Cvičiště

First topic message reminder :

Cvičiště

Cvičiště se nachází kousek od hlavního centra téměř na periferii města.
Je to louka s potůčkem, vybavená dřevěnými panáky a různými prolézačky a hrazdami.

Někdo by možná řekl, že jsem v patnácti měla mít mise úplně jiného levelu, ale mě to naprosto nadchlo.
Uuu! Kdyby třeba běhalo podél řeky, mohla bych běžet po řece, skočit na břeh, použít Shunshin, abych se k němu dostala co nejrychleji, aaaaa kdyby utíkalo dál, můžu ho zastavit přes Kanashibari a potom ovládnout jeho mysl.
Donutila jsem se začít se soustředit na Yukihirova slova. Zněla důležitě.
"Já misi povedu?" vyhrkla jsem překvapeně, ale vzápětí jsem si odkašlala. "Tím myslím... Hai, sensei!"
Uculila jsem se. Berte to předem jako splněné, protože paní Chiyo bude mít mazlíčka do hodinky zpátky. Zběžně jsem se uklonila lordu Hashirovi a ještě jednou jsem zamávala neznámé slečně.
Doufám, že se ještě potkáme!
A na víc už jsem neměla čas, musela jsem Yukihira následovat do ulic Tsukiyamy,

// Přesun

Popřál jsem jim hodně štěstí a sledoval je jak odcházejí. Také mi dělala starost malá holka, která seděla na stromu.
"Nepotkali jsme se v Shimo no Kuni??" zeptal jsem se zvědavě a došel k ní.

"Umělci? To je zajímavé. A jaký je tvůj umělecký obor?" optal jsem se zvědavě a mírně naklonil hlavu.
"Můžu ti nějak pomoc? Máš kde bydlet, jsem Lord Hashiru," představil jsem se. Musel jsem si vymyslet nějaký titul, který bych měl používat. Daimyo nejsem ani to používat nechci.

Uznale jsem přikývl.
"Pěkné..no, možná by se nějaká prácička našla, Sayori..Když se stavíš do mého chudého a skromného hradu, tak tam určitě něco najdeme.." podíval jsem se na ni s trochou nevírou.
"Jsi shinobi?" nebyl jsem si jistý, ale zdání klame.
"Kdybys mě chtěla najít, tak už víš, kde sídlím.." ušklíbl jsem a odešel zpět.

Jelikož jsem měl nějaké slabé senzibilské schopnosti, tak jsem se vydal za člověkem, kterého jsem znal nejdéle a byl ze stejně mocného a prestižního klanu, jako já.
"Goemon-kun," zamával jsem na něj už z dálky a doběhl k němu. Všiml jsem si, že tu byla i ta holčička z minula. To už tak dlouho sedí venku a lelkuje?? Vyhnal jsem tuto myšlenku z hlavy a přistoupil ke Goemonovi.
"Můžeme si promluvit? A pak si zasparingujeme, jestli máš čas," dodal jsem ještě, protože mi bylo jasné, že to promluvení bude něco stát.

Asi jsem narušil nějaké zajímavé setkání. Myslím, že bylo nemorální nějakým způsobem sexuálně obtěžovat mladší neplnoleté osoby, natož děti, ale jak tohle udělat, když mladší chce starší?
Vytěsnil jsem tuto ošklivou myšlenku z hlavy, protože mi ji nahradila jiná ošklivá myšlenka.

"R...rande?! Naniii?!" 

Goemon se snad zbláznil. To, že jsem na někoho milý, automaticky neznamená rande, nebo snad jo? Zatřásl jsem hlavou mohutně jako slon, když se oklepává po dešti.
"Ne, chci se s tebou poradit, tohle je vážné," ztichl jsem na chvíli, abych se dokázal naladit na vážnou vlnu.
"Poblíž města je hora Tsuki, kde je velké naleziště zlata, něco tam však straší. Poslal jsem tam jednoho, který se zvládl vrátit a tady mám výsledky z rozboru té substance, která v něm byla. Neznáš to? Je to něco jako čakra, která putuje tělem a lidé pak vybuchují, otravuje to tělo a tak. Nesetkal ses něčím takovým?" podal jsem mu složku s výsledky, které jsem zaznamenal. Doufal jsem, že jsem to popsal dobře, protože jsem byl stále trochu rozhozen.

Zvedl jsem obočí a chvíli se na něj díval s tázavým pohledem.
"Tak víš teda něco o tom??" zřejmě asi ví, když udělal, to co udělal, ale říct by něco mohl.
"Jeden z nich?" byl jsem dost zmatený. Nevěděl jsem co tím myslí, ale pokud jich je víc, rozhodně chci být na jejich straně, než proti ním.
"Kolem hory Tsuki je bariéra, jakmile někdo vstoupí do bariéry je automaticky chycen v genjutsu, to jsem ti měl asi říct dřív, než jsi tam poslal vránu s genjutsu," pokrčil jsem rameny. Nevěděl jsem, že bude dřív jednat, než mluvit.

"Dobře," přikývl jsem a přemýšlel, jak je možné, že má vrána Sharingan. Čí to sharingan byl?
Pak mě přinutil zamyslet se a zapátrat v dávné minulosti. Ach ano!
"Já vím, klan Chinoike. Už jsem o nich slyšel, v dávných dobách hráli velkou roli ve sjednocení Kaminari no Kuni. Všichni se jich báli a říkalo se jim, že je to prokletý klan, který se koupe v krvi svých nepřátel," pousmál jsem se a zakroutil hlavou.
"Zajímalo by mě o nich něco víc..Rád bych si s někým ze jejich klanu pohovořil, ale to snad někdy," pokrčil jsem rameny. "Tak díky za informace, nebudu rušit," podíval jsem se na Sayuri a pak zpátky na Goemona.

"Báchorky. Já vím, proto jsem chtěl skutečně zjistit, co za tím stojí. Jednou tomu jistě přijdu na kloub," rozhodil jsem rukama.
[b]"No, jestli teda chceš.." začal jsem natáčet hlavou a pokřupávat si různě krk a klouby. Protáhl jsem se jako člověk na spartakiádě. Byl jsem pořádně ztuhlý a bylo mi jasné, že do tohoto souboje budu muset dát všechno, protože jinak to ani nepůjde.
"Ale měli bychom jít dál, protože to tady pořádně zničíme," ušklíbl jsem se.