Matsumuto - jo

pro **Tobiru Senju** Thu Jun 14, 2018 4:37 pm

First topic message reminder :

Sídlo, které původně patřilo nevlastní matce Kotomi, Kaie Yamadě. Sídlo odkoupil sám feudální pán jako dárek k výročí svatby. Když byla Kotomi malá, trávila s matkou na hradě hodně času.
Po událostech, které se staly v hlavním sídle, po zradě, kterou její macecha spáchala, sem Kaia uprchla. Strážena Reininými zřízenci.

Matsumuto - jo - Stránka 4 4gqtiwvo4zu3nk6ld56ydcamoyp9251sh

Matsumuto - jo - Stránka 4 4gqtiwvo4zu3nk6ld56ydcamoyp9251sh

Podaří se nám ho získat zpět?

pro **Kotomi Yamada** Mon Aug 12, 2019 7:25 pm

Zeď, o kterou jsem se opírala, příjemně chladila. V hlavě jsem si přehrávala, co se teď odehrálo a opět jsem měla barvu zralých jahod. Každopádně Nerova reakce na mé počínání za to stála. To už zdroj mé červeně v obličeji přikráčel z koupelny. Oblečený ne úplně správně. I když mě jeho poznámka donutila se stydět ještě víc, přesto mě pobavil jeho..ne úplně správně nasazené oblečení.
Přistoupila jsem blíž k němu. ,,Takové přivítání už by se nemělo opakovat." mírně jsem se k němu sklonila, protože byl Nero nižší. Začala jsem mu knoflík po knoflíku rozepínat košili. No, pod vlivem člověk dělá zajímavé věci.
,,Tahle akce navíc zůstane mezi námi.." stlumila jsem hlas, až jsem skoro šeptala. Skloněná jsem byla obličejem na jeho úrovni. Usmála jsem se. Jakmile jsem rozepla i poslední knoflík, prohlédla jsem si jeho hruď ještě jednou. Je fakt, že i když byl o něco mladší než já, rostl z něj muž. Kord když jeho tělo poseto jizvami. Začala jsem je zapínat odspodu nahoru, tentokrát správně. U posledního jsem se zastavila.
,,Ano?" naklonila jsem hlavu na stranu. Než jsem se narovnala, přejela jsem mu prsty po čele, abych mu z něj odhrnula stále mokré vlasy. Palcem jsem ho pak pohladila po tváři.
,,Pojď se mnou." pobídla jsem ho a teď už rozhodnějším krokem se rozešla pryč.

pro **Uchiha Nero** Mon Aug 12, 2019 8:16 pm

Trochu som sa i zahrával s vlastnou defenzívou, nechávajúc ďalej odhalené moje pravé ja namiesto toho, aby som sa znova na chodbe obalil do ilúzie. V túto chvíľu mi to bolo tak trochu jedno, aj keď som bol o niečo nižší ako Kotomi. A pravdu povediac, ešte trochu stále zmetený z toho, čo sa od začiatku tohto zvláštneho dňa odohralo. Celkovo som si v hlave prehrával môj naozaj „úžasný“ spôsob ako sa dostať do plamenného kruhu, takmer boj s človekom o trochu silnejším než ja a následne môj výskyt v tom istom bazéne ako samotná princezná tejto zeme. Stále mokrý po kúpaní len v jednoduchej košeli a hlavne, nepovzbudený alkoholom, som v tejto zimnej krajine musel okamžite kýchnuť po vstúpení na chodbu, kde na mňa čakala.

„Už nemalo? To nie je fér..“ Chcel som okamžite pokračovať nejakým argumentom prečo by malo, no v tom momente mi začala pomaly rozopínať gombíky na provizórnej a ešte stále mokrej košeli, keďže som nebol schopný sa poriadne utrieť, pričom som sa na ňu zahľadel, ako sa predo mnou zohýna. V tú chvíľu som na okamih stratil reč, keďže niečo také som naozaj nečakal. Na chvíľu ma to však i zarazilo, úprimne, v tento moment som pocítil i jemný príval nostalgie a pri pohľade na ňu som na malý okamih zablúdil do minulosti, späť k osobe, kvôli ktorej som prišiel a osobe, ktorú Kotomi nejako začala nahrádzať.

„Asu.. Kotomi.. –chan.. Eh, to naozaj nemusíš..“ Svoju tvár som obrátil chvíľku za seba, keď som zaregistroval jej pohľad na moju hruď, následne čoho mi začala gombíky nasadzovať správne. Normálne by som niekoho, kto by si niečo také dovolil asi aj zastavil, v túto chvíľu som cítil tak príjemný pocit, až som dúfal, že tak skoro neskončí, čo na moje šťastie fakt neskončil. Keď som obrátil svoju tvár späť na ňu, pocítil som jej prsty v mojich vlasoch, čo bola úprimne moja obrovská slabina, následne čoho sa ocitli na mojich lícach. Chvíľu to skôr vyzeralo že ma chráni a stará sa oňa o mňa, než by tomu malo byť naopak. Sakra, a moja pýcha Uchihov, ktorá mala byť našou charakteristikou, práve pošla kade ľahšie.
„Hai.. Ak nebude posledná..“ Samozrejme svoje posledné slová som prehovoril šepotom po tom čo sa odvrátila a vydala sa smerom preč. Ešte raz som potichu kýchol a pozrel sa von oknom. Na také počasie som veľmi zvyknutý nebol, no vďaka počasiu vonku sa zvyšovala i útulnosť hradu.
„Kam ideme teraz? Máš tu snáď ďalšie nejaké obrovské priestranstvá? I tá tvoja kúpeľňa je veľká ako väčšina môjho domu..“ Povzdychol som si, dobehujúc ju, následne čoho som svoj krok spomalil na ej úroveň, kráčajúc hneď vedľa nej, už trochu uvoľnenejšie.

pro **Kotomi Yamada** Mon Aug 12, 2019 8:38 pm

Nerova reakce byla opravdu rozkošná. Pousmála jsem se. Dnes mi tenhle kluk zlepšil náladu. Bylo to přesně to, co jsem potřebovala. Navíc...Měla jsem pocit, že se mám o koho starat.
Lehce jsem se zarazila, když vyslovil mé jméno. Zdálo se mi, že se snaží říct úplně jiné, ale....V tuhle chvíli jsem se na to ptát nechtěla. Určitě se na to ale zeptám později. Spíše jsem se zasmála, když se zmínil o velikosti koupelny v porovnání s jeho domem. Mně to přišlo normální, jenže já v tom vyrůstala.
,,Netuším, jak moc velká pro tebe bude, ale..." došli jsme před dveře hlavního sálu, který opravdu byl o něco větší, rozměrově asi jako koupelna, ale stále menší než v Hikone-gai, mém domově. Zatáhla jsem za kliku, abych vešla.
Místnost byla klasická, s dřevěnou podlahou, se stupínkem a tatami, na které dříve sedával otec s matkou. Nyní místo pro mě. No...Aspoň jsem si to myslela, než jsem zahlédla zelenovláska, který se těch tatami rozvaloval.
,,Ah, zdravím, Itsuki. Vidím, že sis udělal pohodlí." pozdravila jsem a pustila Nera před sebe, aby mohl vejít a já hned po něm.

pro **Uchiha Nero** Mon Aug 12, 2019 8:56 pm

Ja som pre zmenu zatriasol hlavou. Naozaj som ju takmer oslovil menom mojej sestry? Pokúsil som sa hneď spamätať, avšak to nebolo tak ľahké, keďže práve spomienky na ňu a to čo sa dialo teraz, no, krížili sa nejako. No dokopy som sa musel dať. Už len preto, že som cítil, že ak začnem aj stresovať, tak možno fakt prechladnem, keďže som už na tretí krát kýchol. Nejako som len dúfal že to je tou mokrou košeľou a nezvykom na toto počasie, pretože som sa fakt necítil nato, aby som šiel teraz marodovať, nie keď som mal pred sebou toho ešte veľa čo urobiť. Predovšetkým ohľadom Asuny.

„Vás bohatých naozaj nechápem. Nemať eidetickú pamäť, do smrti by som sa tu strácal..“ Prehovoril som, keď sme sa zastavili pred obrovskými dverami. Než potiahla kľučkou, takmer okamžite som deaktivoval Sharingan a svoj meč som v puzdre zaistil. Nejako som nepotreboval ďalej rozširovať informáciu o tom, kto som. Pravdepodobne by ma vďaka zrušenému Genjutsu nespoznal ani Hashiru a Tori a podľa všetkého, asi aj Goemon. Očami som sa ale i tak zvedavo rozhliadol po celej miestnosti, až mi oči padli na Itsukim. Na chvíľu som na neho bez záujmu zazeral, následne čoho ma Kotomi popohnala dovnútra a ja som tak aj urobil, následne čoho som znova zaujal miesto po jej boku.
„Ehm, čo sa deje? Nemali sme ísť za Tori a Senju-om?“ Spýtal som sa s neutrálnym hlasom, ignorujúc okolie a celková moja povaha, ktorú som doteraz mal, nahradila táto falošná, ktorú som využíval voči ostatným, ktorým som neveril. Aj keď, pri pohľade na Itsukiho bolo aspoň pre mňa jasné, že z bandy, ktorú som doteraz u Kotomi zahliadol, vyzeral najschopnejší. Aj keď, pravda, zvyšok nenasadil laťku nejako vysoko.

pro **Shinobi (Samurai)** Mon Aug 12, 2019 10:05 pm

Hoci by to kdejakému neinformovanému jedincovi mohlo pripadať absurdne, vzhľadom na to, že onoho nezvyčajného úkazu bola svedkom jak Kotomi, tak i cudzinec z klanu Uchiha, nemohlo byť najmenších pochýb o tom, že prítomných zrak fakticky nešalil. Na najvyvýšenejšom tatami v hlavnej sále hradu, ktorý za normálnych okolností prináležal najvýznamnejším predstaviteľom rodu Yamada, sebavedomo vylihoval muž menom Itsuki Kazama. Pri troche zamyslenia však nebolo nijak zvlášť prekvapivé, že si čosi také mohol dovoliť. Jednalo sa vonkoncom o muža, ktorý v minulosti ľadovej princezničke zachránil život, zoznámil ju s cennými spojencami a hoci na istý čas opustil Shimo no Kuni, pred dvomi rokmi sa vrátil i s posilami a pomohol jej dobyť zašlý domov. Radil sa preto minimálne zo strategického hľadiska medzi jej najdôležitejších ľudí.

"Serus, Kotohime," oslovil uvoľnený mladík Kotomi prezývkou, jak to mával vo zvyku u väčšiny svojich známych, pohrávajúc sa pravou rukou so shurikenom ako keby šlo o neškodný fidget spinner, zatiaľ čo tou ľavou si podopieral hlavu. Nebolo to až tak dávno čo opustil kobky a vybral sa do hradu, no v očiach niekoho tak slobodného i desať minút nudy pripomínalo celú večnosť, takže skutočnosť, že si "urobil pohodlie", by mu bolo nefér zazlievať. To isté sa však nedalo povedať o Itsukiho nasledujúcej, cielene provokačnej akcii.

Hneď jak za sebou čerstvo príchodiaca dvojka čo len zatvorila dvere, zmieňovaný shuriken vskutku ohromnou rýchlosťou pristál ani nie centimeter pred Nerovou pravou nohou. Nemusel mať aktivovaný sharingan na to, aby pochopil, že sa nejednalo o prostú nehodu, no aj keby mu to z nejakého dôvodu vzhľadom na možný nedostatok krvi v mozgu nedocvaklo, Itsukiho slová to jednoznačne potvrdili. "No to ma podrž. Sotva unikneš z prahu matičky smrti a už si domov privedieš tajomné podozrivé indivíduum," skonštatoval zjazvený chlapík s posmešným úšklbkom na tvári a behom okamžiku vyskočil na nohy, desivo sa približujúc k podstatne mladšiemu návštevníkovi. Vzhľadom na to, že sa v súčasnej dobe často i 12-ročné deti vraždili na predných líniách, z neho jeho vek neviniatko nerobil, takže si ho dospelý zelenovlások premeriaval s rovnakou mierou serióznosti a prekvapivo účinného Sakki, akú by uplatnil i na rôzne iné hrozby.

pro **Reizo Kaneki** Mon Aug 12, 2019 10:22 pm

Jenže teď se můžeme opít v luxusu... první myšlenka, která se mi po těchto slovech urodila si pohrávala s tím, že jsem možná už ten cíl či štěstí vlastně našel. Za to ale samozřejmě mohl alkohol, který se mnou evidentně dělal divy. Takovéhle uvolnění jsem však po těch pár letech a nedávných událostech potřeboval, naposledy jsem podobně pil právě s Tori. Když Tori začla s historkou o zloději kalhotek, nemohl jsem se přestat smát, až jsem se za břicho popadal. Vskutku tyhle zážitky a pak vzpomínky, při kterých člověk přestane myslet na veškeré starosti, jsou k nezaplacení. "To teda byla!" oddychl jsem si po vyčerpávajícím tréninku břišních svalů, které se mi vlivem smíchu při historce nekontrolovaně svíraly a neulevil mi ani Toriin kyselý ksichtík, který nadhodila po ochutnávce 99% ethanolu. "Někdy bychom něco takovýho měli rozhodně zopakovat," dodal jsem ještě vesele, mrkl přitom a úsměv mi nakonec mírně povadl. Uvědomil jsem si totiž, že našemu tuláctví už nejspíš odzvonila hrana. Nebylo to nutně špatně, ale... ale. Pak Tori vytasila otázku o domově, přičemž se otočila zády a kráčela k pohovce. V tu chvíli se na okamžik po místnosti rozprostřelo hrobové ticho, pouze její kroky ho bořily. Trošku jsem se zasnil při pohledu na láhev a nevydal ani hlásku. "Teď už ano," hlesl jsem nakonec již smířeným tónem a lokl si z láhve. Věděl jsem, že minulost nezměním a ani nechci, osud holt rozdává karty všelijak. Tak jako tak z mého postoje a pohledu bylo znát, že více tohle téma nemám náladu rozebírat. Alkohol už začal působit poněkud tvrději a mé motorické schopnosti značně utrpěly. Po několika zamotaných krocích směrem ke stolku s alkoholem jsem nakonec usoudil, že bude moudřejší Toriin nápad s rozvalením se na pohovce, která byla alespoň od stolku blíže. Jak jsem usoudil, tak jsem taky udělal. Plácnul jsem sebou na pohovku naproti té, kam sedal psíček, láhev položil vedle pohovky a úlevně se pousmál. Zas jak na obláčku. "A co teda ten tvůj Raijin, jak se má?" se zavřenýma očima jsem zamumlal, jelikož jsem na té pohovce ležel rozteklý na břiše s hlavou položenou do polštáře.

pro **Tori** Tue Aug 13, 2019 7:02 am

Lehla jsem si na pohovku na záda a přehodila nohy přes jedno z opěradel. Spokojeně jsem vydechla a upřela pohled do stropu. "To je dobře." Prohodila jsem na to, že je doma vše v pořádku. To já vůbec netušila jak na tom rodina je a zatím jsem neměla čas to zjišťovat. Občas jsem se přistihla jak přemýšlím nad tím, jestli se k nim nějaké info dostalo. Nemusí nutně vědět, že jsem to já..ale zajímalo by mě, jestli někdo z mé vesnice slyšel o válce, kterou s Raijinem vedeme. Na okamžik jsem střelila pohledem jeho směrem, když se dopotácel k druhé pohovce a zabořil se do ní.
"Raijin se má..vytíženě." Odpověděla jsem mu neurčitě a pousmála se. Víc jsem se k tomu vyjadřovat nechtěla, takže naše konverzace byla zatím nic moc. Bylo pro mě jednodušší nemyslet na to, jak se Raijin teď má nebo co dělá. Poslední dobou bych dala cokoliv abych s Raijinem byla aspoň den sama. Od rána do večera! Celej den! Frustrovaně jsem zaskřípala zubama a pak zatřásla hlavou abych vrátila své myšlenky zpět sem do Shimo no kuni. "Co radši prostě..jen pít?" Navrhla jsem a abych návrh podpořila, pořádně jsem se napila.

pro **Uchiha Nero** Tue Aug 13, 2019 11:50 am

Pri tom, ako som sa rozhliadol po celej obrovskej miestnosti, mi došlo, že miesto kde sa Itsuki nachádzal bolo vskutku miesto, ktoré prináležalo práve Kotomi. Spoločne s tým, ako oslovil samotnú princeznú človek nemusel byť génius aby mu došlo, že sa s určitosťou jednalo o vysoko postaveného člena jej armády, ak nie o toho najdôležitejšieho. Aj keď som to absolútne nedával najavo, jemne fascinovane som si prezrel muža, ktorý sa hral so shurikenom, následne čoho sa vyhupol na nohy a vyrazil pomaly smerom ku nim. Muž, posiaty jazvami, skutočne vyzeral skúsene a sebavedomo a tým mi len potvrdil moju hypotézu o tom, že je naozaj jedným z mála ľudí, na ktorých sa mohla princezná spoľahnúť a taktiež to, že svoju prácu vždy dokázal odviesť dosť dobre. Rozhodol som sa mu však nevenovať ďalšiu pozornosť, až do momentu, kým ma skutočne cielene nevyprovokoval.

„Mám počkať ..“ Svoju vetu som ani nestihol dokončiť a shuriken, ktorý doteraz zdobil ako prsteň prst zelenovláska sa v okamihu nachádzal ani nie centimeter od mojej nohy. Takmer vôbec som na tento jeho počin nereagoval a možno sa aj zdalo, že som mal spomalené reflexy, opak bol pravdou. Jeho „milé“ privítanie ma absolútne nezaskočilo a ja som len pomaly pootočil hlavu k mužovi, ktorého uštipačná poznámka bola na mieste. Faktom ostávalo, že som to bol ja, ktorý princeznú zdržal, aj keď som absolútne ničoho neľutoval. Došlo mi, ako to všetko myslel, predsa len som mal krv väčšinu času práve v dolných partiách a preto pre mňa nebol problém premýšľať i tak. Len som sa zohol k jeho zbrani, vzal ju do rúk a pozorne som si ju pozrel.
„Niečo ti tu vypadlo..“ Prehovoril som bez citového zafarbenia a tak ako on, som po ňom vrhol jeho vlastnú zbraň späť. To sa predsa patrilo, vrátiť majetok jeho pôvodnému majiteľovi. Bolo mi jasné, že mu to nemá ako ublížiť. To čo mi však „ublížilo“ bola jeho aura, ktorá ho obklopila. Mráz mi prešiel po chrbte a srdce sa mi roztĺklo. Tak ako pri väčšine jeho súperov, na ktorých narazil, stalo sa to i u mňa. Avšak, to načo nebol možno až tak zvyknutý, bol môj skutočný pocit, aký som z neho mal. Cítil som z neho nebezpečenstvo, naozaj veľké. Jeho úmysel zabiť som cítil dosť dobre. No mňa strach neovládol.
„Možno len chcela, aby si tu nebol jediné indivíduum, Itsuki-chan..“ Prehovoril som provokačne povýšeneckým a sebavedomým hlasom s úsmevom na perách. To že bol nebezpečný bol možno fakt, ja som to však bral ako výzvu. Nevyvolal vo mne strach, vyvolal vo mne nadšenie. Zaplavila ma obrovská radosť a veľké množstvo endorfínu, že mám možnosť sa zabaviť s tak nebezpečným jedincom. V očiach sa mi zaligotal plameň i Sharingan a moja ruka sa snáď automaticky presunula k rukoväti môjho meča.

pro **Arakawa Kaori** Tue Aug 13, 2019 12:43 pm

Jako osobní ochranka Kotomi-hime jsem v poslední době nebyla k vidění. Pár měsíců jsem totiž strávila inkognito na hranicích Shimo no kuni v Mizu no Tera. Se svolením lady Kotomi jsem tam přišla rozvíjet svůj talent v genjutsu. Místo pro to nebylo ideální, ale mě tam přilákala genjutsu mlha, kterou jsem hodlala využít jako inspiraci k tvorbě vlastní techniky (stejné ale vlastní variaci). Měla jsem pár nápadů. Podstatě tvorby genjutsu mlhy jsem porozuměla, ale zkombinovat ji s mým kenjutsu stylem genjutsu byl oříšek. I tak jsem ale poslední měsíce nepromarnila a přišla se svou vlastní variací Illusionary Mist.
Po prokázání totožnosti u stráží hradu jsem čekala na další instrukce. Budu hned předvedena před Kotomi-hime a nebo mi bude dovoleno se ještě chvíli flákat? Čas strávený v Mizu no Tera nebyl nijak špatný ale celou dobu jsem musela myslet na princeznino bezpečí. Koneckonců tohle je má jediná povinnost a já zmizela na pár měsíců. Nejvyšší čas se vrátit do služby!

pro **Kotomi Yamada** Tue Aug 13, 2019 5:03 pm

Itsuki byl jako vždy uvolněný a ke mně úplně neformální. Což mi sice imponovalo, ovšem někdy jeho štiplavé poznámky dováděly k šílenství. Na jeho přezdívku Kotohime jsem si zvykla. Tu jsem vzala jako běžnou součást konverzace, na poznámku o Nerovi jsem se ale zamračila.
,,Unikla jsem...A byl to Nero, kdo se mi potom snažil pomoct." nafoukla jsem tvář. ,,Tebe jsem taky neznala, když jsem tě žádala o pomoc poprvé." připomněla jsem mu chvíli, kdy jsem Itsukiho i jeho skupinu, ve které se nacházel jak Goemon, tak Hashiru, vyhledala požádala je o pomoc s vyšetřováním smrti mého otce. Díky Itsukiho rozsáhlé informační síti se mi to povedlo a byl to právě on a jeho skupina, kdo mě zachránil i z hradu. Byla jsem mu vděčná. Proto byl Itsuki mou ochrankou. Mohla jsem se na něj spolehnout.
Hodil po Nerovi shuriken, se kterým si pohrával. A Nero mu ho chladně vrátil. Přesto mě zelenovláskova reakce na Nera mě až tolik nepřekvapila. Je to provokatér. Co mě opět překvapilo, byla jeho vraždící aura, která způsobila, že jsem na chvíli zapomněla dýchat a moje ruce se roztřásly.
,,Tímhle se necháš rozhodit?" ozval se po takové době Sanbi, až to mnou trhlo. Bylo to nečekané. Neozýval se a mně to přišlo zvláštní, že nekomunikujeme. I když naše konverzace nikdy nestály moc za řeč....Díky tomu jsem se ale probrala a zhluboka nadechla, abych nahnala do plic chybějící kyslík. Pomalu jsem pak vydechla, abych nakrčila čelo, když jsem zahlédla plamínky v Nerových očích. Itsukiho sakki mělo na Nera úplně opačný účinek. Zase, tak jako u Goemona. Nechápala jsem to, kdyby se ale pustili do sebe, věřím, že by z toho byla mela a já bych ráda hrad ještě chvíli v celku.
,,Tak dost vy dva." položila jsem Nerovi ruku na rameno a stoupla si před něj a tím pádem i blíž k Itsukimu.
,,O čem jsi potřeboval mluvit?" zeptala jsem se Itsukiho narovinu. Byl mi na blízku sice velmi často, přesto za mnou až tak často na pokec nechodil. Předpokládala, že má na srdci něco důležitého.

SHINOBI STRÁŽ
Shinobi, který zašel za Hashirem se s ním i domluvil, co s malou zlodějkou. Hashiru byl sice odvelen jinam, pro Sayori byla vybrána nová stráž, která si s ní měla poradit. Týž shinobi zašel za Kaori, která se zrovna ohlásila u brány a kterou po prokázání totožnosti pustili do hradu.
,,Vítejte, Kaori-san." pozdravil ji mladý shinobi formálně. Přeci jen stejně jako Itsuki, Kaori patřila k přímé osobní ochrance princezny. Nějaké místo tedy Kaori měla. ,,Dostali jsme nahlášeno, že vám přidělena mise. Do hradu se dostala myška, kterou je potřeba naučit, co se sluší." ušklíbl se při vzpomínce na honičku s malou Sayori.
,,Momentálně je v místnosti v přízemí v západním křídle. Před pokojem jsou dva muži, takže místnost poznáte." uklonil se jí a opět se věnoval své práci.

pro **Shinobi (Samurai)** Tue Aug 13, 2019 6:59 pm

Spôsob, akým sa Nero vysporiadal s provokačnou natúrou svojho potenciálneho soka, napätie v miestnosti z pochopiteľných dôvodov akurát ešte viac zhustil. Predsa len po ňom vonkoncom hodil na relatívne krátku vzdialenosť jeho vlastný shuriken. Sotva sa však k nemu vrhnutá zbraň priblížila dostatočne na to, aby mu mala možnosť pridať ďalšiu jazvu, Itsuki bez najmenšieho zaváhania fúkol jej smerom a bez akéhokoľvek fyzického kontaktu ju zastavil vo vzduchu, skoro ako keby narazila do akejsi neviditeľnej bariéry. Naďalej sa však točila a dokonca i naberala na rýchlosti spinu. Tajomstvom onoho divného úkazu bola vysokotriedna forma Chakura Nagashi. "Ďakujem pekne. A to som si myslel, že dnešná mládež nemá spôsoby," odvrkol naďalej vopred kráčajúci mladík s úsmevom na tvári a už sa aj viditeľne chystal skladať pečate na klonovanie.

Potenciálne výbušnú konfrontáciu každopádne včas prerušila sama Kotomi, v dôsledku čoho sa arogantný zelenovlások predsa zastavil. "Nehovor. Myslel som si, že pomôcť ti šiel Goechi," skonštatoval mierne podozrievavo, nespúšťajúc pritom Uchihu z očí. Po nejakej chvíli zamyslenia ale z neznámych príčin napokon dospel k záveru, že tentokrát radšej ustúpi. "Nero?" pozastavil sa zjazvený jedinec nad použitým oslovením, dajúc si zdanlivo v kombinácii s chlapcovou reakciou dve a dve dokopy. Znamenalo to snáď, že ho identifikoval?

Ak by aj náhodou doposiaľ konflikt nebol zažehnaný, ako náhle sa Itsukimu odhodlaná Kotomi postavila do cesty, nemohol si tak či onak dovoliť pokračovať v útoku. S povzdychnutím preto akurát levitujúci rotujúci shuriken úplne zastavil, natiahol k nemu ruku a rezignovane si ho odložil. "Soráč, mladý. Rád by som sa s tebou pohral, ale mamka nám to zatrhla," uzavrel celý tento debakel sarkasticky, definitívne sa zbaviac čo i len najmenších náznakov zabijáckeho inštinktu. "Ak mám byť úprimný, je toho celkom dosť, čo ti potrebujem zdeliť, Kotohime, no nerád by som sa o takýchto kľúčových a citlivých záležitostiach zhováral v prítomnosti cudzinca," naznačil zelenovlások dosť jasne, že pred Nerom žiadne dôležité informácie určite rozoberať nemienil.

pro **Uchiha Nero** Tue Aug 13, 2019 7:46 pm

Aj keď mnou prúdila obrovská dávka adrenalínu spôsobená jeho zabijáckym inštinktom, môjmu pohľadu na ďalej sa točiacemu shurikenu, zastavenému priamo pred ním, sa nevyhol. O to viac ma ale lákalo s ním naďalej bojovať, vyskúšať si čo tento Shinobi vlastne všetko dokáže, pretože som nepredpokladal, že triky s točiacim sa shurikenom vo vzduchu sú jeho hlavnou zbraňou. Nikto bez poriadnych schopností by vo mne nedokázal vyvolať nadšenie, aké som práve pociťoval. Keď sa Itsuki rozhodol i naďalej približovať, pričom sa pokúsil poskladať nejaké tie pečate, tasil som do polovice meč a pri rukoväti sa začala biť blesková čakra. V ten rovnaký moment som začal zdvíhať svoj prst, ak bol súper skúsený, vedel, že pozerať sa mi priamo do očí je hlúposť, nevedel však, akými všetkými spôsobmi viem svoju zbraň využiť.

„Vždy ma učili mať úctu k starým ľuďom..“ Uštipačne som okamžite reagoval na jeho poznámku. Než však stihol poriadne poskladať pečate, čím mi zabránil aspoň sa pokúsiť identifikovať techniku, zasiahla Kotomi. V momente ako sa Itsuki zastavil a ja som pocítil jej ruku na mojom ramene, blesková čakra takmer okamžite utíchla a meč som znova zasunul do pošvy. Na poznámku o Goechim som nereagoval, ale očividne nemal informácie o tom, čo sa presne udialo medzi Goemonom a Kotomi. Keď však spomenul moje meno a sám zareagoval dosť celkovo zvláštne, pozorne som si ho premeral. Nedával som však nič najavo, aj keď v hlave som mal ohľadom toho dosť myšlienok. V túto chvíľu ale získal celú moju pozornosť. Znamenalo to snáď, že ma poznal? Alebo, niekoho iného, spojeného so mnou?
„Tiež musí pokaziť zábavu. No dnešným dňom predsa svet nekončí..“ Odvetil som smerom k nemu, pevne rozhodnutý, že toto možno skutočne nie je koniec nášho malého „konfliktu“. Mal som ale pocit, že by som sa ho i rád niečo opýtal, avšak takmer okamžite ma vyslal preč. Pochopil som ho, aj keď informácie z nej by som už dávno mohol vymámiť, ak by som chcel, pre Itsukiho samotného som skutočne bol cudzinec a preto som sa i ja sám uvoľnil, napriamil a svoj pohľad otočil ku Kotomi, ktorá už stála predo mnou. Chvíľu som premýšľal prečo, bol som to predsa ja, kto by mal stáť pred ňou. Čakal som na jej rozkaz, pretože som sa skutočne nemienil riadiť pokynmi zelenovláska a sám som si hovoril, že by možno tu malo byť viac osôb ako dvaja.
„Sám by som sa rád niečo opýtal, ohľadom jednej osoby..“ Síce som sa opýtal potichu, môj pohľad jasne naznačoval čo vlastne chcem. A keďže sa zdalo, že tento muž je dostatočne informovaný, možno vedel nájsť to, prečo som do tejto zeme prišiel. A to, že som sa rozhodol pomôcť Kotomi výmenou za jej lokáciu.

pro **Arakawa Kaori** Tue Aug 13, 2019 9:20 pm

Po chvíli čekání přišel jeden ze stráží. Opětovala jsem mu pozdrav a zaposlouchala se do podrobností k misi. Nebudu lhát. Byla jsem rozkazy zmatená. Naučit myšku způsobům? "Hned tam budu." Když se mi strážce uklonil, úklon jsem opětovala a vyrazila. Místnost opravdu nebylo těžké najít. Dvoje strážců se ode dveří ani nehlo. Pozdravila jsem je, představila se a zeptala se jich na další informace k případu. Do teď jsem nevěděla, jaký postup při kázni zvolím, a dokonce ani po tom, co mi stráže situaci upřesnili, jsem si pořád nevěděla rady. "Šestnáctiletá holka krade na hradě. Chce to vypráskat a nebo si dá říct a bude stačit jen krátký proslov? Achjo... proč to je zrovna puberťák?" Soucit jsem k ní necítila, i když jsem kdysi taky kradla. Stráže zůstaly na svém místě a já vešla dovnitř.

pro **Sayori** Wed Aug 14, 2019 6:00 am

Ignorace lidi byla tak velká až mně bolela u srdíčka. Dívka volá o pomoc a nikdo jí nepomůže. Tento svět byl opravdu zlý. Ovšem jedná dívka se našla, moje spása už stála za dveřmi. Dělilo nás už jenom dveře. Už jsem cítila svobodu a já jsem se mohla soustředit na svojí cestu. Nevím, kde stráže vzali můj věk. Co když umí číst moje myšlenky. To by bylo špatný. Neměla jsem moc času a odskočila jsem na židli. Tak velké divadlo mohlo začít, můj největší master play. Tedy ne až tak velký, určitě přijde ještě větší role, která na mně čeká.
Na židli jsem se začala trošku klepat a a houpat dopředu a dozadu. Nechyběly ani slzy. Ty byly důležité na obměkčení. V takovém stavu mě viděla Arakawa Kaori. Než stihla cokoliv říct skočila jsem po ní s rukami nataženýma, abych jí poté mohla obejmout. Při skoků z mých malých úst vyšlo "Pomoc nee-chan." Byla moje spása! Protože dobře poslouží mým účelům.

pro **Arakawa Kaori** Wed Aug 14, 2019 9:43 pm

O schopnostech stráží nic nevím. Hádám, že věk usoudili podle všeobecně platných kritérií určování stáří lidí. Sayori měla výšku víceméně typickou pro šestnáctiletého puberťáka. Její blonďaté vlasy zapletené do dvou copů doslova křičely "Mám sestřih podle panenek s kterými jsem si hrála, ale už jsem na ně moc velká, tak to zkusím zamaskovat hnědou mašlí." Zkrátka. Aspektů tu bylo hned několik. Jediné, co mě nutí o jejím věku pochybovat, je její chování.
Když mě objala, nechápavě jsem nadzvedla pravé obočí a dávala si pozor na její ruce. Osobní ochranku Kotomi-hime ještě neokradla, určitě to zkusí. "Zpátky! Sednout!" Ukázala jsem směrem na židli, z které před chvílí Sayori vstala. Na tváři jsem měla zkamenělý výraz, ale uvnitř jsem praskala smíchy. Takhle jsem si to rozhodně nepředstavovala. Uplakaná dívenka a já... momentálně totální šašek. Probodávala jsem ji pohledem do doby než neuposlechla a nesedla. "Co teď?" Opakovala jsem si v hlavě hned několik krát. Nemám naprostou šajnu, jak vštípit do téhle malé myši alespoň špetku slušnosti.

pro **Sayori** Wed Aug 14, 2019 10:32 pm

Kritéria pro určování stáří lidi, měla jisté pravidla. Ovšem vše záleželo na dedukci člověka. Tudíž usoudit mé vlasy, že jsem si hrála s panenky byla zcela z zcestná. Byla jsem chudá dívka a na panenky nebyl čas. Ale kdybychom převedli tuhle dedukci, tak dvě koule na hlavě Arakawi Kaori by značila absence muže, nebo spíše mužů? A jejím styl oblečení to jen potvrzoval. Snažící se upoutat vystříhém jejích pozornost, jak smutné. Bohužel pro ní tam neměla, co dát. Na druhou stranu, ženy s bujným poprsím,které je vystavovali jako řezník uzeniny v obchodě, si nejspíše něco chtěli kompenzovat, protože to byla její tajná zbraň jak upoutat mužskou pozornost. Ono totiž jak víme, muži zvládají pouze jednu věc, bohužel prsa jsou dvě. Zajímavým jevem je, že i přes fakt, že prsa jsou dvě věci, tak zvládají civět na obě naraz. Nic měně, tuhle debatu o kriteriích určovaní staří bychom měli nechat na někdy jindy a vrátit se zpět k situaci dvou mladých dívek.

Její dedukce ohledně mých rukou byla správná. Ale v mojí momentální situaci jí okrást bylo dosti podobné jako být na větvi, 30 metrů vysoko a pilkou si tu větev řezat. Jak už bylo bylo řečeno v mém předchozím postě: Byla moje spása! Byla moje stéblo, kterého jsem se já, jako tonoucí, chytila a to doslova. Mé objetí a slzy zatím nefungovali, ale to se dalo čekat. Kouzlo bylo v tom, že to má působit postupně a ne hned. "Nee-chan" odvětila jsem jí, když mě poslala zpět sednout na židli. Při oněch slovech, jsem se jí zadívala do očí. Do jejích kaštanových očí? asi? Viděla jsem její zkamenělý obličej, který za chvílí určitě popraská a budeme nejlepší kamarády. Tak daleko to nejspíše nezajde, ale ledy povolí, tady spíše kamení.

Přitom jak jsem se jí dívala do očí mohla vidět ty moje, krasně hnědé velké oči, ve kterých se nejeden už ztratil. Když jsme měli tuhle intimní chvilku, která nebyla až tak intimní se srovnáním s naším novým párem, tak si Kaori mohla povšimnout, že na mém těle jsou různé jizvičky a jizvy, pokud měla i rentgenové oči, tak ty jizvičky/jizvy viděla i na zbytku mého těla.

Pustila jsem jí z mého milého objetí a se slzami jsem si šla posadit na mnou oblíbenou židličku v teto místnosti. Pohodlně jsem se usadila. Ruce jsem položila na kolena a hlavou jsem měla sklopenou k zemi. Vypadala jsem jako hromádka neštěstí, která zpytovala svého rozhodnutí. Což ovšem nebyla pravda, ale naštěstí stráže ani Kaori uměli číst myšlenky, takže jsem byla v pohodě.

pro **Arakawa Kaori** Fri Aug 16, 2019 9:33 am

"Tohle by jsme měli." Prolétlo mi hlavou, když se Sayori posadila. Nevím, o co se snažila, ale na její ruce jsem dávala pořád pozor, i když mě už neobjímala. Měla jsem totiž pocit, že se v nich co nevidět objeví něco mého, třeba i ta moje katana. Byla zadržena při troufalé krádeži na hradě. S tímhle egem určitě ještě něco udělá.
"Byla si zadržena při krádeži, která se trestá odseknutím ruky." Trest středověký ale účinný. "Jelikož je ale Kotomi-hime laskavá a milosrdná, obejde se to jen s třiceti ranami rákoskou po zadku." Pořád přísné ale ruce bude mít celé. Její slzičky s nevinným výrazem neunikly mé pozornosti, a proto jsem ji trestem dala opravdový důvod brečet. Možná mi ji je teď trochu i líto, ale není asi účinnějšího způsobu, jak ji vštípit špetku slušnosti, než použít rákosku.

pro **Sayori** Sat Aug 17, 2019 7:38 pm

Doufala jsem, že se to obejde bez trestu, to se ovšem nějak moc nedařilo. Hold bohatí lidé neměli tak dobrosrdečné srdce, aby odpustili chudé dívence za to, že chtěla nakrmit pár chudých krků. Nikdo se ani nezeptal důvod jejího činu. Není se čemu divit, jsou to shinobi.
Koukla jsem na svojí ručku a párkrát jsem zmáčkla. Chyběla by mi. Měla jsem ráda svoje chmatačky. Já je potřebovala, já s nimi krmila hladové! Ach smutný to osud. Štěstíčko se na mě usmálo a dostala jsem jen 30 ran. Dostala jsem i větší výprask o tom svědčily mé jizvy. Hlasitě jsem si povzdechla. A nečině jsem seděla dal.

pro **Arakawa Kaori** Sun Aug 18, 2019 2:24 pm

"Dobře." Nenamítala, takže jsem mohla přistoupit k výkonu trestu, a protože jsem se nehodlala namáhat držením a plácáním zadku Sayori současně, zapojila jsem do toho i stráže. Otevřela jsem dveře a pošeptala jim něco do oušek. Jeden z nich pak na chvíli odběhl. Když se vrátil, oba vešli dovnitř (jeden s rákoskou v ruce, kterou mi předal) a pevně chytli Sayori. Každý za jednu ruku. Zvedli ji ze židle a otočili zadkem ke mě.
Hodilo by se říct "Nebude to bolet." Byla jsem ale zticha. Nechtěla jsem lhát. Ať už Sayori měla jizvy od čehokoli, třicet ran rákoskou po zadku pořád bolí, kór ode mě. Napřáhla jsem se, a když mi ruka sjela a chystala se silou zasáhnout svůj cíl, minula a místo toho bouchla do židle. Rána to byla pořádná, třebaže jsem měla v síle v BOS jen 3 body. Stráže pak Sayori pustili a já ji pohladila po vlasech. "Příště už nekraď, okey?" Řekla jsem s úsměvem. Stráže se smáli. Tolik napětí pro nic. "Na jídlo si můžeš i vydělat. Kotomi-hime ti ráda nabídne misi se zajímavým platovým ohodnocením, a kdyby si přeci jen měla nějaký problém, ptej se tady na hradě na Kaori. Ráda ti pomůžu."

pro **Sayori** Sun Aug 18, 2019 3:26 pm

Kaori nejspíše nechtěla tuhle show mít privátní a tak si pozvala další dva. Začalo to vypadat zvláštně a když mě tahali za ručky a otáčeli zady k ní. Já jen doufala, že mě nezačnou svlékat, protože by utrpěla i moje psychická stránka. Naštěstí se tak nestalo a nikdo neviděl mojí holou sedunku. Trošku jsem opomíjela tu velkou rákosku.
Čekala jsem to nejhorší. Úplně jsem slyšela jak rákoska letí ve vzduchu a potom buuum! Ale ne buum do mé prdelky. Všichni se začali spát. Utřela jsem si slzy. Pak jsem pocítila jemný dotyk na hlavě. Objala jsem její volnou ruku a koukla jí do očí. "Nee-chan" pověděla jsem a více se k ní přitulila. "Ehmm...nee-chan...mohla bych...zůstat s tebou" řekla jsem smutným hláskem. Sirotčinec v tomhle městě nebyl, takže jsem neměla kam jít a musela jsem hledat přístřešek. Chtěla jsem její nabídky využít ihned.

pro **Kotomi Yamada** Sun Aug 18, 2019 5:43 pm

Oba se naštěstí zastavili, ačkoliv nehezké pohledy po sobě vrhali. S příslibem pokračování se uklidnili, přičemž jeden na druhého byli zvědaví a já měla nepříjemný pocit, že ti dva dohromady asi nepůjdou. Povzdechla jsem si.
,,Asi s nimi budeš mít dost problémů." prohodil Sanbi uštěpačně.
,,Tentokrát s tebou musím souhlasit...." chtě nechtě jsem mu musela dát za pravdu. Po vyzvání, aby Itsuki mluvil, odmítl před Nerem. Hodila jsem pohled za sebe, ale Nero se narovnal a vypadalo to, že čeká na mou odpověď.
,,Omlouvám se, Nero..." otočila jsem se k němu úplně a usmála se. ,,Mohl bys na mě chvíli počkat venku?" požádala jsem černovláska.
Vyčkala jsem, dokud jsme s Itsukim neosaměli v místnosti.
,,Tak..?" naklonila jsem hlavu na stranu a pobídla kývnutím Itsukiho, aby začal s vyjmenováním nových informací.

pro **Uchiha Nero** Sun Aug 18, 2019 6:15 pm

Zakrútil som hlavou, mal som na Kotomi jednu otázku a možno ich bude aj viac, keďže sa jednalo o niečo dôležité, čo chceli prebrať len medzi nimi dvoma, rozhodol som sa, že otázka predsa len počká. Aj keby som sa dozvedel informáciu hneď, nebol som si úplne istý, či by som hneď nejakú obrovskú cestu zvládol v tomto stave. Nie že by som nebol schopný bojovať s Itsukim i teraz, čo som si prial neskutočne, cítil som jemnú únavu po ceste. Keď som videl Kotominin pohľad, nesúhlasil som. Nešlo o to, že by som ho nenávidel alebo niečo, len som mu chcel rozkopať držku. To bolo snáď všetko. Lenže takto by som snáď skončil bijúc sa s väčšinou tohto hradu.

„Jop, dám keď tak pozor, Kotomi-chan..“ Pokrútil som hlavou a jemne sa jej obtrel o rameno, pričom pár mojich prstov nenápadne prešlo znova po jej chrbte. Následne som pretočil hlavu, absolútne nereagoval na Itsukiho, vyšiel za dvere a zatvoril ich. Následne toho som sa postavil pred ne a rozhliadol sa. Chodba bola prázdna a vonku sa počasie pomaly upokojovalo. Svoju pošvu z meča som si strhol a priložil som si ju k hrudi, následne čoho som ju objal a sám som sa chrbtom oprel o dvere. Aj keď som niečo Kotomi povedal, netrvalo dlho a ja som sa zviezol po dverách až k zemi, kde som sa usadil do tureckého sedu a ešte pevnejšie zovrel svoj meč.
„Kde si..“ Prešlo mi v mysli a moje myšlienky zablúdili na moju minulosť. Sharinganom som ešte raz zmonitoroval chodbu, ak by sa nejaké stráže rozhodli vyhlásiť ma za nejakého bezdomovca, čo sa sem vlúpal a na chvíľu som zatvoril oči, následne čoho som upadol do extrémne jemného spánku, pričom v túto chvíľu by ma zobudila snáď aj mucha. Na druhej strane chodby. Možno, no ak by sa i niekto rozhodol vstúpiť do vnútra, prv by musel skutočne nejako dostať z cesty moje telo, aj keď telo ešte tak mladého Shinobiho, ktoré teraz zatarasovalo vchod a možnosť i dvere zvonku otvoriť.

pro **Reizo Kaneki** Sun Aug 18, 2019 6:49 pm

Souhlasně jsem se zabořenou hlavou do polštáře zabručel nejdřív na odpověď na mou otázku o Raijinovi a pak podruhé na odpověď Tori ohledně pití. I kvůli nedostatku vzduchu jsem byl nucen svoji polohu trošku pozměnit, přestal jsem se dobrovolně dusit polštářem a udělal si větší pohodlí. Bohatou konverzaci se nám rozhodně vyplodit nepodařilo. Těžko říct, jestli to bylo tím alkoholem nebo tím, že jsme se po takové době odloučení a změnách v životě stali najednou více cizí. Možná jsme prostě jen oba potřebovali si v přítomnosti blízké osoby trochu oddychnout a vypnout, nepřemýšlet. Tahle myšlenka byla ta poslední, která mi proběhla hlavou. Následně Tori mohla slyšet už jen tiché odfukování, na královské pohovce jsem to totiž královsky zalomil.

pro **Shinobi (Samurai)** Sun Aug 18, 2019 8:48 pm

Bez ohľadu na to, či Itsuki mal pre Nera nejakú odpoveď alebo nie, napokon mu nezostala iná možnosť ako dočasne opustiť miestnosť. Jediné, čoho sa mladý Uchiha dočkal, bol letmý provokačný úškrn a prostá zamrmlaná veta: "Len sa nič neboj, veď my si na seba ešte trochu času nájdeme..." Následne už svoju pozornosť každopádne venoval akurát Kotomi. "Aké chladné. To sa ma ani neopýtaš jak sa mám?" Hoci ale arogantný zjazvený muž započal rozhovor uvoľnene priateľským vtipkovaním, vzhľadom na dané okolnosti trpezlivosť princeznej netestoval príliš dlho a behom okamžiku prešiel k veci.

Itsuki pomaly zdelil Kotomi takmer všetky podstatné informácie - to, ako sa mu počas tajomného útoku Yogan úspešne podarilo zajať jej komplica, Mikoto, ako sa ju rozhodol dôkladne vypočuť a vypáčil z nej niekoľko kľúčových skutočností, rovnako ako i to, že Goemon bez kohokoľvek vedomia Mikoto v mene Kotomi dostal z väzenia a zachránil jej, nepriateľovi, život. Tým to ale ani zďaleka nekončilo. Vysvetlil jej i pravú podstatu misie Yogan a Mikoto, no z neznámeho dôvodu sa podľa všetkého buď rozhodol malinko zaklamať, alebo mal jednu nesprávnu informáciu. Prehlásil totiž nielen to, že za tým všetkým stál práve Takumi, ale podľa zelenovláskových slov bolo ich zámerom Kotomi za každú cenu zabiť. Na záver už len svojej aktuálnej nadriadenej zahral na city tvrdením, že údajne z miesta činu získal Katarovo mŕtve telo, ktoré na dôkaz privolal zo zvitku a umožnil tak jeho zarmútenej sesternici plnohodnotne sa s ním rozlúčiť, zatiaľ čo sám Itsuki v tichosti ustúpil...

pro **Tori** Mon Aug 19, 2019 11:14 am

Zírala jsem dál do stropu dokud jsem neuslyšela Reizovo funění. S nadzvednutým obočím jsem se posadila a zahleděla se na jeho spící tvář. Okamžitě se mi na tváři objevil nebezpečný úsměv. Zvedla jsem se a přešla k pohovce, na které Reizo spal.

Matsumuto - jo - Stránka 4 A381b695611c7c34471135debbeafc72

"Tak co s tebou provedu, když jsi mu tu takhle hezky usnul? Uvidíme kdo je tu pes." Zablesklo se mi v očích a otočila jsem se na patě. Chvíli jsem po místnosti hledala co bych mohla použít, nakonec jsem našla co jsem potřebovala. Pohodila jsem si fixou v ruce a potichu se vrátila za Reizem. Jenže jak jsem tam tak stála a sledovala jeho klidný obličej, došlo mi, že to chce ještě něco jiného. Vydala jsem se tedy pryč z místnosti hledat pomůcky, samozřejmě jsem nezapomněla na flašku alkoholu, kterou jsem si vzala sebou. Procházela jsem se sídlem, sem tam jsem někoho zastavila a sem tam jsem si přihnula z flašky. Po nějaké době jsem našla člověka, který měl vše to co jsem potřebovala.
"Skvěle, vem to a pojď se mnou. Královsky se ti odměním." Přikázala jsem dívce, kterou jsem odchytila. Naštěstí mě poslechla, skočila si pro svou sadu na malování a následovala mě. S touto dívkou a nyní komplicem jsem se vrátila do místnosti, kde Reizo stále královsky pochrupkával. Nejdříve jsem se zkusila jeho obličeje lehce dotknout jestli se nevzbudí a nevzbudil. Množství alkoholu co do sebe nalil a asi únava po cestě dělalo své. Tak jsem se tedy pustila za asistence dívky do práce. Po chvíli bylo hotovo, spokojeně jsem si prohlédla naše dílo a usmála se na dívku. "Děkuji ti za pomoc." Sáhla jsem do kapsy, ze které jsem vytáhla značný obnos peněz. "Utrať je dobře..a teď jdi." Vtiskla jsem jí peníze do ruky a naznačila jí bradou ať se vrátí k čemu potřebuje. Ještě chvíli jsem nad Reizem stála a pekelně se usmívala. "Zkus mi ještě někdy říct, že jsem něčí pes." Olízla jsem si rty a zasmála se, teď už mi bylo jedno jestli jsem potichu nebo ne. Každopádně má flaška byla prázdná. Věděla jsem, že pokud otevřu další tak už se nezastavím, proto jsem se rozhodla si dát radši také šlofíka, určitě ne ale v blízkosti tohoto psa, ještě by mi to oplatil. Vydala jsem se tedy zase na cestu sídlem a zamířila rovnou do pokoje, který jsem si tu kdysi rezervovala, vydupala jsem si i zámek. Mezi sluníčkáři člověk prostě chce být v bezpečí aby se k němu nikdo z nich nedostal. Jakmile jsem za sebou zamkla, začala jsem cestou k posteli odhazovat oblečení a nakonec sebou sekla do peřin. Slastně jsem zavrněla a zachumlala se do nich. Sice mi chybělo teplo vedle mě ale i tak jsem po chvíli díky alkoholu dokázala usnout.

Reizův obličej:

pro Sponsored content

Matsumuto - jo

Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo