Cvičiště

First topic message reminder :

Cvičiště

Cvičiště se nachází kousek od hlavního centra téměř na periferii města.
Je to louka s potůčkem, vybavená dřevěnými panáky a různými prolézačky a hrazdami.

Achjo, zase mi zkazí veškerou zábavu, celkem hlasitě jsem si povzdechl. Bylo jasné, že mě zklamal. Asi si to budu muset nechat na Ayumu. Jemu to vrátím i s úroky, za to, že mě oklamal a neřekl, že je i Senju. Poodstoupil jsem tedy stranou a podíval se na Goemona. Nestáli jsme naproti sobě jako nepřátelé, což byla novinka.



Přimhouřil jsem oči a naladil se do bojového módu. "No dobře, jsem zvědavý, jak si poradíš s tímhle, bez tvého sharinganu.." vytvořil jsem obrovský listový shuriken a držel ho za zády. Shuriken jsem hodil na Goemona a skládal pečetě.
"Shokuton: Shuriken kage bunshin!"
shuriken jsem hodil a rozmnožil na několik dalších.

"Ok, já jen chtěl vypustit trochu páry," řekl jsem a chystal se vykrýt jeho úder. Naklonil jsem se a pravou rukou jsem chytil palicu, když se ke mě přiblížila. Otočil jsem se a snažil se ho vyhodit do vzduchu.
Během okamžiku jsem si uvědomil, že jsem v bojovém zápale to trochu přehnal, tak jsem zvolnil a uvolnil grimasy.

Mop nakonec nebyl tak pevný jak jsem si myslel.
"Proklatě, k čemu používáš mop? Bambusových tyček ti můžu udělat milion," řekl jsem mu, když jsem uskakoval z dosahu dřevěných pilin. Kso! možná se mi pár dřevěných pilin dostalo do očí. Pořádně jsem neviděl, štípalo mě v nich a potřeboval si je alespoň promnout.
Instinktivně jsem se bránil jeho úderům.

Při dokončení jedné sérii úderů mě začaly ty oči neuvěřitelně svrbět, to přispělo k tomu, že se mu mě podařilo chytnout a odhodit ke stromu. Dopadl jsem na něj a samozřejmě jej přepůlil. To mi dalo čas si rukávem promnout oči. Uf...
Oddychl jsem si a vrhl se kupředu. Z brašničky jsem vytáhl kunai a hodil ho na něj a snažil se zaútočit levačkou.

Když mě chtěl obšťastnit svým úderem skrčil jsem se. Celou dobu jsem z něj nespustil oči, alespoň teď ne, když jsem měl čisté oči bez pilin. Snad.
Po skrčení jsem odskočil a pak po něm vyrazil pravačkou.



Nepoužíval jsem plnou sílu, takže se nemusel bát, že mu přerazím hlavu. Zatím jsme si takhle hráli s taijutsu, protože jsem se chtěl taky rozcvičit před bojem s Ayumou. Navíc si Goemon musel zvyknout na boj bez sharinganu, všiml jsem si, jak měl problém s tím kunaiem, muselo to být hrozné. Nedokázal jsem si to představit.
"Nesmíš mě přestat sledovat. Každý člověk má určité vzorce ukryté v úderech a ty na mě musíš zírat tak dlouho, dokud je neodhalíš. Jelikož nemáš sharingan, bude to pro tebe obtížné. Jako medik jsem ale naučený se útokům vyhýbat do té doby, než přijdu na ty dané vzorce. Čím silnější ninja, tím je to horší, ale pokaždé se to dá zjistit. Ninju může prozradit i jen pohyb svalu na tváři. Spousta lidí na to zapomíná a jen vymýšlí protiútoky, ale na tohle se nezaměřuje.. "

Sledoval jsem výraz jeho tváře a měl jsem pocit, že se některým lidem nedá zavděčit. Mé zamyšlení mi vzalo několik rozhodujících nanosekund, tak jsem dal jen ruce před sebe, abych si chránil žaludek a nechal se odkopnout dál. V letu jsem se otočil a zpod mého pláště na něj vyhodil několik listových shurikenů.
Tentokrát jsem už nic neříkal, zkřížil dva prsty na každé ruky v pečeť potřebnou na kage bunshin.
"Kage bunshin no jutsu!" použil jsem techniku Tobirami Senju, která už se rozšířila do celého světa. Vytvořil jsem dvě řady klonů, které se teď dívali na Goemona.

Na něco se chystal, no během chvilky si to rozmyslel.
Byl to zajímavý boj, tento akt bychom mohli klidně pojmenovat jako klonové války nebo klony útočí, protože to začínalo být podobné.

Kdokoliv to sledoval, tak určitě nic neviděl, protože se najednou objevilo spoustu PUFnutí z toho, jak začaly klony mizet.
Kdyby býval měl ještě sharingan, tak by si býval všiml, že jsem zmizel do země. Počkal jsem, až zůstane jen on sám, abych ho mohl stáhnout do země.

Téměř mi moje taktika vyšla, nebýt toho, že Goemon začal prdět oheň. Když jsem ho chytl a země začala vybuchovat, okamžitě jsem ho pustil. To musela být novinka, nikdy jsem si nevšiml, že by tohle někdy uměl. Efektní to bylo, to ano.


Stál jsem s vytřeštěnýma očima v díře v zemi, kterou udělal Goemon. Mával jsem popálenou rukou sem tam, abych si ji schladil. No, vyskočil jsem ven a čekal, co udělá dál. Vypadalo to, že se začíná dostávat do bojového zápalu, já jsem si uvědomil, že bych měl zapracovat na svém suitonu a neusnout na vavřínech, jen proto, že se mi občas podaří zvítězit a nemohu jen tak umřít.

Dorazil jsem na cviciste A myslel si ze si zatrenuju nez se utkam s Hashiru no zdalo se ze me nekdo predbehl. A to ceho jsem byl svedkem me dost prekvapilo vypadalo to tu jako behem valky. No ne ze bych mohl vzit sva slova zpet. Mohl jsme analyzovat Hashirovy utoky ale rozhodl jsem se to nedelat nebyl to z meho pohledu cestnny zpusob. Spise jsem daval velky pozor aby se nic nedostalo ke me A Sayuri sedici na vetvi stromu nademnou. Ale vrtalo mi hlavou to ze mi Yui neposlala zadnou zpravu uz nejakou dobu a jak jsem ji znal tak ta nikdy jenom tak se nevzdala a mel jsem hodne blby pocit. A ten vetsinou neklamal.

Technika byla v tomto případě spíš pro efekt. Ohnivé techniky tohoto rozsahu jsem dosud u něj, vlastně u nikoho neviděl. Bylo to naprosto překvapující, jak dokázal dovést k dokonalosti tvarovou manipulaci elementární čakry a nemusel používat ani ruční pečetě.
Nehodlal jsem to nechat jen tak. Když jsem si všiml, že se začal přesouvat, skládal jsem pečetě a nespustil ho z očí.
"Suiton: Suijinheki!" vyplivl jsem vodní stěnu v momentě kdy se ke mě přiblížil. Vodní vlna by ho měla držet ode mě dál a já začal skládat další pečetě.

Jako další techniku jsem chtěl použít fuuton, ale hned jsem si to rozmyslel, když jsem viděl na co se chystá. To bylo hotové peklo! Zareagoval jsem okamžitě, udeřil jsem do země, abych kousek země použil jako štít.



Skryl jsem se za tím kouskem země a cítil, ja mne plameny olizují. Na chvíli jsem zavřel oči, abych se soustředil na uvolnění pečetě a použil svou ultimátní techniku. S takovouhle četností používání budu žít maximálně do pět a třiceti.

Firelord Goemon se utrhl ze řetězu. Zeď se už začala pod náporem menší zdi bořit a cítil jsem jak mě kamenné kusy podají do zad a to horko bylo nesnesitelné. Proklínal jsem se za to, že neumím víc suitonu, nic jsem už nezmohl.

Připraven uvolnit pečeť se však stalo něco nečekaného. Za mými zády začal vyrůstat ohromný strom, který mě obklíčil a dokonale zarostl. Strom byl obzvlášť silný a tlustý na to, aby dokázal vydržet takovou ohnivou spoušť. Na konci techniky, pokud teda má konec, strom zůstal značně poškozen, ale pořád stál na svém místě.

Nevěřícně jsem se otočil, když nenastal žádný náraz ani technika a objevil se tam mohutný strom.
"Co to ku*va je?" vstal jsem a rukou se oprášil od kamenů a prachu.
Se zamračeným a nedůvěřivým pohledem jsem se díval na vytvořený strom a na Goemona.
"To je nějaké tvoje genjutsu? Já tohle neumím," zakroutil jsem hlavou. Nedokázal jsem tomu uvěřit, bylo to divné, tohle jsem neuměl. Nechtěl jsem být jako Hashirama a mít Mokuton.