Tanzaku-gai

Tanzaku gai je jedno z posledních mest, která přežila revoluci.

Tak konečně jsme dorazili na to pravé místo. Nejdřív bychom si to měli prohlídnout trochu detailněji, jenže byakugan v přístavu by byl moc nápadný. Chtělo by to dojít na nějakej kopec odkud bude vidět na celé město. Naštěstí nedaleko takový byl což jsme měli kliku. " Trochu se projdeme, je to kousek. Potřebujeme rozhled a vím kam přesně pro něj zajít. Pokud máte nějaké návrhy, sem s nimi " Byl jsem ochoten vyslechnout všelijaké nápady a názory. Sice jsem jim přímo neřekl co budeme dělat, ale určitě si to domysleli. Mezitím jsem vystoupil z lodi a čekal na ně.

Vystoupil jsem z lodi a pak jsem jen rekl. "Co se tyce me, vy jste velitelem mise." Nemel jsem v planu to nejak moc tlachat bylo zde moc neznamych a jeste mene znamych. Na to abych se vyjadroval preci jenom ja zde byl ten nejslabsi.

Dorazili jsme na místo poměrně rychleji, než jsem čekal. Vystoupil jsem z lodi a vyslechl si Katara.
"Nejdříve musíme zjistit polohu nepřátel a Tobira a podle situace se rozhodnout, co bude třeba udělat. Jeden z nás pravděpodobně bude muset dělat volavku.." napadlo mě. Trochu mě štvala Hikarova neprůbojnost. To jsme taková esa, že se takhle chová?

" Nejdříve to však musíme celé zmapovat a od toho je tu Hikaru. Při troše štěstí ho možná i najde. Pak stačí už jen vymyslet plán podle rozmístění nepřátel. To si však dopovíme na místě. " Zamířil jsem už rovnou ke kopci ke kterému jsme dorazili po několika minutách. Tady bude moci svým byakuganem Hikaru prohledat oblast a my podle ní vymyslíme podrobný plán. Je nás ale málo, takto nejde ani dobře rozmístit síly. Jak navrhnul volavku tak to je celkem problém, jelikož kdyby ji třeba dělal Hikaru tak by se mohl objevit někdo silný a sejmout ho. To se mi moc nezamlouvalo a stejně tak medik by se měl držet blízko týmu a nebýt sám.

kdyz jsem dorazili ke kopci aktivoval jsem Byakugan preci jenom jsem tu byl od toho.  Necekal jsem na nic extra.
5 ninjů na úrovni chuunin
a 10 lidí s lukem
hrad má 5 poschodí
na střeše je hlídač
další 4 ninjové pobíhají kolem hradu
dva lidé s lukem jsou v každém patře.
Dve osoby jsou ve sklepeni ale to je vse co muzu rict. Jejich uroven nejsem schopen urcit.
Tohle bylo maximum co jsem dokazal zjistit. "Mozna by jsem mel setrvat zde." Nebyl to strach co me drzelo ale i tak to je celkem slusna presila na to aby jeste davali pozor na me.

Přikývl jsem a dorazili na kopec. Hikaru spustil svoje čáry máry a najednou na nás vychrlil lokaci nepřátel.
"Hmm, to je docela přesila." uznal jsem naši situaci za beznadějnou.
"Co budeme dělat?" otočil jsem se na Katara. Je náš vůdce, měl by přijít s plánem a rozhodnout.

Jak jsem očekával je zde hodně nepřátel a nás je málo. Mohl bych vzít všechnu pozornost na sebe jenže to sklepení je podezřelé a mohl by tam být ještě někdo silnější. To by mohl být dost podstatný problém. Potřebovali jsme dobrý plán na infiltraci, jenže já zrovna plány nepřekypoval. Používal jsem jednodušší metody, navíc jsem nebyl zodpovědný za životy druhých a když mám v týmu chunnina a genina tak rozdělovat síly na takovém místě je nebezpečné. " Volavka zní dobře, ale ani jeden z nás ji nemůže udělat. Na Hikara by jich bylo moc, jak je to tak jak říká tak jsou silnější než on a mohl by umřít při odlákávání. Ty a já nepřipadáme v úvahu. Tebe potřebujeme na případné vyléčení Tobirova zranění až ho najdeme. Nejspíš tam narazíme na někoho silného ja je zvykem a tak vás tam nemůžu nechat jít samotné zatímco bych se staral o odlákání všech stráží. Musí tu být nějaká tajná cesta, která se moc nepoužívá, ale dostane nás do hradu nenápadně. Uvnitř si už nějak poradíme. "

Videl jsem jednu dokonce i nestrezenou cestu ale myslim ze ta se jim libyt nebude. "Neco vidim ale predpokladam ze do toho se vam chtit nebude. Je tam nechranena a nehlidana cesta. Ktera se tahne pod sklepenim. A teoreticky by jsme se tudy mohly dostat az k tem dvema osobam. Ale ta cesta jsou stoky takze asi nemusim popisovat ze jak tudy pujdeme tak pujdeme do sra*ek. Doslova a dopismena." Opravdu to tak bylo mohla to byt past a nebo nepocitaly ze by tam nekdo mohl jit.

Vyslechl jsem Katara a taky Hikara. Kataro měl pravdu. Jenže vzít sebou Hikara do tak nebezpečného prostředí. Nemůžu se pořád starat o jeho léčení.
"Dobrá, ale Hikaru..Neměl by spíše zůstat tady? Můj summon Katsuyu jej může chránit a zároveň způsobit rozruch, který potřebujeme." nemyslel jsem to zle, přeci jenom je to genin.

" To není tak špatný nápad Hashiru. Nechci tě však podceňovat, ale aby taky byl schopen se ubránit chunninům a další když tu bude skoro sám. Je to dost velký risk a uvnitř potřebujeme navigátora. Co když Tobira přesunou na jiné místo zatímco se budeme plížit? Těžko zjistíme kam ho přesunuli. Tohle se obvykle dělá, že přesunou vězně behem rozruchu. Ale máš také pravdu, je to pro něj velmi nebezpečné. " Potřebovali jsme tohle probrat společně, sice jsem byl velitel týmu ale já vždy pracoval v týmu a Hashiru vypadal i celkem zkušeně na tyhle věci, možná ho brzy povýší.

Kataro mi prebral co jsem chtel rict. ano byl to celkem labyrint coz taky nehralo v nas prospech. Tohle nikam nevedlo chapal jsem oba dva ja osobne jsem se taky nejak necitil na takovou misi. "Uprime receno, tohle je celkem zapeklita situace. Obadva mate pravdu. Jak jsem rekl nemam strach z toho ze se mi neco stane. Neni nikdo kdoby cekal ze se vubec nekdy vratim. Pravdou je ze ty stoky jsou celkem bludiste. Coz muze zpusobit komplikace. Risk byl ze me vubec hokage poslal s vami. Dle meho nazoru to byla chyba. Sest let jsem byl mimo boje treninky atd cas od casu jsem udelal samostatnou mici co nepredahovala D-rank. Takze me schopnosti v boji jsou mizerne." Nebylo moc veci rozdelit se by byl velky problem a Zdrejmne nevedeli o slabyne kterou ma Byakugan ale ja ano. Tudis se to komplikovalo. ale posledni slovo mel Kataro a ne ja.

Kataro měl opět pravdu. Opravdu to byl zkušený jounin. Nedělal ostudu své hodnosti.
"Hikaru, tato mise riskuje víc, než tvůj život. V sázce je život mého bratra, také životy obyvatel města Tanzaku. I když jsi šest let nebojoval, pořád máš duši Shinobi! A Shinobi se nevzdávají, i když jejich situace vypadá bledě." pohlédl jsem na Hikara bojovně.
"Měli bychom tam jít všichni a Katsuyu později Hikara ochrání."

" Souhlasím, půjdeme všichni. Máme tak větší pravděpodobnost, že uspějeme, avšak si ujasněme jedno pravidlo, které je zvykem mezi jouniny. Jakmile se situace vymkne kontrole a nepřítel bude moc silný tak musíte hned zmizet zatímco vás budu krýt. Nesmíte váhat, je má povinnost vás během mise ochránit. Nemohl bych se Hokagemu podívat do očí kdyby se vám něco vážného stalo během mého velení. Přeberte si to jak chcete, ale je to dost důležité. Je nás méně, s větší skupinou je možné toto místo zpět dobýt, ale pokud nepřítel bude dalece přesahovat naše schopnosti tak musíme zmizet, samozřejmě ne bez Tobira pro kterého jsme přišli. Při nejhorším bych já zaměstnal nepřítele zatímco by jste ho eskortovali. Všechno jasné? " Měl jsem trochu delší řeč, ale bylo nutné si toto ujasnit. Sice jsem se řídil pravidlem, že přátele opustit může jen odpad, ale chránit své kolegy vlastním životem patří do jiné kategorie.

"Myslel jsem spise to ze jsem zde vas vystavuje jistemu riziku. Nemyslel jsem pouze me ale i civily a vas. Navic o to vice ze se jedna o hokageho syna. Muj cil je jasny, Smrt osoby co me pripravila o mou jedinou rodinu!" Rekl jsem smerem k HAshiru s dost nenavistnym tonem v hlasu. A pak ke Katarovi. "Nehodlam se plest do niceho co neni nutne a komplikovat situaci." Rekl jsem byl to rekneme takovy souhlas i kdyz jinak receny.
Pokud si Hashiru  dokazal dat souvislosti dohromady. To \ew jsem prisel o svou rodinu viz sestru. A to ze se to stalo pred sesti lety musel vedet ze se jednalo o mou pribuznou jelikoz se o tom dost dlouho mluvilo uz jen tim ze to byla asi jedina clenka klanu aco kdy zemrela pri zkouzkach i kdyz moc lidi nezemrelo behem nich.

Přikývl jsem na Katarův rozkaz. Ten se mi velice příčil, jako medikovi. Doufal jsem však, že k tomu nedojde.
Po vyslechnutí Hikara mi něco došlo. Tak to byl on? Hyuuga s osudem Uchihů. Uchihové se však změnili, už nejsou nikým ovlivňováni. Jeho osud je smutný, ale to neznamená, že musí být pohlcen nenávistí.
Sevřel jsem ruce v pěst.
"Ok, vyražme tedy!"

Tak byl čas konečně vyrazit skrz stoky do hradu, které měli být údajně nehlídané. Pro jistotu jsem si však dával bedlivě pozor na své okolí a kolegy. Hlavně se ujistit, že nejsme sledováni. Držel jsem se trasy, kterou nám cestou říkal při cestě až jsme nakonec došli ke stokám. Nechtělo se mi moc do toho sajrajtu, ale někdy je nutné něco obětovat abychom se dostali k cíli. Jestli to bude jen důstojnost kvůli smradu a špíně tak ji přijmu. Bylo na čase prohledat hrad.
/přesun

Celou cestu jsem je navigoval a moc se mi ty stoky nelibyly. No memu citlyvemu cichu urcite ne. Hold ma hrdost sla stranou.
(presun)

Konečně jsme vyrazili. Připadalo mi to jako věčnost. Snad se mezitím Tobirovi něco nestalo, cítil jsem však, že je zatím v pořádku. Nepodceňujte bratrské pouto!
Dostali jsme se ke stokám. Ač nerad, tak jsem se ponořil do špíny a smradu. Šel jsem jako poslední a snažil se nevnímat smrad ani ty věci okolo. Tobiru..jen počkej až tě dostanu do rukou.. pořád jsem svíral ruce v pěst, klouby hrozivě praštěly.