Mizu no Tera

pro **Hashiru Senju** Sat Jul 14, 2018 11:03 am

First topic message reminder :

MIZU NO TERA

Na hranicích Shimo no Kuni se nachází ostrov Vodního chrámu. Je to obrovský chrám nacházející se na vodní hladině, který je vybudován na podvodní jeskyni. Chrám není ničím obehnán, jen genjutsu mlhou a okolní vodou. V podvodní jeskyni se nachází tajemný démon, který uctívají vodní mniši.
Chrám je obýván vodními mnichy.

Jezero
Mizu no Tera - Stránka 2 72-capture_164_07092013_214128

Mizu no Tera - Stránka 2 72-capture_164_07092013_214128

Chrám

Mizu no Tera - Stránka 2 Water+Temple_LA_Small

pro **Reizo Kaneki** Sat Jul 21, 2018 6:42 pm

Nebylo lehké se udržet na Sanbiho krunýři, nabral jsem rovnováhu a soustředil chakru do svých pohybů. Pokračoval jsem po jeho krunýři směrem k hlavě s jasným cílem. Všiml jsem si Hashira, který neohroženě padal s nataženou pěstí na místo, kde jsem se ještě před chvíli také nacházel. V hlavou mi proběhla jeho slova o obrovské síle, nevěděl jsem, co od toho očekávat, ale vzhledem ke schopnostem dvojice Yamadových jsem ho nepodceňoval. Připravil jsem se na náraz a zpevnil celé tělo. Následoval náraz a tlaková vlna, která kreaturu pod námi poslala z majestátního postoje k zemi. Jestli byl krunýř nezničitelný, nebyla šance, že bych svými schopnostmi skrz něj mohl jakkoliv démonu ublížit. Najdi slabé místo. V mysli jsem si vyobrazil svůj první pohled na Sanbiho, v tom se mi rozsvítilo. Byla to sázka na všechno. Několika skoky po jeho zádech jsem se dostal na hlavu obludy, přemetem proskočil níž a se svou fuutonem nabitou čepelí se vydal bodavým útokem vpřed. Na jeho oko. Když jsem se s ním v té blízkosti střetl, naplnila mě zvláštní úzkost, jeho oko bylo strašlivé, horší než jeho řev. Jestli stihne zareagovat a své oko zavřít, to bylo ve hvězdách. Já byl pak připraven odskočit pryč, kdyby ostatní chtěli následovat svými technikami. Pozice na čele Sanbiho se nezdála jako zrovna taktická.

pro **Kotomi Yamada** Sat Jul 21, 2018 6:55 pm

S těžkými kroky a přidržováním se jsem se snažila zvednout. Nebylo to nic jednoduchého. Bolela mě záda i žebra. A uhodila jsem se do hlavy. Jen mě to ale víc popudilo. Rozhlédla jsem se po ostatních, všichni bojovali a drželi se. Několika skoky ke mně přiběhla princezna Yuki. Kupodivu jsem ji tentokrát ani nemusela přemlouvat, aby se ke mně přidala. Posadila se, abych se jí mohla vydrápat na hřbet.
,,Je to vodní želva, měl by jí ublížit raiton." ztěžka jsem vydechla a pevně jsem se Yuki chytila.
,,Udržíte se, princezno?" zeptala se mě.
,,Pokusím se." poskládala jsem pečetě. Yuki se rozeběhla a nabrala rychlost. Nebylo úplně jednoduché se na ní udržet, ale nějak se mi to zatím dařilo. Zatímco byl Sanbi na zemi, měli jsme nějakou možnost. Nehodlaly jsme útočit na krunýř.
,,Hyouton: Kokuryuu Boufuusetsu." vykřikla jsem ve chvíli, kdy Yuki vyskočila do vzduchu. Ocasy, ze kterých šlehaly blesky mu mířila na hlavu. Já předpažila a z dlaně mi vylítl černý drak, který společně s blesky hodlal hlavu a obličej sanbiho zasáhnout.

pro **Hashiru Senju** Sat Jul 21, 2018 7:14 pm

Můj útok zabral. Odskočil jsem stranou a vydechl. Tohle byl náš první boj a bojovali jsme jako tým. Bylo to překvapující. S vítězoslavným pohledem jsem sledoval útoky ostatních. Hodlal jsem dál útočit vpředu a dělat návnadu. Skočil jsem na Sanbiho a rozběhl se k hlavě. Následoval jsem Reiza. V běhu jsem vytáhl kunai, přiložil k ústům a prostřednictvím techniky Shinkuujin jsem jej obalil větrnou technikou. Na hlavě jsem vyskočil a chtěl dopadnout tak, aby mě netrefily techniky Kotomi. Ve skoku jsem kunai hodil a míířil mu na čelo.

pro **Kataro Yamada** Sat Jul 21, 2018 7:23 pm

Byl jsem trochu zesláblý ještě po té technice, chtělo by to ještě pár vteřin než popadnu dech a můžu se k ostatním připojit. Dali mi na to také dost času, protože útočili na slabé místo Sanbiho. Je samozřejmostí útočit na měkké oko, když jeho krunýř slouží jako přírodní pancíř. Nemíchal jsem do jejich útoku nic dalšího, jen by se to vyrušilo a já bych tak přišel zbytečně o velké množství chakry. Místo toho jsem kolem Sanbiho začal rozmisťoval nespočetné množství ledových zrcadel ve větší vzdálenosti zatímco ho zaměstnávali, šlo totiž o techniku Makyō Hyōshō, kterou jsem se naučil už kdysi dávno. Nevím sice ještě co udělám pak, ale přípravy už započaly když se mi momentálně nevěnuje kvůli rozptýlení a zamlženému vidění díky útokům. Ač by uspěly nebo ne, tak by na minimálně jedno oko Sanbi neměl vidět a já dostal čas k přípravě.

pro **Bijuu** Sat Jul 21, 2018 8:03 pm

SANBI

Ich plán a kombinovaný útok nakoniec predsa len vyšiel. Kombinácia ich útokov za podpory Hashirovej techniky, kedy boli konečne aspoň na chvíľu schopný imobilizovať Sanbiho, priniesla svoje ovocie. V momente čo bol Sanbi na zemi Reizo úchvatne využil túto príležitosť aby sa bleskovo dostal pred Sanbiho. I on pochopil že jeho pancier je tam najslabší a mieriac mu na oko mu dokázal zasunúť katanu priamo kam mieril. Nemal však veľa času nato aby sa kochal nad svojimi schopnosťami pretože okamžite zo zadu na neho letela technika čierneho draka od Kotomi a z boku ju podporovala technika od Hashira. Obe tieto techniky si našli cieľ na slabo opancierovanej hlave Isobua. V momente ako narazili, dúfajúc že Reizo už bol v dostatočnej diaľke sa ozvala rana a ohromný Sanbiho rev. Ten v okamžitej bolesti, ktorá preblesla z oka takmer do celého tela sa začal v záchvate zmietať na zemi kde doteraz ležal ohrozujúc všetkých a všetko naokolo. Jeho chvosty narážali takmer do všetkého. Ničili rôzne stĺpy a steny, celkovú podporu chrámu ktorý vyzeral že príliš dlho v tomto stave nevydrží. Sanbiho zahalil dym. Avšak keď už sa zdalo že niečo predsa len zvládnu, všetka nádej, i napriek ich výnimočnosti ktorú preukázali v úchvatnej schopnosti spolupracovať a okamžite reagovať na maličký podnet ktorý dostali, bola zničená. V momente ako sa začali okolo Sanbiho tvoriť ľadové zrkadlá započuli podivný zvuk otáčajúcich sa a pískajúcich pneumatík. V tú chvíľu Sanbi sa dokázal za pomoci svojej techniky Kagenade stočiť do obrovského klbka, stočiť sa celý do svojho pancieru, akoby bol korytnačka, a v obrovskej rýchlosti vystrelil preč od svojich súperov dozadu odkiaľ vlastne prichádzal prerážajúc takmer všetky Katarove zrkadlá. Až keď bol v dostatočnej diaľke zahľadel sa na nich a oni si mohli povšimnúť zatvoreného a krvácajúceho oka na pravej strane kde udrel

Reizo a pošramotenej tvári ktorá od všetkých zásahov čo dostala ostala pekne rozbitá. V ten moment ale uvideli peklo, i keď o ňom nikdy nepočuli. Sanbi otvoril ústa a okolo neho sa začali formovať červené a modré guličky plné čakry. A tie sa pomaly ale isto spájali do čoraz väčšej guli ktorá sa objavila práve pred ústami. V túto chvíľu Sanbi besnel najviac ako to len išlo. Bol zranený, čo sa ešte nikomu nepodarilo. Preto sa ich pripravoval odstrániť všetkých naraz svojou ultimátnou technikou.

pro **Raijin Dreyar** Sat Jul 21, 2018 8:40 pm

Nakoniec som takmer celú cestu vliekol Tori na chrbte. Nie žeby to bolo nutné, ale bolo mi jasné že sa potrebujeme poponáhľať. V tomto som bol oveľa lepší. Pumpujúc si svoju bleskovú čakru do nôh som chvátal obrovskou rýchlosťou a len dúfal že sa mi Tori nevyvracia na chrbát. Šiel som presne po ceste po ktorej šiel aj môj klon. Už v diaľke bolo cítiť nechutnú čakru a obrovský tlak a len čo som sa dostal pred chrám, vedel som že je niečo zlé. Z vnútra sa ozýval ohromný rev a samotný chrám bol nie len dosť poničený zo všetkých otvorov vychádzali obrovské kúdole dymu.

V tú chvíľu moje nohy obalila blesková čakra a ja som zrýchlil na neuveriteľnú úroveň kedy som sa v ohromnej krátkosti dostal takmer na miesto kde bojovali moji nový súkmeňovci. S hrôzou som sa pozeral v akom stave je celá miestnosť a aj moji rovesníci, nehovoriac o nechutnej príšere ktorá stála v diaľke a podľa všetkého sa pripravovala na devastujúci útok. Vôbec som netušil o čo ide a na malý okamih ma premohol strach, než som preglgol. I keď šlo o súpera ktorému som sa nemohol rovnať, na obranu sa pripravovali všetci. V tom momente som položil Tori na zem a moje celé telo obalil žltý blesk. Tlak sa zdvihol aj okolo mňa a ja som vyrazil dopredu, nechávajúc za sebou len menší kráter v zemi ako som sa rýchlo a v plnej sile odrazil. Netrvalo ani pár sekúnd a pre každého kto nedisponoval bystrými očami som sa zdal len ako obrovská blesková šmuha prechádzajúca od miesta vstupu do chrámu až priamo k Sanbimu. Cítil som sa zahanbene. Zatiaľ čo tu oni bojovali, my sme sa niekde flákali. Najali ma a poslali ma sem a mne sa ich takto hneď podarilo sklamať. Ak by sa im malo niečo stať, asi by som sa už nikdy neodvážil postaviť sa priamo pred nich, moja hrdosť by mi to už nedovolila. V pár sekundách som sa objavil pod Sanbim a tam som konečne spomalil. Moja čakra okamžite začala prúdiť do mojej ruky.
„Nech ťa to ani nenapadne..“ V tom zápale boja to nešlo počuť pretože som to takmer pošepkal. Moja ruka sa zdvihla keď som sa odrazil od zeme a mieril rukou smerom k Sanbiho obrovskej brade. Bol som tak blízko. Moja ruka sa priblížila a dotkla sa miesta kde síce mal pancier ale ani to ma nezastavilo.
„Tokyo..“ Ozval sa rev keď moja ruka udrela do jeho sánky no takmer nič sa nestalo. Blesk udieral okolo mňa v obrovských výbojoch a všetka moja sila prechádzala len do jednej ruky. Pocítil som napnutie a jemné puknutie.

Ruka ma začala bolieť no tlačil som ako najviac som vedel. V ruke sa mi ozvalo ešte silnejšie prasknutie a ja som vedel že moja ruka určite nebude úplne v poriadku no bolesť som zvládal, nato som bol dobrý. Na ničenie. Me Smash!
„Smash!“ Ozvalo sa posledný krát a v plnej sile a s obrovskou dávkou čakry v ruke podporenú nie len bleskom ale aj mojou vlastnou verziou Hachimonu som poriadne potlačil. Ruka sa mi zlomila a ja som okamžite začal padať späť k zemi, pričom moja ruka v dosť nechutnej polohe viala vedľa mňa. No tlaková vlna ostala spoločne s obrovským zásahom Raitonu. I keď som nič vlastne nezvládol, dúfal som že aspoň týmto kúpim ostatným čas na nejakú odvetu.

pro **Reizo Kaneki** Sat Jul 21, 2018 8:47 pm

Zásah, čepel se dovnitř zabořila snadněji, než jsem očekával. Vzhledem k řítící se Kotomi technice to bylo jediné, co jsem pro tuto chvíli mohl udělat, teď byl čas se dostat rychle pryč. Jejího draka jsem zahlédl jen koutkem oka, stačilo mi vycítit obrovskou energii, jenž se mi hnala do zad. Strhla ze mě plášť, který na mě do teď nějakým zázrakem ještě silou vůle visel. Zůstat v přímém nárazu bez snahy techniku vyblokovat, roztrhalo by mě to na kusy. Jen tak tak jsem odskočil, předtím než Kotomi a Hashirova technika explodovaly na Sanbiho tlamě. Tlak z exploze a bolestivé běsnění ze strany bestie, které následovalo mě vymrštily do vzduchu, nakonec mě zasáhl jeden z ocasů a já se neplánovaně dlouze proletěl, probořil jsem sotva stojící stěnu chrámu a bolestivě dopadl daleko od všeho dění. Paradoxně mi to možná zachránilo život, jelikož jsem byl v tuto chvíli mimo dosah ničivé techniky, kterou jsem neviděl, ale vycítil. "Kuso!" zasyčel jsem vlastně na sebe rozčíleně. V tom jsem ucítil v ústech železitou chuť krve, následně jsem se rozkašlal v nemalých bolestech. Zažil jsi horší... Pochlap se! Snažil jsem se zkontrolovat stav ostatních na dálku, všichni žili... Huh? Zvedl jsem pohled ke chrámu, který už sotva stál, ale ještě neslehl se zemí kompletně, stěny místy bránily ve výhledu. Skrze skuliny těchto zdí najednou prosvištěl žlutý záblesk, tu chakru jsem poznával, ale ne v takovéhle ničivé formě. Raijin?

pro **Tori** Sat Jul 21, 2018 8:58 pm

Raijin mě pak po nějaké době naší cesty hodil na záda. Ne že bych to potřebovala ale nic jsme nenamítala. Kdo by toho nevyužil hm?! Jenže on mě donesl sem! Pane bože on mě se přitáhl umřít! Najednou jsem stála na vlastních a skoro s otevřenou pusou sledovala Raijina. Okamžitě mi došlo, že jsem tu celkem neužitečná proti tomuhle. Když Raijin napálil toho příšeráka do brady a začal padal okamžitě jsem se opotila.

Pane bože! Můj zaměstnavatel! Moje PENÍZE! Vystřelila jsem k němu ruku a z mé kůže se začaly oddělovat lístečky. Když jich bylo dost okamžitě se rozletěly k té padající, bleskové, svalnaté hoře. Halda lístečků pod ním vytvořila vrstvu, která ho začala zpomalovat a tlumila pád.

pro **Kotomi Yamada** Sat Jul 21, 2018 9:11 pm

Naše útoky se skvěle sesynchronizovaly. A měly docela i úspěch. Nebo se to aspoň zdálo. Sanbiho jsme zranili, ale tím víc jsme ho taky naštvali. Stihla jsem se dostat do, podle mě, bezpečné vzdálenosti. Sanbi se stočil do klubíčka a odjel pryč a pak začal vypouštět masivní chakru zformovanou do koulí. Věděla jsem, že je zle. Tomuhle se nevyhneme ani neutečeme. Navíc Reizo byl zraněn, jak jsem si stačila všimnout. Ne! Stačila jsem zacítit blížící se známou chakru, pak jsem zahlédla cosi žlutého...A nakonec jsem jen sledovala, jak si lehce Raijin se Sanbim pohodil. Dopad způsobil otřes, který jsem neustála a ze hřbetu Yuki spadla. Přisedla si ke mně.
,,Jsem v pořádku." sykla jsem. No, měla jsem pocit, že mám zlomená žebra od předchozího nárazu, ale jinak jsem byla pouze celá naražená. Přidržela jsem se Yuki, abych se pak mohla rozběhnout k Reizovi. Přiklekla jsem si k němu. Yuki nad námi bděla jako strážce, připravena zaútočit nebo nás naložit.
,,Jak jsi na tom? Budeš moct vstát?" optala jsem se celkem vystrašeně. A taky pitomě. Bylo evidentní, že každý pohyb mu činí bolest. Když jsem se rozhlédla kolem, všude byla spoušť, prach.

pro **Hashiru Senju** Sat Jul 21, 2018 9:20 pm

Už jsem se skoro radoval, že jsme ho dostali a on se stáhne. Ne, Sanbi se musel ještě víc naštvat. Začal se povalovat a narazil do mě. Náraz to byl silný. Cítil jsem ukrutnou bolest na hrudi a vykašlal jsem krev.
"Sakra," zvedl jsem se ze země, zatímco jsem viděl, jak začal skládat červené a modré koule. Bylo jasné, že je to čakra a že to bude bolet.
Najednou se objevil žlutý záblesk a Raijin odklonil Bijuudamu. Rozhodl jsem se, že nezůstanu pozadu a pomůžu.
Uvolnil jsem čakru ze své pečetě na čele. Problesknul jsem se kupředu a chytil jeden z jeho ocasů.
"Shanarooo!!!"
Napřímil jsem se a plnou silou jsem přehodil Sanbiho přes rameno. Bijuu dama buď vyletěla někam do vzduchu, nejlépe mířila k Reině, nebo vyletěla někam k moři.

pro **Kataro Yamada** Sat Jul 21, 2018 9:48 pm

Už jsem byl víceméně v pohodě, takže jsem se rychle přesouval ke Kotomi, abych ji mohl lépe chránit. Zatímco ostatní zaměstnávali Sanbiho tak já jsem se urychleně přesouval, obzvlášť když jsem viděl jak se Sanbi chystá na bijuudamu. Budu chránit Kotomi svým tělem i duší. Skočil jsem před Kotomi a soustředil se na to abych ji v případě nouze mohl ochránit. Nejsem ze hry, měl bych být schopen ji dokonce odrazit, ale netuším jestli by to ostatní přežili. Minimálně by byla celá oblast přeměněná v kráter. Byl jsem připravený na to co se mělo stát, každý přispěl k Sanbiho zraněním, dokonce i já a ten bleskovej týpek s tím druhým mu taky docela dávali zabrat. Vyčkával jsem na svou příležitost.

pro **Bijuu** Sat Jul 21, 2018 10:19 pm

SANBI

Nakoniec to predsa len vyšlo. Aj keď nie úplne ako čakali. Sanbi nemohol byť tak ľahko porazený. Aj keď to boli všetci neskutočne vynikajúci Shinobi. Ani jeden z nich by nemal sám proti niečomu takémuto šancu no takto v skupine tvorili skvelý tým. Aj keď im určite hrozila smrť ak by techniku nedokázali odraziť, spoločnými silami to všetci zvládlo. Sanbiho brada sa pohla a tvorenie techniky sa vyrušilo, pričom tlaková vlna dokázala túto obrovskú guľu poslať trochu iným smerom ako mal Sanbi v pláne. A zatiaľ čo guľa letela smerom ku stropu, Hashiro bol schopný za pomoci svojej brutálnej sily prehodiť Sanbiho z ich dosahu. Aj keď sa jednalo o úplne zúfale plány pri ktorých takmer všetci skončili dosť doráňaný, guľa namiesto miesta kde doteraz stáli všetci trafila strop, prerazila ho a vybuchla vysoko nad nimi. Nedokončená ale i tak mohutná strela sa rozprskla na všetky strany a tlaková vlna dosiahla i chrámu. A v ňom nastalo peklo kedy každý jeden z nich pocítil obrovský nápor energie odhadzujúc ich do všetkých strán. Spolu s nimi však dostal zásah i samotný Sanbi, jeho vlastnou technikou. Všetko zavalil dym. Trvalo dosť dlhú chvíľu než sa dokázali spamätať, ani jeden z nich nedisponoval žiadnou technikou ktorá by odrazila už samotný výbuch tejto strely. A tak sa stalo, v deň kedy sa stal takmer zázračný, deň kedy sa konečne rebélia pohla tým správnym smerom, že si ho na malý okamih pamätali ako čierny deň. Pretože len čo sa rozplynul dym a Kataro ktorý bol najbližšie pri Kotomi to zahliadol prvý. Sanbi skončil neďaleko nej, prevrátený na chrbte, no ešte stále živý. Ale to nebol ten hrozný pohľad, ten sa neskôr naskytol všetkým keď zahliadli ako jeden z pazúrov tejto príšery trčí z hrudníka najväčšej nádeje pre Shimo no Kuni, tvárou odporu a a vzdoru proti utlačovateľom.. Z hrudníka Ľadovej princeznej.

pro **Raijin Dreyar** Sat Jul 21, 2018 10:27 pm

Pohltila ma bolesť. Padal som z veľkej výšky no pohľad som mal uprený na Sanbiho. Pozoroval som ako sa jeho čeľusť hýbe, ústa zatvárajú. Videl som ako jeho masívna guľa mení svoju trajektóriu a letí úplne niekde inde. V tej diaľke som zahliadol i Hashira, i napriek trochu mlžiacemu sa pohľadu kvôli ruke, a len som sledoval ako prehadzoval Sanbiho. Jeho brutálna sila ma na chvíľu uchvátila a bolo mi jasné že jedného dňa si s ním musím pomeriť sily. V ten moment ma ale začali obkolesovať lístočky a pri pohľade na boj som si všimol vystrčených Toriiných rúk. Zvládla to i napriek tomu že som ju takto nečestne opil.
„Ďakujem..“ Povedal som si v duchu a usmial sa, keď nás všetkých zasiahla tlaková vlna. Bol som asi najďalej od epicentra no i tak som dostal plnú dávku. Nebyť Toriiných listov, podľa všetkého by moja ruka skončila rozlomená na milión častí. Bolesť sa znásobila a mňa odhodilo niekam do čerta kde som na malý okamih stratil pojem o čase a priestore. Trvalo mi chvíľu než som sa dokázal prebrať. Dym bol všade a ja som takmer nič nevidel. Kým som nepočul hlas ostatných a len som pohliadol do diaľky.
„Nie...“ Moje srdce sa na okamih zastavilo a bolesť sa stratila. Zreničky sa mi rozšírili a srdce nechcelo nabehnúť aj tak.
„Nie, to teda nie..“ Tentoraz som už zreval a za pomoci revu som vstal. Točila sa mi hlava, bolesť bola tak neuveriteľná akoby mi niekto zarážal klince do ruky a hrudníku. Bolo mi to jedno. Toto sa nemohlo stať, prisahal som, prisahal som že ju budem chrániť a ona mi uverila. To nešlo! Pomaly som sa pohol vpred. Každý pohyb svalu bolel akoby som mal každú chvíľu umrieť. No pohol som sa vpred a bolo mi to jedno, rýchlejším tempom pričom mnou lomcovala zlosť, strach a beznádej.
„FUUUUUUUUU*K!“ Zreval som nahlas pričom bleskové výboje lomcovali do všetkých strán, snažil som sa dostať k princeznej i keď by to bolo úplne zbytočné. Predovšetkým, Sanbi stále žil. Dopadol som na kolená od bolesti len neďaleko nej.
„Hashiro! Reizo!“ Skričal som posledný krát, držiac sa neďalekej skaly kde som sa po nej zviezol no na kolenách som sa ešte udržal.

pro **Tori** Sat Jul 21, 2018 10:54 pm

Raijin sebou nesekl na zem jak zralá hruška, Hashiru si tu obludu přehodil přes rameno a já zatřásla hlavou jak jsem se snažila vidět ostře. Zahlédla jsem Reiza a u něj Kotomi. Chtěla jsem se k nim vydat ale najednou mě smetla tlaková vlna. Naštěstí jsem měla pořád aktivovanou techniku a aspoň z části jsem si zmírnila náraz do stěny. I když opravdu jen decentně, protože jsem nestihla nahromadit dost papírků. Svět se se mnou točil a jen alkohol za to nemohl. Pomalu jsem se zvedla ze země na čtyři a zamžourala do prachu. Nikoho jsem zatím neviděla. Sakra práce. Pokusila jsem se postavit a cítila jsem jak mě po nárazu bolí každý sval. Znova jsem se rozhlédla a jelikož se část prachu stihla usadit viděla jsem to co se stalo. Na okamžik jsem přestala dýchat a znova se pokusila se postavit. Tentokrát se mi to podařilo. Možná jsem byla chladná ale necítila jsem žádnou hrůzu z toho co jsem viděla. Jenom jsem takový konec nečekala. Hrozně mě překvapilo, že se tohle princezně stalo. Střelila jsem pohledem k tomu kdo křičel. Byl to Raijin. Nervózně jsem polkla a složila pečeť. Z papírků se poskládala druhá Tori a ta vyrazila za Reizem. Já jsem se nejistým krokem vydala za Raijinem. Cítila jsem i menší strach, protože by mi to mohl dávat za vinu. To že tu nebyl od začátku. Mlčky jsem si u něj klekla a uchopila jeho zraněnou ruku. Položila jsem si ji na stehna a dlaní mu nad ní jemně přejela. Z mé ruky se oddělovaly lístečky a obalovaly jeho paži dokud nebyla vidět. Díky mojí chakře mu i ruku částečně zpevnily. "Promiň." Omluvila jsem se mu za to, že jsem ho zdržela ve městě, zvedla se a vlekla se pomáhat mému klonu. Mimochodem..já se neomlouvala! Můj klon se snažil mezitím Reiza probrat. Chtěla jsem ho čapnout a dopravit ke Kotomi aby jí pomohl.

pro **Reizo Kaneki** Sat Jul 21, 2018 11:22 pm

Měl jsem opět možnost sledovat neuvěřitelné vystoupení svých kolegů, každým okamžikem se překonávali a bylo vidět, že do tohoto boje dává každý své maximum. Zatnul jsem pěsti a pravačkou uhodil rozčíleně do země, frustrován z toho, že jsem nedokázal víc. Když ke mně Kotomi přiskočila, už jsem klečel opřený o jedno koleno, nehodlal jsem se ještě vzdát. "Budu v pohodě," hlesl jsem tiše a věnoval Kotomi drobný uklidňující úsměv. Nehodlal jsem být pro všechny zátěž, s očima upřenýma směrem, kde se měl nacházet Sanbi, jsem si vyhrnul rukáv, což odhalilo mou "pokousanou ruku", svůj původní plán jsem však dokončit nestihl. Vše se seběhlo tak náhle. Obrovský výbuch způsobený sanbiho silou téměř okamžitě zahalil celou oblast prachem. Vytaženou ruku jsem si už stihl dát akorát před oči, abych se chránil před drobným štěrkem. Když zanedlouho oblak dýmu pomalu sléhal, před mým zrakem se začal rýsovat hrozivý obraz.

Mizu no Tera - Stránka 2 Tumblr_mi49mmB3JA1rb345qo1_500

V tu chvíli jako by se zpomalil čas, výkřiky ostatních jsem slyšel v daleké ozvěně a okolní ruch vůbec nevnímal, dokonce ani Tori, jež přiběhla na pomoc. S upřeným pohledem vpřed jsem stále nechtěl uvěřit tomu, že co se právě stalo, je skutečností. V nitru jsem však věděl, že tohle Hashiru, dokonce ani my dva společně nevyléčíme. Nedokázal jsem se smířit s tím, že její cesta by měla skončit teď a tady. Ne teď, ve chvíli, kdy se všechno začalo otáčet k lepšímu a její ustaraný výraz vyléčil úsměv plný naděje a odhodlání. Jenže, co jsem mohl dělat? Zdrojem pichlavé bolesti na hrudi, nebyla má zránění... Zoufale jsem natáhl ruku vpřed, do očí se mi začaly vlévat slzy. Stejně jako mně po narození dal osud druhou šanci, beznadějně jsem si přál, aby se smiloval i nad ní. Slzy jsem oklepal a vzteky hlasitě zařval, snad abych se sám povzbudil. Zoufalost vystřídala naděj. Připadalo mi, že už nejednám sám za sebe, ale jsem posílen vyšší mocí. Z trupu mi začaly vycházet řetězy tvořené chakrou a ve spirálovitém pohybu obmotávaly mou vztyčenou ruku. Nakonec vyrazily kupředu a probořily se skrz Kotomino tělo. Silou nejprve vytlačily Sanbiho ven a princeznu mírně pozvedly do vzduchu. Pokračovaly dál neuvěřitelnou rychlostí po těle té bestie, až ji v podstatě celou obmotaly. To, co se dělo dále, je těžko popsatelné slovy. Řetěžy jakoby svázaly Sanbiho a co víc, začaly s ním pohybovat. Pevně se napnuly a začaly obludu stahovat dovnitř Kotomi těla. Jediný způsob, jak ji zachránit, bylo propojit tyto dvě duše dohromady. Řetězy poutaly tříocasého do Kotomina nitra. Bolest, kterou jsme aktuálně prožívali, byla nepředstavitelná. Těžko jsem dokázal odhadnout, jak celý proces vypadal zvenku nebo jak dlouho trval. Z vypětí posledních sil jsem uvěznil démona v Kotomi, aspoň jsem si to tak myslel, musel jsem doufat, pohled jsem měl zamlžený a reálně neviděl, co se děje. Do poslední chvíle jsem se nacházel "uvnitř" Kotomi. Po celém procesu se mé tělo složilo k zemi, na pokraji sil jsem upadl do bezvědomí.

pro **Kotomi Yamada** Sun Jul 22, 2018 12:06 am

Už to vypadalo, že bude po všem. Do Sanbiho se pustil i Hashiru. Po celou dobu jsem byla u Reiza, věnovala jsem mu úsměv a položila mu ruku na rameno. Kataro se postavil před nás....A pak se vše seběhlo jako ve zpomaleném filmu. Výbuch bijuudamy způsobil velkou tlakovou vlnu, která mě od Reiza i Katara oddělila.Letěla jsem vzduchem, načež jsem dopadla. Ne tvrdě na zem...Okolí pročísl výkřik. Krátký, ale bolestný. Jestli byla bolest náraz do zdi, pak projetí ostrého drápu mým tělem se nedala popsat. Zachrčela jsem, když se mi krev nahrnula do plic i do jícnu a vyvalila se z pusy. To už je konec? napadlo mě a podívala se před sebe. V prachu jsem toho tolik neviděla, ale zahlédla jsem některé ležet na zemi nebo....Se dívali mým směrem. Slyšela jsem jejich křik. Poslední, koho jsem zahlédla i slyšela, než jsem ztratila vědomí, mě i přes bolest donutilo k pousmání. Byl se mnou po celou dobu, jak slíbil. Reizo, vyslovila jsem v duchu jeho jméno a pak jsem o světě už nevěděla.

Probrala mě prázdná místnost. Všude bílo. A řetězy. A v nich spoutaný Sanbi. Co se to děje? Sanbi na mě otevřel oko a pěkně bolestivě na mě zavrčel. ,,Stála" jsem ve vzduchu, na ničem, a dívala se na spoutaného Sanbiho. Když sebou zkusil trhnout, ucukla jsem.
,,Doufám, že jsi spokojená." prohodil směrem ke mně. Nechápala jsem, o čem to mluví. Jen vím, že mě cosi tahalo, abych se probudila. Poslechla jsem.....

Krátce jsem se probudila, ale neotevřela jsem oči, zkusila jsem se však nadechnout. A to bylo mučení. Rána i nadále krvácela, uprostřed mé hrudi zela díra. Prudká bolest mě ochromila natolik, že jsem opět ztratila vědomí.

pro **Hashiru Senju** Sun Jul 22, 2018 12:17 am

Náš útok zabral a byli jsme zachráněni.No, vlastně nebyli...Nekompletní bijuu dama skončila ve stropě a vzedmula se v tlakovou vlnu. Zasypaly mě sutiny. Probudil mě Raijinův řev a já jsem odstrčil obrovský kámen. Celé tělo mě bolelo, svaly na rukou jsem měl namožené a už bych víc nezvládl.
Postavil jsem se a rozhlédl se kolem. Viděl jsem hrůznou podivanou, při které mi ztuhla krev v žilách.
"KOTOMI!!" rozběhl jsem se kupředu. Prvních pár kroků bylo dost bolestivých.
Musel jsem přidat, bylo mi jedno,že je to beznadějné. V běhu jsem si setřel krev a přivolal menší verzi Katsuyu (velikost slona) Zavázal jsem se ji chránit svým životem!
Mezitím Reizo udělal něco, o čem jsem v životě neslyšel. Sanbi zmizel v Kotomi. Bylo by to i poetické, kdyby se nestalo, to, co se stalo. Přiskočil jsem k oběma a položil je oba vedle sebe na zem. Přiložil jsem ucho k hrudi Kotomi, abych se přesvědčil o činnosti srdce. Bylo, ale přerušovaně. Plně jsem nechápal, co se děje. Díra po Sanbiho utoku byla tatam.
Musím..Teď nebo nikdy! Uvolnil jsem veškerou čakru, kterou jsem měl uchovanou v pečeti na čele. Katsuyu se začala dělit a přilepila se jak na Reiza, tak na Raijina. Případně na Tori a zraněného Katara.

Začalo synchronizované léčení.
Kotomi začala reagovat jako první na mou léčbu. Rána se jí zacelovala a začala se pokrývat novou kůží a a chvíli byla stabilizovaná. V tu chvíli moje pečeť na čele zmizela a já jsem se začal třást. Ovládl mě neovladatelný třes a musel jsem se opřít o Katsuyu, abych nespadl.

pro **Kataro Yamada** Sun Jul 22, 2018 12:28 am

Stalo se toho hodně na to aby se to dalo popsat krátce. Byl jsem od Kotomi odmrštěn aniž bych něco zmohl a nakonec dopadl kousek od ní a pohled co se mi naskytl byl srdcervoucí. Z mého pohledu byla Kotomi mrtvá. Stékali mi po očích slzy, protože něco takového si do konce života neodpustím. To jak byla napíchnutá na tom pařátu mě rvalo na kusy zevnitř. Moje emoce sílily a má síla se dostávala skrz ně na povrch. Vše kolem mě zamrzalo a já to nedokázal kontrolovat. Až teprve mě trochu uklidnilo když jsem viděl o co se Reizo pokouší. Nějak se mu podařilo spojit Sanbiho s Kotomi. Nevěděl jsem jestli ji tak zachránil nebo ne, ale chtěl jsem být u toho. Námraza se stáhla a už nikoho nezmrazovala. Pomalu jsem kráčel ke Kotomi, utřel si slzy a doufal, že bude živá. Ale i kdyby byla tak to, že jsem jí opět nedokázal ochránit si do konce života neodpustím. Zanechá to jizvy na mé duši už jen proto, že jsem tam nebyl v době kdy přišla o otce a šli po ní. Nebyl jsem schopen jediného slova.

pro **Raijin Dreyar** Sun Jul 22, 2018 1:44 pm

Udialo sa toho až príliš nato, aby som bol schopný to chápať. Cez všetku tú ostrú bolesť sa mi zahmlievalo pred očami. Zrazu som z ničoho nič pocítil ako sa mi obaľuje ruka do zvláštneho papiera. Takého istého ktorý ma zachránil pred pádom na zem. Pohliadol som na svoju ruku a na nej položenú Torinu, snažiac sa mi ju spevniť v improvizovanej dlahe. V tú chvíľu som ale prestal veriť vlastným ušiam keď sa mi pred očami ospravedlnila. Na férovku pred všetkými. Nepohliadol som na ňu, nehľadel som ani dopredu, pretože pohľad to nebol príjemný. Nedokázal som sa pozrieť ani na ňu ani na Kotomi ktorá tam ležala prepichnutá. Zatvoril som oči. Keby som tu bol, možno by sa to nestalo, keby som sa viac snažil, možno by neumrela. Keby som nebol tak slabý, tentoraz by som dokázal i niečo urobiť a neutekať ako spráskaný pes. Moje myšlienky sa vrátili k tomu dňu, znova..
Mizu no Tera - Stránka 2 GreatDazzlingAfricanpiedkingfisher-max-1mb

Mizu no Tera - Stránka 2 GreatDazzlingAfricanpiedkingfisher-max-1mb

„Nemáš sa začo ospravedlňovať, ak už zato môže niekto, tak my všetci..“ Otvoril som oči a na malý moment pozrel na Tori s výrazom ktorý jasne napovedal. Toto ti nezabudnem, navždy ti budem pripomínať ako si sa mi ospravedlnila. HAHA! V tom sa ale stalo niečo neuveriteľné. Reizo, či už chcene alebo nechcene zrazu ukázal svoje nadanie. Sledoval som ako z jeho brucha liezli zlaté reťaze a obaľovali Sanbiho, ktorý mal doteraz v nechte zapichnutú Kotomi a pomaly ho vtláčal, alebo skôr pečatil do jej vnútra. Neveril som vlastným očiam keď som sledoval tú úžasne vyzerajúcu techniku. Nikdy som neveril že by niečo také bolo možné, využil som snáď všetku svoju silu len aby som jemne podrvil Sanbiho bradu a zrazu som sledoval ako je i napriek svojej vôli vťahovaný do vnútra Ľadovej princeznej. V tú chvíľu som prosil aby to vyšlo, i keď mi bolo zahanbujúce sledovať ich. Po sklamaní ktoré som priniesol som sa necítil príliš vhodný na komentovanie niečoho takého. Na ruke som zrazu pocítil mravčenie a ľahkú úľavu. Než som si uvedomil, Hashiro začal liečiť aj moju zlomeninu. Chcel som vykríknuť aby sa na mňa vykašľal a využil všetko čo je v jeho silách aby zachránil ostatných, no odvahu som nenašiel. Zrazu to ale všetko skončilo. Zaklipkal som očami, stále kľačiac vedľa Tori. Sanbi zmizol a Reizo síce upadol do bezvedomia no Kotomi sa nadýchla. A ja som cítil ako mi zo srdca nepadol kameň ale rovno balvan a zasekol sa mi v gatiach. Aspoň som dúfal že to bolo srdce a nie niečo iné. Nedivil by som sa ani inej variante. Tu sa však takmer Hashiro skosil tiež a Kataro vyzeral akoby sa mal každú chvíľu podrezať. Rozhliadol som sa, keď už bolo po všetkom. Chrám bol zničený a všade sa valil dym. Hluk ktorý narobila jeho bomba musel prilákať všetky oči okolo nás. Všetci tu boli na tom zle iba ja a Tori sme boli v poriadku. Zahľadel som sa jej do očí a prehovoril.
„Pomôž mi prosím. Máš úžasnú schopnosť, postaraj sa o princeznú.“ Nebol to rozkaz ale obyčajná prosba. Jej technika bola vskutku úžasná, Kotomi teraz potrebovala byť v čo najlepšej polohe čo jej papiere vedeli zabezpečiť. A v prípade nebezpečenstva by dokázala s jeho pomocou rýchlo utiecť do bezpečia, obaliť telo a skryť ho, urobiť hocičo. Bolo to najbezpečnejšie. Vstal som a prešiel k Reizovi ktorý v bezvedomí ležal neďaleko. Chvíľu som na neho len hľadel než som si k nemu čupol a vzal ho do zranenej ruky. Síce bola vyliečená za pomoci Hashira, pocítil som ostrú bolesť keď som ňou hýbal. Vedel som že k boju ju ešte chvíľu nebudem môcť využívať, no zatvrdil som sa, stisol zuby a ignoroval to. Po tom všetkom čo všetci títo zvládli som sa cítil tak malý, že toto bola jediná vec ktorú som pre nich mohol urobiť. Zdvihol som sa a prechádzajúc okolo Katara som poznamenal.
„Vzchop sa, kvôli nej. Teraz bude potrebovať tvoju podporu, nie sebaľútosť. To dobre vieš..“ Nemyslel som to zle, snažil som sa ho posmeliť. Jazvy nejazvy, on tu bol a chránil ju, i pokus o to sa počíta. Bojoval so Sanbim a prežil to rovnako aj ona. Pristavil som sa rovno k Hashirovi a svoju zdravú ruku som natiahol k nemu.
„Opri sa o mňa, priateľu..“ Zaškeril som sa a otočil sa smerom k východu.
„Musíme vyraziť, tu to nie je bezpečné. Viem o jednom mieste kde sa pre tento krát môžeme skryť, nie je až tak ďaleko. Tori, Kataro..“ Nebol som veliteľ a ani som sa tak necítil ale všetci vyzerali tak vyčerpane že to bolo jediné čo som bol schopný urobiť. S týmito slovami a posmievaním sa Tori že sa mi musela ospravedlniť, naťahovaním Hashira že som silnejší ako on a doberaním si Katara, no predovšetkým doberaním si Tori, som vyrazil z chrámu preč smerom do zeme vody.

//Presun

pro **Tori** Sun Jul 22, 2018 1:58 pm

Po tom co mi věnoval ten pohled jsem zalitovala, že jsem se omluvila. Neměla jsem to dělat! Měla jsem být takový jaká jsem byla vždy. Můj klon se po tom co ho Reizo odmítl rozpadl a já k němu prudce otočila hlavu. Tohle člověk uvidí asi jenom jednou za život a já měla tu možnost to vidět z první ruky. Sledovala jsem jak řetezy stahují Sanbiho do Kotomi, kousek po kousku v ní zmizel. Bylo to neuvěřitelné, až mi z toho začínalo být zle. Kotomi se nadechla. "A jedeme dál." Poznamenala jsem si spíše pro sebe a postavila se. Hashiru nás začal všechny léčit, i když já to moc nepotřebovala. Takhle jsem si natloukla již několikrát a vždy jsem to čase rozchodila. No ale neprotestovala jsem. Dokonce jsem i rychle vystřízlivěla vzhledem k tomu co se tu stalo. Znáte to..můžete být díky v alkoholu skoro v kómatu ale jakmile se stane průser zmizí to. A tohle průser byl. Na pokyn mého zaměstnavatele jsem popošla ke Kotomi a cestou se ze mě oddělovaly stovky papírků, nejdříve okolo mě jen kroužily. Když jich bylo dost zamířily ke Kotomi a vecpaly se i pod ní. Letmo jsem se otočila na Raijina, který se postaral o Reiza a vrátila se pohledem k ledové princezně. Zvedla jsem ruku a Kotomi se začala vznášet na improvizované, papírové posteli. Raijin dal další pokyn a já za nim i s Kotomi vyrazila. Celou cestu jsem mlčela a ignorovala veškeré pokusy Raijina si mě dobírat.

-přesun-

pro **Hashiru Senju** Sun Jul 22, 2018 7:55 pm

Překvapeně jsem se podíval na Raijina. Slabé jsem se pousmál a jeho nabídku přijal.
"Arigatou" zhroutil jsem mu na rameni. Potřeboval jsem odpočinek a jídlo. Byl jsem rád, že to dobře dopadlo.
Přesun
..

pro **Kataro Yamada** Sun Jul 22, 2018 11:40 pm

Raijin měl pravdu v tom, že bych se kvůli ní měl vzchopit. Teď potřebuje aby tu pro ní někdo byl když je v takovém stavu. Jednou jsem přísahal a tu přísahu nehodlám porušit ani kdyby mě to mělo zabít. Jí se to třeba někdy nemusí líbit, ale s tím se nedá nic dělat. Je to pro její dobro a jako správný ochránce a přítel bych jí měl podporovat. Stalo se tady něco neuvěřitelného a i když jsem z toho byl dost otřesen tak po Raijinových slovech jsem se nějak dokázal sebrat a jít s nimi. Byl dost nápomocný, ale dokázal jsem se naštěstí posbírat sám, abych mu nepřidělával víc práce. Následoval jsem jeho a Tori.

/přesun

pro **Megumi** Mon Jul 23, 2018 7:21 pm

Necestovali sme dlho. Viedol som a nahodil som celkom svižné tempo, keďže ma no.. nebavilo len tak kráčať a z chvíľkovej cesty spraviť pochod trvajúci niekoľko hodín. Mali sme len niekoľko rýchlych prestávok, pri ktorých som sa pozrel, či ideme dobrým smerom. Až kým sme teda nedošli do blízkosti chrámu ktorý bol už z diaľky rozbitý. Celý strop bol mimo a dokonca aj okolie chrámu bolo celkom..
"Čo sa tu do pekla stalo?" Spýtal som sa do vzduchu, šúchajúc si čelo. Pozrel som sa na moju novú spoločníčku. "Máš rada históriu? Podľa toho čo viem, tak sa v chrámoch často zhromažďovali dary od ľudí.. takže by tam mohol byť nejaký neobjavený poklad." Honba za pokladom, nebolo by to krásne? Aj keď kdekoľvek by to mohlo byť ukryté, ak tu vôbec niečo bolo, pravdepodobne to zavalili sutiny no.. sranda. Výkopové práce sa mi moc nestali. Sám som aktivoval sharingan a začal som sa obzerať po okolí, snažiac sa zachytiť niečo.. hocičo.
"Chmm.. neuveríš tomu.. ale stále je tu neuveriteľné množstvo chakry.. " Prehovoril som. Prekvapovalo ma to. Toľko jej nebolo ani po mojom súboji s bratom a tým Senjum a to brat použil pre mňa priam nepochopiteľné techniky.

pro **Milli** Tue Jul 24, 2018 10:15 am

"Hmm tohle bude asi Mizu no Tera. Když byla Reina pryč byla jsem v knihovně a pročítala si různé legendy. Jednu použila i v proslovu." Zastavila jsem se a rozhlédla se po troskách. "Měl tu být démon, kterého uctívali." Prohodila jsem a vydala se opatrně blíž. "Vypadá to, že ho někdo dostal. Nebo se on dostal ven. To by vysvětlovalo tu chakru." Vyskočila jsem na zřícenou zeď. "Poklad jo? No já ti nevím, ale jestli tu nějaký byl tak už ho asi nikdy nikdo nenajde." Konstatovala jsem.

pro **Megumi** Tue Jul 24, 2018 12:45 pm

Toto ma zaujímalo. Aj keď na svete existovalo množstvo démonov. Tento chrám vyzeral príliš.. ako to povedať. Špecificky? "Démon.. Aký druh démona? Nespomínalo sa niečo o Bijuu?" Spýtal som sa jej s nehraným záujmom. Bola pravda že sám som o tomto topicu nedokázal povedať moc. No predsa len som v minulosti bol schopný prečítať niekoľko fráz Sekihi, ktorú môj klan vlastnil. Aj keď som s tým mal veľké problémy. Napadlo ma, že teraz, po tom ako som prebudil ten podivný druh Sharinganu, budem schopný dosku prečítať detailnejšie. Ako keby ma celý poklad prestal zaujímať. Priskočil som k Milli a stále s aktivovaným sharinganom som sa tento krát pre zmenu pozeral po stenách a rôznych nápisoch na nich. Niektoré z toho sa doslova nedali rozlúštiť.. teda bez toho, čo som mal v očiach ja. Bolo to dosť podobné písmo tomu na sekihi. "Toto.. naozaj to bol chrám v ktorom sa skrýval Bijuu.. toto je úchvatné." Šepol som, pri čom som rukou odstraňoval niekoľko smietok.

pro Sponsored content

Mizu no Tera

Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera

Re: Mizu no Tera