Cvičiště

First topic message reminder :

Cvičiště

Cvičiště se nachází kousek od hlavního centra téměř na periferii města.
Je to louka s potůčkem, vybavená dřevěnými panáky a různými prolézačky a hrazdami.

Pomalu jsem se prochazel po cvicisti kdyz jsem si vsiml ze se zde objevyli zase ty zenske s kteryma jsem mel uz co docineni. No drzel jsme se v povzdali jelikoz jsem se opravdy nechtel do niceho zaplest a uz rozhodne ne s nima. Prozto jsem zustaval v dosahu meho videni tedy alespon normalniho to nebyla vzdalenous ktera by se nedala zmaknout rychle ale nepredpokladal jsme ze by to vubec bylo potreba ale i tak jsem zustaval ve strehu. S mym stestim jsem mel sanci ze se zase do neceho zapletu ale co uz asi jsem byl magnet na problemy.

Jak Slo videt nic moc se nestalo no diky za to. Jiank bych si vazne pripadal jako bych uz byl vazne magnet na potize. Po chvili jsem Aktivoval svuj  Byakugan a rozhodl se ze bucu chvili terenovat.

Nasel jsem si misto kde nebylo az tak videt a zacal jen tak pestmi mlatit do stromu Nebylo to zrovna nejprijemnejsi ale dalo se to vydrzet bylo to uz dlouho co jsem si poradne zatrenoval a vedel jsem ze pri pristi navsteve s temi dvema mi to jenom tak neprojde. Mel jsem na mysli Yanaie a Ushira. Vedel jsem ze asi se to jenom neobejde bez dalsiho konfliktu a Yui i kdyz mela moznost ten bouj zastavit nez zacal nezasahla dokud se tu neobevily ty zeny. no rekneme ze tohle nebylo taky nejbeznejsi ale bylo jasne ze jsme neskoncily.  Po chvili jsem se rozhodl pouzit na strom Hakke Rokujūyon Shō
A Rekneme ze strom uz nemel daleko k tomu aby bylo po nem a tak jsem se jej rozhodl  dorazir  S Hakke Kūshō Strom padl a ja jen oddechoval vazne jsem musel zapracovat na tomhle, ale nic se nedelo diky bohu.

Ayumovi se na rameni objevil s pufnutím lenochod. 
“Máš .......................................se......................dosta........................vit.............................k........................brá..........................ně.............................máš......................tam........................mi.............................si.............,,,..........od........................pa..............................ní.........................Yune......” 
Pronesl líným tónem a zase s pufnutím zmizel.

Chvili mi trvalo nez jsem si dal dohromady v hlave co to vubec to stvoreni rikalo po chvili strpeni a nasledneho spojeni si to v hlave mi bylo jasne co se deje. Povzdechl jsem si a rekl: " No to potes koste. " No na nic jsem necekal a zvedl se. Podival jsem se na sve ruce ktere se lecily z meho takzvaneho treninku. No Par puchyru z prehnane koncentrace cakry. Kterou jsem jsem nejak kvuli svym emocim nejak prehnane koncentroval. Preci jenom toho bylo az moc v posledni dobe.
(presun)

Když jsme dorazili na cvičiště, sensei tu ještě nebyl. Rozhodla jsem se toho využít a trochu si Kura vyzkoušet. Pokud možno tak, aby si toho nevšiml. Jantarovýma očima jsem si pozorně prohlédla, co mám k dispozici za terén, a v hlavě mi zablikala pomyslná žárovička s nápadem.
"To je ono! Základní zkouška shinobiho. Umí chodit na vodě?"
Místo, abych se zastavila a zahlásila, že už jsme na místě, jsem pokračovala stále rovně směrem k potůčku. Plynule jsem přešla ze země na vodu a pokračovala jsem po ní jakoby nic přímo skrz potůček. Schválně jsem to ještě vzala šikmo, aby vodní plocha, kterou musíme přejít, byla co největší. Potůček byl stejně příliš široký na to, aby ho někdo přeskočil bez použití chakry. Nevyhnutelné vítězství!

Na druhé straně potůčku jsem udělala ještě pár kroků a snažila jsem se na sobě nedat znát, jak jsem se sebou spokojená. Dala jsem ruce v bok a s rozzářeným úsměvem jsem se na Kura otočila.
"Jsme na místě."

Nebol som si úplne istý, čo si myslieť o sladkej odmene ktorú pred chvíĺkou spomínala. Ostatne to neznelo až tak zle ak.. tie svitky ktoré som o podobných veciach čítal mali čo to z pravdy. No pri spomenutí že Yukihiro-sensei je predsa skvelý, som sa v duchu trocha zhrozil, na chvíľku.


Prebehlo mi hlavou jedno z klišé a ja som zrazu Inemuri, ako aj jej senseia, videl v trocha inakšom svetle. Musel som si pošúchať spánok a tú predstavu vymazať z hlavy.
"No nič, kto som ja aby som súdil hm?" Povedal som nahlas v presvedčení o tom, źe Tsukyiama začínala byť čoraz zvláštnejšia a zvláštnejšia dedina.

Prišli sme až k nejakému jazierku .. vyzeralo to ako cvičisko, boli tu nejaký panáci. Ostatne Inemuri sa vydala ďalej a ja som sa trocha nedôverčivo na jazero pozrel. Ostal som stáť na jeho kraji. Ostatne môj hudobný nástroj si moc s vodou nerozumel a ja som odmietol riskovať jeho namočenie a nechať ho bokom? To teda nie.
A tak Inemuri pokračovala ďalej sama. Keď sa otočila, mohla si všimnúť že svoje kosti skladám k jednému zo stromov, kde som si sadal, skladajúc z chrbta shamisen, rozbalujúc ho z jeho puzdra. Otočil som k nej hlavu pri jej oznámení, no bolo ju počuť slabo.
"Dobré pre teba!" Zakričal som s úsmevom a veselo som na ňu zamával.

Zamyšleně jsem naklonila blonďatou hlavu na stranu, jak mi v ní šrotovala všechna kolečka ve snaze rozklíčovat, jestli neumí chodit po vodě nebo se mu jenom nechtělo. Přimhouřila jsem oči, když mě do očí uhodily ostré paprsky slunce, abych se na něj ale pořádně podívala, musela jsem zvednout ruku a zastínit ho. Konečně jsem rozeznala, jak si sedá. 
Otevřela jsem ústa, abych na něj něco zakřičela zpátky, ale v tu chvíli vzal do rukou svou zbraň a já jsem sebou nechtěně cukla a v očích se mi mihl strach. Rychle jsem zavrtěla hlavou jako kdybych se ho snažila vyklepat z vlastního těla. 
"Klid. KLID."
Vydechla jsem. Doufala jsem, že si ničeho nevšiml. Ještě, že sensei tu ještě nebyl. Kdybych nebyla tak rozrušená, možná bych zaregistrovala jeho chakru poblíž díky Kanchi, ale teď jsem měla myšlenky na vše jen na tohle ne. Nejistě jsem se vydala zpět směrem k našemu novému známému.

Zastavila jsem se kousek od něj. Blízko, ale nijak zvlášť těsně, a schovala jsem ruce v kapsách svého kimona ve snaze o ležérní postoj alá "jsem naprosto v klidu". Zády jsem se opřela o strom.
"Takže... jsi v Tsukiyamě nový...?" První věta zněla spíš jako konstatování než otázka.
Také jsem tu nebyla dlouho, ale pomalu to začínalo působit jako domov.
"Je jiná než ostatní vesnice, už na první pohled, nezdá se ti?" nadhodila jsem. "Proto sis ji vybral?"