Lesy v Shimo no Kuni

pro **Kotomi Yamada** Wed Jun 27, 2018 6:23 pm

First topic message reminder :

Lesy v Shimo no Kuni - Stránka 4 682989_64a5d079

Lesy v Shimo no Kuni - Stránka 4 13619233219788

Lesy, ve kterých dá odpočívat nebo skrýt.

pro Benjiro Wed May 08, 2019 8:51 pm

Už to byl nějaký pátek, co jsem v těchto zemích žil. Na místní lesy jsem si zvykl na tolik, že jsem si je pamatoval nazpaměť. Bylo to asi nejdéle na jednom místě. Povzdechl jsem si a vyskočil jsem na jeden strom a usednul na pevnou větev. Opřel jsem se o něj a poté si sundal masku. Stromy pěkně šustěli a obloha byla zbarvená do krasné modré barvy bez jediného mráčku. Začal jsem přemýšlet, jestli není čas jít od dům dal, na můj vkus se tahle rodinná šarvátka táhla. Na druhou stranu platili mi dobře,ale když vás platí takhle už dva roky, tak máte na dlouhou dobu vystaráno. Možná si otevřu hospodu, nebo nějaký bar. Při téhle myšlence se mi udělal úsměv na tváři.

pro **Izuno Yui** Thu May 09, 2019 7:37 pm

Procházela jsem se po lese. Teda spíš po větvích stromů. Tentokrát v přeměně. Již dlouho se nic nedělo a já se začínala děěěsně nudit. Reina se stáhla kdoví kam a na jak dlouho a já nevěděla do čeho, popřípadě do koho, píchnout. Odrazila jsem se elegantním, lehkým krokem na další větev a povzdechla si. Něco jsem s tím musela udělat.......A dostala jsem příležitost, ušklíbla jsem se, když jsem zavětřila. Lidská vůně. Navíc chakra. Odrazila jsem se trochu víc a rychlým skokem dopadla na větev kousek od Benjira.
,,Nyahooj." zvedla jsem ruku na pozdrav. Mávla jsem ocáskem a ouška se mi při šustění větviček a listí zatřepala.

pro Benjiro Thu May 09, 2019 8:22 pm

Z mého přemýšlení mě vyrušila pozdrav jisté osůbky. Pozřel jsem se na ní, prohlédl si jí od oušek k ocásku. Usmál jsem se a pozdravil jí "ahojky". Poškrabal jsem se na hlavě. Mno je možné, že jsem jí někdy viděl, možná ne. Teď si nějak nemůžu vybavit. "Copak tě tu přivádí?" zeptám se milé a mezitím přemýšlím, jestli vůbec znám. Možná bych jí mohl zaměstnat v mém budoucím baru, určitě by přilákala nějaké lidi.

pro **Izuno Yui** Fri May 10, 2019 2:35 pm

Usmála jsem se na něj. Líbilo se mi, jak si mě prohlídl. Zvědavě. A já měla pocit, že ho odněkud znám. Jen jsem si hned nemohla vzpomenout. Tak jsem se na něj usmála více ze široka a poodhalila ostré špičáky.
,,Nuda." odpověděla jsem jednoduše a posadila se na větev. Houpala jsem nohama ve vzduchu a mávala ocáskem. Bedlivě jsem poslouchala každý zvuk okolo nás. Tudíž jsem i slyšela všechny malé hmyzí nožičky, které se objevovaly jen kousek od Benjira a na něm...a prostě byli všude. Brouci v lese nebyli nezvyklostí, ale takto vysoko a stromě a v takovém množství to bylo přinejmenším zvláštní. Kočky přirozeně hmyz pojídají. Já jsem byla člověk, aspoň z převážné části, takže jsem je neměla chuť sníst, ale nevadili mi a nehnusili se mi.
,,Já tě znám ~nya." naklonila jsem hlavu na stranu a zamrkala na něj.

pro Benjiro Sat May 11, 2019 11:07 am

Rozhodně to byla zajímavá osůbka, tedy pokud se vůbec dala považovat za osobu. Její špičáky se leskly, nejspíš se o své zoubky dobře stará, ale být její zubař, bych asi nechtěl být.
"Koťátko šlo lovit ptáčky do lesů?" pověděl jsem pobaveně a následně jsem pronesl "Promiň, ale velké klubíčko u sebe nemám" a přitom jsem pokrčil rameny. Mno nevěděl jsem , jak jinak zabavit kočku. Já moc domácích mazlíčků neměl a brouky bych do toho rozhodně nezahrnoval.
"Odkud mě pak znáš?" Byl jsem trošku překvapený. Možná mi připomene, jestli jí znám.

pro **Izuno Yui** Sat May 11, 2019 8:08 pm

Při poznámce o lovení jsem se zasmála. Byla to lákavá představa. A hlavně pravdivá záležitost.
,,Nebylo by to špatné ~nya, ulovit nějakého ptáčka." mlsně jsem si olízla rty. Přišla jsem lovit, sice ne ptáčky, ale lidi. Jen jsem nevěděla koho. Kohokoliv podezřelého. Poslední dobou nebylo moc co dělat, nudila jsem se. ,,A klubíčko k tomu nepotřebuji." dodala jsem pobaveně.
Zamyslela jsem se. ,,Nevím, odkud ~nya." zavrtěla jsem hlavou. ,,Jen vím, že jsme se potkali." Zjevně jsem ho někde zahlédla, někde jsme se určitě potkali. Nejspíš jsme spolu ale nekomunikovali, jinak by mi takový člověk v paměti utkvěl.
,,Jsou tví?" rozhodila jsem ruce, čímž jsem poukázala na všechny ty brouky kolem nás. Měla jse zvláštní pocit že mě obkličují Jakási intuice, šestý smysl. Mohlo se mi to ale jen zdát.

pro Benjiro Sat May 11, 2019 9:06 pm

Při mých poznámkách se zasmála, což mi vyčarovalo úsměv. Dlouho jsem si nepokecal s někým, kdo nebyl úplný mrzout nebo nějak vážný. Jenom jsem doufal, že nebude chtít sníst mojí maličkost. To bych úplně nebyl rád.
"aaha" pověděl jsem a pokrčil jsem rameny. Takže jsme se někde minulý, ale i tak. Jeden řekl, že by si člověk zapamatoval takovou kočku, doslova. Ale kdybych si měl tipnout, kde mě viděla, tak bych se vsadil, že u Reiny.
Podle všeho nejen její vzhled byl kočičí, ale i její smysly, když si všimla mých broučku. Někteří byly vyslaní do okolí, aby pátrali po něčem zvláštním a jiní zase chtěli provětrat své křidélka. "Ano, jsou mí" povím a usmějí se. Natáhl jsem ruku a jeden z broučku přistál na prstů a po svých malých nožičkách zaběhl do mého obleku se schovat.
Každopádně jsem musel využít příležitosti. "Když už se nudíš, měl bych pro tebe lukrativní nabídku." Už jsem si pomaličku verboval zaměstnance do mého baru, který jsem ještě nevlastnil. Ale to by nemohl být nějaký problém, tedy doufám v to.

pro **Izuno Yui** Sat May 11, 2019 9:26 pm

Mrskla jsem ocasem, když jsem sledovala, jak hmyz zalézá pod jeho oblečení. Upřímně to bylo děsivé i fascinující zároveň. Navíc jsem měla pocit, že také velmi nebezpečné.
,,Zvláštní." olízla jsem si rty a zatřepala ouškama, neb jsem slyšela jakési zapraskání. Zaaostřila jsem na to místo zrak a zorničky se mi stáhly do úzkých čar. Nic a nikoho jsem však nezahlédla. Benjiro mě ovšem zaujal otázkou, tak jsem si toho místa přestala všímat.
,,Nyabídku?" zopakovala jsem. Navíc lukrativní! Švihla jsem ocasem dvakrát do strany a byla jsem zvědavá, co poví.

pro Benjiro Sat May 11, 2019 9:52 pm

Oba jsme byli fascinovaní tím druhým. Ona broučky a já jejím kočičím vzhledem. Takové dvě podivuhodné osoby na jednom stromě.
"Ano" odvětím a usmějí se "Říkal jsem si, že bych investoval do nějakého baru/hospody a hodil by se mi nějaký společník." Podal jsem jí svojí vizi. Není to tak akční jako souboje na život a na smrt, ale i to by šlo zařídit nějakou bezednou jámu, kde by se pořádali souboje. Mno, ale to mělo ještě čas.

pro **Izuno Yui** Wed Jun 05, 2019 3:09 pm

Usmál se a já byla tím víc zvědavá. Nastražila jsem uši....A Benjiro mě pozval do svého budoucího baru. Dvakrát jsem zamrkala a přehrávala si jeho slova. Pak jsem se rozesmála. Upřímně a od srdce. Líbil se mi. Kliďas se smyslem pro humor, předpokládala jsem, že i se zvláštním pohledem na svět. V zemi probíhala válka, lidé neměli co do úst a on se zajímal, zda by měl investovat do nového baru.
,,Pokud se situace uklidní jednou." pokrčila jsem rameny, vstala a přiblížila se na pár kroků před něj. ,,Proč ne~nya." zazubila jsem se na něj.

pro Benjiro Wed Jun 05, 2019 9:24 pm

"Neboj, budeme okrádat buržoazií" pověděl jsem se a přitom jsem se zasmál. Už jsem zněl jako ti jebli capci, které si manžilek Reiny pozval, aby byl opět svobodný. Hold jsi měl lepé vybrat. Každopádně platil, takže jsem byl spokojený, ale mno kdo ví jak dlouho mě bude platit. Ale pokud mi šahnou na bar, tak uvidí co je to černý mor.
Když přišla tak jsem jí poklepal po hlavě a usmál jsem se. "Super, tak platí."
Postavil jsem na větev a protáhl jsem se. Není čas, ztrácet čas. Jdeme sehnat ten bar a rozjet byznys, nemyslíš? zeptal jsem a podal jsem jí ruku, aby se taky postavila. Tedy nevěděl jsem, jestli umí chodit po dvou.

pro **Izuno Yui** Fri Jun 07, 2019 2:49 pm

Byl to opravdu příjemný člověk. Potěšeně jsem švihla ocasem a přijala jeho ruku. Vyhoupla se na nohy a úsměv mu oplatila. O kočkách se říká, že jsou falešné, ve skutečnosti jsou věrné, vděčné a loajální. Alespoň do doby, než jim někdo ublíží. Navíc mi můj kočičí instinkt říkal, že bych se před tímto mužem měla mít na pozoru. I když vypadal tak mile, bylo z něj cítit, jak moc silný. Důvěřuj, ale prověřuj.
Přikývla jsem a s vyceněnými tesáky v úsměv se zeptala: ,,Kde chceš začít~nya?"

pro Benjiro Fri Jun 07, 2019 5:12 pm

Přijala mojí ruku, takže jsem své gentlemanské povinnosti splnil. Stále mě nějak udivovalo. že je to z nějaké časti kočka. Prostě zajímavé. Měla moc pěkné tesačky, takže nasrat jsem jí moc nehodlal.
"Prvně zkusíme odkoupit Zlaté oko a když to nevyjde, tak zkusíme něco ve městě. Uvidíme" odpovím jí a přitom pokrčím rameny. Popravdě jsem netušil, jestli to půjde, ale hodlal jsem zapojit svůj šarm,abych to získal. Mít hospodu/bar ve městě nebylo moc bezpečné, protože tam strašili ti rudí.
Seskočil jsem ze stromu a mával jsem na ní ať jde za mnou. Byl jsem trošku zvědavý, jestli to vezme normálně po zemi nebo si bude skákat jako opička po stromech.

//přesun

pro **Izuno Yui** Fri Jun 07, 2019 9:16 pm

Bedlivě jsem poslouchala jeho plán. Vlastně to úplně plán nebyl, ale...Celé tohle bylo docela fajn dobrodružství a odreagování. Pokyvovala jsem souhlasně hlavou a nakonec jsem pobaveně zasalutovala.
,,Hai~nya!" zahihňala jsem se a nechala ho seskočit dolů ze stromu jako prvního. Mávnul na mě, načež já seskočila za ním a následovala ho. Tušila jsem, že by nás třeba mohlo něco zajímavého potkat. Byla jsem zvědavá.
~Přesun

pro **Hashiru Senju** Tue Jul 09, 2019 5:20 pm

Válka zuřila dál. Oficiálně měl být klid a moje mírová jednotka, měla pomáhat. Zvlášť téhle vesničce, kterou neustále okupují z klanu Kana..
Lesy v Shimo no Kuni - Stránka 4 Tenor

Soustředěnou silou jsem udeřil do země a několik nepřátel ztratilo rovnováhu. Přiskočil jsem k jednomu a udeřil jej veškerou svou silou do hrudi.
Zabij nebo budeš zabit...Jsem tedy vrah, když zabíjím a biju se o svůj holý život? Nebo jsem snad kladný hrdina s povolením zabíjet? Proč maříme lidské životy, které jsou stejně hodnotné jako ty naše?
Přešel jsem k nepřítelovi ležícímu na zemi, zvedl jej a znovu jím mrsknul o zem.
Jsem lékař, ale místo toho, abych životy chránil, tak je beru..Proč? Jsem snad špatný a zlý, protože zabíjím?
Přesnou odpověď nevím..
Přiskočil jsem k poslednímu a úderem do hlavy jej zabil.
Mohu tak chránit ty, na kterých mi záleží. Mohu léčit ty, kteří jsou zraněni a umírají, mohu zničit ty, kteří by chtěli zabít mě nebo ty, na kterých mi záleží. Jenže...Všichni jsme vrazi, jsme shinobi a sloužíme našemu účelu... Vytáhl jsem si z břicha zabodnutý kunai, odhodil ho a odešel.

pro **Mikoto Hyūga** Sun Sep 08, 2019 6:36 pm

Bol to už nejaký čas, kým som opustila Goemona a vracala sa späť do mesta. V mojom stave to však nebolo jednoduché, nakoľko som bola na pokraji síl a moje zranenia, ešte stále nedoliečené, sa začali opäť hlásiť pomaly stúpajúcou bolesťou. Nebola som však ďaleko, skrz Byakugan som vedela približne odhadnúť, koľko kilometrov mi ešte ostáva. Musela som si však oddýchnuť. Našla som si menšiu čistinu, ktorá vyzerala bezpečne. V okolí som okrem zvierat nevidela žiadnu živú dušu. Vydýchla som si a unavene si sadla do trávy. Deaktivovala som Byakugan. Aj moje oči si potrebovali odpočinúť.
Ťažký deň..., prebehlo mi mysľou. Myšlienkami som na chvíľu zablúdila k mŕtvej Yogan. Nevyronila som slzu ani neprejavila nejaký pocit ľútosti. Niekde v hĺbke som však vedela, že mi tá potvora bude chýbať. Toto je však údel Shinobiho a nebyť Goemona by som skončila ako nepotrebný odpad. Bez očí.

pro **Ryuu** Sun Sep 08, 2019 9:03 pm

Spokojeně jsem si poklusával po lese s pytlíčkem z tržnice v tlamě. Tentokrát jsem nebyl loudit u staré babky, dneska jsem měl speciální chutě a tak jsem se stavil za svým speciálním člověkem, který věděl co jsem zač. Teď jsem se snažil najít už pár minut ideální místo na to abych do sebe nasoukal tuto pochoutku ve fromě, ve které si jí dokážu nejvíce vychutnat. Najednou ale přivál vítr pach, který mě donutil se zastavit a nastražit uši. Člověk?
Vydal jsem se potichu směrem odkud jsem cítil vetřelce v mém rajónu. Uslyšel jsem unavené vydechnutí a zvědavě vykoukl zpoza stromu. Seděla tam nějaká žena a nevypadala nejlépe, zároveň nevypadala nebezpečně a tak jsem se pomalu vydal k ní. Nespouštěl jsem z ní oči a zároveň jsem si dával záležet abych našlapoval pomalu. Nechtěl jsem aby se mě bála, nebo aby si to zle vyložila. Už jsem dostal kamenem několikrát. Nakonec jsem se zastavil metr před ní a sedl si na zadek, v tlamě jsem stále držel hnědý pytlíček. Ještě půl minuty jsem na ní jen koukal a nehýbal se. Když to vypadalo, že dneska kamenem nedostanu, sklonil jsem hlavu a položil pytlíček na zem. Šťouchl jsem ho čumákem blíže k ní ale stále to nebylo dost blízko aby si to mohla vzít bez své snahy. V pytlíčku byly 4 smažené masové rolky jaké se prodávají normálně na tržišti a sladký bochánek s marmeládou uvnitř. Jak by tohle mohl pes jíst? No..to bylo moje tajemství, každopádně ona jídlo potřebovala asi víc než já.

pro **Mikoto Hyūga** Mon Sep 09, 2019 8:48 pm

Myslela som, že som tu sama. Prítomnosti psa som nedávala žiadnu pozornosť, keďže zvieratá sa tu obšmietali bežne. Až do chvíle, kým sa nezačal ku mne približovať, keďže všetky ostatné sa mi vyhýbali. Prirodzene. Obrátila som zrak smerom k cudziemu psovi, ktorý tak povediac nepôsobil od pohľadu ako hlupák. Ako keby mal vlastný rozum. Pohľadom som skĺzla k malému balíčku a späť k jeho očiam, povyťahujúc obočie. V priebehu pár momentov sedel meter predo mnou.
"Huh?" vypadlo zo mňa, pôsobila som prekvapene. O to viac, keď ku mne posunul balíček. Už podľa šíriacej sa vône šlo o nejaké jedlo, možno pre jeho majiteľa. Múdry to pes, avšak...ako sa k nemu zachovať? V živote som psov videla maximálne zdiaľky, aj to na ulici.
"Dobrý hafo, dobrý...," môj hlas znel milo, čo bolo neprirodzené. Možno to bolo spôsobené práve tým, že som bola na pokraji vlastných síl.
"Ale nemusíš si robiť starosti, budeš mať kvôli mne problémy," žila som skrátka v tom, že má majiteľa. Čo by ten bol povedal na to, ak by prišiel domov s prázdnym balíčkom? Navyše, nebola som tak hladná, všetko, čo som potrebovala, bolo nejakým spôsobom zregenerovať vlastné telo a odpočinúť si konečne.
"Cici, mici? Či nie...? Neviem, ako sa rozprávať so psom...," zatvárila som sa kyslo a uhla pohľadom do strany. Ešte že je to len pes. Snáď mu je jedno, čo meliem. Aj tak som už bola mimo.

pro **Ryuu** Tue Sep 10, 2019 9:12 am

Nechápavě jsem naklonil hlavu na stranu a zamrkal. Proč bych měl mít kvůli ní problémy? Balíček s jídlem si nevzala. Část mé dušičky byla ráda, protože jsem se na to jídlo fakt těšil, jenže se mi nelíbil stav ve kterém byla. Musela asi někoho hodně naštvat nebo bůh ví co. Po jejím pokusu se mnou mluvit jsem se usmál. "Mňau? Haf?" Promluvil jsem k ní, ano..uměl jsem mluvit. Tohle tajemství jsem si ale nechával většinou pro sebe. Vědělo o tom jen pár lidí a jeden z nich byl zrovna můj kamarád, který mi dal toto jídlo. "Nedáte si jo?" Znova jsem čumákem strčil do pytlíčku. "Je to docela..dobrý. A já já už stejně jedl, tohle je na chuť." Vysvětlil jsem jí.
"Co se vám stalo?" Znova jsem si jí prohlédl a vrátil se pohledem k jejím očím. "Necítím v okolí nikoho jiného." Což znamenalo, že se asi takhle plahočila už nějakou dobu. "Jdete do města?" Vypadalo to, že nezavřu tlamu. Jenže ono to bylo těžké, když už jsem na někoho promluvil..byl jsem rád, že si můžu povídat. A o mé radosti vypovídal ocas, snažil jsem se ho krotit ale ten zmetek sebou plácal ze strany na stranu.

pro **Uchiha Nero** Mon Apr 05, 2021 10:48 pm

Nad lesmi v Shimo no kuni sa rozkladala nádherná noc a tá sa pomaly menila v skoré ráno. Hviezdnata obloha pomaly mizla a jemné mraky sa trhali následne čoho sa nočný svit mesiaca a hviezd začal meniť v jemné paprsky ranného slnka lenivo vykukujúceho spoza hôr tejto snežnej zeme. V povetrí bol cítiť pokoj a mier i napriek faktu, že za posledné dni sa stalo toho príliš zlého. Stromy s jemným škrípaním sa pohybovali v závese jemného a pri tom chladného vetra, no poskytovali dostatočnú ochranu pred očami iných pre párik dvoch mladých Shinobi, ktorý si to mierili spoločne k hradu, kde doteraz sídlila princezná Shimo no kuni. A práve ona bola jedna z tých dvoch osôb, ktoré si to potichu a pokojným tempom plaholčili pomedzi tajne vychodenú cestičku o ktorej vedelo len málo ľudí. Mladá princezná s gaštanovými vlasmi a pleťou chladivou ako jej samotné Kekei Genkai kráčala v doprovode svojej ochranky späť do svojho hradu, kde sa mala stretnúť práve so svojim bratom a ukončiť tak ich už roky trvajúcu rivalitu. Keď však prvý malý paprsok slnka prekročil hranice hory, postava obalená v čiernom plášti a ešte čiernejšimi vlasmi sa otočila k paprsku.

"Slnko vstáva červené.. v noci sa prelialo veľa krvi.." Povzychol som si potichu, hovoriac len tak do vetra, zastavujúc sa pri neďalekom pni, na ktorý som sa posadil. To či som narážal na neďalekú bitku o túto zem alebo i vraždu muža, ktorý sa snažil odporovať voči nárokom Kotomi, som už nepovedal. Len som si zotrel posledné kvapky jeho krvi z rúk a následne z plášťa vybral obväz, ktorým som si obviazal dlaň ľavej ruky, kde sa ukazovala rana po seknutí mečom. Ďalšia jazva, už som ani nepočítal. Či už od nepriateľa alebo Kotomi samotnej, prestal som to vnímať. Svoj pohľad, prázdny a pritom plný, chladný a pritom láskavý som upriamil priamo na ňu.
"Aký máš z toho pocit?" Spýtal som sa okamžite, keďže sme obaja vedeli finálnu destináciu našej cesty. Stretnutie so svojim bratom po tak dlhej dobe v rivalite, určite musela byť nervózna a tentokrát ani nemala po boku celú svoju ochranku ale len mňa. Tentokrát ani Itsuki nevedel o tom kde sme boli, to by bolo nadávok, keby sa dozvedel čo sme chystali. Mnoho sme ale práve pre toto stretnutie museli prerušiť. Dokonca i konverzáciu o tom, ako som v jednoduchosti zastavil jej odpor voči môjmu sólo vpádu k pánovi domu. Uprene som sa zahľadel do jej očí hľadajúc pravdu. V túto chvíľu bola pre mňa priorita ju nie len chrániť od fyzického napätia, ale aj psychického. Byť jej oporou a nie len ochrankou.
"Je dosť skoro ráno a sme dlho na ceste, mala by si si oddýchnuť. Určite máme ešte nejaký čas, než sa vrátime a znova sa začnu riešiť až príliš vážne veci." V jednoduchosti som zo seba dostal a konečne doviazal obväz na ruke. Následne toho som sa postavil a rozhliadol sa po okolí, kde by sa tu dalo oddýchnuť. Z útrob plášťa som pritom vytiahol malý balíček, bol to cestovný balíček s nejakým jedlom. Tak dlho na pochode, určite bola hladná a ignorujúc vlastný hlad som jej ho podal s jasným signálom v očiach, že si ho má nutne zobrať. O tom čo sa stálo necelý deň dozadu, no, mali sme dohodu, jasne sme sa nebavili o tom, čoho som bol schopný a ona vedela, že sa nemá pýtať.

pro **Kotomi Yamada** Mon Apr 05, 2021 11:28 pm

V tichosti jsem kráčela jen krok za mladým mužem s vlasy jako havraní peří, širokými zády, za která jsem se mohla kdykoli schovat. Neustále jsem se rozhlížela kolem sebe. Ne nervozitou, nebála jsem se. Naopak jsem obdivovala krásu téhle země. Nikdy jsem odtud necestovala, ale přesto jsem si stála za tím, že Shimo no Kuni je nejhezčí země, která existuje. Navzdory stále vlajícímu větru, častého sněhu a vytrvalé zimě, sluneční paprsky pokaždé příjemně hřály a dokázaly namalovat přírodu tak krásnými barvami, jako by to nezvládl sebelepší malíř na plátno. O to smutnější bylo, když jsem zaslechla potichu jako vánek Nera říct, kolik krve bylo prolito. Mimoděk mi zrak padl na jeho červeně zabarveným rukou a bolestivé ráně, kterou na jedné z nich měl.
Po celou dobu to šlo dobře. Celé měsíce cestování. Naše poslední zastávka musela ale symbolicky s dobojovanou bitvou skončit vyhasnutím dalšího života. Před očima jeho rodiny. Bolelo to, jenže...Nero je horká hlava, ale pouze mě chránil. Za tu společně strávenou dobu moje morálka vůči spravedlnosti a za každou cenu neublížit, trochu opadla. Ne že bych ráda ubližovala, ale pochopila jsem, že někdy není zbytí. Uzavřeli jsme sice dohodu o mlčenlivosti, ovšem ránu, kterou jsem mu uštědřila, aby vychladl, jsem si odpustit nemohla.
,,Myslím, že žádný." odpověděla jsem na jeho otázku. Byla to pravda. Svého bratra jsem viděla naposledy....2 roky? 3 roky zpět? Nezvládla jsem to ani počítat. Zvedl se vítr a já si přitáhla plášť blíže k tělu. Netušila jsem, co mám cítit. Úlevu? Radost? Vztek? Lítost? Tyhle pocity jsem dávno vyčerpala. Neměla jsem ponětí, co se stane.
Opřela jsem se o kmen stromu, napnula jsem svaly na nohou, ruce vzepjala nad sebe a spojila je. Pořádně jsem se se zazíváním protáhla. Převzala jsem si od Nera kousek chleba a lahev vody. Než jsem se do chleba zakousla, povzdychla jsem si. Chtěla jsem zaprotestovat, že on nic nejedl, ale moc dobře jsem věděla, že bychom se akorát pohádali. Před návratem do hradu jsem pohádaná nechtěla být.
,,Jen 10 minut a můžeme jít. Odpočívat můžu až potom." zamítla jsem jeho nabídku na odpočinek. Odlepila jsem se od kmenu a posadila se přímo před kmen, na kterém předtím Nero seděl. Opřela jsem se o něj jako o zeď. Tráva sice byla navlhlá rosou a díky slunci to bylo to právé posezení. Zavřela jsem oči a nastavila tvář slunci.
,,Těším se na horkou koupel." vzdychla jsem nahlas, zatímco jsem žvýkala chléb, do kterého jsem se zakousla.

pro **Uchiha Nero** Tue Apr 06, 2021 12:01 am

To, či jej verím ohľadom jej pocitov z nadchádzajúceho stretnutia, som nekomentoval, pretože som sa skutočne do tejto témy nechcel zaboriť. No i tak mi to nedalo, aby som zmenil svoj mŕtvy pohľad na jemný náznak hnevu a nečastoval ju ním. Keď mi bolo najhoršie, div zo mňa takéto veci nevykopala. No i napriek tomu som radšej ostal ticho a len si povzdychol.
"Lenže môžeme aj teraz. Rozhodnutia, aké tam podľa mňa padnú budú mať obrovský vplyv na celú túto zem. A ty si vyčerpaná, dlho si nespala. Než ťa vezmú preč riešiť veľké veci." Stíchol som ako sa o mňa oprela a zatvorila oči. Neostalo mi nič iné len sa pousmiať a rozhliadnuť sa po okolí. Síce som z lesa nemal práve najlepší pocit a po celý čas som takmer až cítil akoby nás niekto sledoval, i pri dôkladnom prehľadaní som okrem pár živočíchov, chrobákov a pavúkov nič nezaregistroval. Bol som ale rád, že si to nevšimla Kotomi, tá ich neznášala neskutočne moc. Zdvihol som svoju ľavú ruku.
"A vidíš, tá rana vyzerá v poriadku. Som rád... Nerád by som prišiel o ruku predsa." Jemne som si povzdychol a sledujúc oblohu som sa zamyslel, či je zvyšok toho nášho "tímu" v poriadku a ako to dopadlo celkovo na bojovom poli. Zamrzelo ma, že som sa nemohol zúčastniť spoločne s Goemonom a mojimi bratmi z klanu, avšak mal som dôležitejšie veci na práci. V túto chvíľu to bola práve princezná, opierajúca sa o môj chrbát.
"Neďaleko je jazero, pred nami je predsa len ešte dlhá cesta. Tento úsek poznám až príliš dobre. Neďaleko odtiaľ som schytal prvú ranu predsa len.." Odvetil som len tak medzi rečou, absolútne ignorujúc fakt, že kúpeľ vo vani a v jazere je niečo iné. Tak príliš nezvyknutý na prepych, mi nevadilo sa len opláchnuť v rieke a následne sa vydať v plnej poľnej smerom k bojisku. Vtedy som odhrnul jemne plášť a pod tričkom si nahmatal prvú jazvu od Sanbiho. Zaškeril som sa, bol to vskutku zaujímavý deň.

pro **Kotomi Yamada** Tue Apr 06, 2021 8:57 am

,,Hmm.." zamumlala jsem a otevřela jsem oči. Upřímně, nechtělo se mi zdržovat se. Celé to trvalo příliš dlouho. Měl pravdu, že jsem byla unavená, neskutečně unavená, jenže určitě jsem nebyla jediná. Vzhledem k tomu, že vůdci svých klanů přislíbili účast ve válce, věděla jsem, že odpočinek potřebuje celá země. Každý jeden z nás. Jenže ještě nebyl konec. Nebyl čas odpočívat.
Nahlas jsem ale řekla jen: ,,Já vím, ale už to chci mít za sebou. Po tom všem už tohle ustojím." lehce jsem se pousmála. V tichosti jsem dojedla. S plnou pusou jsem ale při zmínce na Nerovo zranění výhružně vztyčila prst.
,,Vůbec se o tom se mnou nepokoušej jakkoliv diskutovat." prskla jsem, div jsem se jídlem nezadusila. Zapila jsem sousto vodou a hluboce vydechla.
Rukou jsem zapřela o zem a zvedla se na nohy. Znovu jsem se protáhla jako kočka a vrátila lahev s vodou Nerovi.
,,Nechci se koupat v jezeře." ušklíbla jsem se. Ne, když se brzy mohu vykoupat v teplé vodě a ne studené. Občas i ledová princezna potřebuje pocítit horko po celém těle. Sledovala jsem, kam jeho prsty míří. Začátek se Sanbim nebyl jednoduchý. Vlastně každý trénink je náročný, ale tehdy to bylo přeci jen....těžší. Kousla jsem se do rtu. Mockrát jsem Nerovi ublížila při běsnění, že jsem nezvládla sanbiho ovládnout.
,,Jo, styď se!" ozvalo se kdesi uvnitř mě.
,,Kdybys lépe spolupracoval, neublížila bych mu! A vůbec...přestaň mi číst myšlenky!" zamračila jsem se.
,,Isobu..." což bylo jméno toho tříocasého stvoření uvnitř mně." ,,zase prudí. Měli bychom vyrazit, ať jsme do večera na místě." pobídla jsem Nera naoko s naoko otráveným výrazem, ovšem moje oči se v tenhle moment usmívaly. Opravdu se toho za ty roky spoustu událo. A leccos změnilo...

pro **Uchiha Nero** Tue Apr 06, 2021 9:13 am

Prekvapilo ma, aj keď som to na sebe vôbec nedal poznať, ako sa za ten jeden rok dokázala zmeniť. I keď to ani ona sama nevidela, z bojazlivej žienky ktorá sa snáď bála i vlastného tieňa sa začala zoceľovať nie len pravá kunoichi, ale taktiež vhodný kandidát na vedenie tejto zeme. Za jeden rok sa toho stalo dosť nato, aby sa človek dokázal dostať zo zovretia svojho prekliatia.
"Ksó.." Povzdychol som si. To bolo snáď čo najviac počula odo mňa. Nebol som až tak výrečný človek, aj keď pri uvolnení som sa dokázal rozkecať, takže moja reakcia bola viac ako len očakávaná.
"Ak tvoj brat bude mať nejaké reči voči mne na to, že tam prídeš totálne unavená, nebudem váhať a všetko zvalím na teba." Prehovoril som jasne a otočil sa smerom k cestičke, ktorá mala viesť až práve k hradu. Čakala nás ešte nejaká cesta a ak si tak Kotomi priala, vyrazili sme pomalým tempom smerom po nej až k našemu cieľu. Po celý čas som však ostal ostražitý, o to viac ma znepokojovali isté stvorenia v okolí. Môj výraz ale vôbec ničomu takému nenasvedčoval.
"Je to moja ruka.." Prehovoril som snáď až šeptom, akoby i ja samotný som sa bál o tom hádať sa s ňou. Dosť dobre som vedel ako sa vôbec nestarám o svoje zranenia a ako nato reaguje práve Kotomi, takže som radšej nechcel v tejto téme pokračovať. Kto vie akoby to dopadlo a ja by som skončil s ďalším zranením. Myslím, že som ich už mal na sebe dosť. Cesta sa však zdala tichá a pokojná, slnko už vychádzalo za obzory a koruny stromov, osvetľovalo cestu viac a viac a do pozadia sa pomaly prebúdzala príroda. Nebolo jej veľa, predsa len sme sa nachádzali v ľadovom kráľovstve. I tak si ale nejaké stvorenia našli spôsob ako tu žiť.
"Zrazu ti vadí jazero, princeznička.." Odsekol som, nebolo to dávno, čo jej nevadilo sa prespať i na zemi na kope sena alebo sa okúpať v rieke, o ktorej som i ja sám mal pochybnosti o jej čistote. Aby nie, keď vyzerala, že sa ňou prehnal hurikán. Ale bola pravda, že bola princezná. A tom som ja, člen bojového klanu, nemohol pochopiť. Pohliadol som do jej veselých očí, ktoré dokázali roztaviť i moju otrávenosť. Ako jediné.
"Odkáž mu, že ak chce, znova mu nakopem zadok, ak bude ďalej pokračovať." Tentokrát som sa už konečne na pár sekúnd pousmial a tak venoval Kotomi jeden z ojedinelých pohľadov na mňa, kedy som nevyzeral, akoby mi práve niekto zjedol večeru spred nosa. Predsa len, bremeno ktoré niesla nebolo ľahké, preto som sa vyžil aj v situáciách, ktoré som dokázal odľahčiť.

pro **Kotomi Yamada** Tue Apr 06, 2021 9:56 am

Znala jsem Nera za ten rok dobře. Když prostě mluvit nechtěl, nemluvil. Obvykle se rozkecal o vážných věcech, jinak byl na slovo skoupý, tudíž mě jeho reakce nepřekvapily. Dvěma lehkými poskoky jsem se objevila před ním. Stoupla jsem si na špičky a cvrnkla jsem ho do čela.
,,Nediskutovat, neodmlouvat princezně." zašklebila jsem se na něj a zařadila po jeho pravici.
,,Není to najednou. Vidina horké vody je ale lákavější, než studené a ještě po ránu neohřáté jezero. Horká voda bude jako třešnička na dortu pro zakončení toho všeho." zasnila jsem se. Už jsem se viděla ve vaně, v teplé vodě, která objímala mé tělo a voňavou šeříkovou pěnou, která společně s mlžným oparem halily mé tělo do většího soukromí. Vzdychla jsem. ,,Už aby to bylo."
Rozhlédla jsem se kolem. Slunce vycházelo výš a osvětlovalo půdu a cestu před námi. To, co jsem právě řekla, znělo příliš optimisticky. Sama jsem tomu nevěřila, že by byl konec. Musela jsem ale uznat, že až předstoupíme před Takumiho, momentálního vládce této země, bude to dost komický pohled na princeznu v potrhaném plášti se zaschlými krvavými stopami, škrábanci v obličeji, a moje vlasy.... Zastavila jsem se.
,,Změnila jsem názor, jdeme k jezeru." vykročila jsem o krok rychleji. ,,Sanbi je prý příliš unavený na hádání se s tebou." zvolala jsem a otočila se, abych na Nera vyplázla jazyk a rozběhla se směrem k jezeru. /přesun

pro Sponsored content

Lesy v Shimo no Kuni

Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni

Re: Lesy v Shimo no Kuni