Matsumuto - jo

pro **Tobiru Senju** Thu Jun 14, 2018 4:37 pm

First topic message reminder :

Sídlo, které původně patřilo nevlastní matce Kotomi, Kaie Yamadě. Sídlo odkoupil sám feudální pán jako dárek k výročí svatby. Když byla Kotomi malá, trávila s matkou na hradě hodně času.
Po událostech, které se staly v hlavním sídle, po zradě, kterou její macecha spáchala, sem Kaia uprchla. Strážena Reininými zřízenci.

Matsumuto - jo - Stránka 3 4gqtiwvo4zu3nk6ld56ydcamoyp9251sh

Matsumuto - jo - Stránka 3 4gqtiwvo4zu3nk6ld56ydcamoyp9251sh

Podaří se nám ho získat zpět?

pro **Kotomi Yamada** Mon Jul 29, 2019 6:15 pm

Posed na posteli přišel vhod. Celé moje tělo se uvolnilo a bolest byla snesitelnější. Navíc když jsem se posadila a dívala se a Nera přede mnou, nemohla jsem si nevšimnout jeho nervozity a zakrývání si...uhm...určitých partiích. Nero mohl být mladší, než já, ale i přesto mě to dokázalo lehce rozhodit. Se stále červenými tvářemi jsem se snažila soustředit na jeho odpovědi. Vzhledem k tomu, jak se Nero zakoktával a taky jeho odpovědi byly prostší, než jsem čekala, byla jsem čím dál více překvapená. No a když to zakončil tím, že je na mizině, donutilo mě to znovu si ho prohlédnout. Pousmála jsem se.
,,Ah." dostala jsem ze sebe a pár vteřin se na něj tiše dívala. Nero se postavil mezi mě a Goemona. Nera jsem nepodceňovala, i když byl mladší než Goemon, ale pravdou je, že Goemon je opravdu silný.
,,No a...." zarazila jsem se. Chtěla jsem vědět, co tu dělá další Uchiha. Proč? No, nebudu se ptát teď. Zaslechla jsem z venku křik, ale...Neznělo to jako útok, snažila jsem se to tedy ignorovat.

VENKOVNÍ OCHRANA
Alarm spustila malá, blonďatá myš, která se proháněla po celém nádvoří a po hradě. A přesně tahle myška dala zabrat několika strážím, kteří se za ní pustili. Zatímco se na ně pokusila poslat svou zajímavou techniku, nevšimla si, že před ní někdo je. A narazila na ně. Doslova. Zamračený shinobi chudinku Sayori vyzvedl za límec do vzduchu, na čele naběhnutá žilka vzteku. Ze Sayori se tak začaly sypat různé věci, které se tam dle jejích slov náhodně objevili, ale ona je určitě nevzala. Ten, co ji držel, se zasmál.
,,Ah, jistě, maličká. Tohle zkusíš povědět i Kotomi." zašklebil se na ni a udýchaní muži se za ní zachechtali. Tak, jak byla, ve vzduchu, s ní muž odešel, aby ji zavřel do jedné z mnoha místnosti v hradě, místnost zapečetil a jednoho ze stráže postavil před místnost.
,,Já ti dám, krást tu." zašklebil se a namířil si to do pokoje Kotomi. Dveře byly z nějakého důvodu otevřené, ale Kotomi tam nebyla. Kroky tedy nasměroval k Hashirovi a Tori.
,,Kde je Kotomi-san? Potřeboval bych, aby vyřešila jednoho vetřelce." zamračil se.

Zpět u Kotomi.....
Ve chvíli, kdy jsem Nerovi něco chtěla nabídnout, přilétly oknem dva malí ptáčci. A než jsem na ně stihla nějak reagovat, rozprskli se v kaňku inkoustu, který skončil na čistém, bílém kimonu, které jsem si před chvílí oblékla. Skvrny jsem měla v klíně, rukávech, ale i dekoltu a nějaká ta tečka se mi objevila i na tváři.
,,Co to...." překvapeně jsem zamrkala a hypnotizovala černé fleky, které jsem na sobě měla. Snažila jsem si ho z prsou setřít, ale akorát jsem to zhoršila. Flek jsem po sobě akorát víc rozmazala.
,,Budu se muset vykoupat." povzdychla jsem si nahlas. ,,Nechceš se taky vykoupat?" zeptala jsem se Nera. Jak jsem to dořekla, došlo mi, jak to znělo. Zrudnul mi celý obličej. ,,Teda..umm...ne....teď se mnou....ale že kdybys chtěl, mohl bys...teda....Mohl bys taky použít koupelnu....." koktala jsem páté přes deváté a sklopila pohled, přičemž jsem rukama svírala látku kimona. To jsem tomu dala! křičela jsem v mysli a skousla si spodní ret.

pro **Uchiha Nero** Mon Jul 29, 2019 7:48 pm

Tak isto ako Kotomi, ani ja som si neuvedomil, že len nedávno som mal narodeniny. V túto chvíľu to pre mňa nehralo takmer žiadnu rolu a bolo mi to úprimne jedno. Už pri pohľade do mojej tváre a na môj výraz bolo jasné, aké myšlienky mi behajú po rozume, hľadiac do výstrihu na jej hrudníku, ktorého obvod absolútne nekorešpondoval s veľkosťou jej až príliš malého kimona. V túto chvíľu by som musel byť gay, aby som pomyslel na niečo tak neskutočne banálne, ako .. je hocijaká iná myšlienka. No jej prekvapenie som očakával. Väčšina ľudí by hľadala vo všetkom nejaký vyšší zmysel, ja som bol v tomto dosť jednoduchý človek, síce komplexnejší než sa na prvý pohľad zdalo, no aby som sa do niečoho vrhol stačilo tak málo. Ak som sa rozhodol v tú chvíľu pomôcť práve jej, proste som tak urobil a absolútne ma nezaujímalo, čo by mi druhá strana mohla ponúknuť. V tú chvíľu to mohli byť i hordy zlata, mali by smolu. Aj keď bola moja povaha často považovaná za divnú, šlo mi aspoň veriť. A strachovať sa, keďže púšťať sa do súperov silnejších než ja, v tom som bol dobrý.

„No nech to vyzerá ako chceš, z nás dvoch vyzerám v túto chvíľu schopnejšie ja..“ Mojim očiam jej slabosť a vyčerpanosť neunikla. Tak isto ako sa môj pohľad strhol k dverám a zvukom, ktoré odtiaľ vychádzali. V prípade núdze som bol pripravený okamžite zasiahnuť no jej pokojnosť ma zastavila. Nezdalo sa žeby tomu venovala nejakú veľkú pozornosť a tak som zvoľnil i ja.
„Možno by si mala..“ Nedopovedal som, keď sa to udialo. Malé vtáčiky, záblesk čakry, zničenie vtáčikov a následné vyprsknutie atramentu na jej dekolt a kimono. Udialo sa to tak rýchlo a aj keď by pre mňa nebolo príliš namáhavé zastaviť to, neurobil som tomu tak. Prečo by aj, tak hypnotizovaný niekým, koho som poznal len chvíľu, ma ukrátilo o nejaké tie reflexy a zdravý úsudok. A to pokračovalo, ako som sa prizeral na jej pokus zbaviť sa atramentu, no skončilo to ešte väčšou škvrnou. Na malý okamih som povzdychol a potlačil svoje pudy, ktoré teraz skôr prekážali, aby som sa pokúsil postaviť.
„Určite áno..“ Prehovoril som no na rozdiel od nej, ja som nesčervenal. V túto chvíľu som bol vážny. Prikývol som na jej návrh s vážnou tvárou, aj keď jemnými červenými lícami, tie pomaly ale strácali zahanbujúcu farbu. Pomaly som si zvykal a aj keď bola o trošku staršia ako ja, to mi absolútne neprekážalo. Keď sa pre zmenu zakoktala len som zaklonil hlavou na stranu.
„Bol som tak blízko,“ povzdychol som si keď vysvetlila ako to myslela a len som pokrčil plecami, „nevadí, zvuk vody dopadajúcej na tvoje telo ma uspokojí dostatočne tiež.“ Len tak som podotkol akoby medzi rečou s úškrnom a postavil sa. V ruke som znova zvieral svoje tričko, ktoré neďaleko pohodila a pristúpil som k nej, ako sedela na posteli. Keď som už stál pred ňou, jemne som sa naklonil, aby sa naše výšky vyrovnali a pozrel sa na ňu.
„Nemáš alkohol? Atrament sa ťažko perie ak sa oň nepostaráš hneď, aspoň z oblečenia, neboj, sestra ma toho naučila dosť..“ Spýtal som sa, jemným a pomalým dychom narážajúc na jej tvár, pri ktorej som bol tak blízko. Delili nás malé centimetre. Sharinganom som hľadel do jej očí, zatiaľ si neuvedomujúc, akú situáciu tu znova vytváram.

pro **Tori** Wed Jul 31, 2019 4:44 pm

"Jak jinak než jako doma." Zašklebila jsem se na ni zpět a dál stála u stěny s rukou v bok. "Otázky mám jen na Kotomi, klid." Mrkla jsem na Hahisra poté co Kotomi odešla s nějakou další osobou. Klidně to mohl být bězďák a já bych si toho nevšimla, protože mi byl ukradený. Jenže jak mi pak Hashiru osvětlil, byl to Uchiha. No..to je ještě horší jak bezďák tak jsem jen pokrčila rameny, přešla k oknu a vzala si od něj placatku. "Alkohol se neodmítá, děkuju." Pořádně jsem si lokla a olízla si rty. "Takže.." Odmlčela jsem se a vrátila mu saké. "..jak dupou králíci?"

pro **Sayori** Wed Jul 31, 2019 6:57 pm

Onen hulvat, který mě chytil jak nějakou prašivou kočku, mě div neobrátil vzhůru nohama, aby to ze mě vysypal. Padalo toho ze mě dost, ale v poměru kolik jsem tam toho nechala to bylo skoro nic. Nechtěli mi to věřit a pověděl, že mě vezme k velkému šéfu. V duchu jsem si povzdechla, ale mírně jsem se usmála. Přišlo mi to vtipné možná. Kdo ví. Pronesl mě pár chodbičkami a hodil do místnosti. Byla jsem jak ptáček v kleci. Ale dlouho tu nebudu, to jsem si byla jistá.
Jeho slova věta o krádeži jsem slyšela. Pokrčila jsem rameny, nevím zdá bylo rozumné, říct Kotomi, že se někdo dostal tak snadno do hradu. Když jsem se dostala až do kuchyně tak snadno, tak se tu může dostat kdokoliv a kdo ví, jestli bude chtít jenom krást. Rozhlédla jsem se okolo a začala přemýšlet, jak jen uteču. Usmála jsem se a udělala si takové malé kolečko a posadila jsem na židli. Poskládala jsem si pár pečeti na svůj master plán. A nakonec jsem čekala až si pro mě přijdou.

,

pro **Kotomi Yamada** Fri Aug 02, 2019 10:57 am

Cítila jsem se, že bych se nejraději zahrabala pod zem. Přišlo mi, že každým slovem situaci zhoršuji. No a Nero na tom nebylo o nic lépe. Po jeho poznámce o mém těle a vodě jsem už víc zrudnout nemohla, červená jsem už byla. Najednou vypadal jako mnoohem zkušenější v této oblasti, i když byl mladší než já. No, asi každý okolo mě byl zkušenější než já...Bodejť by ne. Takové situace mi nebyly moc známé. Odmítla jsem se na něj podívat, měla jsem nadále skloněnou hlavu. Tudíž v zápalu boje s černým flekem jsem si pořádně ani nevšimla, že Nero přešel až ke mně. Zmínil se o své sestře. Takže nebyl jedináček. Navíc rada jeho sestry byla logická.
,,Určitě tu někde bude, ale asi ne.." zvedla jsem hlavu a setkala se s Nerovýma očima. ,,v pokoji.." dopověděla jsem a polkla. Jeho obličej byl blízko, moc blízko. Cítila jsem na tváři jeho dech. Normálně už bych pohledem dávno uhnula, tentokrát to ale nešlo. Byla jsem zhypnotizovaná jeho blízkostí, navíc jsem sharingan takhle detailně ještě neviděla. Aach, jaká chyba, dívat se do sharinganu. Tahle myšlenka mě probrala a pohledem jsem uhnula. Tváře mi ovšem nadále hořely.

pro **Uchiha Nero** Fri Aug 02, 2019 6:14 pm

To či hľadieť do Sharinganu bola chyba alebo nie, to nešlo posúdiť tak ľahko. Nie každý Uchiha v jej okolí mal chuť sa jej otočiť chrbtom. Ale ani taká zlá nepríjemnosť sa nedá len tak ľahko napraviť. Zanevrieť na tak silné oči bolo celkom jednoduché, ak už raz dokázali spraviť niečo zlé. Získať to späť bolo otázne. V túto chvíľu, rovnako ako kedysi pre Goemona, by pre mňa nebolo vôbec ťažké využiť túto situáciu a dokonca sa aj pokúsiť o Kotominu vraždu. Aj keby nie, stačilo jedno malé uvrhnutie do Genjutsu a bol by koniec. Ale aj keď moje oči svietili občas až strašidelne, nič sa nestalo. Hľadel som ďalej, keď sa mi pozrela do očí, hlboko za oponu. Zdalo sa jej akoby moje oči prenikali tam, kde ani ona nemohla nahliadnuť. Moja ruka sa pomaly zdvihla, jemne prešla okolo jej červeného líca, ktoré horelo ako tie najhorúcejšie ohne, no nezastavila sa a pokračovala až k čelu, kde som si ju jemne oprel.

„Rozpálená ľadová princezná z ktorej sála také teplo, že by aj Uchiha závidel.. Nikto mi túto bájku teda neuverí..“ Zaškeril som sa keď uhla pohľadom a ja som na okamih stíchol. Neodtiahol som sa, no zastavil sa. Hľadel som na ňu so všetkým záujmom čo som v sebe mal. Bolo až neuveriteľné to čo som videl. Keď som videl ako sa staral Hashiru, ako sa choval Goemon, ako na ňu zareagovala neznáma ženská, čo sa objavila ako veľká voda vo dverách. To ju všetci považovali len za princeznú? To nebol nikto, kto..
„No, nemám v úmysle ti ublížiť. Popravde, premýšľal som, že by nebolo od veci sa pri tebe zdržať. Očividne, tu nikto nie je kompetentný..“ Keď pozdvihla hlavu, čo som jej naznačil mojou rukou, ktorú som zvesil z jej čela dole a opatrne zdvihol jej bradu dvoma prstami, urobil som naozaj niečo, čo ani ona nečakala. Natiahol som sa ešte bližšie, v tú chvíľu cítila i teplo sálajúce zo mňa a pobozkal ju. Pery sa dotkli a ja sám som zatvoril na väčšiu chvíľu oči, po ktorom som ich otvoril a pomaly sa poodtiahol s úsmevom na perách. Na chvíľu ma až zarazilo, aký príjemný pocit som z toho mal, aj keď mi oň nešlo. Ostal som kľačať pred posteľou kde sedela. Taký som už raz bol, sebavedomý, drzý a priamočiary. No z mojich očí bolo jasne vidieť, len čo sa do nich pozrela. Že princezná? Mohla by byť aj božím prorokom, pre mňa nie.
„No, uznávam, oveľa lepšia odmena, než som čakal alebo si zaslúžil. A to som mohol žiadať polovicu kráľovstva, no nie, Kotomi-chan?“ Ironicky som podotkol i napriek tomu, že bolo absolútne jasné, čo si o tom myslím. Stále som sa podivne uškŕňal, Sharingan mi ďalej svietil, no snáď toto postačilo ako dôkaz, že mi môže skutočne veriť a nejde mi o jej hlavu. Aj keď, zvláštny dôkaz.

pro **Kotomi Yamada** Sat Aug 03, 2019 11:54 pm

Dotýkal se mé tváře. Přejel mi přes ni palcem a následně. Rozpálená ledová princezna..To bylo přesně řečeno. Vůbec mi nepomáhalo, že jsem byla nějaký sněžný démon, že jsem ovládala led. Nedokázala jsem se schladit. Ani své tělo, tváře, ani své zběsilé myšlenky. Copak to šlo. Dotýkal se mě kluk, kterého jsem sotva znala. Kluk z jednoho nejobávanějších klanů, které jsou a navíc, co je nejdůležitější, polonahý kluk. Dokud jsem byla zaměstnána Nerovým sharinganem, nevnímala jsem to. Ovšem jakmile jsem uhnula pohledem, pohled mi sklouzl na jeho hruď. Zaplála jsem ještě o stupeň víc. Nervozně jsem si poposedla na posteli. Bylo těžké uhýbat očima, ale zároveň se na něj nedívat. A ještě těžší bylo vnímat jeho slova, zatímco jsem jeho dech cítila na své kůži. Tím spíš jsem nechápala význam obsahu, ale nějak jsem neměla odvahu se na něj znovu podívat...No, Nero to vyřešil za mě. Nadzvedl mi bradu, přiblížil se ještě víc, až se o mě skoro opíral a přitiskl své rty na mé. Překvapilo mě to, šokovalo. Nero zavřel oči, já ne. Vytřeštěně jsem na něj koukala. Jemně, pomalu se po pár vteřinách odtáhl, ačkoliv pro mě se v tu chvíli zastavil čas. Matsumuto - jo - Stránka 3 RelievedUnfitCobra-size_restricted

Rudá jsem byla úplně všude. Hořelo mi tělo a já nevěděla, jak mám reagovat. Jak na to, co řekl, tak na to, co teď udělal. Několikrát jsem na prázdno otevřela pusu, ale nedokázala nic říct.
,,Můj...můj první...." zakoktala jsem se. To byla odměna? Můj první polibek?
,,Dobře..já...no...Půjdu..." odkašlala jsem si. ,,Jak už jsem ti navrhla, můžeš se jít také vykoupat. Zavedu nás do koupelen. Pokud souhlasíš, že tu nějakou dobu s námi pobudeš?" pohrávala jsem si s prstami a odmítla se mu podívat do očí. Ne ze strachu ze sharinganu, ten mě teď nějak nezajímal, ale jak mám reagovat na tak náhlou věc?!
,,Nemám ti teď moc co nabídnout, kromě nějakého zázemí. Přístřeší i jídlo." zvedla jsem hlavu, ale pohled jsem stejně nevydržela. Očima jsem uhnula a kousla do rtu. Do rtu, na kterém stále cítila ty Nerovy.

pro **Uchiha Nero** Sun Aug 04, 2019 9:12 am

Čakal som rôzne reakcie, predsa len som to urobil pri niekom, kto bol oveľa vyššieho spoločenského postavenia a ešte k tomu vlastnila nejaké to územie. Jednou z nich bol určite odchod, možno som očakával aj že dostanem ranu alebo ma zatvoria, za jej reakciu som bol skutočne rád. Keď som na ňu pozeral, nedokázal som sa ubrániť úsmevu, keď i Kotomi predo mnou vyzerala že onemela. Keďže však okamžite uhla pohľadom, nemohla si všimnúť môjho prekvapeného výrazu, ktorý nahradil môj spokojný výraz v momente, ako sa priznala, že práve toto bol jej prvý bozk. Trochu mi bolo ťažké tomu uveriť pri predstave, že by práve ona, a to som nehovoril o jej veku, ešte nezažila mužské pery. Čo bolo sakra s mužmi v Shimo no Kuni? To mysleli len testosterónom a len na to ako sa efektívne zmlátiť? Kto sakra by sa pri pohľade na pekné dievča nepokúsil o to, aby ju dostal. Hlavne s takouto stavbou tela! A úprimne, i povahou. To tu museli prísť Uchihovia aby nastolili nejaký ten poriadok?

„Prvý.. Tak to dúfam, že nesklamal..“ Mal som k tomu viac poznámok no pri pohľade na ňu mi bolo jasné, že v túto chvíľu sa držať tejto témy by nebolo veľmi dobré. Na druhú stranu som bol i rád, toto bolo prvý krát kedy som nejaký prvý bozk ukradol a keďže bol prvý, nikto predo mnou nenasadil laťku príliš vysoko. Mal som síce nejaké skúsenosti no, nie vždy sa darí a úprimne, nervózny som bol jemne v pozadí mojej mysle i ja. Na chvíľu som sa ale zarazil keď povedala, že pôjde. Síce som to očakával a bol som pripravený to nejako zachrániť, vypočul som si aj druhú časť jej oznamu.
„Tiež vykúpať, zavedieš do kúpeľní.. zato, že tu ostanem..“ Na chvíľu som sa zamyslel a nastala dosť dlhá pauza. Bolo nadmieru jasné ako zle som si vyložil práve tieto jej slová a aj keď na mňa a moje jemné červené líca, ktoré neboli takmer ani viditeľne, vôbec nepozerala, bolo jasné, načo teraz myslím. Stačilo čítať túto atmosféru, ktorá tu hneď zavládla. Predstavoval som si to tradičné umývanie chrbtov a moje myšlienky nabrali ďalší nový level. Aj keď som vedel že to ostane pri myšlienkach, občas aj predstavy stačili. Chvíľu trvalo než som sa zasnene prebral z mojich myšlienok, pričom som sledoval niekde do stropu, akoby som ďakoval nejakému bohu za tento deň.
„Samozrejme, že ostanem. Odteraz, moje oči sú tvoje oči a moje telo je tvoje telo. Čo so mnou narobíš je na tebe.“ V ten moment ako som dopovedal som sa zarazil. Až po dokončení tejto vety, ktorú som až príliš bez premyslenia prehovoril, som si uvedomil ako dosť zle som túto vetu formuloval, pretože som to myslel tak trochu inak. To čo z toho vyšlo znelo určite aj pre ňu dosť zvláštne, aj keď, kto mal povedať, či ešte vnímala. Zase na druhú stranu, by som sa veľmi nebránil.
„Takže prístrešie u teba a jedlo. Ak budú od teba, tak to stačí. Možno ešte nejaké cigaret..“ Zasekol som sa a ďalej radšej nepokračoval, následne čoho som jej naznačil, že ju budem sledovať, čím som potvrdil moju účasť v jej radách.

pro **Kotomi Yamada** Tue Aug 06, 2019 7:47 pm

Nero vypadal....No, zdál se spokojený se situací, která nastala. Jeho úsměv tomu napovídal. A já byla rudá jak rajče. Nevěděla jsem, kam s rukama, kam s očima po jeho poznámce o nezklamání z prvního polibku. Jak na to reagovat?! No jak jinak než ho pozvat, aby tu zůstal. Byl k tomu dobrý důvod. Nero i na svůj věk vypadal jako velice schopný shinobi, který byl ochotný se za mě postavit. Chtěla jsem někoho takového, aby zůtal v našich řadách. Aby někdo, kdo byl ochotný pro mě riskovat, zůstal co nejblíž. Upřímně jsem o to stála. O to víc mě potěšilo, když Nero souhlasil. Se stále červenými tvářemi jsem se pousmála.
Pomalu jsem se zvedla z postele, ačkoliv jednoduché to nebylo, Nero byl stále moc blízko. No, na jednu stranu to bylo dobré. Ve chvíli, kdy jsem se snažila vstát, trochu jsem zavrávorala. Instinktivně jsem dala ruce před sebe, čímž jsem narazila na Nerovu hruď a opřela se o něj.
,,Oh..No..promiň.." zakoktala jsem se znovu, již nejspíš potřetí během chvíle a polkla. Pokusila jsem se postavit znovu, tentokrát už úspěšně, a zamířila si to ke dveřím.
,,Pojď za mnou." zašklebila jsem se.....káravě, když se Nero zmínil o cigaretách. Chodbičkami jsem nás vedla do velkých koupelen, kterými tento hrad disponoval. A kromě klasické koupelny, jsme měli možnost i horké venkovní koupele, které jsem často a ráda využívala. Po cestě jsem se trochu uklidnila. Než jsme vešli, zastavili jsme se v předkoupelně, která se rozdělovala na pánské a dámské.
,,Užij si koupel." pousmála jsem se na něj znovu a sama vešla do své dámské části. Svlékla jsem se a s přiloženým ručníkem ke své hrudi jsem přistoupila k míse s vlažnou vodou, se kterou jsem své tělo polila, došla si ke kříňce, kde bylo uloženo saké. Jedno jsem si vzala, malou mističku k tomu a i s tím se postavila na okraj bazénku, kde jsem saké nechala. Odložila jsem ručník a vstoupila do příjemné, horké vody. Byla jsem ledová princezna, ale horké koupeli se nic nevyrovná.
Slastně jsem vydechla. Tahle horká voda byla to, co jsem potřebovala. Cítila jsem, jak se mi uvolňuje celé tělo, zmírňuje to bolest. Při uvědomění bolesti jsem si vzpomněla na důvod, proč ji vlastně cítím a znovu mě bodlo u srdce. Nalila jsem si saké a mističku vypila. Tváře mi znachověly alkoholem i horkou vodou. Olízla jsem si rty, přes kterými jsem si pak přejela prstem. Matsumuto - jo - Stránka 3 Yuzubathcitrus

Matsumuto - jo - Stránka 3 Yuzubathcitrus

Znovu jsem pocítila, jak se jich dotkly ty Nerovo. Byl to zvláštní pocit, ale....příjemný. Pootočila jsem hlavou k pánské části koupelny. Dělila nás pouze dřevěná, bambusová zeď.
Nalila jsem si další mističku se sakém a opět ji vypila celou. Mističku jsem si nechala u rtů a rozmýšlela se. Nakonec jsem se odhodlala. ,,Líbí se ti koupel?" zavolala jsem na něj.

pro **Uchiha Nero** Tue Aug 06, 2019 9:21 pm

Nebolo to ani tým, žeby som chcel riskovať. Skôr ma lákalo nebezpečenstvo a predovšetkým mi samotná Kotomi a to, čo má v sebe, prišlo zaujímavé. Stávalo sa mi často, že som sa kompletne nadchol nad niečím, čo by ostatný ignorovali a nepustil som sa toho až dokonca. Vedel som však, že skôr či neskôr budem musieť vyhľadať nejaké tie informácie o Asune, keďže to bol hlavný dôvod môjho príchodu do Shimo no Kuni. Keď som ale zahliadol to nadšenie na Kotominej tvári keď som potvrdil svoju účasť v jej boji, pochopil som, že možno bude skutočne dobrý nápad tu s nimi ostať. Keď sa podvihla a zavrávorala okamžite som natiahol ruky k nej, aby som ju podržal. Výsledok dopadol ale úplne inak ako som premýšľal a tentoraz to vskutku nebolo schválne. Keď sa oprela o môj hrudník na malý okamih ma zaliala jemná červeň, no nebolo to z toho, ako sa jej dlane pritisli na môj hrudník, bolo to z toho dôvodu, že som sa ju pokúsil chytiť. Keďže som zle vypočítal dráhu letu moje ruky, namiesto toho aby ju chytili za ramená, sa na malý okamih dotkli jej hrudníku rovnako. Takmer okamžite som ruky strhol preč od nej, výrazom ukazujúc že to nebolo schválne, no v duchu som premýšľal, že začnem veriť v nejaké božstvo lebo som ucítil kus neba.

„Ehm, to je .. ok..“ Zatriasol som hlavou a rozhodol sa za ňou ísť, ignorujúc jej káravý pohľad. Bolo ešte veľa vecí čo o mne nevedela a bol som si istý, že takýto pohľad bude mať určite každú chvíľu. Celý čas som šiel za ňou, obzerajúc sa dookola a rozmýšľajúc, ako to tu preboha je veľké. Takže takto si žili bohatí ľudia. Pri myšlienke v akých podmienkach som žil so sestrou som sa musel len jednoducho pousmiať a s týmito myšlienkami sme nakoniec dorazili až k otvoreným kúpeľom. Keď som však zahliadol ako sa to tu delí na mužské a ženské časti počuteľne som si povzdychol.
„Áno, sám si ich užijem dosť..“ Boli moje posledné slová adresované na Kotomi ktorá zašla do časti pre ženy. Len som pokrútil hlavou a následne vstúpil do mužskej časti. Vyzliekol sa a okolo pásu si obtočil uterák následne čoho som vstúpil do vnútra. Silná para mi udrela priamo do očí a nosu a ja som na malý okamih pocítil flashbacky na minulosť a kúpanie sa so sestrou. Znova som potrasením vyhnal z hlavy tieto myšlienky, nepatrili tu. Prešiel som k okraju bazéna a nohy vložil do vody. Svoje oči som upriamil k nebu a na hodnú chvíľu sa zamyslel nad tým, čo všetko sa stalo od jej odchodu a ako to, že som skončil v službách nejakej princeznej, ktorá bola len v uteráku za obyčajnou drevenou stenou vedľa mňa. Takto ponoreného ma prebudil až Kotomin hlas z druhej strany.
„Eh no, ešte nikdy som nebol na takom mieste takže, trochu zmiešané pocity..“ Zvolal som smerom k drevenej stene za ktorou bola a na chvíľu utíchol. Rozhodol som sa že predsa len prejdem tou základnou hygienou, keďže som bol ešte stále celý doráňaný z tej bitky. To utíchnutie pre ňu muselo byť zvláštne, to sa náhle zmenilo, keď započula, ako som začal nadávať, niečím hádzať o niečo sa pokúšať a následne obrovský rachot akoby padlo na zem niečo veľké ako ľudské telo. Chvíľu sa nič neozývalo a možno jej to i prišlo že som si niečo urobil, následne pochopila, že tomu tak nebolo. Keď sa pozornejšie pozrela na vrchol drevenej steny zahliadla hustý účes špicatých čiernych vlasov na mojej hlave a následne i moju hlavu samotnú, podopretú rukami, ako som vyliezol na vrchol. Spodná časť tela ostala prichytená na pánskej strane steny. Zdvihol som ruku na pozdrav.
„Hoy, Kotomi-chan. Akože máte to tu skvelé a veľké, páni, moja kúpeľňa doma je tak 20 krát menšia, no mohli ste tu niekoho najať kto by pomohol pri umývaní chrbta!“ Na tvári som mal jemný úsmev a celkovo som vyzeral uvoľnený, akoby situácia v ktorej sme boli, mi absolútne nevadila. Na niečo také som bol zvyknutý so sestrou, preto som mal často problém s umytím chrbta. Môj pohľad padol až ku nej a určite to nevyzeralo že mám v pláne uhnúť pohľadom. Ten následne zablúdil k jej fľaške.
„Ty máš saké?! A to ani nepozveš človeka, ktorý prišiel po tak dlhej ceste? A ty si hostiteľ? Ale už aj!“ Podoprel som sa rukami o stenu a následným vyšvihnutím som ju ľahko preskočil, dopadajúc na podlahu na jej strane kúpele, nepočítajúc s tým že bude mokrá, pošmyknutím a následným padnutím do bazéna.

pro **Kotomi Yamada** Sun Aug 11, 2019 3:56 pm

Tahle horká koupel byla přesně to, co jsem potřebovala. Uvolňovalo mě to..No, nebyla jsem si tedy už moc jistá, jestli to bylo jen tou horkou vodou, nebo se přičinilo i to saké. Nejspíš ale oboje. Opláchla jsem si vodou obličej a přivřela oči.
Nerovu odpověď jsem nečekala. Smíšené pocity? Proč? Otočila jsem čelem k okraji bazénu, abych si nalila již třetí mističku se saké. V tuhle chvíli jsem již alkohol v hlavě cítila. Jenomže nějak jsem svoje myšlenky potřebovala vymazat. Potřebovala jsem vymazat vidinu toho, jak Kataro umíral. Položila jsem si paže na okraj a hlavu si ně opřela. Zavřela jsem oči. Nero se ztišil a já slyšela jen šumění vody. Najednou se ozvalo několik, které následovaly nadávky. Když nadávky přešly rachot, kdy se to znělo, že se bortí koupelna, byla jsem rozhodnutá vyjít z bazénku, abych ho zkontrolovala.
,,Jsi v pořádku?" zavolala jsem na něj a postavila se. Zvedla jsem hlavu k vrcholku stěny, odkud mě Nero pozdravil. Otevřela jsem v šoku pusu. Opravdu jsem si myslela, že mám vidiny. S rudými tvářemi jsem zaplula pod vodu. Než jsem stihla zareagovat, Nero si všiml saké, seskočil dolů a ne příliš elegantním smykem skončil v bazénku. Se mnou. Rukama jsem se pokoušela trochu zakrýt. Naštěstí voda zkreslovala a věrnou kamarádkou mi tu byla i pára.
,,Co se ti nelíbilo na pánské straně koupelny?" lehce jsem se na něj zamračila, když se vynořil. Pohled mi sklouzl k jeho hrudi a pak se zakotvil na jeho rtech. Nakonec jsem pohledem uhnula. Baka, baka, baka! Tohle se nemá dít! Nebylo to poprvé, co jsem byla v koupelně s někým. Před dvěma roky jsem se kvůli několika idiotům koupala s Reizem ve společných koupelnách. Ovšem i přesto každý zvlášť! Kousla jsem se do rtu.
,,Jsi v pořádku vůbec?" narážela jsem na jeho nynější pád.

pro **Reizo Kaneki** Sun Aug 11, 2019 5:13 pm

Uběhl rok po tom, co jsem opustil Shimo no Kuni a teď jsem konečně zpět. Při cestě směřující k hradu jsem si v hlavě přemítal obrázky z bitvy, která Kotomi zajistila znovuzískání tohoto sídla. Pak přišly vzpomínky na známé tváře, které se mi zde staly blízkými. Nemohl jsem si při této chvíli odpustit široký úsměv, upřímně jsem se na některé z nich těšil. A vůbec, i místní podnebí, které bylo o poznání chladnější než v zemi, kde jsem se narodil, mi začalo být příjemnější. Celkově jsem měl veselou náladu a nemohly za to pouze příjemné představy, ale také dvě láhve saké, které jsem po cestě vyklopil. Před bránami hradu už jsem byl na suchu, láhev otočenou vzhůru nohama a už nevylezla ani kapka. Prokličkoval jsem si to hradními chodbičkami až k pokoji s otevřenými dveřmi, kde v tuhle chvíli postávala Tori s Hashirem. Lehce zarudlá zrelaxovaná tvář se mi znatelně rozzářila, pak jsem několika kroky dotrajdal až k nim, Hashira čapnul na pozdrav za ruku a následně Tori s úšklebkem a do očí přímým pohledem připravil o placatici, kterou se právě chystala předat Hashirovi, tu jsem také následně vyklopil do sebe. "Cesta byla dlouhá a plná hrůz!" pronesl jsem slavnostně a spokojeně si oddechl, přičemž jsem několikrát poplácal Tori po zádech.

pro **Tori** Sun Aug 11, 2019 5:34 pm

Cukla jsem sebou když mi Reizo vzal placatici a než jsem stačila něco udělat, vyklopil vše do sebe. "To snad ne!" Zhrozila jsem se a skočila na Reizův krk. Vlastně jsem mu prostě přehodila ruku okolo ramen jako bych ho přátelsky objímala, druhou ruku jsem mu ale zaryla do žeber. "Ty zrůdo! Jak to tady mám přežít střízlivá?!" Zeptala jsem se naoko zoufale a pustila ho. "Ráda tě vidím." Pousmála jsem se upřímně a rozhlédla se po místnosti. "Nevím jak vy ale já jdu hledat ještě něco k pití..protože jsem očividně dost pozadu." Významně jsem se koukla na Reiza ze kterého to docela táhlo.

Udělala jsem krok dozadu, směrem ke dveřím a pohled zabodávala do Reiza. "Pojď mi dělat společnost při mé cestě za pokladem." Pobídla jsem ho, a sám moc dobře věděl, že jsem nebrala ne jako odpověď.

pro **Reizo Kaneki** Sun Aug 11, 2019 6:10 pm

Ze své dobyvatelské pózy jsem nebyl na Toriino zákeřné útočné objetí vůbec připraven, přestože jsem koutkem oka registroval její zhrozený obličej a cítil ve vzduchu stoupající zuřivost. "Grrau!" zavrčel jsem, když mě bez slitování svými prsty pobodala do žeber, jejímu neštěstí jsem však rozuměl, i mně se v tuhle chvíli nechtělo přestat pít, a tak mě při posledním doušku skutečnost, že jsme opět na suchu, taky zamrzela. "Nápodobně," ušklíbl jsem se nakonec na její smiřující sdělení a při jejím pobídnutí také dlouho neváhal. Prázdnou placatici jsem vrátil Hashirovi a pobídl ho, aby nás následoval. Ten se však jen pousmál a gestem naznačil, že má již jiné plány. S pochopením jsem tedy kývl a přikráčel k Tori vyrazit hledat nějaký to píťo. "Jak se ti líbí velevážené postavení vedle vůdce bohatého klanu, psíčku?" zazubil jsem se nad představou Tori v šatech snažící se být reprezentativní. "Takový závazek mi k tobě nesedí, nikdy jsi nebyla čoklik na vodítko, ale spíš takovej toulavej prašivej pes," začal jsem přemýšlet nahlas s podepřenou bradou levým ukazováčkem, aniž bych si uvědomoval možné bolestivé následky. "Na druhou stranu peníze ti vždycky voněly víc než cokoliv a toho máš teď až až..."

pro **Sayori** Sun Aug 11, 2019 6:16 pm

Seděla jsem na židličce a nic se nedělo. Přemýšlela jsem, jestli na mně nezapomněli. Z toho sezení už mě bolel zadek, takže jsem začala hodit kolečka a přemýšlela, jestli neuteču oknem. Zamyslela jsem nad tím. Byl to skvělý plán, problém byl, že zrovna tahle místnost neměla okno. Povzdechla jsem si. Přiblížila jsem se k dveřím a položila jsem ucho na ně. Bylo tam ticho. Člověka to přivádělo na myšlenky zda celý hrad nevymřel. Zkusila jsem otevřít dveře, bohužel to taky nešlo. Poškrabala jsem se ve vlasech a naklonila svojí hlavičku na bok. Poté jsem si řekla, že můžu zkusit zaklepat. Možná otevře někdo jiný než ten zlý pán, který mě tu uvrhl. Tak jsem zabouchala na dveře se slovy: "Otevřete mi!"

pro **Tori** Sun Aug 11, 2019 6:25 pm

Vydala jsem se tedy s Reizem po boku hledat pití. "Nejsem ničí pes." Odsekla jsem na jeho poznámku. "Myslela jsem si, že si po těch letech najdeš už něco lepšího..pes začíná být ohraný." Mávla jsem rukou a zabočila do nějakého salónku. "Reizo" zavrčela jsem jeho jméno a zůstala stát mezi dveřmi. "Ještě jednou naznač, že jsem s Raijinem pro peníze a přísahám bohu že se neznám." Zabodla jsem do něj chladný pohled, nedělala jsem si srandu. Řekl by ještě půl slova a Himi by přišla o část sídla. "Nezkoušej si svou hořkost ohledně toho jak ti to dopadlo s princeznou ventilovat na ostatních." Nakonec jsem se pohnula a mlčky přistoupila ke stolku s alkoholem. Prohlédla jsem si pár flašek a nakonec vybrala tu pravou, otevřela jsem ji a obsah začala pomalu klopit do sebe. Tlumený křik, který se nesl z chodby jsem zatím ignorovala, můj problém to nebyl.

pro **Uchiha Nero** Sun Aug 11, 2019 6:46 pm

Dôvod prečo som mal zmiešané pocity bol ten, že som doma nikdy nič také nezažil. Tam sme mali skutočne len malú kúpeľňu s jednou vaňou a dosť stiesnenými podmienkami, čo mi vždy skôr vyhovovalo, ako prekážalo. Takže keď som sa objavil na takomto mieste bol som samozrejme v nemom úžase a chvíľku mi trvalo, než som sa s tým vyrovnal. No bolo mi vopred jasné, že si tak skoro nezvyknem. Hlavne nie, keď som sa takmer utopil, to by sa doma nestalo! Naozaj chvíľu trvalo než som sa dokázal vydrať späť nad hladinu. Vskutku to trvalo nejaký ten čas až sa mohlo zdať, že sa nevynorím už nikdy. Vďaka skresľujúcej hladine vody a všetkej tej pare navôkol nás som sa však dokázal nepozorovane dostať pod vodou až za Kotomi a keď už sa zdalo, že som sa utopil a ona sa možno i rozhodla vydať sa na miesto, kde som dopadol, vynoril som sa s obrovským úsmevom priamo za ňou.

„Za tebou..“ Šepol som do jej ucha, jemne šťúchajúc prstami do jej chrbta a následným odtiahnutím sa o pár centimetrov ďalej, ak by sa náhodou rozhodla brániť sa, čím by som sa pre istotu vyhol nejakému ďalšiemu poraneniu. Naozaj som nemal v úmysle dôjsť k ďalšiemu, už tak bolo moje telo posiate ranami z minulosti dostatočne. Len čo som tak urobil, rukou som si prešiel po vlasoch a pokúsil sa z tváre dostať vodu, rukou si pridržiavajúc uterák obviazaný okolo pásu.
„Nebola tam tak krásna spoločnosť..“ Odpovedal som jednoducho s pokrčenými plecami a následne som zatriasol hlavou, dostávajúc ich z očí a tiež dostávajúc vodu, ktorá mi ich lepila. A tie som teraz potreboval mať mimo zorného poľa, keďže predo mnou bola princezná a dokonca bez uteráku. Taký pohľad by si nechal ujsť iba totálny šialenec, ktorým som síce bol, ale nie až takým. Rozhliadol som sa, kde položila to saké?!
„Čo, ja? Samozrejme, hádam si nemyslíš že by ma pád do vody nejako zranil. To ti prídem až tak slabý a krehký?“ Na chvíľu som sa zatváril naoko urazene, čo bolo hneď na mojom škubajúcom úsmeve vidieť, že mi to absolútne nejde, následne čoho som sa oprel o okraj bazénu. Trochu mala pravdu, sila mojich očí bola ohromná, to čo sa týkalo môjho tela.. to už nebolo tak sľúbné.
„Kto by to bol povedal, že jedného dňa skončím v kúpeľni s princeznou. A ešte nie hocijakou..“ Znova som sa pousmial a na chvíľu zablúdil k jej prsiam, čo spôsobilo, že pre zmenu som sa jemne začervenal ja a na chvíľu odvrátil zrak radšej k oblohe.
„Ak ale budeš pokračovať v pití sama, čokoľvek sa môže stať..“ Boh vie ako som to myslel, skôr som sa snažil dostať len k alkoholu, aj keď kto vie, aké som mal v túto chvíľu úmysly, keďže, no, boli sme celkom sami v kúpeľni a ani jeden z nás nemal na sebe nič iné ako uteráky. Keď som znova skĺzol k nej pohľadom, uvedomil som si, možno až trochu neskoro, že na sebe princezná nemala skutočne nič. I napriek pare.. i napriek vode.. Sharingan mal zvýšenú schopnosť i na mieste so zníženou viditeľnosťou, čo spôsobilo, že som ju skutočne videl tak, akoby som ju videl na normálnom mieste.
„Skutočne som v nebi..“ Prehovoril som nechtiac nahlas, kedysi mohla aj ona uvedomiť, že ju vidím celkom ostro.

pro **Reizo Kaneki** Sun Aug 11, 2019 6:46 pm

"Však jsem říkal, toulavej prašivej," když už jsem ty myšlenky vypustil do éteru, nezbývalo mi než v tom s úsměvem pokračovat. V tom se ale vážně... "nahněvala" a já pochopil, že tady už balancuju na úzkém laně. Než jsem stihl pronést něco s nádechem omluvy, spustila jakýsi backfire o mně a Kotomi. "Co tím jako myslíš?" zamračil jsem se, jelikož mezi mnou a princeznou nic nijak nedopadlo... nebo jo? Rozhodně jsem se však těšil, až ji také konečně potkám. Dřív jsme ale potkali prostřený stůl tím, co jsme se vydali zprvu hledat, prostě chlastem. Chopil jsem se také jedné láhve a plácnul sebou pohodlně do luxusního a zcela jistě drahého královského gauče i ve svém zabláceném oblečení. Na takovém obláčku jsem neseděl ani nepamatuju. Alkohol holt probral moji trošku mamvpi*istickou stránku osobnosti. Pořádně jsem se povrtěl, abych našel tu správnou pohodlnou polohu a přitom vydal dlouhý úlevný povzdech. V tom jako bych slyšel podivný tlumený skřek, ale nedokázal mu věnovat dostatečnou pozornost. "Neslyšela jsi něco?" pronesl jsem nakonec se zavřenýma očima a relaxoval.

pro **Tori** Sun Aug 11, 2019 6:59 pm

Mávla jsem rukou na jeho otázku a neobtěžovala se dát od úst flašku. Místo toho jsem si dopřála ještě pár loků a pak zalapala po dechu. Zamrkala jsem očima a rozhlédla se po místnosti. Už to byla doba co jsem se mohla bez starostí opít, vlastně pár měsíců a tak moje výdrž nebyla jako dřív. Každopádně jsem se nehodlala vzdát hned na začátku!
"Slyšela." Odpověděla jsem mu a přešla k malé elegantní knihovně. "Ale já jsem tu host, nebudu se zatěžovat něčím co mi je fuk." Pokrčila jsem rameny a přejela po hřbetu staré knihy. "Co tady děláš?" Zeptala jsem se nakonec na to, co mne zajímalo nejvíce.

pro **Reizo Kaneki** Sun Aug 11, 2019 7:41 pm

Pootevřel jsem jedno očko na Tori čekajíc nějaké vyjádření k poslední otázce, ale přešla to jakoby nic. Místo toho přiostřila s pitím a já se pobaveně usmíval, že to s ní cloumá víc než obvykle. "Slyšela..." zopakoval jsem potichu a pokrčil rameny. Něco na tom bude, také jsem necítil potřebu zasahovat. "Piju," brebtl jsem a dal si pořádnýho loka z láhve. "Vrátil jsem se tady hledat štěstí, zase," znělo to trošku jako klišé, ale lepší odpověď mě v momentálním stavu nenapadla. Unaveně jsem se na gauči protáhl a vyskočil zpátky na nohy, což po takovým množství alkoholu bylo celkem obdivuhodný. Dokráčel jsem k Tori a přes její rameno sáhl do knihovny pro jednu z knih. Šlo o zašlou knihu dětských příběhů, na obalu knihy byla zasněžená krajina připomínající Shimo no Kuni. Zase jsem knihu vrátil do poličky, opřel se o kraj knihovny a pohlédl na Tori. "Co tady děláš ty? Chyběla ti volnost?"

pro **Kotomi Yamada** Sun Aug 11, 2019 8:03 pm

Než se vynořil, trvalo mu to dlouho, až jsem začínala mít obavu, že se mu něco stalo. Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale nezahlédla jsem ho. Pára kolem mi to zrovna moc neulehčovala. Nakonec se objevil za mnou. Jeho dech mě zašimral na uchu, když mi pošeptal, kde se nachází a mně naskočila husí kůže po celém těle a to i navzdory tomu, že jsme byli ve stále horké vodě. Když se pak prsty dotkl nahé kůže na mých zádech, přivřela jsem oči a na pár sekund zadržela dech. Vydechla jsem až ve chvíli, kdy se ode mě o kousek odtáhl. Otočila jsem se k němu a kousla se do rtu. Sledovala jsem jeho počínání, kdy se snažil dostat vodu z obličeje a odlepit si z něj havraní vlasy.
,,Samozřejmě jsem si nemyslela, že jsi křehký, ale ten bazén není až tak hluboký." pousmála jsem se na něj. Připadalo mi, že mi snad horší tváře. Nedokázala jsem však odhadnout, zda to bylo alkoholem, nebo nastalou situací. No, asi situací, ale alkohol mě v tom jen a jen podporoval. Takže když se zmínil o princezně v koupelně, olízla jsem si suché rty. A kdyby nezačal o sakém, i bych mu na to odpověděla.
,,No no...Ty bys ještě neměl pít." nakrčila jsem čelo a pozorovala ho, jak si mě prohlíží. Naklonila jsem hlavu na stranu, podpořena alkoholem jsem se k němu přiblížila. Jelikož Nero byl zády k okraji bazénku, natáhla jsem pravou ruku za něj a okraje se přidržela. Druhou ruku jsem mu položila na rameno a přitáhla se k němu blíž, až jsem se o něj hrudí opírala. Matsumuto - jo - Stránka 3 7962DDD9D795B1EB654ADC7343389C63787761C1

Matsumuto - jo - Stránka 3 7962DDD9D795B1EB654ADC7343389C63787761C1

,,Ne přede mnou." zašeptala jsem. Prstem jsem mu sjela po hrudi, udělala kolečko a pomalu a jemně pomocí nehtu vyjela přes klíční kost a krku na jeho tvář. Dlaň jsem si Nerovu líci opřela, palcem mu přejela přes rty a usmála se. Pravou rukou, kterou jsem se o bazének opírala, jsem si vzala lahvičku se sakém, jež stála za jeho zády a odtáhla se od něj, abych mohla vylézt z bazénku.
,,Počkám na tebe na chodbičce." zavolala jsem na něj a odťapkala opatrně po mokré podlaze zpět do šatničky, kde jsem na sebe oblékla čisté kimono a lahvičku se sakém zase uklidila zpět. Pak jsem vyšla na chodbu a opřela se o chladnou zeď. Růž z tváře mě neopustila. Vydýchávala jsem se z toho, co jsem právě udělala a co jsem prožila. Vidět tohle Kataro, asi ho raní mrtvice..., napadlo mě hořce.

pro **Tori** Sun Aug 11, 2019 8:25 pm

"Tak to ti držím palce." Odpověděla jsem mu a přejela po hřbetu druhé knihy. "Snad ho hledáš na dobrém místě." Broukla jsem a napila se ze své lahve. Zaslechla jsem jak se zvedl ale neotočila jsem se. Když se natáhl přes mé rameno pro knihu protočila jsem oči a na tváři mi zahrál úšklebek. "Volnost?" Zopakovala jsem po něm a otočila se k němu čelem. "Já mám volnosti kolik potřebuji Reizo." Naklonila jsem hlavu mírně na stranu a založila si ruce na prsou. "Jsem tu pracovně, jako zástupce klanu Dreyar." Olízla jsem si rty a pousmála se. Milovala jsem jak to znělo a jaký pocit ve mně název klanu vyvolával. "Kdyby bylo po mém, nebyla bych tu." Zamračila jsem se najednou a má nálada se úplně otočila. "A přes to, tady musím čekat až se princezna uráčí dorazit a začít něco dělat abych mohla co nejdřív zase pryč." Zavrčela jsem hořce a pak jsem si uvědomila, že je tu pořád Reizo. "No.." Vyčarovala jsem úsměv a pokrčila rameny. "Bude tady sranda nemyslíš?"

pro **Reizo Kaneki** Sun Aug 11, 2019 9:05 pm

"Pokud ne, tak ho najdu jindy, jinde, jen je třeba na té cestě za ním správně odbočit," odvětil jsem pozitivně a pousmál se. Věřil jsem v to, že právě ta cesta za cílem je v životě to nejdůležitější, co nás dělá opravdu "živými", každý se za něčím žene a když zrovna neví za čím přesně, tak se tu velkou neznámou alespoň snaží odhalit. "Hmm, zníš přitom upřímně a pyšně, takhle dobře bys to ani ty nezahrála," pohled původně upřený na její oči mi přejel na láhev, kterou jsem s nataženou levou rukou pozvedl před sebe a několikrát s ní krouživými pohyby zamíchal. Upřímně doufám, že nebyla plná, když jsem ji bral. "Změnila ses, Tori," pronesl jsem neutrálně, mohla si to vyložit různě. Po krátkém rozmýšlení o tom, zda bych neměl přeci jen zvolnit, jsem si několika plnými doušky z oné láhve opět dopřál osvěžení. S trošku pokřiveným výrazem v tváři jsem si úlevně odfoukl. Tohle rozhodně nebylo pití pro dámy... Poslechl jsem si její rozhořčené nářky a nad celou věcí se pobaveně zazubil, teď přece nebyl čas se mračit. "Takhle se aspoň společně můžeme napít, jako za starejch časů, no, řekni, kdy se nám to naposledy poštěstilo." Trocha nostalgie nikdy nikoho nezabila, už to byl nějakej ten pátek, co jsme společně pili a takhle se uvolněně mohli pobavit. Mrkl jsem pak na její láhev s pitím a vzal ji z ruky. Čichl jsem si a následně ochutnal, pitelnější než to moje. "Zkus tohle," nabídl jsem jí láhev, po které jsem původně na blind sáhl já a opět se smíchem dodal, "chutná to strašně a nutí mě to trochu se obávat, abych nepřišel při dalším loku o zrak... takže je to dobrý pití."

pro **Uchiha Nero** Sun Aug 11, 2019 9:16 pm

Na tvári sa mi takmer okamžite objavil úsmev, keď som si všimol jej reakcie. V túto chvíľu mi bolo jasné, čo za slabinu ju dokáže dostať a bolo nadmieru jasné, že to budem využívať oveľa častejšie, než jej bude po chuti. To som ale ani len netušil, aké nebezpečné to môže pre mňa byť a do akej situácie sa vďaka tomu dostanem. Alebo presnejšie, akú si pripomeniem. Ďalej som ostal opretý o kraj bazénu, za ktorým sa nachádzala už iba stena a tak som sa trochu riskantne dostal do takzvanej slepej uličky, odkiaľ nebolo kam utiecť. Nie že by som čakal, že to budem potrebovať.

„Prečo by som nemal?“ Spýtal som sa s jemne nadvihnutým obočím. Bolo mi okamžite jasné, že naráža na môj vek, čo som fakt nemal rád. Práve preto som väčšinu času využíval svoje Genjutsu, aby som zostarol, aj keď som to až tak nepotreboval, nejako mlado som nevyzeral a ani som nebol o toľko mladší! Už sa zdalo, že jej to začnem vyčítať keď .. sa stalo to, čo sa stalo. Jej ruka sa priblížila a zašla až za moje telo, pričom jej hrudný kôš sa zapichol do môjho. V momente ako som zažil jej kabedon a ucítil ako sa jej poprsie zavŕtalo do mojej hrude, nahlas som preglgol a na tvári sa mi objavil trochu prestrašený výraz, pričom ma do toho divne zaliala červeň, čím som vystriedal jednu grimasu za druhou v priebehu sekundy. Pre zmenu sa roztĺklo srdce mne, v tejto situácii som zablúdil spomienkou do minulosti a na dosť zvláštne kúpanie s Asunou, čo malo za následok to, že i človek ako ja v tejto situácii, ktorá by mu normálne nebola cudzia, úplne stratil reč. Keď mi prstom prešla po hrudi a zastavila sa až na perách, nemusela to ani robiť, skutočne trvalo než som sa prebral a bol schopný prehovoriť.
„Hai.. ma´am..“ Odvetil som tichým hlasom na jej zákaz keď odchádzala a len som s podivným výrazom sledoval jej chrbát a úprimne... i zadok, ako si to mierila do šatne. Na chodbe však musela počkať ešte chvíľu, než sa mi podarilo vyliezť, prejsť do mužskej šatne a znova sa obliecť, čo mi veľmi nevyšlo, keďže som tam našiel len zvláštnu košeľu na ktorej som si zle zapol gombíky, čo som ale úplne ignoroval. Takto som po chvíli vyliezol ešte jemne otrasený von s malým náznakom červene na lícach a pokusom sa upokojiť.
„ Nezdáš sa.. Kotomi-chan.. Keby že viem, že sa mi dostane takého privítania, už dávno by som sem dorazil..“ Zdalo sa že som sa trochu vrátil do normálu, bolo na mne ale vidieť, ako jej čin na mňa zapôsobil.

pro **Tori** Mon Aug 12, 2019 7:20 am

Zvedla jsem hrdě hlavu a lišácky se usmála, byla jsem hrdá na klan, který jsem přijala za svůj. Byla jsem hrdá na to, co jsme dokázali. A nejvíc jsem byla hrdá na Raijina, za něj a jeho věc bych položila život. Bohužel si nikdo neuvědomoval, že z mého pohledu Rajin Kotomi nepotřeboval a proto jsem měla problém s tím, že jsem zde. Ačkoliv jsem Kotomi svým způsobem měla ráda a chápala jsem i její stranu pohledu, nedokázala jsem necítit hořkost a výčitky vůči jejímu chování.
"Ty jsi se taky změnil." Pokrčila jsem rameny a zabodla do něj pohled, dál jsem to stejně jako on nekomentovala. Neviděla jsem k tomu důvod, člověk se prostě za určitou dobu změní. "Jo to je pravda, jako za starých časů." Zazubila jsem se a rozhodila rukama. "Jenže teď se můžeme opít v luxusu." Přivřela jsem spokojeně oči a potěžkala v ruce flašku, kterou mi vrazil. "Pamatuješ si jednou, jak jsem na tebe narazila po tom co jsem chytila toho zloděje spodního prádla? Tolik peněz jsem za něj dostala." Zablesklo se mi v očích a zachvěla jsem se. "A všechno jsme propili během dvou hodin." Zvedla jsem k němu pohled od flašky, kterou jsem stále držela v ruce aniž bych se napila. "Byla to sranda co?" Lokla jsem si a pořádně se zakřenila, to co mi dal byla fakt síla a bylo to dokonce i hnusný! Kdyby nás někdo poslouchal asi by nechápal co na tom bylo srandovního, jenže ten příběh pokračoval a já věřila, že si to Reizo pamatuje moc dobře. Kdo by si nepamatoval, že se opilecky dopotácel do té vesničky, pustil zloděje na svobodu aby ho mohli dva opilci znova chytit a dostat další odměnu? To se přece nedá zapomenout. Na chvíli se mi zamlžil pohled a moje ruka automaticky přejela po znaku, který jsem měla na prsou. "Byla to sranda." Zopakovala jsem si pro sebe a ruka mi sjela zpět podél boku. "A teď máme takových problémů." Protočila jsem očima a pokrčila rameny. "Předpokládám, že doma je vše v pořádku když jsi zpět." Zavedla jsem řeč na jiné téma a elegantním krokem vyrazila k pohovce.

pro Sponsored content

Matsumuto - jo

Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo

Re: Matsumuto - jo