Vládní středisko

Po dlouhé dovolené jsem se rozhodl vrátit do aktivní služby. Ještě jsem nebyl rozhodnutý, jestli se vrátím k policii nebo nastoupím jako jounin.
Hokage určitě bude mít pro mě nějakou speciální misi a spoustu rad.
Díky mým schopnostem jsem si byl jist, že je Hokage v kanceláři. Cítil jsem jeho mocnou čakru několik metrů daleko. Zastavil jsem se přede dveřmi a zaklepal.

Trhl jsem hlavou. Uslyšel jsem jak papíry padají na zem a uslyšel zrychlený Hokageho tep. Byl naštvaný.
Povzdechl jsem si a vešel dovnitř.
To bude zase domluva.
"Dobrý den Hokage-sama," uklonil jsem se.
"Nori Tadao se hlásí do služby! Omlouvám svou dlouhou dovolenou, cestoval jsem po světě a poznával."
Pousmál jsem se a porozhlédl se kolem. Byl jsem slepý, ale vidím víc než normální lidé. Dokonce bych si troufal říct, že vidím víc než Hyuuga. Můj vjem je dokreslován sluchem a čichem. Navíc díky své senzibilské technice dokáže cítit čakru.

Byl jsem příjemně překvapen návštěvou.
Opětoval jsem úsměv.
"Tadao Nori, vítám tě. Nic se neděje, Bůh ví, že všichni potřebujeme taky tak dlouhou dovolenou." přikývl jsem a roztáhl velkoryse ruce.
"Jak ti mohu pomoci?"

Hokage mě překvapil. Nečekal jsem tak vřelé uvítání. Na frontách v hybridní válce umírá spoustu shinobi, ale já potřebuju dovolenou. Jiný Kage by mě odsoudil jako dezertéra.
Zato jsem opravdu vděčný.
"Arigatou Hokage-sama." ještě jedno jsem se uklonil.
"Chci se vrátit do služby. Rád bych Vás požádal o misi, ať už policejní či čistě vojenskou. Cítím se dost provinile, tak asi bych vzal radši vojenskou misi."

"Hmmm..."
Přikývl jsem. Otevřel jsem si složku misí v počítači a začal hledat. Něco bych tu měl, možná Nori je ten nejlepší na tuto práci, ale nejsem si jist, jestli je dobrý vyjednavač. Zatím jsem nic neřekl. Vytiskl jsem info o misi a předal Norimu.
"Něco tu mám, jedná se o tzv. dobrovolnou anexi Otogakure. Jde o ultratajný úkol, vše probíhá za zády Taki no kuni. Nicméně je možné, že už o tom Taki ví. Takže je možné, že dojde ke střetnutí. Ty jsi pro tento úkol nejlepší. Nicméně si nejsem jist, tvými diplomatickými schopnostmi. Co na to říkáš?"
pozvedl jsem obočí a sledoval jeho výraz. Pak mi došlo, že to nedokáže přečíst. Okamžitě jsem se omluvil a vzal jsem si zpět papír a přečetl mu info o misi.

Mise A:

Překvapeně jsem si vyslechl informace o misi. Hokageho přešlap jsem ignoroval. Stane se.
"Hokage-sama, je to zajímavé. Takovou misi nemohu odmítnout. Jen nemám tým. To je spoustu práce pro jednotlivce. To nemohu zvládnout." zakroutil jsem hlavou.

Pousmál jsem se.
"Nori, můžeš si vybrat ze spoustou vynikajících chuuninů a jouninů," rád bych mu předal informace, ale zbytečné. Nepřečte to.
"Zajdi do druhého patra, jsou tam asistentky, kteří mají pod sebou kartotéky všech shinobi v Rengo Kyowa. Pomůžou ti sestavit tým."

"Výborně, ještě jednou děkuji Hokage-sama," ještě jednou jsem se uklonil. Vzal si jeho pečeť a odešel.
Přesunul jsem se do druhého patra. Setkal se tam s lidmi, ukázal jim Hokageho pečeť a pustil se do práce. Společně jsme prodebatovali širokou nabídku shinobi a poté jsem se odebral zkontaktovat tým.
/Přesun

Sledoval jsem Noriho jak odchází. Popřál mu hodně štěstí a zvedl se ze židle. Už je to nějakou dobu, co jsem byl venku. Docela mi chybí mise a adrenalin. S menším potutelnym úsměvem jsem se otočil k oknu a sledoval dění. Lidé už nebyli tak veselí a šťastní. Nebyli ani optimističtí. Byli pochmurní a obezřetní. Válka trvala příliš dlouho a neměla konce. Vzala již spoustu skvělých mužů a žen. A co je nejhorší i děti.
Musím s tím něco udělat! Sevřel jsem ruce v pěst až mi hrozivé zapraskalo v kloubech.
Uznával jsem Rengo Kyowa, ale byrokracie této země byla silena. Všichni se jakoby pomatli a zapomněli na skutečně hodnoty. Trvá strašně dlouho vyřídit povolení pro útok a vysláni sil. Kagove mají čím dal min pravomocí na úkor Prezidenta, který jen politikaří a na nic se nezmůže.
Nastvane jsem se otočil ke dveřím, můj plast jen zasustel. Otevřel jsem dveře a hlasitě práskl dveřmi.
Nebudu tu jen tak necinne sedět, zatímco venku umírají naši lidé.