Podzemní jezero

Procházem jsem se a hledal nějaké unikátní místo kde bych mohl trávit čas a mezitím trénovat novou techniku co mi propůjčil Hokage. Během procházení jsem si četl svitek a učil se za pochodu. Procházel různými uličkami a co nevidět jsem narazil na okraj vesnice do zdi. Trochu jsem si zanadával potichu a udělal jsem krok vpravo. Stalo se však něco nečekaného. Ucítil jsem měkkou zem a jakési křupnutí. Jediné co jsem stihl bylo. " A sakra " a začal jsem padat dlouhým tunelem čím dál hloubš. Nakonec jsem přistál v jakémsi podzemním jezírku. Hned jsem se vynořil a nadechnul, přičemž jsem doplaval ke kraji a vylezl z vody. " Ach jo, teď jsem celej mokrej. " Sundal jsem si oblečení a položil ho na nějaké kusy skály poté co jsem to trochu vyždímal. Musel jsem nějakou dobu počkat. Svitku se naštěstí nic nestalo a já si ho na chvíli odložil. " Když už jsem tady, tak tu můžu trénovat. Škoda, že to zrovna není vodní technika, ale v budoucnu se tu bude trénovat suiton parádně. Nechám si ho ale chvíli pro sebe. Tohle by mohl být skrytý klenot. " Mumlal jsem si tam něco pro sebe a pak jsem začal procvičovat Shuriken: Kage Bunshin. Moc to ale ze začátku nešlo, jelikož začátky jsou vždy složité a tohle byl A rank v klonování zbraní. Ve finále se dá vytvořit celkem masivní počet což se bude hodit.

Už jsem tu byl zavřenej asi dva týdny, naštěstí jsem nebyl tak zarostlej jak by si někdo mohl myslet. Živil jsem se nějakými podzemními houbami co tu rostly kolem a nikdo mě zřejmě nepostrádal. Najednou však slyším dívčí křik a z díry vyletěla malá holka. Jelikož jsem se předtím koupal a pak trénoval tak jsem na sobě měl shrnuté kimono a odkrytou polovinu těla. Ten chladivý vánek, který tu proudil byl příjemně chladivý při tréninku. Zašel jsem za holčinou a podal ji ruku. " Jsi v pořádku? " Zeptal jsem se ji jen tak ze slušnosti a čekal jestli ji přijme.

Jakmile se postavila tak jsem dal ruce v bok a trochu se protáhnul. Pak jsem nahnul hlavu abych viděl na ní a pověděl. " Vítej na mém speciálním soukromém cvičišti. Není tu rušno a žádní nepříjemní nezvaní hosté s jejich destruktivními technikami, které by to tu ničili. " Řekl jsem majestátně. Toto místo jsem našel já, tak jsem si ho rovnou i přivlastnil. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Líbilo se mi to i když jsem nevěděl co zrovna je venku za den. " Poslyš. Kolikátého dneska je? Tu nemám pojem o čase. " Ani jsem se vlastně nezeptal na její jméno, ale tak nejdřív mě zajímala jiná věc. Z další konverzace se určitě její jméno dozvím.

Praštil jsem se komicky do čela. " Patnáctého? Tak to už tu jsem dva týdny. Ten čas letí. " Na chvilku mě zarazil její zpětný krok, jako by se mě štítila. Takovej postoj genina k jouninovi jsem ještě neviděl. Tedy neviděl jsem její složku, ale vypadala jako genin. " Oh. Zapoměl jsem se představit. Kataro Terumi. Těší mě " Možná jsem neměl charakter takového ostříleného jounina s jizvou na obličeji, který je respektován. Každá další generace ztrácí respekt k autoritám. Moc se mi to nelíbilo, ale co se dalo dělat. " Pokud chceš odejít, zkus ten postranní tunel. Sice jsem tam nikdy nešel, ale třeba tam východ bude. Ještě jsem odtud nevyšel. Kdyby mě Mizukage scháněla tak jí pověz kde jsem. " Vypadalo to jen na drobné vyrušení školačky, která se zatoulala. Alespoň jsem slyšel za ty dva týdny něco jiného než šplouchání vody, drcení kamenů a zvuk odrážejícího se ostří.

Na chvilku jsem byl celkem šťastný jak se obrátila karta a slušně se představila. Přece jen ještě malej kousek v nováčcích zbyl. Měl jsem respekt vždy k naší Mizukage kolik toho dokázala a dokonce i byla u mých jouninských zkouškách. Avšak jsem se řídil rozkazy i dalších nadřízených. Každý si však určuje priority. " V pořádku, nic se neděje. Pokud budeš cokoliv potřebovat, neváhej se zeptat. Volného času mám dost. " Zatím jsem na sebe nahodil pořádně Kimono. Doufal jsem, že si ho nebudu ale muset zase kvůli vodě sundávat když jsem si ho obléknul. Dal jsem si na závěr i katanu k pasu a konečně jsem vypadal alespoń trochu jak se na mou hodnost sluší.

Zdála se mi najednou nějaká plachá. Bude mít to děvče asi víc osobností, ale co se dá dělat. Každopádně jsem si na oslovování pane moc nezvykl. Byl jsem takový pohodářský typ co pomáhá druhým a plní smysluplné rozkazy nerozporující s mým vlastním kodexem. Na cti jsem si zákládal. Každopádně jsem ji milým hlasem pověděl. " Jakýpak pane, takovou formalitu u mě nemusíš dodržovat. Jsem sice jounin, ale pane bych spíš říkal jen prezidentovi republiky. Můžeš se na cokoliv zeptat nebo o něco požádat. Od toho tu jsem, abych vám pomáhal růst. " Moje takzvané ideály. Jednou mě možná přivedou do hrobu, ale ne v tomhle životě. Rád jsem pomáhal druhým a podporoval dobro na tomto světě.

Pohľad som znova uprela niekam na jeho topánky. Úprimne som netušila, čo by som mala povedať.. a čo som vlastne chcela povedať. Ale chcela som, to bolo hlavné. "Ja ja.. neviem, ako začať." Povzdychla som si a potlačila som tú prvú vlnu. Nebola som ufňukané decko, ale to čo sa stalo na misii ma zasiahlo viac, než by som si možno chcela pripustiť. "Mala som misiu a ja.. som tam zabila.. človeka.. shinobiho." Pozrela som sa na svoje vlastné ruky, ako keby som z nich niečo chcela zmyť. "Medika, ktorý.. ktorý sa mi snažil pomôcť.." Pohľad som zodvihla a teraz so pozerala Katarovi priamo do očí, tie moje sa trocha triasli. Vlastne som ani nevedela čo som týmto sledovala. Čo som po ňom chcela? Možno nejakú radu.. niečo... nejaké slová? Bola som z tejto situácie zúfalá.

Vypadalo to na poněkud vážnější případ než to vypadalo. Byla ještě mladá a už zažila smrt někoho kdo se jí snažil pomoc. Vystavění škol a civilizovaného místa mělo zabránit dětem aby něco takového zažívali a i přesto pošlou genina na takovou misi. Ti arogantní političtí bastardi neznají hranic. Někdo by měl udělat průvan a tu shnilotinu vyvětrat. Položil jsem svou dlaň na její rameno jako útěchu a pověděl ji. " Chápu jak se cítíš. Ve svém věku by si neměla mít takové vzpomínky. To co se stalo už nelze vrátit zpět. Nevím co se přesně na té misi stalo, ale určitě si tomu nemohla zabránit. Není to tvá chyba. To že si přežila je nejjednodušejší. Nemusíš to těžké břemeno nést sama. Pokud bude potřeba, vypořádám se se vším co z toho vzejde. To je náš úděl v těchto neklidných časech, abychom vám mladším pomohli překonat těžkosti této doby. Pokud je ti smutno, nezadržuj to. Pokud máš vztek, jen do toho udělej to zde. Jestli nemáš vůli jít kvůli tomu dál, tak tě popostrčím. Musíš se přes to postupně přenést. Budoucnost, která se chystá nebude o nic lepší. A proto se musíš stát silnější, čímž se ujistíš, že už se nic takového nikdy znovu nestane. " Taková moje vlastní motivační řeč. Každý by to asi řekl jiným způsobem, ale já jsem to bral takto. Je ještě mladá, tak jsem se snažil být co nejmírnější.

Nejspíš jsem se vyjádřil opět trochu jinak než jsem chtěl. " Neříkám, že to není tvoje vina, ale že se přes to musíš přenést aby si tomu mohla příště zabránit. Pokud je někdo silnější než ty a vládne schopností ovládat druhé tak s tím nic nezmůžeš. I já bych jednou mohl být ovládnut. Jestli se tak stane a já zaútočím na své přátelé tak raději si vytvořím protiopatření, které mi zamezí komukoliv ublížit. Tak bych to udělal já, nenechal bych se využívat. Ty potřebuješ nabrat co nejvíc zkušeností aby si něčemu takovému mohla udělat a podle tvého původu se ti to už vícekrát nestane. " Na chvilku jsem se odmlčel abych mohl navázat na její další otázku o jejím klanu. " Popravdě si první Uchiha s kterým jsem se setkal. Ještě než vzniklo tohle město tak existovalo pět velkých vesnic a já žil ve Skryté Mlžné. Tudíž o vás vím jen něco málo, k tomu nějaké příběhy. Můj dávný sensei mi kdysi vyprávěl o klanu Uchiha. Je to klan plný vášně a nenávisti. Lidé z tvého klanu častěji propadnou nenávisti kvůli nešťastným událostem, což mění i vaše oči. Silné emoce vyvolávají tvůj sharingan. Ale neber to tak, že čím víc budeš trpět, tím budeš silnější. Touto cestou se vydalo spoutu tvých předků a nedopadlo to zrovna moc šťastně. Jak existuje tedy tvá nenávist tak obrácená strana mince je vášeň. Tu musíš v sobě najít a pomůže ti zesílit. " Netuším jestli jsem to zrovna řekl správně. Vím o jejich klanu jen z vyprávění mého mistra, který ze mě udělal to čím jsem dnes. Jenže mé vyjadřovací schopnosti nebyly moc dobré. Bylo mnohem víc lidí, kteří uměli vysvětlovat lépe. " Doufám, že mě nepochopíš špatně. Já například zesílil tím, že jsem si určil cíl, kterého chci dosáhnout a co chci chránit. Sice můj cíl byl částečně zničen, ale pořád je naděje na jeho obnovu. Každý má vlastní motivaci, která ho žene dál. Je však na tobě, kterou cestou půjdeš "

Když tak mluvila o klanu, asi bych taky mohl zajít do toho svého. Už jsem dlouho neviděl ani jednoho z nich. Matce se určitě už stýská, když neviděla svého nejstaršího syna tak dlouho i když už nebydlí doma. Později tam tedy zajdu, nyní tu mám asi ještě nějakou práci. " Své blízké občas také musíme navštívit. Taky později zajdu za těmi svými. Už je to pár let. " Zavzpomínal jsem na ty časy ještě před pár lety když jsem mezi nimi žil a taky na své sourozence. Docela rád bych je zas viděl všechny pohromadě. " Nevadí mi, že tu budeš trénovat, jen prosím tě nevypaluj jezero. Takové místo už nikde nenajdeš. Někteří lidi jsou tak šílení, že by to udělali. "

Chvíli jsem tak sledoval Ryu jak trénuje a z mého pohledu to nevypadalo tak špatně jak si myslela. Stačí strávit nad tréninkem ještě trochu času a bude to umět. Čím jste mladší tím vám do hlavy lezou informace snáz. Proto jsem nasbíral celkem solidní počit technik, hlavně co se týče suitonu, ale nyní bych se měl zas vrátit ke svému tréninku. Už jsem to skoro měl, už jsem dokázal ty zbraně skopírovat, ale není to stále ten velkej počet, který budu potřebovat. Vyskočil jsem nad jezero a vrhnul shuriken proti stěně a složil pečetě. " Shuriken: Kage Bunshin " Následně jsem přistal na vodě a několik shurikenů se zarazilo do zdi, ale nebylo to ještě dokonalé. Ještě nějakou chvilku to potrvá, ale ne zas moc dlouho.

Ještě to potřebovalo zdokonalit, trochu se soustředit na sformování těch dalších. Počet hraje velkou roli, ale musím je naklonovat i dost pevné. Šlo to i vidět jak se některé odráželi od skály. Každopádně to zkusím párkrát a pak si odpočinu, abych doplnil chakru. Nechce se mi jíst ty hnusné chakrové pilulky. To nemůžou udělat chakrovou pilulku s příchutí pizzy? To by žral každej neustále. Zkusil jsem tentokrát vzít něco jiného. Vzal jsem kunai, kterej byl i odolnější. Viděl jsem už tuhle techniku používanou i s něčím jiným než shurikenem i když to odporuje názvu. Vzal jsem tedy kunai, hodil ho proti stěně a opět zopakoval to co předtím. Pár se jich skopírovalo, ale ne moc. Bylo to s kunaiem trochu těžší. Když tohle zvládnu tak se mi podaří i ostatní věci. Pokračoval jsem tedy v tréninku a sem tam koukal na její trénink.

Když jsem procvičoval svou techniku tak jsem zároveň sledoval i Ryu. Cvičila celkem známou C rankovou techniku katonu, kterou mají v oblibě Uchihové. Já jsem ji naštěstí taky uměl. Každý měl ale jiné způsoby tréninku. Šel jsem za ní. " Tak vypadá to, že ti to plošně celkem jde, ale ty se asi snažíš to sformovat do ohnivé koule že? Nevím jestli bych ti měl zrovna já radit, ale když já se to učil tak jsem vypustil svou chakru spodem i vrchem takovým směrem, aby se protli a vytvořila se jakoby rotace a oheň zatímco by letěl vpřed si udržel tvar. Asi něco jak rasengan, akorát ve větším měřítku a s katonovou podstatou. Názorná ukázka. " Otočil jsem se k jezeru a složil pečetě. " Katon: Gokakyu no Jutsu " Jak jsem řekl tak jsem i udělal a vyslal jsem vpřed ohnivou kouli, která prudce narazíla do stěny.