl dost času i později na protiútok a jelikož jsem ve vzduchu tak tu je spousta prostoru. Napadlo mě i pár věcí co vyzkoušet.

Kolem mě stále vířila černá chakra. Můj protivník byl nyní ve vzduchu, tím se v podstatě zabil pokud neumí lítat. Protože jak chcete ve vzduchu uhnout technice? Ještě když se rozdvojí? No rozhodla jsem se na to kouknout co udělá. Znova jsem jeho směrem do vzduchu natáhla ruku a tentokrát mohl vidět pantery dva. Jeden na něj letěl ze zdola a druhý přímo ze předu. Postřehla jsem, že se blíží skupinka lidí a nespokojeně jsem mlaskla. Nechtěla jsem je do toho zapojit bez toho aniž by mi to Goemon řekl. Přece jenom tohle celé byla jeho vina!

Společně s třemi dalšími jsem doskočil na několik metrů od těch dvou, kteří byli v zápalu boje. Katara jsem poznal okamžitě, osoba v plášti byla neidentifikovatelná, ale bylo evidentní, že je drobnější postavy a tedy dost pravděpodobně ženského pohlaví. Výhled nám ale téměř okamžitě zastřely vrány, z kterých se vynořila další zahalená osoba, která následně spustila svůj monolog.

Strážci sídla z této situace a jeho slov byli značně zmatení, primární cíl ochrany pro ně byla rodina Date, poté my jako jejich hosté. Po chvíli přístup vyhodnotil jejich velitel a vydal rozkaz. "Nezasahujte! Zůstaňte ostražití!" Porovnal váhu životů svých kolegů, mě a Kotomi vůči Katarovi. Oba jeho podřízení kývli a odskočili do stran, kde složili předem pečetě. Velitel tak zůstal stát vedle mě a třímal svou katanu střídajíc pohled mezi Katarem, a oběma osobami v plášti.

Nevěřícně jsem pohlédl na jejich velitele, z jeho výrazu jsem však vyčetl značné nespokojení se svým rozhodnutím. Dělal, co bylo nejlepší, ale zároveň z něj sršel vztek, že se dostal do patové situace. Ve svém stavu jsem toho sám nebyl schopen příliš udělat, chybělo mi i vybavení, což značně omezilo mé možnosti. Navíc přicházela Kotomi a já neměl v plánu ji zatahovat do většího nebezpečí. Osoba v plášti, jež k nám hovořila, zněla jako někdo, kdo pracuje pro Reinu nebo takzvaně podniká na volné noze. Já jsem však po čase rozpoznal, o koho jde a nezbývalo mi nic jiného než počkat na Kotomi. Kataro se zrovna nacházel ve vzduchu a letěly na něj bleskoví tygři, nic, z čím bych si v tuto chvíli poradil a stráže odmítali zasáhnout... Goemon o mé schopnosti nevěděl, i když má totožnost už mu musela být jasná. Nechtěl jsem věci zhoršovat, už jednou mi ukázal svou výbušnost při odhalení jeho identity, a tak jsem prozatím mlčel.

Chvíli trvalo, než jsem doběhla za Reizem. Měl náskok a ještě jsem byla indisponovaná. Neslyšela jsem tedy vůbec nic z toho, co Goemon řekl. Postavila jsem se vedle něj a přiložila si ruku k hrudi. Ztěžka jsem dýchala. Před námi stála osoba, podle vzhledu muž, v masce a plášti. A za jeho ramenem jsem zahlédla Katara. Vytřeštila jsem oči. Kousla jsem se do rtu a krev použila na Kuchiyose. Vyvolala jsem princeznu Yuki.
,,Kataro!" zavolala jsem na ni. Nevěděla jsem, co přesně se stalo, ale viděla jsem Katara ve vzduchu. To mi stačilo, abych Yuki okamžitě vyslala pro něj. Zachytila ho, nestihl dopadnout na zem. A já vnitřně bolestí usykla. Moc rychlá akce.

Byl jsem opět v hajzlu, opět jsem zklamal. Bylo více než jasné, že mě tohle zasáhne. Možná se vyhnu tomu prvnímu, ale ten druhý mě zabije pokud nemám všechny body narvané v odolnosti vůči elektřině. " Hyōton: Hyōgan Dōmu " vytvořil jsem kolem sebe ledovou vyztuženou kopuli do které to napraly dva obří blesky. Jediné co šlo pak vidět je velký ohňostroj a jak z něj něco zahaleného v kouři letí k zemi velkou rychlostí. Byl jsem to já, jestli jsem byl naživu toť otázka. Mé tělo zachytilo Kotomino přivolání. Já už jsem zde nic nezmohl, tohle bylo nad mé možnosti. Měl jsem smůlu, že jsem byl jako vždy ve špatnou dobu na špatném místě sám.

Dalších lidí okolo jsem si dál moc nevšímala, jediné co jsem věděla bylo to, že se o ně postará Goemon. Rozkročila jsme se a byla připravená na další akci, jenže moje technika našla cíl. Hlasitě jsem se zasmála, ne nebyla jsem sadista..možná.. ale měla jsem radost, že jsem nevyšla ze cviku. Než se ale stihl rozmáznout o zem zachytila ho nějaká přerostlá chlupatá koule. Zamračila jsem se a prudce se otočila k nim. Katara jsem nechala být, už pro mě nebyl soupeřem. Místo toho jsem zamířila k nim, zastavila jsem se po boku Goemona a mlčela. Věděla jsem kdo tu stojí, princezna. Goemon to věděl taky a stejně tu dělal tohle divadélko. Takže si ze mě vážně udělal srandu. Stiskla jsme ruku v pěst a okolo ní mi nechtěně zajiskřilo. Počkej ty syčáku. Zatnula jsem zuby a začala v duchu počítat do deseti. Podle všeho to smažené kuře patřilo k nim...no pěkné.

Raijin se nakonec uvolil a dovolil se vyléčit. Zvedl jsem ruce a svou smaragdově zbarvenou čakrou mu vyléčil jeho zraněnou ruku.
"Musíš ji chvíli šetřit a používat levačku!!" řekl jsem s úsměvem a po vyléčení jsem mu ji obvázal.
Poté jsme společně šli do sídla a jen jsem kýval hlavou.
"Samozřejmě..Rád se budu podílet na další rebélii.." řekl jsem trochu zlomyslně. Přeci jen, měl jsem v sobě spoustu zadržovaného vzteku a rád se vybiji na někom a odložím lékařské zábrany.
Společně jsme se poté přesunuli na místo, kam nás odvedl Raijin.
PŘESUN