Vládní středisko

Byl jsem trosku mimo ale ucitil jsem jemny vanek na tvari kdyz ta divka zavirala dvere. Byl jsem vnimavejsi a pouzivat Byakugan jsem tady nechtel. Pripomelo mi to jak jsem zde nekoho takhle prichytal infagranty pri cinosti kterou nemel behem pracovni doby delat. No nebyl to umysl spise nehoda. Pote jsem pristoupil ke dverim na ktere jsem zaklepal tak 10krat aby hokage vedel ze jsem zde ja. Momentalne byl hokage jediny jenz vedel o mem postizeni a e rikat neco jako dale by bylo zbytecne. Nakonec jsem vstoupil a mirne se uklonil. Ze z toho ze bych nemel nedostatek ucty ale spise kvuli tomu abych nespustil z oci jeho usta kdyby zapomel a zacal mluvit drive nez bych stacil zvednout hlavu.
"Zdravim Hokage-sama. Vim ze je to uz nejaka doba ale chtel bych pozadat o tym" Tyto slova musela byt pro hokageho sok uplynulo x let co jsem byl v tymu tedy presneji 5-6 let a to jeste nez jsem se temer stal chuuninem ale to vse jsem nechal plavat muj cil byl ted jejiny kam jsem smeroval a to byla pomsta. Pro nic jineho jsem ted momentalne nezil. Kvuli tomu jsem take dotlacil sve zbyle smysly na maximalni moznou uroven. Ale to uz nevedel nikdo co jsem tu dobu delal . trenoval jsem v tajnosti a bez pomoci ostatnich.

Poté co Ryu odešla jsem se pustil do vyplňování poslední složky. Jen, co jsem to chtěl dodělat někdo další zaklepal. Á sakra..
"Vstupte," řekl jsem trochu podrážděně. Takhle se odsud nikdy neodstanu. Hikaru však vstoupil dříve, než jsem vůbec zvedl hlavu a začal mluvit, aniž bych ho k tomu vyzval.
"Hm, Hikaru chceš tým? Mám tady několik schopných jouninů i chuuninů," otevřel jsem složku "Sensei" a začal listovat.
Mám jich tu opravdu hodně, kterého jen vybrat. Nebyl jsem vůbec připravený, kdo by také byl? Když Hikaru byl dlouho neaktivní.

Jako do rány přišla Asuka s misí. Měl jsem ohromnou radost, alespoň jsem nemusel nic hledat a zařizovat. Nepoznával jsem se, posledních pár dnů jsem byl strašně pohodlný. Asi jsem zazlíval Kazekage, Mizukage a Raikage, že se někde flákají a vyhrávají bitvy a my muži, tady musíme být.
"Výborně Asuko-san. Zařídím to, děkuji," pohlédl jsem na Hikaru.
"Myslím, že Tsuchikage-san s mou sestřičkou by si to rádi vzali na starost. Midotsuchi by měl být u sebe v kanceláři, zkus to tam. Pošlu mu email a pošlu ho i mé sestře Yukihiko. " otevřel jsem emailovou aplikaci a začal psát. Během několika vteřin jsem měl napsaný vzkaz pro Yukihiko a Midotsuchiho. Byli v něm informace o situaci na Šnečí linii a žádost o vytvoření schopného týmu s doporučením Hikaru Hyuuga a Ruki Uzumaki.

Sice to bylo hezke ale jelikoz jsem sledoval Hokageho tak jsem nemel ani paru o tom co Asuka rikala jelikoz jsem sledoval hokageho a o ni jsem nemel ani paru dokud my nevesla do zorneho pole. Takze jsem jedomm videl z meho pohledu Hokaguv Monolog. Nic jsem nerikal pouze tam mlcky stal.

"Tak Hikaru, můžeš jít za Midotsuchim-san, je ve své kanceláři. Já musím jít.." ukázal jsem na dveře a vstal jsem. Vzal jsem si svůj klobouk a chystal se odejít. Podržel jsem jim dveře a jakmile odešel bezeslova jsem zmizel pomocí Hiraishinu.
Přesun

Jakmile nas Hokage doprovodil kdverim zmizel a ja jen s vcedomim ze se ma premistit ke Kagemu bylo vse co jsem vedel. Nejake podrobnosti jsem nemel ani tuseni A pak jsem se tedy vydal o kancelar dal. No vsak jsem nemel tuseni co se deje nebo o co vubec jde. snad mi to bude vysvetleno. A Pomalym krokem jsem se presouval k urcene destinaci.

Neochotne som sa vrátil do kancelárie. Ešte raz si pozorne prečítal email od Assasina, aby som vedel, o čo v našej misii pôjde. Takže mám vytvoriť tím s shinobi z Listovej? Vyhľadal som si ich zložky, aby som sa oboznámil s ich schopnosťami. Hm, to bude nevyvážený tím. Toho genina budem musieť asi chrániť.

Midotsuchiho jsem videl jen letmo jak vstoupil. No nakonec jsem pristoupil ke dverim na ktere jsem zaklepal a vyckaval. No i kdyz to mohlo byt na dlouho tak jsem klepal a klepal nez se uracil otevrit. Nebylo to tak ze bych chtel byt tak otravny fakt ze jsem neslysel byl vice mene na tom dost slusna vymluva i kdyz to byla pravda.

Počul som zaklopanie na dvere. To budú oni.
"Ďalej!" pozval som návštevníkov dnu, no klopanie neustalo a dvere nikto neotváral. "Ďalej!" zopakoval som svoju výzvu. S nahnevaným výrazom na tvári som prešiel ku dverám a otvoril ich: "Si snáď hluchý!?"

Nakonec jak se dalo ocekavat Tsuchikage byl celkem vytoceny. No hold faakt mi nestalo za to se nechat zavrit. Zdravim. A Ano Jsem hluchy a ocenil bych kdyby jste to moc nezminoval. Nasledovala mensi uklona. Rekl jsem a nasledoval jej dovnitr. ted si mohl vsimnout ze jsem od fotky ve sve slozce o dost starsi a pokud si zkontroloval i jine udaje tak si mohl vsimnout ze krome par misi udaje jsou stare tak az sest let.

Pokrútil som neveriacky hlavou. To snáď nie je pravda. Čo za tím mi to Assasin pridelil!? Vrátil som sa do svojho kresla a mávnutím ruky Hikarovi naznačil, aby sa tiež posadiť. "Meno, hodnosť a dôvod návštevy," nebol som si istý, či je to skutočne Hikaru, tak som mu dal priestor, aby sa sám predstavil.

Sel jsem a za Midotsuchim. a posadil se za do kresla. Nasledne spustil. "Hikaru Hyuuga, Genin, Byl jsem zde poslan Hokagem. Presny duvod jsem nejak nepochytil. A To ze neslysim nejak neomezuje me schopnosti. Tedy ve vetsi mire." Zrovna dvakrat jsem toto nemel rad ale co jsem mohl delat ze kdyz uz vedel ze jsem hluchy. no a pokud tedy opravdu zacal procitat mou slozku mohl taky presne zjistit kdy jsem se stal neaktivnim. Coz bylo po smrti me sestry. Nekdo by rekl ze je to davno pro me to bylo jako vcera stejne zive stejne mucici.

"Poslal ťa sem Hokage-sama, aby si sa zúčastnil misie spolu so mnou a...", odmlčal som sa. "Prišiel si sám? Myslel som, že budete dvaja." Ešte raz som si prečítal email od Assasina. "Aha, náš kolega sa už pustil do plnenia misie. Dobre, posledná vec. Tvoja zložka nie je úplná alebo skôr neaktuálna. Povedz mi niečo o svojich schopnostiach, keďže je možné, že sa na misii stretneme s nepriateľom."

Chtel jsem neco rict ale zbytek zjistil sam. "Me schopnosti se moc nezmenily od informaci ktere jsou ve slozce uvedene rekl bych. Ovladam Juuken a Shunshin no Jutsu. Ma uroven Taijutsu je srovnatelna s Ninjutsu. Slabost proti Genjutsu snad asi ktome Genjutsu spojene se zvukem na me nema zaden efekt." Ano nebylo to nic moc ale vzdy to stacilo obzvlaste Kdyz jsem byval se svou sestrou a my jsme byvaly sehrani az to nekdo nechapal. Spise sem cekal otazku typu: A Co jsi sakra delal celou dobu!!!! Problesklo mou hlavou taktez jsi musel vsimnout ze muj tym byl pouze slozen ze tri lidi. Me me setry a sensie ale kdo vi kde je jemu konec. Trosku jsem se zapomel a zacal rekneme mysly vnimat v dobe kdy si nas tym vyslouzil sve jmeno. No to jmeno pro me byvala prvni vzpominka ceho jsme se sestrou dosahly spolecne. Hikari Futago Jeden z nejlepsich tymu mezi geniny. Vazne to byla jedna z nejhezcich dob ktere jsme zazily ale o par mesicu pozdeji vse pro me skoncilo.

"Takže si stále ešte na úrovni genina? Táto misia môže byť pre teba dosť nebezpečná", povzdychol som si. "Pôjdeš nájsť Rukiho, to je náš tímový kolega. Mal by sa sem vrátiť, keď vybaví zásoby na front, ale možno nebude vedieť, že má prísť do mojej kancelárie. Teraz by sa mal nachádzať...", zalovil som v pamäti, "...v sídle nášho prezidenta." Podal som Hikarovi fotku pre ľahšiu identifikáciu: "Snáď je aktuálnejšia ako tá tvoja."

Zrovna ja jsem byval takovy ze jsem kaslal na nejake pravidla ci neake kecy o tom jaky by mel byt Shinobi na to jsem mu pouze odpovedel. "Ano, no co se tyce nebezpeci kazda mise se muze potencionlne zvrtnout ve vice nez se ocekavalo. Tudis me to nejak netrapi. Co se tyce me osobne, navic proti Hyuugovi chce jit malo i kdyz je to jen Genin sebemensi zasah je nebezpecny." Bud to podcenoval me a nebo podcenoval schopnosti klanu Hyuuga celkove. No to me netrapilo nebyl prvni a ani asi posledni. Podle fotky jsem si matne tu osobu vybavoval coz bylo uz davno tomu. Myslel jsem ze jsme spolu dokonce byly v Akademii ale i kdyby asi si me ani nepamatoval. Vzal jsem si fotku a poklonil se a pote jsem se vydal do prezidentova sidla. Preci jenom jsem tenhle tym chtel mit zasebou. Pocital jsem ze je to jenom jako nejaka provizorni zaplata nez se sestavi tymy stabilni.
(presun)

Teba to možno netrápi, ale ak sa vám niečo stane, budem to mať na svedomí ja. Vyložil som si nohy na stôl, oprel sa a vychutnával si čerstvý vzduch prúdiaci cez otvorené okno, než sa mal vrátiť Hikaru spolu s Rukim.