Hostinec U Kulhavé Anny

Hostinec u kulhavé Anny

Nikdo netuší, proč se takto hostinec jmenuje, ale patří mezi největší a nejslavnější v zemi. Anna nabízí i několik volných pokojů ke krátkodobému či dlouhodobému ubytování.

Přesunul jsem se ke slavnému hostinci. Nechápal jsem, proč je tak slavný a už vůbec, proč se tak jmenuje. Vešel jsem dovnitř.
Byl naprosto narvaný. Bylo to tu strašně veselé a příjemné.
Je to dlouho, co jsem zažil tuhle atmosféru. Protlačil jsem se k baru a k volnému místu.
"Jednu lahvinku Saké a jestli ještě vaříte, tak prosím Gyoza knedlíčky, se zeleninou, tofu a sushi rolky s ředkví bez ryby prosím.." sladce jsem se pousmál a vytáhl peníze.
"Taky si rezervuji jeden pokoj prosím.."

Barman si zapsal objednávku, zapsal si mě do seznamu hostů a dal mi klíče od pokoje.

V klidu jsem si tu popíjel a hlavně jedl ty vynikající knedlíčky.
"To je ňamka.." v tu chvíli přišla další osoba a vyrušila mě při jídle.
Tohle byla vážně další Uzumaki. Jaká je náhoda, že v jednom městě potkám za jeden den tolik Uzumaki a přitom nejsme v Uzu no Kuni?
"Taky tě zdravím, jsem Yukihiro.." kývl jsem hlavou na pozdrav.

Překvapený výraz mi zůstal po celou dobu, co mluvila. Asi měla trochu dost, ale takový je život Shinobi. O feudálním pánovi a o předchozí předválečné době jsem toho moc nevěděl, ale to už se prostě stává.
"Byl to šmejd a zasloužil si to, pokud je to tak, jak říkáš...Takový je život shinobi, který jsme si vybrali nebo nám byl dán.." pokrčil jsem rameny a opřel se o bar. Jídlo jsem dokonči a talíř odsunul.
"Ještě Okonomiyaki prosím..." sladce jsem se na barmana usmál a poté se otočil na Kuroi.
"Hele, od Lorda Hashira mám za úkol dát dohromady bariérový tým, nechtěla by ses přidat? Co máš za specializaci?" mrkl jsem na ni a flirtovně zvedl jedno obočí opakovaně.

"Tajné operace jsou taky fajn," usmál jsem se. Nevěděl jsem, co si o ní myslet.
"Něco vymyslíme Kuroi-chan." pronesl jsem vesele. Dojedl jsem zbytek placek a zaplatil.
"Gochiso sama deshita!" poděkoval jsem za jídlo a uklonil se barmanovi.
"Já už asi půjdu spát Kuroi..Ty bys měla jít taky, protože vypadáš, že máš dost.." mávl jsem jí na pozdrav a vyšel nahoru po schodech do svého pokoje. Chvíli jsem přemýšlel, jestli jí nepomůžu domů, ale vypadala jako tvrdá holka, která si pomůže sama a ráda.
"Zítra si musím zacvičit a potrénovat..Snad tady mají cvičiště..." řekl jsem nahlas v pokoji a svlékal se u toho. Vyčistil jsem si zuby, hodil rychlou sprchu a vylezl do postele.

Já už skoro nevnímajíc jsem došla k hostinci. Uvnitř jsem jen mávla na hostinského a chtěla pokračovat, ale pokynul mi ať přijdu k baru. Lidí celkem dost včetně toho Uzumakiho z rána. Hostinský mi pokynul, že ubytko mám grátis a podal mi talíř se zeleninou a ovocem pro mě a Eddiho. Nezapomněl. Vděčně jsem se usmála a šla si do pokoje lehnout.

Přišel jsem do hostince a představil se u baru. Hashiru opravdu nelhal bylo zde pro mě nachystané jak ubytování, tak jídlo zdarma, které jsem si ihned poručil. Barman mi řekl ať se zatím posadím a jídlo se zatím bude dělat. Mezitím jsem si poručil karafu vody.

Vstal jsem pozdě, nějak mě to celé zmohlo. Na to jak jsem aktivní, tak jsem se celý den jen válel. Konečně jsem vstal a šel do sprchy.

Pokoj byl čistý a uklizený. Sprcha byla také čistá. Vysušil jsem se a vyčistil zuby. Přemýšlel jsem, co teda budu dělat dál, asi zajdu do Hi no Kuni pro radu jak vymyslet tu bublinu.
Sešel jsem dolů do hostince a objednal si míchané vajíčka a k tomu mé oblíbené okonomiyaki. Samozřemě, jako pití zelený čaj. Sedl jsem si k Rukimu.
"Hoj, máš tu volno??" zeptal jsem se mile a ani nečekal na odpověď a usedl.

Spánek jsem potřebovala jak sůl a nabrat sílu. Eddimu jsem připravila misku s ovocem a zeleninou a pro dnešek zůstane na pokoji. Po rychlé sprše jsem si do batohu vzala svoje potřebné vybavení k dnešní tvorbě a vyběhla ven. Na hostinského jsem jen mávla, ten na mě stihnul hodit jabko, které jsem obratně chytila, myslím, že si začínáme rozumět.
“Večer se zdržím určitě.” Houknu na něj a odcházím do nemocnice

přesun

Hostinský mi přinesl jídlo a já ho bez řečí celkem rychle snědl. Ruki nic neříkal, asi byl do sebe uzavřený.
"Díky za společně strávený čas, teď musím na misi," ušklíbl jsem se a mávl na Rukiho.
Odnesl jsem prázdné nádobí, uklonil se a vyšel ven. Zajímalo by mě, kolik dostanu zaplaceno, když tady nemusím nic platit...Hashiru bude pěkně vyčůranej škrt..
Zašel jsem za roh hostince do prázdné uličky, kde byly popelnice a nějaké pohublé kočky. Dal jsem ruce k sobě a představil si místo, kam se chci dostat. Předemnou se začal objevovat fialový vír. Proskočil jsem jím a objevil se na jiném místě.
PŘESUN

(omlouvám se spal jsem a pak jsem byl na brigádě )

Po té co mi hostinský podal nějaké jídlo a oslovila mě neznámá osoba, jen jsem kývl, že si může přisednout. V podstatě jsme nepronesli ani slovo. Jen si každý snědl svoje a já se vydal se trošku vyspat. Po vyspání jsem se přesunul do přístaviště, kde měla vypuknout mise.

Zastavila jsem se před hostincem.
"U... kulhavé... Anny," podařilo se mi při správném naklonění rozluštit, který z mnoha nápisů je názvem. Huh? Povytáhla jsem obočí a zvědavě jsem si svůj nový, dočasný domov prohlížela. Něco tomu chybí. Květiny. Celkově by se Tsukiyamě hodilo květinářství... nebo dvě! Celá budova mi přišla trochu nakřivo, ale to asi byla jen iluze způsobená množstvím různě dlouhých a vysokých stříšek. Ještě jsem si před vstupem do hostince připravila peněženku a zkontrolovala, že nemám o kapesné nouze. Přece jen jsme sem sotva dorazili. 

A pak už jsem vešla dovnitř a objednala ten nejmenší pokoj, který měli k dispozici. Koneckonců jsem s sebou měla pouze to, co jsem lehce pobrala, když jsem vyrážela z klanové vesnice, a z toho jsem tu odložila jen oblečení a malou výbavu na vyššívání. Chtěla jsem si z vlasů vytáhnout růži, ale když jsem po ní sáhla, nebyla na místě. Musela jsem ji vytratit cestou, škoda. Jantarovýma očima jsem přeměřila prázdný parapet. Budu si muset pořídit nějakou květinu, jestli tady zůstaneme delší dobu.

Při pohledu z okna mi došlo, že na mě sensei už určitě bude čekat na cvičišti, rychle jsem tedy za sebou zamkla a vyběhla jsem z hostince... do kterého jsem nicméně vzápětí zacouvala zpátky, abych se zeptala, kde že se tu vlastně nachází cvičiště. A pak teprve vzhůru za prvním tréninkem!

// Přesun

Dosel jsem k hostinci kde jsem jej doprovazel. Kdyz jsme dosli k onemu mistu ukazal jsme mu na dvere a rekl: " Tak jsme tady vazeny. Pokud mate jeste nejake otazku tak je prosim polozte dokud mate moznost." Mitsuki by mela byt na ceste zpet k Yui ale jeji zprava mi porad lezela v hlave mel jsem chut se poradne opit ale to nebyla vec ktera by mi ted zrovna pomohla ba naopak asi by to bylo jeste horsi.

Prišli sme do miestneho pajzlu. Len s tým rozdielom že to nebol pajzel, ale klasicky vyzerajúci hostinec. Na tvári sa mi zračila ľahká nespokojnosť.
"Hmm, dúfal som v niečo viac.. lokálnejšie." Pár krát som žmurkol. 
"Chápeš ma nie?"  Rukou som poukázal znak, ktorý bol takým univerzálnym gestom pre peniaze, no a taktiež gambling. Toto nevyzeralo ako podnik, kde by som našiel niečo také. Teda.. pochyboval som že si tu budem vôbec vedieť zaplatiť za nejaké dievča. 
Ah no čo .. musíš si vystačiť s tým, čo máš...

Pokrčil som ramenom.

"Nah ešte ma nemáš z krku, poď poď, kto vie. Možno mi rupne v hlave a niekomu tá jeho odletí." Uchechtol som sa, dosť oćividne sa chlapca snažiac dotiahnuť dovnútra, a následne ho pravdepodobne aj poriadne opiť. Teda plánoval som opiť seba, to či sa pridá, to už mi bolo viac menej jedno.

No jak slo videt tehle osobe se clovek nezavdeci. " No tak ja vlastne ani sam nevim. jsem tady ve meste chvili a vetsainu casu pracuji na farmach takze se o takove podniky nejak nezajimam." Rekl jsem mu a tak odpovedel na jeho gesto o penezich a nasledne jsem vesel do hostince kde jsem se usadil a cekal az si prisedne ale ja nemel v planu pit. takze jestli se me snazil ozrat mel smulu.

Obednal si sake a drzel v ruce druhou stamprli sake. "Ambiciozne ne? Pouze se snazim drzet civility v bezpeci a je jedno jsetli zde ziji tyden nebo rok." Ambice jsem nejak velke nemel vzal jsem dzbanek s vodou ktery lezel na stole a nalil si vodu do sklenicky. a pak rekl. " Pravdou je ze se kazdych par tydnu presouvam z oblasti do oblasi a pomaham valkou zasazenych oblastech tot vse." Jestli mel v planu ze me tahat informace asi musel uz chapat ze si vybral spatnou osobu ktera zdrejmne nic moc nevedela.

Po tvári sa mi roztiahol pobavený úškrn. Bolo zjavné, že mu neverím ani mäkké f. Teda nepochyboval som o tom že by hovoril pravdu, ale nikto nebol tak naivný nie?
"Čokoľvek povieš Aniki." Odpil som si z druhého saké. Ten pocit keď mi skĺzlo krkom.
K nezaplateniu...

Keď som videl tú jeho šaškáreň s vodou, len som si odfrkol. 
Ak by mala nuda tvár, nevyzerala by inak.. 

Chvíľku som sa uprene chlapíkovi pozeral na tvár. No a následne som si len malíček vopchal do nosa a po chvíľke hrabania si z neho vytiahol nejakú neurčitú hmotu, ktorá skončila po odfrknutí niekde na dlážke.
"Ty si zo mňa nerobíš srandu." Nebola to otázka, ale poznamenanie. 

Povzdychol som si.

Jedným prstom som ukázal priamo na chalana.
"Aniki! Ty by si sa mal naozaj naučiť užívať si svoj źivot, aspoň trocha." Pokrčil som ramenom a zas si začal nalievať saké.
"Aký má celý tento svet zmysel, vojna... ak sú maličkosti fuč, hm?" Zas som sa raz pousmial. "Muž musí mať ambíciu!" Päsťou som si ťukol do hrude. "Poriadnu, aby rástol. Pomáhať civilistom? Je to milé, o tom žiadna."

Odpil som si.

"Ale chýba tomu niečo, nejaký.. hmm.. trošku toho korenia." Gestikuloval som rukou, ako keby som niečo hľadať. "Troška toho curry chápeš? Neznie to ako sen, ako cieľ, ale ako činnosť ktorú robíś popri..." 

No Zdalo se mi ze se ze me snazi vymackat neco ale byl na spatne adrese." Kazdy mame sve duvody a svuj zpusob zivota. Na rozdil od lidi kteri nemaji trenin ja pouzivam sve schopnosti ktere pomahaji obycejnym lidem a ne tem kteri maji moc." Nerikal jsem ze nepomuzu kdyz vidim v necem smysl ale to byl rozdil pro me melo smysl to co jsem delal ale kazdy ma svuj pohled.
"Kazdy mame svuj pohled na svet a ja vas o ten vas neobiram ja se pouze koukam na vse a ty nesmyslne valky jinym pohledem." Rekl jsem a odpil vodu ze sklenicky.

"Ayy hostinský! Nuže mi dones niečo pod zub hm?" Na chvíľku som sa povenoval svojmu žalúdku.
Nejedol som už celé dni...

"A aj cez tento tvoj pohľad, si stále tu." Pokrčil som ramenom.
V pevnosti zradcov, rebelov a kriminálneho odpadu..

Priniesli mi misku s rezancovou polievkou, do ktorej som sa s veľkou radosťou pustil. Teplo z nej ma zahrialo viac, než teplo z alkoholu. Ostatne alkohol bol fajn ale prázdny žalúdok bol prázdny žalúdok.

"Povedz." Začal som zrazu, jeden zo slížov stále trčiac z kútika mojich úst. "... ak by som si tu chcel zarobiť, ako.. Samuraj, s kým musím rozprávať?" Spýtal som sa ho.
Tak teda späť k práci.