SÍDLO KLANU KANA

First topic message reminder :


Sídlo klanu Kana je přísně střeženo, rostou kolem něj krystalické květiny, které v okamžiku umí reagovat na uživatele a vytvořit kolem hradu pevnou krystalickou bariéru. Pokud se jedna z nich zničí nebo se utrhne, naroste místo ní jiná. Lidé květiny běžně trhají, berou si ji jako symbol vlády Kana a je prostě krásná. V sídle je několik místností, pokojů, hlavní sál, ve kterém se pořádali i pořádají plesy a oslavy, přijímací salonek hned za vchodem do sídla, část sídla určená pro služebnictvo, zbrojovna, tréninková místnost a v nejvyšší části věže pokoj od kterého existují jen dva klíče. Jeden vlastní Reina a druhý ...?

Až teď jsem se zaposlouchala do hudby a vyvolalo to ve mě hrozný pocit štěstí. HUDBA! POHYB! Okamžitě jsem byla připravená a natěšnená. Zamířila jsem tedy blíže k hudbě a pak se otočila na Kenjiho, který si chtěl pokecat. A vůbec mi to nevadilo. Vlastně jsem si sama uvědomila, že si chci i povídat. Začala jsem se pomalu hýbat do rytmu a usmívala se jako sluníčko. Všechny jsem teď měla hrozně ráda! "Nejsem. Přišla jsem nedávno." Odpověděla jsem mu a na chvíli zavřela oči abych si lépe užila hudbu a pohyb. "Reina ale potřebovala pomoc tak jsem tu zůstala." Pokračovala jsem v rozpravě se zavřenýma očima. "A proč jsi byl mimo když klan je tady?"

"Ahaa" Zareagovala jsem na jeho vysvětlení a lekla jsem se když se mě chytil za ruku. Přece jen jsem měla stále zavřené oči. Rychle jsem je otevřela a měla srdce až v krku. Zamrkala jsem překvapeně a nechala se odtáhnout pryč. Cestou jsem se aspoň z části uklidnila a dostala se z toho leknutí. Místo toho se mravenčení z těla stáhlo jen do mé ruky za kterou mě držel. Ach bože bylo to tak hrozně příjemný!
--přesun--

V sídle se uklízelo. Přišlo mi, že je tu až moc velký klid. Aby taky ne,nikdo tu už nebyl.. Bylo mi jasné, že Kenji se někde ožírá s Mili. Puberťáci. Jediné, kdo tu měl rozum byla Riko a ta jistě někde experimentovala. Dovlekla jsem se do své ložnice, shodila jsem ze sebe kimono a vzala si košili. Zmožená jsem lehla do postele a dívala se chvíli z okna. 
Proč to vlastně dělám? Přišli s tím jako první bratři a já je teď slepě následuju, ale oni nejsou a mě je to k ničemu. Jsem tu sama. Úplně sama. S touhle myšlenkou jsem pomalu usnula.


Ráno jsem se následně probrala. Odpočatá, plná energie svěží a poměrně ve špatné náladě a naštvaná. Jak jinak. Xayah mi ležela u boku. Jen jsem jí pohladila a opatrně vstala z postele. Takže pro smích. To zcela jistě. Oblékla jsem se a vydala se do knihovny.

(přesun)

KLON 

Jak jinak, než nechat špinavou práci klonu. Ten se otráveně vrátil do sídla, kde zaujal místo v pracovně a začal vyřizovat ekonomické a další blbosti ohledně města a země.

Klon se v sídle rozpadl hned, co jsem překročila práh hlavních dveří. Nic se tu nestalo, jak jinak. Zamířila jsem do své komnaty, kde jsem nejprve ze sebe hodlala smýt veškerou špínu z mise a převléknout se do čistých šatů. 
"Půjdem za páníčkem, Xayah." promluvím na kotě, který stihlo potrhat závěsy. Jen jsem protočila očima, někoho na to pak zavolám. Vezmu Xayah do náruče a podrbu ji na bříšku. To kotě bude hodně rozmazlené. Pustila jsem jí na zem a ještě přešla k zrcadlu, kde jsem si spletla vlasy do jednoduchého copu a přehodila si jej přes rameno. Poté jsem se vydala do komnat Takumiho. Xayah nesměla chybět. 


Strážci mě pustili okamžitě a já jak bylo slušností jsem nejdřív zaklepala, a pak vstoupila dovnitř. Předtím jsem se samozřejmě obrnila vší nervovou činností, aby mě nemohl překvapit jako minule. Dnes mě nepřekvapí dnes ne. Vstoupila jsem po chvíli dovnitř a Xayah samozřejmě opět úprkem vyhledala jeho náruč a vyčkávala jsem, až zaujmou noví návštěvníci jeho pozornost.

Vstupem do místnosti jsem se pravda dost zarazila. Od úst mi šla vidět jak dýchám a byl tu celkem chlad. Skvěle chtěla abych nastydla, když jsem se právě vykoupala? Xayah ta si nemohla pomoct. Nechala jsem jí být a zaměřila se na něj. Bylo obdivuhodné, jak mě pokaždé dokázal dostat. A to nic nedělal. nepochopím. Měla bych se od něj učit. Nic méně popošla jsem blíže ke středu, abych nepostávala u dveří. Oslovení Kana, bylo jak to říct, od něj trochu drsné, ale jinak normální. Yamadové nám jinak ani neříkali. Napříč tomu jsem se jen usmála, nad jeho na rovinu danou otázkou, takhle naštvaný byl fajný. Opřela jsem se zády o komodu a založila si ruce na prsou a s mírným úsměvem ho i nadále pozorovala, naprosto jistá sama sebou, jak jsem si to trénovala. 
"No... řekněme, že mám pro tebe pár novinek a možná i jednu otázku." odmlčela jsem se a ano on by mohl vědět o tom, co se mi stalo. Třeba něco takového už jednou probíhalo a mohl to zažít jeho otec. Mě jako ženě se nic neříkalo. 
"V prvé řadě proběhl proslov k občanům a shinobi, ten na který si mě odmítl doprovodit. Dopadl velmi dobře. Použila jsem tvá slova a tvé přání, lidé se víceméně uklidnili a pro tvou informaci snížila jsem jim daně. Není potřeba, aby platili takovou velkou sumu, když mi tady vyhazujeme zbytky jídla. Výrazně se jim ulevilo." začala jsem zlehka, aby si nemyslel, že jsem přišla jen se na něj dívat. I když taky by to nebylo k zahození, k dobré náladě mi to jen přidalo. 
"Jsem sama schopná celé město ochránit sama svou obranou a dokud budu mít chakru, tak město bude v bezpečí. I když na to možná nevypadám, záleží mi na tom." Ano v této chvíli mám za sebou učení dost silné techniky a čeká mě 8.formace, která skutečně je schopná nejen ochránit celé město, ale také ho i zničit. 
"Dále ne moc potěšující zpráva, ale pro tebe asi nejpodstatnější. Nikdo dosud nebyl schopný mi říci nějaké dobré informace o tvé sestře. Musela jsem vyjít na pátračku sama... stačilo pár pochval a dostalo se mi, že tvá sestra je v pořádku, doprovází ji nějací dva muži, a naposledy byli spatřeni v hostinci Zlaté oko, kde mi bylo i sděleno, že jejich další cesta byla do Vodního chrámu na hranicích. Podle dalších zdrojů má u sebe nějakého Uchihu. Ale neboj se, za chvíli tam pošlu pár jednotek, aby jí našli." podívám se na něj stále s tím úsměvem. Tak ukaž jak moc se umíš kontrolovat.

Úsměv mi nepovadl, ani když se mě snažil zesměšnit, od lidí jako on jsem si celkem už zvykla. Nu což, holt se nezavděčíš. Nicméně informace o Kotomi neměla být nějak pohoršující. 
"Také jsem spoléhala na to, že tě zpráva o tvé sestře potěší." přešla jsem líně k oknu a vyhlédla ven, teda alespoň jsem chtěla, ale byla tam pořád ta námraza. 
"No, více zpráv, které by tě mohly potěšit jako je ta s tvou sestrou nemám. Ale je tu jedna, se kterou bych se chtěla podělit." podívám se na něj teď už vážně. Ano měla jsem z toho obavy a nechtěla jsem si to nechávat pro sebe. 
"Nikomu jsem to ještě neřekla, někdo mě kontaktoval. Jistý Akeno Hatake, říká ti to něco?" podívala jsem se na něj s nadějí, že mi řekne kdo to je. Pak jsem začala pomalu chodit sem a tam s jednou ruku podél těla a tou druhou držíc tu jednu za loket. "Dostal se mi do hlavy. Nevím, jak byl daleko ode mě, ale mluvil jakoby nebyl v naší zemi, ale rozhodně v našem městě nebyl, to bych ho našla. Mluvil o tom, že chce odstranit elitu a vedení. A že chtějí osvobodit lidi a zařídit, aby si všichni byli rovni. Nemá armádu, ale až ji bude mít napochoduje do země a odstraní všechny ve velitelské pozici. Zmiňoval také Sněžného démona, že až se mnou skončí budu se modlit, aby pro mě přišel. Myslím si, že tím mířil na tvou sestru a že rozhodně nejsem jediná, koho kontaktoval nebo kontaktovat bude. A bohužel, i když tvou sestru nemusím, myslím, že ji též nebude kontaktovat v přátelském duchu, ona též ovládá vedení. Byl hodně .... sebevědomý.... neviděla jsem mu do tváře, měl masku přes půlku obličeje. A technika, kterou na mě použil evidentně vůbec nevzala čas. Byla jsem v jakési no jiné dimenzi? Jestli se to tak dá nazvat, možná to bylo jen v mé mysli, taky to mohlo být v jeho. Rozhodně dokázal ovládat celou mou mysl a genjutsu to nebylo, toho by si někdo všiml, ale tohle bylo jako kdybych byla pryč jen zlomek okamžiku." zastavila jsem se před ním. 
"Už se něco takového někdy stalo?" s obavami v očích jsem se zadívala do těch jeho. Doufala jsem, že mi něco řekne, protože ta nevědomost byla hrozná.

Přišlo mi, že to vůbec nepochopil. Kaminari no Kuni ano i to je věc,kterou jsem chtěla později řešit. 
"Pochopil si, co jsem říkala? Jdou po lidech co ovládají vedení, ten chlap byl schopný mě ve vlastní mysli málem udusit. Vážně si myslíš, že když ti předám vedení, že ty se mu ubráníš? Neubráníš se ani mě a pokud budeš zpět ve vedení, tak půjdou po tobě!" vyjedu na něj naštvaně. Asi to bylo moc přes čáru, ale pobouřilo mě to. 
"Tvoje sestra bude muset jít stranou, až přijdou jiné problémy." zavřu oči a promnu si spánky a podívám se na něj zase o poznání s klidem. 
"Ještě to nejde. Na rozdíl od tebe já byla vychovávaná jako elitní voják, ne jako panička na hrad. Pokud ti dám vedení nemůžeš čekat, že budu sedět v sídle a popíjet čajíčky. Kaminari no kuni prozatím nemají důvod pochybovat o tom, že si na tom zle." mrknu na něj. "A můžeš to tu trochu oteplit, je tu kosa." 

Vyslechla jsem si, co mi říkal. Ale já se nemohla zbavit pocitu, že jakmile to udělám, tak mě zavře stejně jako všechny moje lidi a bude proti mě. Což je stejně, ale ... důvěřovala jsem v jeho gentlemanské schopnosti, ale pořád tam bylo to "Ale". Sedla jsem si zkroušeně vedle něj, ne úplně vedle něj, jen prostě vedle něj na postel. 
"Tvoje sestra se mnou nikdy spolupracovat nebude, nesnáší mě.... Přitom jsme si obě rovny." ano ona byla monstrum stejně jako já. Ona zabíjela já také. 
"Takumi popravdě co bys udělal, když bych ti teď řekla ano?" podívala jsem se na něj. Poznámku o chakře  jsem ignorovala, já mu ji dát nemohla. Jen sebrat. A jestli bude pokračovat v té své sobeckosti ohledně svého postavení, tak se toho i dočká. 
"Co si očekával od našeho manželství?"

Změnil taktiku. Rychle se uklidnil a začal se rozprávat. Konečně normální rozhovor. I když stále jen o tom samém. Chtěla jsem od něj slyšet pravdu a kdyby mi řekl, že mi nic neudělá ani potom, co bych ho pustila, tak by lhal. Jeho odpověď jsem tak nějak čekala. Ano oje schopnosti tahle země potřebuje, vědí to všichni, k tomu jsem byla vedená. Xayah přišla ke mě a opřela si přední packy o moje holeně, chtěla na klín. Také jsem jí na klín vzala a začala ji hladit po zádech. Takumi měl ve svých slovech pravdu, ale vzdát se něčeho tak brzy kvůli chlapovi, to by byla jistá slabota a Takumi si toho musel být vědom. 
"Moje sny a cíle jsou někde úplně jinde, než si ty a veřejnost myslíte." pronesu skoro šeptem kapitulovaně. Mě vlastně nikdy o veřejnost nešlo. Kdyby bylo po mým, ať se klidně pobijou všeci, když nemají na práci nic jiného. 
"Takumi... proč si mi dal Xayah jako svatební dar? Proč puma?" zeptám se zcela v jiném směru. Chtěla bych ho poznat víc, než jako zajatce, chtěla bych ho poznat jako manžela, který by mohl splnit můj sen.

"Zajímavá volba. Kočku jsem odmalička chtěla." pokývala jsem a nepřestala hladit Xayah, která zase pomalu usínala. Bylo nanejvýš přesné, co říkal. Měla jsem všechno na co bych si ukázala, ale skutečně kotě bylo to po čem jsem toužila odmalička. 
"Myslím, že je to nejlepší doba, řešit takovéto věci. Ani jeden se neznáme. Házíme tu na sebe špínu kde se dá. Jsme svoji a nic o sobě nevíme. Já nevím jak tobě, ale mě to vadí. Jaká je tvá oblíbená barva?" podívám se na něj se zájmem. Pracuju celou dobu nepotřebuju pracovat ještě s ním.

Docela mě překvapil, tím jak vyjel, ale vyloženě naštval tím, co řekl. Prudce jsem se na ně podívala, obočí svraštěné zlobou. 
"Já nepotřebuju smrt tvojí sestry, jen jí chci mít pod dohledem. Zabila dost mích lidí. Nebude to dělat i nadále." zatnu ruce v pěst a odvrátím od něj tvář. Naštval mě. "Já byla od začátku proti svatbě. Ty si mi svou nepřítomností dával najevo, že mě taky nechceš. A víš co chtěl se mnou udělat tvůj táta po svatbě? Zavřít pod zámek a hlídat, aby mě náhodou nenapadlo se mstít. A vůbec by mě nepřekvapilo kdyby ta mise  v Kaminari no kuni, kam je poslal byla předem domluvená a zaplacená nebo možná ještě zaplacená není, proto nám teď od nich hrozí nebezpečí co? Tvůj táta jim třeba nestihl zaplatit za smrt mého otce a bratrů. A když mě viděl, říkal si, jo ta Reina je krásná a hloupá blondýnka, od ní nebezpečí nehrozí. Tak trochu neodhadl můj charakter. Říkáš, že mě znáš? Nikdo mě nezná tak dobře, aby tohle mohl tvrdit." Xayah ucítila špatnou atmosféru a seskočila z mého klína a šla si stoupnout ke dveřím kam si sedla a nakonec se stočila do klubíčka. Teď jsem si trochu přišla nechráněná.

"Jo šílená. ...To já jsem..." odmlčela jsem se a jen se líně zvedla a přistoupila jsem k Takumimu blíže. "Zaplaťpánbůh za to, jinak by tohle nikdy nemohlo vyjít." řeknu jedovatě, otočím ho na sebe za rameno a šeptnu ony dvě slova Shikei seppun. Následně na to jsem ho nekompromisně políbila. Neměla jsem moc možnost si polibek vychutnat, protože hned na to jsem se oddálila, aby do mě lépe proudil i ten menší zbytek chakry co měl v sobě. Následek odnětí i toho zbytku chakry by měl upadnout do mdlob. Držela jsem ho, aby nespadl na zem a vzápětí hvízdnu na strážce, kteří přiběhli. 
"Dejte ho do postele a kontrolujte ho, jakmile se probere, informujte můj tým. Ať mu zatím nedávají jeho dávku, dokud si trochu chakry nedoplní, pak stejný režim jako dřív." řeknu dost pobuřeně. Jeho chakru jsem v sobě cítila a to bylo hlavní. Moje nová technika fungovala na výbornou. Teď se pojďme postarat o další věci. Chtějí ze mě mít šílenou? Budou ji ze mě mít. 
"Xayah? hlídejte pánička, jistě nepohrdne společností." strážcům jsem ještě dala pokyn, kdyby chtěla ven, ať jí pustí a já si to mířila do hlavního sálu, sednu si na 'trůn' a pohladím opěrky. V té chvíli začne celou místnost pokrývat krystal, včetně toho trůnu. K čertu s klanem Yamada. 
"Tákže, koho zničíme tentokrát?"