SÍDLO KLANU KANA

First topic message reminder :


Sídlo klanu Kana je přísně střeženo, rostou kolem něj krystalické květiny, které v okamžiku umí reagovat na uživatele a vytvořit kolem hradu pevnou krystalickou bariéru. Pokud se jedna z nich zničí nebo se utrhne, naroste místo ní jiná. Lidé květiny běžně trhají, berou si ji jako symbol vlády Kana a je prostě krásná. V sídle je několik místností, pokojů, hlavní sál, ve kterém se pořádali i pořádají plesy a oslavy, přijímací salonek hned za vchodem do sídla, část sídla určená pro služebnictvo, zbrojovna, tréninková místnost a v nejvyšší části věže pokoj od kterého existují jen dva klíče. Jeden vlastní Reina a druhý ...?

"Dobře víš, že si to nemůžu dovolit, ač se to nezdá, stále jsem výše postavená osobnost a nemůžu si to dovolit." narážela jsem na jeho nabídku. Na jeho slova, že jsem tu jiní, to mě totálně dostalo. 
"A kdo pane rozumný? Jsem vdaná žena a já narozdíl od tebe ctím rodinu a její pravidla, ještě jsem se neostříhala to je pravda, ale když není ani to manželství naplněné, vlasy zůstanou na místě." mrknu na něj. Pomalu jsem se rozešla k té nové slečně se džbánem vína a nastavila jsem jí svůj pohárek. Mírně jsem se zamračila. 
"Jsi tu nová?" zeptala jsem se jí, protože mi to opravdu bylo divné, co tu dělá a kdo ji přijal, protože o tom jsem měla přehled. Okamžitě mi blesklo hlavou, že by to mohla být špionka. 
Kenjiho jsem nechala za sebou, přišlo mi že není ten správný pro ztěžování mého milostného života. Naopak se mu líbí, že se svým manželem nevycházím. 
"Co tě sem vůbec přivedlo Kenjiro, kromě bučení do  mého proslovu?" 

"Mnohokrát děkuji." Zašveholila jsem a upila ze sklenky abych nápoj nevylila. To by byla obrovská škoda. Všimla jsem si jak si prohlíží lidi okolo a hlavně Reinu. "Slyšelas projev?" Zeptala jsem se zvědavě a opět upila ze skleničky. Když v tom jakoby Reina její pohled vycítila a vydala se k nám. Nijak jsem do toho nezasahovala a mlčky tam stála abych na sebe nepřitáhla Reininu pozornost. Když se zeptala jestli je nová zvědavě jsem přesunula pohled na dívku a čekala na její odpověď. Já jsem tu byla taky nová takže jsem neměla přehled. "Nenápadně" jsem se opět napila a zírala na dívku.

Hm, zajímavé od dnešního dne? A kdo o tom rozhodl? Evidentně si mého přemýšlení všiml jeden ze strážců a přiběhl ke mě, aby mi řekl tu skutečnost. No Dobře. Omlouvalo je jen to, že jsem dnes slavila. 
"Zítra ráno, se za mnou zastav znovu, prosím." řeknu slečně a dál se otočím na Kenjiho. 
"Máš hlad?" zeptám se ho, protože já ho měla a tak jsem zamířila k tácům s jídlem. 
"Jo Kenji, na jednu stranu jsem ráda, že tu mám rodinu na druhou znám tě a začínám se bát, co přijde." usměju se na něj. Přemýšlela jsem jestli má cenu Takumiho fakt představovat. 
"Dlouho jsem si s tebou nezabojovala, drahý bratranče." šťouchnu do něj provokativně.

Můj zhmotnělý duch měl jediný cíl. Najít Reinu Kana a to se mi také podařilo. Zablesklo se a v okamžiku můj duch vklouzl do Reiny. Objevili jsme se v prostoru její mysli. Touto technikou jsem mohl zabít Reinu během chvíle, ani by nemrkla. To však nebylo mým cílem.
"Dovol, abych se představil," šel jsem k ní s nataženou rukou. "Akeno Hatake." velmi mile a s úsměvem jsem držel ve vzduchu nataženou ruku a čekal na Reininu reakci.

Ve chvíli, kdy do Kenjiho šťouchnu mnou projel divný pocit, jakoby do mě najednou narazil ledový vítr. Překvapeně zamrkám a už jsem nestála v tom sále, ve kterém měla teda údajně být. Nikde nikdo, jen nějaký další chlap předem mnou? Neměla jsem v tom projevu říkat, že jsou moje dveře otevřené, protože i když jsou tak jimi lidé nechodí. Byla jsem víceméně překvapená. Stále jsem měla v ruce skleničku vína. Jak překvapivé. Akeno Hatake? Nic mi to jméno neříká a jeho úsměv a natažená ruka mi nelichotila. Takové lidé jsou nebezpeční. Ale vzhledem k tomu, že nevím kde jsem, tak jsem usoudila, že genjutsu a to bude lepší se podvolit. Nejistě tedy mu podám ruku. 
"Já se přestavovat nemusím, myslím že moc dobře víte kdo jsem, proto jsem zde." mrknu kolem sebe a pak zpět na něj. Myslím, že oslavu mi nikdo nechce dopřát.

Pořád jsem se usmíval. Pokýval jsem hlavou.
"Ano, nemusíte," poodešel jsem stranou.
"Reino, překvapuje mě, že jste o mě neslyšela. No,určitě se ptáte, co se děje. Použil jsem jednu ze svých nejmocnějších technik, protože jsem se dozvěděl o situaci v Shimo no kuni." zakroutil jsem hlavou a zatvářil se smutně.
"Reino, naše organizace má za cíl odstranit třídní boje a vládnoucí elitu, protože Vaši poddaní jsou ti, díky kterým máte bohatství a žijete v luxusu. Vaše nechutně ohromné bohatství by mělo patřit obyvatelům této země, ne Vám." mírně jsem se zamračil a zakroutil hlavou. Vypadal jsem jako učitel, co poučuje svého nejlepšího žáka.

Chvíli jsem ho pozorovala a poslouchala. Jeho posunky hlavou mě totálně dostávaly. Když skončil, tak jsem vyprskla smíchy. Zcela spontánně mě opravdu pobavil. Napila jsem se vína, a pak se na něj podívala s úsměvem, vážně mě pobavil. 
"Jo vy nejste asi zdejší, že?" můj hlas byl pobavený, ruku jsem si založila na prsou pod tu, co držela sklenku vína. Kenji měl říct rovnou, že najal komedianty. 
"No tak upřímně mě to nepřekvapuje, že Vás neznám, evidentně nemáte nic jiného na práci, než lézt lidem do hlavy a bavit je. No, abych pravdu řekla, obyvatelům této země jsem snižila na minimum daně, bohatství, které mám jsem si s mou rodinou vydělala úkoly a službami, co si najali jiní lidé a nejenom v téhle zemi. Na bohatství této země jsem nesáhla, ani nepomyslela. Normálně na nadpozemský život nevěřím, ale musím se zcela vážně zeptat...... jste emzák?" možná se to nehodilo, ale já možná byl už trochu ovíněná a on opravdu mluvil jako někdo z jiného světa, který nezná nic kromě svých egoistických keců o míru. Hrát si na Robina Hooda může i jinde a ne zde.

Očividně jsem byl Reině pro smích. To jí však brzo přejde. Byl jsem gentelman, nedokázal ublížit ženě, jen tak.
"Mě ty Vaše výmluvy nezajímají." můj přátelský výraz zmizel. Můj přátelský tón vystřídal tón výhružný. Byla to žena kapitalistka, kterou je třeba zničit.
Soustředil jsem se, v ten okamžik by Reina měla upustit sklenici a začít se dusit.
Trvalo to jen chvíli, nicméně by to mělo být dost, na to, abych ji zaujal a začala mě brát vážně.
"Nevlastním armádu, ale budu. Až ji budu vlastnit, dorazím s ní k hranicím Shimo no kuni a Váš lid bude osvobozen. Vy jste vládnoucí elita, která jen využívá ostatní lidi ke svému prospěchu. Je jedno, jestli se zpět vrátí nebo ne. Stejně i to, jak jste se dostala k moci je pochybné.."

"Výmluvy? To jsou holé fakty." namítnu, ani jeho výhružný tón mě nezastrašil, to jsem uměla taky. 
Co mi přišlo už jako dobrý trik bylo to dušení. Sevřelo se mi hrdlo a na chvíli jsem se skutečně dusila. Tak vyhrožovat mi panáček bude jo? Dobře začala jsem ho brát vážně, ale ne jako někoho, z koho bych měla mít strach, ale někoho koho s radostí zabiju, až ho uvidím. 
"Skvěle, až ji budete vlastnit, těším se až ji budu mávat, až se nedostane přes hranice." Bylo mi líto toho vína. Bylo fakt dobré. 
"Neberu vám fakt, že jsem se k moci dostala pochybně. To je pravda, ale pořád jsem to já, která udržuje nějakou tu úroveň etiky v této zemi. Ptal jste se lidí, jestli chtějí být jak vy říkáte osvobozeni? Co by to pro ně znamenalo? Když nebude, kdo by je zaměstnal, protože elitu zničíte, čím se budou živit, kde získají peníze? Přežijí jen do chvíle, než jim to bohatství, které jim od nás dáte, dojde." Teď jsem se napřímila i já. 
"A těm lidem já slíbila, že je budu chránit, sice působíte jako komediant, ale před takovými jako jste vy se máme na pozoru." Teď jsem začala kolem něj kroužit já. 
"Nemáte to promyšlené. Armáda není vše. Zastrašovat umí každý i já, ale vážně chcete zastrašovat někoho, kdo zastrašuje jiné? Ale no tak." pousměju se. 
"Mučit mě můžete taky, já toho zažila víc jak vy. Tohle si běžte zkoušet na vůdkyni klanu Yamada, ta se určitě zhroutí a poslechne vás a jestli vás poslala ona, tak ji vyřiďte, že si ji najdu a pak už jí nezachrání nic." zastavím se vedle něj. 
"To víno bylo mé oblíbené. A vzít ženě víno z ruky je jako vyvolat válku celému světu." nedívala jsem se na něj, jen před sebe. Najednou jsem si přišla dost sebevědomá, dost mě to nakoplo. Můj výraz se zatvrdl. 
"Je to něco, co nedoporučuju ani vám a teď......se vší slušností prosím vypadněte." pronesu trochu naštvaně.

Konečně se to nějak pohnulo. Měl jsem radost z toho, že to Reina konečně vzala vážně.
"Etiku? Vy říkáte poddanství etika? Lidé neví, že chtějí být osvobozeni!" posměšně jsem si odfrkl.
"Bohatství bude všech, lidé budou pracovat pro své blaho a zároveň pro ostatní, všichni dohromady budou pracovat pro dobro společnosti...Vy nechápete jednu věc. Moc nemají ti, co umí techniky, ale masa! Společně zažehneme revoluci a buď se k nám přidáte, nebo shoříte..Vůbec nic nevíte a nic neznáte..Až s vámi skončím, budete se modlit, aby si pro vás přišel Sněžný démon...Pro dnešek skončíme, ale věřte mi...My přijdeme a vy teprve zažijete válku.." řekl jsem tiše a můj duch pomalu mizel v plamenech.

Byla jsem dost vytočená, poslední jeho slova jsem opravdu už neslyšela. Nebyly pro mě podstatné. Miluju lidi, kteří o mě tvrdí, že jsem zlá a chci jen válku a co je potom on? Hvězda? Bůh? To tedy. Ve chvíli, kdy mě přepnul zpět do reality, cítila jsem se podivně unavená. Kenji mě v tu  chvíli ani nezajímal. Můj zásek byl evidentně pro všechny přítomné neviditelný. Byl to jen zlomek,co jsem byla pryč? Zajímavá technika. Tu musím umět taky. 
Skleničku s vínem jsem stále měla v ruce a celý obsah jsem do sebe opět rychle vyklopila. Musím na vzduch. 
"Já.... no bavte se, já musím na vzduch." pronesla jsem s hraným úsměvem a odešla jsem. 

(přesun)

Všichni zmizeli a já tam zůstala s tím magorem co se snažil očividně zaklínat polévku. Povzdechla jsem si a zahleděla se na svůj pohár. Aspoň ty tu pořád jsi. Pousmála jsem se a napila se. Ňam ňam Mlaskla jsem a zadívala se opět na toho magora. Došourala jsem se k němu ale ne zas moc blízko. Člověk nikdy neví co od takových magorů čekat. Možná to byl nějaký bezďák, kterého si Reina oblíbila? Kdo ví. "Co sis to dal?" Přimhouřila jsem oči, protože takhle rozhodně nevypadal člověk co se jen opil.

Magický..co? Našpulila jsem zamyšleně rty a koukla se na svou sklenku. Jestli to co měl on mu udělalo tohle..tak to musela být síla. Možná to bylo lepší než alkohol. Možná bych se cítila líp než po tomhle. Vrátila jsem se pohledem k němu a sledovala jak něco hledá v kapse. "Dáš mi?" Natáhla jsem k němu dlaň a čekala. "Zaplatím." Ujistila jsem ho a nedočkavě stiskla pohár v druhé ruce.

"Šup." Pobídla jsem ho netrpělivě. Ano byla jsem si jistá! Cokoliv co mě dostane z reality. Aspoň na chvíli. To byl hlavní důvod proč jsem tolik pila. Abych na vše zapomněla. Nechala jsme ho aby mi "podal" ruku a v dlani pak sevřela cukřík. "Díky." Zazubila jsem se a vložila si tabletku do úst. Samozřejmě jsem dával bacha aby to nikdo neviděl. Spolkla jsem cukřík a zapila ho zbytkem alkoholu, který jsem měla ve sklence. Odložila jsem prázdnou sklenku na stolek a začala se rozhlížet po místnost pořádně. Nikdo koho jsem znala tu nebyl...divné že? Když jsem tu neznala vlastně nikoho. Sednout jsem si ale nešla, pochybovala jsem, že to začne působit hned. To by musel být jiný matroš. "Takže..ty jsi vlastně kdo?" Nadzvedla jsem obočí a sledovala ho.

"Hmm nosíš štěstí jo?" Ušklíbla jsem se a protočila očima. Už jsem si o něm dávala dohromady nějaký obrázek, a zatím to byl pochybný chvástač. Který tu ještě rozdával bůh víc co. Začínala jsem si myslet, že to nefunguje. Jenže jak jsem to zapila alkoholem urychlilo to nástup a po těle se mi začalo rozléhat teplo a mravenčení. Překvapeně jsem zamrkala a zatřásla hlavou. "Um..jo bratranec jasně." Zamumlala jsem a přikývla. Věděla jsem jen, že Reina měla bratry. O něm jsem nikdy neslyšela..od nikoho. "Já jsem Milli." Představila jsme se jednoduše a přešlápla na místě. Připadala jsem si hrozně nervózně, protože jsem měla potřebu takhle přešlapovat. "Hýbat...jasně hýbat." Přikývla jsem a zadívala se na svojí ruku, která se mi zdála lehčí. Znova jsem zamrkala, měla jsem hrozné nutkání se jí dotknout. A tak jsem to udělala. V tom momentě jsem pootevřela pusu a rychle se na něj podívala. "Oh." Uniklo mi překvapeně. Bylo to hrozně příjemné!