Cvičiště

First topic message reminder :

Cvičiště

Cvičiště se nachází kousek od hlavního centra téměř na periferii města.
Je to louka s potůčkem, vybavená dřevěnými panáky a různými prolézačky a hrazdami.

"Saakryš," náš sparing training hold skončil a Goemon byl zase stejný jako vždy. Ještě chvíli jsem zkoumal strom a jeho strukturu. Na nic jsem nepřišel, byl to prostě jen strom, obyčejný strom vytvořený pomocí Mokutonu. Ani jsem na to nechtěl myslet a radši jsem zabedněný do sebe a s rukama v kapsách nafučeně šel pryč. Chtěl jsem jít jinam, než do kanclu. Na půli cestě jsem se rozmyslel a zašel do odlehlého koutu cvičiště, kde ležel malý hájek.
Tam jsem se opřel o strom a hleděl na odleskující se slunce na jezerní hladině.

Nebyl jsem si jist co se delo ale bylo jasne ze Hashiru mel hlavu  plnou nejakych myslenek no mo byla sice taky ale z jineho duvodu mel jsem velmi divny pocit ze klidny den bude brzy u konce. "Zdravim  Hashiru-sama. Nevim proc ta zamyslena tvar. Jestli si chcete promluvit tak muzeme jsem doby posluchac a umim udrzet tajemstvi.  pokud to bude tr"  Behem toho co jsem chtel rict me vyrusil krik hlasu ktery jsem dobre znal

Yui Hyuuga
"Ayumu ty Blbce"

Ayumu
Bulo jedine co jsem slysel nez jsem ucitil silny naraz bo bricha a chvili jem letel nez me opet chytla a polibila jako by se nic nestalo se slzami v ocich. A Divala se mi primo do oci a sledovala mou reakci.

Z mého rozjímání mě vyrušil Ayumu, byl to ten nejposlednější člověk, kterého bych tu chtěl vidět, nemyslel jsem to zle, jen jsem chtěl být sám, zatímco klon v klidu pracoval. Chtěl jsem si užít přírody, rozjímat a být v klidu. S nikým se nebavit, vypnout, alespoň to si na chvíli zasloužím. Ne, tohle se však nestalo a já se zase musel vrátit myšlenkama do svého těla.

"Ayumu, ne děkuji, to nebude třeba a..." už jsem nic nedořekl, protože se přiblížila žena z klanu Hyuuga. Chvíli jsem myslel, že je to sestřenice, ale nakonec jsem usoudil, že asi ne, když se začali líbat. Vstal jsem a poodstoupil.
"Nebudu vás rušit," mile jsem se usmál a najednou jsem cítil, že se klon v kanceláři zrušil a úsměv mi na tváři doslova zamrzl. Zamaskoval jsem změnu výrazu kašlem a uklonil se.
"Musím odejít, omluvte mě," otočil jsem se a rozběhl se do hradu.

Hashiru chtel neco rict ale rekneme ze si vylozil situaci jinak a rozhodl se vytratit coz zrovna nebylo to co bych si pral. Yui se sice usmivala ale ja vedel ze zuri znali jsme se moc dlouho na to abych poznal jak se citi. No popravde taky jsem tohle necekal ze se tu obevi jen tak z niceho nic. Cekal jsem ze nekoho posle ale ne ze se tu ukaze sama. Jak jsem rikal asi nejtvrdohlavejsi osoba kterou znam. JYui stale hledela do mych smaragdovych ocich a ja se snazil uhybat pohledem jak to slo ale no rekneme ze me nenechala.
Yui Hyuuga
"Proc jsi odesel, Ayumu?! Nikdo nemel tuseni kde jsi proc jsi se nevratil. Meli jsme se brat Tak proc?" Zacali  ji stekat nove slzy po tvari a ja opravdu nemel tuseni co ji k tomu rici. Nevedel jsem jak odpovedet a tak jsem doufal ze ma lez co ji reknu zabere no alew moc jsem tomu neveril i kdybych chtel. "Yui zaprve by jsi zde nemela byt a uz vubec ne bez doprovodu. A za dalsi odesel jsem aby se situace uklidnila uvnitr klanu." Do teto faze to vse byla pravda no a ted prisla asi ta nejbolestivejsi cast co jsem musel rict. "Vis Yui nikdy jsem si nas nedovedl predstavit jako manzele. a oba vime ze tvuj otec nas zasnoubil jenom proto aby nebyly dalsi incidenty. Navic nikdy jsem k tobe nic necitil  takze jsi jenom marnila cas tim ze jse sem sla!" Tohle byla ta nejbolestivejsi lez kterou jsem rekl A Uprime to bolelo miloval jsem ji z celeho sveho srdce ale tohle byla nejlepsi cesta jak z toho ven. "Ayumu jak dlouho se zname myslis ze ti skocim na tu lez, Nikdy jsi lhat neumel a uz vubec me. Takze rekni pravdu! yui zacinala byt hodne podrazdena a uz vubec nebyla prijemna. "Yui  dobre odesel jsem proto ze si zaslouzis nekoho lepsiho kdo nebude ohrozovat tvou pozici. Nikdo v klanu mou samotnou existenci nemusi to vis moc dobre. A proto by bylo lepsi aby jsi si nasla nekoho kdo bude lepe vyhovovat a patrit do hlavni vetve. Ja uz nepatrim ke klanu odesel jsem, abych te chranil a usetril te  toho co by te semnu  cekalo." Yui se stale na me divala a to hodne bolelo. " Ayumu ja Te miluju a stim nikdo nic neudela, vzdy jsem te milovala a proto nas muj otec zasnoubil. Mozna ze zacatku to byl jeho zamer aby te chranil ale on vedel co k tobe citim od sameho pocatku uz od mala. Nikdy jsi nemel cas aby jsi byl mezi ostatnimi jelikoz jsi trenoval a take jsi pomahal trenovat i me. I pres to vse cim jsi prochazel. Sledovala jsem jak te tva matka trenuje i po treninku s ostatnimi. Vzdy jsi patril mezi nejsilnejsi a vsichni to vedeli. " Yui Neprestavala mluvit. mela pravdu ale to bylo neco jineho. "Yui  Pozvu te na neco k jidlu co ty na to" Yui jenom kyvla anasledovala me do hostince no ale ovsem to zaveseni na me ruce si mohla odpustit.
(presun)

Vsichni Ctyri jsme dosli na neznicenou cast cviciste kde me Yui Chytla za ruku a divala se mi do oci a rekla: "Ayumu nemusis to delat."  Vedel jsem ze i kdybych odmitl tak drive nebo pozdeji se dostanu do situace kdy se stretnuti nevyhnu. "Yui nevyhnu jse tomu ted kdyz vedi ze jsem tady. Opustil jsem klan takze at se stane co se stane slib mi ze to nechas tak" YUi me znala a vedela ze jsem se rozhodl a ona ani nikdo jiny me rozhodnuti nezmeni.  Podival jsem se ji do oci a pomalu jsem se vudal smerem ke stredu cviciste. kde uz cekaly ti dava Janai a Ushiro. "Yanai je mi lito co se stalo, opravdu jsem mu nechtel ublizit  byla to nehoda. A Nikdy jsem na to neprestal myslet nikdy jsem nechtel s nim bojovat na prvnim miste." byla to pravda ale nakonec jsem musel Bojovat a to byla pravda. Yanai se na me podival a odplivl jsi vedle me nohy a rekl: " Je mi jedno co rikach nechapu proc Yui sama stoji o takovou spinu jakou jsi ty. Vzdyt je to mozna budouci hlava  klanu a ty jsi jenom jenom ztelesneni  necistoty!  Tohle fakt byla rana pod pas  Yui uz chtela neco rict ja jsem jenom zvedl ruku a zavrela pusu a  poodesla dale jelikoz nevedela co se stane. A Vsak Aktivovala svuj Byakugan. Ushiro se na me jenom dival s nenavisti v ocich. Nebylo to zrovna nic prijemneho ale to se dalo cekat ze se i kdyz nerekl ani slovo ale to bylo neco jineho ti dva nepatrili zrovna k nejslabsim  z toho co jsem si pamatoval. No dlouho jem neotalel a zaujmul bojovy postoj i kdyz zatim ani jeden z nas tri neaktivoval svuj Byakugan vedel jsem ze je to otazka casu nez se tak stane.No ani jeden na nic necekaly a vyrazili na me z Taijutsu klanu Hyuuga a ja se snazil jenom uhybat jak se dalo mel jsem trochu navrch v rychlosti ale to mim moc nepomahalo byly dva na jednoho a to mi pouze zajistilo ze  jsem byl schopen se jenom vyhybat jejich uderum ale to bylo vse nemel jsem sanci na proti utok. pokud jsem se chtel vyhnout tomu a nekoho z nich zranit.


Tohle bylo moc i na me dva na jednoho odskociul jsem dale od nich a lapal po dechu no oni na tom nebyly o nic  lepe. Ushiro a Yanai Aktivovaly svuj Byakugan Ja jsem udelal uplne to same a me Smarakdove zelene oci Zbledly a a kolem mych ocich naskakali zilky.

No ted jsme hrali hru kdo z koho zautoci prvni a prvni udela chybu ale tohle mohla byt hra na dlouhou dobu jelikoz nekdo z nich mohl mit neco zalubem pokud budu ja ten kdo zautoci. Byly v pocetni prevaze a to znamenalo ze pro me bude lepsi hrat na obranu a najiot slabinu. Vsichni tri jsme na sebeledely svymi Byakugany a cekali kdo udela prvni pohyb. Trava kolem nas se pohybovala ve smeru kterym val mirny vanek a cekali jsme na to az nekdo z nas udela prvni pohyb. No mezi tim se tady obevilo nejake to obecenstvo a par cumilu kolem.

Neviem, kam sme šli. Niekde na pokojnejšie miesto. Nevyznala som sa tu, avšak kráčala som ulicami Tsukyiami rozčarovaná. Všade samé stánky, vrava, sladkosti, rôzne typy jedál, obchody. Ľudia sa za mnou podivne otáčali, predsa len. môj výstrih bol viac než odhľajúci a príjemná vôňa, ktorá sa za mnou tiahla, bola veľmi výrazná, ale nezaujímalo ma to. Preskakovala som od jedného stánku k druhému, tešiac sa z každej hlúposti, ktorú som našla. Niečo som však hľadala, a tou bola...
"Ooooo, lepšiu zmrzlinu som ešte nemala!" zvolala som nadšene, keď sme sa konečne objavili na zrejme tichšom mieste. Skrátka na nejakom otvorenom priestranstve. Svojich spoločníkov som tiež pozvala na zmrzlinu, ale boh vie, či boli z nej tak nadšený ako ja.
"Toľko príchutí!" moja zmrzlina mala toľko kopčekov, že sa človek divil, ako vôbec môže ešte stáť. Vychutnávala som si ju až do momentu, kým som nezaregistrovala, že sa tu niečo deje. Vykukla som zvedavo spoza zmrzliny.
"Hmmm. Čo tak ďaleko pohľadávajú Hyūgovci?" opýtala som sa viacmenej sama pre seba. Zdalo sa, že sa idú medzi sebou mlátiť a ani jeden z nich nevyzeral tak, že by chcel ustúpiť. Nemienila som zasahovať, koniec koncov, nikdy som ich nevidela v akcii. Ostala som stáť a so záujmom ich pozorovala. Či už by sa rozmlátili na smrť, alebo nie, to mi bolo akosi jedno. Na to však napokon, neostal čas, okolo mňa preletela nejaká ženská a poryv vetra v dôsledku jej rýchleho pohybu spôsobil, že sa moja veľká, nestabilná zmrzlina začala kolísať a spadla mi rovno do výstrihu.
"KYAAAAAA! Moja zmrzlina!" v tvári sa mi objavil zhrozený výraz. Polovica mojej zmrzliny sa pomaly posúvala po mojom bujnom hrudníkum zanechávajúc po sebe sladkú cestičku, následne sa zošuchla do trávy. Ten zvyšok, ktorý mi ostal v kornútku, sa začal topiť a ja som sa z dôvodu zásahu tejto jednotky nemohla moc hýbať. Takže sa mi zmrzlina pomaly roztekala po ruke, a ja som s tým nemohla urobiť vôbec nič.
"Zatratení Hyūgovia," zamrmlala som si nahnevane popod nos, pričom som sklonila hlavu, aby mi nevidel nikto do tváre. Znela som však nahnevane. Veď aby nie, prišla som o svoju zmrzlinu, a aby toho nebolo málo, nebola som svedkom tohto...gladiátorskeho súboja na život a na smrť! Hanba!

Když se mi podařilo prodrat se skrze masy lidí procházející Tsukiyamou k Sakuře a zahalené dívce, konečně jsem si oddychl. Toto městečko působilo velice živě, stánky plné zboží a jiné pouliční aktivity přetahovaly zákazníky sem a tam. No, Sakura nebyla výjimkou, na jejím pohledu bylo zjevné, že by si nejradši v každém stánku něco pořídila, přesto však vypadala velmi soustředěně, jakoby hledala něco konkrétního. Stejně tak zahalená společnice cupitala skoro stejně nadšeně mezi stánky jako růžovka, až nakonec našla, co hledala, knedlíčky na špejlích? Od obou jsem pak odvrátil pohled a prohlížel si ulici, všiml jsem si, jak na Sakuru každý druhý příliš okatě civí. V tváři se mi rozrůstala zloba a začalo ve mně cukat, a to ne v místě jako u těch čumilů, nýbrž v pravé ruce, která instinktivně chtěla chopit katanu a tyhle hříšníky očistit. Zatímco ve mně probíhal tento intenzivní boj o kontrolu, Sakura na mě  zavolala, aby mi předala pochutinu, která mi bylo doposud cizí.
"A-arigato, Sakura-san," převzal jsem od ní tázavě zmrzlinu, jak vyplynulo ze Sakuřiných slov, s příjemně hřejivým pocitem. Bylo to poprvé, co mě někdo něčím obdaroval. Tento akt štědrosti mě donutil úplně opomenout předchozí myšlenky a o to víc, když jsem zmrzlinu s jedním kopečkem ochutnal. Chutnala opravdu skvěle a okamžitě na mě bylo vidět, že si tuhle pochutinu vskutku užívám. Sakura následně vytasila zmrzlinovou věž, nevyvaroval jsem se údivu, když s takovou cukrovou stavbou dokázala ve svém energicky hopsavém kroku obstojně balancovat.
"Hyuughhg-ovfé?" Běloočci? podivil jsem se jejich poznámkám, když jsem zrovna rval zbytek kornoutu do pusy a přežvykoval. Tak tohle jídlo stálo za hřích a pár desítek ran bičem. Ohlédl jsem se směrem, kam Sakura koukala, k několika zdánlivě bojujícím postavám. Klan Hyuuga mi byl neznámý, ale docvaklo mi, že budou něčím výjimeční. Kde jsme se to vlastně nacházeli, vypadalo to jako zdejší cvičiště. V tom okolo nás proletěla skupinka snažící se zabránit vznikajícímu konfliktu mezi Hyuugy a stala se tragédie. Zhrozená a nešťastná Sakura tam postávala se sladkou hmotou stékající po dekoltu a její ruce.
Cítil jsem povinnost odčinit své předchozí odsunutí Sakury a oplatit jí nějak to oprášení a upravení před branou. Vzal jsem tedy ze svého opasku šátek a s neutrálním výrazem nakročil k Sakuře, když v tom se přede mě vetřela naše další společnice a udělal laskavost bleskurychle za mě. Poté se zhroutila k zemi jakoby sáhla na kyselinu, zkoukl jsem její počínání a pak pohlédl zpět na Sakuru. Následně jsem nataženou ruku k ní složil podél těla a za opasek zpátky šátek zasunul.
"Tihle Hyuugové, co jsou zač?" optal jsem se vlastně kterékoliv z nich, protože už jsem stál opět otočený právě k bělooké partě.

YUI HYUUGA
Sice jsem je jonom sledovala z povzdali a najednou se tu obevil nekdo kdo nam potlacil cakru a omezily pohyb. No Ayumu ani ostatni nejak nereagovaly ani v teto situaci uprene pozorovaly jeden druheho. Takze jak to vypadalo ze mluveni zustane na me a pokusim se vysvetlit situaci. Zhluboka jsem se nadechla a zacala mluvit. "Dobry den. Jmenuji se Yui Hyuuga a nas byvaly clen a ma eskorta se nejak v minulosti nepohodli." Rekla jsem s usmevem na rtech no v podstate to byla pravda ale nebylo to pro usi jednotky co se stalo mozna pro vudce vesnice ale ne pro nejake Shinobi. A Pote pokracovala. "Vite jaci jsou prece muzi a ta jejich jesitnost a hrdost. Ja zde pouze dohlizim aby se nepozabijely" Snazila jsem se zahrat na vseobecnou pravdu coz taky castecne opet pravda byla. Doufala jsem ze to bude stacit a nakonec jsem jeste dodala." Pokud s tim mate problem tak prosim privedte vaseho vudce. Pro, ze tihle tri se asi nemom tak nepohnou dokud neuvidi prilezitost." Nevedela jsem proc Yanai a Ushiro nic nedelaji Ayumu byl v jasne nevyhode a Takze jsem chapala ze neutoci ale na co cekali ti dva mi byla zahada a vubec se mi to nelibylo. Byla jsem odhodlana aktivovat Proklate pecete Ushira i Yanaie pokud bych musela a jenom doufala ze k tomu nedojde.

Yui Hyuuga
Vypadalo to ze hosi asi souboj nedokonci jak mely v planu jelikoz nikdo nevedel proc jsem zde vubec byla ani ma Eskorta. Zhuboka jsem se nadechla a dodala: "No moc mi situaci neulehcujete a nemela jsem v planu to oznamit nejake divne jednotce ale budis. Nedavate mi na vyber." Opravdu mi to neulehcovala ani Ayumu nemel tuseni proc jsem prisla a mela jsem v planu mu to rict v klidu a soukromi. " Svim pocivanim riskujete konflikt s klanem Hyuuga, jelikoz Ayumu je clen vasi vesnice ale zaroven mym snoubencem. Hlavne plati pro vas Dva Yanai a Ushiro " Asi celkem prekvapeni pro vsechny pritomne a hlavne asi pro osobu co jsi myslela ze se vyhla tomuto zavazku.
No po tom jak vsichni zbledly je presla chut k boji no Ayumu ted mel asi co delat s tim jak to vse zpracovat. Yanai a Ushiro taky nemely tuseni jak se zachovat ale jejich vyrazu hovorily jasne do toho teda nejdu.

"Eeeeeeee," vydesene som sa pozrela na Moyasu, ktorá mi začala stierať z pŕs zvyšky zmrzliny. Nevedela som, ako reagovať, do líc mi stúpla červeň a môj chvíľkový hnev sa takmer okamžite vyparil. Nahradil ho pocit zahanbenia.
"To je v poriadku, to je v poriadku!" pohotovo som zareagovala, keď padla na zem a začala prosiť o odpustenie. Rýchlo som sa k nej natiahla rukami a snažila sa jej naznačiť, že môže vstať. Lenže som jej zašpinila rukáv od zmrzliny, ktorú som mala roztečenú po rukách. Zajačala som sa a snažila sa jej to zotrieť, avšak dosiahla som opačný efekt - rozotrela som to ešte viac.
"HEEEE? Gomen, gomen, gomen, nechcela som!" tentoraz som sa pre zmenu ospravedlnila ja ešte s väčšou červeňou v tvári. Táto situácia sa nemohla vyvinúť horšie. Utrela som ruky rýchlo do kimona a odskočila späť ku Akirovi, skrývajúc tvár v jeho kimone.
"Asi...by sme radšej mali vyraziť niekde inde, Akira-kun. Tuná sa nič nedeje," navrhla som, sotva počuteľne. Hyugovia ma prestali zaujímať, akonáhle sa prerušil súboj a riešili sa tam nejaké politické veci. A vojna s klanom? S ešte stále červenou tvárou som sa otočila a ťahajúc Akiru za rukáv som vyrazila kamsi späť do dediny. Predpokladala som, že za nami pôjde aj tá pani, ktorej som zašpinila oblečenie, odmietala som sa však na ňu pozrieť, pretože som jej znehodnotila tak kvalitné rúcho hodné božej služobníčky!

Sledoval jsem se zájmem tu konfrontaci mezi bělookými podivíny a zřejmě zdejšími bezpečnostními jednotkami. Usoudit se tak dalo z jejich uniformního oblečení a autoritativního přístupu, který nad čtveřicí Hyuugů uplatňovaly. Zatímco hlavní představitelka mizela v efektní technice, pronesla výhružku směřovanou k jejich očím. Zdálo se mi na nich od pohledu něco neobvyklého. Všichni, kterým jsem do očí viděl, je měli totožně bílé, šlo zjevně o jeden ze znaků a pravděpodobně i zbraní klanu. Takhle jsem si víceméně odpověděl na vlastní položenou otázku, na kterou se mi od mých společnic odpovědi nedostalo.
Důvodem byla Calamity Sakura, která svým počínáním vrstvila katastrofu za katastrofou a svým povykem přehlušila mou otázku. Obrátil jsem se tedy k pištivému humbuku. Sakura neznámé dívce zrovna vcelku úspěšně ničila posvátnou róbu. Nahodil jsem na mě nezvykle vyděšený výraz drbajíc se na temeni hlavy. Začal jsem si totiž uvědomovat, že na co Sakura sáhne, to se jí hroutí pod rukama. Jak mohl někdo takhle nešikovný ladně a vražedně tancovat s osmi meči, to mi stále ucházelo.
"Sakura-san.." hlesl jsem překvapeně, když ke mně přiskočila a zahalila tvář do kimona. Přišlo mi vhodné jí nějak ulevit od nepříjemné chvilky, poplácal jsem ji tedy jemně po hlavě, přičemž jsem zároveň pokrčil rameny s pohledem k neznámé dívce.
"Mhm, půjdeme," odpověděl jsem stroze a naposledy Sakuru poplácal. Byl jsem rád, že to tu opouštíme. I když šlo o velké prostranství, zdejší povyk k nám přilákal více lidí než mi bylo příjemné. Sakura jako obvykle na nic nečekala, drapla mě za rukáv a táhla směrem pryč, aniž by se nadále vyjadřovala k upatlané dívce. Já se za ní ještě ohlédl, předpokládal jsem, že nás bude následovat. Neuškodilo by, kdyby se představila.

přesun

Me kroky me dovedly opet az sem. Po chvili a po tom Co se stalo bylo dozt tezke premyslet a nic nedelat. Ale vedel jsem ze namam v planu se vratit do hi no kuni.