Tanzaku hrad

First topic message reminder :



Tanzaku hrad byl znovu postaven v okolí města.

Neuvěřitelné, on vstal i po přímém zásahu. Zakroutila jsem hlava, něco takového jsem ještě neviděla. A když nám Hikaru vysvětlil, že má další srdce, byla jsem zmatená ještě víc.
To bude nekonečné, zamračila jsem se, když jsem se dozvěděla, že budu návnada. Přikývla jsem a složila jsem pečetě. Viděla jsem přesně, kde je ten parchant. Sharinganu jen tak neuteče. Pomocí shunshinu jsem se přesunula co nejblíž k němu a zároveň z dosahu jeho technik. Díky Kirigakure no Jutsu jsem měla obrovskou příležitost. Dala jsem se do běhu a oběhla si ho. Jakmile jsem se dostala za něj, vyskočila jsem do vzduchu a hodila po něm několik senbonů. Snažila jsem se během toho všeho neustále sledovat jeho pohyby. Bylo mi jasné, že své tělo bude bránit ze všeho nejvíc, musel se na mě otočit. V tu chvíli jsem byla připravená použít Genjutsu. Musí to vyjít, jinak....Skončím opravdu špatně. A Hashiru nesplní slib, který dal mé mámě! To by bylo snad ještě horší pro nás oba..

Měl jsem mít ty nejrychlejší lodě, ale bohužel zase tak "rychlé" nebyly. Dorazili jsme do země Hi no Kuni mnohem později, než jsem očekával. S celou divizí jsem následně vyrazil do oblasti, kde se nacházel hrad. V divizi jsme měli i jednoho Hyuugu, takže najít zbytek nebyl takový problém.
Zastavili jsme od nich tak daleko, abychom se zbytečně nepletli do souboje. Zároveň jsme však měli takové postavení, abychom je případně ochránili před dalšími útočníky. Měl jsem na celý jejich tým dobrý výhled. Viděl jsem oba synovce, takže Tobiru je v pořádku a další lidi. Zatím jsem do toho nezasahoval, protože se zdálo, že to zvládají. Měli jsme zde totiž ještě jeden úkol, kromě záchrany Tobira. Zůstal jsem v pozoru a byl připraven kdykoliv zakročit.

Byl jsem v bojovém rauši. Adrenalin mi vstoupil do krve a rozpumpoval mi srdce. Tobiru však rozhodl, že budu podpora a rozptylovat nepřítele, jenže kterého? Najednou tady byl jeden týpek a jeho tři další srdce.
Já jsem neměl moc rozptylovacích technik v rukávu, ale budiž.
Soustředil jsem čakru do nohou a v rychlosti jsem následoval Riri-chan.
"Konoha Senpu!"
Vrhl jsem se do víru boje a zaútočil na nepřítele a jeho formaci.

Nepřítel nakombinoval techniky. Kdyby tady nebyl zkušený uživatel suitonu, bylo by to pro nás hodně špatné. Já jsem měl v úmyslu vyřídit jeho srdce. Skryt v mlze vytvořil jsem stínového klona. Sám sebe jsem přeměnil na fuuma shuriken, hodil sám sebe a mířil na ohnivou bleskovou masku. Když klon hodil fuuma shuriken použil zároveň techniku Kage Shuriken. Nepřítel viděl jeden fuuma shuriken, druhý fuuma shuriken letěl ve stínu prvního.

Kataro si usmyslel, že mě porazí při živlovém souboji. Kataro se šeredně pletl. Jeho B-rank technika vs má B-rank technika podpořena fuutonem byla silnější a jeho techniku přetlačila. Ztratila však část své síly. Na Katara jsem vyslal nyní bleskovou masku a mířil na Katara. Měl jednu velkou nevýhodu, všude kolem byla voda a jeho skrytí v mlze by mělo následkem raiton techniky zmizet. A všichni se ve škole učíme, že voda vede elektřinu. Častěji než v životě, jsme tento fyzikální úkaz viděli v Pokémonech. Rakeťáci můžou povídat o tom, co Kataro zažije.


Ririchiyo a Hashiru se rozhodli na mě zaútočit přímo. Ririchiyo byla poměrně rychlá a myslela si, že mě rozptýlí senbony. V momentě mého předešlého ohnivého komba se vzdušná maska ztratila a nyní poryvem větru odrazila hozené senbony. Poté se objevila před Ririchiyo. Větrná maska měla křídla, vypadala jako obří moucha. Byla rychlá a létala téměř neslyšně.

"Fuuton: Atsugai!"

Vrhl se na mě Taijutsu user s mokutonem. Jeho útok byl rychlý a silný. Jenže oponenti nevěděli, že jsem dost schopný, co se týče Taijutsu. Provedl jsem v rychlosti Doton: Domu a se zpevněnou kůží jsem vyblokoval Hashirův rychlý kop.
Síla jeho kopu mě však odrazila do vzduchu. V letu jsem vystřelil ruku a odhodil Hashira do stromu.

Na ohnivou masku letěl obří shuriken. Ohnivá maska letící shuriken jednoduše přeskočila a vypustila na Tobira proud ohně.
"Katon: Endan!"

Vypadalo to na velkej malér. Naše plány se bortily hned od začátku a nic nám nevycházelo. Neměl jsem tu nikoho kdo by posílil můj suiton a tak jsem byl přetlačen. Aby toho nebylo málo tak se ke mě blížila bestie, kolem které lítali blesky. Můj přirozený nepřítel proti mě, nevypadalo to moc slibně a já musel přijít se strategií, ale co dělat s mýma schopnostma na volném prostranství. Zatím se to ke mě přibližovalo, ale neútočilo to na mě. Byl jsem trochu vzadu a dál od ostatních kvůli vyhnutí se jeho technice. Připravil jsem si pár pečetí, kterými bych mohl v dalším protitahu získat výhodu.

Dostala jsem se až k němu, ale radovat jsem se nemohla. Ani se nehnul. Kso.... V tu chvíli jsem ucítila pohyb vzduchu. A sakra, to není dobrý. Rychle jsem prohledala blízké okolí sharinganem. Na zlomek jsem ji viděla. V tu chvíli se ale nafoukla. Narychlo jsem složila pečetě na Shunshin no jutsu a přesunula se opět kus dál. Byly to jen setiny sekund, přesto mě technika zčásti stihla zasáhnout. Přece jen - stále jsem byla jen chuunin. Technika mi sice nestihla naplnit plíce vzduchem, ani mě neodfoukla, ale potrhala mi tričko, takže jsem měla zakryté to nejnutnější, ale břicho odhalené a na něm slabý šrám. Tváře mi lehce zčervenaly. Kdyby nebylo sharinganu, nestihla bych se vyhnout. Tohle je technika velkého rozsahu. Seděla jsem za jedním z posledních stromů a vydýchávala se. Strom byl za nepřítelem, jinam jsem se uhnout nestihla. Co teď? Kousla jsem se do rtu. Každý z nás byl zaměstnán. Musela jsem se spolehnout jen na sebe.

Nepřítel použil metodu rozděl a panuj. Můj rychlý útok lehce odrazil. Pak mě hodil do stromu. Co teď? Sesbíral jsem se. Všichni bojovali na plno a dali do toho vše. A co já? Má čakra byla na hraně, polovinu své zásoby jsem uchovával, abych vytvořil ultimátní pečeť na svém čele. Druhou polovinu používal na boj a na léčení. Nicméně Mokuton spotřebovával velkou spoustu čakry, použil jsem už kuchiyose a další část si musím uchovat na případné léčení. Tento boj pro mě nebyl vhodný. Musím používat taijutsu, které nespotřebovává téměř žádnou čakru.
"Dainamiku Entori!" přímým kopem jsem vystřelil na nepřítele v plné rychlosti.

Díval jsem se na bojiště a rychle analyzoval situaci. Tolik technik na takové úrovni. Došlo mi, že se budu muset zapojit taky. Rychle to tu vyřešíme a pak se pustíme do konečného plánu. Zatím jsem se z celé divize do boje zapojil jen já, protože potřebuju, aby zbytek měl dost sil a nevyčerpali se hned všichni tady.
Nejblíže ke mně byla zrovna Riri, která vypadala po útoku dost otřesená. Měl jsem výhodu v tom, že jsem to měl celé před sebou, takže jsem viděl, kam se maska přesunula. Složil jsem rychle pečetě a aktivoval Mizu no jikuukan. Teď můžu využívat vodu i tam, kde není. Složil jsem další pečetě na techniku Suiton: Suiryuudan no jutsu. Vedle mě se vytvořil vodní drak a vyrazil proti větrné masce. Spíše jsem ji chtěl jen rozptýlit, abych se mohl dostat až k Riri a tak se i stalo. Objevil jsem se u Riri, poklekl k ní a podíval se jí na to zranění. Nebylo to tak hrozné. ,,V pohodě?" Zkontroloval jsem okolí a pak jsem se zase postavil. ,,Potřebuju, abys připravila nějakou katonovou techniku a ve správný čas ji použila." Zatím si od té masky musíme držet trochu odstup, abychom pak ve správný moment udeřili.

Nepřítel zareagoval tak, jak jsem očekával. Neprokoukl mou techniku a zaútočil na klon. Mezitím jsem zaregistroval Seita svým sennin modem. Otec vyslal další posily!
Yosh!
Tobiru klon použil naprosto stejnou techniku, která se srazila a vytvořila menší výbuch.
V okamžiku, kdy se příšerka vyhnula technice jsem se přeměnil zpátky a vytvořil rasengan.
"Senpou: Rasengan!" v ruce se mi vytvořil rasengan větší velikosti a rychle mířil na příšerku.

Kataro se pletl. Raitonová maska útočila na Katara a vypustila na něj proud blesku s technikou Raiton: Gian. Jelikož si myslel, že maska neútočí a jen tak zbůhdarma srší blesky tak ho proud blesků na plno trefil a popálil.

Ririchiyo to schytala. Před smrtí ji zachránila její vrozená schopnost, které jsem si až teď všiml. Pak se objevil další týpek. Shinobi z Rengo se množí jako králíci, či co. Na větrnou masku mířil vodní drak. Větrná maska však použila techniku "Shinkuuha" a proti drakovi. Technika měla draka zrušit.
"Myslíš, že se schováš maličká?" maska jen vystřelila několik vzdušných koulích a prostřelila strom.

Otravný hmyz Hashiru nepřestával útočit. Zastavil jsem jeho útok rukou. Taijutsu proti taijutsu.
Vystřelil jsem proti němu a odkopl ho do stromu vší silou.

Nečekal jsem, že Tobiru předvede tak primitivní manévr. Zabral. Opravdu jsem si nevšiml, že se prohodili. Nicméně ohnivá maska se rozestoupila a Tobiru pouze maskou prolétl. I to ty masky umí. Místo toho na Tobira vrhla své ocelové nitě a chtěla ho svázat.

"Všechny Vás zabiju a rozšířím si svou zásobu srdcí!

Já jsem vždy připraven a čekal jsem na vhodnou chvíli kdy odrazit ten správný útok. Vypadalo to, že teď je ten správný čas. " Suiton: Mizukagami no Jutsu " Vytvořil jsem z vody zrcadlo, které kompletně skopírovalo útok nepřítele ve stejném rozsahu a obě bleskové techniky se srazili na půli cesty. Já jsem si dál připravil pečetě a dostal se do dostatečné vzdálenosti. Útok blesku trochu poničil terén a trochu to tu vypadalo jak kopec plnej děr. Blesky umí nadělat spoustu škod zemi a tak se nebylo čemu divit. Zkoušel jem tu bleskovou bestii nahnat právě do těch děr abych mohl provést svůj plán.

Zatímco jsem usilovně přemýšlela, co mám udělat, kolem mě se ozývaly rány. Techniky létaly vzduchem i po zemi a vodě. Byla to vlastně moje první S-rank mise. Přišla jsem si zbytečná, zatím se mi nepovedlo vůbec nic. Zatla jsem ruku v pěst. V tu chvíli se přede mnou objevil Seito.
,,Seito-san." vyslovila jsem jeho jméno skoro úlevně. ,,Je to jen škrábnutí, nic mi není." přejela jsem prsty přes šrám a vyposlechla si jeho plán. Seito chtěl, abych se znovu zapojila, ačkoliv jsem zkazila i Tobirovo plán. Byla jsem ze sebe zklamaná, ovšem vzdát jsem to nechtěla. Přikývla jsem a poskládala pečetě na Katon: Goukakyuu no Jutsu. Najednou se vedle mě ozvaly rány a pak se objevily díry ve stromě, který se následně zbortil na zem. Odskočila jsem o pár metrů dál a čekala na rozkaz Seita.

Vypadalo to, že můj protivník se mi v taijutsu vyrovnal. V letu jsem se vyrovnal a dopadl na všechny čtyři. Vyhodil jsem na nepřítele několik kunaiů a rozběhl se opět proti němu.
Ještě jsem měl v rukávu jednu techniku, tu jsem však nechtěl používat, protože ji ještě plně neovládám a žere spousty čakry. V momentě kdy jsem dopadl jsem si vzpomněl na svůj trénink. Sleduj nepřítele a nikdy se nenech zasáhnout! Kdo jiný by vyléčil tvůj tým, pokud padneš? Zamračil jsem se a z nepřítele teď nespustím oči. Musím sledovat každý jeho krok, každý jeho vzorec boje a pak ho zasáhnu a prokouknu jeho útok!

Můj útok se nepodařil. Proletěl jsem maskou a rasenganem téměř narazil do země, pokud bych ho v čas neuvolnil. Vstal jsem a můj sennin mód byl vyčerpán. Znaky kolem očí zmizely a schopnost ovládat čakru také. "Kso.." na břiše začala pálit ohnivá pečeť.
Vrhlo se na mě několik nití a téměř jsem cítil chladivý dotyk kovu na své kůži. Hned na začátku našeho souboje jsem vytvořil dva klony a ukryl je v lese. Kloni čerpali přírodní čakru a byli připraveni přenést ji na mě. Jednoduchou pečetí Kai jsem jednoho klona uvolnil. Zavřel jsem oči."Sennin mod obnoven!" v rychlosti se mi v ruce utvořil rasengan rozsekal jsem blížící se nitě. Odskočil jsem od ohnivé masky dál. A soustředil se na okolí, chtěl jsem vědět, jak si vedou ostatní.

Kataro si myslel, že mám v rukávu jen jednu bleskovou techniku. To se šeredně pletl. Blesková maska na chvíli zastavila na vyvýšeném místě před Katarem. Nehodlala hrát tu jeho hru.
Nejdříve okolo Katara začaly sršet blesky. Poté vyrostly čtyři sloupy, které vypustily další proud blesků. Kataro byl v pasti. Pomůžou ostatní svému kolegovi?

Rozhodl jsem se stáhnout vzdušnou masku. Vypustila na Ririchiyo poslední neškodnou vzdušnou kouli a rozhodla se odletět.

Šmejd Hashiru nepřestával útočit a jeho útoky začaly být agresivnější. Se svým posledním útokem mě zasáhl a já jsem odletěl a narazil do stromu. Pomalu jsem vstal a oprášil se.

Vypadalo to, že svou oběť mám a neunikne mi, opak byl pravdou. Tobiru si opět načerpal sennin mod, bez kterého by už tady nebyl. Ohnivá maska už na něj dál neútočila. Vyskočila do vzduchu. Ve vzduchu do ní narazila maska větrná.
Obě masky se spojily. Vyletěly do vzduchu, jedna maska použila Katon: Zukkoku a druhá maska použila Futon: Atsugai.


Vypustily společnou kombo techniku na celou společnost z Rengo Kyowa.

Byl jsem ve velkém maléru. Proti této technice jsem mohl použít jen jednu techniku, ale dokud je tu ta raitonová bestie tak to nemá smysl. Proto jsem zatím šetřil chakrou, ale šlehali kolem mě blesky a zraňovali mě. Momentálně jsem potřeboval nutně pomoci Ze zoufalství jsem zkusil udělat pomocí Yokai no jutsu v zemi větší díru. Blesky se relativně pohybovali na povrchu a ve vzduchu. Ale není jasné zda mě budou pronásledovat i do podzemí. Kyselina rozpustila kus země do které jsem spadnul. Bylo to maximum co jsem zatím mohl udělat, neovládal jsem fuuton abych ten raiton odrazil. Měl jsem dost velkou smůlu.

Vodní drak splnil svoji roli a na chvíli získal pozornost větrné masky. V té době jsem se dostal k Riri a proběhla naše malá a rychlá konverzace.
Nepřítel však na nic nečekal a vypustil na nás střely. Naštěstí jsme měli dostatek času a mohli se tak vyhnout. Já se chtěl vyhnout jen jedním směrem tak, aby nám to vyhovovalo, takže kdyby Riri zvolila jiný, tak bych ji prostě chytl a vzal ji mým směrem. Avšak i ona zvolila správně.
Tímhle vyhnutím jsme se totiž dostali do zad bleskové masky. Kývl jsem na ni, ať vypustí katonovou techniku a sám jsem rychle složil pečetě na Futon: Shinkūgyoku a taky hned techniku použil. Takže na bleskovou masku se řítil katon a následně z něj vyletěly větrné střely, které s sebou táhly i oheň. Pokud se nám masku podařilo zasáhnout, tak bychom zároveň pomohli i Katarovi.
Pak ale soupeř hned vypustil další útok. Nebyli jsem sice přímo v epicentru, ale i tak se nás technika dotýkala. Poskládal jsem rychle další pečetě a použil Suiton: Suijinheki. Nemělo to techniku zastavit, ale alespoň trochu ochránit nás na kraji a poskytnout jim čas na to, aby se vzdálili. Sám jsem byl pak donucen při dobré příležitosti se také vzdálit.

Seito se přemístil stejným směrem jako já. Trochu mě to uklidnilo, že je tu taky a že je blízko. Rychle jsem sharinganem prohlédla okolí. Mířila na nás další větrná technika, to byl ten čas, kdy jsem měla použít připravenou techniku. Seito na mě kývl. Spojila jsem ruce na poslední pečeť.
,,Katon. Goukakyuu no Jutsu." zhluboka jsem jsem se nadechla a z úst vypustila mohutný, hřejivý ohnivý mrak, který Seito posilnil větrem. Když jsem se ohlédla po svých spolubojovnících, zjistila jsem, že jsme blízko jouninovi původem z Kirigakure. V tu chvíli mi došlo, co Seito plánoval a já opravdu doufala, že to vyjde. Mohla bych ho pak vyléčit.
Jenomže jsme nečekali, že se větrná maska spojí s ohnivou a vytvoří obrovský ohnivý vír, který mířil na nás všechny.
,,Co to..." zašeptala jsem a vytřeštila oči na tu hrůzu. Seito vytvořil vodní stěnu. Těsně před tím, než se vír opřel o zeď, použila jsem znovu Shunshin no Jutsu na přesunutí. Náraz víru o vodní stěnu mě nakonec ale stejně odmrštil a já zády narazila do jednoho z posledních stromů. Vykulila jsem oči, ze kterých zmizel sharingan, a svezla se po kmeni na zem. Vyrazilo mi to na chvíli dech, rozkašlala jsem se. Nebyla jsem dost rychlá. Několikero použití technik a používání sharinganu mě vyčerpalo a obralo o chakru. Snad jsme pomohli tomu jouninovi aspoň. Zaryla jsem si nehty do dlaně. Štvalo mě, že jsem nezvládla víc, jen jsem vyčerpala skoro všechnu chakru. Hashiru, Ruki, omlouvám se, zavřela jsem oči a pevně stiskla víčka k sobě. Hrozně jsem se styděla, nechtěla jsem selhat. Podél kmenu jsem se postavila a zůstala opřená. Nohy se mi klepaly. Únavou i vztekem. Cítila jsem, jak mi v žilách proudí krev a zurčí. Nejspíš mi náraz poranil žebra, bolelo to, ale...Doufala jsem, že dostanu další a další příležitost!

Tenhle boj byl az moc krutej kdyby se tu neobevil Seito tak uz z nas jsou jen skvarky. Videl jsem ze RiRichiho je na tom bydne nemusel jsem byt expert na to abych to poznal. i kdyz mela vice cakry nez ja zdalo se ze Sharingan a spojeni technik si vybraly na ni svuj podil. Ale ja nebyl ten co mohl poucovat. Z bezpecne vzdalenosti jsem priskalal po stromech k Ririchiyo. prehodil jsem si jeji ruku okolo krku a vyskocil opet na strom a skakal zpet bo bezpecne oblasti. Tedy zatim bezpecne jelokoz se to menilo. i kdyby asi mela namitky bylo by ji to nic platne. Jelikoz v tomhle stavu by nec nezmohla zdrejmne ani ne se vyhnout necemu takovemu. "Mela by jsi si davat vetsi pozor, Nebo se takhle nekomu neco stane." Mohlo to znit chladne nebo snad jako nejaka vycitka ale myslono to bylo dobre. Ja vedel co to je kdyz zemre nekdo pri ochrane nekoho jineho o to horsi je to kdyz se neda nic jineho potom delat.

Na tváři se mi objevil úsměv, když jsem Takashiho konečně zasáhl. Můj úder posilněný čakrou a monstrózní silou mu měl ublížit, ale nepřítel vstal a já úsměv mi zamrzl.
"Co to.." hrůzou jsem sledoval jak nepřítel mění strategii. Ririchiyo zranili a Seito nás zachránil. Bylo načase taky změnit strategii, s mou úrovní taijutsu nedokážu nepřítele porazit.
Složil jsem dvě základní pečetě pro mokuton a soustředil velké množství čakry.
"Mokuton: Jukai koutan!"

Má technika zapůsobila okamžitě. Stromy začaly růst. Nebyly silné a velké, ale doufal jsem, že splní účel.

Stromy a rašící větve mířily na Takashiho a měli jediný cíl, Takashiho svázat.

Doufal jsem, že ohnivou masku zničím, ale Takashi se odvrátil a zaútočil na zbytek skupiny a ohnivou s větrnou spojil dohromady. Také jsem si uvědomil, že Kataro má problémy. Utvořil jsem se Rozběhl jsem se jeho směrem a vytvořil jednoho stínového klona. Klon použil techniku dotonu. S pomocí ní chytil za končetinu bleskovou masku a vtáhl ji do země.
"Doton: Shinjuu zanshuu no jutsu!"
Technika sloužila spíše jako rozptýlení, než aby měla skutečný účinek.
Já sám jsem skočil doprostřed sloupů, vzal Katara a rychle s ním skočil za stromy.
"Jsi v pořádku?" zeptal jsem se.
"Pokud ano, rychle se vzpamatuj."

Na malú chvíľku sa zdalo, že sa začína Shinobim z Rengo Kyowa dariť. Dokázali sa vyhnúť spojeným technikám Katonu a Fuutonu, teda skôr zamedziť sile, čím si vykúpili čas aby sa dostali do väzenia, nehovoriac o tom že sami zaútočili ma bleskovú masku, ktorá takmer zabila Katara. Tým pádom dokázali zachrániť Katara a kompletne obmedziť pohyb Raitonovej masky, na chvíľku zamedziť vďaka technikám pohyb spojeným maskám, pričom Hashiru dokázal nakoniec vďaka svojej technike obmotať svoj mokuton okolo hlavného tela Takashiho, čím ho priviazal k svojim stromom. Takashi na malú chvíľku vyzeral prekvapene, na malý okamih ho oblial pocit strachu zo smrti, než sa pohľad zmenil a stvrdol.
"Perfektné, nikdy som neveril že ma do rohu dostanú idioti ako ste vy."

Nezdalo žeby vzdoroval, pokojne zvesil hlavu. Vzdával sa? Nie, ostávala stále jeho spoločná maska, ktorá sa práve teraz vrhla na zachráneného Katara, ktorý už tiež musel mlieť z posledného a Tobira, ktorý stále mal na sebe pečať a tak nedokázal využiť svoj plný potenciál. Keby mohol, spoločne so Seitom by dokázali tento súboj ukončiť skôr. Čo si ale nikto nevšimol, vďaka Tobirovi dokázal svoje srdce Takashi presunúť z bleskovej masky, vďaka Jiongu, do pravého tela, čo si ale nemohol NIK ani všimnúť. Už len kvôli tomu že vďaka nitiam nedokázal ani samotný Hyuuga vidieť srdce, ktoré obaľovali, videl len nite, a presúvalo sa to pod zemou. Nehovoriac o tom že telo s Raiton maskou ostalo ešte na mieste, len sa nedokázalo vďaka Dotonovej technike pohnúť, aspoň tak sa zdalo.
"Nedokážete ma zabiť, nikto z vás! Ja, ktorý som prekročil hranice smrteľnosti a stal sa nesmrteľným. Ešte mám svoje srdce na mieste, tvoj Mokuton je k ničomu.."

Zasmial sa a mal prečo, začal sa drviť a mokuton začal vďaka sile Doton: Domu praskať. Ak ho chcel "doraziť", musel si Hashiru pohnúť, avšak nikto mu nemohol pomôcť, pretože spoločné masky ohňa a vetra sa pustili do oslabených pozícií Katara a Tobira. Ostatok musel pomôcť práve im.

Na chvíli jsem byl zachráněn, ale netrvalo to dlouho jelikož už se na nás vrhal další nepřítel. Moc chakry mi už nezbývalo a já byl zraněn. Tobiru mě pak znovu zachránil a já viděl trochu naděje. " Díky za záchranu, proti raitonu jsem bezmocnej. Musíme je nějak dostat, vyčkám na správnej moment abych je pokropil Yotonem. " Vyčkával jsem na ten správnej okamžik abych si byl jistej, že se trefím. V ten moment jsem vypustil Yoton: Yokai no Jutsu, které mělo pokrýt obě masky. Doufal jsem, že tento plán vyjde. Byli však hodně pohyblivé, a proto jsem počkal až budou blíž. Kdyby se něco pokazilo tak bych to zřejmě dost schytal, jelikož jsem neměl nic připraveného a s chakrou jsem na tom nebyl nejlépe.

Přiskákal ke mně Hyuuga a než jsem stihla cokoliv říct, odnesl mě pryč. Nejdřív jsem nic nenamítala, ale...Já jsem nemínila utéct. Vzepřela jsem se a Hikara od sebe jemně odstrčila. Mohla jsem se díky tomu zastavit. Opřela jsem se o kmen stromu a vydechla.
,,Díky, ale...Jsem v pořádku." pokývala jsem hlavou. Nebyla jsem tak neschopná, jak se mohlo zdát. Otočila jsem se směrem k bojišti a vracela se zpátky. Nevím, jestli mě Hikaru sledoval, nebo ne, ale já musela něco udělat. Během cesty jsem se kousla do ruky. Okamžitě mnou projel hřejivý pocit a já cítila, jak se moje žebra i šrám a veškerá bolest uzdravuje. Heal Bite. V takových situacích jsem za tuto schopnost ráda.
Nabrala jsem rychlost a dostala se ke Katarovi a Tobirovi. Zrovna ve chvíli, kdy Kataro použil Yoton.  Poskládala jsem pečetě, hodila skurikeny a vyslala Katon: Housenka Tsumabeni na bleskovou masku.
Tím už bychom se jí měli jednou provždy zbavit.