Lesy v Shimo no Kuni

First topic message reminder :




Lesy, ve kterých dá odpočívat nebo skrýt.

Hime-sama? Prohlédl jsem si letmo Mimi, jenže nebyl čas zrovna teď přemýšlet.
Nepokládal jsem otázky Hashirovi, aby mi upřesnil svůj plán blíže. Evidentně věděl, co dělá a já neměl nejmenší důvod mu do toho vstupovat. Přikývl jsem a v doprovodu Mimi se vydal na jezero. Když jsme opouštěli obydlí, ozvaly se ještě další výkřiky, i když vzdálené, utrpení v nich bylo cítit stále zcela zřetelně. Do toho následná rána, za kterou jsem se ohlédl. Hashiro má zřejmě větší páru než by se na první pohled zdálo.

Hashiru nás poslal ven, poslechla jsem ho a v závěsu za Reizem šla určeným směrem. Výkřiky, které se celým lesem nesly, mi drásaly uši. Nejradši bych si zacpala uši. Když se ozvala rána blízko chatky, lekla jsem se klopýtla. Narazila jsem čelem do Reizových zad. Chytla jsem se za naražený nos.
,,Omlouvám se." zamumlala jsem a stejně jako Reizo jsem se otočila. Byli jsme v podstatě na místě. Rozhlížela jsem se kolem. Byla jsem z toho všeho nervozní. Navíc jsem cítila...
,,Myslím, že se ta chakra dala zase do pohybu....Pomalu...." polkla jsem, ,,ale směrem k nám." v panice jsem se otočila pohledem zpět k chatce. V duchu jsem vybízela Hashira, ať si pohne. Odfoukla jsem si uvolněné pramínky z obličeje a před sebe vyfoukla studený oblak páry, to když se teplý vzduch kolem setkal s mým dechem. Bylo to trochu opačně, ale efekt stejný.

Svou pasticku jsem dokončil a Vyskočil jsem na chajdu. Sestoupil na jezero a utíkal k mým spolecnikum.
"Můžeme jít! Sice nevím kam, ale jdeme."
Pohlédl jsem na ně. Byl to řev, při kterém tuhne krev v žilách a nechtěl jsem, aby se jen přiblížil a museli mu čelit.

I přes zdánlivou vážnost situace jsem si nemohl pomoct, abych se neušklíbl, když se za mnou ozvalo zahuhlané - omlouvám se. Otočil jsem se směrem k Mimi, zatímco si opečovávala své "zránění". "Omluv netřeba," pousmál jsem se a ještě než můj pohled přelétl směrem k Hashirově práci, zahleděl jsem se na její až porcelánovou pleť a jemné rysy. Princezna...
Všiml jsem si posléze i kouře, který vyšel Mimi z úst, když v tom konečně dorazil Hashiru. Při jeho slovech jsem se tázavě otočil zpět k Mimi, která byla doposud naším průvodcem a čekal jsem, zda-li určí směr naší cesty. Hrad Matsumoto?

Reizo si mě zkoumavě prohlížel. Uhnula jsem pohledem a tváře mi zrůžověly. Na tohle teď není čas!, okřikla jsem se v duchu. To už se u nás zastavil i Hashiru.
,,Než se vydáme k hradu Matsumoto, musíme si zajistit pár věcí." podívala jsem se na Hashira. Potom na Reiza.
,,Vezmu nás na jedno místo, kde nám pomůžou. Vezmu nás tam oklikou." rozhodla jsem. ,,Nerada bych narazila na to....stvoření." mimoděk jsem se otřásla. Rychlejším tempem jsem se vydala různými kličkami k hospůdce. (Přesun společně s Hashirem)

Pořád jsem si nebyl jist, proč jsem vlastně Mimi tak slepě následoval. Byl to pocit táhnoucího osudu, chtěl jsem jen pomoci nebo mě snad něčím okouzlila? Hashiru působil doposud jako její loajální služebník a já si chvílemi začínal připadat jako on. Zmizela s Hashirem v lese, což mě probudilo z rozjímání. Vydal jsem se za nimi. Až po čase se ozvala rána, jenž naznačovala, že se Hashirova past spustila. Musel jsem v duchu jeho schopnosti ocenit, rád bych je někdy viděl na vlastní oči, abych se mohl přiučit.

Přesun

"Vážně? Jestli potkáme nějakoho kdo mě bude chtít ohryzat tak tě tu nechávám a mizím." Rozhlídla jsem se a šla dál. "Dneska se mi nechce dělat nic akčního." Doplnila jsem jako by to byla omluva a strčila ruce do kapes. "Neříkala jsem ti jméno." Zamumlala jsem i když jsem chápala jak to myslel. Chvilku jsem mlčela a sledovala jeho záda. "Milli." Sjela jsem pohledem k jeho pozadí. "Saya" Naklonila jsem hlavu nepatrně na stranu a nadzvedla obočí. Poté jsem se pohledem vrátila zpět k jeho zádům. "Nebo Yomi" Zakončila jsem á zase sjela dolů. Holt když to mám přímo před nosem tak co mám dělat? A já takhle očumovala každého. Někdy si toho všimli, někdy zase ne. "Ty?"

"To je fuk co to je, kdo to je. Mě nikdo ohryzávat nebude." Oznámila jsem mu a znova se rozhlídla po okolí. Prostě zvyk. Ani mě neuniklo ticho, která tu panovalo. Jenže narozdíl od něj mi to nevadilo. "A pokud tu přece jen běhá tohle cosi. Tak bych si myslím, že les je dost veliký a byla by to vážně smůla kdyby to narazilo na nás." Konstatovala jsem. "No jo..vlastně Mili je moje jméno jako takové. Ale jsem zvyklá i na další dvě." Zamrmlala jsem a pak to přišlo. Nafoukla jsem tváře a celá zrudla od toho jak jsem se snažila nesmát. Oči se mi zalili slzičkama a dala jsem si ruku před pusu. Ještě, že jsem byla stále za ním. Nastala asi minuta ticha a pak jsem vydechla vzduch, který jsem doteď držela v sobě. "Takže ty by jsi si vylámal zuby na mém jednoduchém jménu..a sám jsi Go..Goe..Goemon?" Nakonec jsem ze sebe stejně vydala aspoň uchechtnutí a zakroutila hlavou. "Teda promiň..nemyslela jsem to zle." Zopakovala jsem větu kterou řekl a prodloužila krok abych šla vedle něj. "No tak to mě teda těší.." odmčela jsem se. "..Goemone"

"Mmm tak já ti něco vymyslím." Znova jsem se potichu uchechtla a šlapala dál. "za 3 minuty vyjdeme z lese a už uvidíš město." Oznámila jsem mu a tak podivně jsem se na něj usmála. "Ale fakt si dávej bacha, pochybuji že se to tam uklidnilo takže na ulici je hoodně lidí." Upozornila jsem i když mé varování neznělo z nějakého důvodu moc upřímně. Pak už jsem šla zase v tichosti a cestou si prokřupávala prsty na rukou. Tadadadáá

Přemýšlela jsem, jestli byl dobrý nápad opustit vesnici. Samurajové se na mě moc dobře nedívali, nedivím, se žena ve vedení je pro všechny potupa. Bohužel kdyby věděli, že tato žena je schopnější než všichni samurajové, tak by to byla potupa pro ně. Ale až se vrátím hodlám předstoupit před lidi a získat si je, stejně jako půjdu za manželem a přemluvím ho, aby se postavil vedle mě. A jestli ten člověk co to tu..... v té chvíli se samurajové zastavili a utvořili linii. Nahlédla jsem přes jejich ramena. Vypadalo to tu jako po masakru. Proboha. Jak tohle někdo může udělat? A já jsem prý zlá. Při poznámce toho hocha, že jsou to lidské kosti... tak nějak se mi zvedl žaludek. Nadechla jsem se a vydechla. Chtěla jsem aby ho probudili, ale zmasakroval mi celou nejlepší jednotku. Sáhla jsem do kapsy a vyndala ampulku s jehlou, ve které byly sedativa. Podívala jsem se na Riku, a pak zpět. Předstoupila jsem před obranou linii samurajů. Jejich zbroj není tak dobrá jako ta moje. Obalila jsem se krystalickým brněním a pozvedla jsem ruku proti němu. Ležící člověk začal od nohou krystalizovat až po lokty. Vyčkávala jsem a čekala jsem nejhorší. V případě útokubych schytala první ránu, což by bolelo nejvíc asi jeho. 
"Buďte ve střehu a nenechejte se chytit. Nepotřebuji přijít o další muže." syknu k nim. Při troše štěstí mému krystalu neodolá a já mu rychle píchnu sedativa a my ho odneseme do vězení.

Nepřekvapilo mě, co udělal. Čekala jsem, že můj krystal rozbije na první dobrou, nicméně zkusit jsem to musela. 
Když mířil na Bokudena reflex mi velel okamžitě zasáhnout, ale naštěstí Rika i on si rychle poradili. Stále jsem v ruce svírala jehlu se sedativy, hodlám ji na něj použít, tenhle chlap půjde sedět. Rika vypadala nadšeně. 
"Hej Riko, jestli ho chytíme, slibuju, že bude tvůj." houknu na ní. Byla jsem přesvědčená, že tohle jí nakopne k akci a bude dělat vše proto, aby ho dostala.

Musela jsem jednat rychle, Riku jsem možná momentálně navnadila, ale to zvíře mělo další jokery v rukávu. To snad není možné, otec mi jednou říkal o něčem podobném, ale tohle? Tohle se nesmí do vesnice dostat. Ani se k ní přiblížit. V té chvíli, co jsem zbystřila, že se schyluje k útoku, jsem před nás nechala postavit okamžitě zemskou stěnu a za ní hned natěsno krystalickou stěnu, která by měla tu zemskou podržet, alespoň do té doby, než dostanu svoje lidi z dosahu útoku. Hned na to jsem vyvolala tři velké krystalické draky, kteří rychle posbírali samuraje Riku, Bokudena i mě a dostaly nás ze zóny dopadu. Draci ačkoli jsou rychlí to stejně schytali. Urvalo jim to ocasy, ale stihlo nás to vymrštit bokem. Obě stěny to pravděpodobně roztříštilo a o draky jsem přišla. 
"Bezva, má někdo nějaké nápady?" prohlédnu ostatní, jestli jsou v pořádku.