Hostinec U Kulhavé Anny

First topic message reminder :

Hostinec u kulhavé Anny

Nikdo netuší, proč se takto hostinec jmenuje, ale patří mezi největší a nejslavnější v zemi. Anna nabízí i několik volných pokojů ke krátkodobému či dlouhodobému ubytování.

No Nikam jsem se nedostaval pouze rozdilne nazory.
"Pokud hledate praci muzes to zkusit u zdejsiho Spravce mesta. mozna pro vas neco bude mit." Pokrcil jsem rameny dopil vodu a pomalu se zvedal ze zidle. A poradne se protahl. A Pomalu se pripravoval k odchodu. "Pokud jse to vse, tak vas rad opustim." Rekl jsem. a dal mu na jevo ze uz asi nemame o cem mluvit.

"Hmpf.." Otočil som pohľad späť k mojej polievke. Zobral som misku do oboch rúk a následne zvyšok jej obsahu skončil v mojom hrdle.

"Are are.. Aspoň mi povedz kto tento správca je a kde ho nájdem." Snažil som sa z neho vymámiť ešte pred odchodom. 
Nemôžeš odo mňa čakať, že budem chodiť od človeka k človeku hm? Prebehlo mi hlavou, sledujúc odchádzjaúceho mladíka.

Kdyz jsem se pripravil o odchodu na jeho otazku jsem mu odpovedel.
"Na zdejsim hrade straz te potom nasmeruje ke kancelari. Kde jinde by ten zpravce sidlil. Je to takova ta nejvetsi budova kterou nejde prehlednout. " No musel jsem si do nej rypnout.
(Presun)

Odišiel, a mne úsmev z tváre zmizol v momente, keď sa stratil vo dverách. Ako vymenený. 

Povzdychol som si a len som sa pozrel do pohárika, v ktorom sa staĺe nachádzalo saké.
"Hmm.." 
Ten jeden bol nebezpečný.. ale nezdá sa mi že by ho niekto spomínal v hláseniach...

Poškrabal som sa vo vlasoch, odpil som si z pohárika a pohodlnejšie som sa oprel na stoličku. Rozmýšľal som ďalej. Dalo sa ale povedať, že to clekom bolelo. Predsa len toto nebola príliš vhodná misia pre niekoho, ako som bol ja.

"Ah svet bol voľakedy o toľko jednoduchší." Povzdychol som si pre seba.
"Kanpaai..." Podvihol som poháril hore, a zas som ho do seba kopol. Plánoval som tu chvíľku ostať. Kto vie.. možno to bolo jediné miesto kde sa dalo slopať, a ja budem mať tú česť stretnúť ďalších.
Snáď nikoho, s kým som si vymenil zopár slov na bojisku..

Dorazili jsme do hospody a zamířili k baru.
“Počkáš na mě minutku? Jen musím skočit pro Eddiho je celý den sám. Objednej zatím nějaký drink a určitě něco k jídlu.” Mrknu na něj a odběhnu do patra, kde se nachází můj pokoj. Eddie spal, kupodivu, naštěstí jídlo snědl, tak jsem si ho vzala do náruče přičemž se mi packama omotal kolem krku.
“Chyběla jsem ti? Ty mě jo.” Poškrabkala jsem ho a přehodila si ho přes záda a nechala na něm vlasy.

Po chvíli se vracím k Ugaiovi do baru a vyčerpaně si sednu na stoličku.

V hostinci jsem už nebyl snad tisíc let. Pořád se to tady nezměnilo. Přikývl jsem, když se rozhodla jít nejdříve nahoru. Zamířil jsem k baru. Netušil jsem, co má ráda, tak jsem objednal něco já.
"Dobrej, dám si dvakrát ramen, jeden talíř Gyoza knedlíčků, mix náplň a jako dezert Dango...K pití si zatím dáme Saké a švestkové víno," usmál jsem se, zaplatil a šel si sednout. Mezitím přišla Yune.
"To je hezké, že jsem ti chyběl," sladce jsem se usmál, ale pak jsem si všiml, že mluvila k Eddimu.
"Ups.." trapas
Pokrčil jsem rameny a naštěstí šla servírka s našim jídlem. Rychle jsem vstal a pomohl ji s tím.
"Ramen

Gyoza knedlíčky mix..


a konečně Dango"

položili jsme na stůl jídlo a samozřejmě nápoje a servírka odešla.
"Tak..nech si chutnat." usmál jsem se a podíval na to jídlo.

Nad jeho poznámkou jsem docela rychle zčervenala jako moje vlasy, ale ještě že přišla servírka a to jídlo mě rychle dostalo z tranzu nicméně jsem ještě servírku zastavila.
“A zmrzlinu máte? Jestli jo tak 2x.” Sednu si ke stolu a podívám se na Ugaie. “Zmrzlinu zbožňuju.” Zavrtím se nadšením a vezmu do ruky saké.
“Tak na novou nemocnici a ať v ní nepřijdeme o rozum.” Pozvednu k ťuknutí.

"Jop, zmrzlinu bych si taky dal," usmál jsem se na servírku a lakovně na ni mrknul. Byl jsem si jistý, že teď dostanu kopeček navíc.
Pozvedl jsem vlastní kalíšek se saké a podíval se Yune do očí.
"Na naši novou nemocnici!" přiťukl jsem si. Na malý moment jsem cítil podivné bušení srdce, následně jsem se rozhodl to do sebe kopnout a vrhnout se na Ramen.

Sedel na svojom mieste, uťahujúc z dlhej drevenej fajky. V podstate som sa už nachádzal v stave, kedy sa mi do seba nechcelo dávať viac alkoholu a hladný som tiež už nebol.

Ľudia chodili.. a odchádzali, niektorý na pár minút, niektorý na dlhšie. 
Pozrel som sa na novo príchodziu dvojicu.
Nemocnica hmm... 

Potiahol som si z fajky po ďalší krát, a pri vyfúknutí som sa posnažil spraviť z dymu kruh. No nepodarilo sa mi to, na čo som sa zamračil.
Irokawa-senpai to išlo tak od ruky.

Pozrel som sa na fajku, ako keby to bola jej vina.
Nemocnica hmm.. možno by nebolo od veci to omrknúť. 
Natočil som hlavu na stranu. Palcom som si pošúchal nos, venujúc pohľad oknu a scenérie za ním.

Kopla jsem do sebe saké a neušel mi Ugaiův pohled na servírku, jestli dostane kopeček navíc tak mu nejen že mu ho sním, ale taky mi napíchnu i tu druhou část zadnice.
“Tak dobrou chuť” a pustila jsem se do jídla tak nějak jsem kašlala na etiku a prostě to do sebe kopla, měla jsem vážně hlad.
“Pověz mi něco o sobě Ugaii na to že spolu už dva dny aktivně pracujeme o tobě nic nevím.”

"To víš, muži jsou samá tajemství," neušla mi poznámka mezi sousty. Měl jsem taky ohromný hlad. Ty obří svaly je třeba vykrmovat.
Ramen byl výborný. Poté jsem se vrhnul na knedlíčky a namáčel si je v různých omáčkách.
"Co bys chtěla vědět? Je mi 26 a svůj příběh jsem ti už řekl," usmál jsem se a už servírka nesla zmrzlinu, samozřejmě o kopeček navíc.

Jskmile zbystřím tu zmrzlinu a podívám se vražedně na Ugaie.
“Jestli se o kopeček navíc nepodělíš, tak přísahám že tu mám jednu injekci navíc.” 

Mohl už poznat jak moc nebezpečná můžu být a že podělit se o zmrzlinu je ta nejbezpečnější věc co může udělat aby si zachránil druhou půlku zadku.

Yune se nezdála. Najednou mi vyschlo v krku a já už raději na žádnou zmrzlinu chuť neměl. Rozhodnutí podstrčit zmrzlinu k Yune nemělo nic co dočinění se strachem z jehel.

Nasucho jsem polkl a raději si dango polil sirupem a napíchl ho na špejli.
"Dango mám mnohem raději," špitl jsem a raději si nacpal pusu sladkými knedlíčky.

V tu ránu jsem se uklidnila a byla jak miloušek, jeho kopeček navíc jsem si seškrábla k sobě a zbytek mu zase podala. Já byla se svou porcí spokojená.
“A co nějaký soukromí život, nemůžeš být přece workoholik jako já.” Optám se, “i když samozřejmě mi do toho nic není, jestli nechceš tak to pochopím.”

Zmrzlinu jsem si ochotně vzal a ihned dojedl. Byla výborná a osvěžující.
Nalil jsem nám saké a jeden kalíšek si vzal do ruky.
"No, soukromý život? To ani neznám. Ve volném čase jen cvičím, teď se učím i lékařské techniky, ale nic jiného neznám a nedělám. Workoholismus máme asi oba společný," mrknul jsem na ni a napiju se.
"Na workoholismus!"

“Na workoholismus.” Udělám totéž co on a kopnu do sebe saké. Dlouho jsem nepila a jestli tímhle tempem budeme pokračovat tak zítra na směnu ani nenastoupím. 
“Musím se ti přiznat, že tohle je vlastně poprvé, co mám na starost tak velkou věc, doteď jsem vždy byla ve stínu otce s vlastní ordinací, nikdy jsem nevedla tým lidí, i když jsem tajně toužila ukázat co ve mě je.” Nalila jsem nám saké znovu a pozvedla skleničku. 
“Takže na co teď?” 

"To bych ani neřekl, že je to tvé poprvé. Zvládáš to víc, než dobře," zamyšleně jsem se na ni podíval. Asi vrozený talent?
"Na tebe," kopl jsem do sebe další dávku a už toho bylo dost.
Cítil jsem mírnou opilost a to nebylo vůbec dobře. Kdo ví, v co by se to zvrhlo.
Objednal jsem si raději obyčejnou sodu. Uchopil ji a díval se do ní a přitom různě nakláněl hlavu. V té vodě byl smysl života. Je tak klidná..

“No to ne, pít na mě je škoda toho saké. Na tebe!” Kopnu to do sebe a naleju mu znova. 
“Na něco společného.... třeba na lepší budoucnost.” Ještě jsem si nedala tu zmrzlinu a na tu se těším. Eddie mě trochu zatahal za vlasy, znak toho že bych měla zpomalit.

Už teď jsem cítil, jak mi bude zítra špatně. Přestal jsem filosofovat nad sklenkou vody a přešel jsem znovu k saké.
"Jestliže Voda je život, tak saké je co?" řekl nahlas a trochu nezúčastněně.
"Tak na lepší budoucnost!" kopnul jsem to do sebe a pak rychle vyhrknul.
"Saké je budoucnost!"

“No to rozhodně bude, jestli nepřestaneme a ty bys vlastně ani pít neměl po tom očkování.” Najednou si na to vzpomenu ale netrápilo mě to a pustím se do zmrzliny. Byla výborná.
“Kde vlastně bydlíš? Abys tam vůbec dorazil.” Začnu se smát.

Byl jsem rád, že jsem přišel na to, co je smysl života a co je naše budoucnost. Do reality mě vrátila zmínka o očkování. Bolelo to jako svině a příště mě bude muset svázat, aby mi něco takového píchla.
Neříkal jsem to nahlas, jen jsem se ušklíbl. Možná to mohla z mého výrazu vyčíst.
"Bydlel jsem v nemocnici, ale slyšel jsem, že už je postavená i obytná čtvrť. Takže asi bydlím tam?" pokrčil jsem rameny.
"Já opravdu jiný život než nemocnici neznám," zasmál jsem se.

“Hochu ty bys měl jít taky do terénu. Ale je pravda, že už je tam obytná zóna, to bychom se měli optat na bydlení, tady se mi bydlet nechce, moc hluku.” 
Poškrabkala jsem Eddiho. 
“Měl si někdy zvíře? Jestli tě moc otravuju tak řekni.”

"Terén? Co bych tam asi dělal, mohl bych jen mlátit lidi skalpelem a pak uklízet mrtvoly," zasmál jsem se té představě. Saké jsem konečně odklidil. Vzal jsem si vodu a celou ji vypil. Měl jsem šílenou žízeň.
"Zvíře? Mám své havrany, jeden z nich se jmenuje Poe a je moc inteligentní," ušklíbl jsem se.
"Nerad se ukazuje,"

“Máš havrana?” Překvapeně zamrkám. Zajímavé. Na číšnici mávnu a ukážu na skleničku s vodou dvakrát, že si ještě dáme a napodobím ho také a vyklopím do sebe vodu. 
“Já dojdu Eddiemu jen pro jídlo.” Řeknu a zvednu se rychle od stolu což mělo následek mírné převážení a zakolísala jsem. 
“Ou je to věčnost co jsem nepila.”

"Já myslím, že už jsem ti to říkal, ale tak.." pokrčil jsem rameny a usmál se. To dělá ten můj úsměv a zastřený výraz.

"Ou ou..opatrně Yune, nebo budeš potřebovat doktora," uchechtl jsem se a dal jsem si ještě vodu.