Matsumuto - jo
+9
Arakawa Kaori
Shinobi (Samurai)
Reizo Kaneki
Sayori
Tori
Uchiha Nero
Hashiru Senju
Megumi
Tobiru Senju
13 posters
Naruto Stories: The Revolution :: RPG GAME :: Naruto Stories: The Origin :: Herní místnosti :: Shimo no kuni :: Centrum Shimo no Kuni :: Matsumoto-jo
Strana 6 z 8
Strana 6 z 8 • 
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8
Matsumuto - jo
pro Tobiru Senju Thu Jun 14, 2018 4:37 pm
First topic message reminder :
Sídlo, které původně patřilo nevlastní matce Kotomi, Kaie Yamadě. Sídlo odkoupil sám feudální pán jako dárek k výročí svatby. Když byla Kotomi malá, trávila s matkou na hradě hodně času.
Po událostech, které se staly v hlavním sídle, po zradě, kterou její macecha spáchala, sem Kaia uprchla. Strážena Reininými zřízenci.
Podaří se nám ho získat zpět?
Sídlo, které původně patřilo nevlastní matce Kotomi, Kaie Yamadě. Sídlo odkoupil sám feudální pán jako dárek k výročí svatby. Když byla Kotomi malá, trávila s matkou na hradě hodně času.
Po událostech, které se staly v hlavním sídle, po zradě, kterou její macecha spáchala, sem Kaia uprchla. Strážena Reininými zřízenci.
Podaří se nám ho získat zpět?
Tobiru Senju- Gama Sennin
- Poèet pøíspìvkù : 117
Join date : 06. 05. 16
Re: Matsumuto - jo
pro Reizo Kaneki Thu Apr 08, 2021 7:11 pm
Mikoto si to zřejmě ani neuvědomovala, ale za celou dobu mě poprvé svou odpovědí znejistěla. Jak jsem to vlastně sám chápal? V prvé řadě to byl vtip a způsob otestování její hranice trpělivosti. Nevědomky jsem v tom však zřejmě opravdu spatřoval svým způsobem kompliment, protože po rozbourání té chladné masky bez emocí, Mikotin úsměv i mimika v obličeji najednou působily nezvykle mile a v kombinaci s pohledem těch čistě bílých očí... V těch jsem se při zamyšlení na moment ztratil, přestože mě opět intenzivně zchladily. Pak mě z toho vytrhla dalším rčením, načež jsem se z té drobné hypnózy oklepal a neodpustil si další úsměv. Na to, zda to byl kompliment jsem tedy slovy nakonec zareagovat nestihl.
"Tichá voda ano, hlasitá zřejmě taky," s úšklebkem jsem dodal v narážce na to, že za poslední chvíle se Mikoto rozřinčela jako horský potok po zimě. Proto jsem také použil to rčení o štěkání. Napil jsem se naposledy z šálku a prázdný ho také položil na stůl. Mezitím stihla pronést její poslední poznámku. Zatímco jsem se vracel zpátky do křesla, obratem jsem v klidu odvětil.
"To mají... štěňata zbožňuju," při dokončení této věty jsem se zase pohodlněji opřel o opěrku směrem k Mikoto a pohlédl jí opět do očí. Z této poznámky si mohla odvodit leccos, a tak to bylo také zamýšleno. Naše konverzace se koneckonců po celou tu dobu vedla v podobném duchu. Každou chvíli jsme klamali, anebo ne?
Po mé poslední odpovědi nastala pouze krátká odmlka, po které jsem obratně změnil téma, což zamezilo Mikoto slovy vzápětí reagovat. Leda by se k odpovědi zpětně vrátila. "Řekni mi, s Takumiho sestrou Kotomi ses někdy setkala?" optal jsem se se skutečným zájmem. O Mikoto jsem totiž věděl pouze to, co vyplývalo z naší konverzace, ale o její minulosti zhola nic. Proto mi nebylo jasné, zda sloužila rodině Yamada či Kana již dříve nebo se připojila až s probíhajícím konfliktem. Při zmínění Kotomina jména jsem zřejmě instinktivně vycítil "závan" její chakry, k tomuto jsem byl vždycky citlivější, kor když Kotomi byla člověk, se kterým jsem za poslední roky trávil nejvíce času. V důsledku toho jsem zbystřil podobně jak hlídací pes, rozhlédl se po místnosti, pak ke dveřím a nakonec zase zpátky na Mikoto. Prozatím jsem to nekomentoval a na její chakru se více nesoustředil.
"Tichá voda ano, hlasitá zřejmě taky," s úšklebkem jsem dodal v narážce na to, že za poslední chvíle se Mikoto rozřinčela jako horský potok po zimě. Proto jsem také použil to rčení o štěkání. Napil jsem se naposledy z šálku a prázdný ho také položil na stůl. Mezitím stihla pronést její poslední poznámku. Zatímco jsem se vracel zpátky do křesla, obratem jsem v klidu odvětil.
"To mají... štěňata zbožňuju," při dokončení této věty jsem se zase pohodlněji opřel o opěrku směrem k Mikoto a pohlédl jí opět do očí. Z této poznámky si mohla odvodit leccos, a tak to bylo také zamýšleno. Naše konverzace se koneckonců po celou tu dobu vedla v podobném duchu. Každou chvíli jsme klamali, anebo ne?
Po mé poslední odpovědi nastala pouze krátká odmlka, po které jsem obratně změnil téma, což zamezilo Mikoto slovy vzápětí reagovat. Leda by se k odpovědi zpětně vrátila. "Řekni mi, s Takumiho sestrou Kotomi ses někdy setkala?" optal jsem se se skutečným zájmem. O Mikoto jsem totiž věděl pouze to, co vyplývalo z naší konverzace, ale o její minulosti zhola nic. Proto mi nebylo jasné, zda sloužila rodině Yamada či Kana již dříve nebo se připojila až s probíhajícím konfliktem. Při zmínění Kotomina jména jsem zřejmě instinktivně vycítil "závan" její chakry, k tomuto jsem byl vždycky citlivější, kor když Kotomi byla člověk, se kterým jsem za poslední roky trávil nejvíce času. V důsledku toho jsem zbystřil podobně jak hlídací pes, rozhlédl se po místnosti, pak ke dveřím a nakonec zase zpátky na Mikoto. Prozatím jsem to nekomentoval a na její chakru se více nesoustředil.
Reizo Kaneki- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 14. 07. 16
Re: Matsumuto - jo
pro Mikoto Hyūga Thu Apr 08, 2021 9:22 pm
Ktokoľvek, kto by sledoval náš rozhovor a celkové chovanie sa k tomu druhému, by zrejme odsledoval, že atmosféra medzi nami bola tak nejak...neštandardná. Ani ja sama som si tak úplne nebola istá tým, čo si vlastne o Reizovi myslieť, avšak keďže sa medzi Takumim a Kotomi tak nejako urovnávajú vzťahy a pravdepodobne budú z nás kolegovia, snažila som sa mať o ňom minimálne neutrálnu mienku. Tou sa nedalo nič pokaziť. Boh vie, či ho vlastne po tomto rozhovore ešte niekedy uvidím.
"Samozrejme, avšak od tichej to nikto neočakáva," neodtrhla som od neho pohľad. Môj výraz ostal chladný. Snažila som sa tým niečo naznačiť? Ťažko povedať. Koniec koncov, táto debata sa niesla v duchu, v ktorom nikto z nás nevedel s presnosťou uhádnuť, čo ten druhý myslel, resp. na čo, a či to vôbec myslel vážne. Svojim komentárom o šteňatách ma však hrozne zneistil. Neistota sa na povrch nevyrovnala, môj výraz porcelanovej bábiky bol stále prítomný. Zamyslela som sa a pohľadom uhla do strany. Nedokázala som odhadnúť jeho predošlé odpovede, a tak som nevedela ani to, ako mám brať jeho komentár.
Ľudia sú zvláštni.
"To sa môže kedykoľvek zmeniť," prehlásila som napokon, nechávajúc aj jeho, snáď, v neistote z toho, čo som ako pochopila, a čo som svojim prehlásením myslela. Pohľadom som prebehla po miestnosti, Takumi sa držal od nás ďalej, a tí traja poskokovia ho hypnotizovali pohľadom. Aj mne to bolo nepríjemné, a to mi venovali len minimum pozornosti.
"Videla som ju len zdiaľky...," odvetila som na Reizovu otázku. Radšej som mu však nespomenula fakt, že to bolo vtedy, keď si Takumi prial Kotomi zajať a ja som mala zabezpečiť, aby sa v okolí nikto neobjavil, "...ale priamo s ňou som v kontakte nebola. Nebol na to veľmi čas," pousmiala som sa.
"Prečo sa pýtaš?" Opýtala som sa na oplátku z čírej zvedavosti.
"Samozrejme, avšak od tichej to nikto neočakáva," neodtrhla som od neho pohľad. Môj výraz ostal chladný. Snažila som sa tým niečo naznačiť? Ťažko povedať. Koniec koncov, táto debata sa niesla v duchu, v ktorom nikto z nás nevedel s presnosťou uhádnuť, čo ten druhý myslel, resp. na čo, a či to vôbec myslel vážne. Svojim komentárom o šteňatách ma však hrozne zneistil. Neistota sa na povrch nevyrovnala, môj výraz porcelanovej bábiky bol stále prítomný. Zamyslela som sa a pohľadom uhla do strany. Nedokázala som odhadnúť jeho predošlé odpovede, a tak som nevedela ani to, ako mám brať jeho komentár.
Ľudia sú zvláštni.
"To sa môže kedykoľvek zmeniť," prehlásila som napokon, nechávajúc aj jeho, snáď, v neistote z toho, čo som ako pochopila, a čo som svojim prehlásením myslela. Pohľadom som prebehla po miestnosti, Takumi sa držal od nás ďalej, a tí traja poskokovia ho hypnotizovali pohľadom. Aj mne to bolo nepríjemné, a to mi venovali len minimum pozornosti.
"Videla som ju len zdiaľky...," odvetila som na Reizovu otázku. Radšej som mu však nespomenula fakt, že to bolo vtedy, keď si Takumi prial Kotomi zajať a ja som mala zabezpečiť, aby sa v okolí nikto neobjavil, "...ale priamo s ňou som v kontakte nebola. Nebol na to veľmi čas," pousmiala som sa.
"Prečo sa pýtaš?" Opýtala som sa na oplátku z čírej zvedavosti.
Mikoto Hyūga- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 157
Join date : 16. 06. 16
Re: Matsumuto - jo
pro Reizo Kaneki Thu Apr 08, 2021 10:28 pm
Pokýval jsem nepřesvědčeně hlavou, něco na jejím tvrzení asi bylo, ale zrovna já si povětšinou před těmi tajemnějšími osobami zanechával jistou míru ostražitosti. Proto jsem se také cítil velice nekomfortně v přítomnosti maníka z prostředka, který měl přesně tu záhadou opředenou personu, jakoby v sobě skrýval plottwist celého našeho příběhu.
Místy to mezi námi vypadalo, že hrajeme o to, kdo první nevydrží a odtrhne zrak. Z dosavadní konverzace jsem odhadl, že i ona se, stejně jako já, snažila prokouknout toho druhého. Ani jeden jsme se protějšku nechtěli zcela odhalit. Byla to hra, bavil jsem se, zároveň šlo ale i jistou formu opatrnosti, která nám byla oběma vlastní. Faktem bylo, že ještě donedávna jsme stáli na opačné straně bojiště a i v tuhle chvíli nebyla naše pozice zcela jistá.
"Může, i přesto si myslím, že si do budoucna budu chtít jedno ochočit," odvětil jsem zřejmě vcelku provokativně, ale s klidným tónem, který pravý smysl opět zastřel mírou neurčitosti.
Zlehka jsem si v křesle protáhl záda, bylo příjemné po delší době zase pohodlně posedět, za posledních několik dní se mi takového luxusu nedostalo. Poslouchal jsem Mikoto a na náznak pochopení pokýval hlavou. Čím déle spor mezi dvěma stranami v Shimo no Kuni trval, tím více mi vadil. Už bylo na čase to skončit. Kotomi se blížila, setkání s bratrem bylo nevyhnutelné, tady se mělo rozhodnout. Už jsem nehleděl na svou bělookou společnici, ale zamyšleně k prázdným šálkům čaje položeným na stole. Z mého výrazu v tváři se najednou dala vyčíst nejistota a drobné napětí, i Mikoto mohla vycítit, že naše "hra" je zjevně u konce.
"Ptám se proto, že i já donedávna neznal Takumiho," poprvé jsme se opravdu viděli až v jeho nemocničním stanu a zanechal na mně specifický dojem, "jsi teď v podobné situaci jako já před několika dny a zajímá mě, jak na tebe zapůsobí... Kotomi." Přemýšlel jsem, jestli říci "princezna", "moje vůdkyně" či něco na ten způsob, ale rozhodl jsem se použít prosté jméno. Jednání a dohoda o tom, kdo a jak povede Shimo no Kuni, bylo v rukách zejména těch dvou a já si v současné chvíli nedokázal představit, že by došlo k situaci, kdybych byl donucen sloužit Takumimu. Mikoto měla čelit stejnému problému, jak se vyrovná s tím, když Takumi svou moc odevzdá své sestře.
Místy to mezi námi vypadalo, že hrajeme o to, kdo první nevydrží a odtrhne zrak. Z dosavadní konverzace jsem odhadl, že i ona se, stejně jako já, snažila prokouknout toho druhého. Ani jeden jsme se protějšku nechtěli zcela odhalit. Byla to hra, bavil jsem se, zároveň šlo ale i jistou formu opatrnosti, která nám byla oběma vlastní. Faktem bylo, že ještě donedávna jsme stáli na opačné straně bojiště a i v tuhle chvíli nebyla naše pozice zcela jistá.
"Může, i přesto si myslím, že si do budoucna budu chtít jedno ochočit," odvětil jsem zřejmě vcelku provokativně, ale s klidným tónem, který pravý smysl opět zastřel mírou neurčitosti.
Zlehka jsem si v křesle protáhl záda, bylo příjemné po delší době zase pohodlně posedět, za posledních několik dní se mi takového luxusu nedostalo. Poslouchal jsem Mikoto a na náznak pochopení pokýval hlavou. Čím déle spor mezi dvěma stranami v Shimo no Kuni trval, tím více mi vadil. Už bylo na čase to skončit. Kotomi se blížila, setkání s bratrem bylo nevyhnutelné, tady se mělo rozhodnout. Už jsem nehleděl na svou bělookou společnici, ale zamyšleně k prázdným šálkům čaje položeným na stole. Z mého výrazu v tváři se najednou dala vyčíst nejistota a drobné napětí, i Mikoto mohla vycítit, že naše "hra" je zjevně u konce.
"Ptám se proto, že i já donedávna neznal Takumiho," poprvé jsme se opravdu viděli až v jeho nemocničním stanu a zanechal na mně specifický dojem, "jsi teď v podobné situaci jako já před několika dny a zajímá mě, jak na tebe zapůsobí... Kotomi." Přemýšlel jsem, jestli říci "princezna", "moje vůdkyně" či něco na ten způsob, ale rozhodl jsem se použít prosté jméno. Jednání a dohoda o tom, kdo a jak povede Shimo no Kuni, bylo v rukách zejména těch dvou a já si v současné chvíli nedokázal představit, že by došlo k situaci, kdybych byl donucen sloužit Takumimu. Mikoto měla čelit stejnému problému, jak se vyrovná s tím, když Takumi svou moc odevzdá své sestře.
Reizo Kaneki- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 14. 07. 16
Hashiru Senju likes this post
Re: Matsumuto - jo
pro Kotomi Yamada Thu Apr 08, 2021 11:57 pm
Cesta k hradu proběhla rychle. Celou cestu jsem strávila víceméně mimo, myšlenkami u předchozí společně strávené noci. Tváře mi hořely a.....Myslím, že Nero na tom byl obdobně jako já, protože celou cestu jsme strávili mlčky. Právě proto jsem cestu skoro nevnímala a najednou jsme stáli před bránou hradu. Nebyla jsem tu tak dlouho....Automaticky jsem zvolnila krok a svou chůzi přepla do té princeznovské. Kapuci pláště jsem si stáhla z hlavy. Lidé mě poznávali, zastavili se v činnosti. Stráž jsem nemusela ani oslovit, ve svék kecání ihned přestali a vypli hruď. Společně s Nerem jsme vešli dovnitř.
Necítila jsem nostalgii, ale...Bylo to zvláštní takto kráčet do vlastního hradu. Kousla jsem se do rtu.
,,Hmm." přitakala jsem na Nerovu poznámku, že Takumi je asi v hlavní místnosti. Napadlo mě, kdo tudy vlastně provedl. Reizo? Znal to tu. Doufala jsem, že je v pořádku. Pak mi však došlo, že Takumi si to tu musí pamatovat taky. Jako malí jsme tu trávili dost času, než se musel začít věnovat politice. Povzdychla jsem si a chytila jsem Nera za ruku. Stiskla jsem ji. Potřebovala jsem si dodat odvahu. A jeho dotek fungoval.
Hrad byl skoro prázdný. Téměř nikdo se po něm nepohyboval. Zastavila jsem se před jedním zrcadlem. Nerovu ruku jsem pustila, abych si honem rukou pročesala vlasy. Přemýšlela jsem, zda se jít umýt nejprve....Jenže bych tím strašně zdržovala. Z obličeje jsem krev smyla, z oblečení ne.
,,To se na princeznu nesluší." zašklebila jsem na sebe do zrcadla a otočila se na Nera. Byli jsme téměř v sále. U dveří jsem se postavila před Nera.
,,Ať se tam bude dít cokoliv, ať se bude říkat cokoliv, dokud nebudu v přímém ohrožení života, tak prosím nezasahuj. Fyzicky. Bez zbraně." vztyčila jsem varovně prst. ,,Určitě to nebude až tak vřelé uvítání, ale zvládnu to. Vyrostla jsem přece." nevím, jestli jsem ujišťovala sebe nebo Nera. Spojila jsem ruce jako při modlitbě a zhluboka se nadechla.
,,Do toho, děvče." povzbudil mě Isobu. Naposledy jsem se podívala na Nera. Tvář mi ztuhla a já nasadila chladný pohled. Byl to pohled jiný, než u mě lidé byli zvyklí. Vřelost, něžnost, avšak i strach z mé tváře zmizely. Dlaní jsem se opřela do dveří, které se s menším zavrzáním otevřely a já mohla vstoupit dovnitř do sálu.
Necítila jsem nostalgii, ale...Bylo to zvláštní takto kráčet do vlastního hradu. Kousla jsem se do rtu.
,,Hmm." přitakala jsem na Nerovu poznámku, že Takumi je asi v hlavní místnosti. Napadlo mě, kdo tudy vlastně provedl. Reizo? Znal to tu. Doufala jsem, že je v pořádku. Pak mi však došlo, že Takumi si to tu musí pamatovat taky. Jako malí jsme tu trávili dost času, než se musel začít věnovat politice. Povzdychla jsem si a chytila jsem Nera za ruku. Stiskla jsem ji. Potřebovala jsem si dodat odvahu. A jeho dotek fungoval.
Hrad byl skoro prázdný. Téměř nikdo se po něm nepohyboval. Zastavila jsem se před jedním zrcadlem. Nerovu ruku jsem pustila, abych si honem rukou pročesala vlasy. Přemýšlela jsem, zda se jít umýt nejprve....Jenže bych tím strašně zdržovala. Z obličeje jsem krev smyla, z oblečení ne.
,,To se na princeznu nesluší." zašklebila jsem na sebe do zrcadla a otočila se na Nera. Byli jsme téměř v sále. U dveří jsem se postavila před Nera.
,,Ať se tam bude dít cokoliv, ať se bude říkat cokoliv, dokud nebudu v přímém ohrožení života, tak prosím nezasahuj. Fyzicky. Bez zbraně." vztyčila jsem varovně prst. ,,Určitě to nebude až tak vřelé uvítání, ale zvládnu to. Vyrostla jsem přece." nevím, jestli jsem ujišťovala sebe nebo Nera. Spojila jsem ruce jako při modlitbě a zhluboka se nadechla.
,,Do toho, děvče." povzbudil mě Isobu. Naposledy jsem se podívala na Nera. Tvář mi ztuhla a já nasadila chladný pohled. Byl to pohled jiný, než u mě lidé byli zvyklí. Vřelost, něžnost, avšak i strach z mé tváře zmizely. Dlaní jsem se opřela do dveří, které se s menším zavrzáním otevřely a já mohla vstoupit dovnitř do sálu.
Kotomi Yamada- S-rank (Sanbi no Jinchuuriki)
- Poèet pøíspìvkù : 296
Join date : 19. 06. 16
Hashiru Senju and Takumi Yamada like this post
Re: Matsumuto - jo
pro Uchiha Nero Fri Apr 09, 2021 9:36 am
Celý čas sme mlčali, ono ani jeden z nás nevedel čo vlastne očakávať a čo sa bude diať. Vedel som ale, že Kotomi potrebuje aspoň tichú podporu a to mi vlastne stačilo, aby som bol pri nej. Čo som ale pochyboval. Veril som, že po tom všetkom za posledný rok to určite zvládne i sama. Keď chytila moju ruku, jemne som stisk opätoval a nechal sa ňou viesť, keďže naďalej som bol tesne za ňou. V momente ako sme predstúpili pred dvere, pustili sme sa.
"Nemôžem nič sľubovať.." Prehovoril som jednoducho a viac sa k téme nevrátil. Určite som nemal v pláne vybuchnúť a prakticky som nemal už vôbec v pláne do toho zasahovať. Bol som len ako jej doprovod o ktorý sama požiadala, aj keď som veril, že nepotrebuje. Absolútne som pochyboval, že bude potrebovať ochranu pred útokom zo strany jej brata, avšak neistý pocit ma donútil uvolniť katanu v mojom puzdre na rýchlejšie tasenie. Vtedy sa dvere otvorili a my sme spoločne vstúpili. Zrakom som prešiel po celej miestnosti, až som sa zastavil na neznámej kunoichi. Moju pozornosť okamžite upútali jej oči.
"Hyuga.." Síce s kamenným výrazom no so záujmom v duchu som sa na ňu v krátkosti pozrel. Klan Hyuga bol známym a rešpektovaným bojovým klanom, pre ktorý mal úctu dokonca aj môj klan a tak bolo určite jasné, že sa jedná o silnú kunoichi. Môj vnútorný pocit mi ale po celý čas k tomu hovoril, že naštvať túto ženu nebude práve najlepší nápad, sila a skúsenosti z nej vyžarovali skutočne tak, ako sa dalo čakať od člena takéhoto klanu. Jemne som sklonil hlavu na znak úcty. Môj pohľad sa ale v sekunde presunul.
"Reiz.." Ani sa mi myšlienka nedokončila, keď som pohliadol na miesto kde mala byť jeho ruka. Pri Reizovi som mal skutočne rešpekt, nie len pre jeho schopnosti ale i to, že to bol práve on ktorý riskoval aby zachránil Kotonim život a zapečatil do nej Isobuho. Keď som však videl že tam ruku nemá, na chvíľu ma zalialo zdesenie, to však hneď zmizlo, keď som videl ako sa škerí.
"Tomu by mohli odseknúť aj hlavu a tá by sa ďalej kotúľala a rehlila sa na celé kolo aby nasral súpera.." Otrávene som povzdychol v duchu a moje oči stanuli na druhej strane miestnosti kde stál samotný Takumi. Kotomin brat. Spoločne s Kuroi Hitsuji. Rivalita či spolupatričnosť, v oboch prípadoch sme niekoľko krát bok po boku bojovali a boli ochrankou Kotomi. Nevedno čo sa malo diať a aká bude jeho reakcia a aj keď sme boli chvíľku nepriateľmi, predsa len to bol daimyo tejto krajiny a tak som sa uklonil. Nečakal som, žeby sa nejako snažil ublížiť Kotomi a tak som poľavil v ostražitosti a vyrovnal sa. Stále som ale netušil kde je Itsuki, ten bastard určite nemohol umrieť, takú radosť by mi isto nechcel urobiť.
"Nemôžem nič sľubovať.." Prehovoril som jednoducho a viac sa k téme nevrátil. Určite som nemal v pláne vybuchnúť a prakticky som nemal už vôbec v pláne do toho zasahovať. Bol som len ako jej doprovod o ktorý sama požiadala, aj keď som veril, že nepotrebuje. Absolútne som pochyboval, že bude potrebovať ochranu pred útokom zo strany jej brata, avšak neistý pocit ma donútil uvolniť katanu v mojom puzdre na rýchlejšie tasenie. Vtedy sa dvere otvorili a my sme spoločne vstúpili. Zrakom som prešiel po celej miestnosti, až som sa zastavil na neznámej kunoichi. Moju pozornosť okamžite upútali jej oči.
"Hyuga.." Síce s kamenným výrazom no so záujmom v duchu som sa na ňu v krátkosti pozrel. Klan Hyuga bol známym a rešpektovaným bojovým klanom, pre ktorý mal úctu dokonca aj môj klan a tak bolo určite jasné, že sa jedná o silnú kunoichi. Môj vnútorný pocit mi ale po celý čas k tomu hovoril, že naštvať túto ženu nebude práve najlepší nápad, sila a skúsenosti z nej vyžarovali skutočne tak, ako sa dalo čakať od člena takéhoto klanu. Jemne som sklonil hlavu na znak úcty. Môj pohľad sa ale v sekunde presunul.
"Reiz.." Ani sa mi myšlienka nedokončila, keď som pohliadol na miesto kde mala byť jeho ruka. Pri Reizovi som mal skutočne rešpekt, nie len pre jeho schopnosti ale i to, že to bol práve on ktorý riskoval aby zachránil Kotonim život a zapečatil do nej Isobuho. Keď som však videl že tam ruku nemá, na chvíľu ma zalialo zdesenie, to však hneď zmizlo, keď som videl ako sa škerí.
"Tomu by mohli odseknúť aj hlavu a tá by sa ďalej kotúľala a rehlila sa na celé kolo aby nasral súpera.." Otrávene som povzdychol v duchu a moje oči stanuli na druhej strane miestnosti kde stál samotný Takumi. Kotomin brat. Spoločne s Kuroi Hitsuji. Rivalita či spolupatričnosť, v oboch prípadoch sme niekoľko krát bok po boku bojovali a boli ochrankou Kotomi. Nevedno čo sa malo diať a aká bude jeho reakcia a aj keď sme boli chvíľku nepriateľmi, predsa len to bol daimyo tejto krajiny a tak som sa uklonil. Nečakal som, žeby sa nejako snažil ublížiť Kotomi a tak som poľavil v ostražitosti a vyrovnal sa. Stále som ale netušil kde je Itsuki, ten bastard určite nemohol umrieť, takú radosť by mi isto nechcel urobiť.
Uchiha Nero- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 12. 07. 19
Age : 27
Re: Matsumuto - jo
pro Takumi Yamada Fri Apr 09, 2021 10:54 am
Desivé predstavy vyplývajúce z mojej ostražitosti ma do istej miery sužovali i naďalej. Ako náhle však do dverí sálu vstúpila Kotomi, všetky zo mňa rázom opadli. Na okamžik som si pripadal znova ako dieťa. Je síce pravda, že sa od doby, čo som ju videl naposledy, pomerne dosť zmenila, no v mojich očiach bola stále tou istou milovanou sestričkou, od ktorej ma násilne oddelila Reina. Nebyť toho, že sa nás tu nachádzalo viac, je vysoko pravdepodobné, že by som sa neovládol a vyrútil sa jej so slzami v očiach naproti, no to je niečo, čo som si skrátka nemohol dovoliť, obzvlášť potom ako sa naša spoločná história i mojim vlastným zavinením skomplikovala. Burácalo vo mne veľmi veľa zmiešaných pocitov, no nenechal som sa už viac ovládnuť emóciami. Namiesto toho som len pohliadol jej smerom a podobne ako jej spoločník mne som sa jej s letmým bolestivým úsmevom, ktorý vydal za tisíc slov, jemne uklonil. "Dobrý deň, princezná."
Ubralo mi to síce veľa síl, no potlačil som v sebe túžbu zavaliť Kotomi nespočetnými otázkami o tom, čím všetkým si za posledné roky prešla. Za predpokladu, že všetko pôjde dobre, budeme mať na osobný rozhovor medzi štyrmi očami snáď dostatok času neskôr, keď si opäť získam jej dôveru. Počítal som však samozrejme s tým, že to vôbec nebude jednoduché, no už som sa viac nemienil schovávať a utekať. Bol som pripravený upratať po sebe všetok bordel bez ohľadu na to, čo ma to ešte bude stáť. Teraz ale nebola vhodná doba na to, aby som sa zasekol v myšlienkach. Po krátkom úklone som zdvihol svoju skľúčenú hlavu a pomalými krokmi sa presunul k jednému zo stolov v spoločenskom sále, ktorý ešte nebol zabraný. Namiesto toho, aby som sa však okamžite usadil, som akurát odsunul stoličku a opäť pohliadol smerom ku Kotomi s jasným zámerom zahrať sa na džentlmena. Ako náhle sa usadí, naše stretnutie bude môcť započať...
Takumi Yamada- Daimyo (B-rank)
- Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 06. 07. 18
Re: Matsumuto - jo
pro Mikoto Hyūga Fri Apr 09, 2021 11:18 am
Naša "vtipná" a tajuplná diskusia bola pri konci. Na jeho poslednú poznámku som už nereagovala, nechala som to takto otvorené. Mala som však pocit, že sám už začal mať rovnaký pocit. V najlepšom predsa treba skončiť, či nie? Obratom mi odpovedal na otázku.
"Úprimne, Kotomi vyzerá ako veľmi jemná žena, naivná, ľahko ovplyvniteľná. Podľa mňa nemá vhodné predispozície k tomu viesť. U mňa si človek rešpekt musí nejakým spôsobom získať a pochybujem, že ju by som bola schopná niekedy vnímať ako schopného lídra. Čas ukáže, akým smerom sa veci vyberú," reagovala som úprimne. Nehanbila som sa za svoj názor, koniec koncov som Kotomi neurážala, avšak len opísala dôležité argumenty, ktoré mi bránili vidieť v nej niečo viac. Tento rozhovor však prerušilo pootvorenie dverí. Nepochybne šlo o samotnú Kotomi. Okamžite som stíchla, zo slušnosti sa postavila a jemne sa uklonila tak, ako sa na nižšie postaveného človeka patrilo. V rámci slušnosti som si ju zľahka prezrela tak, aby nemala pocit, že na ňu zazerám.
Nezmenila sa, posúdila som. Nepripadala mi ani iná, čo sa týka pôsobenia. Mala som nutkanie sa zamračiť, avšak zachovala som si svoju chladnú tvár. Hneď za ňou...
Ďalší Uchiha? preletelo mi mysľou. Nebyť náhrdelníka by som najskôr nespoznala, že sa jedna o člena Uchiha klanu. Súdiac podľa jeho reakcie rozpoznal klan, do ktorého patrím, podľa snehovo bielych očí. Opätovala som jemné uklonenie sa. Rovnako ako on, aj ja som prejavovala ku klanu Uchiha istý rešpekt. S výnimkou Goemona, ten bol výnimočný prípad. Zrak mi preskočil na Takumiho. Mala som pocit, že je...iný. Potichu som si povzdychla a sadla si späť na svoje miesto, odkiaľ som pozorovala dianie, avšak nezapájala sa. Nebola som tu od toho, aby som riešila politiku či nebodaj rušila rodinnú pohodu, ale od toho, aby som reagovala hneď, ak sa čokoľvek zomelie.
"Úprimne, Kotomi vyzerá ako veľmi jemná žena, naivná, ľahko ovplyvniteľná. Podľa mňa nemá vhodné predispozície k tomu viesť. U mňa si človek rešpekt musí nejakým spôsobom získať a pochybujem, že ju by som bola schopná niekedy vnímať ako schopného lídra. Čas ukáže, akým smerom sa veci vyberú," reagovala som úprimne. Nehanbila som sa za svoj názor, koniec koncov som Kotomi neurážala, avšak len opísala dôležité argumenty, ktoré mi bránili vidieť v nej niečo viac. Tento rozhovor však prerušilo pootvorenie dverí. Nepochybne šlo o samotnú Kotomi. Okamžite som stíchla, zo slušnosti sa postavila a jemne sa uklonila tak, ako sa na nižšie postaveného človeka patrilo. V rámci slušnosti som si ju zľahka prezrela tak, aby nemala pocit, že na ňu zazerám.
Nezmenila sa, posúdila som. Nepripadala mi ani iná, čo sa týka pôsobenia. Mala som nutkanie sa zamračiť, avšak zachovala som si svoju chladnú tvár. Hneď za ňou...
Ďalší Uchiha? preletelo mi mysľou. Nebyť náhrdelníka by som najskôr nespoznala, že sa jedna o člena Uchiha klanu. Súdiac podľa jeho reakcie rozpoznal klan, do ktorého patrím, podľa snehovo bielych očí. Opätovala som jemné uklonenie sa. Rovnako ako on, aj ja som prejavovala ku klanu Uchiha istý rešpekt. S výnimkou Goemona, ten bol výnimočný prípad. Zrak mi preskočil na Takumiho. Mala som pocit, že je...iný. Potichu som si povzdychla a sadla si späť na svoje miesto, odkiaľ som pozorovala dianie, avšak nezapájala sa. Nebola som tu od toho, aby som riešila politiku či nebodaj rušila rodinnú pohodu, ale od toho, aby som reagovala hneď, ak sa čokoľvek zomelie.
Mikoto Hyūga- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 157
Join date : 16. 06. 16
Re: Matsumuto - jo
pro Reizo Kaneki Fri Apr 09, 2021 4:05 pm
Mikoto mi pár okamžiků před vstupem Kotomi a Nera ještě stihla rozvést svoji odpověď. Neodporoval jsem jí, chápal jsem její pocity. Proto jsem jen s porozuměním kývl hlavou. Na pohled křehká ledová princezna opravdu mohla působit před těmi, kteří ji nepoznali, slabě či nedozrále. Byl jsem si toho vědom já, ale i samotná princezna. Díky tomu byla však schopná využít tuto skutečnost v její prospěch. Dnes to vlastně řekla i Mikoto. Tichá voda břehy mele. Být podceňovaný může být výhodou, zejména před nepřáteli.
Rozevřely se dveře a dovnitř vstoupila kráska a zvíře. Bez rozmyslu jsem hbitě vstal z křesla a napřímil se, na tváři se mi okamžitě roztáhl úsměv, i přes předchozí obavy. Ty v tuto chvíli zastínil fakt, že vidím své drahé přátele živé a zdravé. Jemně jsem pokýval hlavou na pozdrav, nejdřív s pohledem na Kotomi, potom na Nera. Všiml jsem si, že i Mikoto vstala a vyjádřila úctu, poté se posadila. Já se tak rychle do křesla nevracel, měl jsem nutkání za nimi dojít, podat ruce a pozdravit. Takumi však začal také jednat a přesunul se k jednomu ze stolů, kam Kotomi pozval. Působil přátelsky, z jeho pohledu bylo znát, že svou sestru vidí rád. To mě vrátilo zpět do reality, na přátelská gesta bylo času dost později, teď se muselo vyřešit to důležité.
Rozevřely se dveře a dovnitř vstoupila kráska a zvíře. Bez rozmyslu jsem hbitě vstal z křesla a napřímil se, na tváři se mi okamžitě roztáhl úsměv, i přes předchozí obavy. Ty v tuto chvíli zastínil fakt, že vidím své drahé přátele živé a zdravé. Jemně jsem pokýval hlavou na pozdrav, nejdřív s pohledem na Kotomi, potom na Nera. Všiml jsem si, že i Mikoto vstala a vyjádřila úctu, poté se posadila. Já se tak rychle do křesla nevracel, měl jsem nutkání za nimi dojít, podat ruce a pozdravit. Takumi však začal také jednat a přesunul se k jednomu ze stolů, kam Kotomi pozval. Působil přátelsky, z jeho pohledu bylo znát, že svou sestru vidí rád. To mě vrátilo zpět do reality, na přátelská gesta bylo času dost později, teď se muselo vyřešit to důležité.
Reizo Kaneki- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 14. 07. 16
Re: Matsumuto - jo
pro Kotomi Yamada Fri Apr 09, 2021 11:37 pm
Než jsem vstoupila, pousmála jsem se. Vždy má prostě takovou poznámku. Společně jsme vstoupili do větší místnosti, která byla považována za společenskou místnost. Bylo tu několik stolů, knihovna, krb...Prostě místnost na relax, jenže my bohužel nepřišli odpočívat. Rozhlédla jsem se po místnosti. Mou pozornost si získala žena barvou vlasů jako čerstvě napadaný sníh. Světlá pleť a sněhové oči. Byla krásná. Přesně jako popisují pověsti Yu-onna. Sněžná žena. Oči měla zvláštní, bez zorniček. Bylo to jako dívat se do mraků které pluly. Věděla jsem však, že patří ke klanu Hyuuga. Tak bratr měl u sebe někoho z tak vznešeného klanu. Všimla jsem si, že si s Nerem vzájemně pokynuli. No jistě, rivalita mezi jejich klany je známá po celém světě. Přeci jsou to velké klany vzbuzující respekt.
Vedle ní stál muž, kterého jsem ale znala. Při pohledu na jeho tělo ve mně hrklo. Zastavila jsem se, abych popadla dech.
,,Ne..." šeptla jsem. Reizova tvář se usmívala, ale...Vidět ho takto velmi bolelo. V duchu jsem mu omlouvala, nicméně lehkým úklonem jsem pozdravila jeho i Mikoto. Oba dva si zasloužili můj respekt, i když každý z jiného důvodu. Nikde jsem neviděla Itsukiho. Měla jsem hlavu plnou Reizovy ruky, nebo alespoň místa, kde bývala, ale ni tenhle fakt nebyl důvod, proč jsem Itsukiho neviděla. Nebyl tu. Zamířila jsem tedy pohledem přímo Takumimu. Pozdravil mě formálně. A hrklo ve mně podruhé. Jak dlouho už to bylo, co jsem ho neviděla? Ještě více zmužněl. Měla jsem hroznou chuť otočit se, popadnout Nera za ruku a utéct odtud..
Neoplatila jsem mu pozdrav, pouze jsem kývla hlavou a přijala nabídnutou židli. Dělal to vždycky. Můj velký ochranář. A....dopadli jsme, jak jsme dopadli. On neochránil mě, ale ani já jeho včas ne.
,,Zemí znějí zvony vítězství." promluvila jsem nakonec. ,,Velká gratulace a díky všem, kdo se účastnil." předpokládala jsem, že to byli hlavně ti, co tu jsou v tuto chvíli. Najednou mi došlo, že zde chybí i Goemon. Neměli jsme dobrý vztah spolu, ale doufala jsem, že byl v pořádku.
,,Bohužel obětí bylo nespočet..." nemyslela jsem pouze tuto válku, ale ty tři roky.
,,O tom, žes byl rukojmím své manželky vím, hluboce se omlouvám, že jsem nestihla zasáhnout dříve." sklonila jsem hlavu na pár vteřin a zase se narovnala.
,,Co se ale dělo pak? Proč došlo k téhle válce?" pokládala jsem mu jednu otázku za druhou a doufala, že Nero celou dobu stojí poblíž. Potřebovala jsem nabrat. Nadechla jsem se...a zhluboka vydechla. ,,Co se teď bude dít?" v očích mi blesklo. Zajímala mě odpověď, zajímal mě důvod, proč se pokoušel o můj život? Proč zemřel Kataro? Pro sakra zemřelo tolik lidí, než jsme se zvládli sejít u jednoho stolu?!
,,Klid, děvče. Přece ses připravovala celé ty roky na setkání s ním." chlácholil mě Isobu a zívnul.
,,Jenže je to těžší, než jsem si dovedla vůbec představit." zaryla jsem si pod stolem nehty do dlaní.
Vedle ní stál muž, kterého jsem ale znala. Při pohledu na jeho tělo ve mně hrklo. Zastavila jsem se, abych popadla dech.
,,Ne..." šeptla jsem. Reizova tvář se usmívala, ale...Vidět ho takto velmi bolelo. V duchu jsem mu omlouvala, nicméně lehkým úklonem jsem pozdravila jeho i Mikoto. Oba dva si zasloužili můj respekt, i když každý z jiného důvodu. Nikde jsem neviděla Itsukiho. Měla jsem hlavu plnou Reizovy ruky, nebo alespoň místa, kde bývala, ale ni tenhle fakt nebyl důvod, proč jsem Itsukiho neviděla. Nebyl tu. Zamířila jsem tedy pohledem přímo Takumimu. Pozdravil mě formálně. A hrklo ve mně podruhé. Jak dlouho už to bylo, co jsem ho neviděla? Ještě více zmužněl. Měla jsem hroznou chuť otočit se, popadnout Nera za ruku a utéct odtud..
Neoplatila jsem mu pozdrav, pouze jsem kývla hlavou a přijala nabídnutou židli. Dělal to vždycky. Můj velký ochranář. A....dopadli jsme, jak jsme dopadli. On neochránil mě, ale ani já jeho včas ne.
,,Zemí znějí zvony vítězství." promluvila jsem nakonec. ,,Velká gratulace a díky všem, kdo se účastnil." předpokládala jsem, že to byli hlavně ti, co tu jsou v tuto chvíli. Najednou mi došlo, že zde chybí i Goemon. Neměli jsme dobrý vztah spolu, ale doufala jsem, že byl v pořádku.
,,Bohužel obětí bylo nespočet..." nemyslela jsem pouze tuto válku, ale ty tři roky.
,,O tom, žes byl rukojmím své manželky vím, hluboce se omlouvám, že jsem nestihla zasáhnout dříve." sklonila jsem hlavu na pár vteřin a zase se narovnala.
,,Co se ale dělo pak? Proč došlo k téhle válce?" pokládala jsem mu jednu otázku za druhou a doufala, že Nero celou dobu stojí poblíž. Potřebovala jsem nabrat. Nadechla jsem se...a zhluboka vydechla. ,,Co se teď bude dít?" v očích mi blesklo. Zajímala mě odpověď, zajímal mě důvod, proč se pokoušel o můj život? Proč zemřel Kataro? Pro sakra zemřelo tolik lidí, než jsme se zvládli sejít u jednoho stolu?!
,,Klid, děvče. Přece ses připravovala celé ty roky na setkání s ním." chlácholil mě Isobu a zívnul.
,,Jenže je to těžší, než jsem si dovedla vůbec představit." zaryla jsem si pod stolem nehty do dlaní.
Kotomi Yamada- S-rank (Sanbi no Jinchuuriki)
- Poèet pøíspìvkù : 296
Join date : 19. 06. 16
Re: Matsumuto - jo
pro Uchiha Nero Sat Apr 10, 2021 6:18 am
Ďalej sa vyjadrovať k Mikoto a Reizovi nebolo potrebné. Ako Mikoto opätovala uklonenie, ešte viac stúpla v mojich očiach. Očakával som, ako zvyčajne, nejaké pohŕdanie len na základe klanu ku ktorému som patril. Na druhú stranu vidieť tak vznešeného člena klanu Hyuuga bol pre mňa dostačujúci pohľad ako odmena sa zúčastniť. O to menší bol pohľad na spráskaného Reiza. Kto vie čím si prešiel avšak ten jeho pahýľ? Moje myšlienky skočili k Hashirovi, bol skvelý medik a tak som veril, že niečo s tým bude schopný urobiť. Určite som v to dúfal. Ak niečo, Reiza som považoval za veľmi schopného shinobiho a i človeka, ktorého som rád poznal.
"Kso.." Povzdychol som si a rozhliadol sa po miestnosti. Skutočne, rovnako ako Takumimu aj Kotomi tu chýbal Itsuki a ja som začal byť neistý touto priateľskou atmosférou. Absolútne som nemohol uveriť tomu, že práve on by sem nenakráčal v plnej paráde a pred Kotomi sa nezahral na najväčšieho vojnového hrdinu aký kedy kráčal pod slnkom. A keďže tu bola celá jeho skupina. O to viac ma to znervóznilo. Na sebe som však nenechal nič poznať a len so záujmom som sledoval práve Kotominho brata ako sa drží na uzde a ponúka Kotomi stoličku. Podľa rozprávania Kotomi som si i ja všimol, že sa musel zmeniť. A podľa mojich zásad. K lepšiemu.
"Toto je skutočne tvoj boj.." Znova sa ozvalo v hlave a aj keď si priala, aby som stál pri nej, nebol som až tak.
"Nabudúce skús hlavu.." Pošepkal som smerom k Reizovi ako som okolo neho prechádzal, dostávajúc sa k oknu. Môj pohľad okamžite smeroval von avšak pokojná atmosféra len ukázala, že sa skutočne nič nedeje. Na ostražitosti som však nedokázal poľaviť, aj keby som sa o to skutočne snažil. Namiesto toho som sa vrátil na miesto kde sa odo mňa oddelila Kotomi a bez slova som tam stál ako jej ochranka sledujúc túto debatu ako nečinný svedok. Vedel som, že to zvládne. Odkedy som ju prvý krát stretol sa zmenila aj ona a tak som nemal pochybnosti.
"Kso.." Povzdychol som si a rozhliadol sa po miestnosti. Skutočne, rovnako ako Takumimu aj Kotomi tu chýbal Itsuki a ja som začal byť neistý touto priateľskou atmosférou. Absolútne som nemohol uveriť tomu, že práve on by sem nenakráčal v plnej paráde a pred Kotomi sa nezahral na najväčšieho vojnového hrdinu aký kedy kráčal pod slnkom. A keďže tu bola celá jeho skupina. O to viac ma to znervóznilo. Na sebe som však nenechal nič poznať a len so záujmom som sledoval práve Kotominho brata ako sa drží na uzde a ponúka Kotomi stoličku. Podľa rozprávania Kotomi som si i ja všimol, že sa musel zmeniť. A podľa mojich zásad. K lepšiemu.
"Toto je skutočne tvoj boj.." Znova sa ozvalo v hlave a aj keď si priala, aby som stál pri nej, nebol som až tak.
"Nabudúce skús hlavu.." Pošepkal som smerom k Reizovi ako som okolo neho prechádzal, dostávajúc sa k oknu. Môj pohľad okamžite smeroval von avšak pokojná atmosféra len ukázala, že sa skutočne nič nedeje. Na ostražitosti som však nedokázal poľaviť, aj keby som sa o to skutočne snažil. Namiesto toho som sa vrátil na miesto kde sa odo mňa oddelila Kotomi a bez slova som tam stál ako jej ochranka sledujúc túto debatu ako nečinný svedok. Vedel som, že to zvládne. Odkedy som ju prvý krát stretol sa zmenila aj ona a tak som nemal pochybnosti.
Uchiha Nero- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 12. 07. 19
Age : 27
Re: Matsumuto - jo
pro Takumi Yamada Sat Apr 10, 2021 10:11 am
Bolo zrejmé, že ma Kotomi nevidela ani zďaleka tak rada ako ja ju. Vôbec som jej to však s ohľadom na to, čo všetko sa medzi nami za posledné tri roky stihlo odohrať, nezazlieval. "Ďakujem. Nebyť tvojej pomoci, dnes by som sa s tebou už istotne nezhováral," zareagoval som v prvom rade na gratuláciu a dal jasne najavo, že si vážim, čo pre nás jej strana urobila. Následne som sa už usadil naproti nej a vypočul si, čo mala na srdci. Je pravda, že som sa pri našom stretnutí plánoval sústrediť predovšetkým na spoločnú budúcnosť, no uvedomoval som si, že bez riadneho obhájenia svojich predchádzajúcich akcií sa to skrátka neobíde. Zhlboka som sa teda nadýchol a s úprimnou ľútosťou v skľúčených očiach prehlásil: "Nemáš sa mi za čo ospravedlňovať. To ja ti za všetko dlhujem ospravedlnenie... a predovšetkým vysvetlenie..."
A tak som sa dal do nekrátkej reči, započnúc tým, ako som sa to vlastne dostal zo svojho domáceho väzenia. Povedal som Kotomi bez zábran, no na rozdiel od môjho výlevu s Reizom taktiež i bez zbytočných emócií, všetko o tom, ako sa počas prvého útoku Chinoike na Shimo no Kuni Reina musela obrátiť na informátorku menom Kokoro Kaguya, ktorá danú situáciu využila na to, aby sa dostala ku mne a pomohla mi naplánovať prevrat. Vysvetlil som, že práve ona ma zoznámila s organizáciou Kyosanto a že som už bol tak strašne zúfalý, až som sa rozhodol prakticky zapredať našu krajinu výmenou za to, že mi pomôžu zbaviť sa Reiny. "Za to, že táto operácia bola úspešná, vďačím predovšetkým kunoichi, ktorá so mnou ráčila cestu do hradu, Mikoto-san... a nebohej Yogan..." dopracoval som sa k najtragickejšej časti nášho konfliktu.
Hoci si Kotomi najmä kvôli Itsukiho klamstvám myslela niečo iné, objasnil som jej, že osoba, ktorá na ňu zaútočila a zapríčinila Katarovu smrť, Tsuchi no Yōgan, mala v skutočnosti za úlohu iba ju zajať. Jednalo sa totiž o súčasť môjho plánu, ako Kotomi dostať ku mne mimo pozornosť a dosah Kyosanto skôr než po nej pošlú svojich vrahov pod zámienkou toho, že si s ňou chcem vybaviť účty osobne. Uznal som však, že som bol až moc naivný a podcenil jej odhodlanie brániť sa. "V žiadnom slovníku nie sú slová, ktorými by som mohol vyjadriť, ako veľmi mi je ľúto, jak tragicky táto zúfalá akcia dopadla. Neočakávam odpustenie, no príjmi prosím moje úprimné ospravedlnenie," uklonil som sa div nedošlo na kontakt môjho čela so stolom a v zápätí Kotomi už len veľmi stručne previedol svojim posledným rokom. "V mojej slepej snahe všetko vyriešiť sám som sa dopustil mnohých nenapraviteľných chýb. Dôvod, prečo som dnes tu, je ten, že ich chcem skúsiť napraviť. Žiadam ťa len o to, aby si mi to dovolila," pustil som princeznú konečne k slovu.
A tak som sa dal do nekrátkej reči, započnúc tým, ako som sa to vlastne dostal zo svojho domáceho väzenia. Povedal som Kotomi bez zábran, no na rozdiel od môjho výlevu s Reizom taktiež i bez zbytočných emócií, všetko o tom, ako sa počas prvého útoku Chinoike na Shimo no Kuni Reina musela obrátiť na informátorku menom Kokoro Kaguya, ktorá danú situáciu využila na to, aby sa dostala ku mne a pomohla mi naplánovať prevrat. Vysvetlil som, že práve ona ma zoznámila s organizáciou Kyosanto a že som už bol tak strašne zúfalý, až som sa rozhodol prakticky zapredať našu krajinu výmenou za to, že mi pomôžu zbaviť sa Reiny. "Za to, že táto operácia bola úspešná, vďačím predovšetkým kunoichi, ktorá so mnou ráčila cestu do hradu, Mikoto-san... a nebohej Yogan..." dopracoval som sa k najtragickejšej časti nášho konfliktu.
Hoci si Kotomi najmä kvôli Itsukiho klamstvám myslela niečo iné, objasnil som jej, že osoba, ktorá na ňu zaútočila a zapríčinila Katarovu smrť, Tsuchi no Yōgan, mala v skutočnosti za úlohu iba ju zajať. Jednalo sa totiž o súčasť môjho plánu, ako Kotomi dostať ku mne mimo pozornosť a dosah Kyosanto skôr než po nej pošlú svojich vrahov pod zámienkou toho, že si s ňou chcem vybaviť účty osobne. Uznal som však, že som bol až moc naivný a podcenil jej odhodlanie brániť sa. "V žiadnom slovníku nie sú slová, ktorými by som mohol vyjadriť, ako veľmi mi je ľúto, jak tragicky táto zúfalá akcia dopadla. Neočakávam odpustenie, no príjmi prosím moje úprimné ospravedlnenie," uklonil som sa div nedošlo na kontakt môjho čela so stolom a v zápätí Kotomi už len veľmi stručne previedol svojim posledným rokom. "V mojej slepej snahe všetko vyriešiť sám som sa dopustil mnohých nenapraviteľných chýb. Dôvod, prečo som dnes tu, je ten, že ich chcem skúsiť napraviť. Žiadam ťa len o to, aby si mi to dovolila," pustil som princeznú konečne k slovu.
Takumi Yamada- Daimyo (B-rank)
- Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 06. 07. 18
Re: Matsumuto - jo
pro Kotomi Yamada Sun Apr 11, 2021 11:29 am
Na chvíli jsem zapomněla, kde se nacházíme. Že jsme v hradě, ve společenském sále. Zapomněla jsem, kdo vše se tu nachází. Okolí zmizelo. Jen jsem sledovala Takumiho a poslouchala jeho hlas. Opravdu se mi po něm stýskalo.
Události posledních let ale nejdou smazat jako mávnutím kouzelného proutku. Kdyby to šlo, předně bychom tu nebyli. To jsem si uvědomovala až příliš.
Nemohu však říct, že se mi přece jen trochu neulevilo. Můj starší bratr mě nechtěl zabít, ale dostat k sobě. Jenže při tom zemřel náš blízký. I když se snažil chránit zemi před Reinou, před Kyosanto, skončilo to válkou.
,,Zemřelo příliš mnoho lidí, Takumi." řekla jsem jen. Bylo to zvláštní oslovovat ho takto. Vždy to bylo Takumi-niichan, Onii-san. Teď jsem se zmohla jen na jeho jméno.
,,Lidé mají strach. Chtějí odtud pryč. Nemají se na koho spolehnout, protože všichni vůdci, ty, otec..Během jedné chvíle se toho odehrálo tolik, že obyvatelé téhle země v nás nevěří." na vteřinu sevření mé pěsti povolilo, ovšem znovu jsem si nehty bolestivě zaryla kůže.
,,Jako klan chránící tuto zem jsme zklamali." semkla jsem rty k sobě a pokračovala: ,,Stejně tak já jsem udělala spoustu chyb. Neomlouvá mě, že i já jsem se stala obětí Reininých plánů a Kyosanto." byla jsem si vědoma toho, že jsem na tom všem měla svůj podíl. Dávno jsem mohla nějak zasáhnout. Místo toho se spor mezi mnou a Takumim ještě víc prohloubil. Byla jsem příliš slabá. Psychicky slabá. A začala jsem jednat pozdě..
Pevně jsem se mu podívala do očí. ,,Jak to chceš napravit? Co máš v plánu?"
Události posledních let ale nejdou smazat jako mávnutím kouzelného proutku. Kdyby to šlo, předně bychom tu nebyli. To jsem si uvědomovala až příliš.
Nemohu však říct, že se mi přece jen trochu neulevilo. Můj starší bratr mě nechtěl zabít, ale dostat k sobě. Jenže při tom zemřel náš blízký. I když se snažil chránit zemi před Reinou, před Kyosanto, skončilo to válkou.
,,Zemřelo příliš mnoho lidí, Takumi." řekla jsem jen. Bylo to zvláštní oslovovat ho takto. Vždy to bylo Takumi-niichan, Onii-san. Teď jsem se zmohla jen na jeho jméno.
,,Lidé mají strach. Chtějí odtud pryč. Nemají se na koho spolehnout, protože všichni vůdci, ty, otec..Během jedné chvíle se toho odehrálo tolik, že obyvatelé téhle země v nás nevěří." na vteřinu sevření mé pěsti povolilo, ovšem znovu jsem si nehty bolestivě zaryla kůže.
,,Jako klan chránící tuto zem jsme zklamali." semkla jsem rty k sobě a pokračovala: ,,Stejně tak já jsem udělala spoustu chyb. Neomlouvá mě, že i já jsem se stala obětí Reininých plánů a Kyosanto." byla jsem si vědoma toho, že jsem na tom všem měla svůj podíl. Dávno jsem mohla nějak zasáhnout. Místo toho se spor mezi mnou a Takumim ještě víc prohloubil. Byla jsem příliš slabá. Psychicky slabá. A začala jsem jednat pozdě..
Pevně jsem se mu podívala do očí. ,,Jak to chceš napravit? Co máš v plánu?"
Kotomi Yamada- S-rank (Sanbi no Jinchuuriki)
- Poèet pøíspìvkù : 296
Join date : 19. 06. 16
Re: Matsumuto - jo
pro Takumi Yamada Sun Apr 11, 2021 1:10 pm
Bolo mi samozrejme jasné, že vysvetlenie samo o sebe nebude stačiť na to, aby som si opätovne vybudoval dôveru. Napriek tomu som však nezúfal. Skutočnosť, že ma Kotomi čo i len bola ochotná počúvať a konverzovať so mnou, pre mňa v tejto chvíli bola viac než postačujúca. Ako náhle som si teda vypočul jej reakciu, opät som pozdvihol hlavu a prehovoril: "Máš úplnú pravdu. Umrelo priveľa ľudí a na staré vedenie v očiach ľudu už nie je spoľah... lenže ty k nemu nepatríš," naznačil som hneď na úvod, kam tým spejem. "Mňa si už ľudia spájajú s otcom na sklonku života a Reinou, ale tvoja pozícia je podstatne lepšia. To ja som ten, čo v očiach bežných občanov napáchal všetky tie zverstvá a pre svoju vlastnú chamtivosť povláčil krajinu vojnami, pričom ty si tou rebelkou, ktorá sa mi vzoprela a najnovšie i zapojením vlastných ľudí zachránila Shimo no Kuni pred Chinoike," objasnil som rozdiel medzi tým, ako sme vnímaní.
"Tak ako i bežní ľudia, tak i menšie klany sú už z večného bojovania unavení. Teraz už všemožnými spôsobmi hľadajú len spôsob, ako nastoliť mier. Oprav ma, ak sa mýlim, ale podľa mojich informácií si veľkú časť posledného roku strávila tým, že si zjednocovala všetkých najvýznamnejších predstaviteľov shinobi klanov. Pôdu na to, aby sa z princeznej stala kráľovná, si si už nachystala... a tvoja povesť Yuki-onny nie je prekážkou, ale iba ďalším plusom, pretože sa ti na rozdiel odo mňa podarilo ukázať svetu, že nie si len bezradné zradené dievča, no hlavne mocná kunoichi. Kotomi... tým vodcom, ktorého v tejto chvíli ľudia tak zúfalo hľadajú, aby nastolil poriadok a vrátil Shimo no Kuni jej zašlú slávu... si ty," prehlásil som smrteľne vážne s odhodlaným pohľadom a pomaly sestričke nastavil prázdnu dlaň na potrasenie rukami. "Klan Hasokawa a Tetsu no Kuni toto rozhodnutie schvaľuje tiež, a podporu klanu Kana sme tak či tak stratili v momente ako som prišiel o Reinu. Ubezpečujem ťa, že na to nebudeš sama. Som pripravený pomôcť ako len bude v mojich silách. Otázkou akurát zostáva... si pripravená ty?"
"Tak ako i bežní ľudia, tak i menšie klany sú už z večného bojovania unavení. Teraz už všemožnými spôsobmi hľadajú len spôsob, ako nastoliť mier. Oprav ma, ak sa mýlim, ale podľa mojich informácií si veľkú časť posledného roku strávila tým, že si zjednocovala všetkých najvýznamnejších predstaviteľov shinobi klanov. Pôdu na to, aby sa z princeznej stala kráľovná, si si už nachystala... a tvoja povesť Yuki-onny nie je prekážkou, ale iba ďalším plusom, pretože sa ti na rozdiel odo mňa podarilo ukázať svetu, že nie si len bezradné zradené dievča, no hlavne mocná kunoichi. Kotomi... tým vodcom, ktorého v tejto chvíli ľudia tak zúfalo hľadajú, aby nastolil poriadok a vrátil Shimo no Kuni jej zašlú slávu... si ty," prehlásil som smrteľne vážne s odhodlaným pohľadom a pomaly sestričke nastavil prázdnu dlaň na potrasenie rukami. "Klan Hasokawa a Tetsu no Kuni toto rozhodnutie schvaľuje tiež, a podporu klanu Kana sme tak či tak stratili v momente ako som prišiel o Reinu. Ubezpečujem ťa, že na to nebudeš sama. Som pripravený pomôcť ako len bude v mojich silách. Otázkou akurát zostáva... si pripravená ty?"
Takumi Yamada- Daimyo (B-rank)
- Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 06. 07. 18
Reizo Kaneki likes this post
Re: Matsumuto - jo
pro Kotomi Yamada Sun Apr 11, 2021 6:49 pm
Čím déle Takumi mluvil, tím víc jsem začínala tušit, kam se tento rozhovor ubírá. A doprčic, nechci být vůdce..To mě napadlo jako první. Zesílila jsem stisk. Pocítila jsem prudkou bolest a teplou krev, která mi slabě tekla po dlani.
Když se na okamžik zastavil, aby nabral dech, vyhrkla jsem jen slovo: ,,Počkej!" Jenže Takumi mluvil dál. Vysvětlil mi, co jsem udělala a co on nezvládl. Proč a....Když to zakončil s tím, že nejmocnější klany s Shimo tento návrh na abdikaci schválil i s mým nástupem, nezmohla jsem se na slovo. Otřela jsem si zraněnou rukou čelo, na němž mi zůstala malá krvavá šmouha.
Těžce jsem si povzdechla. ,,Nesjednocovala jsem zemi proto, abych vládla, Takumi. Vzepřela jsem se tomu všemu, protože jen pro pomstu se Reina a celý klan Kana zmohli na něco tak odporného jako je vražda. Zavraždili nám otce. Daimyo této země. Pro pomstu a aby získali něco, co jim nenáleželo. A zašla tak daleko, že se zmocnila tebe a druhou dědičku nechala odstranit. Žel pro ni jsem přežila. Jenže Kataro ne. Přišla jsem o celou rodinu během krátké chvíle. A nebýt tady Reiza," ukázala jsem na světlovlasého muže, který bránil tuto zem vlastním životem. Zaplatil za nás vysokou daň. ,,Nebýt Nera," otočila jsem se na mladého Uchihu za sebou, ,,nikdy by se mi nepodařilo dát dohromady dohromady klany, které vyslali na pomoc své lidi, abychom tuto válku, která se odehrála jen díky Reině, vyhráli. Ti lidé tam přišli o život!" zvedla jsem se ze židle. ,,Každý jeden člověk, který tam s tebou, vsadil svůj život." Goemon, Itsuki i ta žena vedle Reiza..Praskla jsem. To, co se ve mně za ty roky nahromadilo, prostě bouchlo.
,,Nezbylo mi nic jiného, než se spolehnout sama na sebe. A lidi, kteří kvůli mě dodnes riskují své životy! Když začala válka s Chinoike a ty ses postavil do popředí toho všeho, prosila jsem každého vůdce klanu o pomoc. Pro tebe! A teď mi oznámíš, že jste se s představiteli Shimo dohodli, že to mám převzít já?! Jen tak prostě odstoupíš po konci války?!" bouchla jsem do stolu, který následně toho pokryla vrstva ledu. Nebyla jsem daleko od toho, abych nechala zamrazit celou místnosti.
,,Tak dost, Kotomi. Pro tohle jsi nestrávila měsíce tréninků a cestování po zemi." zahřměl Sanbi. Zarazila jsem se. Rozzlobeně jsem se podívala po všech v místnosti, nakonec moje oči spočinuly opět na Takumim.
,,Chci tuto zemi ochránit stejně, jako ty. Chci, aby aby se Shimo postavila na své nohy a bylo to jako dřív. Lidé mohli beze strachu vyjít ven. Chci, aby se lidé spoléhali na klany, které je ochrání. Nelze ale po tom všem, jen proto, že tě už nemají v lásce, zdekovat a prostě odejít. Možná je to politika, ale také zbabělost. To nejsi ty." zlostně jsem se kousla do rtu. Viděla jsem v něm toho staršího bratra. Stále to byl člověk, ke kterému jsem jako malá vzhlížela. Který mě učil. Kterého ode mě oddělili, aby se učil, jak vést politický život. A teď se jednoduše stáhne? Přišlo mi to tak nefér...Vypadalo to však jako hotová věc. Co jsem měla udělat? Jen přijmout post Daimyo? Z ničeho...
,,Nejsem připravená." odpověděla jsem na jeho poslední otázku. ,,Protože tys to ale nedokončil, postavím Shimo no Kuni do postavení, jaké mívala v období míru."
Když se na okamžik zastavil, aby nabral dech, vyhrkla jsem jen slovo: ,,Počkej!" Jenže Takumi mluvil dál. Vysvětlil mi, co jsem udělala a co on nezvládl. Proč a....Když to zakončil s tím, že nejmocnější klany s Shimo tento návrh na abdikaci schválil i s mým nástupem, nezmohla jsem se na slovo. Otřela jsem si zraněnou rukou čelo, na němž mi zůstala malá krvavá šmouha.
Těžce jsem si povzdechla. ,,Nesjednocovala jsem zemi proto, abych vládla, Takumi. Vzepřela jsem se tomu všemu, protože jen pro pomstu se Reina a celý klan Kana zmohli na něco tak odporného jako je vražda. Zavraždili nám otce. Daimyo této země. Pro pomstu a aby získali něco, co jim nenáleželo. A zašla tak daleko, že se zmocnila tebe a druhou dědičku nechala odstranit. Žel pro ni jsem přežila. Jenže Kataro ne. Přišla jsem o celou rodinu během krátké chvíle. A nebýt tady Reiza," ukázala jsem na světlovlasého muže, který bránil tuto zem vlastním životem. Zaplatil za nás vysokou daň. ,,Nebýt Nera," otočila jsem se na mladého Uchihu za sebou, ,,nikdy by se mi nepodařilo dát dohromady dohromady klany, které vyslali na pomoc své lidi, abychom tuto válku, která se odehrála jen díky Reině, vyhráli. Ti lidé tam přišli o život!" zvedla jsem se ze židle. ,,Každý jeden člověk, který tam s tebou, vsadil svůj život." Goemon, Itsuki i ta žena vedle Reiza..Praskla jsem. To, co se ve mně za ty roky nahromadilo, prostě bouchlo.
,,Nezbylo mi nic jiného, než se spolehnout sama na sebe. A lidi, kteří kvůli mě dodnes riskují své životy! Když začala válka s Chinoike a ty ses postavil do popředí toho všeho, prosila jsem každého vůdce klanu o pomoc. Pro tebe! A teď mi oznámíš, že jste se s představiteli Shimo dohodli, že to mám převzít já?! Jen tak prostě odstoupíš po konci války?!" bouchla jsem do stolu, který následně toho pokryla vrstva ledu. Nebyla jsem daleko od toho, abych nechala zamrazit celou místnosti.
,,Tak dost, Kotomi. Pro tohle jsi nestrávila měsíce tréninků a cestování po zemi." zahřměl Sanbi. Zarazila jsem se. Rozzlobeně jsem se podívala po všech v místnosti, nakonec moje oči spočinuly opět na Takumim.
,,Chci tuto zemi ochránit stejně, jako ty. Chci, aby aby se Shimo postavila na své nohy a bylo to jako dřív. Lidé mohli beze strachu vyjít ven. Chci, aby se lidé spoléhali na klany, které je ochrání. Nelze ale po tom všem, jen proto, že tě už nemají v lásce, zdekovat a prostě odejít. Možná je to politika, ale také zbabělost. To nejsi ty." zlostně jsem se kousla do rtu. Viděla jsem v něm toho staršího bratra. Stále to byl člověk, ke kterému jsem jako malá vzhlížela. Který mě učil. Kterého ode mě oddělili, aby se učil, jak vést politický život. A teď se jednoduše stáhne? Přišlo mi to tak nefér...Vypadalo to však jako hotová věc. Co jsem měla udělat? Jen přijmout post Daimyo? Z ničeho...
,,Nejsem připravená." odpověděla jsem na jeho poslední otázku. ,,Protože tys to ale nedokončil, postavím Shimo no Kuni do postavení, jaké mívala v období míru."
Kotomi Yamada- S-rank (Sanbi no Jinchuuriki)
- Poèet pøíspìvkù : 296
Join date : 19. 06. 16
Hashiru Senju likes this post
Re: Matsumuto - jo
pro Takumi Yamada Sun Apr 11, 2021 8:37 pm
Nemožno poprieť, že ma Kotomina reakcia do istej miery zaskočila. Pravdou je, že po celú dobu, čo som s ňou nebol v kontakte, som mal pocit, že akcie jej strany vypovedali o snahe vziať veci do vlastných rúk, no zjavne som bol na omyle. Odjakživa som sa snažil niesť zodpovednosť za všetko, čo sa v Shimo no Kuni udeje, a brániť ju pred povinnosťou jedného dňa zasadnúť na trón, no klamal by som, keby som povedal, že som niekde vo vnútri nedúfal, že ma jedného dňa možno práve ona presvedčí o tom, že si svoje prirodzené nadanie cení a chce ho mať možnosť uplatniť. Slová mojej sestričky boli logické, oprávnené a plne opodstatnené, no už i samotná skutočnosť, že ich bola schopná pred toľkými ľuďmi vysloviť, mi potvrdila moju pôvodnú domnienku, že do tejto role bola vhodená proti svojej vôli. Rázom som pred sebou nevidel sebavedomú budúcu vodkyňu, ale len krehké dievča uväznené za mrežami očakávaní ostatných okolo nej. Všetky moje obavy sa naplnili. Otec mal pravdu. Napokon sme boli sklamaním obaja...
"Máš pravdu. Zabudni na to, bolo to odo mňa nefér," zazneli jediné slová, na ktoré som sa po tomto krátkom predstavení zmohol. Podanú ruku som stiahol a zdvihol sa zo stoličky tiež. "Očividne som sa mýlil. Záchrana Shimo no Kuni je mojou zodpovednosťou. Dokončím, čo som začal, aj keby ma to malo stáť život. Očakávam len, že ma v tom budeš i naďalej podporovať," prehlásil som stroho v snahe ukončiť naše stretnutie diplomaticky, no bolo zrejmé, že sa za mojimi slovami schovávali predovšetkým negatívne pocity. Necítil som však ani tak sklamanie ako skôr zármutok. "Mikoto!" zdvihol som z ničoho nič hlas natoľko, že rázom zaplnil celú miestnosť. Síce som nebol silný, no predstierať som to vedel lepšie ako ktokoľvek iný, takže moja aura musela zanechať značný dojem. "Odchádzame!" zavelil som a vydal sa smerom k dverám. Nič, čo by som si v tejto chvíli vypočul, mi nemohlo zmeniť názor. Kotomi nebola žiadna kráľovná, ale princezná v zajatí vlastného ľudu, a bolo čisto len na mne akožto na jej poslednej rodine, aby som ju zachránil. Za predpokladu, že ma teda Mikoto nasledovala, som pomaly opúšťal hrad...
"Máš pravdu. Zabudni na to, bolo to odo mňa nefér," zazneli jediné slová, na ktoré som sa po tomto krátkom predstavení zmohol. Podanú ruku som stiahol a zdvihol sa zo stoličky tiež. "Očividne som sa mýlil. Záchrana Shimo no Kuni je mojou zodpovednosťou. Dokončím, čo som začal, aj keby ma to malo stáť život. Očakávam len, že ma v tom budeš i naďalej podporovať," prehlásil som stroho v snahe ukončiť naše stretnutie diplomaticky, no bolo zrejmé, že sa za mojimi slovami schovávali predovšetkým negatívne pocity. Necítil som však ani tak sklamanie ako skôr zármutok. "Mikoto!" zdvihol som z ničoho nič hlas natoľko, že rázom zaplnil celú miestnosť. Síce som nebol silný, no predstierať som to vedel lepšie ako ktokoľvek iný, takže moja aura musela zanechať značný dojem. "Odchádzame!" zavelil som a vydal sa smerom k dverám. Nič, čo by som si v tejto chvíli vypočul, mi nemohlo zmeniť názor. Kotomi nebola žiadna kráľovná, ale princezná v zajatí vlastného ľudu, a bolo čisto len na mne akožto na jej poslednej rodine, aby som ju zachránil. Za predpokladu, že ma teda Mikoto nasledovala, som pomaly opúšťal hrad...
Takumi Yamada- Daimyo (B-rank)
- Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 06. 07. 18
Re: Matsumuto - jo
pro Mikoto Hyūga Sun Apr 11, 2021 9:05 pm
Počas ich rozhovoru som si udržiavala neutrálny, nič nehovoriaci výraz. Šíril sa zo mňa chlad. Aj keď som nesledovala priamo ich dvoch, načúvala som ich rozhovoru, posudzujúc to, či by som bola niekedy schopná následovať Kotomi somotnú. Čím dlhšie však rozhovor viedli, tým viac som sa uisťovala v tom, že Kotomi nie je autoritou. Veď, sama priznala, že to nechce, ale musí.
Mrzí ma to..., privrela som na chvíľku oči. Bol to moment, kedy som si sama uvedomila, že to nejde vôbec tým smerom, v ktorý pôvodne všetci prítomní dúfali. Takumi rázne vyslovil moje meno a rozhodol o tom, že odchádzame. Upriamila som krátky pohľad na Reiza. Bol chladný, ale predsa, dala sa z neho vyčítať akási ľútosť. Nebola však iná možnosť. Kotomi nebola pripravená. Bez slova som sa postavila, všetkým prítomným sa zo zdvorilosti na rozlúčku jemne uklonila a okamžite vykročila za Takumim rýchlym krokom, držiac sa tesne za ním. Nekomentovala som jeho rozhodnutie, predsa len, bola som vojak. Plnila som rozkazy.
Mrzí ma to..., privrela som na chvíľku oči. Bol to moment, kedy som si sama uvedomila, že to nejde vôbec tým smerom, v ktorý pôvodne všetci prítomní dúfali. Takumi rázne vyslovil moje meno a rozhodol o tom, že odchádzame. Upriamila som krátky pohľad na Reiza. Bol chladný, ale predsa, dala sa z neho vyčítať akási ľútosť. Nebola však iná možnosť. Kotomi nebola pripravená. Bez slova som sa postavila, všetkým prítomným sa zo zdvorilosti na rozlúčku jemne uklonila a okamžite vykročila za Takumim rýchlym krokom, držiac sa tesne za ním. Nekomentovala som jeho rozhodnutie, predsa len, bola som vojak. Plnila som rozkazy.
Mikoto Hyūga- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 157
Join date : 16. 06. 16
Re: Matsumuto - jo
pro Kotomi Yamada Sun Apr 11, 2021 10:30 pm
Když se Takumi postavil, ucítila jsem vůči němu respekt. Byl to reflex, který do mě vštěpovali od malička.
,,Zapomeň na to? Vážně?" švihla jsem po něm pohledem. Zavřela jsem oči a po pár vteřinách je otevřela. Právě jsem vybuchla vzteky. V návalu emocí, když jsem viděla vlastního bratra. Konečně.
,,Těch posledních dvanáct měsíců jsem dřela pro tuhle zemi. Společně s Nerem jsme vynaložili veškeré úsilí, abychom zemi sjednotili v jeden celek. Aby byl konec téhle rozepři. Aby tu bylo bezpečno a živo. Za tu dobu jsem ale pochopila jednu důležitou věc." zjemnila jsem hlas, ale třásl se. Jemný, ale pevný. ,,Soudržnost a pevná víra. Ty klany bojovaly spolu. Jedna rodina proti druhé. A dokázaly se sjednotit a riskovat život pro své drahé. Protože si stejně jako my dva přejí blaho pro tuto zemi, ve které žijí. Poznala jsem jejich podmínky žití. Pro princeznu z hradu to byla velmi vzácná zkušenost." lehce jsem se pousmála.
,,Myslela jsem, že mi jako rodina zbýváš už jen ty. Jenže jsem získala nové členy rodiny. Nero, Reizo, Hashiru...Raijin s Tori. Goemon a další...všichni za celé ty roky riskovali život pro mě a tím pádem i pro tuto zemi, pro nás. Pro tuhle zemi chci bojovat. ať se děje cokoliv." Takumi byl na odchodu. Měla jsem neblahé tušení, že ho už neuvidím. Ne v takto mírné, i když napjaté, atmosféře.
,,A pro tebe." tím jsem to celé zakončila. Byla to odpověď na jeho přání, že ho budu odporovat. Nechtěla jsem ztratit všechno to, co jsme si vybojovali. Už znovu.
Mikoto jsem kývla hlavou na rozloučení. Takumi byl ze mě zklamaný. Věděla jsem to, ale odmítala jsem na to myslet dokud mi záda odcházející dvojice nezmizela z očí. Poté jsem měla pocit, že se roztřesu. Se zatajeným dechem jsem se podívala nejprve na Reiza, poté na Nera. Oba byli po celou dobu ticho....Zajímalo mě, co řeknou tomu, co se tu nyní odehrálo.
,,Zapomeň na to? Vážně?" švihla jsem po něm pohledem. Zavřela jsem oči a po pár vteřinách je otevřela. Právě jsem vybuchla vzteky. V návalu emocí, když jsem viděla vlastního bratra. Konečně.
,,Těch posledních dvanáct měsíců jsem dřela pro tuhle zemi. Společně s Nerem jsme vynaložili veškeré úsilí, abychom zemi sjednotili v jeden celek. Aby byl konec téhle rozepři. Aby tu bylo bezpečno a živo. Za tu dobu jsem ale pochopila jednu důležitou věc." zjemnila jsem hlas, ale třásl se. Jemný, ale pevný. ,,Soudržnost a pevná víra. Ty klany bojovaly spolu. Jedna rodina proti druhé. A dokázaly se sjednotit a riskovat život pro své drahé. Protože si stejně jako my dva přejí blaho pro tuto zemi, ve které žijí. Poznala jsem jejich podmínky žití. Pro princeznu z hradu to byla velmi vzácná zkušenost." lehce jsem se pousmála.
,,Myslela jsem, že mi jako rodina zbýváš už jen ty. Jenže jsem získala nové členy rodiny. Nero, Reizo, Hashiru...Raijin s Tori. Goemon a další...všichni za celé ty roky riskovali život pro mě a tím pádem i pro tuto zemi, pro nás. Pro tuhle zemi chci bojovat. ať se děje cokoliv." Takumi byl na odchodu. Měla jsem neblahé tušení, že ho už neuvidím. Ne v takto mírné, i když napjaté, atmosféře.
,,A pro tebe." tím jsem to celé zakončila. Byla to odpověď na jeho přání, že ho budu odporovat. Nechtěla jsem ztratit všechno to, co jsme si vybojovali. Už znovu.
Mikoto jsem kývla hlavou na rozloučení. Takumi byl ze mě zklamaný. Věděla jsem to, ale odmítala jsem na to myslet dokud mi záda odcházející dvojice nezmizela z očí. Poté jsem měla pocit, že se roztřesu. Se zatajeným dechem jsem se podívala nejprve na Reiza, poté na Nera. Oba byli po celou dobu ticho....Zajímalo mě, co řeknou tomu, co se tu nyní odehrálo.
Kotomi Yamada- S-rank (Sanbi no Jinchuuriki)
- Poèet pøíspìvkù : 296
Join date : 19. 06. 16
Re: Matsumuto - jo
pro Uchiha Nero Sun Apr 11, 2021 10:50 pm
Po celý ten čas ich rozhovoru som bol ticho, jediné čo som robil bolo ľahké prechádzanie po miestnosti a monitorovanie situácie. Zdalo sa však, že sa nič neudeje aj keď som mal bláznivý pocit, že sa zrazu všetko poserie. Pozorne som im načúval, všetkému čo hovoril Takumi a tak isto aj Kotominej reakcie. Tá bola trochu, iná, než som očakával. Ale sedela na ňu. Oveľa viac ako byť istý vládca bola stále skôr.. jemná, ľudská. Neistá. Síce si prešla nejakou tou zmenou, čo nevidel na nej ani Takumi ani Mikoto, či mala silu vládnuť? No, to sa asi nikdy nedozvieme.
"Kso.. To dopadlo.." Unavene som prehovoril sledujc Takumiho chrbát. Nevedel som ako to dopadne avšak náhdle vyhlásenie Takumiho bolo skutočne prekvapujúce. Avšak keď som počul ako to Kotomi odmietla tušil som, že sa na tomto sneme nikto nedohodne. Pohliadol som na Kotomi, vyzerala, že sa roztrasie. Jej stretnutie s bratom po tak dlhej dobe očividne nedopadlo podľa jej očakávaní. Pristúpil som k nej bližšie dávajúc ruku na jej rameno.
"Určite sa nevidíte naposledy. Môžeš ísť za ním. Teraz. Než odíde." Odvetil som jednoducho a pohliadol na Reiza a na zvyšok žoldnierov v miestnosti.
"Kso.. To dopadlo.." Unavene som prehovoril sledujc Takumiho chrbát. Nevedel som ako to dopadne avšak náhdle vyhlásenie Takumiho bolo skutočne prekvapujúce. Avšak keď som počul ako to Kotomi odmietla tušil som, že sa na tomto sneme nikto nedohodne. Pohliadol som na Kotomi, vyzerala, že sa roztrasie. Jej stretnutie s bratom po tak dlhej dobe očividne nedopadlo podľa jej očakávaní. Pristúpil som k nej bližšie dávajúc ruku na jej rameno.
"Určite sa nevidíte naposledy. Môžeš ísť za ním. Teraz. Než odíde." Odvetil som jednoducho a pohliadol na Reiza a na zvyšok žoldnierov v miestnosti.
Uchiha Nero- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 12. 07. 19
Age : 27
Re: Matsumuto - jo
pro Reizo Kaneki Sun Apr 11, 2021 11:30 pm
Všechno se odehrálo až příliš rychle. Nevím, proč jsem si v hlavě vůbec představoval, že by to mohlo dopadnout pohádkově, posrkáváním čaje, dojemnou výměnou pocitů a nějakým přijatelným konsenzem. Místo toho se spustila bouře výčitek a následné tvrdohlavosti. Dalo se očekávat, že to celé neproběhne s klidem, ale tohle? Jaký byl teda výsledek celé schůze? K čemu celé tohle bylo? Válčilo se a umíralo takovou dobu jen pro tenhle "mírový moment". Hleděl jsem na oba, nejdřív na Takumiho, který nastavoval masku silného vůdce, uvnitř stejně zlomený a zklamaný jako v nemocničním stanu. Pak Kotomi, slabá, stále nepřipravená na své povinnosti a postavení. Stál jsem mlčky, jen pozoroval. Kotomi na mě pohlédla, nešťastná. Nero se jí následně ujal a také na mě pohlédl. Mikoto s Takumim opouštěli místnost. Na mé tváři nepřítomný výraz.
"Kso," sykl jsem hlasitě, abych si získal pozornost všech, "Proč?!" Kdyby konferenční stůl byl vyšší, udeřil bych do něj, nakonec jsem jen sevřel pěst.
"Takumi!" křikl jsem rozčíleně nejprve na něj, "ve stanu jsi mi pověděl, že tvé kroky tolikrát vedly do záhuby. Myslíš, že teď děláš správnou věc?"
"Kotomi!" ohlédl jsem se od dveří na ni a spustil, "již roky pro tebe bojujeme. Já, Nero, Hashiru, Goemon, všichni tví vojáci a lidé. Jak dlouho bude ještě trvat, než se postavíš svým obavám a budeš připravená?!"
Zřejmě jsem nerozuměl tomu, jak to ve feudálním světě chodilo, ale tohle bylo dost na hovno. Měl jsem té války po krk, v tuhle chvíli nebyl nikdo vítězem, žádný z nich, ale ani lid. Oba měli svoje slabé, ale i silné stránky. Proč nemohli stát spolu.
"Oba jste mi tvrdili, že jedna z vašich největších lítostí je, že jste ztratili jeden druhého..." z hlasitého projevu jsem se postupně ztišil, "teď máte, co jste celou dobu chtěli a takhle to zahodíte? Proč nemůžete stát vedle sebe? Podporovat jeden druhého, doplňovat se..."
Zklamaně jsem zakroutil hlavou, pohledem pak hledal v jejich tvářích odpověď. Vždy jsem opovrhoval feudály pro jejich pýchu a aroganci. Když jsem před lety přišel do Shimo no Kuni, doufal jsem, jak zde poznám, že nelze všechny házet do stejného pytle. Mýlil jsem se?
"Kso," sykl jsem hlasitě, abych si získal pozornost všech, "Proč?!" Kdyby konferenční stůl byl vyšší, udeřil bych do něj, nakonec jsem jen sevřel pěst.
"Takumi!" křikl jsem rozčíleně nejprve na něj, "ve stanu jsi mi pověděl, že tvé kroky tolikrát vedly do záhuby. Myslíš, že teď děláš správnou věc?"
"Kotomi!" ohlédl jsem se od dveří na ni a spustil, "již roky pro tebe bojujeme. Já, Nero, Hashiru, Goemon, všichni tví vojáci a lidé. Jak dlouho bude ještě trvat, než se postavíš svým obavám a budeš připravená?!"
Zřejmě jsem nerozuměl tomu, jak to ve feudálním světě chodilo, ale tohle bylo dost na hovno. Měl jsem té války po krk, v tuhle chvíli nebyl nikdo vítězem, žádný z nich, ale ani lid. Oba měli svoje slabé, ale i silné stránky. Proč nemohli stát spolu.
"Oba jste mi tvrdili, že jedna z vašich největších lítostí je, že jste ztratili jeden druhého..." z hlasitého projevu jsem se postupně ztišil, "teď máte, co jste celou dobu chtěli a takhle to zahodíte? Proč nemůžete stát vedle sebe? Podporovat jeden druhého, doplňovat se..."
Zklamaně jsem zakroutil hlavou, pohledem pak hledal v jejich tvářích odpověď. Vždy jsem opovrhoval feudály pro jejich pýchu a aroganci. Když jsem před lety přišel do Shimo no Kuni, doufal jsem, jak zde poznám, že nelze všechny házet do stejného pytle. Mýlil jsem se?
Reizo Kaneki- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 14. 07. 16
Re: Matsumuto - jo
pro Takumi Yamada Mon Apr 12, 2021 12:16 am
Bolo zrejmé, že moju reakciu zúčastnení neinterpretovali tak, ako bola mienená, no to bolo v tejto chvíli to posledné, čo ma trápilo. Nebol som každopádne navzdory svojmu psychickému stavu natoľko krutý, aby som slová svojej vytočenej sestričky odignoroval, obzvlášť nie potom, ako sa ozval i Reizo. "Kotomi, nikto tvoju drinu a pevnú vôľu nespochybňuje. Si silnejšia ako kedy budem ja, a tým nemyslím len tvoje vrodené nadanie. Som na teba veľmi hrdý a vážim si všetkého, čo pre túto zem ty i tvoji noví členovia rodiny robíte..." Než sa za mnou teda definitívne zavreli dvere, venoval som Kotomi ďalší pohľad s nečakaným bolestivým úsmevom na tvári. "... no ako tvoj starší brat nemám dosť síl na to, aby som ťa za to mohol pochváliť. Možno to jedného dňa pochopíš." Následne som sa už opätovne otočil a doplnil poslednú bodku za vetou: "Reizo-san... to, či robím správnu vec, je niečo, na čo musím prísť sám. Ubezpečujem vás ale, že toto stretnutie nebolo zbytočné." V tejto chvíli už z mojej strany neboli nutné ďalšie slová. Čakala nás všetkých ešte dlhá cesta, a toto rozhodne nemal byť jej koniec. Hoci som však mienil opustiť hrad, na nádvorí pred hlavnou bránou mi skrížili cestu nie veľmi milo vyzerajúci jedinci...
Nálada v spoločenskom sále taktiež nedostala príležitosť na obmäknutie. Ak sa za mnou totiž i niekto okrem Mikoto chcel vybrať, nebolo mu to umožnené. Dôvod bol ten, že ozdobené dvere vlastným telom zablokovali traja zmieňovaní podozriví členovia Kuroi Hitsuji na čele s Hideko. "To nebude nutné, Nero-san. Veď my sa s ním už radi porozprávame," prehlásila šedovláska s miernym pousmiatím a pohliadla na Kotomi. "Princezná, ospravedlňte prosím naše hrubé chovanie, ale sú veci, ktoré proste musia byť vykonané bez ohľadu na to, či si to želáte alebo nie. Toto je jedinečná príležitosť, aká sa nám už nemusí naskytnúť. V niečom sa totiž Takumi predsa len nemýlil - ľudia ho už nemajú radi, a niekedy občania musia dostať to čo chcú, aby poslúchali..."
Dnešný deň bol fakticky plný prekvapení. Ako obvykle som bol až príliš naivný. Neveril som tomu, že by Kotomi zneužila to, že prichádzam prakticky nechránený, no nevzal som do úvahy skutočnosť, že zamestnáva žoldnierske skupiny, ktoré na to môžu mať úplne iný názor. Ako obvykle sa moje predtuchy ukázali byť pravdivé. Itsuki sa od nás neodpojil len tak. Bolo mi jasné, že za tým musel byť práve on, a veru že tomu tak i bolo. Kuroi Hitsuji bolo ukradnuté, ako naše dnešné stretnutie dopadne. To, čo ich živilo, bola práve vojna, ktorá sa schyľovala k záveru. A ako inak ju udržať pri živote, než tým, že ma popravia v Kotominom hrade. "Mikoto... nechcem ťa podceňovať, ale obávam sa, že ich je tu priveľa. Nájdi prosím ťa inú cestu," zašepkal som jej ešte než sa k nám zmieňovaní pochmurní strážcovia úplne priblížili a pomaly ustupoval. Bolo zrejmé, že to totiž hlavnou bránou určite nepôjde, a na to, aby sme to obišli po múroch, nám asi nepriatelia príležitosť nedajú, nehovoriac o tom, že môže ísť o ďalšiu pascu...
Nálada v spoločenskom sále taktiež nedostala príležitosť na obmäknutie. Ak sa za mnou totiž i niekto okrem Mikoto chcel vybrať, nebolo mu to umožnené. Dôvod bol ten, že ozdobené dvere vlastným telom zablokovali traja zmieňovaní podozriví členovia Kuroi Hitsuji na čele s Hideko. "To nebude nutné, Nero-san. Veď my sa s ním už radi porozprávame," prehlásila šedovláska s miernym pousmiatím a pohliadla na Kotomi. "Princezná, ospravedlňte prosím naše hrubé chovanie, ale sú veci, ktoré proste musia byť vykonané bez ohľadu na to, či si to želáte alebo nie. Toto je jedinečná príležitosť, aká sa nám už nemusí naskytnúť. V niečom sa totiž Takumi predsa len nemýlil - ľudia ho už nemajú radi, a niekedy občania musia dostať to čo chcú, aby poslúchali..."Dnešný deň bol fakticky plný prekvapení. Ako obvykle som bol až príliš naivný. Neveril som tomu, že by Kotomi zneužila to, že prichádzam prakticky nechránený, no nevzal som do úvahy skutočnosť, že zamestnáva žoldnierske skupiny, ktoré na to môžu mať úplne iný názor. Ako obvykle sa moje predtuchy ukázali byť pravdivé. Itsuki sa od nás neodpojil len tak. Bolo mi jasné, že za tým musel byť práve on, a veru že tomu tak i bolo. Kuroi Hitsuji bolo ukradnuté, ako naše dnešné stretnutie dopadne. To, čo ich živilo, bola práve vojna, ktorá sa schyľovala k záveru. A ako inak ju udržať pri živote, než tým, že ma popravia v Kotominom hrade. "Mikoto... nechcem ťa podceňovať, ale obávam sa, že ich je tu priveľa. Nájdi prosím ťa inú cestu," zašepkal som jej ešte než sa k nám zmieňovaní pochmurní strážcovia úplne priblížili a pomaly ustupoval. Bolo zrejmé, že to totiž hlavnou bránou určite nepôjde, a na to, aby sme to obišli po múroch, nám asi nepriatelia príležitosť nedajú, nehovoriac o tom, že môže ísť o ďalšiu pascu...
Takumi Yamada- Daimyo (B-rank)
- Poèet pøíspìvkù : 49
Join date : 06. 07. 18
Re: Matsumuto - jo
pro Mikoto Hyūga Mon Apr 12, 2021 10:15 am
Počas celej cesty von z hradu som mala pocit, že niečo nie je úplne v poriadku. Tí traja, ktorí šli s nami...ostali? A čo Itsuki? Kde sa flákal on? Niečo tu smrdelo, prikladala som to však len vlastnej paranoji. Aj napriek tomu som však ostala i naďalej ostražitá. Moje predtuchy ma však nesklamali, pretože nám na nádvorí pred bránou skrížili cestu a ich úmysel bol viac než jasný, nebolo potrebné sa pýtať. Kto za tým stál? Hitomi? Itsuki a jeho dementno - potápačovská banda?
Sakra..., bez akého oddiaľovania som aktivovala Byakugan. Situácia bola vážna. Nie však pre mňa, ale pre Takumiho. Nepochybovala som o tom, že by som si s tou bandou sráčov poradila, avšak v prvom rade som musela ochrániť Takumiho. V rýchlosti som prešla Byakuganom okolie, pričom som si pripravovala techniku a plán.
"Poprosím vás len o jedno, Takumi-dono, a to o vašu plnú dôveru," pohľadom som prešla všetkých tu prítomných, pričom okolo môjho a Takumiho tela sa objavilo desiatky sotva viditeľných senbonov, tvorených chakrou. Mohli ich zbadať, nemuseli, šlo o techniku, ktorá si vyžadovala dobré pozorovacie schopnosti. Z váčka na boku som čosi vytiahla, šlo o niekoľko žltých guličiek, ktoré som v živote nevyužila, ale teraz prídu celkom vhod. Snáď nie sú po záruke a budú fungovať tak, ako majú. Hodila som ich pred nás, čím sa vytvorila obrovská dymová clona, ako aj som vyslala senbony proti všetkým prítomným, ktorých dôsledkom bolo len to, že po zasiahnutí ktorejkoľvek časti tela sa s jej používaním mohli rozlúčiť na dlhšiu dobu.
"Ospravedlňte moju drzosť...," schmatla som ho za ruku, predsa len, nedokázal sa v tomto smogu orientovať, otočila sa a v najvyššej možnej rýchlosti, s ktorou bol schopný stíhať aj Takumi, som vyrazila na druhú stranu, pričom som zišla z cesty, z ktorej sme prišli. Mohol medzi nimi byť senzibil, avšak máloktorý je tak skúsený, aby dokázal tieto techniky používať za pochodu. Spoliehala som sa na to, že ich to spomalí a dezorientuje, aspoň na chvíľku, kým my zmizneme zo scény. Nemierila som priamo do hradu, ale do určitej časti nádvoria, dúfajúc, že mi plán vyjde, udržiavajúc okolo seba i Takumiho akúsi voľným okom neviditeľnú vstvu chakry, pričom sa zdalo byť, že okolo Takumiho je jej koncentrácia vyššia. Byakuganom som okrem iného skenovala aj okolie kvôli možným pasciam a "príjemným" prekvapeniam. Boh vie, s čím všetkým sme sa cestou mohli stretnúť.
Sakra..., bez akého oddiaľovania som aktivovala Byakugan. Situácia bola vážna. Nie však pre mňa, ale pre Takumiho. Nepochybovala som o tom, že by som si s tou bandou sráčov poradila, avšak v prvom rade som musela ochrániť Takumiho. V rýchlosti som prešla Byakuganom okolie, pričom som si pripravovala techniku a plán.
"Poprosím vás len o jedno, Takumi-dono, a to o vašu plnú dôveru," pohľadom som prešla všetkých tu prítomných, pričom okolo môjho a Takumiho tela sa objavilo desiatky sotva viditeľných senbonov, tvorených chakrou. Mohli ich zbadať, nemuseli, šlo o techniku, ktorá si vyžadovala dobré pozorovacie schopnosti. Z váčka na boku som čosi vytiahla, šlo o niekoľko žltých guličiek, ktoré som v živote nevyužila, ale teraz prídu celkom vhod. Snáď nie sú po záruke a budú fungovať tak, ako majú. Hodila som ich pred nás, čím sa vytvorila obrovská dymová clona, ako aj som vyslala senbony proti všetkým prítomným, ktorých dôsledkom bolo len to, že po zasiahnutí ktorejkoľvek časti tela sa s jej používaním mohli rozlúčiť na dlhšiu dobu.
"Ospravedlňte moju drzosť...," schmatla som ho za ruku, predsa len, nedokázal sa v tomto smogu orientovať, otočila sa a v najvyššej možnej rýchlosti, s ktorou bol schopný stíhať aj Takumi, som vyrazila na druhú stranu, pričom som zišla z cesty, z ktorej sme prišli. Mohol medzi nimi byť senzibil, avšak máloktorý je tak skúsený, aby dokázal tieto techniky používať za pochodu. Spoliehala som sa na to, že ich to spomalí a dezorientuje, aspoň na chvíľku, kým my zmizneme zo scény. Nemierila som priamo do hradu, ale do určitej časti nádvoria, dúfajúc, že mi plán vyjde, udržiavajúc okolo seba i Takumiho akúsi voľným okom neviditeľnú vstvu chakry, pričom sa zdalo byť, že okolo Takumiho je jej koncentrácia vyššia. Byakuganom som okrem iného skenovala aj okolie kvôli možným pasciam a "príjemným" prekvapeniam. Boh vie, s čím všetkým sme sa cestou mohli stretnúť.
Mikoto Hyūga- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 157
Join date : 16. 06. 16
Re: Matsumuto - jo
pro Gashadokuro Mon Apr 12, 2021 6:07 pm
Tma.. všade okolo mňa bola tma. Nebyť môjho šiesteho zmyslu, trošku tej pomoci od mojich malých kamarátov a čírej sile vôle, ktorá bola prompnutá narastajúcou klaustrofóbiou, tak by som tu pravdepodobne niekde odpadla. Alebo zobrala nohy na ramená a utiekla niekde úplne.. druhou.. druhou stranou.
"Gachi gachiii.." Rukou som sa poškrabala vo vlasov, až mi ich pár takmer ostalo medzi prstami. Tou druhou som zvierala lopatku tvorenú z kostí. Taký.. sekáčik/lopatka, s ktorým som sa zaháňala pred sebou.
"Ugh... " Frustrovane som zagánila. Bola som už tak blízko, no tá stena nie a nie povoliť.
"No tak to nie." Mrdla som lopatkou za seba a začala nahmatávať kamenné tehličky pred sebou, svojimi vlastnými rukami. Prsty mi chvíľku chodili po hline, no tú som dala preč.. a konečne nahmatali už spomínaný kameň.
"Toto bude .. chcieť.." Odhrnula som ešte čo to hliny. ".. starý.. dobrý.." Zovrela som jednu ruku v päsť, priložila si ju k tvári a venovala som svojej pästi menší božtek. ".. pičung." A v tom som do steny namrdala celou svojou silou.
... kým sa mi reálne podarilo rozmrdať stenu pivnice hradu, ku ktorej som posledné hodiny vykopávala môj provizórny tunel, tak ešte prešiel nejaký.. ten čas. Nakoniec som však tade preliezla. Vytrepala som sa na chladnú dlážku, rozčapila rukami a pozerala sa nad sebou.
"Uff... tak.. to mohlo ísť lepšie." Chvíľku som odfukovala na zemi.
No eventuálne som sa posadila na riť a začala rozmazávať zem a blato po celom mojom oblečení.. tvári a podobne. Pôvodne som to chcela dať skôr "dolu" no neuvedomila som si, že tým celú situáciu len zhorším. Vyzerala som ako čert, ktorý sa dal na kariéru kominára.
Chvíľku mi trvalo, kým som sa zorientovala. Chodila som po chodbách hradu nie práve nenápadným spôsobom. Nachádzala som sa skôr niekde nižšie, stále sa pohybujúc v blízkosti únikového tunela, ktorý som pre Takumiho vykopala. Poistka, na ktorej sme sa s mladým Damiyo dohodli. Nevedeli sme či ju bude potrebovať, no radšej sa zabezpečiť, než ľutovať. Rukami som zložila jednoduchú pečať a na chvíľku sa ponorila do hlbokého sústredenia. Hľadala som ich.. cez moju senzorskú techniku. Keďže som sa ale snažila byť rýchla, príliš som nedbala na nejaké vlastné bezpečie či "skrývanie" sa pred senzormi druhých. No a v tom som ich zaregistrovala. Dve chakrové bodky na mojej pomyselnej predstaví tohto hradu. Dve z mnoha, no dve, ktoré som poznala. Mohla som sa len dovtípiť, kto bol vedľa Takumiho. Furt bola s ním, ako jeho vodecký psík. Otočila som sa ich smerom, aj keď som sa teraz pozerala takmer priamo nad seba, len do steny. Oboma rukami som zamávala. Ak to bola Mikoto.. no a ak utekali a ona používala Byakugan, možno si ma aj všimla kto vie. Ak nie, neostávalo mi nič iné, len im ísť oproti.
"Gachi gachiii.." Rukou som sa poškrabala vo vlasov, až mi ich pár takmer ostalo medzi prstami. Tou druhou som zvierala lopatku tvorenú z kostí. Taký.. sekáčik/lopatka, s ktorým som sa zaháňala pred sebou.
"Ugh... " Frustrovane som zagánila. Bola som už tak blízko, no tá stena nie a nie povoliť.
"No tak to nie." Mrdla som lopatkou za seba a začala nahmatávať kamenné tehličky pred sebou, svojimi vlastnými rukami. Prsty mi chvíľku chodili po hline, no tú som dala preč.. a konečne nahmatali už spomínaný kameň.
"Toto bude .. chcieť.." Odhrnula som ešte čo to hliny. ".. starý.. dobrý.." Zovrela som jednu ruku v päsť, priložila si ju k tvári a venovala som svojej pästi menší božtek. ".. pičung." A v tom som do steny namrdala celou svojou silou.
... kým sa mi reálne podarilo rozmrdať stenu pivnice hradu, ku ktorej som posledné hodiny vykopávala môj provizórny tunel, tak ešte prešiel nejaký.. ten čas. Nakoniec som však tade preliezla. Vytrepala som sa na chladnú dlážku, rozčapila rukami a pozerala sa nad sebou.
"Uff... tak.. to mohlo ísť lepšie." Chvíľku som odfukovala na zemi.
No eventuálne som sa posadila na riť a začala rozmazávať zem a blato po celom mojom oblečení.. tvári a podobne. Pôvodne som to chcela dať skôr "dolu" no neuvedomila som si, že tým celú situáciu len zhorším. Vyzerala som ako čert, ktorý sa dal na kariéru kominára.
______
Chvíľku mi trvalo, kým som sa zorientovala. Chodila som po chodbách hradu nie práve nenápadným spôsobom. Nachádzala som sa skôr niekde nižšie, stále sa pohybujúc v blízkosti únikového tunela, ktorý som pre Takumiho vykopala. Poistka, na ktorej sme sa s mladým Damiyo dohodli. Nevedeli sme či ju bude potrebovať, no radšej sa zabezpečiť, než ľutovať. Rukami som zložila jednoduchú pečať a na chvíľku sa ponorila do hlbokého sústredenia. Hľadala som ich.. cez moju senzorskú techniku. Keďže som sa ale snažila byť rýchla, príliš som nedbala na nejaké vlastné bezpečie či "skrývanie" sa pred senzormi druhých. No a v tom som ich zaregistrovala. Dve chakrové bodky na mojej pomyselnej predstaví tohto hradu. Dve z mnoha, no dve, ktoré som poznala. Mohla som sa len dovtípiť, kto bol vedľa Takumiho. Furt bola s ním, ako jeho vodecký psík. Otočila som sa ich smerom, aj keď som sa teraz pozerala takmer priamo nad seba, len do steny. Oboma rukami som zamávala. Ak to bola Mikoto.. no a ak utekali a ona používala Byakugan, možno si ma aj všimla kto vie. Ak nie, neostávalo mi nič iné, len im ísť oproti.
Gashadokuro- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 10
Join date : 12. 04. 21
Re: Matsumuto - jo
pro Kotomi Yamada Mon Apr 12, 2021 6:41 pm
Ještě než Takumi stihl odejít, Reizo vybuchl. Chápala jsem ho, proč. Netušila, o čem přesně mluví, co mu Takumi po boji říkal, ale chápala jsem jeho vztek vůči mému postoji. Reizo ale nechápal mě. A Takumiho odpověď mě akorát víc zmátla. Nadechla jsem se, abych něco řekla....jenže jsem nevěděla, co mám říct. Jen jsem sledovala jak odchází.
Semkla jsem rty. Otočila jsem pohled na Reiza. ,,Já jsem ale nikdy netvrdila, že chci vládnout, Reizo. Nebo že bych nechtěla podpořit bratra. Vaší pomoci si nesmírně vážím, stejně jako respektuji svého staršího bratra a Daimyo téhle země. Nejsem připravená, protože nenastala správná chvíle, abych se toho chopila. Otec neměl pouze příznivce a nevzdal se! Zemi řídil do poslední možné chvíle. Chtěla jsem, aby se Takumi na tu situaci podíval očima obyčejných lidí. Chtěla jsem, aby dokázal, že není zlý člověk!" poslední větu jsem zakřičela. I když už byl Takumi pryč, musel to slyšet. Ucítila jsem na svém rameni Nerovu ruku. Byl to dotek, který mě dokázal uklidnit. Klidným hlasem mě za Takumim poslal. Měl pravdu. Nechtěla jsem, aby odešel. Věděla jsem, že jsem všechny zklamala, ať už jsem nebo nejsem schopná vládnout, nechtěla jsem bratra znovu ztratit. Přikývla jsem Nerovi a rozběhla se ke dveřím. Jenže....zastoupili mi je členové Kuroi.
,,Co se..." nedokončila jsem, protože dívčí členka skupiny mi situaci objasnila. Chtějí se zbavit Takumiho. Ne, to ne.
Poskládala jsem pečetě. Vzhledem k tomu, že v místnosti byly sklenice s vodou, čaj a další tekutiny, měla jsem odkud vzít vodu. ,,Hijutsu: Sensatsu Suishou!" Voda se zformovala do tisíce dlouhých ostrých jehel, které mířily přímo na místo, kde ti stály. Věděla jsem, že se dá tomuto útoku vyhnout, potřebovala jsem se od nich dostat pryč a stejně tak jsem doufala, že je některé z těch jehlic přeci jen zasáhnou.
Semkla jsem rty. Otočila jsem pohled na Reiza. ,,Já jsem ale nikdy netvrdila, že chci vládnout, Reizo. Nebo že bych nechtěla podpořit bratra. Vaší pomoci si nesmírně vážím, stejně jako respektuji svého staršího bratra a Daimyo téhle země. Nejsem připravená, protože nenastala správná chvíle, abych se toho chopila. Otec neměl pouze příznivce a nevzdal se! Zemi řídil do poslední možné chvíle. Chtěla jsem, aby se Takumi na tu situaci podíval očima obyčejných lidí. Chtěla jsem, aby dokázal, že není zlý člověk!" poslední větu jsem zakřičela. I když už byl Takumi pryč, musel to slyšet. Ucítila jsem na svém rameni Nerovu ruku. Byl to dotek, který mě dokázal uklidnit. Klidným hlasem mě za Takumim poslal. Měl pravdu. Nechtěla jsem, aby odešel. Věděla jsem, že jsem všechny zklamala, ať už jsem nebo nejsem schopná vládnout, nechtěla jsem bratra znovu ztratit. Přikývla jsem Nerovi a rozběhla se ke dveřím. Jenže....zastoupili mi je členové Kuroi.
,,Co se..." nedokončila jsem, protože dívčí členka skupiny mi situaci objasnila. Chtějí se zbavit Takumiho. Ne, to ne.
Poskládala jsem pečetě. Vzhledem k tomu, že v místnosti byly sklenice s vodou, čaj a další tekutiny, měla jsem odkud vzít vodu. ,,Hijutsu: Sensatsu Suishou!" Voda se zformovala do tisíce dlouhých ostrých jehel, které mířily přímo na místo, kde ti stály. Věděla jsem, že se dá tomuto útoku vyhnout, potřebovala jsem se od nich dostat pryč a stejně tak jsem doufala, že je některé z těch jehlic přeci jen zasáhnou.
Kotomi Yamada- S-rank (Sanbi no Jinchuuriki)
- Poèet pøíspìvkù : 296
Join date : 19. 06. 16
Re: Matsumuto - jo
pro Uchiha Nero Mon Apr 12, 2021 7:07 pm
Zrazu sa toho udialo možno až príliš i na mňa. Nie len že ma prekvapil Reizov výbuch, keďže doteraz som ho mal za naozaj pokojného človeka, Kotomin hnev bolo cítiť oveľa viac. Upokojila sa, vďaka bohu a vzala si moju radu k srdci. Skutočne sa rozbehla smerom k dverám aby ešte zastavila Takumiho keď sa moje obavy kompletne naplnili. Pred dvere sa postavila trojica Kuroi Hitsuji, práve tých, ktorí sú skutočne brilantní Shinobi vedel som, že sa deje niečo fakt debilné. Už len to, že samotný Itsuki chýbal na stretnutí a práve pred našimi očami sa vytvoril komplót na mierovom sneme zo strany jeho mužov a žien, keďže to bol práve on ktorý vyberal ochranku a vojakov pre Kotomi, došlo mi o čo mu ide a v akom nebezpečenstve je Takumi. Už len preto, že sa zdalo, že nemajú vôbec záujem o boj s nami a v kľude by nás nechali počkať. To som ale nemohol uveriť, že sú až takí idioti a čo i len na okamih si mysleli, že by sme skutočne ostali sedieť na svojich zadkoch.
"Hideko-san, dám ti dobrú radu.." Prehovoril som ako som si to nakráčal takmer pred nich. Pred nimi nestál nejaký obyčajný Shinobi, predsa len zahliadli kúsok mojich schopností, aj keď o Mangekyō Sharingan nemali možnosť ako vedieť, keďže som ho medzi ostatnými nikdy nepoužil. O ňom dokonca nevedela ani Kotomi. Nemal som dôvod jej ukázať prekliatie nášho klanu. Teda, zatiaľ. Hlavne pred ňou stál Uchiha, v očiach mi svietil karmínový Sharingan a vôbec som nevyzeral, že by som mienil ostať sedieť, nie to, ak bol v ohrození Takumi voči ktorému som síce nemal žiadne záväzky a nesľúbil mu oddanosť, bol to brat Kotomi. Ktorá ho určite chcela zachrániť."Uhni.." Dokončil som a sama pocítila hnev očí. Určite to nebolo niečo tak silné aby ju to položilo na zem a keďže šlo o ostrieľaného žoldniera, ktorý si čo to zažil, nešlo mi ani o to ju vystrašiť, aj keď na malý okamih vedela, že len tak ľahký cieľ nie som. Moje prsty obalili rukoväť katany. Skôr išlo o varovanie, ako som sa snažil vyhnúť boju. Síce, vedel som, že mojim cieľom je práve Itsuki. V tom ale vyrazila ako horká hlava Kotomi a okamžite vyvolala svoju techniku. Možno v hneve alebo bojovom zápale, namierila si to na nás všetkých. Dokonca i mňa.
"Kso.." Zahrešil som ako som okamžite odskočil od miesta snažiac sa vyhnúť a tak pod mojimi nohami doslova zahorelo a ja som na rýchlejší presun preč využil práve oheň. Síce som očakával že to nebude mať žiaden účinok, na malé odlákanie pozornosti to určite muselo stačiť. Pristál som neďaleko mojich spojencov.
"Reizo, vezmi odtiaľ Kotomi alebo zachráňte Takumiho." Trochu príliš heroicky som naznačil, že ma tu môžu nechať aby som ich zdržal. Bolo mi jasné, že sám ich neporazím, no nejakú chvíľu by som odolával. A keďže väčšina mojich techník bola devastačná v takom malom priestore, nechcel som riskovať Kotomino zdravie. Tiež, používať oheň keď je všade Kotomin ľad tiež nie je niečo príjemné. Moje spomienky na chvíľu padli na deň, kedy som stretol Kotomi a prvý krát som ostal sám proti nepriateľovi aby mohla uniknúť. Môj meč opustil pošvu a potiahla ho blesková čakra.
Uchiha Nero- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 12. 07. 19
Age : 27
Re: Matsumuto - jo
pro Mikoto Hyūga Mon Apr 12, 2021 7:29 pm
Kútikom oka som zahliadla známu postavu, ženskú, Kokoro. Nemala som však čas sa ňou zaoberať, nakoľko dostať Takumiho odtiaľ bolo pre mňa prioritou. Nevedela som, čo mala za lubom, a čo tu vlastne robila. Mienila som s ňou hodiť reč, až si budem istá, že Takumi bude v bezpečí. A potom, čo zničím tých, ktorí sa proti nemu obrátili. Pre takých nie je na tejto pôde miesto. A čo Kokoro teda? Tej som nikdy veľmi neverila, bola zvláštna, nesympatická, avšak keďže jej Takumi dôveroval, akceptovala som ju. Pracovné vzťahy som nemiešala s osobnými pocitmi a názormi.
"Sem," oznámila som a prudko zahla do nejakej z menších budov. Pravdepodobne mali nejaký svoj význam, avšak nebol tu nik, kto by nám mohol brániť.
Snáď bude mať Takumi dosť času, zamračila som sa. Bolo to divné, celá táto situácia mi prišla priam až podozrivá, niečo tu nehralo tak, ako malo. Ale predsa. Namierila som dlaň proti akejsi skrinke a vypálila proti nej silnú chakrovú vlnu, ktorá u rozbila na niekoľko väčších častí, a do steny za ňou vpálila dieru, cez ktorú sa dalo prejsť. Byakuganom som to ešte raz prekutrala, nezdalo sa, že by tam ktokoľvek bol. Tunel sa napájal na väčší, pravdepodobne hlavný únikový, a viedol bezpečne až von. Nebyť Byakuganu, nikdy by som pravdepodobne nezistila, že tu nejaké tunely sú. Vydýchla som si.
"Malo by to byť bezpečné," ubezpečila som Takumiho predtým, vstúpil do tunelu. Kokoro nás však samozrejme mohla dobehnúť, nemienila som sa vraciať, teda nie, kým si nebudem istá, že je v bezpečí. Zdalo sa, že tu mám načatú prácu, ktorú som mienila dokončiť. Predsa len, blížili sa. Hľadali nás, avšak ak by sa im to podarilo, našli by len mňa.
Zničiť týchto...hriešnikov.
"Sem," oznámila som a prudko zahla do nejakej z menších budov. Pravdepodobne mali nejaký svoj význam, avšak nebol tu nik, kto by nám mohol brániť.
Snáď bude mať Takumi dosť času, zamračila som sa. Bolo to divné, celá táto situácia mi prišla priam až podozrivá, niečo tu nehralo tak, ako malo. Ale predsa. Namierila som dlaň proti akejsi skrinke a vypálila proti nej silnú chakrovú vlnu, ktorá u rozbila na niekoľko väčších častí, a do steny za ňou vpálila dieru, cez ktorú sa dalo prejsť. Byakuganom som to ešte raz prekutrala, nezdalo sa, že by tam ktokoľvek bol. Tunel sa napájal na väčší, pravdepodobne hlavný únikový, a viedol bezpečne až von. Nebyť Byakuganu, nikdy by som pravdepodobne nezistila, že tu nejaké tunely sú. Vydýchla som si.
"Malo by to byť bezpečné," ubezpečila som Takumiho predtým, vstúpil do tunelu. Kokoro nás však samozrejme mohla dobehnúť, nemienila som sa vraciať, teda nie, kým si nebudem istá, že je v bezpečí. Zdalo sa, že tu mám načatú prácu, ktorú som mienila dokončiť. Predsa len, blížili sa. Hľadali nás, avšak ak by sa im to podarilo, našli by len mňa.
Zničiť týchto...hriešnikov.
Mikoto Hyūga- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 157
Join date : 16. 06. 16
Strana 6 z 8 • 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8
Naruto Stories: The Revolution :: RPG GAME :: Naruto Stories: The Origin :: Herní místnosti :: Shimo no kuni :: Centrum Shimo no Kuni :: Matsumoto-jo
Strana 6 z 8
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru|
|
|