Jezero Terumi

Stál jsem u jezera a poslouchal zvuky přírody. Život byl v poslední době opravdu klidný, nemohl jsem si na nic stěžovat, měl jsem práci, pár přátel, skvělé prarodiče, avšak něco mi stále chybělo. Cítil jsem v sobě jistou prázdnotu. Po chvilce stání jsem se rozhodl, že se projdu. Sundal jsem si boty a vzal si je do ruky. Vždy u jezera jsem se cítil nejlépe, když jsem byl bosky. Procházení okolo jezera byla vždy jedna z mojich nejmilejších a nejoblíbenějších aktivit. Po to co jsem si ušel nějaký kus jsem sundal tričko a ihned skočil do vody. Voda byla neuvěřitelně příjemná a já se ní nechal unášet, logicky jsem svůj pohled směřoval k nebesům a říkal si jaké to musí být žít jinde, zda vlastně i jinde jsou jiní civilizace. S pokojným úsměvem na rtech jsem i začal mít nejšílenější teorie, které samozřejmě byli jen pro zábavu.

V noci jsem usl v jezeře a díky bohu se mi nic nestalo. Probral jsem se pláži a doufal, že nechytnu nějakou chřipku. Byl jsem znuděný poslední dobou jsem měl až příliš volna. Ulovil jsem nějaké ryby z jezera a uvařil si je.Poté jsem počkal až uschnu a trošku se mi odlehčí v žaludku a odešel směrem ke kanceláři (přesun)

Pomalým, vycházkovým krokem, jsem došla k jezeru. Zhluboka jsem se nadechla čerstvého klidu. Zavřela jsem oči a jemný vánek mi rozevlál vlasy do stran. To ticho kolem bylo naprosto dokonalé!
V ruce jsem držela desky s čistými papíry a v druhé ruce štětce a tužky. Posadila jsem se pod bíle rozkvetlý strom a zadívala se před sebe. Pousmála jsem se a tužkou začala něco kreslit.

U jezera jsem rovnou i přespala, nikam jsem zrovna nespěchala. Druhý den jsem na tom byla stejně. Na snídani a na oběd jsem si skočila domů, ale jinak jsem celý den strávila u vody. Zaplavala jsem si, opalovala se, protože bylo docela teplo. Potom jsem znovu usedla ke kreslení. Do večera jsem stihla nakreslit celou krajinu, na kterou jsem měla výhled.
Na noc jsem se opět uložila ke spánku u jezera. Noci už byly teplejší.
Ráno jsem se ale probudila zlámaná. Dva dny spánku opřená o strom...To asi nebyl nejlepší nápad....Protáhla jsem se a sklidila si všechny své věci a vyrazila na cestu domů. (Přesun)

Toshio kráčal opatrným krokom smerom k rozlohou obrovskému jazeru. Cestou sa ani neobzeral, či ho náhodou niekto sleduje. Otáčal jemne hlavou do strán a počúval zvuky prírody, ktoré v hluku mesta absolútne zanikli.
,, To sa musí shinobi stať jedným z Kage, aby po ňom niečo pomenovali..."
Povzdychol si v tichosti a zbadal neďaleko od seba mohutný, vysoký strom, ktorý vytŕčal spomedzi všetkých. Za malý okamih, už sedel na jednom z jeho najvyšších konárov, ktorý ho len uniesol. Pohodlne sa ešte raz usadil a oprel sa chrbtom o kmeň stromu. Siahol do vrecka kabáta a vytiahol si knihu. Očami schádzal po slovách a kontroloval ich s nadmernou starostlivosťou. Následne prechádzal na ďalšie a ďalšie strany.
,, Staré dobré časy..."
Pokrútil hlavou nad všetkými tými menami.

Me kroky me zavedly az k velkemu jezeru. Jezeru kde se skryvaly v cele uzu jenom ty stastnejsi chvile v mem zivote. Kdybych mohl posloucham snad vsechny zvuky kolem. Ale misto toho jsem vnimal jemny vanek a vune. prijemnou vlhkou vuni vody v me pritomnosti dorazil jsem k jednomu ze stromu kde se nachazela jakasi osoba ktere jsem si ani nevsiml. oprel jsem se zady o kmen stromu a nasledne se sesunul a sedl si do travy. Zdali me toshio slysel nebo ne jsem netusil. jelikoz jsem na tomto miste nejak neresil a ani se nepokousel skryvat svou pritomnost. Jakmile jsem sedel vytahl jsem z kapsicky fotku ze svou sestrou. Z doby kdyz jsme byly nerozlucna dvojka a stal se z nas tym. v mych ocich se temer tvorily slzy. Chybela mi a to moc. Kdybych mohl vratil bych cas ale to nebylo mozne.

Po pár stránkach Toshio zastal na strane a prstom uprostred. Prechádzal bruškom prsta po hladkom papiery a cítil nerovnosť spôsobenou perom pri písaní. Pokračoval v tejto činnosti niekoľko dlhých momentov, kým nevytiahol z rovnakého vrecka pero a poctivými ťahmi meno preškrtol aby už nebolo poznať, čo tam bolo napísané. Popritom si všimol prítomnosť ďalej osoby. Na malý okamih sa naklonil aby si všimol, kto sa objavil niekoľko metrov pod ním.
,, Ach."
Zašeptal, pokrútil hlavou, oprel sa o kmeň stromu znova a pokračoval v rovnakej činnosti s maximálnym záujmom.

Ani nevim jak dlouho jsem ziral na fotku. Nakonec jsem se zvedl a vyrazil smerem k jezeru a to primo. sledujice slunce a mraky jenz byli viden na vodni hladine. Lepe receno jejich orazy. Po chvili jsem vsak stoupl na vodni hladinu za pomoci sve cakry. Me kroky byly nejiste a tu a tam jsem se jakoby zaboroval do vodni hladiny jako by do snehu. Uz to byla doba co jsem tohle delal naposledy. Nebyl zaden duvod delat takovehle veci preci jenom jsem mel dulezitejsi veci na trenink nez chodit po vode. Ackoliv po par desitkach krocich uz byly stabilni a nepropadaval jsem se ani o milimetr. A stale sledoval vodni hladinu. Male krouzky tvorici se od mych chodidel jak se zvetsovaly nez se uplne ztratily. Tohle jsem dokazal sledovat cele minuty.

Zvyšné strany preletel bez akéhokoľvek zastavenia, či zaškrtnutia nejakého mena. Zacvakol pero, odložil ho do vrecka spoločne aj s knihou. Rozhliadol sa naokolo a zbadal tú postavu, čo sedela pod stromom, teraz na vodnej hladine. Zišiel zo stromu dole, upravil si kabát a zapozeral sa na postavu.
,, Dieťa to od pohľadu nebude..."
Napadlo mu a pozoroval jeho správanie, pričom siahal do vrecka po knihu. V momente, ako však videl zaváhanie v chôdzi po vode jeho pozornosť a záujem stratil.
,, Koľké sklamanie v takom veku..."
Pokrútil hlavou, zašeptal potichu a knihu nechal na svojom mieste vo vrecku.

Po chvili jsem se rozhodl udelat dalsi krok. Sahl jsem do kapsicky a vytahnul obema rukama kunaie a shurikeny co jsem dokazal pobrat. Pricemz jsem je hodil do vzduchu primo nad sebe a cekal. Nez jsem aktivoval svuj Byakugan. Pricemz mi tohle narusilo na vterinku soustredeni cakry pricemz jsem malem spadl do vody. i kdyz to byl muj nejmensi problem v momentalni situaci jelikoz Kunaie a shurikeny se stale blizily. Vetsinu znich jsem vyblokoval krome dvou. Tem jsem se tat tak vyhnul i presto jeden z nich me skrabl na hrudi. Z male ranky zacala vytekat krev. ne ze by to bylo nebezpecne. Ale celkovy tenhle kousek byl. Ty dva kunaie byly nebezpecne tim ze jsem se spozoroval pozde diky snad jedine slabiny kterou byakugan ma. Diky blokaci ostatnich jsem se natocil tak ze jsem je spozoroval ale az z nebezpecne blyzkosti. Vedel jsem o slabine ale doufal jsem ze zmizela. Bohuzel pro me ani treninky ktere jsem do ted provadel nic nezmenily alespon ne v tomto bode. Klekl jsem na hladinu a oddechuval jako pes. Stale jsembyl schopen pokracovat a premislel co podniknout dale.

Ešte chvíľu Toshio pozoroval neznámu postavu a starostlivo si všímal všetky pohyby, avšak nad celkovým výsledkom pokrútil hlavou.
,, Tento svet a dnešná doba ma sama presviedča o svojej neschopnosti. O dôvod viac apelovať na klan aby pozdvihol úroveň schopností všetkých členov. Musím byť prísnejší, pretože utŕžiť podobnú hanbu pre klan by bolo devastujúce."
Premýšľal nahlas Toshio, keď si porovnál a predstavil koľko práce s klanom má.
,, Asi mám privysoké nároky... alebo je táto doba plná slabochov."
Skonštatoval, otočil sa a začal kráčať smerom preč.

Presun

Po nejake dobe jsem deaktivoval Byakugan, a taktez dosel ke brehu. a nalsedne zamiril ke stromu jenz jsem  navstivil drive. No co teplo a ma nizka zasoba cakry si vybyraly svou dan v tom to pripade jsem behem chvile upadl do spanku.

Probral jsem se. A po te jsem se vydal nekam do stracena kam me me nohy zavedly. preci jenom jsem nemel moc v planu zde travit dalsi den nebo cas. Bylo na case neco vybrat.
(presun)