Tanzaku hrad

First topic message reminder :



Tanzaku hrad byl znovu postaven v okolí města.

Ani jsem nestihl pořádně zareagovat a vydat se za nepřítelem, když v tom jsem byl venku a dýchal čerstvý vzduch.
"Díky za záchranu, jenže, musím ho dostat. Tohle je ohnivá pečeť, která zmizí jen když ji uživatel sám sundá nebo my sundáme jeho. Zabraňuje mi v používání čakry. Mohu jen senjutsu. Taky se nemůžu moc od něj vzdálit, jinak skončím.." překřížil jsem ruce v pečeť.
"Kage bunshin!" vytvořil jsem dva klony, kteří se vydali na útěk do lesa. Budou tam čekat na povel a čerpat Senjutsu čakru pro případ, že mi dojde.

Tobiru překvapil. Nečekal jsem, že dokáže použít čakru a vytasit se na mě s útokem, takové úrovně. Překřížil jsem ruce a kryl se před úderem. Letěl jsem vzduchem a letěla na mě i technika Katara. Tahle nudná technika nestojí za protiútok. Ve vzduchu jsem vystřelil ruku a zhoupl se na strop jako pavouk. Svým manévrem jsem se vyhnul letící kyselině. Zachranáři s Tobirem byli pryč. Nejsou daleko, dokážu vycítit svou umístěnou pečeť a Tobiru moc daleko nemůže. Soustředil jsem čakru a rychle se vydal za signálem techniky.

 " V tom případě se ale musíme vzdálit trochu od hradu, čím blíž k němu budeme tím víc nepřátel se ukáže. Musíme trochu dál. Určitě se vrátí a my na něj musíme být připraveni. Takže jdeme. " Řekl jsem a vyrazil. Potřebovali jsme lepší pozici než východ ze zasypanejch kanálů. Je tu moc nepřátel, musíme se vzdálit. Ta pečeť na Tobirovi však není nic dobrého. Musíme se s tím vypořádat rychle než nastanou komplikace.

V lese jsme mely vetsi sanci i lepsi prekvapeni se dalo prichystat. Zamiril jsem k lesu tedy. Nebylo nic moc co bych mohl udelat takze, jsem pouze sel vpred. Bylo by riskantni neco zkouset takze jsem to nechal na ostatnich. Vazne jsem si pripadal jako pate kolo u vozu.

Tobiru nevypadal zranene, jen jeho nova pečeť vypadala jako poradny problem. "Yosh, vyrazime do lesa. Nechci za zady další nepritele. Navíc mame výhodu prostředí." rozutekl jsem se za ostatnimi. Nepřítel vypadal silne, urcite bude, když ovládá takovou techniku. Budu na něj stacit? Trénoval jsem dostatecne? Budu dost rychlý a silný?

Utekli jsme do lesa. Byli jsme z dosahu hradu a zastavil jsem se. Cítil jsem, jak nás nepřítel sleduje. Navíc jsme byli docela daleko, žár pečetě sílil.
"Zastavte se.." přestal jsem běhat a postavil se do přední linie. Mohl jsem ještě udělat dva klony.
"Nepřítel ovládá pět elementů a jeho tělo tvoří dráty. Může volně prodlužovat a manipulovat svýma končetinama. Občas to vypadá, jako kdyby se hýbaly automaticky." to je vše, co jsem od něj věděl. Byl jsem připraven jej porazit s pomocí bratra a toho jounina.

Konečně jsem je dohnal. Jako lovec, který jde po své kořisti. Přiskočil jsem k nim.
"Našel jsem Vás."
Očima jsem prolétl své nepřátele. Byli v přesile, ale to zatím nevěděli nic o mé schopnosti. Kdykoliv jsem je mohl trumfnout.
"Teď Vás všechny zabiju a tobě Senju, odseknu ruce a nohy, abys mi už neutekl."

Jakmile se Tobiru zastavil přiskočil jsem k němu. Brzy nás však kvůli této zatávce dohnal i ten jenž předtím letěl vzduchem a napálil hlavou do zdi. Vypadal dost nebezpečně, nepotřeboval jsem na to všelijaké senzibilské schopnosti abych odhadnul sílu protivníka. Bude to tuhá bitva, tamto předtím byla buď jen náhoda, a nebo to udělal schválně. Připravil jsem si proto pečetě a byl jsem připraven k boji. Hikaru musel určitě vědět, že se bude muset držet stranou nebo zemře. Tady nám nijak nepomůže pokud ho budeme muset chránit.

Situaci jsem si uvedomoval az moc dobre. Odrazil jsem se od zeme a saltem jsem se zastavil na vetvi stromu. Preci jenom jsem videl ze tohle bude tuha bytva. A ja bych prekazel. Mezitim jsem odskakoval dale abych nebyl az tak na rane. Navic se tohle zacinalo tahnout a citil jsme ze me pomalu ale jiste opousti sila. jelikoz ma cakra byla nizka i tak.

Soupeř vypadal obzvláště silně. Doufal jsem, že to zvládnu a zůstanu stejně jako ostatní naživu. Kousl jsem se do prstu a udělal několik pečetí.
"Kuchiyose no jutsu!" přivolal jsem Katsuyu střední velikosti, která se objevila před Hikaru. Byla o něco větší než on. "Katsuyu, přilep se na Hikaru a ochraň ho. Hikaru, ty pozorně nepřítele sleduj.." přiskočil jsem k bratrovi a Katarovi.
Nehodlal jsem stát vzadu, zatímco ostatní riskují své životy. Nechtěl jsem stát vzadu a sledovat jejich záda, takhle se bratrovi nikdy nevyrovnám.
"Nemysli si, že budu stát vzadu a nechám se chránit. Jsem to já, kdo tě přišel zachránit Tobiru,"
poskládal jsem další pečetě.

"Mokuton: Daijuurin!"

Pousmál jsem se. Nečekal jsem, že si můj malý bráška si nenadělá do kalhot.
"Tak už jsi konečně dospěl? Nepodělej to, už je to dlouhá doba, co jsme pracovali jako tým." rozběhl jsem se proti nepříteli, Hashirova technika by měla fungovat jako rozptýlení.
V ruce se mi začal tvořit rasengan. Se senjutsu čakrou se zvětšil a měl daleko destruktivnější účinky.

Mokuton? přimhouřil jsem oči. Útok byl rychlý, uskakoval jsem dozadu, technika musí mít nějaký dosah. Uskakoval jsem tak dlouho, dokud větve nepřestaly růst. Během uskakování jsem skládal pečetě. Neměl jsem v úmyslu používat jiongu příšery, dokud jsem měl všechna srdce. Ještě to zas tak vážně brát nebudu.
"Katon: Zukkoku!"

Pečetě byly vytvořené, jak jsem předpokládal, nepřítel se vytáhl s technikou většího kalibru, ještě, že to nebyl raiton, to by mi byly ty pečetě k ničemu. Skočil jsem k nim se slovy. " Všichni stranou, tohle nechte na mě. Suiton: Suijinchū " Touto silnou vodní technikou samotné Mizukage jsem bojoval proti ohnivé technice nepřítele. Měl jsem navrch díky elementu což byla opravdu výhoda, tedy prozatím. Moji spolubojovníci mohli využít mé podpory a zaútočit na nepřítele zatímco jsem já odrážel jeho techniku. Bylo to kdo z koho a já se vzdát určitě nehodlal. Je čas si udělat i vlastní jméno.

Jen jsem vse pozoroval z povzdali a jako bonus se na me prisal slimak. No preci jenom jsem to cakal ze me najakym zpusobem budou chranit coz me stvalo. Ale co se dalo delat.

Byl jsem jen chuunin, ale nehodlal jsem se nechat zahanbit. Kataro nás ochránil svou vodní technikou, která byla vážně úžasná.
Rozhodl jsem se vytvořit pro Tobira ještě větší průlom. Pomocí čakry jsem vyskočil do vzduchu a poté rychle dopadl. Do paty jsem nasměroval čakru a během dopadu ji prudce uvolnil. Tím hmatem má fyzická síla ještě víc vzrostla. Tsutenkyaku! Dopadl jsem několik metrů před nepřítelem a země se začala rozpadat.

Kataro přišel vhod. Chtěl jsem se ubránit, ale nakonec nebylo třeba. "Arigatou!" Hashiru použil svou sílu. Vyskočil jsem do vzduchu, abych se ubránil před kameny a zemětřasem. Svou sílu jsem nasměroval do skoku a vrhl se na nepřítele.

"Senpou: Rasengan!"

Doběhli jsme na místo, kde se už odehrávala bitva. Držela jsem se v pozadí a sledovala ostatní, když se ale Hashiru rozhodl přidat, stiskla jsem ruku v pěst a zavřela oči. Baka! Jsme jen chuuninové! Když jsem je znovu otevřela, měla jsem v nich sharingan. Hashiru použil svou ultimátní sílu, vyhnula jsem se všemu kamením tím, že jsem vyskočila do vzduchu, stejně jako Tobiru s Rasenganem. Já složila pečetě a zhluboka se nadechla.
,,Katon: Housenka Tsumabeni!" poslala jsem na nepřítele oheň, kterým jsem prohodila shurikeny ze své vlastní zásoby. Stala se z nich rychlé a ostré ohnivá ostří.

Všichni se pustili do útoku. Začalo jít do tuhého. Týpek s modrými vlasy používá suiton a kyselinu. Jeho suiton byl dost pozoruhodný, když zablokoval můj katon. Následkem toho střetnutí se prostředí uvalilo do mlhy. Druhý Senju mě překvapil svou silou. Nejen, že ovládá Mokuton, ale i má monstrozní sílu. Dál zaútočil Tobiru s Rasenganem. Naprosto nečekaně zaútočila dívka, kterou jsem předtím neviděl.
"Suiton: Suijin heki!" vyplivl jsem proud vody a zformoval ji do vodní obranné zdi, do které narazily ohnivé koule. Nevšiml jsem si však letících shurikenů. Z vody na mě vyskočil Tobiru a konečně se mu podařilo mě trefit rasenganem.
Síla senjutsu zkombinovaná s rasengane mě odhodila několik metrů a v břiše jsem měl díru. Dopadl jsem na zem a na chvíli se mi zastavilo srdce.
Mohlo to vypadat jako jejich vítezství, ale pravda byla jiná. Chystal jsem se na uvolnění enormního množství čakry. Jedno srdce nahradilo druhé a několik příšer vylezlo z mých zad. Jedna příšerka se hned rozpustila.
Pomalu jsem vstal a oprášil se.
"To bylo zbrklé a neopatrné.." moje tři příšerky se postavily za mě.

Začalo se to tu nějak hemžit lidmi a techniky lítaly vzduchem. Pozoruhodné co všechno se může stát během pár vteřin. Každopádně to vypadalo, že Tobiru dokázal sundat přímo nepřítele, který však po chvíli vstal ze země a z jeho zad se vyvalilo několik divný černých příšer s maskami. Bylo to dost divné, určitě to není někdo normální. Dával jsem si na něj a na příšery pozor, jelikož nevíme co maj za schopnosti, mohlo by se klidně stát, že se najednou překvapivě objeví jedna předemnou a já se trochu proletím. Bylo třeba být ostražitý aby se tak nestalo. Pro jistotu jsem si připravil další pečetě.

To ceho jsem byl svedkem me nejak zarazilo. Vdyt to byl primy zasah. Kdyz vstal podival jsem se na jeho srdce a to co jsem videl me malem porazilo. Kazda z tech priser mela sve srdce. Zacinalo mi to dochazet mel 4 masky a jedna se rozpadla a prisera zmizela. "Dejte si pozor. Kazda znich ma sve srdce. Nevim to jiste, je to pouze hypoteza ale vypada to tak, ze muze sve srdca nahradit. Z tech priser, caz znamena ze jej musite zabit ctyrikrat." Kricel jsem na ne. Nebyly to podlozene veci ale mohly byt pravdive lepsi nejaka hypoteza nez zadna. Avsak sem se timhle mohl taky vystavit nebezpeci.

Začal jsem se radovat, že jsme ho konečně dostali. Když v to vstal z mrtvých. Bylo to horší a horší. Sevřel jsem ruce v pěst takovou silou, až mě to zabolelo. Nepřítel byl silný a to, co sdělil Hikaru, bylo ještě horší. "To znamená, že ho musíme zabíjet dál..Niisan.."

Podíval jsem se na bratra a čekal, jak s tím naloží.

"Yosh!" zaradoval jsem se. Můj útok měl zafungovat, byl rasengan posilněný přírodní čakrou měl nepřítele zničit. Najednou ožil a byly tam čtyři srdce navíc.
"Přeskupíme se!" vyhodil jsem do vzduchu několik dýmovnic a několik metrů jsem se vzdálil. Doufal jsem, že ostatní mě budou následovat.
"Tak, navrhuji změnu formace. Ririchiyo bude návnada, se svým Sharinganem dokáže předvídat pohyby a možná uspěje s genjutsu..Kataro, máš dobré obranné techniky, budeš nás krýt. Hashiru, jsi medik, budeš nám dělat podporu a budeš ho svým útokem rozptylovat. Hikaru, ty budeš naše nápověda. Sleduj nepřítele! A já...Já povedu útok, musíme příšery rozdělit a zničit! Kataro, proveď Kirigakure no jutsu, Hashiru, dej nám každému z nás Katsuyu, ať se můžeme kontaktovat...Raz..dva..tři, jdeme na to!"

Huh.. Nechal jsem je, ať s radostí hrají svou roli. Zničili mi jedno srdce, ale to nevadí. Vezmu si jejich srdce a tím se stanu ještě silnější!
Moje příšerky začaly běsnit. Toužily po krvi, stejně jako já.
"Dovolil jsem Vám zničit jedno srdce, abych Vám ukázal, co všechno ještě umím a zničil Vaši motivaci, asi to mělo opačný účinek.." poskládal jsem pečetě.
"Katon: Zukkoku! Fuuton: Daitoppa! "

Já jsem měl tedy na starosti obranu jak jsem se dozvěděl a nejlepší obrana je útok, tudíž jsem hodlal využít jedné útočné techniky k odražení jeho techniky. Jen velká záplava, která potopí okolí tohle dokáže zastavit. " Suiton: Bakusui Shoha " Valilo se ze mě ohromné množství vody až tu v mžiku byla obrovká vlna, která by smetla i město. Pokud má někdo i fuuton tak by mohl rozvířit vodu a tím ji udělat účinnější. Já jsem mezitím pokračoval v útoku na vír ohně, který se na nás řítil. Svůj útok jsem doplnil i o prostě Kirigakure no Jutsu, které si vyžádal Tobiru.

To se dobre nekomu rikalo kdyz ja tu byl ten nejslabsi.  ale nehodlal jsem to tak nechat. Bylo my jasne ze tady jsem platny jak mrtvemu zimnoik. A kdyby se nepritel rozhodl jit po me  mel jsem to spocitane. A to ohnive tornado co se na nas ritilo mi taky nepridavalo. Rozhodl jsem se pro strategii kdo utece vyhraje. Ne ze bych zrovna chtel zdrhnout ale   vzdalit jsem se musel dostatecne daleko.