Vládní středisko

Tobiru odešel a Hikaru přišel. Když jsem hleděl na Tobirova záda, cítil jsem se podivně. Nová generace začíná překonávat tu starou. Jenže, já ještě nebyl starý. Občas jsem se tak cítil, a brzy mi bude 40...To je deset let do padesáti..A v padesáti to už budu starý. To budu potřeboval omlazovací techniku. Pokud se padesátky dožiju...Neměl bych už odstoupit? Cítim se staře. Dokážu ještě vůbec bojovat?? začínal jsem upadat do menší deprese. Strach ze stáří byl silný. Jen jsem na to pomyslel a začala mě bolet kyčel. Hikaru mě však vytrhl z přemýšlení.
"Dobrý Hikaru, co potřebuješ?"

Jak to vypadalo vytrhl jsem hokageho z jeho premysleni kdo vi z ceho. "No tak prisel jsem podat hlaseni ktere vyzadujete od kazdeho, jestli jsi dobre pamatuji. Rekneme ze to vypadalo tak ze by to zvladly i bez me pomoci. A jelikoz jsem nebojoval ale byl pouhym rekneme prihlizejicim. Takze tolik z toho asi k situaci ktera nastala."
Rekl jsem presne to co jsem si myslel a uprimne jsem si tam pripadal naprosto zbytecny ale Hokage si me tam zadal tak jsem sel. Poslouchal jsem rozkazy a tim to pro me koncilo.

Zakroutil jsem hlavou.
"Ne Hikaru, od velících jouninů se vyžaduje hlášení. Genin hlášení podávat nemusí," poupravil jsem ho s úsměvem na rtech. "Poslal jsem tě tam kvůli tvým očím, svůj úděl si splnil. Náleží ti stejná odměna jako ostatním, až na to, že jsi Genin, takže ti mohu nabídnout techniku do ranku C.." dokončil jsem svůj monolog. Byl jsem trochu rozladěný, strach ze stáří udělalo své. Chtěl jsem to mít rychle hotové, abych se mohl doma natáhnout s pivem k televizi.

No tak jsem se sekl no co uz. "I tak pokud to byl vas zamer stejne to byl z vasi strany velky risk. Nemohl jste vedet v jakem stavu nebo stupni je Muj Byakugan. Mozna jsem neplnil mise ani nic jineho ale za to jsem se posledni roky venoval treninku. Rekneme jineho druhu. Jelikoz Geninove maji svuj limit co dokazi jejich oci zaznamenat a zpracovat."
Velmi dobre jsem vedel co rikam znal jsem limity Byakuganu i kdyz jsem patril mozna v mem zacatku za jednoho z nejlepsich v jeho pouzivani ale na tom melo svuj podil me postizeni. vedel jsem ze i me smysly byly silnejsi a citlivejsi.
"A co se tyce techniky neni treba mam neco na mysli co chci vytvorit. A jeste je zde otazka tymu pokud uz neco vite." Mohlo to vypadat ze specham ale mel jsem jediny cil ktery me hnal a to byla pomsta.

"Řeknu to jednoduše, věřil jsem ti. Proto, jsem tě poslal." tím bych to už naprosto uzavřel. Hikaru jsem věřil, že svou misi zvládne.
"Tým? Ještě nejsou sestavené, mám ve vesnici volného jounina, byly jste společně na misi, Terumi Kataro. Už se znáte, takže by to mohlo být v pořádku." pokrčil jsem rameny.

"Dobra tedy chapu." Bylo to uz jedno ale co to nebylo podstatne no pak zminil katara a no bylo mi to jedno tak dlouho dokud se dokazu dostat mimo vesnici mi to bylo jedno. "Dobra tedy Hokage-sama. Predpokladam ze tam nebudu sam. Jeste tedy pockam nez tymy budou hotove." Rekl jsem s mirnou uklonou a pak se vydal pryc z kancelare.
(presun)

Kývl jsem a rozloučil se s Hikarem.
Achjo, kde jsou ostatní kage? Pořád pryč. Když se vrátí tak zmizí dřív, než stihnu zmizet já. Je to prokletí?
Začínal jsem mít nostalgickou náladu, na dobu kdy jsem byl pouhý chuunin, jounin, poznával se s ostatními a vše bylo fajn. A teď? Teď jen práce a práce..

Vešla jsem do budovy, kde sídlilo všech 5 Kage. Budova byla obrovská, bylo v ní tolik místností. Povzdechla jsem si. Vstoupila jsem na schodiště, kterým jsem se dostala až do patra, které jsem potřebovala. Došla jsem ke dveřím, kde úřadoval Hokage. Zaklepala jsem na dveře, chvíli počkala a pak vzala za kliku. Otevřít šly, takže tam Hokage byl.
,,Dobrý den, Hokage-sama." pozdravila jsem a lehce se uklonila. Znala jsem ho od malička díky tomu, že jsem běhala s Hashirem venku a jsme spolu v týmu. Byla jsem u nich hodně často. Přesto jsem si ale zachovávala respekt, když úřadoval.
,,Bylo mi řečeno, že sem po misi máme přijít," řekla jsem jen. Vlastně jsem nevěděla, o co přesně jde, proč jsme sem měli přijít. Hlášení měli na starosti Tobiru a ten jounin z Mlžné.

Riri byla vždy několik metrů přede mnou. Nakonec jsem ji dohonil až ve vládním středisku. Běžel jsem za ní a drze vešel do dveří.
"Dobrý den, Hokage-sama," lehce jsem se uklonil.
"Přicházím také ze stejného důvodu jako Riri-chan," ušklíbl jsem se. Čekal jsem co bude dál.

Z rozjímání mě vyrušil příchod dvou osob. Široce jsem se na ně usmál.
"Zdravím vás, Riri-chan, Hashiru-kun," přikývl jsem a nabídnul jim staré sušenky. Nic lepšího jsem tady neměl.
"Ano, vzali jste S-rank misi, hlášení podali už ostatní. Na Vás je, abyste si vzali odměnu. Bohužel nesplňujete podmínky pro povýšení na Jounina, ale tato mise bude brána zřetel, až splníte určitý počet misí. Na účet Vám bylo připsáno 5000 Yuanů a můžete si vybrat jakoukoliv techniku do ranku A." pousmál jsem se a pozorně si je oba prohlížel. Mladé lístky z klanu Uchiha a Senju.

Hned za mnou se objevil Hashiru. Energický jako vždy. Jeho táta nám nabídl sušenky, s díky jsem ale odmítla. Podívala jsem se na Hashira, ale ten se netvářil moc nadšeně.
Přikývla jsem na srozuměnou, když nám Hokage vyjmenovával odměny a taky důvod, proč ještě nemůžeme být jounini.
,,Děkujeme." řekla jsem za nás oba.
,,Jestli bych tedy mohla....chtěla bych se naučit Mage: Kyou Tenchi-ten." odpověděla jsem rozhodně. Nedávno jsem si o té technice četla v zápisech o Itachim a zaujalo mě to. Chtěla jsem to umět.

Sledoval jsem se zájmem sušenky. Nevypadaly dobře a radši jsem si ani nenabídnul. Jak znám otce, tak ty sušenky zažili třetí světovou.
Mrzelo mne, že nás nepovýší na jouniny, ale chápal jsem to. Jsme ještě nezkušení, ani jeden z nás nevelel svému týmu a tohle byla naše první velká mise.
Otec nám nabídnul odměny a mě se objevil úsměv na tváři. Chtěl jsem se naučit spoustu věcí, rád nasávám vědomosti. Chvíli jsem stál a nemohl se rozhodnout, co vyberu. Riri měla jasno.
A já pořád ne. "Vezmu si...Vezmu si....Vezmu si...Mokuton: Mokuryuu no jutsu." dostal jsem ze sebe nakonec.

"Dobrý výběr," Měli vybráno. Jejich výběr mě docela překvapil. Riri chtěla velmi silné genjutsu a synek chtěl velmi silnou techniku Mokutonu. Byl jsem zvědavý, jak si s tím poradí.
Přešel jsem ke skříni, chvíli jsem se v ní přehraboval a pak vytáhl dva tlusté svitky, které jsem jim podal.
"Přeji hodně štěstí při zvládnutí technik," pousmál jsem se.

Převzala jsem si svitek a nemohla se dočkat, až se do něj začtu a budu se učit. Nejprve jsem ale potřebovala něco jiného.
,,Děkuji." usmála jsem se. Hashirovo výběr mě nepřekvapil. Poslední rána, když zabil toho nukenina, byla parádní. Vůbec jsem netušila, že je až tak silný. Měla jsem co dělat, abych ho dohnala.
,,Jestli je to tedy vše, tak už půjdu." uklonila jsem se. Nedalo mi to, abych se u dveří nezastavila. ,,Pozdravujte Tobira." zrůžověla jsem. Pak se kancelář opustila. Neodešla jsem ale. Zůstala jsem na chodbě a opřela se o zeď, abych počkala na Hashira.

Svitek jsem převzal. Riri bude pěkně silná s tím genjutsu, až vyrostu, chci taky umět genjutsu. Vždy mi říkali, že na něj mám vlohy.
"Arigatou, Hokage-sama," uklonil jsem se. Svitek byl pěkně tlustý. Těšil jsem se, až začnu trénovat.
"Taky už půjdu," otočil jsem se na podpatku a šel ke dveřím. U dveří jsem se zastavil. Vrátil jsem se zpátky, obešel stůl, obejmul tátu a rychle se vytratil z kanceláře.

"Není zač," usmál jsem se a oběma zamával.
"Tobirovi pozdrav vyřídím," mával jsem s úsměvem pořád dál. Překvapil mne Hashiru, objetí jsem opětoval a pak se dveře zavřely. Otočil jsem křeslo směrem k oknu a pozoroval, co se děje venku. Zase nějací demonstranti pokřikovali svá hesla o tom, že musíme chránit přírodu a že i maso si zaslouží svá práva.

Hashiru vyšel chvíli po mně. Z kanceláře se vyřítil jako velká voda.
,,Počkej." chytila jsem ho za tričko, aby mi neutekl. Odlepila jsem se od zdi a pustila Hashira.
,,Musíš mi pomoc." oznámila jsem mu a zahleděla se mu do očí.
,,Potřebuji se naučit Kuchiyose no Jutsu." vysvětlila jsem mu o co mi šlo.
,,Prosím." usmála jsem se.

Chystal jsem se vyběhnout ven a jít trénovat. V tom mě Riri zachytila a já málem spadl na zem. Muselo to vypadat dost komicky.
Riri vzápětí vysvětlila svůj hmat. Ona chtěla, abych ji naučil Kuchiyose!
"Samozřejmě," pousmál jsem se. "Kuchiyose je druh časoprostorové techniky, je velice jednoduchá, ale záleží na tom, co chceš přivolat. Například já mám podepsanou smlouvu se slimáky. Podepíšeš krví svitek. Pokud budeš chtít zvíře přivolat, obětuješ kousek své krve a pak pomocí těchto ručních pečetích přivoláš zvíře," ukázal jsem jí pečetě. Pomocí sharinganu si tyto pečetě zapamatuje rychle a dovede je používat.

"No, má to však háček. Čím větší zvíře, tím větší množství čakry. Například velikost Katsuyu není známá, protože jedinec dokáže přivolat jen její malou část. Nikdo nemá tolik čakry, aby dokázal přivolat Katsuyu celou,"

Z Hokageho hlasu jsem poznal že má již celkem na spěch, ani se mu nedivím, protože určitě měl před sebou ještě spoustu papírování a ostatních věcí na vyřízení. Samozřejmě že tato práce vyžaduje velké množství soustředění a tak jsem se rozhodnul mu již nepřekážet. Svitek jsem si schoval pod plášť a v obláčku kouře jsem rychle zmizel z jeho kanceláře.

//Přesun

Další dorazil do kanceláře. Kde jsou ostatní kage?! Nevrle jsem vstal a otevřel dveře do kořán.
"Vstupte," ukázal jsem na volnou židli a sám se posadil.
"Co Vás sem přivádí?" rychle jsem odsunul papíry na další hromadu. Na stole se začaly hromadit další štosy papírů. Neměl jsem čas ani chuť ty papíry uklízet, spíš je začnu vyhazovat oknem nebo do pece.

Oddychl jsem si, že nepotřebuje něco jako misi či tým.
"Mizukage, stejně jako ostatní kagové jsou na frontě a vedou naše muže a ženy.." pousmál jsem se. Já jsem si zřejmě vytáhl čerta a nemohl jsem se vydat na frontu sám.
Nicméně jsem byl překvapen, že někdo přede mnou klečí a není ANBU.
"Povstaň.."

Kývl jsem. "Pokud už nic nepotřebuješ, můžeš jít," řekl jsem. Proč se ptá, jestli nic nepotřebuju? Já jsem si ho nevolal.. hleděl jsem mu trapně do očí dál. Tak schválně, kdo dřív uhne pohledem? Já nebo on?