Matsumuto - jo

pro **Tobiru Senju** Thu Jun 14, 2018 4:37 pm

First topic message reminder :

Sídlo, které původně patřilo nevlastní matce Kotomi, Kaie Yamadě. Sídlo odkoupil sám feudální pán jako dárek k výročí svatby. Když byla Kotomi malá, trávila s matkou na hradě hodně času.
Po událostech, které se staly v hlavním sídle, po zradě, kterou její macecha spáchala, sem Kaia uprchla. Strážena Reininými zřízenci.

Matsumuto - jo - Stránka 2 4gqtiwvo4zu3nk6ld56ydcamoyp9251sh

Matsumuto - jo - Stránka 2 4gqtiwvo4zu3nk6ld56ydcamoyp9251sh

Podaří se nám ho získat zpět?

pro **Hashiru Senju** Tue Jul 16, 2019 10:42 pm

Společně s Kotomi jsme se dostali do hradu Matsumuto. De facto to bylo hlavní město naší části Shimo no Kuni. Rozpadlé Shimo no kuni.
Dostal jsem se do sklepení doufaje, že nás tu nikdo nebude rušit. Před očima jsem měl zoufalý výraz Kotomi, nebezpečí sálající z Goemona a odvahu z Nera.
Doufám, že se mu nic nestane, právě nám vykoupil útěk.
Pomyslel jsem si pokládaje Kotomi na zem. Natáhl jsem ruku a pod ní začala růst travnatý koberec, takže to ležení bylo pro ní mnohem příjemnější. Moje rostliny reagovaly na čakru bijuu stejně jako Hashiramův mokuton, zcela jsem neodhalil příčinu ani souvislost, ani jsem neměl šanci to pořádně prozkoumat. Děje se to i u jiných bijuu nebo jen u Kotomi?

Opatrně jsem si ji prohlédl, pořád tiskla kus hadru, který ji Nero hodil.
"Před více než dvěma lety jsem tě vyvedl z hradu, kde se tě pokusili zabít tvá macecha s tvou švagrovou. Dnes tě do hradu nesu, jsi vůdce odboje a lidi pro tebe skáčou do boje. I ti, co tě sotva znají.." pousmál jsem se a přikročil k ní.
Co jsem dělal celé dva roky, kdy naše válka zapřičinila rozpad jednoho z nejstabilnějšího státu za poslední desetiletí?
Bojoval, zabíjel, léčil pro tuto osobu. Zdokonaloval se ve svých technikách a taky studoval u známých Uzumaki jejich pečetě. Odnesl jsem si jednu moc zajímavou, která dovede bijuu potlačit, ovládnout a nedovolí mu vystrkovat růžky.
Goemon si mohl myslet, že je jediný, kdo dokáže Sanbiho potlačit, ale to se mýlil..
Přivolal jsem jeden velký svitek, kde jsem měl připravený klíč k pečeti na kterou jsem se připravoval dva roky.
"Jednoho dne, budeš potřebovat veškerou sílu, i tu, která tě drží při životě a už jednou tě zachránila.." řekl jsem a svitek rozevřel. Po složení několika ručních pečetí se na mé ruce objevily různé znaky, které začaly na mě přecházet ze svitku.
"Shishou fuuin!" bez ostychu jsem Kotomi zvedl horní díl oblečení a kolem pupíku ji vtiskl novou pečeť. Silnější. Z jejího těla vytryskla rudá čakra.
Musel to být trochu šok pro Sanbiho, protože se začal uvolňovat ze svých řetězů a jeho vězení se roztavilo. Místo toho, aby se dostal ven, tak se dostal do klece přímo pro něj stavěné.
Čakra zmizela a zmizela i ta obrovská temnota, kterou Kotomi tížila od dob, co jsme do ní Sanbiho zapečetili.
Sedl jsem si k ní, chytil ji jemně za ruku. Má ruka začala zářit smaragdovou barvou a ta se přenesla na ni.

Co že jsem to provedl? Oddělil jsem Sanbiho na jiné místo. Předtím byl Sanbi přišpendlen uvnitř jejího podvědomí společně s její čakrou. Takhle kočírovat bijuu mohl zvládnout jen Uzumaki, ale ne Kotomi, do které byl bijuu zapečetěn násilím. Bylo jen štěstí, že to přežila a byla normální. Byla to chyba, která ji však zachránila život. Nebylo na výběr. Teď jsem udělal něco, co bylo postaveno přímo pro její potřeby a Sanbi už se ven jen tak nedostane a navíc může Kotomi jednoduše využívat část jeho čakry.
Seděl jsem vedle ní, čakru našpicovanou na maximum a hlídal ji, tak jak by to měl dělat její bratr. V tu chvíli mi došlo, že přeci jenom nejsem vraždící zbraň. Cítil jsem teplo, které zahnalo dlouhotrvající hlad uvnitř mé duše. Ta temnota se alespoň na chvíli stáhla a já jsem si uvědomil, že nic není ztraceno.

pro **Kotomi Yamada** Wed Jul 17, 2019 5:41 pm

Stála jsem uprostřed místnosti. Teda aspoň jsem si myslela, že to byla místnost a že jsem uprostřed. Neměla jsem ponětí, kde se nacházím. Kde je nahoře a kde dole nebo zda cítím půdu pod nohama. Byla tu tma, přímo černo. Neviděla jsem ani své ruce, nohy. Měla jsem pocit, že moje tělo zmizelo. Ne, moje tělo určitě ne, jelikož se se přede mnou objevilo světlo. Ne nijak jasné, ale dostatečně silné tak, že jsem rozpoznala, že se jedná o oheň. Po chvíli jsem rozeznala i siluety, které se nacházely uvnitř ohně. Měla jsem pocit, že se mi snad zatsavilo srdce. Byl tam Kataro. Popálený, křičící bolestí. A jeho tělo se pomalinku, opravdu velmi pomalu a tím bolestivěji měnilo v prach. Cítila jsem pálení masa, slyšela jsem příšerný jekot. Moje tvář byla mokrá od slz. Někde za tím plamenem ve tmě jsem zahlédla dvě temně červené oči, které hleděly přímo na mě. Chtěla jsem zakřičet, ale hlasivky jakoby zmizely. Nevydala jsem ani hlásku. Tělo mi zaplálo rudou barvou a obalilo se pláštěm, což rozsvítilo celou místnost. Najednou jsem stála před obří klecí se zlatou mříží. Cítila jsem, že stojím ve vodě, kolem byla mlha. A přede mnou byl Sanbi v celé své kráse. Na zámku papír s pečetí.
,,Tak se opět setkáváme." promluvil hlubokým hlasem. Nedokázala jsem stále mluvit, pouze jsem na něj koukala.
,,Vydržela jsi déle, než jsem čekal." pokračoval, když jsem mlčela. Hnul se blíž, až se při tom pohybu zvedl vítr a rozevlál mi vlasy. ,,Čeká tě však ještě dlouhá cesta, abys dosáhla toho, čeho chceš." ušklíbl se. Klec zmizela a zase byla tma.
Cítila jsem teplo na své dlani. Donutilo mě to otevřít oči. Chtěla jsem se posadit, ale ostrá bolest, která projela celým mým tělem, mě donutila nahlas vykřiknout a další pokus raději nezkoušet. Pootočila jsem hlavu a všimla si, že teplo přichází od Hashira, který mě za ruku držel. Pode mnou měkká matrace z květin.
,,Hashiru.." zaskřípala jsem. Měla jsem sucho v krku.

pro **Hashiru Senju** Wed Jul 17, 2019 5:59 pm

Jakoby se zastavil čas. Měl jsem pocitu, že uběhl den, že se noc vystřídala se dnem, ale přitom uběhlo jen několik hodin. Nebo víc, totálně jsem ztratil pojem o čase.
Kotomi se probudila. Natáhl jsem se pro cutoru s vodou, kterou nosím u sebe a podal ji k ustam.
"Kotomi..."

pro **Kotomi Yamada** Wed Jul 17, 2019 6:07 pm

Přijala jsem vodu, kterou mi Hashiru nabídl. Potom jsem se zhluboka nadechla.
,,Děkuju." kývla jsem hlavou. Zvedla jsem ruce. Podařilo se ale svaly bolely a ruce jsem měla ztuhlé a těžké. Taková byla síla jinchuurikiho. Pokusila jsem se znovu se posadit. Kousla jsem se do rtu a zabrala jsem. Úplně jsem se sice neposadila, ale nadzvedla jsem se aspoň.
Rozhlédla jsem se po místnosti. Tady jsem to neznala. Zahlédla jsem taky značky na svém břiše. Byly nové. Zpytavě jsem k Hashirovi zvedla oči.

pro **Hashiru Senju** Wed Jul 17, 2019 9:22 pm

Vodu jsem uschoval a vstal.
"jsme ve sklepení, musel jsem najít nějaké místo, kde budeme neruseni. Studoval jsem pecetici techniky Uzumaki klanu, naučil jsem se tuhle, co máš na břise. Za chvíli zmizí. Jedná se o silnější pečeť, která je zároveň i humannejsi a pro tebe výhodnější, protože nejsi Uzumaki.." vysvětlil jsem.
" a teď mi vysvětli, co se dělo tam.. " Řekl jsem a přešel k ní, zvedl jsem ji do náruče.
" půjdeme nahoru do tvého pokoje.. " přesun do pokoje

pro **Kotomi Yamada** Wed Jul 17, 2019 9:51 pm

Vyposlechla jsem si jeho vysvětlení pečetě, co jsem měla momentálně ba břiše. Stále jsem nechápala, co je zač, ale...Věřila jsem Hashirovi. Nechala jsem se zvednout do náruče a hlavu si mu opřela o rameno. Chtěl po mně vysvětlení. Zatímco jsme kráčeli do mých komnat, unaveně jsem se pustila do vyprávění.
,,Zaútočila na mě dívka, co používá..umm používala lávu." zadrhla jsem se a pak pokračovala. ,,Sanbi nade mnou získal kontrolu. A pak dorazil Kataro." při vzpomínce na něj mi vyhrkly slzy do očí a já zabořila obličej do Hashirova trička. ,,Obětoval se...pro mě...Společně s Goemonem se o ni postarali, ale Kataro..." vzlykla jsem. ,,Kataro tam v tom ohni zůstal s ní." kousla jsem se do rtu a nechala se usadit na postel. Seděla jsem tam jako oukropeček, pomlácená, bolavá, potrhané oblečení. Uslzená. Netušila jsem, co se dělo pak, když se utvořil ohnivý kruh. Co měl Goemon v plánu. Nerozuměla jsem tomu. Kyby tam nepřišel...Hrklo ve mně.
,,Co ten druhý kluk? Ten druhý Uchiha.. Co se s ním stalo? Kde je?" vykřikla jsem všechny otázky na jeden nádech. At měl Goemon v plánu cokoliv, ten druhý kluk se za mě postavil a chtěl mě bránit. A já...mu nepomohla...

pro **Hashiru Senju** Wed Jul 17, 2019 10:12 pm

Mlčel jsem celou cestu k jejímu pokoji. Netušil jsem, že by to mohlo takto skončit. Zrovna pro Katara. Dělal co mohl, aby ji chránil a tak i zemřel.
"vím, že je to nečitelné.. Ale.. Jeho tělo? Nikde jsem ho tam neviděl.." Řekl jsem a otevíral dvere. Vstoupil jsem do jejího pokoje a položil ji na postel.
"je mi to líto princezno..Kataro mě mrzí, byl to dobrý shinobi.. Zajímalo by mě, proč zaútočila Zrovna na tebe a jak věděla, kde se nachazis...druhy Uchiha přijde. Řekl jsem mu, kde nás má najít."

pro **Uchiha Nero** Wed Jul 17, 2019 10:18 pm

Moja cesta k tomuto hlavnému mestu trvala o dosť dlhšie než som očakával. Predsa len, bol som v tejto zemi prvý krát. Po ceste ma však nezastihlo nič zlé, no, chytil som sa do bitky s istými idiotmi a odniesol som si niekoľko rán na tvári a tele, no nič absolútne vážne. Vtedy som si ale začal všímať na ľuďoch ich pohľady a v meste sa to ešte zhoršilo. S prekvapeným výrazom som vstúpil do vnútra, bolo to prvý krát čo som bol v nejakom veľkom meste v inej zemi ako je zem ohňa. Rozhliadol som sa a následne si uvedomil, pri pohľade na stánok s jedlom, že nemám vôbec žiadne peniaze a ani nič na výmenu. S ľahkým a smutným povzdychom som sa rozhodol vyhľadať ju, nie len kvôli peniazom, ešte stále som mal v hlave ten tvar jej.. charakteru! Určite charakteru! Nepochopil som ale prečo na mňa všetci tak pozerajú. Neuvedomoval som si fakt, že plášť som nechal spálený na mieste kde som sa rozlúčil s Goemonom a tričko som hodil po princeznej. Rozhodol som sa ich pohľady nevnímať a rozhliadol sa. Ulice sa začali vyprázdňovať, to áno, no stále to tu žilo. I napriek tomu bolo vo vzduchu jasne cítiť že je zem v rozklade a vojne. Napätie bolo cítiť. Len som pokrútil hlavou a vydal sa smerom vpred, dúfajúc, že naozaj na ňu narazím.

„Hádaj, máš 3 pokusy.“ Ozvalo sa smerom od okna na ktorom som potichu sedel. Na tvári sa mi hral úškrn a svoje ruky som mal založené za hlavou s nohou vyloženou na parapete a druhou zvesenou dolu, jemne ňou kolísajúc hore dole. Bol som doráňaný, to áno, ale nie od Goemona, bolo to od už spomínaných idiotov, to však nemohli tušiť. Rovnako ako fakt že som nemal peniaze na nové tričko! Tiež si mohli obaja všimnúť môjho jemne divného, ba až trošičku nenávistného pohľadu na Hashira, ktorý takmer okamžite zmizol. Prezrel som si ho, Senju. Pre Uchihu najväčší nepriateľ. Môj pohľad preskočil z Hashira na princeznú a na jej.. No, stále sa nevedela poriadne obliecť, zato som naozaj a ani za moju červeň v okolí líc nemohol.
„Mám otázku, to ste ma tam fakt museli nechať? Veď som absolútne netušil ani kde je toto mesto, viete koľko krát som sa stratil? I ulice tohto mesta mi dali zabrať, nie to ešte cesta tam von..“ Na chvíľu som vypustil zo seba paru a povzdychol si. Keď som tam videl Kotomi v tom stave, nejako sa mi nechcelo kričať, aj keď, pravdou ostávalo, že to bol práve Hashiru kto to urobil nie ona. V očiach sa mi objavil Sharingan a na malý okamih to vyzeralo zloveste, ako som si premeriaval Kotomi.
„Zdá sa že si v poriadku, Kotomi. Vtedy tam to nevyzeralo dobre, hlavne čo sa týka tvojej čakry. Aj keď, nezdá sa žeby bola tvoja.“ Samozrejme že som narážal na ten jej podivný plášť čakry, ktorý ju obmotával a ešte viac podivné chvosty. Počul som o nej ako o ľadovom démonovi, no žeby bola naozaj skutočný? To mi nejako nešlo do hlavy. Bolo jasné ako rád by som vedel viac podrobností. Sharingan ostal aktivovaný a ja som uprene hľadel do jej očí, kým mi znova nezačali behať k jej hrudníku.

pro **Kotomi Yamada** Thu Jul 18, 2019 5:33 pm

Než jsem stihla Hashirovi odpovědět, ozval se z hlas od okna. Otočila jsem k němu pohled. Seděl tam můj Uchiha zachránce. Oddechla jsem si, že je v pořádku, když však spustil své otázky, odmlčela jsem se. Nechala jsem ho tam, opustila bojiště, i když nebylo dobojováno. Sáhla jsem si na břicho. Na místo, kde se zrodila nová pečeť.
,,Omlouvám se." špitla jsem. Slzy v očích mi zůstaly, no už jsem aspoň neplakala. Nero byl pomlácený, měla jsem výčitky, že se mu to stalo kvůli mně. Povzdychla jsem si.
,,Zdá se, že legenda, která se o mně vypráví, byla, pravdivá." hořce jsem se pokusila o úsměv. No výsledku se úsměv říkat nedalo. Pokusila jsem se vstát. Na druhý pokus se mi to s usykáváním podařilo. Vykročila jsem k Nerovi. Opět jsem dostála pověsti o své naivitě, když jsem prostě zastavila přímo před ním a uklonila se.
,,Děkuji." sklonila jsem hlavu. Kataro, Hashiru, tento muž. Všichni tři se mě snažili zachránit. Byla jsem jim vděčná, ale taky....smutná.

pro **Hashiru Senju** Thu Jul 18, 2019 6:04 pm

Procházel jsem se po místnosti a přemýšlel, čekal na odpovědi Kotomi.
Vyrusil nás Uchiha.
"jsi docela rychlík.. Za to, co se stalo, se ti omlouvám. Prioritní bylo bezpečí Kotomi," vysvětlil jsem nás úprk a nevšímal si jeho pohledu.
"Kotomi to kým jsme, z nás utváří naše rozhodnutí, ne to, co se o nás povídá..Ale být demonem tady není k zahození. "

pro **Uchiha Nero** Thu Jul 18, 2019 7:06 pm

Môj Sharingan sa presunul smerom od jej očí, už tak mi bolo dosť jasné, že o tom teraz rozprávať nechce. Samozrejme, nevedel som čo sa dialo a ani to, že jej zomrel brat. Kataro, ktorého som zahliadol v Goemonových čiernych plameňoch ešte pred tým, než ho to úplne spálilo, sa vôbec Kotomi nepodobal. Na chvíľu ma od jej hrudníku odpútal jej pohyb ruky smerom k bruchu, kde som zahliadol pečať. Na chvíľu sa mi zúžili zreničky, predsa len niečo bolo v nej zapečatené a očividne to „niečo“ bolo silné a nie tak úplne pod jej kontrolou. Premýšľal som teda i nad Goemonovým krokom, možno mu naozaj nešlo o to, aby jej ublížil, aj keď sa nezdalo, žeby k nemu princezná mala nejaké veľké sympatie. Až teraz som si uvedomil do akého bordelu som sa dokázal len na základe môjho libida dostať. Oči som pretočil v stĺp. Niekedy by som sa za to rád i prizabil. Na jej poznámku o démonovi, rovnako ako na Hashirovu som nemal záujem nijako reagovať. Nie len že to čo obaja tvrdili bol absolútny nezmysel, stále som nemal dostatok informácií, aby som mohol posúdiť i vážnosť tejto situácie.

„No, netreba sa ospravedlňovať. Čo iného šlo čakať od člena klanu Senju, že? Divím sa že mám správnu adresu. Alebo ešte nie som v putách.“ Prehovoril som po chvíľke ticha a svoj pohľad presunul práve na Hashira. Moja uštipačná poznámka však nesedela priamo na neho. Áno, naše klany sa neznášali a často boli proti sebe v bitkách a už od narodenia nás učili proti nim aj zápasiť. Problém bol v misii mojej sestry, tú ktorú som tak miloval a tá, ktorá sa už nikdy domov nevrátila, pretože bola najatá práve proti klanu ku ktorému mladý Hashiru patril. Nebola to ale jeho osobná vina a môj výlev zlosti nebol na mieste. Nezdalo sa však, že by som v túto chvíľu premýšľal nejako racionálne a skôr to vyzeralo na otvorené nepriateľstvo. Keď ku mne podišla, zaskočilo ma to. Keď sa uklonila čakal som, že sa vystrie a povie mi, že je to len žart.
„Len tak sa ukloniť niekomu, koho meno ani nepoznáš, ktorý by mohol byť tvojim nepriateľom a len využiť situácie na tvoje zabitie, to nie je dobrý nápad. Sama si pritom, ako spomenul tento tu, hodnotovo vyššie takže.. Ako to len nazvať správnym slovíčkom. Mala by si mať v sebe viac sebaúcty a rešpektu. Takýmto priam až ustupujúcim postojom nikdy nič nezískaš. Nie sme vo svete ktorý je pekný a ľudia, ktorý sa správajú takto, umierajú až príliš rýchlo. A „to“ vo vnútri ťa porazí...“ Na chvíľu som sa zarazil. Keďže bola ku mne uklonená, v tú chvíľu som videl veci, no, pri jej objemnom hrudníku to boli veci čo úplne potvrdzovali existenciu Boha nad nami a jeho všemocnú silu preniesť svoju obrovskú vôľu do istých partií práve na Kotominom tele. Ak sa po tomto scolde vystrela mohla si všimnúť, že z nosa mi vyteká pomerne obrovské množstvo krvi a moja tvár naberá farby ešte viac červenej ako môj samotný Sharingan. Áno, nebolo to príjemné to počúvať, no myslel som to dobre. Ak pochopila tieto slová vedela, že sa jej snažím pomôcť na dlhú trať. Počúvať stále dookola ako bude všetko dobré jej nič dobré neprinesie. Svet takto nefunguje. Svet funguje na sile a tá z vodcov musí aspoň z časti vyžarovať. Občas potrebuje i triezvy pohľad na svet, aj ten pohľad, aký má napríklad náš klan. Keď som si utrel nos a trochu zmenil farbu tváre, odkašľal som si v ľútosti, že som nevolil slová viac vyberanejšie.
„Ehm, ehm.. V jednoduchosti, je normálne smútiť za inými, no to neznamená že to končí aj pre teba. Také veci by ťa mali len posilniť. A skúsiť si veriť. Predsa len,“ na tvári sa mi roztiahol znova ten istý úškrn aký som mal pred Goemonom, „nerád by som videl aby niekto, za koho som riskoval, čo naozaj nerobím často, dopadol nejako zle, nie? Nemám v obľube keď nejaká slečna v mojom okolí plače. Teda, ak to nie sú slzy radosti.“ Deaktivovaným Sharinganom som sa pozrel znova do jej očí. Smútok striedala pošetilosť, tú znova hravosť, pokojnosť ale aj detskosť. V ten moment ma ale doslova vytočila Hashirova poznámka o tom, kto sme. Naše rozhodnutia. Znova to vo mne zovrelo, možno i preto som nebol príliš citlivý zo začiatku voči Kotomi, moje nepriateľstvo voči nemu bolo až príliš očividné.
„Presne, naše rozhodnutia. Niekto sa napríklad rozhoduje napríklad pomáhať chudobným. Šlachetné. A niekto.. Napríklad utiecť z boja. Najlepšie ale je keď naše rozhodnutia sú také isté, ako sa o nás hovorí.“ Úsmev zmizol a znova som hľadel na Hashira. Síce som to povedal pokojne, bolo nadmieru jasné, že z nás tak skoro kamaráti teda nebudú.

pro **Kotomi Yamada** Thu Jul 18, 2019 8:35 pm

Vyposlechla jsem si vše, co měl mladý Uchiha na srdci. Neodpověděla jsem na to nic, zůstala jsem před ním skloněná. Nejen Goemon, i tento Uchiha měl pravdu. Rána ze ztráty Katara byla čerstvá, moc čerstvá. Nemohla jsem to jen tak přejít, ovšem...Byla jsem smutná. Že mě každý zachraňoval. Bylo přece něco, co jsem musela udělat sama. Zatímco Nero mluvil, v místnosti se ochladilo. A i když jsem pocítila tu nevraživost, zamrzla podlaha. No, neovládala jsem dobře svoje emoce, ale...Nerovo nohy zamrzly, stejně tak Hashirovy. A led pomalu postupoval výš a výš.
,,Bez souboje, prosím." narovnala jsem se. Teď už bez slz. Utřela jsem si mokrý obličej.
,,Máš pravdu, neznám ještě tvé jméno. Jak se tedy jmenuješ? Mé už znáš, ale jsem Yamada Kotomi, mladší sestra nynějšího Daimyo Shimo no Kuni." polkla jsem. ,,A i když jsem možná na vyšším postu a neznám tě....Tak tam, na bitevním poli jsi mě zachránil. Kdybys měl jiné úmysly, Myslím, že by sis nedal práci mě vysledovat až sem." Pevně jsem se mu zadívala do očí, i přesto, že mi hrozí nebezpečí vzhledem k jeho schopnostem. ,,Slušností je za pomoc poděkovat. Jednalo se o záchranu. Zachránil jsi vůdkyni rebelské strany, proto jsem ti prokázala úctu." mluvila jsem pevně, odhodlaně. A to i přesto, že jsem viděla jeho ruměnec na tváři i zbytek krvavé stopy z jeho nosu. Díky jejich povzbuzení jsem věděla, že tohle už se nebude opakovat. Nesmím to dovolit. Z Hashira jsem led uvolnila.
,,Hashiru, prosím tě...." odmlčela jsem se a kousla se do rtu. ,,Když jsi přemýšlel, proč zaútočila zrovna na mě a jak věděla, kde se nacházím....Tak je očividné, že to bylo cílené a ne z rozmaru. To ti určitě došlo taky. Dostaneš misi..." pootočila jsem se k němu. ,,Výzvědy v Hikone-gai. Zjistit, kdo to byl a proč po mně šla. A hlavně, kdo ji poslal." měla jsem z toho nepříjemný pocit.

pro **Hashiru Senju** Thu Jul 18, 2019 9:48 pm

Nechápal jsem řeči našeho nového návštěvníka a to jsem si o něm myslel něco jiného.
"Senju? O čem to sakra mluvíš. Neutekl jsem z boje, plnil jsem svůj úkol a to dostat ji do bezpečí.." řekl jsem a ukázal rozhořčeně na Kotomi. Do boje jsem se nehrnul, bylo mi jasné, jak by to skončilo. Zkázou Matsumota.
"Kono yaro.." zaklel jsem a začal se kolem mě motat led a vzápětí se uvolnil.
"Nevím jestli je to dobrý nápad princezno, abych tam šel já. Mě všichni znají, očividně a ví, že patřím k tobě. Jsem dobrý na sledování, na plížení, ale ne na výzvědy. To bys mohla spíš poslat jeho, když je schopen téměř konstantně použít genjutsu. Jeho tok čakry ho prozradil, taky to ucítíš, když se na to zaměříš.."

pro **Tori** Thu Jul 18, 2019 10:03 pm

Najednou vítr přivál stovky papírků ze kterých jsem se na mostě před hradem složila já. Dala jsem ruku v bok, narovnala se a hrdě vystrčila bradu. "Tak jsem tu." Nakrčila jsem nos a rozhlédla se po okolí. Jak jinak, nikde nikdo. Tak za ochranku peníze očividně neutrácí. Vydala jsem se ke vchodu do hradu. Možná tu ale někdo byl a já byla prostě jen dobrá. To byla taky možnost!
Každopádně aspoň před vchodem do hradu někdo stál. "Procházím." Oznámila jsem ale musela se zase hned zastavit, protože mi ten někdo zastoupil cestu. "Ha?" Probodla jsem ho modrýma očima, na tohle už jsem nebyla zvyklá. V Yu no Kuni by si tohle nikdo nedovolil, ke mě teda ne.
"Miláčku.." zvedla jsem pomalu ruku k jeho obličeji. "...víš ty vůbec kdo já jsem?" Zašeptala jsem s úsměvem a poplácala ho jemně na tvář. Muž nic neříkal a jen těkal očima z mého obličeje na ruku u jeho tváře. "Já" naklonila jsem se k němu blíž až jsem měla rty u jeho ucha. "jsem Tori a jestli tohle ještě jednou uděláš." Zašeptala jsem a políbila ho na tvář. "Tak už tě nikdo nenajde. Vezmu tě pěkně k nám do Yu no Kuni, představím ti pár lidí a pak si budeme hrát. Co ty na to?" Odtáhla jsem se, prošla okolo něj a ani se neohlédla. Sebevědomě jsem kráčela sídlem a koho jsem potkala, toho jsem donutila mi říct kudy mám jít abych se dostala tam kam potřebuji. Dokonce jsem si začala potichu pískat mou oblíbenou melodii.
A najednou jsem tam byla, rozrazila jsem dveře do místnosti a okamžitě zabodla oči do Kotomi. "Ale, stále pláčeš princezno?" Založila jsem si ruce na prsou a líně udělala pár kroků do pokoje. Letmo jsem zabloudila k ledu na botech jednoho z přítomných a mlaskla. "Zdá se mi, že se toho tady moc nezměnilo." Pokrčila jsem rameny. "No" tleskla jsem a pousmála se. "Nerada ruším, takže v klidu zase pokračujte." Mávla jsem rukou. "Jako bych tu vůbec nebyla. Počkám." Nekompromisně jsem se usmívala a přesunula se ke stěně. Pokud by mě někdo chtěl dostat pryč tak by potřeboval hodně velkou dávku štěstí.

pro **Uchiha Nero** Thu Jul 18, 2019 10:54 pm

To že Hashiru sa tváril, akoby slovo Senju počul prvý krát som úplne ignoroval. V Goemonových očiach nebol jediný záblesk klamstva, zatiaľ čo z Hashira by som niečo vymámiť dokázal. Bola pravda, že sa len pokúšal zachrániť princeznú, faktom ale ostávalo, že ma tam nechal. Ak by sa Goemon rozhodol bojovať, kto vie, či by som tu teraz stál a ak áno, či by som nebol náhodou na pokraji smrti. Predsa len, priepasť medzi mnou a ním bola väčšia, než sa na prvý pohľad zdalo. Nevyhral by len na základe techník, ale i skúseností, ktoré som ja nemal. Povzdychol som si, keď sa v miestnosti ochladilo. Netrvalo dlho a moje nohy pokryl ľad a následne sa presúval vyššie a vyššie. Fascinovane som sa zahľadel na tú techniku a vzápätí späť do očí Kotomi. Tentokrát som sa ale naozaj pozeral priamo do nich bez toho, aby som odbočil pohľadom k niečomu inému.

„Viem kto si a viem dosť dobre, čo sa tu deje. To čo som urobil som urobil nezištne, pretože očividne to niekto urobiť musel, keďže sa zdá, že nikto iný to tu nezvláda.“ Bolo nadmieru jasné na koho som vlastne narážal. A nie len na neho ale celkovo na jej ochranku. Nebola náhodou dôležitá? Chlad na mojich nohách sa zvyšoval, no nebolo to nijako hrozné a na mne som to nedal vôbec vedieť. Nezdalo sa žeby mi ten ľad prekážal, akoby som si bol takmer až istý, že by stačila maličká chvíľa a bol by som z toho vonku, čo bol naozaj fakt.
„Nero. Nero Uchiha. Podal by som ti aj ruku, ale..“ Predstavil som sa s úškrnom a pohľadom zablúdil na moje zmrznuté nohy. Nečudoval som sa jej, že sa ma snažila udržať na mieste. Pretože po tom čo prehovoril Hashiro sa mi div neotvoril nožík vo vrecku. Nevedel som či si tu zo mňa v tomto meste robí niekto dobrý deň. Áno, pre istú záležitosť som sa rozhodol Kotomi pomôcť, keď som videl v akej situácii sa nachádza, a áno, možno to bolo jej vzhľadom, no nie, neznamenalo to, že budem skákať na písknutie hneď v momente, ako sa objavím pri nich. Možno na jej za nejakú odmenu, to že to ale vyšlo z Hashira ma takmer položilo na kolená, až som úplne odignoroval fakt, že prišiel nato, čo je moja hlavná zbraň. Fakt posiela niekoho, kto je jasne zranený, nie veľmi vyspatý a znie mu zo žalúdka, že dlho nejedol?
„Áno, takže ja i niečo reálne urobím a ako odmeny sa mi dostane poslať ma hneď niekam preč, pričom ani neviem kde to preč vôbec je. Mimochodom, Senju, povedal som snáď niekedy, že sa k vám vôbec pridávam? To mám znova robiť tvoju robotu? Najprv ju chrániť, potom špehovať, čo ešte? Nemám náh..“ Ani som nedopovedal a dvere sa rozrazili s Tori na jej prahu. V túto chvíľu som to už fakt vzdal. Hneď z jej úvodu mi bolo nadmieru jasné, že jediný človek s ktorým by som sa tu bol schopný porozprávať je práve Kotomi, i napriek tomu, že psychicky práve teraz na tom nebola najlepšie. Mimo to som chcel ešte niečo skúsiť a veľký nával ďalších hostí mi to len kazil.
„Najradšej by som tu nebol ja..“ Odpovedal som na Toriino oznámenie o tom ako tu není s úškrnom. No, musel som uznať, že vstúpila naozaj štýlovo. Arogancia, ktorá z nej sršala dala jasne najavo, ako sa budeme mať „radi“ pri tom mojom egu. Premeral som si Tori od hlavy k päte, na chvíľu sa zastavujúc na istom mieste, pousmial sa a znova sa otočil ku Kotomi. V očiach mi zasvietil Sharingan a v jej hlave sa na malý okamih ozvalo.

„Poslať ma, neposlať ma, ešte nie som s vami no o tom by som sa rád porozprával v súkromí. A určite nie pred ním. Máš pravdu, ak by som chcel, už dávno ležíš na zemi mŕtva, takže ti naozaj nič nehrozí. Keďže ti ale hrozilo nebezpečenstvo zo strany môjho klanu, rád by som to nejako vrátil, žiadne Genjutsu, ani to čo mám na sebe, máš moje slovo. Pokojne ma môžeš zmraziť i celého. Pretože myslím, že viem pomôcť so stvorením za pečaťou. A čo viac, i tebe.“

Po celý ten čas som na ňu síce hľadel ale ako i ona tak i ja sme boli schopný vnímať realitu a normálne sa pohybovať. Bolo to len predanie správy. Takže si mohli všimnúť len Sharinganu ale ničoho iného. V tichosti som si povzdychol a zamyslel sa nad slovami od Goemona.
„Páni, on mal fakt pravdu..“

pro **Kotomi Yamada** Sun Jul 21, 2019 12:54 pm

Nevraživost mezi Senju a Uchihou byla hmatatelná. Hashiru sice zněl zmateně, ale i v jeho hlase zněl hněv. Co se týče mise - oponoval mi. Na druhou stranu jsem jeho důvod chápala.
,,Dobře tedy, ale Nera na misi nepošlu. Nemám důvod to dělat. Není oficiálně náš spojenec, přestože mi pomohl. O to bych si s ním ráda...promluvila." zarazila jsem se. Zaslechla jsem známý hlas...Jak to, že je tu? Otočila jsem pohled ke dveřím přesně ve chvíli, kdy je Tori otevřela, vlastně rozrazila a vešla dovnitř. Ostrý jazyk jako vždy. Zašklebila jsem se na ni.
,,Vítej, Tori. Jako doma." pozdravila jsem ji, kdy se familiárně prošla místností a zakotvila u okna. Omluvně jsem se podívala na Nera. Spustil svůj sharingan. Černé tečky v něm se roztočily a já najednou slyšela v hlavě jeho hlas. Nic jsem neříkala, pouze jsem přikývla. Uvolnila jsem z ledového vězení i Nera a promluvila jak k Hashirovi, tak k Tori.
,,Na chvíli se od vás odpojím. Hashiru, odpověz kdyžtak Tori na všechny její otázky, můžeš jí zatím dělat společnost." Opatrně jsem se otočila ke dveřím.
,,Pojď za mnou, prosím." rozešla jsem se ke dveřím. Pomalými kroky, stále mě každý pohyb bolel, cítila jsem se vyčerpaná.

pro **Uchiha Nero** Sun Jul 21, 2019 4:14 pm

Celá táto situácia v ktorej sme sa ocitli bola až príliš divná, až som si na chvíľu myslel, že možno spím, alebo ma Goemon naozaj chytil do svojho Genjutsu. Na žiadne iné slová, ktoré padli od Kotomi, som nereagoval. Jednoducho som pokrčil ramenami a len čo zrušila ľad na mojich nohách, jemne som nimi potriasol, aby sa mi vrátil cit do nich. Bez reakcie na aspoň pre mňa novú členku tohto divného spolku, bez toho aby som si počkal priamo na Hashirovu reakciu, som vyrazil pomaly za Kotomi. Už tak som si všimol že je dosť oslabená takže som bol pre istotu okamžite pripravený ju zachytiť v prípade, že by to už nezvládla, načo som sa ňou nechal viesť, nevedno kam. Po ceste som si premeriaval a "fotil" celé toto miesto. Bolo až fascinujúce prezerať si, akosa vlastne darí niekomu, kto je mocný a má peniaze. Ja som so svojou sestrou žil len v malom dome, no stačil nám. Tá by sa čudovala, keby ma zahliadla ako sa tu prechádzam.

pro **Kotomi Yamada** Sun Jul 21, 2019 7:38 pm

Šla jsem před Nerem a vedla ho. No šla, spíš se ploužila mravenčím krokem a i ti běhali rychleji než já v tuto chvíli. No ne, to jsem přeháněla, ale opravdu mi chůze ještě stále dělala problém. Šla jsem automaticky a došli jsme do komnat mé nevlastní matky. Uvědomila jsem si to ve chvíli, kdy jsem otevřela dveře. Od chvíle, co jsem matku vlastnoručně zabila za zradu a spolupodílení na otcově smrti, jsem do jejího pokoje nevešla. Vše zůstalo, jako to bylo. Jak jsem si pamatovala z dětství. Na vteřinu jsem se ve dveřích zarazila, poodstoupila jsem kousek a nechala Nera vejít jako prvního, poté jsem vešla dovnitř za ním. Na chodbách jsem si dávala záležet, aby na mě nebylo tolik znát, jak jsem unavená a že se tak tak držím na nohou, ovšem jakmile za námi zapadla klika, opřela jsem se o dveře, abych se na nohou udržela. Zhluboka jsem dýchala. Zapomněla jsem, že si mám držet ten zbytek Nerova trička, které spadlo na zem. Tváře mi zčervenaly a hruď jsem si zakryla rukama. Odkašlala jsem si.
,,Myslím, že můžeš začít mluvit, když jsi se mnou chtěl mluvit o samotě." pokynula jsem mu hlavou a poté uhnula stydlivě očima a kousla se do rtu.

pro **Uchiha Nero** Sun Jul 21, 2019 8:16 pm

I napriek tomu, že sa to Kotomi snažila zakrývať, mojim očiam neušla. Naďalej mi tam svietil Sharingan a tak mi bolo celý čas jasné, ako ťažko sa jej chodí. Nemal som ale v pláne jej nejako pomáhať kým to nebude nutné, zdalo sa, že by ju to skôr naštvalo. Chcela to dokázať sama a tak som ju v tom nechal, i napriek tomu, že som bol pripravený okamžite naskočiť ak by si to situácia žiadala. Namiesto toho som sa obzeral po okolí po celý ten čas, kým sme nedošli k dverám, ktoré viedli do izby, kde som mal vstúpiť ako prvý. To ako sa pred dverami zasekla na sekundu som si okamžite všimol, no nereagoval som nato. Vstúpil som teda do izby prvý a rozhliadol sa. Izba vyzerala akoby už dlho nebola používaná a nezdalo sa, že k nej má Kotomi krásne spomienky, keďže, aj keď som to nevedel, bola to izba jej mŕtvej matky. Prešiel som pár krokov od dverí a otočil sa smerom ku Kotomi, keďže to bola moja iniciatíva, že sa porozprávame v súkromí. V ten moment jej ale vypadlo moje tričko a na malý okamih odhalilo viac, než bolo potrebné.

Matsumuto - jo - Stránka 2 Tumblr_pfephxeRD61s13tjpo2_400

„Eh, hééééééééééééééééééééééééééééééééé?!“ Môj krik sa ozval ako izbou tak snáď i chodbou a možno aj celým hradom. Pre zmenu zaliala červeň mňa, i napriek tomu, že to bola práve ona, kto by sa mal cítiť trápne. Moja tvár vytvorila zvláštnu podobu a okamžite som trhol hlavou smerom od nej. No, tváril som sa že sa na ňu nepozerám, pri mojom aktivovanom Sharingane som mal stále majestátny a periferný pohľad na jej hrudník.
„Umrel som a som v nebi.. umrel som a som v nebi.. umrel som..“ Ozývalo sa mi v hlave dokola, ako som potajomky sledoval jej gigantický hrudník. Keď som si uvedomil že s mojou výškou by ma skôr mohla nimi zadusiť, ešte viac ma zaliala červeň pretože pri tej predstave ma niečo aj vzrušilo. Teraz som si bol istý že potrebujem odbornú pomoc. Chvíľu trvalo než som bol schopný nejako reagovať ale všetko prešlo v momente len čo som si spomenul, čo som vlastne chcel.
„Samozrejme, no predtým ti chcem niečo ukázať. No musíš mi sľúbiť, že si to necháš pre seba a nikomu to nepovieš..“ Prehovoril som tajomne a zdvihol ruku. Sharingan sa mi roztočil a ja som luskol prstami. Možno sa to zdalo, akoby som chcel bojovať, v ten moment si uvedomila, čo za Genjutsu som používal. Namiesto vysokého a staršieho Uchihu pred ňou stál o niečo mladší, nižší a chudší Uchiha, ktorý jednoznačne ešte neprekročil 18 rokov. Bol som presnou ukážkou toho, aký je dnešný svet, keď ešte tak mladý chalan dokáže rozprávať o smrti, akoby to bola len hra. Pravdou ale ostávalo že v tomto svete sa dospievalo o niečo rýchlejšie.
„Ak sa chceš smiať, pokojne, no ver mi, že ti naozaj dokážem pomôcť..“ Hlesol som. Svoju mladosť som neznášal lebo ma všetci brali za dieťa, aj keď som už ním dávno nebol. Potichu som si povzdychol a pohľad upriamil na Kotomi, no moje oči nebezpečne behali.. no všetci vieme kde. Nezdalo sa žeby som bol spokojný že som sa ukázal, nemal som to rád. No vedel som, že lepšie si jej dôveru nezískam, ako týmto. Bolo to pre mňa trochu ťažšie ako sa za ňu postaviť vtedy pred Goemonom. Bolo až očividné že práve kvôli môjmu vzhľadu som nemal pekné spomienky, čo sa odrážalo i od mojich očí.

pro **Kotomi Yamada** Mon Jul 22, 2019 9:47 pm

Nero mě překvapil svým výkřikem. Jeho obličej zrudnul a vypadal pomalu na infarkt. Unaveně a i zaskočeně jsem se svezla podél dveří na zem, zatímco jsem si rukama zakrývala hruď. Znervóznil mě. Nevěděla jsem, kam s očima, skousla jsem si znovu spodní ret. Naštěstí ticho netrvalo dlouho. Přikývla jsem na souhlas, že že pomlčím o tom, co se chystá udělat, ať už to bylo co chtělo. Nerovy zvláštní oči zase zapracovaly a zvedl ruku. Po lusknutí jsem pootevřela pusu v překvapení a nyní jsem měla chuť reagovat podobně, jako před chvílí Nero.
Stál přede mnou černovlasý kluk se sharinganem v očích, nižší než já. Taková mini verze Goemona, jen....takto mnohem roztomilejší. Moje tváře nabraly nachovou barvu. Jednou rukou jsem se stále zakrývala, druhou jsem se opřela o zem a předklonila se blíž k Nerovi. Matsumuto - jo - Stránka 2 Tenor

,,Kawaii." usmála jsem se na něj a ještě jednou si ho prohlédla. Uchihové jsou pěkní i takto mladí, blesklo mi hlavou. Mladí! bliklo varovné světýlko. Řekl, že mi dokáže pomoc, i se sanbim. Jenomže teď...
,,C-co se to...vypadal jsi...jinak..Starší....Kde....Jak je to možné?" koktala jsem. Neměla bych být takhle překvapená, přeci jen každý, koho jsem poznala, měl nějaké speciální schopnosti, ale...Tohle bylo zvláštní.

pro **Uchiha Nero** Tue Jul 23, 2019 10:58 am

Bola síce pravda, že mi bude len 16 o pár dní, i napriek faktu že som bol skutočne nižší, celkovo som nevyzeral až tak mlado a skutočne by si ma mohli občas pomýliť i s dospelým človekom. I napriek tomu som si však vytvoril túto techniku, nemal som rád, ak ma považovali za dieťa, čo bolo okamžite jasné z Kotominho pohľadu. Na malý okamih som si možno uvedomil, že som urobil chybu, keď som pred ňou zrušil svoje Genjutsu a už teraz mi bolo vopred jasné, ako sa ku mne bude odteraz chovať. Na malý okamih cez moju tvár preskočilo sklamanie a jemný náznak hnevu, to ma však takmer okamžite prešlo v momente, ako sa ku mne naklonila. Stále som nevedel či sa skutočne jedná o realitu, keďže úprimne, do takejto situácii som sa nikdy tak ľahko nedostal. Vždy som sa dokázal ovládať pri ženách, kvôli jej fyzike odporujúcemu hrudníku som bol dosť vyvedený z miery a tak som urobil i to, čo by som nikdy neurobil. Len čo sa ku mne nahla, s jemným náznakom strachu som padol na zadok a rukami som sa trochu od nej odtiahol, aj keď som sa v duši chcel skôr pritiahnuť.

„Ehm, vieš.. vážne som chcel len vyzerať starší.. A hlavne, aby mi predávali i veci čo by mi inak nedali..“ Skúšal som to vysvetliť, neuvedomujúc, ako hrozne to znelo. Skôr to vyzeralo že si vďaka tomu kupujem alkohol a iné návykové látky, pravdou ale bolo, že som sa len chcel dostať k časopisom pre dospelých. To som ale nahlas pred ňou povedať nemohol, čo by si o mne ešte myslela?! Že som nejaký perverzák? To teda nie! To musí prísť až časom, keď si budem istý, že ma zato nevyhodí.
„Bola to len ilúzia.. Ukázal som sa pretože, no, aby sa prehĺbila dôvera.“ Povzdychol som si jemne smutne a pohľad zabodol do podlahy. Vážne som neznášal ak ma takto brali, chcel by som vyrásť, chcel by som byť už dospelým a vyzerať naozaj starší, proste to nešlo. Zato mohla genetika! Svoj pohľad som stočil k nej.
„Prečo som sa sakra odtiahol, to mi už vážne preskočilo?“ Spýtal som sa sám seba dúfajúc, že to bolo v duchu, neuvedomil som si, že som to povedal skutočne nahlas. Chvíľu to trvalo, no došlo mi to a na mojej tvári sa skutočne objavil jemne prestrašený a dosť prekvapený výraz.

pro **Hashiru Senju** Wed Jul 24, 2019 4:57 pm

Nero začal mluvit a vše, co vypustil stálo za pořádnou rvačku. musel jsem se pořádně kontrolovat, abych náhodou nevybuchl a nezničil půlku hradu. Ještě než jsem stačil reagovat, tak už byl pryč.
"Vidím, že ti Uchihové jsou všichni stejní.." svíral jsem ruce v pěst až mi v kloubech praskalo.
"Ahoj Tori.." poodešel jsem k oknu, vytáhl z kapsy placatku se saké, napil se a podal jí.
"Chceš?"

pro **Kotomi Yamada** Wed Jul 24, 2019 9:21 pm

Jeho reakce byla roztomilá. Když jsem se k němu přiblížila víc, padl na zadek, čímž byl na mé výškové úrovni momentálně. Poslechla jsem si i jeho vysvětlení, proč takovou techniku má. Důvod byl nakonec prostší, než se na první pohled zdálo. Pousmála jsem se. Aniž by z mé tváře zmizela růž, posbírala jsem se na nohy a postavila se. Doploužila jsem se k matčině skříni a vytáhla z ní jedno z jejích kimon. Natáhla si ho na sebe a zády k Nerovi ze sebe svlékla to potrhané. Výsledek byl takový, že jsem sice byla byla oblečení, ale matčino oblečení mi bylo...malé....minimálně přes hruď. Kimono zůstalo rozhalené.
Odkašlala jsem si. ,,Uhm..Dobře...Jak tě vůbec napadlo postavit se mezi mě a Goemona Uchihu?" začala jsem další otázkou, tentokrát již k věci. ,,A po tom souboji....Proč ses mě rozhodl vyhledat? Proč ses rozhodl mi pomoct? Respektive proč jsi mi nabídl pomoc?" vyvalila jsem na něj otázky a posadila se na postel. Sezení v tuhle chvíli bylo pohodlnější.

pro **Uchiha Nero** Thu Jul 25, 2019 9:10 pm

Na malý okamih sa mi uľavilo keď sa zdvihla a otočila sa mi chrbtom. Možno bola zo mňa stále v šoku, no ja som skutočne na tom nebol lepšie ako ona, keďže ja som mal na sebe oblečené len nohavice. Vrchnú časť odevu totiž odhodila na zem. A keďže som doteraz mal skutočne .. skvelý výhľad, ak by náhodou zavadila k nohaviciam pohľadom, zbadala by Uchihovskú pýchu a týmto som fakt nechcel teraz disponovať, aj keď, v hlave sa mi rodili rôzne situácie a scénky. V tú chvíľu sa otočila a sadla si na posteľ. Toto bolo ešte horšie, kimono jej bolo malé a hlavne jej najväčšia časť vyzerala, že sa v ňom dlho neudrží, načo ostalo rozopnuté celé kimono. To tu nič iné nemá? Stratím snáď všetku krv z mozgu pretože mi tečie k nížinám. V tom momente ako som sedel na zemi som prehodil jednunohu cez druhú aby som ukryl svoju „pýchu“ ktorá sa prišla predviesť v momente, ako sa Kotomi ocitla v kimone, v ktorom vyzerala neskutočne dobre.

„Kvôli tvojim veľkým k.. očiam! Vyzerala si smutne a boli plné sĺz.. Ako by som mohol nechať tak prekrásnu .. eh.. slečnu?“ Začal som s jemne blaženým výrazom v tvári, kým som si neuvedomil, čo sa to vlastne chystám povedať a tak som pohľad plný trápnosti vrhol preč od nej s červeným rumelcom na lícach a rýchlo to zahovoril. V tom sa na mňa spustila lavína otázok na ktoré som poriadne ani ja nemal ako odpovedať.
„Boj? Oh, ty myslíš Goemonovu bitku so mnou. No, nenazval by som to príliš bojom. Hlavne som o tebe už dosť počul a tá čakra.. proste si mi celkovo prišla zaujímavá.. a nebezpečná. To mám dosť rád..“ S úsmevom som si prehrabol vlasy na tvári a jemne sa začal smiať, naozaj som nebol typ rytiera akého by si každý prial, no. Moje rozhodnutia boli vždy šialené. Pretože, čo som si uvedomoval, sám som bol šialený.
„A úprimne.. tak trochu .. som na mizine..“ Ako odpoveď nato sa ozval môj žalúdok. Vskutku som bol celý pomlátený, unavený a hladný. No svoj hrdý pohľad so Sharinganom som si udržiaval.

pro **Sayori** Fri Jul 26, 2019 7:58 pm

Vyběhla jsem zpoza rohu a pelášila jsem jak o závod. Za mnou se běželi stráže, kterým jsem úspěšně utíkala už od kuchyně, kde jsem si udělal menší návštěvu. Můžete mě soudit, ale bylo to nejlepší místo, kde měli nejlepší jídlo. Vím to moc dobře, protože už jsem jednou tam zavítala. Minulé mě aspoň nenaháněli stráže. Moje loupež jídla šla hladce jako po másle. Ale dnes...
"Nechte mě, nic jsem neukradla" křičela jsem a při těch slov mi vypadly dvě , tři jabka. V tom spěchu jsem nestíhala počítat své ztráty. Pomalu se ke mně blížili. Měla jsem dvě možnosti, zahodit jídlo a nebo přejít do ofenzívy. V obou případech byl nějaký problém. Zahodit jídlo znamenalo být o hladu a já fakt nejedla už několik dní. Blbě se krade v místě, kde je spousta rebelu a žoldáku, bylo to prostě těžké. U ofenzivy byl problém, že jsem zloděj a ne nějaký A rankový shinobi, který tu je na každém kroku. Vytáhla jsem malý svitek a rychle jsem kreslila malé ptáčky, které je mělo zaměstnat. Snažila jsem se všechny poslat na stráže, ale v té rychlosti nešly uhlídat. Takže jích jeden možná dva vletěly okem, kde pravě měli rozhovor Kotomi s nerem. Bohužel neměli dost chakry a tak se rozprskly nad Kotomi a pošpinily jí její bílé kimono.
"Nechtě mě! křičela jsem po nich. Kupodivu se mi povedlo jednoho strefit. Při mém zběsilém úprku jsem narazila na dalšího strážce, který mě taky lovil. Narazila jsem do něj a jediné co se stalo, že jsem spadla na zem. "Ups" pomyslela jsem si. Došlo mi, že jsem už asi neuteču. Onen strážce mě chytil a zvedl do vzduchu.
Nic jsem neukradla! Pomoc! křičela jsem dost nahlas. Doufajíc, že mu prasklnou ušní bubínky a pustí mě. Ještě víc jsem doufala, že mě přijde zachránit nějaký princ, spokojila bych se i s princeznou. V mé situaci jsem nechtěla být vybíravá. Ve vzduchu
jsem ještě kopala nohama a máchala rukama. Bohužel přitom mi vypadlo zbytek jídla, co jsem si bez dovolení půjčila. Strnul mi obličej.
"O tom nic nevím! Někdo mi to podstrčil! Jo a ta částka taky nesedí! začala jsem se obhajovat a dělat ze sebe neviňátko. Že stráže budou blbí jak poleno jsem moc nedoufala, ale za pokus to stalo, no ne? Stráž asi nejvíce zarazila slova o nějaké částce. Ono v ten moment jsem si to moc neuvědomovala, ale snažila jsem se vymluvit z jiného podvodu, který jsem udělala.

pro Sponsored content

Matsumuto - jo

Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo