Hlavní třída

Hlavní třída

Hlavní třída vede celým městem od přístavu po hrad a pokračuje k severní bráně.
Najdete zde spoustu hostinců, horkých pramenů, stánků s knedlíčky, ramenem, sushi a saké bary. Je zde poměrně živo, ale je třeba se obávat kapsářů a různých zlodějíčků.

Po te co jsem opustil hrad jsem se ocitl na hlavni tride tohle bylo to prave misto Aby jsi mohly vybrat obeti. Prehodil jsem pres sebe plast a dal jsi kapuci pres have. Abych mohl nerusene pouzit Byakugan bez toho aby me nekdo videl. Jasmine jsem pouzil Byakugan kolem mych oci naskakali zilky A me oci zbledly az zbelaly. Po chvilce hledani jsem nasel one dotycne Co jse me snazily obrat. No crystals se okrast dalsi obet. Deaktivoval jsem Byakugan vytahl jednu strunu z me ZNV a udelal na ni smycku. A kdyz se snazil sahnout do neci kapsy rychle jsem jeho ruku protahl smyckou a tu rychle stahnul a jeho kolegu jsem kopm do bricha. Tak ze jsem jej pripravil o dech. Coz zpusobilo dost rozruch. "Tak to muzeme vyresit po dobrem a nebo po zlem. Vase volba." Rekl jsem a cekal Co si vyberou.

Zlodějíčci

Dnes bylo obzvlášť rušno. Naše skupinka se zastavila u stánku se zeleninou. Nejmenší slečna z naší skupiny se postavila dopředu a prohlížela si zeleninu. Druhý kluk do ní vrazil a shodil na stůl. Zelenina se rozkutálela do všech koutů. Třetí začal nadávat na místní mládež a ti se mezitím rozutekly s ukradenou zeleninou.

Najednou zasáhl Ayumu a bylo po srandě.
"Pardon pane..my jen..máme hlad.." ozvalo se smutně.

Po tom Co jsem videl my bylo jasne o co se jedna ale to nebyla omluva. "Zde ve meste je prace dost. I pro ty deti pokud se budete snazit. Co Bude kdyz narazite na nekoho kdo vam opravdu ublizi nebo nebo vic. Ja chapu ale kradezi se nikam nedosranete. Misti pan by vampire mould pomoci pokud ho pozadate a na farmach je place dost Pro kazdeho a vy je okradare. Neni to snadna prace ale je dulezita. To Co jste ukradly nekdo pestoval.mesice." Rekl jsem a pritahl strunu trochu pevneji aby namely nejaky chytry napad utect. "Zaved me za ostatnimy a muzeme to vyresit v klidu aby se nikomu nic nestalo." Rekl jsem a cekal jak se to vyvyne nechtel jsem jim ublizit ale taky jsem musel ukazat ze to myslim vazne.

Ostatní se schovávaly v kanalizaci, ale když viděli, že se jeden z nich nevrátil, vylezly ven. Viděli, jak jej Ayumu trápí lankem.
"Dobře, vzdáváme se..Jen mu neubližte!" řekla jedna slečna a položila na zem kunai. Ostatní ji následovali a položili zbraně na zem.

"Tady jsou, stačí?? A už nás prosím pusť.." lanko se zařezávalo do kůže a začaly stékat pramínky krve po lanku.

Kdyz ostatni vylezly a odzbrojili se vypadalo to ze Bude konec. Lanko jsem mirne uvolnil tak aby se nezarezavalo. "Ma tady nekdo nejaky provaz" zeptal jsem se prihledicich a cumilu. Deti se rozhodly se vzdat no ja to nenechaval nahode Mel jsem v planu je svazat a dovest k ke spravci a on rozhodne Co snimi. "Nemam v planu vam moc ublizit ale pokud se nekdo z vas rozhodne odporovat nebo se pokusi utect muze to dopadnout spatne."rekl jsem s dost mrazivim glaser abych je vtstrasil ale aside to uz ani nebylo treba.

"Dobře..dobře! Už toho nechte prosím.." vykřikl jeden z nich. Ostatní smutně sklopili hlavy a postavili se kolem.
"Co teď s námi bude?" zalamentovali a byli dost posmutnělí. Hlavou jim procházelo všechno, co udělali.

Nekdo z cumilu mi podal provaz a j jim svazal ruce ve predu a pomalym krokem abych drzel jijich tempo se vydali k hradu. "No normalne by jste skoncili ve vezeni, ale rekneme ze jsem zpravci navrhl aby jste si sve preciny odpracovali. Ale kde to uz Bude na nem. Nejspise se budete podilet na obnove mesta a pomahat na farmach." Rekl jsem a nasledoval je k hradu.(presun vsichni)

Prochazel jsem se po meste az jsem zabruslil na hlavni tridu. Prochazel jsem se a prohlizel stanky ktere zde byly, ne ze bych mec zrovna co napraci tak jsem zde byl a jenom tak se potloukal po okoli.  Cestou jsem si koupil nejake susene ryby a hovezi nekdy clovek potrebuje jidlo i kdyz je na minsi a priprava neni treba. Nakonec jsem si to zamiril zpet do kancelare.
(presun)

Zamířili jsme společně s Inemuri na hlavní třídu. Do centra veškerého dění. Jak tady máme sakra najít jedno malé prase??
Napadlo mě zastavit v řeznictví, tak jsme teda došli k největšímu řeznictví v Tsukiyamě. Prohlížel jsem si místo a hledal nějaké stopy. Hlavní iniciativu jsem nechával na Inemuri, chtěl jsem ji jen navést.
"Tak, co říkáš?"

Prvních pár minut jsem následovala Yukihira k řeznictví, ale už jsem přitom přemýšlela nad strategií.
Přece jenom řekl, že mám vést!
"Vypadá to, že v řeznictví není. Jelikož to je ale jediné místo, které by pro ni bylo opravdu nebezpečné, možná byste měl počkat na střeše nad ním?" nadhodila jsem?
Rozděl a panuj.
"Já bych zatím běžela ulicemi okolo budovy a postupně ten okruh rozšiřovala, dokud prasátko nenajdeme," snažila jsem se, aby moje strategie zněla jako plán, ne jako otázka, nicméně možná se tam ještě trochu nejistoty vkradlo. Přece jen to bylo poprvé, co jsem takový úkol dostala, a za žádnou cenu jsem v něm nechtěla zklamat. Obzvláště ne paní, která kdysi vlastnila celé městě. 
"A pokud bych se moc vzdálila a pořád bychom ho nenašli, začala bych se ptát lidí, jestli ho neviděli - tím bychom rozšířili okruh hledání, aniž bych se vzdalovala dál."
To by mělo pokrýt všechny možnosti, pokud se mu tedy nepodařilo utéct někam mimo město, ale to snad ne...

"Výborně Inemuri," věnoval jsem ji jeden ze svých pochvalných úsměvů a vyskočil na střechu. Dopadl jsem ladně a téměř neslyšně jako ninja (xD). Rozběhl jsem se opačným směrem než ona, abychom vyplnili perimetr a zjistili, oč kráčí a kde se prasátko nachází.
Mohla to být primitivní mise, ale to neznamená, že není důležitá. Určitě nás čekají další takové, vypadalo to, že Hashiru chce na bojišti jen zkušené ninji a ne mladé geniny.
"Nezapomeň na trénink!" křikl jsem ještě a už ji nechal pracovat po svém. Udržoval jsem si odstup.

"Nezapomenu!" přislíbila jsem a jakmile sensei vyskočil na střechu řeznictví, zůstala jsem na ulici stát sama. Srdce se mi rozbušilo jako kdyby mi chtělo vyskočit z hrudi. 
První mise! A rovnou si ji mohu vést. A ještě to je i dobrý skutek.
Nehodlala jsem ale zahálet! Chvíli jsem zvažovala, že poběžím po střeše, ale nakonec jsem se rozhodla, že když hledáme tak malé zvířátko, bude to chtít se po něm dívat zblízka a střechy využiji teprve až se víc vzdálím nebo příležitostně na rozhlížení se.

Rozběhla jsem se a zprava oběhla budovu řeznictví, potom do ulice za ní a zase dokola. A dál a dál a dál. Neběžela jsem svou maximální rychlostí, přece jen bylo potřeba dávat maximální pozor, abych prasátko nepřehlédla. Po třetím kolečku jsem vyskočila na sloup osvětlení, abych se přece jen rozhlédla z výšky.

Pepina


No jen blbej by čekal někde na místě, kde by mě v mžiku rozporcovali. No kdepak, když je to sluníčko, tak musí člověk nachytat trochu toho vitamínu D. Hezky si polehávat a užívat si svobody to jo to můžu. A vyvalovala jsem se hezky na terásce kavárny. Jééé páni támhle něco spadlo.... hmmm větrník. Dobvý to je, chň chň chň...

Nebylo pochyb, pokud tedy více obyvatel Tsukiyami nechová prasátka, to, které jsem hledala, se povalovalo na terase kavárny a pochutnávalo si na větrníku. Odrazila jsem se od země a vyskočila na střechu kavárny, odkud jsem svou "kořist" upřeně pozorovala a snažila jsem se, aby každý můj pohyb měl smysl a abych byla tichá jako myška.
Tak a co teď. Můžu po něm jen skočit, ale co když mi uteče? Taky můžu použít Shintenshin, ale když se netrefím, je po misi. Hm.
Nakonec jsem zvedla ruku do pečetě potřebné pro Kanashibari no Jutsu.
Tohle by mělo být neškodné a zároveň zvýšit šanci na úspěch.
Jakkoli jsem se snažila neslavit, dokud jsem nevyhrála, koutky úst mi cukly do lehkého, spokojeného úsměvu.
"Kanashibari no Jutsu!" pronesla jsem rázně.
Jen se nehýbej a hned si pro tebe dojdu!

Pepina

No dobrotka škoda, že toho nebylo víc a pokračuji dál v cestě zrovna ve chvíli kdy se pán nademnou nemohl hnout a začal silně nadávat, kdo ho zpoutal... hm divné a tak si to štráduju dál, nemůžu být na jednom místě přece když už jsem volná. Svobodu je třeba si užít, škoda, že mi k tomu nehrajou Bee gees úplně by vyšvihlo tu atmosféru slunné procházky.

Ale ne! 
Ihned jsem Jutsu uvolnila  a schovala jsem se za nejbližší komín. 
No, mohlo to být horší, mohla jsem do toho jít s Shintenshinem. Budeme se tvářit, že jsem tu nikdy nebyla, ano? 
Ještě jsem pár vteřin počkala, aby si mě chudák nespojil s tím, kdo ho spoutal, a pak jsem druhou stranou tiše sklouzla ze střechy. Pohled mi okamžitě padnul na prasátko. Přimhouřila jsem oči, ve stínu tmavší, kaštanové barvy. 
Ne, že by byla jeho vina, že neumím mířit, ale beru to, jako že jsme ve válce. Všechno nebo nic. Je na čas využít starých dobrých metod - připlížit se k němu. Strategie, nestrategie, takhle alespoň nikomu neublížím.
Krůček po krůčku jsem opatrně našlapovala ve snaze vyhnout se každému listu a větvičce, které by mohly ležet na zemi, a přibližovala jsem se k Pepině.
Tři, dva, ...

Pepina

Prasátko Pepina jen vypadalo roztomile. Nesnášel, když se k němu někdo přiblížil zezadu. Jakmile k tomu došlo, zvedla svůj zkroucený ocásek a odhalila své místečko, kde ani slunce nesvítí. Z onoho místečka se ozvala rána a najednou Inemuri byla obšťastněna šíleným smradem.

Nestrašit prasátka. Poznamenávám si.
Na chvíli jsem misi přerušila v rámci zachování svého fyzického i psychického zdraví. Zvedla jsem ruku a rukávem kimona jsem si zakryla svůj ubohý nosánek a snad poprvé od příchodu do Tsukiyamy jsem se na ni i zamračila.
"Když ty takhle," založila jsem ruce v bok, zatímco jsem sledovala ono ne až tak roztomilé prasátko. "Tak já taky nemusím hrát fér."
Prostě mu nedám možnost se bránit. Kdyby se mi podařil Shunshin, popadnu ho dřív, než se stihne bránit. Kdyby to nebyl něčí mazlíček, zavřela bych ho do nějakého pytle a bylo by. A po dnešku bych ho možná i sama donesla do toho řeznictví.
Nešťastně jsem se na něj zadívala navěky poznamenaná zkušeností, která se přece dámám nikdy nestává a odhodlaná to teď skončit jsem bleskově vytvořila pečeť tygra. Po celém dni tréninku jsem nad tím ani nemusela moc přemýšlet.
"Shunshin no Jutsu!"
Popadnu ho a nepustím. Konec hry.

Pepina se naštvala. Nepomohlo její prdící jutsu a už se na něj zase řítila ta holka. V jejích rukách se hýbalo a svíjelo.
Takhle ten svůj prasečí gang nikdy nezaložím! Začala jsem kvičet, co to šlo. Raději jsem využívala zvířecí skřeky, kdyby zjistili, že umím mluvit byl by to průser.
Prasátko, se nafouklo a vypadalo to, že z jejího otvoru vypadne i něco víc, než jen prd.

Stál jsem na střeše a sledoval jak si vede. To prase bylo protivný a arogantní. Já sám, bych ho namlel do klobás a zbytek zmrazil na potom a přitom maso nejím.
Zamračil jsem se a zadržel dech. Ten smrad jsem cítil i já.
A dost!
Seskočil jsem dolů a a hrozivě se díval na prasátko. Vypadalo to, že se brzo po...
"Ať tě to ani nenapadne!" křikl jsem a kolem mého těla zableskl červený proud raitonové čakry.
"Nebo dostaneš pěkný řetěz.." řekl jsem a z mé dlaně jsem vytáhl červený čakrový řetěz a hrozivě jím zamával.
Nechápu, jak tohle může někdo dobrovolně chovat.

"Eeeewww!" vypísknu a prostě to prase hodím na senseie, který se tu právě objevil. K tomuhle jsem se neupsala. Ještě chvíli si nejsem jistá, jestli budu zvracet nebo naštvaně odkráčím a celou tu shinobi kariéru si rozmyslím. Ve tváři jsem byla zelenější než ta žába, která se včera objevila za Hashirovým oknem.
"Nevím, jestli vám to bude rozumět, zdá se poněkud... necivilizované," reagovala jsem upjatě na Yukihirovu výhružku s rukama založenýma na hrudi a v uctivé vzdálenosti od něj a především od obsahu jeho náruče. "Každopádně tady ho máte a já si z dovolením půjdu promyslet své životní cíle."
Vypustím z nosánku pomyslnou páru, za kterou by se nemusela stydět kdejaká minimálně desetihlavá saň.
A taky spálit všechno, co jsem dnes měla na sobě.

Prasátko Pepina dostalo strach. Nelíbil se mu ten červenej pán, který mu hrozil řetězem. Prásatko nesnášelo řetězy, milovalo svobodu, proto také uteklo. Ta stará paní ho nenechá se v klidu vyválet ani v bahně!
Prasátko Pepina vyskočilo zpět do náruče Inemuri.
"Kvíí kví?"
Najednou vypadalo hrozně moc roztomile a skočilo ji znovu do náruče.

Jestli by měl někdo někdy dostat Oskara v dohledné době, bylo by to tohle ninja prasátko.