Sídlo Kyosanto

First topic message reminder :



Tento hrad je jedním z mála hradů v chudé zemičce Rýžových polí. Momentálně je sídlem Kyosanto. Jen osud ví, jak bude dál.

Zhluboka jsem se nadechl a několikrát přetočil očima. To snad není možné, možná bych ji tu mohl nechat nadosmrti.
"Tak nic, měj se hezky," otočil jsem se.
Možná to tak bude lepší, nebudeme ji muset zabíjet, stačí když si bude užívat v genjutsu a umělém spánku.

Odcházel? Naruší mi moji chvíli, a pak prostě odejde? Necita.
“ No tak počkej.” Rychlým krokem ho dojdu a chytím za paži.
“Máš odpovědi na mé otázky, co tu dělám?” Doufala jsem, že když už se tu tak zjevil, že to je cíleně a ne že to bude pardon já se spletl tak čau.

"Takže, kde začít," rozhodil jsem rukama a začal se procházet sem tam. "Hm"
najednou jsem se zastavil a dal si ruku pod bradu. Chvíli jsem si ji mnul.
"Tak dobře..Zajmul jsem tě v bitvě mezi Kyosanto, Tetsu no Kuni a Shimo no Kuni. Ten špinavý Takumi Yamada nás zradil, nás! Spojil se za našimi zády s Tetsu samuraji a pak nás napadli ze zálohy. Nás! My jsme mu dali zdroje a byli jsme jeho štítem a on nás zazdil! Nás!" zakroutil jsem hlavou a pak se podíval na Reinu.
"Pamatuješ si to??"

Vyslechla jsem si ho a postupně se mi vybavovaly části minulosti. Jen mi nesedělo, že když mě tenhle zajmul jak mohl můj manžel zradit nás oba? Ale při spojení můj manžel se ve mě začala vařit krev. Zatla jsem ruce v pěst. Ten parchant... a tenhle ten si jako mysli, že mě oblbne? No budiž pojďme hrát jeho hru nejdřív zabiju Takumiho a pak jeho. Nehodlám péct ani s jedním.
“Ano matně si to začínám vybavovat.”

"Tvůj manžel přistoupil na dohodu, dokud mám tebe, nezaútočí na mě a já nezaútočím na něj a Tetsu no Kuni. A on tě přece jenom potřebuje, aby si udržel přízeň klanu Kana. Jenže Reino-chan," přivřel jsem oči a mile jsem se usmál.
"Podařilo se mu porazit Kaminari no Kuni a spojil se se svou sestříčkou. Tak si tě tu asi ještě nechám, co ty na to? A představ si, že v Yu no Kuni spratek Hashiru, který spolupracoval s Kotomi-chan, tak se oddělil a ohrožuje můj zájem v Yu no Kuni.."

“S kým že se spokojil?” Zhrozila jsem se, můj klid byl rázem ten tam a jestli jsem byla předstíraně naštvaná na ty dva tak teď už jsem neskrývala zlost vůči té ... té flundře od Yamadů.
“A proč mě nepošleš, aby jim to vytmavila? Jsem silnější než oni dohromady a já s radostí tý mrše vyrvu srdce.” Zatnu ruce v pěst, krev se ve mě vařila. Manžel mi byl jedno, jen mě využíval, ale ona... ona mi pije krev od začátku.

"Protože milá Reino, máš na sobě pořád tu pečeť. A navíc, nemysli si, že já bych tě pustil. Nesnáším je i tu jejich žabomyší válku, ale ty ztělesňuješ všechno, co já nesnáším," najednou jsem změnil tón hlasu. Značně potemněl a pod očima se mi objevil stín.
"Jsi marnivá, tvůj klan hromadil zlato a obchodoval, vykořisťovali jste dělníky a farmáře po celou dobu vašeho působení v Shimo no Kuni. Navíc jsi byla Daimyo. Ještě jsem se plně nerozmyslel, co s tebou bude, ale nic pěkného to nebude. To se můžeš spolehnout, hm." tázavě jsem se na ni podíval a zeptal se na něco, co mě už dávno tížilo.
"Teď mi řekni, proč to všechno děláš? Co je tvým snem?"

Trochu jsem se zarazila nad tím vším co řekl. Takže další neinformovaný člověk. Zhoupla jsem se na bok a zakroutila s úsměvem hlavou. “Nono milý Akeno, i ty si evidentně tak zahleděný do svých problémů, že tě tví špehové řádně a pravdivě neinformovali?” Ušklíbnu se a začnu kolem něj kroužit.
“Můj klan ani já jsme nikoho nevykořisťovali. Řádně platil ten, kdo od nás chtěl služby. Tím je klan Kana známý a každý si to může vyložit po svém a pokud chce někdo uškodit, lež se najde vždy. Pokud vím, tak jsem to byla já, kdo Shimo vyvedl z dluhů, které Yamadovi napáchali, postavila jsem nový přístav, aby země začala prosperovat i jinak a ve finále jsem se za ní i postavila v samotné válce v čele proti tobě. Tobě, který si chtěl tuhle zemi jen okupovat a vzít ji za svou prostě jen tak. Jako vůdce země a žena co měla takových egoistů pokrk jsem ji bránila vlastní silou. A přiznejme si to Yamadove by beze mě nebyli nic. Ani ty beze mě nemáš, to co chceš. Tak kdo je tu pak ten bez koho nemůžou tyhle žabomyší války být?” Zastavila jsem se za ním a přemýšlela nad jeho otázkou poslední.
“Vy muži si mydlíte bůh ví jak na nás ženy nemáte. Ale přitom stále nechápete, že za každým úspěšným mužem je silná žena. Takumi má Kotomi, vsadím se že i ten Hashiru má u sebe ženu, která mu pomáhá a ty? Ty bez mojí osobnosti nedostaneš nic. Můj sen bylo založit rodinu a v klidu žít, ale s vámi to nejde. Můj nový cíl je ukázat všem ženám že to i bez vás zvládneme a pozvednout jejich ego výše. Nečekám, že tomu porozumíš, ale ptal ses.” A vsadím cokoli, že se mi vysměje nebo bude oponovat. Takoví tihle egoisti jsou.
“Proč mám na sobě pečeť? Povím ti proč, protože Takumi je slaboch a egoista. Neumí zkrotit vlastní ženu, a bojí se s ní jen promluvit aniž by si nebyl jistý, že mu nic neudělá.” Vrátím se zpět před něj.
“Nejsem konfliktní člověk, ráda vše řeším rozhovorem, v mém případě pokud se mnou někdo nechce diskutovat, tak jsem pak nucená se bránit fyzicky.” odstoupím zase od něj dál pro jistotu.
“...ale nečekám, že mi budeš rozumět.”

Zavřel jsem oči a snažil se vytěsnit v hlavě vzpomínku na tento rozhovor, určitě se mi to nepodaří, ale pokus to byl dobrý.
Několikrát jsem zakroutil hlavou a nemohl tomu všemu uvěřit. Moje ideologie byla bezchybná, stejně tak mé zdroje.
"Já tě asi propustím z tvého domácího vězení, aby sis to s nimi šla prodiskutovat. Nám v Kyosanto nejde o to, jestli jsi žena nebo muž, ale o to, že jsi se o své bohatství nepodělila, jde o to, že z prosperující a bohaté země jako je Shimo no Kuni tvá vláda nebo i jen tvůj vliv vytvořil chudou zemičku ze které lidé prchají. Já ani tvou pomoc nepotřebuji, jsi tu jen jako rukojmí. Jakmile mi přijde zpráva, že se tě tvá vlastní země vzdává, tak.." přejel jsem si palcem u krku, abych ji demonstroval, co se stane s její hlavou.
"Vy zbohatlíci jste všichni stejní, nemyslíte na nikoho jiného než na sebe či vaši vlastní kastu. Mě leží na srdci čistě dobro obyčejných lidí, rolníků a kovotepců, kopačů, kuchařů a dalších. Já chci rovnoprávnost a chci odstranit zastaralý feudální systém, kdy vládne feudální pán neomezeně a má potřebu vykořisťovat dělníky, kdy on dostává 90% bohatství vytvořené jejich prací.." zasnil jsem se a na moment si představil úžasný, krásný a čistý svět, kdy každý člověk bude vědět, co bude po zbytek života dělat, představil jsem si silné a úžasné lidi hrdé na svůj stát, kteří se jdou po práci bavit a nemají žádné výčitky. Nemají hlad, nemusí umírat ve válkách způsobených vůdci a především jsem viděl šťastné dětské tvářičky, které si hrají na hřišti a neučí se jak zabíjet v pěti letech.
"Myslím, že je načase porušit dohodu a poslat do Shimo no Kuni tvou hlavu," řekl jsem zcela vážně a pomalu jsem rušil svou techniku. Reina měla ještě čas na poslední slova. Budou však skutečně poslední nebo jsem jen blafoval?
Vizualizace mého snu mi připomnělo, proč jsem tohle ve skutečnosti začal. A chtěl jsem dát světu najevo, že na Kyosanto by se zapomínat nemělo.

On se mi snad zdál. Neslyšel, co jsem mu právě řekla? 
“Ty naivko, takový svět nikdy nebude. Víš co to je závist? To je taková ta emoce, která dřímá v tobě, když někdo má něco, co ty ne a moc to chceš mít taky.” Založím si ruce na prsou. 
“Já myslím, že nemá zrovna tobě cenu vykládat o kolik peněz jsem přišla, když jsem tuhle zemi ze svého zachránila. Nikdy jsem jí do žádné války netáhla to můj choť. A vysvětlovat ti co je desátek, který lidé zemi odevzdávali je úplně k ničemu, když máš svou víru o svobodě. Neberu ti to každý tu svobodu chce, ale představ si jaké to bude, když jim sebereš vedení. Co budou dělat shinobi bez vůdce? Co by bylo Kyosanto brz tebe jako vůdce, co udává směr?” Měla jsem ráda přesvědčovací rozhovory a věděla jsem, že se mě moje země nikdy nevzdá ne když ještě žije hojný počet klanu Kana, který bude proti. 
“Pověz Akeno, o co jde tobě? Jaký je tvůj sen?”  Podívám se mu zcela vážně do očí se zájmem.

Mizející Akeno se ještě podíval na Reinu, aby jí řekl její poslední slova, než odsud zmizne a nechá ji napospas její samotné mysli.
"Představ si úžasný, krásný a čistý svět, kdy každý člověk bude vědět, co bude po zbytek života dělat, představil jsem si silné a úžasné lidi hrdé na svůj stát, kteří se jdou po práci bavit a nemají žádné výčitky. Nemají hlad, nemusí umírat ve válkách způsobených vůdci a především jsem viděl šťastné dětské tvářičky, které si hrají na hřišti a neučí se jak zabíjet v pěti letech. Představ si, kdy jsou všichni bohatí a nepotřebují utrácet za zbytečné statky. Mají jen to, co potřebují. Jinými slovy, chci vidět starý svět shořet.." řekl jsem nebezpečně.
"Počkej počkej, ty jsi zemi do žádné války netáhla? A co občanská válka vedená proti Kotomi Yamada? A ptáš se, co budou dělat Shinobi bez vůdce? Pomáhat ostatním. Využijou svou nadpřirozenou sílu k tomu, aby pomohli ostatním, aby začali budovat rovnostářskou společnost bez elit!" roztáhl jsem ruce doširoka jako nějaký spasitel.
"Víš proč je tato země naprosto soběstačná? Za každou oběť padlou ve válce, když Kyosanto vznikla, tak jsme vysadili menší rýžové pole. Jejich smrt přispěla k tomu, že lidé jsou šťastní a mají plné žaludky. Naše rýžová pole vykrmují desítky tisíc lidí. A víš o tom, že tě tvůj klan vyhnal? Že se tě chtějí zbavit, protože jsi přivolala svým jednáním bídu? Protože teď oni sami jsou za ty nejhorší zrádce? Přeber si to jak chceš Reino-chan," dokončil svůj monolog Akeno a Reina získala čas ještě na jednu řeč, než se naplno rozplyne a vrátí do svého těla.

Zakroutila jsem hlavou. Jak dlouho si myslí, že mu budou lidi tolerovat tyhle jeho výmysly? Za jak dlouho je přestane bavit dělat na poli, protože ne každý toto chce dělat? A jak si může být jistý, že obyčejní lidé nebudou za chvíli závidět schopnosti? Jak dlouho budou shinobi pracovat na dobré slovo, když z toho nebudou moci zaplatit nájem nebo jídlo? A kde vezmou ti obyčejní lidé peníze na jiné služby? Mysli si Akeno co chceš, přijdeš mi spíš jako blázen než realista. Je tolik otázek na které neznáš odpověď jen si to myslíš. Lidé jsou různí, to vy všichni museli myslet jako ty, aby to fungovalo. Ale nemyslí. 
Jen jsem se k němu otočila zády a posadila se do tureckého sedu a opřela se o ruce a hleděla na plující mraky. 
Neměla jsem mu už co říct, obhajovat se před člověkem, který má jen svou vizi a nic jiného bylo zbytečné. Kolik lidí musí ze strachu z jeho osobnosti a poskoků mlčet? Občanskou válku proti Kotomi jsem si vedla sama. Nikdo při ní nezemřel. 
Mysli si co chceš Akeno, ale historie byla jiná, než jakou ji popisuješ, tys u toho nebyl. Tys to neprožíval, jen ses mi vždy dostal do hlavy, když se ti to hodilo. Můj klan mě může nenávidět, ale nikdy by mě nezapřel. Jsem jejich vůdce a vždy jsem jim dopřála co chtěli....

S těmito otázkami a dumáním jsem se opět vnořila do své mysli.

Reina byla neskutečná. Jen co jsem se vrátil do svého těla, tak jsem se začal smát. Měl jsem ji v hrsti. Son Goku uvnitř mého těla spokojeně zavrtěl. Měl chvíli klid od našich dvou osobností a kdyby jej nedržela pečeť, tak by se určitě projevil a rozhodně by Reině nešel na ruku.
S úsměvem na tváři a s novou motivací jsem odešel z vězení. Broukal jsem si nějakou melodii a měl jsem se skvěle. Už jsem najednou věděl, co dělat. Porážka ze strany Tetsu a Shimo mi vadila a vzala vítr z plachet, ale diskuse s Reinou potvrdila můj cíl.
Vešel jsem nahoru do svých komnat a okamžitě napsal dva dopisy. Jeden jsem poslal jednomu zabijákovi a druhý druhýmu (Seishinovi).
Seděl jsem v pohodlném křesle a meditoval.

Z mé meditace mě vyrušil nově příchozí. Meditace mě udržovala v klidu, od té doby, co jsem se stal nádobou pro Čtyř ocasého, tak bylo meditování víc než potřeba.
Zaklepání mě vyrušilo, pomalu jsem se narovnal a protáhl.
"Další!!" vyzval jsem a znovu se usadil do křesla.

Mile jsem se usmál. Ta meditace mě skoro uspala, tak jsem vypadal jako dobře vyspalé mimino. Pohlédl jsem na něj a vzpomněl jsem si, proč jsem ho vlastně přivolal.
Chvíli jsem se na něj díval a kroutil hlavou. Nelíbila se mi ta cigareta v místnosti a ani ten cigaretový dým toulající se po místnosti.
"Příště tu cigaretu nechte za dveřmi, nebo pokud možno venku," řekl jsem uštěpačně, nadechl se zhluboka a pokračoval.
"Zaplatím Vám za to, že infiltrujete a zabijete Hashira Senju. Je to jasné? Nachází se na Jihu Yu no Kuni kde buduje svou frakci Tsukiyama,"   tentokrát jsem zvolil o dost milejší a vstřícnější tón.

"Ale chci čistou práci, žádnou zradu. Ať tě to ani nenapadne, nebo skončíš!" pohrozil jsem mu a vytáhl z trezoru peníze. Nějaké jsem mu dal předem, nebo jich málo.
"První splátka, zbytek až dostanu jeho hlavu na tomhle stole!" ukázal jsem na menší konferenční stůl. V ten moment mě napadlo, jestli se tam ta hlava vůbec vejde. Asi jsem ho nikdy neviděl, v mysli mi nevyplynula žádná vzpomínka ve které by figuroval.
"Tak ať se daří!!" zakřičel jsem ještě když odcházel.
Měl jsem z toho velmi krásný pocit. Byl jsem blíž k mému cíli a konečně se to hnulo. Brzy bych chtěl poslat zabijáky na klan Yamada a přesně jsem věděl koho; Shinshoku a Aiko.