Šnečí linie

Shinobi Rengo Kyowa

Dnes není zrovna šťastný den. Na frontu nedorazila zásilka potravin pro shinobi z Rengo Kyowa společně s lékařským materiálem (obvazy apod.). Zákopové boje shinobi unaví nejspíš víc než cokoli jiného. Jestli by měli přijít ještě o pravidelné doručování jídla, morálka klesne téměř na nulu. Samozřejmě, zásoby tu jsou. Většinou. Dnes, krátce po půlnoci, pronikl někdo od povstalců až do našeho tábora a spálil všechno uschované dovezené jídlo. Nejsmutnější na tom je, že se ho nepodařilo chytit. Proto velitel napsal zprávu, kde žádá o doručení potravin se vším potřebným, a poslal ji holubí poštou na vládní středisko. 

Dopis:

S naší posilou/karavanou jsme byli na cestě na frontu, kde byla spousta zraněných shinobi, na bojiště nikdy není pěkný pohled a po boku ostatních shinobi co se mnou jeli tuto delší cestu byl opravdu větší čas na přemýšlení. Nyní to vše záleželo na Tsuchikagem jak to dopadne, zda cesta bude poklidná nebo se něco stane. Přeci jen byli jsme na bojišti a to je vždy nevyspitatelné.

Po té co zmínil krajinu jsem se přestal dívat po možnostech, kde by se mohl ukrýt nepřítel, ale podíval se i lehce po krajně a hned na to se otočil na Tsuchikageho " O jaké válce mluvíte? Na světě jich bylo tolik, že ekosystém byl naprosto zničen. Je možné, že na tomto místě, kdysi byla ledová planina, ale války mocných shinoby ničí vše nač se podívají " Tuto větu jsem řekl svým způsobem znechuceně, opravdu mi bylo zle z válek, které nikam nevedli " Opět tato válka ukazuje to, že si lidé nezaslouží ovládat, tak mocnou zbraň jako je chakra, ale měli by být spoutání v okovech " Tato věta možná zněla opravdu drasticky a pravděpodobně neměla být ani vyřčena, je čistě na Tsuchikagem, jak si přebere chování, tak mladého Chuunina.

Ano způsob by se našel, avšak by to nemuselo mít tak katastrofální následky, ale je to jen možnost bůh ví jak by to ve skutečnosti bylo" Utřel jsem si lehce pot z čela, opravdu na cestě pařilo a nebylo to 2x příjemné. " Asi jste si to špatně vyložil pane, není to tak, že by mi vadilo být shinobim právě naopak, spíše mi vadí být obyčejnou lidskou bytostí, která dělá za život mnoho zbytečných chyb. Trošku jsem popošel dál a říkal si co bych asi mohl dělat kdybych nebyl shinobi " Jak tak nad tím přemýšlím, nedokážu si představit, že bych byl například pekař nebo něco podobného, krása na tomhle povolání je částečná svoboda "

Ale při těchto povolání nemáte místo, které by jste nazval domovem a zůstal tam delší dobu, musíte být v neustálém pohybu, aby jste se uživil a ani tu jistotu tam nemáte. " Začal jsem mít čím dal větší žízeň, toto počasí opravdu nebylo zrovna nejhorší, ale snažil jsem se nijak nezpomalovat a jít stále ku předu. Věděl jsem, že už máme více jak polovinu cesty za sebou, mohl jsem se ochladit pomocí větrných technik, avšak byl jsem toho názoru, že používat techniky pro osobní požitek nemá zrovna 2x, tak velkou efektivitu. " Tsuchikage-dono co kdybychom dali přestávku, většina konvoje je unavená včetně zvířat, pokud počkáme, až se trošku setmí, tak cesta bude mnohem příjemnější a rychlejší " Návrh to byl rozumný, z hlediska rozlohy i morálky karavany, na okolí byla jen pustina, takže možnost spatření nepřátel by byla veliká a byli bychom i více připraveni při pohybu.

Při ohlášení kontaktu jsem ihned zakřičel na ostatní ninji, aby se dali do obrané pozice a dávali si pozor na všech směrech, sám jsem zavolal na 2 ninji, aby se seskupili hned vedle mě a my tři se k sobě otočili zády, abychom pokryli celé naše zorné pole. Napjatě jsme čekali co se bude dít, nikdo z nás neměl tušení co to mohlo být, co to vlastně Ryu viděla, třeba to byl jen planý poplach, ale nikdy netušíte.

Když nastal výbuch, tak nastala i menší tlaková vlna. Kdyby jsme se s ostatními dvěma ninji nepodpírali, tak pravděpodobně upadneme, jak lítali nějaké trosky, tak mě kousek dřeva pořezal na levé ruce, ale nebylo to nic vážné. " Zůstaňte na svých pozicích a snažte se hýbat co nejméně, je možné že bomb je tu více, dejte si pozor kam šlapete! " Ihned jsem zakřičel na ostatní. Bylo evidentní, že toto území je pod kontrolou nepřátel, ale jak věděli kudy budeme projíždět ? Jediné co mě napadlo je, že máme špiona buď ve vesnici nebo tady v karavaně. Lehce jsem se podíval jaké jsou ztráty no přes kouř to šlo špatně vidět, raději jsem stále zůstal v obranné pozici a dával si pozor obzvlášť na ninji, s nimiž jsem si kryl záda, nyní opravdu nešlo věřit nikomu.

V momentě kdy jedna z osob spadla na zem, tak jsem ihned připraveně po ní vyrazil se svojí katanou, přes kouř jsem nevěděl zda jsem jí trefil, ucítil jsem jen náraz, avšak nevím zda to pevného bodu. Poté jsem kousek uskočil a složil pečetě na techniku Fūton: Shinkūha. Mířil jsem tak, abych nezasáhl ani jednoho ze svých spolubojovníku, ale abych odkryl kouřovou bombu a po případě zasáhl zrádce. Pokud se vše povedlo, tak jak jsem chtěl díky této vzdušné tlakové vlně by se mělo odkrýt i písečné pole, které by ukázalo umístění bomb.