Hospůdka ,,Zlaté oko"

First topic message reminder :




Hospoda ,,Zlaté oko" je nenavštěvovanější místo v Shimo no Kuni. Ačkoliv je tu hospod více, tahle s přehledem vyhrává. Už proto tu kromě nejrůznějších druhů vín a saké, najdete i širokou sť informací. Schází se tu zvědové, samuraiové, obchodníci, shinobi i prostí občané. Z toho přehršle lidí nějaká informace vyklouznout musí. A té se pak dá náležitě využít.

Neváhejte a navštivte nás! Otevřeno máme celý den i noc. Je tu možnost noclehu i zapůčení si stájí pro svého oře.

Většinu času tu šéfuje Chiha Yakintaro, která Vám bude k dispozici, pakliže ji zaujmete anebo budete potřebovat něco vyřešit.

"Heh" Uchechtla jsem se a položila svůj hrníček na stůl. "Jaký pokoj tu máš?" Předklonila jsme se abych si na stůl mohla položit ruce. Vypadalo to, že jestli Kotomi dopije ten čaj budu jí muset doprovodit do hajan. "Řekni mi Kotomi, jsi vážně takové neviňátko?" Myslela jsem to obecně samozřejmě i když si to někdo mohl vyložit mnoha způsoby.

,,Úúúplně obyčejný." zapěla jsem a čajík, který už opravdu vychládal a to nejen díky mému chladu, jsem celý dopila. Pod stolem jsem překřížila nohy a oběma rukama si podepřela hlavu. Culila jsem se na Tori jako měsíček na hnoji.
,,Tooo si každý bude muset zjistit sám." protáhla jsem první slabiku a zatvářila se tajuplně. Teda, aspoň jsem si myslela, že se tak tvářím xD.

Nadzvedla jsem překvapeně obočí a na chvíli nevěřila tomu co slyším a vidím. "Wow, to je dost nebezpečný prohlášení." Poznamenala jsem a dál jí pozorně sledovala. Netušila jsem, že jí to až tak..hmm uvolní. S pokojem mi moc nepomohla, ale hostinský to určitě bude vědět. Přejela jsem prstem po svém hrnečku, ve které ještě bylo trochu čaje. "Další?" Navrhla jsem jí a zatvářila se nevinně. I když by možná bylo rozumnější kdyby odmítla. "Nebo něco k jídlu?" Naklonila jsem hlavu na stranu.

Zazubila jsem se na ni. Znělo to skoro až jako poklona z jejích úst. Tváře mi hořely a měla jsem chuť se permanentně usmívat. Navíc mi bylo neskutečný horko. Nic moc příjemného pro ledovou princeznu. Když mi ale nabídla další čaj, pohrávala jsem si smyšlenkou využít tohohle stavu. A cítit se po dlouhé době uvolněně. Nakonec jsem ale odmítavě zavrtěla hlavou.
,,Myslím, že v nejlepším se má přestat." olízla jsem si rty.
,,Ale psst!" přiložila jsem si ukazováček ke rtům. ,,Reizo se o tomhle nesmí dozvědět." mrkla jsem na ni a zahihňala se.

"Ha" Uniklo mi a pomalu jsem nesouhlasně zaroutila hlavou. "To slíbit nemůžu má drahá." Zazubila jsem se a pokrčila rameny. Už jsem před sebou viděla obličej Reiza až zjistí, že jsem už v blízkosti Kotomi. A až mu řeknu toto tak ho klepne. Paráda! "Jak myslíš." Zareagovala jsem ještě na odmítnutí dalšího čaje a ten svůj zbytek vypila. "Tak co? Čas jít spát?" Naklonila jsem hlavu na stranu a opět zkontrolovala hodiny. "Ponocování je špatné na pleť." Prohodila jsem a zvedla se. Doplula jsem k hostinskému, zaplatila mu a vrátila se se skleničkou vody, kterou jsem postavila před Kotomi. "Tohle ještě vypij ať ti zítra není tak zle." Začínala jsem si připadat jako hodná tetka od vedle..a ZADARMO!!

Nafoukla jsem tváře, když mi řekla, že mi to nemůže slíbit. Být to můj bratr, nakáže mi domácí vězení. Ačkoliv...nic špatného jsem neprovedla. A opilá taky nejsem! Nebo aspoň ne hodně. Uchechtla jsem se nad svými úvahami. Zvědavě jsem se podívala na skleničku s vodou, kterou mi Tori přinesla. Po jejím vysvětlení jsem ji vypila naráz. Žízeň jsem měla, i když jsem vypila čaj chvíli předtím.
,,No jo....asi bych měla jít spát." povzdychla jsem si. Přesto jsem se hned nezvedla.
,,Tori...O jakou cenu sis řekla? Reizo s tebou mluvil o přidání se k nám?" zeptala jsem se jí nakonec. Celkem jsem se divila, že jsem byla schopná kloudně o takové věci přemýšlet, ale vrtalo mi hlavou, proč mi neznámá dívka takto pomáhá. Přišlo mi to zvláštní.

Sledovala jsem jak bez odmlouvání vypila skleničku a došla jsem k závěru, že je Kotomi vážně až moc důvěřivá dívka. I po tom co se jí stalo. Měla by si dávat pozor na lidi co se motají okolo. Včetně mě. Už jsem jí tu mohla mít dávno nadrogovanou a mohla jsem si to kráčet k té Reině. "Hm? Vážně to chceš vědět?" Ušklíbla jsem se a založila si ruce na prsou. "Nabídl mi jeden dost plný měšec." Na tváři se mi objevil opět kočičí úsměv a chvíli jsem mlčela. Bylo to celkem dost peněz ale.. "Ale řekla jsem si ještě o jeden." Dodala jsem a olízla si rty. Reizo se od té doby neozval, ale což peníze mi nabídnou i jinde.

Chvíli jsem ji pozorovala. Na to, že jsem ji znala sotva pár hodin, jsem jí důvěřovala až moc. Teda...Očekávala jsem od ní, že by mě mohla podvést, že by mi mohla ublížit..Přesto jsem cítila, že i když je vypočítavá a provokatérka, neublíží mi. Ne teď. Nejspíš kvůli Reizovi.
Když mi řekla svou cenu, div jsem nevykulila oči. ,,No...Skromnost určitě nebude jedna z tvých dobrých vlastností." pousmála jsem se. Reizo jí nabídl plný měšec. Ten, co jsem mu věnovala. Proč? Nebýt toho, že moje tváře už červené byly, začervenala bych se znovu. Napadlo mě, že to dělal čistě kvůli mě. Taky jsem ale mohla být jen moc domýšlivá.
,,Když ti tuto cenu nabídnu já sama....Přijmeš naši nabídku?" naklonila jsem hlavu na stranu.

"To asi opravdu nebude." Zakroutila jsem hlavou a pokrčila rameny. No co, pokud člověk měl peníze mohl cokoliv. A já se nerada omezovala. Po její otázce mi zmizel úsměv z tváře. Při obchodu se nikdy neusmívám. "Když je dostanu předem tak ano." Odpověděla jsem jí a dál jí sledovala s kamenným xichtíkem. V hlave jsem úplně viděla jak se rochním v penězích, ale to jsem celkem slušně předbíhala.

Tori zvážněla. Poprvé za tu dobu, co jsme spolu. To se mi líbilo. Cítila jsem se, že mě bere trochu na vědomí, nejen jako hračku.
,,Výborně." přikývla jsem. Zvedla jsem se, ale zamotala se mi hlava. Opřela jsem se rukama o stůl a zavřela oči. To bude trochu krušné ráno....Zvedla jsem hlavu, abych si růžovovlásku ještě jednou prohlédla. Mile jsem se usmála.
,,Od téhle chvíle za dva dny se sejdeme znovu na kopci. Tam si budeš moct vyzvednout to, po čem tak toužíš." Prošla jsem kolem ní a položila jí lehce ruku na rameno. ,,Těším se na spolupráci. Dobrou noc." rozloučila jsem se s ní, abych následně vystoupala schody do chodby a odtamtud trochu potácivě došla do pokoje, zamkla za sebou dveře a zhroutila se úlevou na postel. Nutno podotknout, že na Reizovu. Moje stále ještě usychala od mého zamražení. Nepoznávala jsem se. Nikdy dřív jsem nepila a hlavně jsem nečekala, že dokážu mluvit...více povážlivě. No, s Goemonem to šlo taky, ale ten mě více vytáčel. Ona mě naopak dostávala do rozpaků. Povzdychla jsem si. Kousla jsem se do rtu, abych pomocí své krve vytvořila pečetě na Kuchiyose a přivolala si maličkou Kitsune a Kitsu. Obě na mě mávaly ocáskem a Kitsu štěkla. Pousmávala jsem, svlékla si plášť, povolila gumičku a uvolnila vlasy z culíku. Spořádaně jsem si lehla, pokrčila nohy a obě lištičky si mi lehly k břichu, kde se stočily do klubíčka a zatímco jsem je se zavřenýma očima hladila, spokojeně usnuly.

"Jistě." To bylo vše co jsem jí na to řekla. Sledovala jsem její záda dokud nezmizela uplně. Pak se mi úsměv začal opět roztahovat. Haháá! Zazubila jsem se a mnula si ruce, tohle se mi povedlo. "To bude parádička" Zajásala jsem nahlas a teď už se nechala plně únášet představou, co vše s penízky udělám. Koukla jsem se na hodiny a stále s úsměvem vyšla z hostince. Dokonce jsem si cestou začala i pískat! Vyhoupla jsem se na strom, sedla si na větev a spustila nohy dolů. Stále jsem si vesele pískala a usmívala se na měsíc. Chtěla jsem si to na chvíli užít než si půjdu zařídit pár věcí do města. A spánek? Hah já ho nepotřebovala tolik jako ostatní. Po chvíli jsem nakonec skočila na zem a zamířila k městu.

Společně s Raijinem jsme našli cestu k hostinci. Bylo to docela namáhavé. Cestou jsme měli žízeň, tak jsme zašli do západní restaurace na pivo. Raijin mi musel jedno koupit, protože mě ještě nebylo osmnáct.
Po jednom pivu jsme došli do Zlatého oka. Otevřel jsem dveře a vstoupili dovnitř.
Kývl jsem na hospodského a šli nahoru do pokoje, kde se odehrává veškeré rebelstvo.
Zaklepal jsem na dveře a počkal. Nic jsem neříkal a na nikoho se nedíval, nechtěl jsem upozornit na sebe.

Pořád se nic neozývalo. Jen vrzání podlahy a nervózní tlukot Raijinova srdce.
"Ano, a mluv tiše, nedívej se do očí a moc nedýchej," ušklíbl jsem se. Z mého tónu čišel vtípek.
Zaklepal jsem ještě jednou. Přemýšlel jsem, jestli je vůbec na místě. Rozhodl jsem se pro jistotu zaklepat ještě jednou.

Vrazila jsem do hospody se znakem města na hrudi a rozhlédla se. Reizo furt nikde a Kotomi asi stále vyspávala v pokoji. Hmm. Vyšla jsem schody potichoučku jako myška a uviděla záda dvou týpků. Nadzvedla jsem obočí a naklonila hlavu na stranu. Vlasy jsem měla stále stažené do culíku což mi dodávalo na vážnosti. "Bafiky baf." Promluvila jsem a nic jiného nepodnikla. Kdo ví jestli byli od Kotomi, pokud ano, já pro ně musela působit na první pohled jako problém. Podle znaku jsem pracovala pro město. Pro Reinu. Pokud od ní nebyli no tak jsem byla jednou z nich. "Je tam nějaká párty?" Položila jsem otázku a sladce se usmála.

Musela jsem zaklonit hlavu abych mu viděla do očí když se ke mě otočil no...ale on mi do očí rozhodně nekoukal. "Vypadá to, že tam nikdo není co?" Poznamenala jsem když jim stále nikdo neotevíral dveře. Kotomi asi ještě vyspávala ten alkohol. "Chtěla jsem jít do svého pokoje..." zalhala jsem s úsměvem. Raijin nevěděl kdo je v pokoji do kterého chtěli ale Hashiru ano. Pro něj mohla být má přítomnost znepokojující."...ale co si takhle dát panáčka?" Navrhla jsem. Nepotřebovala jsem aby někdo Kotomi čapl dřív než mi zaplatí! To teda ne!

"Ha?" Zamrkala jsem nevěřícně a pak se ušklíbla. Tohle mi snad nikdo ještě neřekl. A to nejen kvůli mé, oproti němu sice drobné ale stoprocentně ženské postavě. "Co to je za otázku?" Zakroutila jsem hlavou a otočila se k němu zády. Teď jsem toho panáka teda potřebovala určitě! Sešla jsem schody opět dolů a zamířila k hostinskému. "Paňáčka prosím." Objednala jsem si a ještě jednou zakroutila hlavou nad tou otázkou. Prej moc mladá na panáky, co to je tohle? Vždy když jsem někomu řekla, že jdeme na panáka bez odmlouvání šel. A rozhodně se neptal na takovou hovadinu. No kdo by přece nechtěl být v mé oslňující společnosti?!

Když přece jen přišel hodila jsem do sebe panáčka a posadila se ke stolu jako on. Opět jsem se na něj nevěřícně podívala a netušila chvíli jak mám reagovat. No nakonec jsem protočila očima a povzdechla si. "A další blbou otázku tam nemáš?" Vzala jsem si panáčka který objednal a natáhla s ním k němu ruku. "Na zdraví." Zamrmlala jsem a ťukla si s ním. Že já je tam nenechala před pokojem Kotomi! Co je mi po tom vlastně. Zaplaceno jsem měla zatím jen od Reiny. S touhle myšlenkou jsem do sebe hodila obsah a ťukla panáčkem o desku stolu. "Trochu moc svalů ne?" Poznamenala jsem a prohlídla si ho. TO byl chlap. Ne jako Reizo!

"Kdo jsi?" Naklonila jsem hlavu na stranu a culík můj pohyb následoval. "Co třeba bojovník za spravedlnost hm?" Ušklíbla jsem se a mávla na znamení, že chcu další dva panáky. Spokojeně jsem se opřela na židličce, hodila nohu přes nohu a letmo se koukla na hodiny, jak bylo mým zvykem. "Tvojí...sestru?" Zopakovala jsem po něm a znova si ho kriticky prohlídla. Vidět takhle namakanou ženskou tak nevím jestli bych chytla hysterický smích a nebo bych rovnou odpadla. "Má chlapa? Tvoje sestra?" Nadzvedla jsem zvědavě obočí protože jsem si neodkázala představit, jak by si ho mohla najít. "Teda nic proti...jen jsem zvědavá osoba." Čapla jsem nového panáčka a opět s ním k němu natáhla ruku.

"Něco podobného." Mrkla jsem na něj a postřehla, že ten chlap jako hora nezvládá pití. No svaly asi nebudou vše. "Hmm ne děkuji." Mávla jsem rukou a odmítavě zakroutila hlavou. Sice jsem dříve byla s dívkou ale byla to dívka! Ne babochlap. Buď chlap a nebo žena. Nic mezi. Ťukla jsem si s ním a hodila do sebe dalšího panáka. I já jsem už nějaký den nespala ale ještě to se mnou nebylo tak hrozné. "Beru to jako poklonu." Oznámila jsem a sledovala jeho pohled, který zase končil jinde než měl. Jenže mně to nevadilo. Jen ať se koukne na ty krasavice. Na tváři se mi objevil kočičí úsměv. "Takže...co tě sem táhne hm? Copak jsi neslyšel jaká je tu situace? Jdeš si vylepši karmu?" Položila jsem mu několik otázek za sebou a dál ho sledovala.