Vládní středisko

Hokage opravdu byl v kanceláři. Jenže, byl při smyslech? Assasin dřímal nad horou papírů a slintal nad návrhem rozpočtu. Klepání jej vyrušilo, trhl sebou a pohlédl na dveře. Kdo to otravuje v tuhle hodinu?
"Dále," ospale se ozvalo a skryl rukou zívnutí.

Několikrát jsem zamrkal, musel jsem zahnat výjevy ze snů. Popravdě jsem byl rozhodnutý se prospat i poté, co Asuka odejde. "Dobrý večer Asuko," mile jsem se usmál na milou dívku. Hned jakmile otevřela krabici se mi rozzářili oči a otevřel jsem ústa dokořán.

"Tak tohle jsem nečekal," nějaká slina i padla. Úplně jsem cítil chuť všech těch koblih a příchutí. Nejvíc se asi těším nutelovou.
"Děkuji, děkuji!" láskyplně jsem rozevřel náruč a natáhl ruku ke krabici.
"Čím jsem si to zasloužil?" zeptal jsem se opatrně. Snad nechtěla placenou dovolenou a zvýšit plat?!

Sice jsem byl velice potěšen, ale vypadalo to, že tu chce zůstat. Já jsem se chtěl prospat a na práci se vykašlat. Po zblajznutí další koblihy jsem si utřel ruce do vlhčených ubrousků. Co tím myslela? To chce vážně přidat?
"Ehm..Kdy přesně to bude? Bude to do výplaty?" zeptal jsem se opatrně. A uvítal, když změnila téma.
"Miluji nutelu, ovšem, i ostatní příchutě jsou skvělé."

Zamyslel jsem se. Nad obočím mi vyskočila malá vráska na mém perfektním mladém obličeji.
"S tím by šlo něco udělat, vezmete si extra směnu navíc a něco s tím uděláme. Určitě. A pak můžete mamce koupit něco hezkého k narozeninám 30. září." mávl jsem rukou. Ulevilo se mi. Měl jsem pocit, že svému personálu platím víc než dobře, jenže jsem byl taky trochu škrt a prezident Raiko nám dával míň a míň peněz. Přeci jenom, toaleta z pravého porcelánu nestojí málo. A zemědělská produkce brambor a zelí tolik nevynáší. Bůh ví proč, zelí a brambory už nejsou tak in jako dřív. Promnul jsem si oči. Díky té čokoládě v koblize se mi nějak přestalo chtít spát. Pod okem jsem opravdu měl něco fialového, ale spíš to byl kousek zvýrazňovače od toho návrhu rozpočtu.
"Dobrá tedy, nechám Vám do vaší kanceláře poslat nové mise, jestli je to tedy vše," s dovolením jsem si vzal další koblihu, tentokrát tu s Wasabi.
"Ochutnám."

Me kroky mirily k vladni budove. Toto misto ve me vznuzovalo stastne i smutne vzpominky. Uz tomu bula nejaka ta doba kdy jsem tu byl naposledy preci jenom tolik misi ktere byl schopen plnit Genin sam bez tymu moc nebylo ale me duvody byly az moc jasne. Diky memu postizeni jsem ztratil tu nejcenejsi osobu co jsem mel kdyz zemreli nasi rodice. Ackoliv jsem ted myslel pouze na pomstu a jak toho smejda budu mucit. Nebyl jsem nejhorsi clovek. pouze ztrapeny bolesti a ztratou. Prezdivku kterou me a me sestre dali jsem uz neslysel roky Hikari Futago semtam se nasel nekdo kdo me tak oslivil ale to uz neplatilo byl jsem sam a to uz proste nesedelo. Drive nez jsem se nadal uz jsem byl temer u kancelare. Pred kancelari byla divka ktera pravdepodobne byla Genin no rekl bych ze diky sveho mladeho vzhledu. Mirne jsem se ji poklonil a pak se oprel o zed vedle lavicky. Nerikal jsem ji vsak ani slovo. No nejak jsem nemluvil pokud jsem uz nemusel.

Na dveře kanceláře Asuky zaklepal mladý chuunín. Otevřel dveře a vešel dovnitř. "Dobrý den, Asuka-sama. Je tady naléhavá zpráva. Šnečí linie přišla o všechny zásoby jídla a vody. Trpí taky nedostatkem obvazů a dalšího lékařského materiálu." Řekl smutně a podal Asuce do rukou dopis od Hiruzena. V tom všem spěchu zapomněl za sebou zavřít dveře, takže šlo slyšet osoby, procházející kolem kanceláře. Jedni řešili nepovedený večírek, druzí zase svatbu. Dost rušivý element.

Dopis:

Došel jsem ke středisku, kde sídlil Hokage. Hokageho jsem viděl jen párkrát v životě a to na místech jako nástup, ukončení akademie a povýšení na chuunina. Jediné co jsem o něm věděl je, že to byl bratr mého kolegy z teamu. Cítil jsem se v poslední době znuděný, tak jsem si řekl, že si zkusím vzít nějakou misi, pravděpodobně bych dostal i jiný tým, ale to patří k povolání shinobi zvykat si na různé situace. Zaklepal jsem na dveře správkyně misí, která většinou měla na starosti jejich přidělování a čekal zda se nějakým způsobem ozve. Mezitím v přízemí na budově bylo rušno, než jsem se dostal k dveřím správkyně, tak to bylo vcelku peklo pro mé uši.

Prišiel som pred kanceláriu, ktorá niesla moje meno. Odomkol som a vstúpil dnu. Na stole som uvidel hŕbu papierov. Na chvíľu som zaváhal, či sa radšej nevrátim neskôr. Ale asi by ich nikto za mňa nevyplnil. Posadil som sa teda za svoj stôl a pustil sa do práce. Cez okno bolo počuť malé deti ako sa hrajú a užívajú si voľno. Niekedy ľutujem, že som sa ujal tejto funkcie.

Po tom co jsem slyšel vybídnutí ke vstupu do kanceláře jsem otevřel dveře a vešel. Viděl jsem klasickou kancelář a za ní Asuku, která měla lehce ztrápený možná spíše znuděný výraz " Zdravím Asuka-san přišel jsem zda by se nenašla nějaká mise, již dlouho jsem nebyl na nějaké akci " dveře byli stále otevřené, nevěděl jsem zda je mám zavřít.

Podpísal som posledný papier, vyšiel pred kanceláriu a zamkol dvere. To už je nový deň? Prešiel som cez chodbu, na ktorej sa nachádzali kancelárie ďalších Kage. Zdá sa, že ostatní Kage do práce ešte neprišli. Dúfam, že nebudem musieť vypĺňať papiere aj za nich.

(Presun.)

S Asukou jsem se rozloučil, dojedl poslední koblih a chystal se usnout. Když v tom vešla mladá dívka dovnitř.
"Dobrý den," pozdravil jsem ji s úsměvem a převzal si dopis. Dopis jsem letmo přešel pohledem a uložil ho tam, kam patří.
"Samozřejmě, to posílal někdo z personálu. Je dobré, že jsi přišla. Teď ti dám jeden delší formulář a budeš muset zajít za našim fotografem Minatem, má sídlo v obchodní zóně ve společnosti Konika Minato," odkašlal jsem si a formulář ji podal.
"Poté je třeba vyplnit tvé údaje sem, sem a sem," zároveň jsem ukázal kolonky.
"Také je třeba vyplnit dovednosti, schopnosti atd. Všechno dělají učitelé na akademii, jenže tys tam nechodila." podal jsem ji formuláře a mile se na ni usmál.
"Tak až to budeš mít, můžeš přijít a dostaneš tým," dokončil jsem svou řeč a ve skrytu duše doufal, že ostatní kagové přijdou a ujmou se svých povinností. Opravdu jsem nechtěl být tím jediným, zatímco ostatní někde žijí, či bojují. I když...je to to samé.

Rozumím " vzal jsem si od ní dopis/list a odešel z místnosti. Zavřel jsem dveře a lehce se na ní usmál. Poté jsem procházel po místnosti a byl spokojen, že mám nějaký úkol i trochu vyšší úrovně. Chodby byli celkem plné, takže jsem byl rád, že jsem z místnosti odešel co nejdříve.
(přesun)